10 A 38/2010
č. j. 10 A 38/2010-21
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 38/2010-21
- ÚS III.ÚS 203/11
Citované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 159a § 274
- o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, 219/2000 Sb. — § 3 § 14
- o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, 56/2001 Sb. — § 4
- soudní řád správní, 150/2002 Sb. — § 60 § 75 § 78 § 103 § 105
- správní řád, 500/2004 Sb. — § 38
Rubrum
10A 38/2010 – 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce České republiky – Ministerstva obrany ČR, se sídlem Praha 6, Tychonova 1, zastoupené Vojenským úřadem pro právní zastupování Ministerstva obrany, se sídlem Praha 6, nám. Svobody 471, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, oddělení pro územní samosprávu a státní správu v dopravě, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.4.2010 č.j. KUJCK 9857/2010 ODSH/2-Ra, t a k t o:
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství, oddělení pro územní samosprávu a státní správu v dopravě ze dne 23.4.2010, č.j. KUJCK 9857/2010 ODSH/2-Ra, se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 10.6.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, odboru dopravy a silničního hospodářství č.j. 70401504-07-14-10 ze dne 16.2.2010, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o lustraci v evidenci motorových vozidel. Žalobce v žalobě namítal, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu stejně jako rozhodnutí prvostupňové trpí vadou řízení. V jiném obdobném případě žalovaný rozhodnutí Pokračování -2- 10A 38/2010 prvoinstančního orgánu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, když dospěl k naprosto opačnému závěru. Postup stejného správního orgánu prvého stupně vyhodnotil tak, že nepostupoval v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., v platném znění. Žalobce byl v tomto případě vnímán jako účastník správního řízení, který prokázal právní zájem na požadovaný výpis dat z registru silničních vozidel. Tímto postupem porušil žalovaný správní orgán zásadu oprávněné důvěry v postupy orgánů veřejné správy, tedy zásadu legitimního očekávání. Postupy, které jsou v rozporu s legitimním očekáváním, jsou podle názoru žalobce nezákonné. Případné odchýlení od obvyklé rozhodovací praxe žalobce chápe jako překročení mezí správního uvážení, respektive jejich zneužití. Žalobce naopak prokázal právní zájem, neboť jako organizační složka státu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění předložil správnímu orgánu pravomocný a vykonatelný rozsudek č.j. 7 C 72/2006–15 ze dne 28.4.2006 vydaný Okresním soudem v Českém Krumlově, kterým bylo žalovanému M.K. uloženo zaplatit žalobci částku 4.200 Kč s příslušenstvím, což představuje exekuční titul. Dle § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb. do registru silničních vozidel je oprávněn nahlížet a požadovat opis nebo výpis ten, kdo prokáže právní zájem. Žalobce tento právní zájem prokázal. Žalobce má rovněž zato, že nebyla respektována zásada rovnosti účastníků řízení, neboť pokud by žádost o výdej dat z registru silničních vozidel podal soukromý exekutor, jistě by jeho žádosti bylo vyhověno. Z těchto důvodů pak bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce k žalobě přiložil rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 19.4.2007 č.j. KUJCK 7433/2007 ODSH. Dále přiložil pravomocný rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28.4.2006 č.j. 7 C 72/2006–15. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., v platném znění, podle kterého je do registru vozidel oprávněn nahlížet a požadovat od obecního úřadu obce s rozšířenou působností opis nebo výpis pouze ten, kdo prokáže právní zájem. Vzhledem k tomu, že právní předpis nestanoví přesnější podmínky pro popsaný postup a pojem právního zájmu není hmotně právně vymezen, vztahuje se na posouzení termínu právního zájmu ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Současně je poukazováno na zásadu rovnosti účastníků řízení, tedy bez ohledu na to, zda žadatelem je fyzická osoba, organizační složka státu nebo právnická osoba. Žalovaný má zato, že je nutné při výkladu pojmu právní zájem vyjít z ustanovení § 38 správního řádu, které upravuje možnost nahlížení do spisu. Správní orgán aplikaci