10 A 41/2016

Rubrum

10A 41/2016 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové, v právní věci žalobce R.K., bytem X, zast. JUDr. Radkem Bechyně, advokátem v Kolíně, Legerova 148, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2016, č.j. KUJCK 27078/2016/ODSH, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 11. 3. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen krajský soud) se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2016, č.j. KUJCK 27078/2016/ODSH, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 9. 6. 2015 č.j. MAU/32220/2014 Zi, kterým byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v registru řidičů a provedený záznam 12 bodů byl tímto rozhodnutím potvrzen. Pokračování - 2 - 10A 41/2016 (2) Žalobce v žalobě namítal, že došlo k porušení jeho práv. Postupem správního orgánu byl zkrácen na svých právech, což mělo za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalovaný ignoroval předložené důkazní prostředky. Nezabýval se jednotlivými žalobcem předloženými důkazy, a to jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokovém řízení, které představovaly podklad napadeného rozhodnutí. Tím žalovaný porušil zásadu legitimního očekávání a současně postupoval i v rozporu se stávající praxí správních orgánů, které se těmito rozhodnutími vydanými v blokových řízeních zabývají. K tomuto žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č.j. MKS 126113/2014 ze dne 22. 10. 2014 či MSK 121761/2014 ze dne 12. 11. 2014. Obdobný postup vyplývá i z rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu Městského úřadu Písek č.j. MUPI/2014/34902/CH-nám.BH/3 ze dne 19. 1. 2015, kde prvoinstanční správní orgán odmazal dva konkrétní záznamy z bodového hodnocení, neboť byly učiněny na základě nezpůsobilých podkladů. Pokud tedy jeden správní orgán postupuje popsaným způsobem a totožný správní orgán v jiné místní příslušnosti jiným způsobem, je tím jednoznačně dotčena rovnost účastníků před zákonem. (3) V další části žaloby žalobce postupně popsal nezpůsobilost jednotlivých podkladů (jednotlivých rozhodnutí vydaných v blokových řízeních vedených vůči žalobci), neboť jsou nezpůsobilé pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Podle žalobce jednotlivá rozhodnutí vydaná v blokovém řízení nesplňují dostatečnou individualizaci skutku tak, jak je požadována i judikaturou Nejvyššího správního soudu. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Žalobce se neztotožnil s názorem, podle kterého svým podpisem na rozhodnutí potvrdil souhlas s takovým způsobem projednání věci a současně souhlas se správností tohoto rozhodnutí. Nemůže odpovídat za správnost těchto rozhodnutí vydaných správním orgánem a není ani možné po žalobci požadovat znalost práva, aby mohl správnost rozhodnutí posoudit a na případnou nesprávnost upozornit a žádat nápravu. V takovém případě by pozbyla smyslu existence orgánů veřejné moci. K náležitostem rozhodnutí vydaných v blokovém řízení žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 4As 127/2014 – 39. (4) Na základě výtek, které žalobce k jednotlivým pokutovým blokům ze dne 17. 10. 2014, 13. 12. 2013, 13. 10. 2013, 8. 3. 2012, 23. 2. 2012 a 18. 10. 2011 specifikoval, požadoval, aby soud posoudil, zda byla tato jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilými podklady pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Podle žalobce vyjmenovaná rozhodnutí (bloky) způsobilá jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů nejsou, neboť chybí konkretizace a individualizace jednání. (5) Součástí žalobního návrhu byl návrh na přiznání odkladného účinku této žalobě, o němž bylo rozhodnuto krajským soudem 6. 4. 2016 pod č.j. 10A 41/2016 - 24 (usnesení nabylo právní moci dne 7. 4. 2016) tak, že žalobě nebyl odkladný účinek přiznán. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (6) Žalovaný navrhl žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Zcela odmítl tvrzení žalobce, že ignoroval předložené důkazní prostředky. Žalovaný se vypořádal se všemi žalobcem vznesenými odvolacími důvody proti prvostupňovému rozhodnutí správního Pokračování - 3 - 10A 41/2016 orgánu, rovněž se vypořádal i s obsahem přiloženého rozhodnutí odvolacího orgánu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, č.j. MSK 49924/2014 ze dne 24. 4. 2014. Posuzování jednotlivých podkladů z hlediska jejich způsobilosti pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče je běžnou praxí i žalovaného. Z rozhodnutí je patrno, které podklady vztahující se k záznamu bodů za přestupkové jednání bylo nutné prvostupňovým správním orgánem obstarat a správně je jako důkazy posoudit a vyhodnotit. V konkrétním případě byl konstatován počet bodů k hodnocenému přestupkovému jednání a následně uveden počet, který byl skutečně zaznamenán. Způsobilost jednotlivých rozhodnutí byla shledána, a proto žalovaný námitky žalobce odmítl. V žádném případě nebyl důvod označit některý z posuzovaných bloků, jako nezpůsobilý pro záznam bodů. (7) Žalovaný připomněl, že řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidiče představuje samostatné řízení na přestupkovém řízení zcela nezávislé. Smyslem a účelem je přezkum toho, zda existují podklady pro záznam bodů do registrů řidičů a pro případ, že je přítomen rozpor, je nutné takový rozpor odstranit a posoudit, zda řidiči byl zaznamenán správný počet bodů právě za jednání, z jehož spáchání byl pravomocně uznán vinným. Z rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, je jednoznačné, že tento postup byl dodržen. V řízení o námitkách se nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, neboť na ty je třeba nahlížet jako na akty správné a zákonné až do okamžiku, kdy je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). K tomu bylo odkázáno na judikaturu Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 60/2011-64 ze dne 14. 7.2011. Podle žalovaného, formulace jednotlivých posuzovaných rozhodnutí obstojí a nezpůsobovala jejich nezákonnost. (8) Žalovaný se vyjádřil k jednotlivým pokutovým blokům a uvedl, že není pochybnost o způsobilosti těchto bloků pro záznam bodů do registru řidičů. Přestupky jsou jako konkrétní a individualizované jednání řádně vymezeny. Nejsou důvodné pochybnosti komu, zejména kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že rozhodnutí vydané v blokovém řízení byla vydána v souladu s právními předpisy a splňují formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem pro tento druh rozhodnutí. Podle žalovaného by bylo zcela nadbytečné spisový materiál doplňovat o další důkazní prostředky, neboť důkazní prostředky obsažené ve spise, jakožto podklady pro vydání rozhodnutí jsou plně dostačující. III. Obsah správních spisů (9) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Oznámením Magistrátu města České Budějovice ze dne 24. 10. 2014 byl žalobce vyrozuměn o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení, kterého dosáhl dne 17. 10. 2014. Žalobce byl současně oznámením vyzván k odevzdání řidičského průkazu. Dne 29. 10. 2014 byl sepsán úřední záznam, z něhož vyplývá, že se žalobce dostavil na Magistrát města České Budějovice a požádal o kopie všech oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a výpis bodového hodnocení. Správní orgán požadavku žalobce vyhověl a požadované kopie a výpis žalobci předal. (10) Proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče podal žalobce dne 3. 11. 2014 námitky. Z obsahu námitek je zřejmé, že je žalobce podal proti všem Pokračování - 4 - 10A 41/2016 záznamům bodů v rámci jeho bodového hodnocení. Dne 7. 11. 2014 byl žalobce vyzván k doplnění podání ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu. Žalobce námitky proti záznamu bodů dne 12. 11. 2014 doplnil. Uvedl, že si není vědom spáchání žádného přestupku, za které mu byly zaznamenány body. (11) K žádosti správního orgánu ze dne 14. 11. 2014 o zaslání kopií pokutových bloků ze dne 8. 3. 2012, 2. 7. 2013, 13. 10. 2013, 18. 10. 2011, 23. 2. 2012, 17. 10. 