10 A 45/2010
č. j. 10 A 45/2010-46
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 5 As 75/2010-79- KS Č. Budějovice 10 A 45/2010-46
- NSS 5 As 75/2010-79
- NSS 8 As 82/2013-21
Citované zákony (6)
Rubrum
10A 45/2010 – 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce R. D. , zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Dr. Bureše 1185/1, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti zúčastněné osoby E.ON Distribuce a.s., F.A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, zastoupené JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.6.2010 č.j. OREG 21185/2010/luam, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osobě na řízení zúčastněné se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9.7.2010 domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž jako opožděné bylo zamítnuto odvoláno žalobce ze dne 19.4.2010 do rozhodnutí Městského úřadu Rudolfov č.j. výst.119/1991 ze dne 4.3.1991 – stavebního povolení pro Jihočeské cihelny Jivno na stavbu VTL přípojky plynu na pozemcích uvedených v tomto rozhodnutí, včetně pozemkové parcely č. 1023/1 o výměře 6.441 m2 v k.ú. Rudolfov u Českých Budějovic, jež vlastnicky náleží žalobci. Pokračování - 2 - 10A 45/2010 Žalobce nesouhlasí s odůvodněním napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný odůvodnil rozhodnutí tak, že žalobce nebyl účastníkem územního, stavebního ani kolaudačního řízení a i při respektování judikatury NSS ohledně tzv. opomenutých účastníků řízení, poté co žalobce získal ze sdělení relevantní informace, ve lhůtě nepodal odvolání, a tudíž bylo odvolání žalobce z 19.4.2010 zamítnuto jako opožděné. Žalobce byl nesporně účastníkem stavebního řízení, neboť v době tohoto řízení a vydání stavebního povolení platila nová právní úprava, která zrovnoprávňovala všechny pojmy vlastnictví. Do současné doby nebylo vydáno usnesení, jež by žalobce pravomocně zbavilo postavení účastníka předmětného stavebního řízení. Žalovaný nezdůvodnil, z jakého důvodu vydal napadené rozhodnutí a provedl řízení, jež předcházelo jeho vydání dle správního řádu, ačkoliv se jedná o odvolací řízení ke stavebnímu povolení vydanému v roce 1991, tedy řízení na které se nepochybně vztahuje správní řád – zákon č. 71/1967 Sb. Judikát Nejvyššího správního soudu č.j. 2 As 25/2007 – 118, na který žalovaný odkazuje, nedopadá na případ žalobce, který v době správního řízení nebyl informován, obesílán, jak v době stavby i po jejím skončení, když navíc tato stavba ani neplatně vzniklé věcné břemeno nebylo zapsáno do katastru nemovitostí, stejně jako samotná stavba plynovodu. Žalobce získal k dispozici věrohodné relevantní informace ohledně předmětného plynovodu až dne 21.6.2010, kdy k výzvě žalovaného do spisu nahlédl právní zástupce žalobce. Zcela nejasně se žalovaný odvolává na oprávnění pro plynárenskou firmu vyplývající z plynárenského zákona, neboť žádné z těchto práv nezbavuje žalobce jeho práv účastníka stavebního řízení a stavbu plynovodu lze realizovat jen na základě stavebního povolení vydaného v řádném řízení při respektování práv všech účastníků takového správního řízení, což se v daném případě nestalo. Žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí porušil ustanovení § 3 odst. 1, 2, 3 a § 4 odst. 2, § 14, § 32, § 33 odst. 2, § 46 a § 59 správního řádu, nechránil zájmy žalobce a ač měl k dispozici všechny potřebné