tohoto ustanovení analogicky použil. V projednávaném případě s ohledem na ustanovení § 2 odst. 2 a 3 správního řádu se nelze práva na poskytnutí opisu nebo výpisu odvolat. Rovněž je odkazováno na ustanovení § 50 a § 51 správního řádu. Tato ustanovení se vztahují k pořizování důkazů ve správním řízení vedeném před věcně a místně příslušným správním orgánem, nikoliv k pořizování důkazů pro vymáhání pohledávky v občanskoprávním, konkrétně exekučním řízení. Právní důvod s odkazem na § 274 písm. a/ a f/ zák. č. 99/1963 Sb. v platném znění nebyl žalovanému zřejmý. Tato ustanovení pouze stanoví procesní podmínky pro provedení výkonu rozhodnutí, ale neupravuje právo na získání podkladů a informací od orgánů státní správy. Zmocnění k vydání informací musí být stanoveno zákonem výslovně, nestačí obecné odkazy na povinnosti při nakládání s majetkem ČR či ustanovení občanského soudního řádu. Snahou žalobce pak nebylo poskytovat silnou ochranu osobě, která způsobila škodu, ale postupovat v souladu se zákonem. K námitce žalobce ohledně poskytnutí informace soukromému exekutoru žalovaný odkazuje na výslovné znění exekučního řádu, podle kterého je možné informaci vydat. Žalovaný současně poznamenal, že v dané věci mělo být rozhodováno formou usnesení, avšak v tomto případě toto pochybení hodnotil jako formální vadu, a proto rozhodnutí žalovaného správního orgánu potvrdil a odvolání zamítl. Žalovaný navrhuje Pokračování -3- 10A 38/2010 alternativně, aby žalobní návrh byl odmítnut. Vyslovil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených spisů. Žalobce se ve lhůtě stanovené soudem k možnosti projednat věc bez nařízeného jednání nevyjádřil, a proto je jeho souhlas dovozován ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 soudního řádu správního. Ze spisů správních orgánů obou stupňů pro věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Žádost o lustraci v evidenci motorových vozidel ve věci M.K. podal žalobce dne 15.2.2010. K žádosti byl přiložen pravomocný rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28.4.2006 č.j. 7 C 72/20006-15. Městský úřad v Českém Krumlově, odbor dopravy a silničního hospodářství rozhodl dne 17.2.2010 pod č.j. MUCK 08624/2010/ODSH/BE o žádosti žalobce o lustraci v evidenci motorových vozidel tak, že tuto žádost zamítl. Důvodem zamítnutí žádosti byla skutečnost, že správní orgán právní zájem na sdělení požadovaných údajů neshledal. Dne 26.2.2010 podal žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 17.2.2010 odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím dne 23.4.2010 pod č.j. KUJCK 9857/2010 ODSH/2-Ra tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 17.2.2010 č.j. 704-01504-07-14- 10 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že byl správný postup prvostupňového orgánu, kterým žádost zamítl, když nebyl shledán právní zájem na poskytnutí opisu nebo výpisu z registru vozidel, a to s odkazem na ustanovení § 2 a § 3 správního řádu a § 50 a § 51 téhož zákona. Nevyplývá tak ani výkladem ustanovení § 38 správního řádu. K námitce ohledně změny právního názoru žalovaný správní orgán uvedl, že má vždy přednost aplikace zásady zákonnosti před užitím zásady legitimního očekávání. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v intencích ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., v platném znění (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. Rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce v žalobě namítal, že v jiném obdobném případě žalovaný jako druhoinstanční odvolací správní orgán odvolání žalobce jako účastníka správního řízení vyhověl a rozhodnutí prvooinstančního správního orgánu zrušil. Dospěl tedy k naprosto opačnému závěru. Žalobce byl vnímán jako účastník správního řízení, který prokázal právní zájem na požadovaný výpis z dat z registru silničních vozidel. V této souvislosti je rozhodnutí vytýkáno porušení zásady legitimního očekávání v souvislosti se zásadou oprávněné důvěry v postupy orgánů veřejné správy. V této souvislosti je poukazováno na to, že žalobce prokazoval právní zájem podle § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., neboť jako organizační složka státu předložil pravomocný a vykonatelný rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28.4.2006 č.j. 7 C 72/2006-15, kterým