2014 byly tyto bloky postoupeny. Z obsahů těchto pokutových bloků vyplývají jednotlivé přestupky, kterých se žalobce dopustil, bloky obsahují všechny náležitosti zákonem požadované. (12) Žalobce doplnil dne 13. 1. 2015 plnou moc pro zastupování, kterou udělil AK Linhart o.s. Praha 4. Dne 12. 12. 2014 opravila Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, odbor služby dopravní policie, oddělení silničního dohledu Jihlava, zřejmou nesprávnost v pokutovém bloku na pokutu na místě nezaplacenou č. D1951984 GD/2014, a to jméno a příjmení, kde bylo uvedeno R.K., kdy následnou kontrolou bylo zjištěno, že osoba s tímto příjmením neexistuje a ostatní údaje ověřené v evidenci obyvatel svědčily o tom, že jedná se o osobu R.K. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 16. 1. 2015 odvolání. O tomto odvolání rozhodlo Krajské ředitelství Policie ČR, kraje Vysočina dne 11. 2. 2015 tak, že odvolání bylo zamítnuto a usnesení správního orgánu prvého stupně bylo potvrzeno. (13) Dne 11. 3. 2015 podal žalobce podnět k přezkumnému řízení podle ustanovení § 94 (§ 98) správního řádu ke Krajskému ředitelství policie kraje Vysočina ve věci rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení série FG/2013 D1951984 ze dne 17. 10. 2014. (14) Krajské ředitelství policie kraje Vysočina sdělilo dne 19. 3. 2015 žalobci závěr o přešetření jeho podnětu k přezkumnému řízení se závěrem, že po posouzení věci nebylo shledáno, že by během projednávání přestupku, zejména pokutového bloku série GD/2014 č.D1951984 ze dne 17. 10. 2014 byly zjištěny skutečnosti, které by bránily vyřízení věci v blokovém řízení, či které by budily jakékoliv pochybnosti o zjištěných okolnostech projednávaného přestupku. Z toho důvodu nebyly shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení. (15) Žalobce podal návrh na přerušení správního řízení na dobu nezbytně nutnou k vyřešení předmětných otázek. O tomto návrhu rozhodl Magistrát města České Budějovice dne 25. 3. 2015 tak, že se návrhu na přerušení řízení nevyhovuje. (16) Magistrát města České Budějovice vyrozuměl žalobce dne 25. 3. 2015 o tom, že může uplatnit svá práva účastníka řízení ve věci dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. K tomu stanovil lhůtu 5 dnů, kterou konkrétně vymezil. Dne 13. 4. 2015 podal žalobce žádost Krajskému ředitelství Policie Jihočeského kraje, v Českých Budějovicích o obnovu řízení podle § 100 správního řádu ve věci rozhodnutí v blokovém řízení a v té souvislosti podal další žádost o přerušení správního řízení téhož dne. O žádosti o přerušení řízení rozhodl Magistrát města České Budějovice dne 11. 5. 2015 tak, že se návrhu nevyhovuje. Dne 1. 6. 2015 došlo ke změně osoby oprávněné provádět úkony ve správním řízení. Pokračování - 5 - 10A 41/2016 (16) Magistrát města České Budějovice, matriční úřad, oddělení EO, OP, CD a ŘP vydal dne 9. 6. 2015 rozhodnutí, kterým veškeré námitky podané žalobcem proti záznamům bodům v registru řidiče (žalobce) se zamítají jako neodůvodněné a provedený záznam 12 bodů ke dni 17. 10. 2014 byl potvrzen. V rozhodnutí byl popsán průběh správního řízení a byly jednotlivě posouzeny pokutové bloky, které byly podkladem pro záznam bodů. Bylo konstatováno, že záznamy bodů do registru řidičů byly provedeny na základě podkladů stanovených ustanovením § 123b zákona o silničním provozu v souladu s přílohou zákona o silničním provozu obsahující přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání. Námitky nebyly shledány jako důvodné. (17) Proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí podal žalobce dne 3. 7. 2015 odvolání. Uvedl, že odvolání doplní ve lhůtě 10 dnů. Magistrát města České Budějovice dne 27. 7. 2015 vydal usnesení, kterým stanovil žalobci lhůtu k doplnění odvolacích důvodů pěti pracovních dnů. Žalobce odvolání dne 7. 8. 2015 doplnil o důvody a připojil rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v Ostravě, jehož postupu se dovolával. (18) O odvolání žalobce bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22. 2. 