10 A 40/2012
č. j. 10 A 40/2012-16
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
10A 40/2012 - 16 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Ch.N.O. nar. X, st. příslušnost N., t.č. umístěn v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, proti žalovanému Policii ČR, Krajské ředitelství Policie Jihočeského kraje, odbor cizinecké policie v Českých Budějovicích, Pražská tř. 558, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.3.2012 č.j. KRPC – 48164-10/ČJ-2012-020023, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie v Českých Budějovicích ze dne 29.3.2012, č.j. KRPC– 48164-10/ČJ- 2012-020023 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 26.4.2012, předanou žalovanému dne 23.4.2012, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 29.3.2012 č.j. KRPC – 48164-10/ČJ-2012-020023, jímž byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění a byla mu stanovena doba trvání zajištění na 90 dnů. Napadenému rozhodnutí je vytýkáno porušení ustanovení § 124 odst. 3 zákona o pobytů cizinců ve spojení s § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobce má za to, že vydáním napadeného rozhodnutí byl zkrácen na svých právech. Výrok žalovaného, kterým byla stanovena doba trvání zajištění, považuje za nepřezkoumatelný pro jeho zcela nedostatečné a Pokračování - 2 - 10A 40/2012 nesrozumitelné zdůvodnění. Žalovaný k době trvání zajištění uvedl pouze jedinou konkrétní skutečnost, a to že žalobce nedisponuje žádným platným dokladem totožnosti. Toto zdůvodnění považuje žalobce za nedostatečné, jelikož z něj není patrno, jakými úvahami se při stanovení doby zajištění žalovaný řídil. V souvislosti s tím odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 93/2011-79 ze dne 19.10.2011. Napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky, které na odůvodnění rozhodnutí klade § 68 odst. 3 správního řádu, a které vzhledem k závažnosti rozhodnutí o omezení osobní svobody konkretizuje uvedená judikatura. Proto považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a tudíž nezákonné a navrhuje jeho zrušení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření bylo poukázáno na to, že žalobce přicestoval do České republiky dne 22.11.2007 a při pobytové kontrole prováděné policií v tranzitním prostoru letiště nepředložil vlastní cestovní doklad. Následně bylo zjištěno, že vízum, které by ho opravňovalo ke vstupu a pobytu na území ČR, mu v minulosti nikdy nebylo uděleno. Žalobci proto bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění na dobu dvou let. Následně žalobce požádal o mezinárodní ochranu, která mu však nebyla udělena. Žalobce v průběhu azylového řízení dne 30.3.2008 svévolně opustil pobytové středisko Stráž pod Ralskem a vycestoval bez platného cestovního dokladu do Rakouska. Byl kontrolován rakouskou policií a následně byl vrácen zpět do ČR. Dne 28.4.2008 bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou platnosti na 5 let a byl dopraven do pobytového střediska Zastávka u Brna, vzhledem k tomu, že byl v postavení azylanta. Dne 2.8.2008 žalobce znovu opustil pobytové středisko a opětovně bez platného cestovního dokladu a víza vycestoval do Rakouska. Tam pobýval neoprávněně a začátkem roku 2011 byl rakouskou policií zadržen a umístěn do zařízení pro cizince. Z tohoto zařízení následně uprchl a pobýval na území Rakouska, odkud vycestoval do Itálie a po nějaké době se vlakem vrátil zpět do Rakouska. V Rakousku byl v únoru 2012 zadržen a dne 29.3.2012 byl již podruhé předán do ČR. Na základě zjištěných skutečností bylo vydáno napadené rozhodnutí, neboť policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění a nebo o správním vyhoštění bylo již pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie. Tato skutečnost byla naplněna, neboť není záruka, že žalobce z území schengenského prostoru vycestuje, neboť v dřívější době již ve dvou případech v průběhu azylového řízení nelegálně vycestoval do Rakouska. Doba zajištění byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění a ke skutečnosti, že žalobce nedisponuje žádným platným dokladem totožnosti. Žalovaný vycházel ze skutečnosti, že doklad pro cizince je nutné obstarat cestou Ředitelství služby cizinecké policie Praha, které zabezpečuje potřebné cestovní doklady a přepravní doklady, přičemž ambasáda Nigérie není na území ČR. V daném případě nebyla žádost dosud odeslána a to s ohledem na to, že žalobce učinil prohlášení o mezinárodní ochraně. Cizinecká policie má povinnost chránit zájmy cizince jako žadatele o mezinárodní ochranu a nemůže proto kontaktovat zastupitelský úřad jeho domovské země. Žádost o cestovní doklad bude tedy zaslána do jeho domovského státu až po skončení celého řízení o mezinárodní ochraně a to v případě, že mu nebude přiznána. Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany účelově z důvodu, aby byl výkon rozhodnutí prozatím pozastaven. Správní orgán neporušil ustanovení § 3 správního řádu, neboť učinil veškeré úkony, aby byl zjištěn stav věci. Jednání žalobce nezaručuje, že vycestuje samostatně a dobrovolně do domovského státu, což je znesnadněno skutečností, že žalobce nevlastní žádný cestovní doklad opravňující jej k vycestování a z jeho vyjádření vyplývá, že by nebyl schopen si jej sám opatřit. Ze spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Pokračování - 3 - 10A 40/2012 Žalovaný dne 29.3.2012 podal žádost o zjištění totožnosti žalobce s odůvodněním, že žalobce přicestoval na území ČR z Istanbulu dne 22.11.2007 na cizí cestovní doklad. Žalobci bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou platnosti na 2 roky, žalobce následně požádal v ČR o mezinárodní ochranu. V průběhu azylového řízení bez cestovního dokladu vycestoval do Rakouska, odkud byl dne 28.4.2008 vrácen a žalobci bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s platností 5 let. Dne 2.8.2008 žalobce opustil pobytové středisko a opět bez dokladu vycestoval do Rakouska, kde byl v únoru 2012 zadržen a podruhé předán na území ČR dne 29.3.2012, opět bez cestovního dokladu a jiného dokladu totožnosti. Žalobce dne 30.3.2012 učinil prohlášení o mezinárodní ochraně. Žalovaný dne 29.3.2012 vydal příkaz k zajištění a umístění žalobce do zařízení pro zajištění cizinců s tím, že zajištění předcházelo zajištění dne 29.3.2012 v 10.00 hod. z důvodu ukončení neoprávněného pobytu na území ČR. Dne 29.3.2012 se žalobcem byl sepsán protokol o podání vysvětlení, kdy žalobce vypověděl, že do ČR přicestoval poprvé dne 22.11.2007, přičemž neměl vlastní cestovní doklad, rovněž vízum v cestovním dokladu nebylo platné. Žalobci proto bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR na dobu 2 let. Následně žalobce požádal o mezinárodní ochranu, a proto byl umístěn do pobytového střediska Stráž pod Ralskem. Toto pobytové středisko dne 30.3.2008 svévolně opustil a bez cestovního dokladu a víza vycestoval do Rakouska, kde byl zadržen, neboť neměl žádné doklady a byl proto vrácen zpět na území ČR dne 28.4.2008. Následně bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s dobou platnosti na 5 let a vzhledem k tomu, že byl v postavení azylanta byl převezen do pobytového střediska Zastávka u Brna. Dne 2.8.2008 svévolně opustil pobytové středisko a opětovně nelegálně vycestoval do Rakouska, kde pobýval a začátkem roku 2011 byl zadržen policií, ovšem ze zařízení uprchl a následně vycestoval do Itálie. Poté se z Itálie vrátil zpět do Rakouska, kde pobýval do února 2012, kdy byl zadržen a vrácen do České republiky. Po celou dobu jeho pobytu v Evropě byl bez dokladu totožnosti nebo cestovního dokladu. Do Afriky se vrátit nechce z důvodu vlastní bezpečnosti, chce pobývat v Evropě. Na území ČR nemá žádné příbuzenské vazby, pouze v Itálii má bratrance, kterého při pobytu v Itálii navštívil. Z úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 29.3.2012 plyne, že žalobce byl zajištěn, neboť má být podle vykonatelného rozhodnutí vyhoštěn. Součástí spisu jsou i výpisy z evidence cizineckého informačního systému a dále výsledky hledání v databázi daktyloskopických karet a výpisy z evidence policie k žalobci a kopie dokladu žalobce, který byl žalobci odebrán a postoupen odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR. Součástí správního spisu je kopie rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 28.4.2008 č.j. CPBR – 5105/ČJ-2008-4062-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění, doba po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území byla stanovena na dobu 5 let a současně s tím byla žalobci stanovena doba k vycestování 15 dnů ode dne ukončení řízení o mezinárodní ochraně. Žalovaný vydal dne 29.3.2012 rozhodnutí, že žalobce se podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. zajišťuje za účelem správního vyhoštění a podle § 124 odst. 3 ve spojitosti s § 125 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. byla stanovena doba trvání zajištění na 90 dnů. Uvedené rozhodnutí je odůvodněno tím, že u žalobce je dán důvod