Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 41/2014

č. j. 10 A 41/2014-77

ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 7 As 100/2015-44

Rozhodnuto 2015-03-30 · ECLI:CZ:KSCB:,2015:10.A.41.2014.77

  1. KS Č. Budějovice 10 A 41/2014-77
  2. NSS 7 As 100/2015-44

Citované zákony (5)

Rubrum

10A 41/2014 - 77 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. v právní věci žalobců a) J.N. , b) J.N., oba bytem P., Š. 2560, zast. JUDr. Milenou Kudějovou, advokátkou se sídlem, České Budějovice, Lidická 179/47, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2014, č.j. KUJCK 5810/2014/OREG, za účasti E.ON Česká republika s.r.o. se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, Ing. R.Š, bytem P. 3, J.2685/10, zast. JUDr. Václavem Kalinou, advokátem se sídlem Písek, Heydukova 101 a P. P., bytem Z..19, S., zast. JUDr. Tomášem Samkem., advokátem se sídlem Příbram, Pražská 140, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, České Budějovice ze dne 31. 1. 2014, č.j. KUJCK 5810/2014/OREG a rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 30. 8. 2013, č.j. VUP/18156/13-RAJ se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Osoby na řízení zúčastněné n e m a j í právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejich odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Vimperk ze dne 30.8.2013 tak, že Pokračování - 2 - 10A 41/2014 prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu bylo změněno takto: „na straně 5 rozhodnutí č.j. VUP 18156/13-RAJ ze dne 30.8.2013 se závěrečná část výroku rozhodnutí začínající textem: „účastníci řízení, na něž se vztahuje rozhodnutí podle § 14 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení ve znění…“ a končícím spojením: „ Ing. R.Š (narozen XX), zastoupený JUDr. Václavem Kalinou“ bez náhrady vypouští. Ve změnou nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno. Rozhodnutím Městského úřadu Vimperk bylo žalobcům nařízeno odstranění stavby s označením „Rozestavěná stavba rodinného domu“ evidované v katastru nemovitostí na LV 1144 jako jiná stavba bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. stav. 382 – zastavěná plocha a nádvoří v k.ú. Stachy, obec Stachy, rozestavěné v rozporu s ohlášením, a to ve lhůtě nejpozději do 270 dní ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Rovněž byly v tomto rozhodnutí stanoveny podmínky pro odstranění stavby a bylo rozhodnuto o námitkách účastníků řízení. Žalobci v žalobě uvádí, že jim bylo nařízeno odstranit stavbu, neboť v rámci řízení o odstranění stavby nebylo vyhověno jejich žádosti o vydání stavebního povolení, jestliže nebyl žalobci předložen doklad, který by je opravňoval k provedení požadovaných změn stavby. Konkrétně doklad o tom, že mají k pozemku, na němž se stavba nachází, právo, které je opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu, provést změnu stavby a nebo udržovací práce na ní, dle § 58 odst. 2 ve spojení s § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb. stavebního zákona účinného do 31.12.2006. Žalobci již v podaném odvolání prohlásili, že netrvají na změně účelu užívání stavby na rodinný dům, o dodatečné stavební povolení na stavbu rodinného domu požádali jen v důsledku nepřesného poučení ze strany stavebního úřadu. Žalobci dále uvedli, že právo mít předmětnou stavbu na dotčeném pozemku vzniklo již právnímu předchůdci žalobců, a to Tělovýchovné jednotě Sokol Stachy, na základě hospodářské smlouvy o trvalém bezplatném užívání národního majetku ze dne 17.10.1978 uzavřené mezi Tělovýchovnou jednotou Sokol Stachy a Československým státem. Stavba tedy vznikla jako stavba oprávněná. Žalobci jako vlastníci předmětné stavby mají povinnost stavbu udržovat, a to s odkazem na § 86 odst. 1 stavebního zákona účinného do 31.12.2006. Nemohlo tak zaniknout právo žalobců mít stavbu na dotčeném pozemku ani tím, že byla po pádu stromu na stavbu, k němuž došlo za nevyjasněných okolností, provedena celková rekonstrukce stavby, při níž byly na stavbě v míře přiměřené dnešním stavebním a technickým požadavkům provedeny určité změny, které však neměly vliv na charakter stavby z hlediska jejího způsobu užívání. Rozsah rekonstrukčních prací byl zvolen správně z pohledu jejich ekonomické účelnosti. Ohledně odborného hodnocení stavebně technických aspektů rekonstrukce a její ekonomické účelnosti žalobci poukazují na znalecký posudek Ing. Aleny Hynkové ze dne 18. 