2016 pod č.j. KUJCK 27078/2016/ODSH, kterým bylo odvolání žalobce zamítnuto a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný shrnul námitky žalobce, které uplatnil v odvolání. Zopakoval hlavní zásady správního řízení o námitkách proti záznamům bodů do registru řidičů. Zdůraznil, že je úkolem správního orgánu přezkoumání toho, zda byl na základě podkladů řidiči zaznamenán správný počet bodů za přestupkové jednání. Správní orgán se zásadně nezabývá případnými vadami rozhodnutí o přestupku či postupu, který tomuto rozhodnutí předcházel. Postupuje v souladu se zásadou presumpce správnosti pravomocného rozhodnutí. Proces, který vydání pravomocného rozhodnutí předcházel, správní orgán zásadně nepřezkoumává. (19) V konkrétní záležitosti se žalovaný správní orgán na straně 3 až 5 vypořádal s jednotlivými bloky na pokuty. Ověřil tudíž existenci podkladů pro záznam bodů do registru řidičů a mezi podklady nezjistil žádný rozpor. Posoudil, zda byl žalobci zaznamenán správný počet bodů za jednání, z nichž byl pravomocně uznán vinným a ověřil, zda tato jednání spadají do výčtu jednání, za něž se body udělují. Nalézací správní orgán zajistil dostatečné podklady pro rozhodnutí včetně způsobilých podkladů ve věci záznamů do bodového hodnocení řidiče. Rozhodnutí splňovala požadavky § 67 až 69 správního řádu. Zdůraznil zásadu presumpce správnosti aktů, orgánů, veřejné moci a rozdíl mezi námitkovým řízením ve věcech záznamů bodů do bodového hodnocení řidiče a řízením o přestupku. Prvostupňový orgán v rozhodnutí popsal, jak provedl přezkum záznamu bodů ve vztahu k podkladům, které měl k dispozici a nezjistil žádný nesoulad. Z pokutových bloků byly seznatelné všechny podstatné náležitosti zejména jméno a příjmení přestupce, právní kvalifikace a přesná specifikace jednání, které bylo předmětem projednání přestupku v blokovém řízení. IV. Právní názor soudu (20) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokračování - 6 - 10A 41/2016 (21) Žalobce v prvé řadě zpochybnil postup žalovaného, který označil jako nesprávný, neboť dle jeho názoru se nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů. Povinností žalovaného bylo v rámci přezkoumání odvolání žalobce zabývat se jednotlivými rozhodnutími vydanými v blokových řízeních. Pokud tak žalovaný nečinil, porušil zásadu legitimního očekávání účastníka správního řízení, a to i s ohledem na rozhodnutí vydané Krajským úřadem Moravskoslezského kraje, který se jednotlivými rozhodnutími v blokovém řízení zabýval a vyslovil závěr, že tyto podklady jsou nezpůsobilými pro učinění záznamu bodů v registru řidičů. (22) Při posuzování důvodnosti této námitky soud vycházel z ustálené judikatury správních soudů, z nichž vyplývá, že na jedné straně je třeba rozlišovat řízení o jednotlivých přestupcích (ať již v podobě blokového či standardního řízení o přestupku) dle zákona o přestupcích a na druhé straně řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů dle zákona o silničním provozu. Obě tato řízení jsou odlišná, a to z důvodu rozdílného předmětu řízení. (23) Soud připomíná platnou právní úpravu obsaženou v zákoně o silničním provozu. Dle ust. § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání anebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno (a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, (b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo (c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, (d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. (24) Zatímco v řízení o jednotlivých přestupcích proti bezpečnosti silničního provozu je řešeno, zda se skutečně stal skutek definovaný zákonem o přestupcích, či v jiném právním předpise a naplnil znaky přestupku a zda byl řidič obviněný z jeho spáchání jeho pachatelem a případně i další okolnosti související s naplněním skutkové podstaty přestupku, v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem. (25) Jinými slovy řečeno v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů je zkoumáno, zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku apod., přičemž tento