10 A 39/2013
č. j. 10 A 39/2013-35
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 39/2013-35
- NSS 1 As 54/2013-50
Citované zákony (9)
Rubrum
10 A 39/2013 – 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce R.P., právně zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph. D., advokátem v Praze 1, Václavské nám. 21, proti žalovanému Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, Ministerstvo vnitra ČR, Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.3.2013, č.j. MV-44833- 13/SO/sen-2012, takto:
Výrok
Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, Ministerstva vnitra ČR ze dne 19.3.2013, č.j. MV-44833-13/SO/sen-2012 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.228,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
: I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 16.4.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 14.2.2012 č.j. OAM-67-6/ZR2212 o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu Pokračování - 2 - 10A 39/2013 za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná podle § 37 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 46 odst. 1 v návaznosti § 56 odst. 2 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce požádal o přiznání odkladného účinku žalobě a odkázal k tomu na judikaturu Nejvyššího správního soudu kupříkladu č.j. 5 As 73/2011 – 100, ze které citoval podstatné právní názory, které podle jeho názoru souvisí s jeho případem. Uvedl, že na území ČR pobývá spolu s manželkou více než 6 let, na jeho příjmech z podnikání v ČR jsou závislí jak děti, tak staří rodiče v zemi původu. V době rozhodování žalovaného byl osobou již zcela prokazatelně trestně zachovalou, na což opakovaně upozorňoval a pochybení žalovaného je z toho důvodu zcela evidentní. Jeho nucený návrat by pro něho znamenal nenahraditelnou újmu. Poukázal i na to, že v praxi žalovaného ve zcela identické věci bylo nejméně ve třech případech rozhodnuto odlišně od napadeného rozhodnutí. Žalobce namítl, že přes radikální změnu, která nastala po obnově trestního řízení a výrazné redukci trestu, žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tak jak stanoví § 3 správního řádu. Žalobce opakovaně namítal s ohledem na svou prokazatelnou trestní zachovalost minimálně od 14.1.2013, aby žalovaný napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému prvé instance k dalšímu řízení. Žalovaný tak neučinil, aniž zjistil skutečný stav věci. K tomu žalobce poukázal na ust. § 2 odst. 4 správního řádu, kdy byl v době rozhodování osobou trestně zachovalou, neboť trest obecně prospěšných prací byl amnestován v lednu 2013 a trest zákazu činnosti byl vykonán vzhledem k ust. § 74 odst. 2 trestního zákoníku s účinky zahlazení již 8.11.2012. To vyplývá i z předkládaného vyjádření trestního soudu. Žalobce vytkl žalovanému i nezákonnost spočívající v neseznámení s podklady pro rozhodnutí před vydáním ve věci a v té souvislosti porušení zásady legitimního očekávání. Žalovaný pochybil, neboť nedostatečně posuzoval dopady do rodinného života, avšak nikoliv dopady do soukromého života. Tyto úvahy v rozhodnutí zcela absentují. Rozhodnutí proto označil za nepřezkoumatelné. Dále poukázal na to, že ve věci nebyla vyslechnuta jeho manželka, která ve věci aktivně vystupovala, zaslala vyjádření, což zahrnul pod nedostatečné zjištění skutečného stavu věci. Závěr o rodinném životě žalobce je pouhými spekulacemi bez relevatní vazby na reálný stav. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. K věci uvedl, že pro kladné vyřízení žádosti o přiznání odkladného účinku je třeba splnění dvou podmínek. V posuzovaném případě nebyla splněna podmínka absence rozporu s důležitým veřejným zájmem a současně podmínka subsidiarity tohoto mimořádného postupu, a proto bylo navrženo nevyhovění žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku žalobě. Žalovaný dále uvedl, že Komisi nepřísluší ingerovat do pravomoci orgánů činných v trestním řízení a rozhodovat o otázce viny a trestu za spáchání trestného činu. K trestu obecně prospěšných prací žalovaný uvedl, že tento trest byl žalobci prominut v souvislosti s účastí žalobce na amnestii presidenta republiky podle článku IV. odst. 2 rozhodnutí 1/2013 Sb., o amnestii prezidenta republiky ze dne 1.1.2013. Tato skutečnost vyplývá z výpisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob pořízeného za účelem řádného vedení správního řízení ze dne 19.3.2013. Na trest zákazu činnosti na dobu 13 měsíců, který byl žalobci uložen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově č.j. 7T 162/2011 – 105 ze dne 31.10.2012, se amnestie prezidenta republiky nevztahuje. Žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí stále nesplňoval podmínku trestní zachovalosti ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) zákona Pokračování - 3 - 10A 39/2013 č.326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že Komise konstatovala, že i případným výkonem trestu nezanikají veškeré právní důsledky spojené se spácháním