10 A 44/2016
č. j. 10 A 44/2016-30
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 44/2016-30
- NSS 2 Afs 280/2016-38
Citované zákony (8)
Rubrum
10A 44/2016 - 30 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce C-Energy Bohemia s.r.o., Planá nad Lužnicí, zastoupeného společností Rődl & Partner Vorlíčková Tax s.r.o., evidovanou v seznamu právnických osob vedeném Komorou daňových poradců ČR, za níž jedná Vorlíčková Partners Holding s.r.o., proti žalovanému Finančnímu úřadu pro Jihočeský kraj, územní pracoviště Tábor, Budějovická 2923, Tábor, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, t a k t o :
Výrok
Žaloba se o d m í t á . Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
Žalobou podanou dne 15. 3. 2016 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal stanovit povinnost žalovanému zaevidovat na osobní účet žalobce úrok z neoprávněného jednání správce daně z částky 6.310.240 Kč za období od 29. 12. 2012 do 5. 2. 2016, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Zároveň se domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaevidovat na osobní účet žalobce úrok z neoprávněného jednání správce daně z částky 10.939.968 Kč za období od 29. 12. 2012 do 12. 1. 2016, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce v žalobě popsal skutkový stav a průběh řízení před Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, územní pracoviště Tábor. Podle žalobce je žaloba přípustná, neboť s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu čj. 7As 254/2014 – 48 ze dne 5. 2. 2015 se proti pasivitě správce daně, případně proti postupu podle § 254 odst. 1 daňového řádu nelze bránit žalobou na ochranu před nečinností. Nedochází-li v případě postupu podle § 254 odst. 1 daňového řádu k vydání rozhodnutí, není zde ani úkon správního orgánu, proti němuž by bylo možné brojit žalobou podle § 65 s.ř.s. Tímto rozhodnutím by teoreticky mohlo být rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o námitkách vydaném na základě postupu podle § 254 odst. 5 daňového řádu, což potvrzuje i výše citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Žalobce dále odkázal na další rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7Afs 131/2015 – 32 ze dne 26. 11. 2015, který se na rozdíl od předchozího rozsudku věcně zabýval charakterem námitky podle § 159 daňového řádu a dospěl k závěru, že námitku proti úkonu správce daně při placení daní nelze považovat za opravný prostředek. Je-li obecnou podmínkou ochrany práv před správním soudem vyčerpání řádných opravných prostředků, které zákon ve Pokračování - 2 - 10A 44/2016 správním soudnictví připouští, pak vzhledem k tomu, že v konkrétní souvislosti se o opravný prostředek ve smyslu soudního řádu správního, který je třeba vyčerpat před podáním žaloby, nejedná, má žalobce za to, že tuto podmínku není třeba dokládat. Písemný výstup žalované, který žalobce informoval o postupu ohledně požadavku žalobce na evidování úroků, není rozhodnutím ve smyslu § 65 s.ř.s. a daňový řád žádný opravný prostředek na ochranu proti pasivitě žalovaného v případě postupu podle § 254 odst. 1 neposkytuje a z toho důvodu nepřichází obrana žalobou proti rozhodnutí správního orgánu v úvahu. V případě pasivity žalovaného nepřichází v úvahu ani nečinnost správního orgánu, a tudíž jsou naplněny podmínky přípustnosti zásahové žaloby. K tomu žalobce odkázal na další judikát Nejvyššího správního soudu. Žalobce dále poukázal na to, že mu vznikla platební povinnost k dani darovací na základě platebních výměrů z roku 2012 nikoliv na základě dodatečných platebních výměrů, které byly následně v rámci odvolacího řízení změněny. Podmiňovat přiznání úroků z neoprávněného jednání tím, že změněné rozhodnutí bylo bezprostředním právním titulem pro provedení platby, považuje žalobce za přepjatý formalismus. Podle žalobce je z hlediska smyslu zákona zcela nerozhodné, zda byla daň formálně uhrazena na základě řádných nebo dodatečných platebních výměrů. Podstatné je, že žalovaný rozhodl o dodatečných daňových přiznáních žalobce nesprávně, jelikož mu doměřil darovací daň ve výši 0 namísto toho, aby mu doměřil darovací daň -10.939.968 Kč, respektive - 6.310.240 Kč a tyto částky nejméně od skončení doměřovacího řízení až 9. 