10 A 37/2016

Rubrum

10 A 37/2016 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. Kateřiny Bednaříkové, v právní věci žalobce P.S., bytem X, zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, č.j. 13443/2016/ODSH, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) dne 4. 3. 2016 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2016, č. j. 13443/2016/ODSH, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 12. 11. 2015 č. j. DOP/55278/15/Čo., kterým byly zamítnuty žalobcovy námitky proti provedení záznamu bodů v registru řidičů, přičemž provedený záznam 12 bodů byl tímto rozhodnutím potvrzen. Pokračování - 2 - 10A 37/2016 Žalobce namítá, že byl postupem správního orgánu zkrácen na svých právech, což mělo za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalovaný pochybil, když se ve svém rozhodnutí nezabýval žalobcem předloženými důkazy, a to jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení, která představují podklad napadeného rozhodnutí. Žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání, když postupoval v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokových řízeních zabývají. V souvislosti s tím žalobce poukázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 49924/2014, vydané v obdobné věci, v němž byla jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních označená jako nezpůsobilá. Žalobce odkázal na další rozhodnutí správních orgánů, vydaná v obdobných řízeních (rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. MSK 126113/2014 nebo MSK 121761/2014, rozhodnutí Městského úřadu Písek č. j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3). Postupem žalovaného došlo k porušení zásady rovnosti účastníků ve správním řízení, neboť správní orgány, bez ohledu na jejich místní příslušnost, by měly v obdobných věcech postupovat a rozhodovat shodně. V souvislosti s výše uvedenou námitkou žalobce dále zpochybnil jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokových řízeních vedených vůči žalobci, jež označil za nezpůsobilá pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je požadována i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Žalobce se neztotožnil s názorem, dle něhož dal svým podpisem daného rozhodnutí souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Žalobce nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není možné po žalobci vyžadovat znalost práva, díky které by byl schopen posoudit správnost takového rozhodnutí. Z jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení není patrné, jakého jednání se měl žalobce dopustit, neboť toto protiprávní jednání nevyplývá z popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“. Rovněž nelze za dostatečný popis skutku považovat popis „telefonování za jízdy aj.“, nebo popis „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ Z rozhodnutí by rovněž mělo být zřejmé, kde a kdy došlo ke spáchání přestupku a rozhodnutí by mělo být čitelné a srozumitelné. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a k rozsahu jejich přezkumu žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4As 127/2014 – 39. Žalobce rovněž konstatoval, že oznámení od příslušných oddělení Policie ČR nemůže být dostatečným důkazem a tedy relevantním podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce dále konkretizoval výtky u jednotlivých pokutových bloků. Poslední žalobní námitkou je nestandardní doba projednání odvolání. Žalobce se domnívá, že ve lhůtě, v níž bylo rozhodnuto o odvolání, nemohla být odvolání věnována dostatečná pozornost a nebyly řádně posouzeny veškeré odvolací důvody. Závěrem žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. Součástí žalobního návrhu byl rovněž návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, o němž bylo krajským soudem rozhodnuto dne 4. 4. 2016 pod č. j. 10 A 37/2016-24 tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. Žalovaný navrhl žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. K přezkoumatelnosti jednotlivých rozhodnutí vydaných v řízení blokovém, jež jsou podkladem pro rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů, žalovaný uvedl, že správní orgán je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů oprávněn přezkoumávat toliko existenci těchto podkladů a Pokračování - 3 - 10A 37/2016 jejich způsobilost být podkladem pro záznam bodů do registru a rovněž to, zda byl záznam proveden v souladu se zákonem. K přezkumu správnosti a zákonnosti jednotlivých aktů správních orgánů však zásadně nedochází, když zákonnost a správnost těchto aktů se automaticky předpokládá a je třeba na ně vždy nahlížet jako na zákonné a správné. V námitkovém řízení je tedy rozhodné pouze to, zda jsou namítaná pochybení natolik závažná, aby měla za následek nemožnost