postup vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č.j. 9 As 96/2008-44. Nutno zdůraznit, že správní orgán v řízení o námitkách nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, podle nichž byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí Pokračování - 7 - 10A 41/2016 za nezákonné a případně je zruší (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán nezjišťuje ani zavinění pachatele přestupku. (26) To dopadá na nyní projednávanou věc. Správní orgány byly povinny zabývat se tím, zda jednotlivé záznamy bodů v případě žalobce byly provedeny v souladu se zákonem, zda pro záznam bodů v registru řidičů existuje zákonem stanovený podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši. Zatímco se soud ve formulaci těchto námitek s žalobcem shodoval, jiný byl již jeho závěr o jejich vyřešení. V tomto směru se soud se žalobcem neztotožnil a tuto námitku hodnotil jak nedůvodnou. (27) Ve spise jsou založeny podklady, z nichž správní orgán prvního stupně vycházel a výsledek řízení podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Při přezkoumání námitek žalobce proti záznamu bodů do registru řidičů vycházel správní orgán prvního stupně i žalovaný z oznámení o uložení pokut v blokovém řízení, které byly tomuto orgánu zaslány Policií ČR, dále i z kopií rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, které si za účelem zjištění skutečného stavu věci vyžádal. Rovněž bylo vzato v úvahu i sdělení Krajského ředitelství policie vypracované ve věci podání podnětu k přezkumnému řízení žalobcem. Správní orgán prvního stupně posuzoval jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a k nim přináležející pravomocná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení. Dospěl k závěru, že předmětná rozhodnutí v blokovém řízení jsou způsobilá záznamu bodů do registru řidičů a jsou opatřena všemi formálními náležitostmi a zákonem předepsanými údaji. (28) Jak správní orgán prvého stupně v rozhodnutí ze dne 9. 6. 2015 na straně 2 až 6 podrobně shrnul co je konkrétně uvedeno v jednotlivých pravomocných rozhodnutích o uložení pokuty a kolik bodů bylo k tomuto konkrétnímu rozhodnutí vždy přiděleno dle přílohy zákona o silničním provozu, tak i žalovaný správní orgán posoudil jednotlivé bloky pokut na straně 3 až 5 žalobou napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že správní orgán provedl záznamy v registru řidičů ve smyslu ustanovení § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu. Konstatoval, že jednotlivé specifikované údaje obsažené v těchto blocích splňují požadavek dostatečné individualizace skutku ze všech těchto údajů je dostatečně zřejmé o jaké porušení zákonného ustanovení žalobcem se jednalo a kdy a na jakém místě k němu došlo. Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že se žalovaný jednotlivými podklady pro záznam bodů do registru řidičů zabýval dostatečně důsledně a podrobně a vypořádal se se všemi odvolacími námitkami zpochybňujícími jednotlivé zkratkovité údaje uvedené na pokutových blocích. K námitce týkající se rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí uvedl, z jakých důvodů se se závěry tohoto úřadu neztotožnil. K námitce žalobce vyplývající porušení zásady legitimního očekávání v důsledku odlišného rozhodování jiného správního orgánu v téže agendě je třeba uvést, že správní orgány nejsou vázány rozhodnutím jiného správního orgánu. Povinnosti správního orgánu vyplývají ze zákona a v souladu se zákonem musí také být jejich rozhodnutí. Žalovaný k tomu ve svém rozhodnutí zdůraznil, že se při své činnosti řídí soudní judikaturou v obdobných či shodných případech a tuto ustálenou soudní judikaturu také aplikuje. (29) Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného o tom, že v konkrétní záležitosti měl správní orgán prvého stupně k dispozici všechny potřebné podklady splňující zákonem stanovené požadavky. Nesrozumitelnost a nejednoznačnost údajů uvedených na pokutových blocích nebyla správními orgány shledána. Pokutové bloky tak Pokračování - 8 - 10A 41/2016 jsou způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Žalobci byl zaznamenán správný počet bodů a rozhodnutí žalovaného odpovídá zákonu. (30) Správní orgány se řádným a dostatečným způsobem zabývaly způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, které sloužily jako podklad pro záznam bodů do registru řidičů. Postupovaly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz. rozhodnutí NSS ze dne 24. 