bylo uloženo žalovanému M.K. zaplatit České republice – Ministerstvu obrany částku 4.209 Kč jako exekuční titul. Námitku žalobce ohledně prokázání právního zájmu považuje soud za důvodnou. Žalobce v dané záležitosti vystupuje jako organizační složka státu, což vyplývá z ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. a jeho povinností je ve smyslu § 14 odst. 4 Pokračování -4- 10A 38/2010 zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění důsledně využívat všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka při ochraně majetku před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení. Povinnostní žalobce je i ve smyslu odstavce pátého sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a to zejména včasným uplatněním a vymáháním práv státu, aby nedošlo k promlčení nebo zániku těchto práv. Podle ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích v platném znění je do registru silničních vozidel oprávněn nahlížet a požadovat od obecního úřadu obce s rozšířenou působností opis nebo výpis zapsaných údajů pouze ten, kdo prokáže právní zájem. Žalobce dokládá svůj právní zájem kopií pravomocného rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 28.4.2006, č.j. 7 C 72/2006-15, kterým bylo uloženo M.K. zaplatit pohledávku České republice – Ministerstvu obrany. Povinný M.K. je dlužníkem státu, uloženou povinnost neplnil, není zaměstnán ani veden na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a soupis jeho movitého majetku nevedl k uspokojení pohledávky. Proto žalobce využil zákonné možnosti k uspokojení práv státu a požádal o lustraci v registru silničních vozidel. Tento požadavek vychází jak z ustanovení § 14 odst. 4 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění i z ustanovení § 159a odst. 4 ve vztahu k § 274 písm. a/ a f/ zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění. Navíc v obdobném případě bylo žalobci v jeho požadavku vyhověno. Žalovaný správní orgán požadavku žalobce nevyhověl s odůvodněním, že právní zájem neshledává a poukazoval přitom na zásadu rovnosti účastníků řízení. Při výkladu pojmu právní zájem vycházel z ustanovení § 38 správního řádu, které upravuje možnost nahlížení do spisu, s níž je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. Soud tento názor žalovaného správního orgánu nesdílí. Možnost získat informace z registru vozidel ve smyslu § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb. v platném znění má zvláštní právní režim a je tedy specielní právní úpravou. Ve vztahu k obecné úpravě nahlížení do spisu stanovené v § 38 zákona č. 500/2004 Sb. v platném znění představuje tedy „lex specialis“. Nelze přehlédnout, že i podle ustanovení § 38 odst. 2 správního řádu správní orgán umožní nahlédnout do spisu i jiným osobám, prokáží-li právní zájem. V tomto případě je však podmíněn právní zájem další podmínkou, a to že nebude tím porušeno právo některého z účastníků popřípadě dalších osob a nebo veřejný zájem. Při porovnávání dikce ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb. tato další podmínka stanovena není. Z toho důvodu výklad právního zájmu v konkrétním souzeném případě ve vztahu k požadavku žalobce poskytnout informace z registru vozidel pro účel odůvodňovaný zákonem č. 219/2000 Sb. nelze nalézt ve správním řádu, ale je třeba vyložit konkrétní situaci ve vztahu ke konkrétnímu požadavku žadatele podle speciálního zákona (č. 56/2001 Sb., v platném znění). To však v dané věci správní orgány neučinily. Žalobce uvedl důvod, ve kterém spatřuje právní zájem v tom, že si opatřuje podklady pro výkon rozhodnutí (když předložil exekuční titul). Z toho důvodu bylo povinností správního orgánu žalobcem předložený právní zájem posoudit a v rámci správního uvážení uzavřít, zda právo žalobce existuje či nikoliv. Správní orgán tuto úvahu učinil, avšak tato úvaha není logická a odporuje ve svém důsledku smyslu zákonného ustanovení, na základě kterého žalobce požadoval informaci z registru vozidel. Žalobce tedy prokázal právní zájem právě v souvislosti s předložením pravomocného exekučního titulu. Žalovaný správní orgán ostatně v obdobné záležitosti vyvodil závěr odlišný, což žalobce dokládal kopií rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 19.4.2007 č.j. KUJCK 7433/2007 ODSH, ve kterém žalovaný