12. 2015 resp. 29. 1. 2016 zadržoval. Žalobci po právu náleží úrok z neoprávněného jednání a není pochyb o tom, že pokud by žalovaný v doměřovacím řízení pochybil, opačně rozhodl v rozporu se zákonem, naopak ve prospěch žalobce a přezkumná autorita by v důsledku tohoto pochybení dodatečné platební výměry změnila, musel by žalobce úrok z prodlení nepochybně uhradit. Na obě situace by mělo být proto pohlíženo shodnou optikou, neboť se jedná o případy, kdy je potřeba napravit ekonomickou náhradu za nedoplatky peněžních prostředků. Při interpretaci právní normy by měl mít přednost teleologický výklad před výkladem gramatickým. K tomu žalobce odkázal rozhodnutí NSS čj. 5Afs 96/2015-24 ze dne 1. 12. 2015. Žalovaný se proto dopustil nezákonné činnosti spočívající v nezaevidování částek odpovídajících úrokům z neoprávněného jednání správce daně na osobní daňový účet žalobce ve lhůtě do patnácti dnů ode dne účinnosti rozhodnutí OFŘ o odvolání. O nezákonném zásahu se žalobce dozvěděl dne 21. 1. 2016, kdy mu bylo doručeno sdělení žalovaného čj. 52046/16/2212- 70462-303979. Tento úrok měl být žalobci připsán již dne 29. 12. 2012, kdy ve smyslu § 155 odst. 3 daňového řádu uběhla lhůta pro vrácení přeplatku, o jehož vrácení žalobce žalovaného požádal dne 29. 11. 2012, současně s podáním dodatečných daňových přiznání. Žalobce k žalobě přiložil sdělení Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Táboře k úroku z neoprávněného jednání správce daně ze dne 20. 1. 2016 čj. 5246/16/2212-70462-303979, z jehož obsahu vyplývá, že žádosti žalobce nelze podle § 254 odst. 1 daňového řádu vyhovět a zároveň se žalobci dostalo poučení podle § 254 odst. 1 a 4 daňového řádu, že je oprávněn podat podle § 254 odst. 5 daňového řádu námitku ve lhůtě třiceti dnů, kdy se o úkonu správce daně dozvěděl. Žalovaný správní orgán zaslal soudu vyjádření k žalobě dne 20. 4. 2016 a navrhl, aby soud žalobu žalobce odmítl. Podle žalovaného nejsou splněny podmínky řízení a předmětná žaloba je nepřípustná. Žalovaný ve stručnosti zrekapituloval relevantní události a skutečnosti týkající se průběhu daňového řízení. Shrnul, že předmětem řízení je žaloba proti nezákonnému zásahu Pokračování - 3 - 10A 44/2016 žalovaného spočívající v nezákonné činnosti žalovaného konkrétně v nezaevidování částek odpovídajících úrokům z neoprávněného jednání správce daně na osobní daňový účet žalobce ve lhůtě do patnácti dnů ode dne účinnosti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Žalovaný odkázal na ustanovení § 85 s.ř.s. a zdůraznil, že nepřípustnost předmětné zásahové žaloby spatřuje ve skutečnosti, že žalobce se mohl domoci nápravy podáním jiného právního prostředku ochrany, a to podáním námitky proti sdělení správce daně posléze odvolání proti rozhodnutí o námitce a v případě nesouhlasu s obsahem rozhodnutí o odvolání podáním žaloby ve správním soudnictví podle ustanovení § 65 s.ř.s. K tomu žalovaný odkázal na právní názor Nejvyššího správního soudu, který byl judikován v rozsudku sp. zn. 7As 254/2014. Výklad žalobce ohledně přípustnosti žaloby žalovaný nesdílí. Žaloba ve správním soudnictví podle § 65 a násl. s.ř.s. přichází v úvahu, neboť žalobce podal odvolání proti rozhodnutí o námitkách a dosud o tomto odvolání rozhodnuto nebylo. Podmínky přípustnosti správní žaloby ve smyslu § 68 písm. a) s.ř.s. to je vyčerpání řádného opravného prostředku je splněna a žalobci nic nebrání v podání správní žaloby. Odkaz žalobce na rozsudek NSS čj.7Afs 131/2015 – 32 není pro věc využitelný. Žalovaný naopak poukázal na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 10A 170/2015, kde soud rovněž řešil přípustnost zásahové žaloby a uzavřel, že přímo žalovat nezákonný zásah je možné jen tehdy, pakliže ochrana jinými právními prostředky není možná. V dané věci žalobce nevyčerpal jiný právní prostředek ochrany, neboť nevyčkal rozhodnutí o jeho odvolání proti rozhodnutí o podané námitce, kdy je možno domáhat se přezkumu takového rozhodnutí na základě správní žaloby podle § 65 s.