8. 2010 č.j. 5As 39/2010 – 76, dostupné na www.nssoud.cz), neboť si vyžádaly kromě oznámení policie, na jehož základě bylo prováděno hodnocení dosažených bodů, též pokutové bloky prokazující, že přestupky žalobce byly projednány v souladu se zákonem v blokovém řízení. Tyto pokutové bloky každý zvlášť podrobně vyhodnotily, co do jejich způsobilosti být zákonem stanoveným podkladem pro záznam do registru řidičů a současně zhodnotily správnost počtu zaznamenaných bodů. (31) V souzené záležitosti správní orgány podrobně posoudily a uzavřely, že údaje uvedené v oznámení policie o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek odpovídají skutečnostem uvedeným v pravomocných rozhodnutích ve formě pokutových bloků, na jejichž podkladě byly body zaznamenány. Správní orgány ověřily, že všechny skutky byly se žalobcem projednány v blokovém řízení, že ve všech případech bylo řízení pravomocně ukončeno řádně a úplně vyplněným pokutovým blokem. Žalobce pokutové bloky převzal a potvrdil svým podpisem. (32) Soud proto uzavřel, že námitka žalobce, že se žalovaný správní orgán dostatečně nezabýval jednotlivými podklady rozhodnými pro záznam bodů do registru řidičů, jejich kvalitou a zákonem požadovanými náležitostmi nebyla shledána důvodnou. (33) Soud dále posuzoval důvodnost námitky, dle níž jednotlivé podklady nejsou způsobilé pro záznam bodů do registru řidičů, neboť žalobce namítal, že nezpůsobilost těchto podkladů spatřuje v tom, že užitý formát popisu přestupku kupříkladu „ telefonování za jízdy, či neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“, není dostatečným specifikováním přestupku. Z pokutových bloků dále není zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít. Žalobce rovněž namítal, že informace v pokutových blocích nejsou čitelné a nejsou z nich tudíž zřejmé okolnosti přestupku. (34) Ani tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. Jak již bylo výše uvedeno, správní orgány obou stupňů shledaly podklady pro zápis bodů žalobce do registru řidičů jako způsobilé. To dovozovaly jednak z vyplněných náležitostí těchto podkladů, které zcela korespondují se zákonnými požadavky a rovněž z výše bodů, která byla žalobci připsána v souladu se zákonem. Smyslem a účelem bodového systému podle zákona o silničním provozu je hodnocení nebezpečnosti spáchaného přestupku nebo trestného činu proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Body, které jsou řidičům motorových vozidel zaznamenávány za vybrané přestupky nebo trestné činy nepředstavují sankci, nýbrž administrativní opatření, kdy po dosažení nejvyššího stanoveného počtu bodů pozbývá řidič řidičské oprávnění. (35) V řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů správní orgány nemohou přezkoumávat správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden a na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné a zákonné, jak již bylo výše uvedeno. To jednoznačně vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu, která je pod bodem 25 tohoto rozsudku uvedena. Tento závěr vyplývá i z dikce ustanovení § 57 odst. 3 správního řádu, který upravuje případy, kdy je správní orgán Pokračování - 9 - 10A 41/2016 vázán při hodnocení předběžné otázky (v posuzované věci pravomocným rozhodnutím vyslovené odpovědnosti žalobce za přestupek) rozhodnutím jiného, příslušného správního orgánu. (36) Zastává-li žalobce názor, že z uvedených podkladů, čili rozhodnutí o záznamu bodů není zřejmé, jakého přestupkového jednání se žalobce měl dopustit a kdy a kde se tak stalo, měl tyto námitky uplatnit již ve správním řízení. Pokud by takové