uzavřel, že právní zájem je prokázán, pokud má oporu v právním předpise. Jestliže výdej dat z registru silničních vozidel se řídí ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb. a § 159a odst. 4 ve Pokračování -5- 10A 38/2010 vztahu k § 274 písm. a/ a f/ zák. č. 99/1963 Sb. s tím, že žádost o výdej dat je dokládána titulem pro výkon rozhodnutí, pak pravomocné vykonatelné rozhodnutí soudu z titulu povinného plnění dotčené osoby ve vztahu k žadateli oporu jednoznačně má. Právní zájem na sdělení údajů z registru silničních vozidel byl dle názoru žalovaného správního orgánu dostatečně prokázán doložením pravomocného rozhodnutí. Z toho co bylo řečeno soud uzavřel, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu, které v konkrétní záležitosti nevyhovělo žalobci v jeho žádosti o získání informace, trpí vadou řízení, neboť žalobce právní zájem prokázal, neboť byl naplněn předpoklad stanovený právní normou, když žádost žalobce o výdej dat byla doložena pravomocným exekučním titulem. Pravomocný a vykonatelný rozsudek č.j. 7 C 72/2006-15 ze dne 28.4.2006 Okresního soudu v Českém Krumlově je exekučním titulem, a tudíž byl právní zájem žalobce prokázán. Žalobou napadené rozhodnutí nemá oporu v platné právní úpravě. Právní zájem s odkazem na ustanovení § 38 správního řádu, tak jak byl vyložen žalovaným správním orgánem, neodpovídá konkrétnímu případu, neboť právní zájem je nutné definovat tak, že by bez tohoto určení bylo právo žalobce oslabeno, ohroženo či by bylo jeho postavení nejisté. V souvislosti s vymáháním pohledávky žalobce pak tuto charakteristiku shledat lze tím spíše, prokázal-li žalobce, že vynaložil veškeré úsilí k vymožení konkrétní pohledávky a pravomocný exekuční titul v souvislosti s vymáháním pohledávky žalobce bezpochyby právní zájem představuje. Za této situace pak nelze akceptovat odůvodnění žalovaného správního orgánu, že měl v prvé řadě při své rozhodovací činnosti na paměti zásadu zákonnosti, která převažuje před zásadou legitimního očekávání. Je sice nutné přisvědčit tomu, že nejdůležitější zásadou vycházející z ustanovení § 2 správního řádu je zásada legality (zákonnosti), která má oporu v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Všechny zásady, které jsou však stanoveny ve správním řádu je třeba vykládat v kontextu, neboť výkon veřejné správy včetně uplatnění správního uvážení musí ústit v řešení, které bude v souladu s veřejným zájmem. Správní úřad musí při své správní úvaze vycházet, zvláště pak při výkladu neurčitých právních pojmů při aplikaci zákona ze smyslu tohoto zákona a nelze přehlédnout ani zásadu hmotněprávní a procesněprávní logiky. To jinými slovy znamená, že správní úřad nesmí v rámci správního uvážení konkrétnímu ustanovení právního předpisu dát jiný význam než sledoval zákonodárce. V dané věci je nepochybné, že smyslem právní normy bylo zajistit jiným osobám než účastníkům řízení nahlédnout do registru vozidel za situace, že jejich požadavek má právní zájem tedy oporu v aktu veřejné správy či soudním aktu. Je-li takový požadavek naplněn, pak nelze dovodit, že by byla porušena zásada legality a zdůrazňovat v této souvislosti její prioritní význam. Zásadu legitimního očekávání pak v této souvislosti nelze upozaďovat, je však třeba připomenout, že i tato zásada musí vycházet a korespondovat se zásadou legality, když nelze vyloučit, že v případě předchozího nezákonného rozhodnutí by nebylo lze v rámci zásady legitimního očekávání vydat opět rozhodnutí nezákonné. Tato argumentace však na daný případ nedopadá. Jak bylo vysvětleno, požadavek žalobce neodporuje právní normě, naopak z právní normy vychází, a tudíž byl postup žalovaného správního orgánu, kterým nebylo požadavku žalobce vyhověno, nutné hodnotit jako postup, který je v rozporu s právní normou. Soud proto uzavřel, že žaloba byla důvodná a napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil, neboť správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení. Věc byla proto vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl Pokračování -6- 10A 38/2010 v daném případě úspěšný, avšak náklady řízení mu nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvojím vyhotovení. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. srpna 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.