použití tohoto podkladu pro záznam bodů, a to např. z důvodu neúplnosti či nesrozumitelnosti. V případě rozhodnutí v blokovém řízení lze akceptovat strohé či zkratkovité formulace, z nichž musí být patrné zákonem stanovené náležitosti tohoto rozhodnutí vydaného v blokovém řízení. K obsahovým náležitostem jednotlivých bloků se žalovaný vyjádřil na straně 5 a 6 napadeného rozhodnutí, když shledal, že splňují veškeré zákonem stanovené požadavky. Pokud žalobce namítl nekonzistentnost rozhodování správních orgánů v obdobných věcech, kdy současně poukázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, pak k tomuto žalovaný uvedl, že se ve svém rozhodnutí vypořádal s obsahem přiloženého rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. V napadeném rozhodnutí je navíc dostatečně objasněno, z jakých důvodů se žalovaný neztotožnil s postupem tohoto správního orgánu. Žalovaný i správní orgán prvního stupně posuzovaly způsobilost jednotlivých bloků pro záznam bodů, tedy především to, zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí a jestli počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku. Správní orgán zaznamenávající body do bodového hodnocení řidičů zásadně nepřezkoumává řízení o přestupku, které předcházelo vydání pravomocného rozhodnutí. Pokud žalobce považoval blok za nesrozumitelný či neúplný, měl tyto námitky uplatnit v rámci správního řízení. Žalobce takto neučinil, podpisem blokové pokuty a uhrazením uložené pokuty považoval přestupek za spolehlivě zjištěný a prokázaný. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Oznámením Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 22. 6. 2015 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl dne 16. 6. 2015. Žalobce byl tímto oznámením současně vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče byly zmocněncem žalobce, M.J., dne 24. 6. 2015 podány námitky do všech předmětných záznamů bodů. Dne 26. 6. 2015 podal žalobce další námitku, ze které vyplývá, že žalobce hodlá podat podněty k přezkumnému řízení, přičemž kopie těchto podnětů současně přislíbil správnímu orgánu dodat do třiceti pracovních dnů od podání námitky. Součástí této námitky byla plná moc udělená zmocněnci AK Linhart o. s. se sídlem Kaplická 14, Praha 4. Součástí spisu jsou kopie pokutových bloků. Z obsahů těchto pokutových bloků vyplývají jednotlivé přestupky, kterých se žalobce dopustil, bloky obsahují všechny náležitosti zákonem požadované. Dne 13. 7. 2015 si žalobce převzal výzvu ke sdělení zmocněnce, neboť obě námitky proti 12-ti bodům v bodovém hodnocení řidiče obsahují plnou moc k zastupování různými zmocněnci, přičemž podle ustanovení § 33 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“) může mít účastník v téže Pokračování - 4 - 10A 37/2016 věci pouze jednoho zmocněnce. V reakci na tuto výzvu sdělil žalobce svého zmocněnce dne 15. 7. 2015, a to AK Linhart o. s. Dne 13. 8. 2015 obdržel žalobce prostřednictvím svého zmocněnce vyrozumění o možnosti uplatnění práv podle § 36 a § 38 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) před vydáním rozhodnutí o námitkách. Následně dne 19. 8. 2015 podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce ke správnímu orgánu I. stupně žádost o přerušení správního řízení na dobu 100 dnů k vyřešení předběžných otázek ohledně podaného podnětu k přezkumnému řízení. Součástí žádosti byl podnět ke zkrácenému přezkumnému řízení podle ustanovení § 94 resp. § 98 správního řádu, a to ve věci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení série GE/2014 E2323301 ze dne 16. 6. 2015, adresovaný Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje. Usnesením ze dne 24. 8. 2015 bylo řízení přerušeno do 31. 10. 2015. Rozhodnutím Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 12. 11. 2015, č. j. DOP/55278/15/Čo byly zamítnuty námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče za jednání spáchaná dne 16. 6. 2015, 11. 6. 2015, 14. 10. 2014, 12. 3. 2014 a 5. 3. 2013, provedený záznam byl potvrzen. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval, že jednotlivé záznamy bodů do registru řidičů v případě žalobce byly provedeny na základě jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, jejichž správnost si dožádáním těchto bloků ověřil. Správní orgán dále konstatoval, že mu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost těchto rozhodnutí, ani řízení, která jim předcházela. Závěrem byl žalobce v rozhodnutí poučen o odvolání. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem podáno dne 4. 12. 2015 blanketní odvolání, které bylo k výzvě dne 18. 1. 