k vydání rozhodnutí Pokračování - 4 - 10A 40/2012 o zajištění, neboť není záruka, že z území schengenského prostoru vycestuje sám, již v dřívější době ve dvou případech v průběhu azylového řízení nelegálně vycestoval do Rakouska. Žalobce nemá v ČR žádné rodinné, pracovní či jiné důležité vazby, a proto hrozí reálné nebezpečí, že z schengenského prostoru nevycestuje do země svého původu. Žalobce nemá dostatečnou finanční hotovost, přičemž výslovně uvedl do protokolu, že se do Afriky vrátit nechce, chce zůstat v Evropě a nemá platný cestovní doklad. Doba trvání zajištění byla s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění stanovena na 90 dnů vzhledem ke skutečnosti, že žalobce nedisponuje žádným platným dokladem totožnosti, není držitelem platného cestovního dokladu a z jeho vyjádření nevyplývá, že by byl schopen jej sám získat. Žalobce proto nesplňuje podmínky k pobytu na území ČR vymezené v § 103 písm. n) zákona č. 326/1999 Sb., v novelizovaném znění, ani podmínky k pobytu na území smluvních států ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 562/2006, kterým se stanoví schengenský hraniční kodex. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení je rozhodnutí o zajištění cizince za účelem správního vyhoštění. Stalo se tak podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, podle kterého je policie oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění nebo o jehož správním vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto, nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění. Z rozhodnutí Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, inspektorátu cizinecké policie Břeclav ze dne 28.4.2008 č.j. CPBR–5105/ČJ–2008–4062–SV, které nabylo právní moci dne 6.5.2008 vyplývá, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění, doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území byla stanovena na 5 let a současně byla stanovena doba k vycestování 15 dnů ode dne ukončení řízení o mezinárodní ochraně. Současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. Žalobce v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění do Nigérie nevycestoval. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný se zabýval tím, zda nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování. Úsudek o tom, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování žalobce nepostačuje, má oporu ve spise. Soud především poukazuje na vyjádření žalobce samého ze dne 29.3.2012, kdy výslovně žalobce uvedl, že se do Afriky nikdy nehodlá vrátit dobrovolně a chce zůstat v Evropě. O správním vyhoštění žalobce bylo pravomocně rozhodnuto, žalobce toto rozhodnutí nerespektoval z území republiky nevycestoval a nemíní ani tak učinit. Podklady ve spise je tudíž prokázáno, že uložení zvláštního opatření za účelem vycestování nepostačuje a jsou dodrženy podmínky pro zajištění žalobce. Při rozhodování o zajištění žalobce nebyly porušeny základní zásady správního řízení. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že bylo vycházeno z podkladů týkajících se žalobce, pro učinění skutkového zjištění bylo využito jeho vyjádření. Žalobce výslovně uvádí, že nehodlá z Evropy dobrovolně vycestovat, přičemž žalobce se na území republiky zdržuje bez platného cestovního dokladu, bez víza. Hodnocení důkazů odpovídá požadavkům § 50 Pokračování - 5 - 10A 40/2012 odst. 4 správního řádu a má oporu ve spise. Jestliže žalobce uvádí, že z území České republiky, resp. z Evropy dobrovolně nevycestuje do Afriky a činí tak po celou dobu od právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, tak zajištění žalobce je se zřetelem k jeho okolnostem případu nezbytné. Pakt o občanských a politických právech porušen nebyl, stejně jako směrnice Evropského parlamentu a Rady ES. Žalovaný proto opatřil dostatek podkladů pro své rozhodnutí a na základě těchto podkladů učinil zcela správné skutkové zjištění o tom, že žalobce nemíní dodržet vykonatelné správní rozhodnutí a jsou proto splněny podmínky § 124 odst. 1 písm. c) zákona pro jeho zajištění za účelem správního zajištění. Žalobce namítá, že výrok rozhodnutí žalované, jímž byla stanovena doba trvání zajištění není řádně odůvodněna, neboť v rozhodnutí je pouze uvedeno, že žalobce nemá platný cestovní doklad. Soud poznamenává, že řádně musí být odůvodněny výroky správního rozhodnutí a to zejména tehdy, jestliže stanovení doby trvání zajištění je ovládáno správním uvážením, při jehož výkonu se bere v úvahu zejména předpokládá složitost přípravy výkonu správního vyhoštění (§ 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), ale rovněž další meze vlastní pro výkon veřejné moci jako je zákaz libovůle, zákaz diskriminace (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 23.3.2005 č.j. 6 A 25/2002-42). Výkon správního uvážení musí nalézt odraz v odůvodnění rozhodnutí, aby mohl soud přezkoumat, zda správní orgán správního uvážení nezneužil či nepřekročil jeho meze. V ustanovení § 168 zákona o pobytu cizinců je stanoveno, že na řízení dle § 124 uvedeného zákona se nevztahují ustanovení správního řádu o správním řízení. Tato výluka se však netýká úpravy formálních náležitostí správního rozhodnutí uvedených v § 67 - § 70 správního řádu (viz. rozsudek NSS č.j. 9 As 5/2010-74 ze dne 22.7.2010). V odůvodnění rozhodnutí tak musí být především uvedeno, z jakých skutkových zjištění správní orgán vycházel, tedy v jakých skutečnostech má vedlejší ustanovení výroku oporu (§ 68 odst. 3 správního řádu). Správní rozhodnutí, které neobsahuje žádnou skutkovou a právní úvahu je pak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. S ohledem na uvedené skutečnosti soud se zabýval tím, zda část výroku o stanovení doby trvání zajištění je řádně zdůvodněna. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul skutková zjištění učiněná v této věci a následně vyhodnotil, zda odůvodňují zajištění žalobce dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Ve vedlejším ustanovení výroku ohledně doby trvání zajištění žalovaný uvedl, že rozhodnutím byla stanovena doba zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění a ke skutečnosti, že cizinec nedisponuje žádným platným cestovním dokladem totožnosti, aby bylo uskutečnitelné vyhoštění v době trvání zajištění. Z uvedeného vyplývá, že takové odůvodnění doby trvání zásahu, který spočívá ve zbavení osobní svobody, je zcela nedostatečné. Odůvodnění části výroku rozhodnutí, jímž se vymezuje doba trvání zajištění se skládá pouze z parafráze textu § 124 odst. 3 věty první zákona o pobytu cizinců, která žádným způsobem není provázána s částí odůvodnění obsahující závěry ohledně skutkových zjištění, pouze je odkazováno na skutečnost, že žalobce nedisponuje žádným platným dokladem totožnosti. Soud proto uzavřel, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něj nelze zjistit důvody, které vedly žalovaného pro stanovení doby trvání zajištění na 90 dnů. V souvislosti s tím soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 93/2011-79, kterého se též dovolává žalobce, kdy bylo judikováno Nejvyšším správním soudem v bodě 22, že správní orgán musí v odůvodnění vedlejšího ustanovení výroku rozhodnutí o zajištění, jímž se stanoví doba jeho trvání, uvést, jaké všechny úkony bude Pokračování - 6 - 10A 40/2012 pravděpodobně nezbytné provést k přípravě realizace správního vyhoštění konkrétní osoby. Dále lze nepochybně požadovat, aby správní orgán kvalifikovaně na základě svých zkušeností upřesnil v odůvodnění rozhodnutí svůj odhad, jak dlouho zabere provedení každého ze specifikovaných úkonů (např. obvyklá doba komunikace se zastupitelským úřadem země původu cizince). Správní orgán musí posuzovat uvedené otázky přísně individuálně, nikoliv paušálním odhadem. Pouze v případě, kdy jsou shora uvedené úvahy obsaženy ve správním rozhodnutí a dle své povahy mají oporu ve správním spise, mohou se soudy ve správním soudnictví ujmout své přezkumné činnosti a posoudit, zda správní orgán nepřekročil meze správního uvážení či ho nezneužil. V daném případě, kdy žalovaný odůvodnil dobu trvání zajištění 90 dnů pouze odkazem na skutečnost, že žalobce nedisponuje platným dokladem totožnosti, je rozhodnutí žalovaného v části týkající se vedlejšího ustanovení výroku, jímž se stanoví doba trvání zajištění, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. bez jednání, neboť v odůvodnění rozhodnutí není uvedeno, v jakých skutečnostech má vedlejší ustanovení výroku oporu, což je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalobce, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval a nebylo ani zjištěno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Podle § 72 odst. 5 zákona o pobytu cizinců nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas a nařízení jednání nebylo pro účely projednání žaloby nezbytné.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 7 - 10A 40/2012 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. května 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.