ř.s. Z toho důvodu je žaloba na ochranu před nezákonným zásahem nepřípustná. Pro případ, že by soud neztotožnil se závěrem žalovaného ohledně nepřípustnosti předmětné zásahové žaloby, žalovaný se vyjádřil i věcně k obsahu žaloby. Jako předmět sporu označil splnění druhé podmínky pro přiznání úroku z neoprávněného jednání správce daně zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 daňového řádu a zda byla daň uhrazena na základě rozhodnutí o stanovení daně nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, které bylo změněno z důvodu nezákonnosti. Žalobce namítal, že k úhradě darovací daně došlo na základě řádných platebních výměrů a nikoliv dodatečných. Rovněž poukázal na materiální náhled ustanovení § 254 odst. 1 daňového řádu a rozsudek NSS sp. zn. 7Aps 3/2013. Žalovaný citoval ustanovení § 254 odst. 1 a 4 daňového řádu a vysvětlil, že postupoval zcela v souladu se zákonem, kdy citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu nepovažuje za přiléhavý na posuzovaný případ. K námitce zrcadlového pohledu žalovaný vysvětlil, že ač se ustanovení daňového řádu jeví jako zrcadlové, daňový řád stanoví odlišné podmínky, a to jak pro ustanovení § 252 odst. 2 daňového řádu, kdy vzniká daňovému subjektu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, tak § 254 odst. 1 daňového řádu, které spojuje vznik nároku na úrok z neoprávněného jednání správce daně s kumulativním splněním dvou alternativně vymezených podmínek. Podle žalované úrok z neoprávněného jednání správce daně žalobci nenáleží, nebyla splněna druhá zákonem stanovená podmínka pro vznik úroku z neoprávněného jednání správce daně. Krajský soud před meritorním posouzením věci se nejprve zabýval otázkou splnění podmínek řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s.ř.s. a dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou, žalobu nelze věcně projednat, neboť je nepřípustná. Podle § 82 s.ř.s. platí, že „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku, bylo proti němu Pokračování - 4 - 10A 44/2016 přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Ochrana poskytovaná podle § 82 a násl. s.ř.s. má subsidiární povahu. Použije se za situace, jestliže není k dispozici jiný prostředek ochrany. Navíc, jak uvedl Nejvyšší správní soud, zákon nedává na výběr, jakými právními prostředky proti zásahu brojit. Žaloba podle § 82 a násl. s.ř.s. je takovým právním prostředkem pouze tehdy, pokud právní řád jiné právní prostředky neposkytuje. Zákon tak jednoznačně upřednostňuje jiné formy ochrany před protiprávním konáním správních orgánů a tato soudní ochrana se uplatní jen tam, kde jiná ochrana není. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS čj. 1Afs 16/2004-90 publ. pod č. 1541/2008 Sb., NSS, kde Nejvyšší správní soud dále uvedl, že institut žaloby proti nezákonnému zásahu nemůže být vykládán jako jakási náhražka žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, a není proto ani v procesní dispozici účastníka řízení volit, kterou z těchto žalob bude pro sebe považovat za výhodnější, a které řízení bude iniciovat. Určujícím kritériem pro podání žaloby totiž není jakási procesní taktika žalobce, nýbrž povaha napadeného úkonu. Přitom platí, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, má před žalobou proti nezákonnému zásahu přednost v tom smyslu, že lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky, je tak účastník řízení povinen učinit a teprve po vyčerpání těchto prostředků si zároveň otevírá procesní prostor pro případné podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Žalovat nezákonný zásah je možné jen za situace, jestliže ochrana jinými právními prostředky není možná. Vztah obou žalobních typů lze označit za primát žaloby proti rozhodnutí, kdy sekundární možnost k podání úspěšné žaloby proti nezákonnému zásahu nastupuje teprve tehdy, pokud žaloba proti rozhodnutí nepřipadá v úvahu, a to ani po zprocesnění zásahu jinými právními prostředky ve smyslu § 85 s.ř.s. Žalobce jako nezákonný zásah žalovaného označil nečinnost žalovaného spočívající v nezaevidování částek odpovídajících úrokům z neoprávněného jednání správce daně na osobní účet žalobce ve lhůtě patnácti dnů ode dne účinnosti rozhodnutí odvolacího finančního ředitelství a navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost zaevidovat na osobní účet žalobce úrok z neoprávněného jednání správce daně z částky 6.310.240 Kč za období od 29. 12. 2012 do dne 5. 2. 2016, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku a z částky 10.939.968 Kč za období ode dne 29. 12. 2012 do dne 12. 1. 2016, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce totiž dovozuje, že se nemůže domoci ochrany před nezákonným zásahem jinak než pouze žalobou podle § 82 s.ř.s., kterou označil jako poslední možný způsob ochrany, nikoliv prostřednictvím žaloby podle §65 s.ř.s. Problematiku předepsání úroku z neoprávněného jednání správce daně upravuje § 254 daňového řádu a to : (1) Dojde-li ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14% bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady. (2) V případě, že bylo na daňovém subjektu vymáháno neoprávněně, náleží mu za dobu neoprávněné vedeného exekučního řízení úrok podle odst. 1 ve dvojnásobné výši; nárok Pokračování - 5 - 10A 44/2016 na tento úrok nevzniká, pokud je neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý čas. (3) Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení správce daně předepíše na osobní daňový účet do patnácti dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za nicotné, anebo ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání. (4) Vznikne-li v důsledku zrušení, změny nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně, jakož i v důsledku neoprávněného vymáhání vratitelný přeplatek, vrátí-li správce daně bez žádosti ve lhůtě podle odst. 3. (5) Proti postupu správce daně podle odst. 1 až 4 je daňový subjekt oprávněn uplatnit námitku podle § 159; proti rozhodnutí o této námitce se lze odvolat. (6) Úrok přiznaný podle tohoto ustanovení se započítává na přiznanou náhradu škody způsobenou daňovému subjektu nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem správce daně. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal dne 13. 1. 2016 žádost o úhradu úroku z neoprávněného jednání správce daně. Na tuto žádost reagoval správce daně ve smyslu § 254 odst. 1 daňového řádu žalobci sdělením ze dne 20. 1. 2016 čj. 52046/16/2212-70462-303979, ve kterém neshledal důvody oprávněnosti žádosti, a proto nepřiznal úrok z neoprávněného jednání správce daně podle § 254 odst. 1 daňového řádu. Dle poučení v tomto sdělení uvedeném žalobce podal dne 18. 2. 2016 námitku proti postupu správce daně ve smyslu § 159 daňového řádu, o které rozhodl správce daně rozhodnutím ze dne 12. 4. 2016 čj. 860020/19/2212-70462-303979, kterým námitce nevyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 13. 4. 2016 odvolání. Z úřední činnosti soud ověřil, že o odvolání bylo rozhodnuto Odvolacím finančním ředitelstvím v Brně dne 3. 8. 2016 pod čj. 34065/16/5100- 41453-711335, proti kterému žalobce podal dne 17. 8. 2016 správní žalobu ve smyslu § 65 a násl. s.ř.s. Žaloba je evidována u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 50Af 18/2016. Na základě výše zrekapitulovaného průběhu daňového řízení lze uzavřít, že žalobce byl oprávněn proti postupu správce daně, kterým mu sdělil, že mu úrok z neoprávněného jednání správce daně ve smyslu § 254 odst. 1 daňového řádu nepřiznal podat námitky, čehož žalobce využil a zároveň využil i možnosti stanovené v § 254 odst. 5 daňového řádu věta druhá, podat proti rozhodnutí o této námitce odvolání. Současně využil i možnosti napadnout rozhodnutí o odvolání, se kterým nesouhlasil ve správním soudnictví správní žalobou ve smyslu § 65 a násl. s.