trestného činu, neboť tyto zanikají toliko zahlazením odsouzení a výmazem skutečnosti o pravomocném odsouzení za spáchání trestného činu z výpisu evidence Rejstříku trestů. Komise dále souhlasila s tím, že ust. § 36 odst. 3 správního řádu umožňuje účastníkům řízení vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k podkladům, avšak jedná se o důkazy, které byly v řízení opatřeny. V dané věci se o takový případ nejednalo. Správní orgán žádné důkazy, které by účastnik neznal, neobstaral, a tudíž bylo nadbytečné, aby se žalobce vyjadřoval k podkladům, které sám do správního řízení doložil. K přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce žalovaný odkázal na str. 4 a 5 napadeného rozhodnutí, kde je zcela zřetelné, že se Komise s touto otázkou dostatečným způsobem vypořádala. Žalovaný správní orgán uvedl, že souhlasí s projednáním věci bez nařízeného jednání. III. Obsah správních spisů (4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal vyplynuly následující skutečnosti: (5) Ve spise jsou založeny písemnosti, z nichž vyplývá, že žalobce pobýval na úzení ČR na základě dlouhodobého pobytu za účelem podnikání, jako osoba samostatně výdělečně činná s platností od 1.6.2010 do 31.5.2012. Žalobce požádal dne 3.5.2012 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle § 44a zákona č. 326/1999 Sb.. (6) Ředitelství služby cizinecké policie vyrozumělo Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky o výsledku trestního stíhání žalobce, které bylo ukončeno trestním příkazem č.j. 7T 162/2011 – 37 ze dne 24.11.2011 a o výpisu z evidence Rejstříku trestů ze dne 10.1.2012, který obsahoval záznam žalobce o pravomocném odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Prvostupňový orgán vydal dne 1.10.2012 oznámení o zahájení správního řízení ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce. Žalobce se mohl dne 23.1.2012 vyjádřit k podkladům pro rozhodnutí před vydáním rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce dne 6.2.2012 nahlédl do spisového materiálu a vyjádřil se k podkladům pro rozhodnutí. Prvostupňový orgán rozhodl dne 14.2.2012 pod č.j. OAM– 67-6/ZR-2012 o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce podle § 37 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 46 odst. 1 v návaznosti na § 56 odst. 2 písm. a) zák. č.326/1999 Sb., neboť přestal splňovat podmínku trestní zachovalosti podle § 174 odst. 1 písm. a ) zákona č. 326/1999 Sb.. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. V rámci probíhajícího odvolacího řízení požádal žalobce dne 8.8.2012 o přerušení správního řízení, s ohledem na vyřešení předběžné otázky ve vztahu k návrhu žalobce na obnovu trestního řízení vedeného pod sp. zn. 7T 162/2011 u Okresního soudu v Pelhřimově, který žalobce podal dne 22.3.2012. Žalovaný správní orgán rozhodl dne 30.10.2012 o přerušení správního řízení do doby pravomocného ukončení trestního řízení. Komisi byl dále dne 26.11.2012 doručen pravomocný rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově č.j. 7 T 162/2011 – 105 ze dne 31.10.2012, který téhož dne nabyl právní moci, a to o odsouzení žalobce za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a odst. 1 písm. a) zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a k trestu zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 13 měsíců. Komise vyrozuměla dne 3.12.2012 žalobce o pokračování ve správním řízení. Pokračování - 4 - 10A 39/2013 (7) Dne 28.1.2013 bylo komisí doručeno usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4.1.2013 z něhož vyplývá, že žalobce je účasten amnestie prezidenta republiky ze dne 1.1.2013 a podle článku IV. odst. 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1.1.2013 se mu promíjí nevykonaný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 31.10.2012 č.j. 7T 162/2011 – 105 ve výměře 150 hodin. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto dne 19.3.2013 pod č.j. MV-44833-13/SO/sen- 2012 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR, odboru azylového a migrační politiky ze dne 14.2.2013 OAM-67-6/ZR-2012 bylo potvrzeno. (8) Žalobce zaslal soudu v příloze žaloby potvrzení ze dne 12.4.2013 vydaného Okresním soudem v Pelhřimově pod č.j 7T 162/2011-143, z něhož vyplývá, že Rejstříku trestů v Praze odešla dne 8.4.2013 z trestního spisu Okresního soudu v Pelhřimově sp.zn. 7T 162/2011 zpráva o tom, že odsouzený R. P. vykonal trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel dne 8.11.2012. IV. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ( s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (10) Žalobce v žalobě namítal, že správní orgán přes radikální změnu ve věci po vydání prvoinstančního rozhodnutí spočívající v obnově trestního řízení, na základě kterého bylo řízení zahájeno a následné výrazné redukci trestu, nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tak jak stanoví § 3 správního řádu. Žalobce poukázal na to, že byl osobou, zcela prokazatelně v době rozhodování žalovaného správního orgánu, trestně zachovalovou, neboť trest obecně prospěšných prací, který byl skoro vykonán, byl amnestován v lednu 2013 a trest zákazu činnosti byl vykonán dne 8.11.2012 ve smyslu § 74 odst. 2 trestního zákoníku s účinky zahlazení. Přesto však tyto skutečnosti nevzal žalovaný správní orgán v úvahu a rozhodl v dané věci nesprávně. Tuto námitku soud hodnotí jako důvodnou. (11) Podle § 174 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/199 Sb., ve znění pozdějších předpisů se za trestně zachovalého pro účely tohoto zákona považuje cizinec, který nemá ve výpisu evidence Rejstříku záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu. Naplnění této podmínky je potřeba zkoumat ke dni rozhodování správního orgánu. V dané záležitosti rozhodoval prvnostupňový orgán dne 14.2.2012 o zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce podle § 37 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 46 odst. 1 v návaznosti § 56 odst. 2 a) zákona č. 326/1999 Sb., neboť tento přestal splňovat podmínku trestní zachovalosti podle § 174 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.. O odvolání žalobce bylo rozhodováno dne 19.3.2013 na základě jiného skutkového stavu věci, neboť trestní příkaz č.j. 7T 162/2011-37 ze dne 24.11.2011, na základě kterého bylo v prvostupňovém řízení rozhodováno, byl zrušen, a to na základě povolené obnovy řízení a ve věci bylo znovu pravomocně rozhodnuto dne 31.10.2012, 7T 162/2011 – 105. Tímto rozsudkem byl žalobce odsouzen za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin a k trestu zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 13 měsíců. Žalovanému bylo dne 28.1.2013 doručeno usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 4.1.2013, což žalovaný uvedl v žalobou napadeném rozhodnutí, z něhož vyplývá, že žalobce Pokračování - 5 - 10A 39/2013 byl účasten amnestie prezidenta republika ze dne 1.1.2013 a podle článku IV. odst. 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1.1.2013 se mu promíjí, že nevykonaný trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 31.10.2012 č.j. 7T 162/2011 – 105 ve výměře 150 hod. Tato skutečnost rovněž vyplývá z výpisu evidence Rejstříku trestů fyzických osob. Na sporu zůstala otázka posouzení trestní zachovalosti žalobce ve vztahu k druhému trestu zákazu činnosti na dobu 13 měsíců, a to zákazu řízení motorových vozidel, který byl rovněž žalobci uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 31.10.2012 č.j. 7T 162/2011 – 105 za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykových látek podle § 274 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., na který se amnestie nevztahovala. Žalovaný dospěl k závěru, že s ohledem na tento druhý trest žalobce stále nesplňuje podmínku trestní zachovalosti ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., která byla důvodem pro zahájení správního řízení ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu dne 17.1.2012 a k vydání napadeného rozhodnutí, a tato skutečnost byla rovněž žalovaným správním orgánem označena jako podstatná pro zamítnutí žalobcem podaného odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. Toto hodnocení žalovaného správního orgánu není správné a odporuje zákonu. (12) V prvé řadě je třeba poukázat na porušení ust. § 36 správního řádu, kterého se dopustil žalovaný správní orgán před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí. Podle odstavce prvého tohoto ustanovení jsou totiž účastníci řízení oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí. Podle odstavce druhého mají účastníci právo vyjádřit v řízení svá stanoviska a rovněž před vydáním rozhodnutí musí být účastníkům řízení podle odstavce třetího dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Tato povinnost se netýká pouze žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí výslovně vzdal. V dané záležitosti tato podmínka naplněna nebyla. Žalobce disponoval informací, že dne 8.11.2012 vykonal trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel. Tato skutečnost nebyla v době rozhodování správního orgánu zaznamenána v Rejstříku trestů, neboť zpráva pro Resjtřík trestů odešla od Okresního soudu v Pelhřimově dne 28.3.2013, avšak jak je uvedeno v potvrzení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12.4.2013 v kontrolním opisu z evidence Rejstříku trestů ze dne 5.4.2013 toto ještě nebylo zaneseno a Rejstříku trestů byla proto zpráva znovu odeslána dne 18.4.2013. Tato skutečnost je pro posouzení dané věci podstatná. Je to mu tak z toho důvodu, že žalobce mohl před vydáním rozhodnutí na tuto skutečnost žalovaný správní orgán upozornit a postupem v souladu se základními zásadami správního řízení, mohl žalovaný správní orgán zjistit stav věci tak, aby odpovídal skutečnosti , jak mu ukládá ust. § 3 správního řádu. Žalovaný správní orgán tímto způsobem nepostupoval, jak ostatně vyplývá z jeho vyjádření k žalobě, když uvedl, že zastává názor, že pokud v řízení nebyly opatřeny žádné další důkazy, není zapotřebí účastníka řízení