2016 doplněno. Rozhodnutí správního orgánu dle žalobce nenaplňovalo zákonné požadavky pro tento druh rozhodnutí, správní orgán dostatečně nezjistil veškeré podklady pro vydání tohoto rozhodnutí. Žalobce dále prvoinstančnímu rozhodnutí vytkl zkratkovitost a nesprávnost označování jednotlivých užitých právních předpisů. Správní orgán rovněž pochybil, když nepostavil na jisto skutkové okolnosti jednotlivých spáchaných přestupků. Jednotlivé pokutové bloky navíc nebyly správně vyplněny, čímž se správní orgán vůbec nezabýval. K tomuto žalobce poukázal na rozhodnutí vydané v obdobné věci Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který právě náležitosti jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení hodnotil, přičemž konstatoval, že tyto nejsou způsobilými podklady pro záznam bodů do registru řidičů. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 21. 1. 2016, č. j. 13443/2016/ODSH, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný předně konstatoval obecně platnou zásadu, že v řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů je úkolem správního orgánu přezkum toho, zda byl na základě podkladů řidiči zaznamenán správný počet bodů za přestupkové jednání. Správní orgán postupuje v souladu se zásadou presumpce správnosti pravomocného rozhodnutí. Proces, jenž vydání pravomocného rozhodnutí předcházel, správní orgán zásadně nepřezkoumává. V daném případě byly veškeré pokutové bloky správními orgány řádně přezkoumány, přičemž bylo konstatováno, že konkrétní specifikace žalobcových jednání splňují požadavek dostatečné individualizace skutku, neboť je z nich patrné, jakého jednání se žalobce dopustil a kdy a kde se tak stalo. Všechny bloky jsou opatřeny kulatým razítkem Pokračování - 5 - 10A 37/2016 Policie ČR a jsou žalobcem podepsány. Se závěry Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v žalobcem poukazovaném rozhodnutí se žalovaný neztotožnil. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Prvotní žalobní námitka směřuje proti postupu žalovaného, který byl nesprávný, neboť se nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. Žalovaný se měl v rámci odvolání zabývat jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení, a to s ohledem na rozhodnutí vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a shledal tyto podklady nezpůsobilými pro učinění záznamu v registru řidičů. Při závěrech o důvodnosti shora uvedené námitky je třeba vycházet z ustálené judikatury správních soudů, která na jedné straně rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) dle zákona o přestupcích oproti řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Nutnost odlišit tato dvě řízení spočívá především v rozdílném předmětu řízení. Dle ust. § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. V řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je projednáváno, zda se stal skutek definovaný zákonem o přestupcích, či v jiném právním předpisu, jako přestupek, zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem a případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku. V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem, tedy zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku apod., přičemž tato praxe je zakotvená i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008-44. Správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. Pokračování - 6 - 10A 37/2016 Z výše uvedeného je zřejmé, že v nyní projednávané věci byly správní orgány povinny zabývat se tím, zda jednotlivé záznamy bodů v případě žalobce byly provedeny v souladu se zákonem, zda pro záznam bodů v registru řidičů existuje zákonem stanovený podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši. Obsahem shora uvedené žalobní námitky je pochybení žalovaného, který se nezabýval jednotlivými podklady záznamu do registru řidičů, tedy jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních žalobce. Krajský soud se po přezkoumání rozhodnutí správních orgánů v dané věci s uvedenou námitkou žalobce neztotožnil. Z obsahu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je zřejmé, že tento správní orgán vycházel při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů do registru řidičů jednak z oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, jež byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, jednak též z kopií rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, které si za účelem zjištění stavu věci vyžádal. Správní orgán prvního stupně se na straně 2 a 3 dostatečným způsobem vypořádal jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a k nim přináležející pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení. Na základě takto provedeného přezkumu podkladů k záznamu bodů do registru řidičů dospěl tento správní orgán ke správnému závěru, že veškeré užité podklady jsou způsobilé pro záznamy bodů do registru řidičů a jsou opatřeny všemi zákonem předepsanými údaji. V případě žalobou napadeného rozhodnutí lze konstatovat, že z jeho obsahu je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval, a to co do jejich způsobilosti být podkladem pro záznam bodů v registru řidičů. Za účelem přezkumu prvoinstančního správního rozhodnutí byl žalovanému předložen kompletní spisový materiál včetně jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokovém řízení, jejichž ověřené kopie si správní orgán I. stupně vyžádal. Žalovaný se pak na straně 3, 4 a 5 napadeného rozhodnutí podrobně vyjádřil k náležitostem jednotlivých pokutových bloků udělených žalobci, přičemž současně konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku. Ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé, o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důkladně a podrobně se vypořádal s odvolací námitkou zpochybňující jednotlivé zkratkovité údaje uvedené na pokutových blocích. Co se týče rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, na které obžalobce odkazuje, pak i s tímto se žalovaný na straně 7 vypořádal, přičemž uvedl, že se v rámci své činnosti řídí ustálenou soudní judikaturou, kterou rovněž aplikuje. Krajský soud souhlasí se závěry žalovaného o tom, že v posuzovaném případě měl správní orgán I. stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující veškeré zákonné požadavky. Pokutové bloky jsou způsobilé být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, žalobci byl zaznamenán správný počet bodů. Správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaný se řádným a dostatečným způsobem zabývali způsobilostí jednotlivých rozhodnutí být podkladem pro záznam v registru řidičů. Za tímto účelem si správní orgány obou stupňů, v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5As 39/2010 – 76, dostupné na www.nssoud.cz), vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě je prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky, prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky potom zvlášť Pokračování - 7 - 10A 37/2016 vyhodnotily co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a rovněž co do počtu zaznamenaných bodů. Správní orgány v nyní projednávané věci postavily najisto, že údaje uvedené v oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body zaznamenány. Správní orgány ověřily, že všechny skutky byly se žalobcem projednány v blokovém řízení, že ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem a že žalobce ve všech případech pokutu za přestupkové jednání uhradil, pokutové bloky převzal a vše stvrdil svým podpisem. Námitka žalobce, dle níž se žalovaný dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi, nebyla shledána důvodnou. Dále se krajský soud zabýval námitkou, dle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobce nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se měl dopustit, kdy v případě popisu „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“ nelze dovodit, že se jedná o překročení nejvyšší dovolené rychlosti. V pokutovém bloku rovněž není dostatečně specifikováno porušení povinnosti být za jízdy připoután bezpečnostními pásy, když je tam pouze uveden popis „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, nebo není dostatečným popisem přestupku užitý formát „telefonování za jízdy aj.“. Z pokutových bloků dále není zřejmé, kdy a kde k přestupku došlo. Naposledy je žalobcem v souvislosti s touto námitkou uváděno, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku. Z toho, co bylo uvedeno výše je zřejmé, že správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru způsobilými. Tato způsobilost je dána jednak náležitostmi těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky a rovněž výší bodů, které byly žalobci připsány zcela v souladu se zákonem. Správní orgány v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumávají správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9As 96/2008 – 44, dostupné na: www.nssoud.cz). Tento závěr plyne i ze samotné dikce ust. § 57 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím vyslovené odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu. Pokud tedy žalobce nyní namítá, že z uvedených podkladů rozhodnutí o záznamu bodů není zřejmé, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit a kdy a kde se tak stalo, pak tyto námitky měl uplatnit ve správním řízení. Žalobce však zcela zjevně s popisem jednotlivých skutků jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, když přistoupil k tomu, aby všechny jeho přestupky byly projednány v blokovém řízení. Pokuty za přestupkové jednání, které mu bylo kladeno za vinu, uhradil a pokutové bloky řádně podepsal, aniž by se pozastavoval nad zkratkami uvedenými v jednotlivých blocích či srozumitelností a čitelností údajů v nich uvedených. Pokračování - 8 - 10A 37/2016 K tomuto krajský soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1As 21/2010 - 65, v němž Nejvyšší správní soud k dané problematice uvedl, že „Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou sine qua non blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení skutkového a právního stavu věci.“ Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6As 67/2013 – 16 dále uvedl, že „Udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích ..“ Citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu dovozuje, že přestupce již nemá možnost rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Svým podpisem a úhradou uložené pokuty totiž stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se tím současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů pak přestupce může rozporovat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam bodů do registru, tedy zda existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být body připsány. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů na základě podkladů ze správního spisu dospěl k závěru, že body byly žalobci připsány na základě pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. Žalobce zpochybnil způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro zápis bodů do registru řidičů. Nezpůsobilost pokutových bloků je spatřována v tom, že z nich není patrné, jakého jednání se žalobce měl dopustit, kdy a kde k tomuto jednání došlo a dále v jejich nečitelnosti a nesrozumitelnosti. Jak již bylo krajským soudem uvedeno výše, žalobce v řízení o námitkách proti záznamu do registru řidičů nemůže rozporovat údaje o skutku a právní kvalifikaci tohoto skutku. Pokud žalobce měl pochybnost o údajích na pokutových blocích týkajících se jednání, které mu bylo kladeno za vinu, případně místa a času, kdy k tomuto jednání došlo, pak neměl Pokračování - 9 - 10A 37/2016 souhlasit s projednáním přestupků v blokovém řízení a měl trvat na jejich prošetření ve standardním správním řízení. Pokud žalobce namítá nečitelnost či nesrozumitelnost údajů na pokutových blocích pro jejich zkratkovitost či strohost, pak ani tuto námitku nelze shledat důvodnou, jestliže žalobcem uváděná forma zápisů nebyla na pokutových blocích vůbec zjištěna. Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, jak je upravuje zákon č. 20/1990 Sb., o přestupcích, zejména v ustanovení § 84 a § 85. Dle ust. § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 21Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 tohoto zákona).“ Pokud jde o zkratky, které byly orgánem veřejné moci užity, pak i k těmto se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně vyjádřil. Krajský soud považuje za vhodné zmínit například rozhodnutí ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7As 94/2012-20, dostupné na: www.nssoud.cz, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že “[…] ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ust. § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozhodnutí dále uvedl, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je patrné komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby však musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině Pokračování - 10 - 10A 37/2016 tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že všechna rozhodnutí vydaná v blokových řízeních se žalobcem představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidiče. Všechny tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti a je z nich zcela zřejmé, kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána stručným, zároveň však jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonné ustanovení. Krajský soud proto ani tuto námitku žalobce neshledal důvodnou. Závěrem krajský soud nemohl přisvědčit ani poslední žalobní námitce spatřované v nestandardní době projednání odvolání žalobce. V napadeném rozhodnutí je velmi detailně popsán průběh celého správního řízení, všechny námitky uváděné žalobcem v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně byly řádně vypořádány. Rychlost, s níž žalovaný přistoupil k přezkoumání rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nemohla mít za následek porušení práva žalobce na zachování rovnosti práv účastníka řízení. Soud v takovém postupu žalovaného spatřuje naplnění některých ze základních zásad správního řízení, kterými jsou rychlost, hospodárnost a efektivita. Soud se v dané věci ztotožnil se závěry správních orgánů a uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 11 - 10A 37/2016 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24. června 2016 Předsedkyně senátu JUDr. Věra B a l e j o v á v . r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava