10 A 4/2014
č. j. 10 A 4/2014-37
V PLATNOSTICitované zákony (9)
Rubrum
10A 4/2014 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce JUDr. L. D., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 13.01.2014 se žalobce domáhá určit, že žalovaná je povinna zahájit řízení ve věci jeho žádosti o zmírnění tvrdosti zákona dle ust. § 174 zákona č. 100/1988 Sb. a v této věci v přiměřené lhůtě rozhodnout, případně iniciovat rozhodnutí věcně příslušného orgánu. Žalobce poukazuje na rozhodnutí žalované ze dne 12.11.2013 č.j. 570 521 1732/315-PB, kterým bylo rozhodnuto o jeho námitkách proti rozhodnutí žalované ze dne 01.08.2012 č.j. 570 521 1732 ve věci žádosti žalobce o starobní důchod. Žalobce uvádí, že v rozhodnutí ze dne 12.11.2013, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí prvoinstančního orgánu, nebyla vypořádána jeho žádost o zmírnění tvrdosti zákona dle ust. § 174 zákona č. 100/1988 Sb. Předmětná žádost nebyla žalovanou žádným způsobem řešena a řízení o této žádosti nebylo vůbec zahájeno. Pokračování - 2 - 10A 4/2014 Žalovaná nesprávně a účelově posoudila žádost žalobce o zmírnění tvrdosti zákona dle ust. § 174, a za splnění podmínek dle ust. § 12 čl. 3 písm. e), zákona č. 100/1988 Sb., jakož i čl. 14 odst. 2 a čl. 18 odst. 5 nařízení Ministerstva vnitra ČR č. 8 z 30.09.1988, ve znění platném k 31.10.1990, jako žádost o postup dle pozdější novelizace ust. § 174 zákona č. 100/1988 Sb., přičemž žádost žalobce byla jako nedůvodná odmítnuta. Řízení o žádostech o zmírnění tvrdosti zákona byla obvykle vedena souběžně s řízením o důchodu. Rozhodnutí žalované o zahájení řízení o zmírnění tvrdosti zákona dle ust. § 174 zákona č. 100/1988 Sb. a ani rozhodnutí v této věci žalované nic nebránilo. Řízení o žádosti žalobce o zmírnění tvrdosti zákona mělo být zahájeno nejpozději v okamžiku, kdy žalovaná rozhodla o nepřiznání starobního důchodu žalobce. Z postupu žalované je zřejmé, že žalovaná neví, který orgán je o žádosti žalobce oprávněn rozhodnout. Z dikce ust. § 174 zákona č. 100/1988 Sb. vyplývá, že pravomoc rozhodnout má přímo ministr vnitra. Řízení ve věci žádosti žalobce o zmírnění tvrdosti zákona mělo být žalovanou zahájeno a poté měla být žádost případně postoupena věcně příslušnému orgánu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná žádost žalobce o zmírnění tvrdosti zákona žádným způsobem neprojednala, řízení o této žádosti nezahájila a žádost nebyla postoupena jinému orgánu z důvodu věcné příslušnosti, navrhuje žalobce určit, že žalovaná je povinna zahájit řízení o žádosti žalobce o zmírnění tvrdosti zákona dle ust. § 174 zákona č. 100/1988 Sb. Žalovaná v rámci svého vyjádření ze dne 26.02.2014 navrhla zamítnutí žaloby, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zahájit řízení o žádosti o zmírnění tvrdosti zákona a v této věci vydat rozhodnutí, aniž by vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti správního orgánu uvedené v zákoně č. 500/2004 Sb. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím žalované ze dne 01.08.2012 č.j. 570 521 1732 byla zamítnuta žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek ust. § 28 zákona č. 155/1995 Sb, o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Proti shora uvedenému rozhodnutí byly žalobcem dne 24.08.2012 podány námitky. Obsahem tohoto podání jsou námitky směřující především proti chybám v evidenci období žalobcovy služby. Žalobce rozporuje údaje uvedené v jeho osobním listě pojištění, který tvoří přílohu námitkami napadeného rozhodnutí. Závěrem žalobce uvedl, že v případě, že by jím doložené důkazy nebyly shledány jako dostatečné, žádá, aby tyto námitky byly zároveň brány jako žádost dle ust. § 12 čl. 3 písmene e) zákona č. 100/1988 Sb., jakož i čl. 14 odst. 2 a čl. 18 odst. 5 a 6 nařízení Ministerstva vnitra ČR č. 8 z 30.09.1988. Námitky žalobce směřující proti rozhodnutí žalované ze dne 01.08.2012 č.j. 570 521 1732 byly rozhodnutím ze dne 12.11.2013 č.j. 570 521 1732/315-PB zamítnuty. Z obsahu tohoto rozhodnutí vyplývá závěr, že žalovaná, shledala, že žalobce nesplňuje podmínky uvedené v ust. § 132 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, kdy sice k požadovanému dni přiznání důchodu dosáhne věku 55 let, ale nezískal 20 let pojištění v I. kategorii funkcí. Pokračování - 3 - 10A 4/2014 Krajský soud se věcí zabýval podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.) v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Dle ust. § 79 odst. 1 s.ř.s. je žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podmíněna bezvýsledným vyčerpáním prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Krajský soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31.08.2005 č.j. 2Afs 144/2004-110, kde Nejvyšší správní soud konstatoval, že „ochrana veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob poskytovaná správními soudy má subsidiární povahu ve vztahu k ochraně poskytované správními orgány. Tam, kde se lze ochrany domoci v rámci systému veřejné správy, je na tom, jehož práva byla ohrožena nebo porušena, aby nejprve využil této možnosti. Teprve nedosáhne-li nápravy tímto způsobem, otevírá se mu cesta ke správnímu soudu. Tím v žádném případě není popřena právní povaha ochrany poskytované správními soudy. Právní ochrana poskytována správními soudy je totiž ochranou originární. Není pokračováním správního řízení. Ochrana je poskytována v procesu majícím ryzí povahu řízení soudního a nikoliv správního. Sporné strany mají proto vždy rovné postavení. Originární ochrana poskytovaná správními soudy však nastoupí teprve poté, co nebylo dosaženo nápravy či ochrany v rámci samotného systému veřejné správy. Odpovídá to základní koncepci správního soudnictví jako kontroly veřejné správy a nikoli náhrady v její věcné kompetenci“. Z těchto důvodů stanoví soudní řád správní v ust. § 5, že ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany práv jen po vyčerpání všech řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Tato obecná zásada je výslovně pro řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu zakotvena v ust. § 79 odst. 1 s.ř.s. Soud se proto v daném případě musel zabývat tím, zda žalobce měl možnost v řízení před správním orgánem podat prostředek na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, a pokud ano, zda žalobce takový prostředek bezvýsledně vyčerpal. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce žádost o zmírnění tvrdosti zákona dle ust. § 174 zákona č. 100/1988 Sb. poprvé uvedl v námitkách proti rozhodnutí žalované ze dne 01.08.2012 č.j. 570 521 1732. O těchto námitkách bylo žalovanou rozhodnuto dne 12.11.2013 pod č.j. 570 521 1732/315-PB, kdy žalovaná námitky žalobce zamítla s tím, že nebyly splněny podmínky uvedené v ust. § 132 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. Žádost žalobce o zmírnění tvrdosti zákona nebyla žalovanou vypořádána, žalobce následně podal dne 13.01.2014 nyní projednávanou žalobu na ochranu proti nečinnosti žalované, která se předmětnou žádostí žádným způsobem nezabývala. Dle ust. § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení řídí Českou správu sociálního zabezpečení Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dle ust. § 80 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též správní řád) může opatření proti nečinnosti nadřízený správní orgán učinit i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nedodrží lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat. Po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat Pokračování - 4 - 10A 4/2014 účastník. K dané problematice se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve skutkově obdobné věci vedené pod č.j. 3Ans 3/2007-60, v níž charakterizoval vztah nadřízenosti a podřízenosti orgánů sociálního zabezpečení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že „nadřízeností ve smyslu ustanovení správního řádu je totiž nutno rozumět nadřízenost organizační, která se týká řízení a je výrazem subordinace jako principu charakteristického pro výkon státní správy. Znamená, že vztahy mezi orgány na daném úseku státní správy jsou hierarchicky uspořádány, a to tak, že každý orgán nižšího stupně je organizačně podřízen orgánu stupně vyššího, jenž má vůči němu řídící pravomoci. Tento nadřízený orgán je pak zpravidla i orgánem instančně vyšším, povolaným k rozhodování o řádných opravných prostředcích proti rozhodnutí orgánu podřízeného. Tak podle § 58 odst. 1 zákona č. 71/1967 S., o správním řízení, byl odvolacím orgánem „správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal“; podle § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, nestanoví-li zákon jinak, je odvolacím správním orgánem „nejblíže nadřízený správní orgán“. Mohou však nastat situace, kdy uvedené pravidlo neplatí, jako je tomu i v projednávaném případě. Byť je důchodové řízení před Českou správou sociálního zabezpečení řízením jednoinstančním, tzn. že instančně vyšší orgán v daném případě neexistuje (a v tomto smyslu je názor stěžovatelky o autonomii žalované správný), organizačně je žalovaná podřízena Ministerstvu práce a sociálních věcí [srov. § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, podle něhož „Ministerstvo práce a sociálních věcí řídí Českou správu sociálního zabezpečení“]. Opatření proti nečinnosti správního orgánu je pak právě výrazem oné řídící pravomoci ministerstva (žalovaná nevyvíjí činnost, ke které je podle zákona povinna); s přezkumem správních rozhodnutí nijak nesouvisí”. Pokud se žalobce neobrátil na Ministerstvo vnitra ČR s žádostí ve smyslu ust. § 80 odst. 3 správního řádu, nelze než uzavřít, že nevyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu k jeho ochraně proti nečinnosti stanoví. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že podmínka vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti správního orgánu ze strany žalobce nebyla splněna. Soud proto žalobu ve smyslu ust. § 81 odst. 3 s.ř.s. pro nedůvodnost zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 5 - 10A 4/2014 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 10. dubna 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.