vyzývat k vyjádření se k podkladům. Tento názor není správný a odporuje ust. § 36 správního řádu ve vztahu k respektování základních zásad správního řízení. Pokud by totiž byl zjištěn skutečný stav věci, bylo by postaveno najisto, že ke dni rozhodování správního orgánu žalobce, splňoval podmínku trestní zachovalosti ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) zákona č.326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť k tomuto datu ( 19.3.2013 ) neměl ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu. V prvé řadě ohledně trestu uložení obecně prospěšných prací, který byl amnestován, není mezi žalovaným správním orgánem a žalobcem spor. Ohledně trestu zákazu činnosti řízení motorových vozidel, by pak bylo postaveno najisto, že tento trest žalobce vykonal dne 8.11.2012 a ve smyslu § 74 odst.2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ve znění pozdějších předpisů, byl–li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. Tyto skutečnosti však žalovaný správní orgán v úvahu nevzal. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí Pokračování - 6 - 10A 39/2013 na straně 7 je jednoznačné, že žalovaný vycházel ze skutečnosti, že žalobce nesplňuje podmínku trestní zachovalosti právě s ohledem na trest zákazu činnosti na dobu 13 měsíců, a to zákazu řízení motorových vozidel, na který se amnestie nevztahovala a další zjištění ohledně vykonání tohoto trestu žalovaný správní orgán neučinil. Na základě takto nesprávně zjištěného stavu věci bylo také vydáno rozhodnutí, které je v rozporu se zákonem. Žalovaný správní orgán navíc ve vyjádření k žalobě, které není sice předmětem přezkumu uvedl, že závěr o nesplnění podmínky trestní zachovalosti ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., která byla důvodem pro zahájení správního řízení ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ze dne 17.1.2012, učinil právě pro skutečnost, že se na tento trest amnestie prezidenta republika nevztahovala, navíc žalovaný konstatoval, že případným výkonem trestu nezanikají veškeré právní důsledky spojené se spácháním trestného činu, neboť tyto zanikají toliko zahlazení odsouzení a výmazem skutečnosti o pravomocném odsouzení za spáchání trestného činu z výpisu z evidence Rejstříku trestů. Tento názor není správný, neboť v případě trestu zákazu činnosti s odkazem na ust. §74 odst. 2 trestního zákoníku, nelze tento postup aplikovat, neboť z textu zákona vyplývá, že byl-li trest zákazu činnosti vykonán, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen. To dopadá právě na posuzovaný případ. Jestliže bylo doloženo, že trest zákazu činnosti žalobce vykonal dne 8.11.2012 a trest obecně prospěšných prací byl amnestován, pak k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalobce splňoval podmínku trestní zachovalosti ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí, které bylo učiněno předmětem přezkumu je z toho vydáno v rozporu se zákonem a závěr, který byl v něm vysloven, byl vysloven na základě vad řízení, kterých se žalovaný správní orgán v řízení o opravném prostředku dopustil. (13) Namítal-li žalobce, že rozhodnutí je vydané v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu a je zcela nepřezkoumatelné, pak tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. V rozhodnutí jsou uvedeny úvahy o posouzení důvodnosti odvolacích námitek žalobce a odvolací námitky žalobce jsou v rozhodnutí vypořádány. Žalovaný správní orgán vysvětlil, z jakých důvodů nebyla manželka žalobce vyslechnuta a odkázal k tomu na právní úpravu a judikaturu Nejvyššího správního soudu. Tento postup odpovídá zákonu a z úvah, které žalovaný v tomto směru k této odvolací námitce uvedl, nelze vyslovit závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Současně soud poznamenává, že s ohledem na bezprostřední rozhodnutí ve věci samé se nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě a rozhodl meritorně o žalobě tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. V. Závěr, náklady řízení (14) Soud v dané věci uzavřel, že v dané záležitosti zjistil podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V důsledku tohoto procesního pochybení nezjistil totiž žalovaný správní orgán skutečný stav věci, což mělo podstatný vliv na rozhodnutí ve věci samé. Soud proto zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.. (15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 8.228,- Kč představující náklady zastoupení advokátem po 3.100,-Kč ( § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Pokračování - 7 - 10A 39/2013 č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č.177/1996 Sb. ) celkem 6.200,-Kč, 2 x režijní paušál po 300,-Kč ( § 13 odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb. ), tedy 600,- Kč a 21 % DPH z částky 6.800,-Kč, což je 1.428,-Kč, celkem náklady řízení 8.228,-Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. května 2013 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á , v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.