námitky měl a nesouhlasil s projednáním přestupků v blokovém řízení, mohl tyto námitky uplatnit v řízení před správním orgánem. Žalobce však jak vyplývá z písemností založených ve spise s popisem jednotlivých skutků, jakož i s uvedením místa a času, kdy k jeho jednání došlo, souhlasil, neboť přistoupil k tomu, aby všechny jeho přestupky byly projednány v blokovém řízení. Pokuty za přestupkové jednání vesměs uhradil, pokutové bloky podepsal a nerozporoval žádné údaje, které v nich byly uvedeny, z hlediska jejich čitelnosti či srozumitelnosti. K tom u nepotřeboval znalost práva. (37) Soud k tomu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013 č.j. 1As 21/2010 - 65, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že „Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou sine qua non blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho však nabývají závěry přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, která tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení. Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení skutkového a právního stavu věci.“ (38) Soud dále poukazuje na rozhodnutí ze dne 4. 12. 2013 č.j. 6As 67/2013 – 16, kde uvedl, že „Udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích ….“ (39) Z citované judikatury Nejvyššího správního soudu jednoznačně vyplývá, že přestupce již nemá možnost dále rozporovat údaje o skutkovém stavu obsažené na pokutových blocích a stejně tak ani právní kvalifikaci svého jednání na těchto blocích uvedenou. Nejvyšší správní soud jednoznačně uzavřel, že svým podpisem a úhradou uložené pokuty stvrzuje správnost těchto údajů a vzdává se současně možnosti přezkumu postupu orgánů veřejné moci ve věci jeho přestupku. Námitkami proti rozhodnutí o záznamu bodů do registru řidičů přestupce může rozporovat, zda existuje způsobilý Pokračování - 10 - 10A 41/2016 podklad pro záznam bodů do registru, zda vlastně existuje pravomocné rozhodnutí, na jehož základě mu mohou být připsány body. V daném případě krajský soud shodně se správními orgány obou stupňů na základě podkladů založených ve spise uzavřel, že body byly žalobci připsány na základě pravomocných rozhodnutí vydaných v blokovém řízení. (40) Žalobce zpochybnil způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů. Nezpůsobilost pokutových bloků spatřoval v tom, že z nich není patrno, jakého jednání se žalobce měl dopustit, kdy a kde k tomuto jednání došlo a dále v jejich nečitelnosti a nesrozumitelnosti. Jak již soud výše uvedl, žalobce v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nemůže rozporovat údaje o skutku a právní kvalifikaci tohoto skutku. Pokud žalobce měl pochybnost či výhrady k údajům zaznamenaným na pokutových blocích, které se týkaly konkrétních jednání, které mu byla kladena za vinu, případně výhrady ohledně místa či času, kdy k tomuto jednání došlo, neměl souhlasit s projednáním přestupků v blokovém řízení a měl trvat na jejich projednání ve standardním správním řízení. Zákon totiž jednoznačně stanoví jako podmínku pro projednání přestupku v blokovém řízení souhlas přestupce. Jestliže přestupce takový souhlas udělil svým podpisem na pokutovém bloku, pak nelze dodatečně rozporovat, jak činí žalobce, že údaje v pokutových blocích jsou chybné. (41)Soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se nečitelnosti či nesrozumitelnosti údajů uvedených na pokutových blocích z důvodu zkratkovitosti či strohosti tam uvedených údajů. (42) Obsahové náležitosti pokutového bloku vyplývají zejména z povahy blokového řízení, tak jak jsou upraveny zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zejména v ustanovení § 84 a § 85. Dle ustanovení § 85 odst. 4 zákona o přestupcích jsou pověřené osoby povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. K obsahovým náležitostem pokutového bloku se vyjádřil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 12. 4. 2011v sp. zn. 21Cdo 776/2000, podle kterého „rozhodnutí vydané v blokovém řízení (pokuta uložená v blokovém řízení) musí, aby se jednalo o vykonatelné správní rozhodnutí (rozhodnutí orgánu státní správy nebo samosprávy), obsahovat náležitosti, které jsou uvedeny v ustanovení § 85 odst. 4 větě druhé zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů), a další údaje, jak vyplývají z použití bloku k ukládání pokut, vydaného podle ustanovení § 85 odst. 1 tohoto zákona. Nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, musí rozhodnutí v blokovém řízení (blok na pokutu na místě nezaplacenou) obsahovat též poučení o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty (§ 85 odst. 3 téhož zákona).“ Nejvyšší správní soud rovněž judikoval, že povinnosti správního orgánu vyžádat si pokutové bloky v případě, že oznámení o přestupku obsahuje veškeré náležitosti, přichází až v případě konkrétního tvrzení žalobce, na jehož základě mohou vyvstat důvodné pochybnosti o správnosti provedeného záznamu v registru řidičů (srov. rozhodnutí NSS ze dne 4. 1. 2012, č.j. 3 As 19/2011, dostupné na www.nssoud.cz). (43) Ke zkratkám, které byly orgánem veřejné moci použity, se ve své judikatuře opakovaně vyjádřil Nejvyšší správní soud, kupříkladu v rozsudku ze dne 4. 9. 2012 č.j. 7As 94/2012-20, kde uvedl, že “ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za Pokračování - 11 - 10A 41/2016 způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 8 As 69/2011 - 40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním z přestupku a s jeho projednáním v blokovém řízení. Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených v ustanovení § 84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č. j. 8 As 68/2010 - 81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.” (44) Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku shrnul, že s ohledem na specifika blokového řízení lze přijmout i strohé a zkratkovité formulace, pokud z nich je srozumitelné a zřejmé komu a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Jednání konkrétní osoby musí být popsáno natolik jednoznačně a určitě, že nebude zaměnitelné s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí zkratkovitých formulací, jsou-li v kontextu dalších údajů srozumitelné, na způsobilost bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Zpochybnění způsobilosti pokutového bloku jako podkladu pro záznam bodů do registru dojde jedině tehdy, nebude-li na pokutovém bloku přestupek jako konkrétní, individualizované jednání vůbec vymezen. Krajský soud rovněž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014, č.j. 4 As 127/2014-39, podle něhož se lze „…v určitých případech proto spokojit i s pouhým uvedením odkazem na ustanovení zákona o silničním provozu a zákona o přestupcích, který stanoví porušenou povinnost.“ (45) S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že všechna rozhodnutí, která jsou žalobcem uvedena v žalobě ze dne 17. 10. 2014, 13. 12. 2013, 13. 10. 2013, 8. 3. 2012, 23. 2. 2012 a 18. 10. 2011představují podklad způsobilý pro zápis bodů do registru řidiče. Tyto podklady obsahují zákonem stanovené náležitosti, je z nich zcela zřejmé, kdy, na jakém místě a jakým jednáním se žalobce přestupku dopustil. Všechny bloky jsou vyplněny čitelně a srozumitelně, osoba přestupce je přesně identifikována, spáchaná přestupková jednání jsou popsána byť stručným, ale jednoznačným a individualizovaným způsobem, a to jak uvedením skutkových okolností, tak odkazem na související zákonná ustanovení. V. Závěr, náklady řízení (46) Soud se v dané věci ztotožnil se závěry správních orgánů, které se přezkumem těchto podkladů pro zápis bodů jak je výše uvedeno podrobně zabývaly a uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nejsou důvodné. Správní orgány postupovaly v mezích své pravomoci a působnosti. Krajský soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. (47) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Pokračování - 12 - 10A 41/2016 (48) Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. července 2016 JUDr. Marie Trnková v.r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava