10 A 37/2012
č. j. 10 A 37/2012-23
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Rubrum
10A 37/2012-23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce A. D., t.č. Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, zast. ASIM o.s., se sídlem Praha 2, Moravská 9, proti žalované Policii ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor cizinecké policie v Českých Budějovicích, Pražská 558, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 21.3.2012 č.j. KRPC-89884-72/ČJ-2011-020023, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie v Českých Budějovicích ze dne 21.3.2012 č.j. KRPC-89884-72/ČJ-2011- 020023 se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 23.4.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21.3.2012 č.j. KRPC-89884- 72/ČJ-2011-010023, kterým bylo rozhodnuto podle § 124 odst. 3 zák. č. 326/1999 Sb., v platném znění o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění o 60 dnů. (2) Žalobce namítal, že byl rozhodnutím zkrácen na svých právech, neboť došlo k porušení § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců ve spojení s článkem 15 odst. 4 tzv. návratové směrnice, neboť vzhledem k osobní respektive rodinné situaci je osobou, která Pokračování - 2 - 10A 37/2012 nemůže být do země původu vyhoštěna. Z návratové směrnice a Evropské úmluvy vyplývá požadavek, aby zajištění cizince za účelem vyhoštění trvalo pouze v případě, že existuje reálný požadavek, že cizinec může být do své země v době trvání zajištění skutečně vyhoštěn a že orgány státu s náležitou pečlivostí činí všechny kroky nezbytné k tomu, aby takové vyhoštění bylo realizováno. Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu musí být splnění těchto podmínek z odůvodnění rozhodnutí seznatelné. V dané záležitosti nejméně podmínka, že žalobce je osobou, která do země původu nemůže být vyhoštěna, splněna není, neboť žalobce očekává se svojí přítelkyní J. B. narození potomka. J. B. je státní občankou Rakouska a tedy i občankou Evropské unie a je přibližně v sedmém měsíci těhotenství. Narozený potomek získá po matce občanství EU. Z toho důvodu je nutné na žalobce nahlížet jako na budoucího rodinného příslušníka občana Evropské unie a na jeho případ také vztáhnout závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu uvedené v usnesení č.j. 7 As 79/2010- 150. V napadeném rozhodnutí tato úvaha zcela chybí. Žalobce je s ohledem na tuto situaci osobou nevyhostitelnou do země svého původu, a tudíž je rozhodnutí o prodloužení zajištění za účelem vyhoštění nezákonné. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. (3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce přicestoval do České republiky dne 22.7.2007 s platným pasem a platným českým vízem. V době platnosti českého víza žalobce nevycestoval a požádal o udělení mezinárodní ochrany, jeho žádosti vyhověno nebylo. Žalobci nebyl povolen na území ČR dlouhodobý pobyt a toto rozhodnutí nabylo právní moci 11.1.2010. Vzhledem k tomu, že žalobce pobýval na území ČR neoprávněně, bylo mu uloženo správní vyhoštění rozhodnutím, které nabylo právní moci 10.8.2010. Žalobce byl zařazen do evidence nežádoucích osob, a to na období od 6.12.2010 do 27.7.2014. Další žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla ukončena zastavením řízení a dne 16.11.2011 nabylo právní moci rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo řízení v této věci zastaveno a žalobci byla stanovena lhůta pro vycestování do 27.7.2011. Ani tuto lhůtu cizinec nerespektoval a neoprávněně pobýval na území ČR bez platného víza či povolení k pobytu. Dne 26.12.2011 žalobce cestoval vlakem z Českých Budějovic do Prahy a mezi stanicemi Ševětín a Veselí nad Lužnicí byl kontrolován hlídkou Policie ČR, která zjistila, že žalobce nemá platný cestovní doklad a vízum nebo povolení k pobytu na území ČR. Se žalobcem bylo dne 27.12.2011 zahájeno správní řízení ve věci vyhoštění z území členských států Evropské unie pro opakované porušení právního předpisu. Svým počínáním se žalobce dopustil přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí. Správní orgán rozhodl dne 27.12.2011 ve věci žalobce o jeho zajištění na dobu 90 dnů podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a žalobce byl umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Žalobce se bránil proti zajištění žalobou, v níž argumentoval tím, že žalovaný opominul skutečnost, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, neboť konkrétně žije s paní J. B.. Žaloba žalobce byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1.2011 pod č.j. 10 A 11/2011-21 zamítnuta. K tvrzení žalobce ohledně soužití s J. B. bylo uvedeno, že v té době nebyly k tomuto tvrzení žalobce poskytnuty žádné důkazy. Dne 21.3.2011 bylo žalovaným správním orgánem rozhodnuto podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců o prodloužení zajištění žalobce o 60 dnů. Se žalobcem je v současné době vedeno správní řízení o vyhoštění, neboť je nebezpečí, že by žalobce opětovně mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. K tvrzení žalobce, že je nutno na něho nahlížet jako na budoucího příslušníka, občana Evropské unie, neboť očekává narození potomka s paní J. B., žalovaný uvedl, že s žalobcem byl sepsán dne 27.12.2011 za přítomnosti tlumočníka protokol o vyjádření účastníka, kde tuto skutečnost žalobce neuvedl, naopak Pokračování - 3 - 10A 37/2012 pouze uváděl, že má přítelkyni O. N. v Praze 10 a dceru A. M. D. s paní A. B.. Toto tvrzení z toho důvodu žalovaný označil jako účelové. Žalovaný připustil, že žalobce se o paní J. B. poprvé zmínil v žalobě proti rozhodnutí o zajištění, avšak v té době neuvedl, na jaké adrese s ní sdílí společnou domácnost, ani nezmínil těhotenství této údajné přítelkyně. Žalovaný z těchto důvodů neshledal důvody znemožňující vycestování cizince do země jeho státního občanství. Žalobce je v současné žadatelem o mezinárodní ochranu. Ze všech těchto důvodů správní orgán dospěl k závěru, že důvody pro zajištění žalobce trvají, avšak paní J. B. ustanoví ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu jako dalšího účastníka řízení o správním vyhoštění žalobce, neboť J. B. může být rozhodnutím přímo dotčena v jejích právech nebo povinnostech. Z toho důvodu bude J. B. předvolána k sepsání protokolu, kde se bude moci vyjádřit ke svému těhotenství s žalobcem a k jejich soužití. Žalobce uvedl, že J. B. je trvale bytem Rakousko, avšak z důkazu, který žalobce přiložil ke své žalobě je zřejmé, že J. B. žije ve Spolkové republice Německo. Pokud by bylo potvrzeno, že žalobce má s občankou Evropské unie trvalý vztah podobný vztahu rodinnému a žije s ní ve společné domácnosti, bylo by správní řízení zastaveno a žalobce propuštěn ze zajištění. Žalovaný vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci soudu bez nařízeného jednání. III. Obsah správních spisů (4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnost: (5) V úředním záznamu o zajištění cizince ze dne 26.12.2011 je uvedeno, že žalobce byl dne 26.12.2011 mezi železničními stanicemi Ševětín a Veselí nad Lužnicí vyzván k prokázání totožnosti, k čemuž žalobce předložil průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany s dobou platnosti do 2.5.2011. Po ověření totožnosti žalobce telefonickou lustrací bylo zjištěno, že žalobce prochází evidencí nežádoucích osob na dobu od 6.12.2010 do 27.7.2014 a evidencí SIS. Se žalobcem bylo dne 27.12.2011 zahájeno správní řízení o vyhoštění z území členských států Evropské unie podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9, § 119 odst. 1 písm. b) bod 2 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců. V oznámení bylo uvedeno, že řízení bylo zahájeno, neboť žalobce mařil výkon správního rozhodnutí o vyhoštění, které nabylo právní moci dne 6.12.2010. (6) Se žalobcem byl sepsán protokol zachycující vyjádření žalobce k věci a zároveň byl seznámen s podklady pro rozhodnutí, které byly v protokolu vyjmenovány. Žalobce sdělil, že do ČR přicestoval letecky z Ruska dne 22.7.2007 s úmyslem požádat o mezinárodní ochranu, což dne 26.7.2007 učinil. Pobýval v Praze v Kobylisích a poté se zdržoval na různých místech v ČR u svých známých. V období od 12.9.2009 do 26.5.2010 pobýval na území ČR bez platného víza a bez platného cestovního dokladu. Proto také s ním bylo vedeno řízení o správním vyhoštění a bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění z ČR na dobu tří let. Žalobci bylo známo, že od 27.7.2011 má v ČR zakázáno pobývat. Jeho žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany nebylo opakovaně vyhověno. Žalobce byl od dubna 2011 do 15.11.2011 zadržován na neznámém místě, od dubna 2011 do prosince 2011 se zdržoval u kamaráda O. v Praze 3 a navštěvoval přítelkyni O. N. v Praze 10, adresu přítelkyně však neznal. V této době nebyl v přímém kontaktu se svou dceru, kterou má s A. B.. Po narození dcery požádal o povolení k pobytu v ČR. Finanční prostředky obstarával brigádami na stavbách a v restauracích. Žádné prostředky k vycestování nemá a Českou republiku nehodlá opustit. Pokračování - 4 - 10A 37/2012 (7) Žalobci bylo rozhodnutím Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno ze dne 12.7.2010 uloženo správní vyhoštění na dobu tří let. Dne 11.1.2010 nabylo právní moci rozhodnutí v záležitosti žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Dne 1.7.2010 vydalo Ministerstvo vnitra ČR závazné stanovisko k možnostem vycestování žalobce do S. republiky v tom smyslu, že důvod znemožňující vycestování do země státního občanství shledán nebyl. Dne 27.12.2011 bylo rozhodnuto o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců na dobu 90 dnů. Žaloba žalobce proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31.1.2011 pod č.j. 10A 11/2011-21 zamítnuta. Žalovaný správní orgán rozhodl dne 21.3.2012 pod č.j. KRPC-89884-72/ČJ-2011-020023 o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění o 60 dnů. IV. Právní názor soudu (8) Krajský soud napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.r.o.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (9) Žalobce byl zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců rozhodnutím ze dne 27.12.2011. Doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění podle § 124 odst. 3 ve spojení s § 125 odst. 1 téhož zákona. Žalobce na území ČR nedisponoval žádným platným dokladem totožností a ani nebyl schopen jej získat. Bylo s ním vedeno řízení o správním vyhoštění. Rozhodnutím ze dne 21.3.2012 rozhodla žalovaná podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění o 60 dnů. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nezákonné, neboť nemůže být do země původu vyhoštěn, neboť očekává narození potomka se svou přítelkyní paní J. B., která je státní občanskou Rakouska, a tudíž občankou Evropské unie a momentálně je přibližně v sedmém měsíci těhotenství. Na žalobce je proto nutné nahlížet jako na budoucího rodinného příslušníka občana Evropské unie, přičemž tato úvaha zcela v napadeném rozhodnutí absentuje. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Rovněž poukázal na to, že žalobou napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu, neboť neobsahuje důvody, pro které mohlo být prodloužení jeho zajištění realizováno. (10) Podle platné právní úpravy v rozhodnutí o zajištění cizince, případně prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění je nejdůležitější částí rozhodnutí ta část, která vyslovuje samotné zajištění, nebo-li omezení osobní svobody cizince. Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva, délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli. Tato zásada představuje jedno z kritérií, kterým je posuzován soulad zbavení osobní svobody cizince s článkem 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ustanovení § 126 písm. a) zákona o pobytu cizinců stanoví, že policie je povinna zkoumat, zda důvody zajištění trvají po celou dobu pobytu cizince v zařízení pro zajištění cizinců. V tomto smyslu musí být řádně odůvodněn výrok správního rozhodnutí. Nelze-li z odůvodnění rozhodnutí zjistit, zda byly zkoumány zákonné požadavky pro prodloužení doby zajištění, eventuelně jak se správní orgán vypořádal se vznesenou argumentací žalobce, pak řízení, které předchází vydání správního rozhodnutí vykazuje vady a rozhodnutí, které neobsahuje veškeré potřebné úvahy k odůvodnění výroku je nutné hodnotit jako nepřezkoumatelné, neboť bez těchto vyjádřených důvodů nelze posoudit ani přezkoumat, zda nebylo zneužito správního uvážení nebo nebyly překročeny jeho meze. Pokračování - 5 - 10A 37/2012 (11) Žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně ve věci nutnosti zabývat se v řízení o prodloužení zajištění zásahem do práva na soukromí a rodinný život. Tato otázka byla řešena rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu, který v usnesení č.j. 7As 79/2010-166 ze dne 23.11.2011 zdůraznil „…že zajištění cizince znamená omezení, nebo dokonce v závislosti na povaze, délce, důsledcích a způsobu zajištění, zbavení jeho osobní svobody. Jedná se tedy o velmi citelný zásah do jednoho z nejvýznamnějších základních práv jednotlivce. Takový zásah může být přípustný jen za přísně vymezených podmínek definovaných nejen zákonem o pobytu cizinců, ale především ústavním pořádkem ČR….. Správní orgán má proto povinnost se zabývat v řízení o zajištění cizincem možnými překážkami správního vyhoštění, předání nebo vycestování tohoto cizince v případech, kdy jsou mu tyto překážky v době rozhodování o zajištění známy, nebo kdy před rozhodnutím o zajištění cizince vyšly najevo. V takové situaci je správní orgán povinen možné překážky správního vyhoštění, předání nebo vycestování cizince před rozhodnutím o zajištění cizince předběžně posoudit a učinit si úsudek, zda je správní vyhoštění, předání nebo vycestování cizince alespoň potencionálně možné….“ (12) V dané záležitosti byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Již v žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce uváděl, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, neboť trvale žije s paní J. B.. Žalovaný správní orgán se však ani v navazujícím řízení, kterým došlo k prodloužení zajištění touto argumentací žalobce nezabýval, ani nečinil žádné kroky k tomu, aby ověřil, zda toto tvrzení žalobce odpovídá skutečnosti. Teprve ve vyjádření žalovaného k žalobě žalobce, ve které je žalovanému správnímu orgánu toto pochybení vytýkáno uvedl, že na základě nově zjištěných skutečností ustanoví paní J. B. ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu dalším účastníkem řízení o správním vyhoštění žalobce, paní J. B. předvolá k sepsání protokolu ve kterém se bude moci vyjádřit ke svému těhotenství s žalobcem a k jejich soužití. Žalovaný uvedl, že pokud paní J. B. potvrdí, že žije s žalobcem ve vztahu obdobném vztahu rodinnému, bylo by řízení o správním vyhoštění z důvodu přiměřenosti zastaveno a žalobce by byl propuštěn ze zajištění. Tento postup však odporuje ustanovení § 126 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť žalovaná byla povinna zkoumat, zda důvody zajištění trvají po celou dobu zajištění, o to více v případě, kdy je vydáváno rozhodnutí o prodloužení tohoto zajištění. Povinností správního orgánu bylo v řízení o zajištění cizince, případně prodloužení zajištění cizince zabývat se možnými překážkami správního vyhoštění, předání nebo vycestování tohoto cizince, a to před vydáním rozhodnutí o zajištění cizince a nikoliv až poté, teprve v řízení o správním vyhoštění, jak vyplývá z vyjádření žalovaného správního orgánu. (13) Soud proto uzavřel, že v dané věci nebylo postaveno najisto, zda žalobce není z titulu svého tvrzení ohledně soužití s přítelkyní J. B., která očekává narození potomka, oprávněn k pobytu na území Evropské unie, respektive České republiky. Žalovaná se měla při rozhodování o prodloužení o zajištění žalobce zabývat těmito informacemi, kterými žalobce argumentoval již v žalobě proti rozhodnutí žalované o zajištění právě v řízení o prodloužení zajištění a zhodnotit tyto skutečnosti, které měly být součástí odůvodnění rozhodnutí o prodloužení zajištění. Pokud by vyšlo najevo, že žalobce je rodinným příslušníkem občanky Evropské unie, nemohl by být účel pro prodloužení zajištění žalobce naplněn a prodloužení zajištění realizováno. Závěr žalované vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí je proto v rozporu se závěry rozšířeného senátu NSS, který je nutné na danou věc vztáhnout, a proto jej nelze hodnotit jako správný. Z těchto důvodů soud napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V. Závěr, náklady řízení Pokračování - 6 - 10A 37/2012 (14) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce byla důvodná a proto rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. (15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl žalobce úspěšný, avšak žádné náklady řízení před soudem, který rozhodoval bez nařízeného jednání mu nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. dubna 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.