10. 2004. Závěr žalobců o oprávněnosti stavby byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2013 č.j. 6 Co 1285/2008, když oprávněnost stavby byla v rámci příslušného řízení posuzována jako předběžná otázka. Tento citovaný rozsudek je pravomocný a byl proto závazný i pro správní orgány. Nesprávně proto žalovaný setrval na názoru, že žalobci nebyl předložen doklad o právu k pozemku, který by je opravňoval k provedení požadovaných změn. Správní orgány nesprávně přičítaly k tíži žalobců, že nebylo soudem v občanském soudním řízení zřízeno v jejich prospěch věcné břemeno, které by jim umožňovalo mít na pozemku stavbu. Žalovaný se nevypořádal s námitkou žalobců, že zřízení takového věcného břemene není namístě, protože soud dospěl k závěru, že stavba je oprávněná, a proto zřídil pouze věcné břemeno spočívající v právu chůze přes dotčený pozemek. Pokračování - 3 - 10A 41/2014 Žalobci mají za to, že jim svědčí jiné právo k pozemku ve smyslu § 58 odst. 2 stavebního zákona. Dále namítají, že žalovaný se v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s námitkami žalobců v odvolání, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na § 88 odst. 1 písm. d) stavebního zákona a rovněž i na § 58 odst. 1 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. s tím, že stavebník musí prokázat, že je vlastníkem pozemku nebo stavby a nebo že má k pozemku či stavbě jiné právo, které jej opravňuje zřídit na pozemku požadovanou stavbu, provést změnu stavby a nebo udržovací práce na ní. Žalobci nejsou vlastníky stavebního pozemku parcelního čísla 382 v k.ú. Stachy, na kterém se předmětná stavba nachází, proto neprokázali, že by jim svědčilo jiné právo, které by je opravňovalo provést změnu stavby v požadovaném rozsahu. Na tento závěr nemají vliv skutečnosti uvedené v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 3. 2013 č.j. 6 Co 1285/2008-793, týkající se kvalifikace stavby podle občanského zákoníku, přestože krajský soud rozsudkem zřídil ve prospěch žalobců a dalších vlastníků stavby bez čísla popisného a bez čísla evidenčního postavené na stavební parcele č. 382 v k.ú. Stachy věcné břemeno spočívající v právu chůze přes pozemek parc. č. 382 v k.ú. Stachy v rozsahu vyznačené v příslušném geometrickém plánu. Žalobci neprokázali existenci práva provést požadované změny stavby, neboť obsahem takto zřízeného věcného břemene není právo mít na pozemku stavbu v požadovaném rozsahu. V ostatním žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah předložených správních spisů. Žalobci dne 30. 1. 2015 soudu oznámili, že dne 29. 12. 2014 uzavřeli (jako kupující) s Ing. R.Š (jako prodávajícím) kupní smlouvu, na základě které se stali vlastníky pozemku parc. č. st. 382 v k.ú. Stachy, na kterém se stavba nachází. Nabytím vlastnického práva k uvedenému pozemku se žalobci stali vlastníky pozemku pod předmětnou stavbou. Dne 17. 2. 2015 žalobci zaslali soudu vyrozumění Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj o povolení vkladu vlastnického práva k pozemku parc. č. 382 v k.ú. Stachy ve prospěch žalobců. Žalobci jsou tedy vlastníky pozemku, na kterém se předmětná stavba nachází, a to od 8. 1. 2015. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Ze spisu vyplývá, že dne 3. 12. 2013 zahájil stavební úřad z moci úřední řízení o odstranění stavby dle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976. Dne 6. 12. 2012 žalobci požádali o dodatečné povolení stavby, označené jako rodinný dům, na pozemkové parcele č. 382 v k.ú. Stachy. K žádosti doložili projektovou dokumentaci pro stavbu označenou jako „stavební úpravy objektu na parcele č. 382 v k.ú. Stachy – Zadov pro změnu užívání na rodinný dům“. Podle projektové dokumentace má stavba respektovat půdorysné označení původní stavby „ohřívárny“, ovšem oproti původní stavbě jde o zvýšení stavby spolu s provedením nových obvodových i vnitřních stěn, jakož i o změnu vzhledu stavby, to vše spojené se změnou užívání stavby. Dle stavebního úřadu žalobci v rozporu s ohlášením udržovacích prací prováděli ve skutečnosti změnu stavby, u níž nepostačovalo ohlášení stavebnímu úřadu, ale vydání stavebního povolení. Jestliže byla stavba zvýšena, nejde o stavební úpravy, ale o nástavbu, která ze zákona vyžadovala jak stavební povolení tak i územní rozhodnutí o umístění stavby. Nejedná se tedy o stavební úpravy, jestliže na základech původní stavby byla postavena stavba nová, vyšší, kdy došlo ke změně vzhledu stavby i do zásahu do nosných konstrukcí, Pokračování - 4 - 10A 41/2014 což vylučuje, aby postačovalo ohlášení ve smyslu § 55 ost. 2 stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Stavební úřad vyzval žalobce k předložení podkladů pro rozhodnutí o žádosti o stavební povolení dle ustanovení § 58 odst. 2 stav. zákona. Žalobci doložili pouze rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 11. 