ř.s. V případě žalobcem podané žaloby na ochranu před nezákonným zásahem se žalobce nedomáhal pouze určení, že zásah byl nezákonný, ale žádal o stanovení povinnosti žalovanému zaevidovat částky odpovídající úrokům z neoprávněného jednání správce daně na osobní účet žalobce, a tudíž je nutné posuzovat přípustnost žaloby podle věty první ustanovení § 85 s.ř.s. Podle tohoto ustanovení je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky. Tato situace přímo dopadá na konkrétní případ. Vzhledem k tomu, že žalobce prostředky ochrany podle daňového řádu využil a podal správní žalobu proti rozhodnutí o odvolání, kterým napadal rozhodnutí o námitce, je žaloba nepřípustná, neboť bylo lze se domáhat ochrany v rámci žaloby proti konečnému rozhodnutí Pokračování - 6 - 10A 44/2016 ve věci, čehož žalobce využil. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem tudíž nebyla jediným možným prostředkem ochrany. Soud odkazuje i na právní názor, který již vyslovil v usnesení pod sp. zn. 10A 170/2015, kdy podle kterého nelze připustit procesní taktiku, která by oproti dosavadnímu judikaturnímu trendu připustila rozšiřování okruhu postupů správce daně, které by bylo možné napadnout jako nezákonný zásah podle § 82 s.ř.s. S ohledem na subsidiaritu zásahových žalob tudíž nelze připustit, aby krajský soud se v rámci konkrétního žalobního typu zabýval jednotlivě jakýmkoli možným procesním pochybením správce daně a došlo tak k rozšiřování rozsahu a okruhu zásahových žalob. Je třeba zdůraznit, že účelem žaloby na ochranu žaloby proti nezákonnému zásahu byla ochrana proti porušování práv účastníků správního či daňového řízení za situace, že jim není umožněno jiným způsobem dosáhnout nápravy. To dopadá na souzený případ. K tomu lze odkázat i na rozsudek NSS sp. zn. 8Azs 144/2015, kde NSS uvedl, že, „výraz „zásah“použitý v § 85 s.ř.s. je tedy nadále nutno vnímat optikou legislativní zkratky v § 82 s.ř.s., tj. jako „zásah, pokyn nebo donucení správního orgánu, který není rozhodnutím“. Domáhá-li se žalobce určení nezákonnosti zásahu, avšak za zásah považuje procesní situaci, ve které právní předpis předpokládá vydání rozhodnutí, nelze takovouto žalobu meritorně projednat s poukazem na subsidiaritu zásahových žalob. Smyslem soudního přezkumu nezákonných zásahů je totiž mimo jiné možnost vyslovit zákaz pokračovat v porušování práv. Závěr o nezákonnosti správního rozhodnutí skrze řízení o určení nezákonnosti zásahu by narážel na zásadu presumpce správnosti správních aktů, podle které vyvolává pravomocné správní rozhodnutí účinky a považuje se za správné a zákonné, dokud není zrušeno zákonem stanoveným způsobem. Efektivní ochranu proti účinkům správních rozhodnutí soud může poskytnout výhradně v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, v němž je nadán pravomocí napadené rozhodnutí zrušit. Na tom nic nemění, pokud není rozhodnutí vyhrazeno k samostatnému přezkumu, ale jeho spornost je případně přezkoumávána až v řízení o rozhodnutí ve věci samé“. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. Jak bylo vysvětleno výše, žaloba na ochranu před nezákonným zásahem v dané věci není přípustná, neboť žalobci svědčily jiné právní prostředky, kterými se mohl účinně domáhat ochrany svých práv, jak bylo blíže výše uvedeno a kterých ostatně využil, neboť podal jak odvolání proti rozhodnutí o námitkách tak i správní žalobu proti tomuto rozhodnutí ke správnímu soudu ve smyslu § 65 s.ř.s. Soud proto uzavřel, že v případě žaloby žalobce na ochranu před nezákonným zásahem se jednalo o nepřípustný návrh ve smyslu § 85 s.ř.s. Soud proto postupoval podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. a žalobu odmítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. Soud dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci podle § 10 odst. 3, infine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním. Soud rozhodl o tom, že se žalobci vrací vybraný soudní poplatek v celkové částce 2.000 Kč. Soudní poplatek bude žalobci vrácen, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Pokračování - 7 - 10A 44/2016
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. září 2016 předsedkyně senátu JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.