2009 č.j. 6 Co 1285/2008-549, který byl zrušen Nejvyšším soudem, věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud rozsudkem ze dne 4. 3. 2013 6 Co 1285/2008-793 rozhodl tak, že byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, krajský soud zřídil ve prospěch žalobců věcné břemeno spočívající v právu chůze přes cizí pozemek č. parc. st. č. 382 k.ú. Stachy. Krajský se soud ztotožnil se závěrem prvoinstančního soudu, předmětnou stavbu na tomto cizím pozemku kvalifikoval jako oprávněnou s tím, že v době vzniku původní stavby nešlo z občanskoprávního hlediska o stavbu neoprávněnou, provedení oprav i nad rámec oprav nezbytných nemůže mít za následek, že z původně oprávněné stavby se stala stavba neoprávněná. Městský úřad Vimperk dne 30. 8. 2013 vydal rozhodnutí, kterým nařídil žalobcům odstranění stavby s označením „rozestavěná stavba rodinného domu evidovaného v katastru nemovitostí na LV 1144 jako jiná stavba bez č.p./č.e. na pozemku parcelního čísla stav. 382 zastavěná plocha a nádvoří k.ú. Stachy, rozestavěné v rozporu s ohlášením“, a to ve lhůtě nejpozději do 270 dnů od právní moci s tím, že stavba bude odstraněna v tomto rozsahu – střešní plášť, konstrukce dřevěného krovu, štítové zdivo podkroví, stropní konstrukce nad prvním nadzemním podlaží, veškeré obvodové a vnitřní zdivo prvního nadzemního podlaží včetně nosných dřevěných konstrukcí, dveře a okna, nově provedené podlahové konstrukce prvního nadzemního podlaží až na horní úroveň stávajících základů přičemž stávající základy včetně stávajícího částečného podsklepení zůstanou ponechány. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že došlo do zásahu nosných konstrukcí a mění se vzhled stavby, a proto o povolení stavebních úprav mělo být vedeno stavební řízení. Stavební úřad posoudil předloženou projektovou dokumentaci a další předložené podklady a dospěl k závěru, že údaje v žádosti nejsou kompletní, neboť chybí doklad o právu k pozemku pod stavbou opravňující žalobce provést a dokončit požadovanou změnu stavby. Pozemek pod stavbou je ve vlastnictví Ing. R.Š. Stavební úřad uzavřel, že žalobci nepředložili doklad vyžádaný stavebním úřadem, neprokázali, že jsou vlastníky části pozemku parc. č. stav. 382 v k.ú. Stachy, a proto stavební úřad nařídil odstranění předmětné stavby. Žalobci se proti tomuto rozhodnutí odvolali, napadeným rozhodnutím nebylo jejich odvolání vyhověno. Napadené rozhodnutí bylo změněno, tak, jak je uvedeno v předchozí pasáži rozsudku s tím, že ve změnou nedotčených částech bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobci nepředložili doklad, který by je opravňoval k provedení požadovaných změn stavby, tedy že mají k pozemku, na němž se stavba nachází, vlastnické právo. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud poznamenává, že řízení o odstranění stavby bylo zahájeno v roce 2003, tudíž za účinnosti stavebního zákona č. 50/1976 Sb. Od 1.1.2007 nabyl účinnosti stavební zákon č. 183/2006 Sb. Podle § 190 odst. 3 stavebního zákona platného v době rozhodování se řízení dokončí podle dosavadních právních předpisů, což znamená, že na souzenou věc bude aplikován zákon č. 50/1976 Sb. Pokračování - 5 - 10A 41/2014 V daném případě není sporu o tom, že stavebníci pouze ohlásili „opravné práce“ a to při opravě střechy a klempířských prvků vnitřní části obvodové zdi, venkovní omítky, části podlahy a vnitřní omítky, oken včetně nátěru a malby s tím, že tyto práce nemají vliv na charakter užívání stavby. Při realizaci oprav se odchýlili od ohlášených prací, aniž by předtím požádali stavební úřad o vydání stavebního povolení. Podle předložené dokumentace vznikla nová stavba, která respektuje půdorysné ohraničení původní stavby ohřívárny, ale současně došlo k faktickému navýšení oproti původní stavbě, a to spolu s provedením nových obvodových i vnitřních stěn, když došlo i ke změně vzhledu oproti původní stavbě, a to současně se změnou užívání stavby, kdy namísto ohřívárny se má jednat o rodinný dům. Žalobci v rozporu s ohlášením udržovacích prací tedy provedli změnu dokončené stavby, která vyžadovala vydání stavebního povolení dle § 55 stavebního zákona z roku 1976. Jestliže byla stavebníky stavba zvýšena, jedná se o nástavbu, která vyžaduje stavební povolení. Nemůže se proto jednat jen o stavební úpravy, jestliže na základech původní stavby byla postavena stavba nová, vyšší, takže nepostačuje pouze ohlášení stavby. Správný je proto závěr stavebního úřadu, že je dán důvod k zahájení řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona č. 50/1976 Sb. o odstranění stavby. Předmětem řízení proto mohly být pouze stavební práce znamenající odchylku od ohlášených prací, případně takové změny stavby, které budou mít za následek změnu v užívání stavby. V žádném případě nemohla být předmětem řízení učiněna stavba jako celek, protože tato stavba byla podle rozhodnutí soudu zřízena oprávněně a vlastnicky stavebníkům náležela. Rozsudkem soudu o tom, že daná stavba je oprávněná, je stavební úřad vázán, a proto v žádném případě nemůže nařídit odstranění celé stavby, byť ta se v době rozhodování nacházela na cizím pozemku. Tím by ostatně nedovoleně zasáhl do vlastnického práva žalobců. Podle § 88 odst. 1 písm. b) uvedeného stavebního zákona nařídí stavební úřad odstranění stavby postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním; odstranění stavby nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako v žádosti o stavební povolení. Stavební zákon obsahuje, pokud jde o zhotovení stavby nebo odstranění stavby, kogentní ustanovení, že ke zřízení stavby ale i k jejímu odstranění, je třeba povolení stavebního úřadu nebo ohlášení. Veškerá stavební činnost bez povolení nebo bez ohlášení nebo v rozporu s ním, až na stanovené výjimky, je proto a contrario zakázána. Stavební zákon v § 88 odst. 1 písm. b) stanoví, že stavební úřad nařídí vlastníku stavby postavené bez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním odstranění takové stavby, neučiní tak jen za podmínek dále tímto ustanovením stanovených. Před vydáním rozhodnutí o odstranění stavby nebo o dodatečném povolení stavby musí tak být především zřejmé, zda se v daném konkrétním případě jedná o stavbu postavenou bez povolení nebo v rozporu s ním. Teprve poté lze nařídit její odstranění a stanovit podmínky pro tento postup, popřípadě rozhodnout o dodatečném povolení při stanovení dalších zákonných podmínek. Předpokladem dalšího postupu v řízení podle § 88 odst. 1 písm. b) stav. zák. je vyřešení otázky, zda se jedná o stavbu postavenou bez povolení či ohlášení či v rozporu s ním. Předmětem tohoto řízení je rozhodnutí o odstranění stavby označené „rozestavěná stavba rodinného domu“ evidované v katastru nemovitostí na listu vlastnictví 1144 jako jiná Pokračování - 6 - 10A 41/2014 stavba bez č.p./č.e. na pozemku parcelního čísla 382 rozestavěné v rozporu s ohlášením, která byla postavena na cizím pozemku. Žalobci v době rozhodování správních orgánů nebyli vlastníky pozemku, na kterém se stavba nachází. Vlastnicky jim však náležela stavba, kterou podrobili rekonstrukci. Jednalo se tak o stavbu na cizím pozemku. Nedoložení vlastnického práva k pozemku, na němž nachází se oprávněně zřízená stavba, pak neznamená, že pro nedoložení vlastnictví k pozemku lze ve správním řízení nařídit odstranění stavby, ohledně které je prokázáno, že byla zřízena oprávněně. Přístup k této stavbě byl zajištěn věcným břemenem. Již z těchto důvodů nebylo možno pro chybějící doklad o vlastnictví pozemku vydat rozhodnutí o odstranění stavby. Pro úplnost se uvádí, že v době rozhodování krajským soudem jsou vlastníky pozemku, na kterém se nachází předmětná stavba a to od 8. 1. 2015 na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli dne 29. 12. 2014 s prodávajícím Ing. R.Š., kdy předmětem prodeje byl pozemek parc. č. st. 382 v k.ú. Stachy, na kterém se stavba žalobců nachází. U staveb postavených v rozporu se stavebním povolením či ohlášením stavby přicházejí v úvahu dvě možnosti. Buďto je možno identifikovat určité konkrétní prvky či části stavby, které byly postaveny v rozporu se stavebním povolením a je možno je odstranit při zachování zbytku stavby, pak je stavební úřad povinen nařídit odstranění pouze těchto prvků či částí stavby. Nebo se rozpor se stavebním povolením týká stavby jako celku a v takovém případě tedy nezbývá, než nařídit odstranění celé stavby s tím, že na právo stavebníka realizovat stavbu podle původního stavebního povolení nemá tato skutečnost žádný vliv. Co je předmětem řízení o odstranění stavby by mělo být zároveň předmětem rozhodnutí o jejím dodatečném povolení, podá-li stavebník takovou žádost a shledá-li stavební úřad naplnění veškerých zákonných podmínek k takovému rozhodnutí. V daném případě stavební úřad nařídil odstranění stavby, přičemž konkrétně uvedl, v jakém rozsahu bude stavba odstraněna a vycházel zejména ze skutečnosti, že stavba se nachází na cizím pozemku. Stavební úřad i žalovaný se zabývali tím, jaké konkrétní prvky či části stavby jsou postaveny v rozporu s ohlášením stavby a zda je tedy možno některé části stavby zachovat a jaké části stavby je nutno nařídit žalobcům odstranit. Z projektové dokumentace předložené stavebníky k žádosti o dodatečné povolení stavby je patrno, jak se realizovaná stavba liší od stavby původní. V daném případě žalovaný v době rozhodování o dodatečném povolení stavby dospěl k závěru, že předmětná stavba se nachází na cizím pozemku a dále že provedené práce na stavbě překračují rozsah ohlášení dle stavebního zákona, jestliže podle předložené projektové dokumentace sice nová stavba respektuje půdorysné ohraničení původní stavby ohřívárny, ale dochází k faktickému navýšení oproti původní stavbě a to spolu s provedením nových obvodových i vnitřních stěn, přičemž dochází i ke změně vzhledu oproti stavbě původní. Tím, jsou-li dodrženy podmínky pro dodatečné povolení stavby, se správní orgány nezabývaly, protože vyšly z názoru, že pro chybějící doklad o vlastnictví pozemku stavbu dostatečně povolit nelze. To má za následek, že rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, je-li zde v době rozhodování stavebního úřadu k dispozici rozsudek zajišťující formou věcného břemene přístup ke stavbě. K námitce žalobců uvedených v bodě VII, že žalovaný rozhodl, aniž by se v odůvodnění vypořádal s námitkami žalobců uvedenými v odvolání, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, soud uvádí, že uvedenou námitkou se nemohl zabývat pro její obecnost. Soud shrnuje, že úsudek o tom, že chybějící doklad o vlastnictví pozemku brání rekonstrukci stavby zřízené v minulosti oprávněně při zajištění přístupu ke stavbě věcným Pokračování - 7 - 10A 41/2014 břemenem není správný a zůstalo neodůvodněno, co vedle prve uvedeného dokladu brání dodatečnému povolení stavebních úprav či stavby. Proto je rozhodnutí správních instancí obou stupňů nepřezkoumatelné. V dalším řízení se stavební úřad bude opakovaně zabývat žádostí žalobců o dodatečné povolení stavby, zda stavebník prokázal, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územní plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování a obecnými požadavky na výstavbu, neboť jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, tato skutečnost dosud zkoumána nebyla. Bude přitom vycházet z toho, že stavebníci se stali vlastníky daného pozemku. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil dle § 78 odst. 1 s.ř.s. pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Protože stejnými vadami je stiženo též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s.ř.s. rozhodnutí stavebního úřadu ve Vimperku. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 7 s.ř.s., kdy pro důvody hodné zvláštního zřetele se náhrada nákladů řízení žalobcům nepřiznává, přestože byli v řízení úspěšní. Ty soud spatřuje v té skutečnosti, že žalobci danou stavbu realizovali, přestože věděli, že je stavba prováděna v rozporu s ohlášením stavby. Zúčastněným osobám rovněž právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, neboť jim v souvislosti s tímto řízením nebyla žádná povinnost soudem ukládána (§ 60 odst. 5 s.ř.s.) Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává v pěti vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 8 - 10A 41/2014 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 30. března 2015 Předsedkyně senátu JUDr. Věra B a l e j o v á

Dotčená ustanovení

Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.