podklady, nezjistil správně skutkový stav zejména ohledně okamžiku, kdy žalobce poprvé získal relevantní informace, rozhodnutí nevychází z náležitě zjištěného skutkového stavu. Žalobce se rovněž dovolává svých práv zakotvených v Ústavě v ustanovení článku 1 odst. 2 a článku 10 ve spojení s ustanovením článku 6 odst. 1, článku 13 a 14 Evropské úmluvy o lidských právech, dále ustanovení článku 2 odst. 3,4 a článku 4 Ústavy a Listiny základních práv a svobod ve spojení s ustanovením článku 11 odst. 1, článku 36 odst. 1 Listiny, tedy zejména práva na spravedlivý proces a ochrany svého majetku na straně jedné a povinnosti orgánu státní moci rozhodovat o jeho právech a právem chráněných zájmem v rámci zákona při šetření jeho základních lidských práv na straně druhé. Žalobcem je proto navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Dle žalovaného povinnost usnesením rozhodnout o tom, zda osoba, která o sobě tvrdí, že je účastníkem řízení, takovým účastníkem skutečně je či není, dopadá pouze na řízení, které se dosud vede. Z dikce zákona nelze dovozovat, že takovou povinnost má správní orgán i následně, zejména v případě, že řízení je ukončené pravomocným rozhodnutím. Z toho důvodu nelze aplikovat § 14 zákona č. 71/1967 Sb., respektive § 28 zákona č. 500/2004 Sb. Žalovaný s ohledem na názor Nejvyššího správního soudu v rozsudku č.j. 2 As 20/2010-57, dle něhož vlastník pozemku, jež byl v družstevním užívání a na němž je umístěna stavba, na svých právech dotčen být mohl, učinil žalovaný závěr, že žalobce právě z titulu možného dotčení svých práv měl postavení účastníka stavebního řízení. Pro posuzování včasnosti odvolání se žalovaný následně zabýval zjišťováním okamžiku oznámení rozhodnutí a vycházel z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 č.j. 2 As/2007-118, dle něhož i rozhodnutí správního orgánu, které nebylo formálně řádně doručeno účastníku řízení, může nabýt právní moci, nastane-li fikce oznámení rozhodnutí. Žalovaný nesouhlasí se žalobcem, že věrohodné informace ohledně stavby získal až v průběhu odvolacího řízení. Žalovaný má za to, že právní Pokračování - 3 - 10A 45/2010 událost – okamžik, kdy žalobce získal vědomost o obsahu stavebního povolení, nastala nejpozději dne 6.4.2009 a i přes procesní výhodu spočívající v přiznání tříměsíční odvolací lhůty musel konstatovat, že tato lhůta marně uplynula dnem 7.7.2009. Podklady pro tento závěr jsou obsaženy ve správním spise a úvahy jsou uvedeny žalovaným v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Předcházející řízení o umístění stavby bylo ukončeno vydáním rozhodnutí ze dne 21.7.1989 a žalobce nebyl účastníkem tohoto řízení dle stavebního zákona z roku 1976. Územní rozhodnutí bylo vydáno podle § 39 stavebního zákona z roku 1976, to vymezilo území pro navrhovaný účel a stanovilo podmínky, kterými se zabezpečovaly zájmy společnosti v území, zejména soulad s cíli a záměry územního plánování. Žalovaný proto posoudil odvolání žalobce jako opožděné a jelikož na rozhodnutí stavebního úřadu je třeba nahlížet jako na rozhodnutí pravomocné, bylo vedeno žalovaným s ohledem na § 179 odst.1 zákona č. 500/2004 Sb. Tvrzení o porušení ustanovení právních předpisů považuje žalovaný za nekonkrétní. Z rekonstruovaného spisového materiálu vyplývá, že Jihočeské cihelny, národní podnik, České Budějovice u Městského národního výboru Rudolfov podaly dne 10.4.1989 návrh na umístění stavby Vysokotlaká přípojka plynu pro Jihočeské cihelny, závod Jivno na pozemcích v katastrálních územích Vráto, Adamov, Hůry, Rudolfov a Jivno. Územní řízení o umístění této stavby bylo ukončeno dne 21.7.1981 vydáním územního rozhodnutí č.j. Výst.454/89-Vo, kterým byla předmětná stavba umístěna mimo jiné i na pozemcích ve vlastnictví žalobce. Na základě jakých podkladů bylo toto územní rozhodnutí vydáno, nelze ze spisu zjistit. Jihočeské cihelny a.s. dne 7.2.1991 podaly návrh o vydání stavebního povolení na předmětnou stavbu. Stavební povolení bylo vydáno dne 4.3.1991 pod č.j. Výst.117/1991-Vo. Tímto rozhodnutím tedy byla povolena stavba VTL přípojky plynu mimo jiné i na pozemkové parcele č. 1023 v k.ú. Rudolfov ve vlastnictví žalobce. Ve stavebním povolení je odkazováno i na územní rozhodnutí ze dne 3.10.1989 č.j. 1004/89, jež není součástí rekonstruovaného spisu, neboť se nepodařilo toto rozhodnutí zajistit. Městským úřadem Rudolfov dne 21.5.1992 pod č.j. Výst.453/92-Kř bylo vydáno kolaudační rozhodnutí ohledně kolaudace vysokotlakého plynovodu pro Jihočeské cihelny Jivno, jež proběhla v roce 1992. Žalobce požádal jako opomenutý účastník řízení dne 14.4.2010 Městský úřad Rudolfov o doručení stavebního povolení č.j. Výst.117/1991-Vo ze dne 4.3.1991 na stavbu VTL přípojky plynu, neboť je vlastníkem pozemku parc. č. 1023/1. Žalobce v podání uvádí, že jako majitel tohoto pozemku byl účastníkem řízení už proto, že nedal nikomu, tedy ani stavebníkovi souhlas s užitím svého pozemku pro realizaci stavby, ani s ním neuzavřel dohodu ani ho ve stavebním řízení nemohlo zastupovat ZD Hůry. Městský úřad Rudolfov na základě žádosti zaslal žalobci dne 19.4.2010 kopii stavebního povolení z rekonstruovaného spisu. Dne 20.4.2010 bylo doručeno Městskému úřadu Rudolfov odvolání, které směřuje proti uvedenému stavebnímu povolení a jelikož se jednalo o „neplatné podání“, byl žalobce upozorněn že uvedený dokument není možné přijmout do evidence a považuje jej za nedoručený. Odvolání, které bylo zaevidováno, došlo dne 22.4.2010. V odvolání žalobce dovozuje, že byl účastníkem stavebního řízení, neboť jako majitel pozemku, do něhož byla stavba uložena, nedal stavebníkovi souhlas s realizací stavby na Pokračování - 4 - 10A 45/2010 svém pozemku. Nebyl informován o územním, stavebním ani kolaudačním řízení, nevěděl tedy ani o stavbě, která dodnes není zapsána do katastru nemovitostí a dozvěděl se o ní až při prodeji pozemku. Stavba tedy byla realizována bez pravomocného stavebního povolení a tedy nevzniklo ani zákonné věcné břemeno. Žalovaný v rámci odvolacího řízení vyžádal od E.ON Česká republika s.r.o., Správa sítě plynu České Budějovice zákres skutečného provedení VTL přípojky plynu do katastrální mapy, jež mu byl poskytnut v elektronické podobě a dále požádal Katastrální úřad pro Jihočeský kraj o poskytnutí údajů z katastru nemovitostí /LV 334, kopie katastrální mapy se zákresem pozemkové držby podle pozemkového katastru, kopie katastrální mapy, kopie map, pozemkové knihy a katastru nemovitostí platný do roku 2002, kopie darovací smlouvy z 15.9.1977/. Ve správním spise je založena ověřená kopie podnětu žalobce ze dne 30.1.2009 adresovaného Krajskému úřadu Jihočeského kraje, jehož originál je ve spise zn. OREG 3100/2009/luam SS. Žalovaný oznámil dne 18.6.2010 účastníkům řízení, že byly shromážděny podklady pro rozhodnutí a vyzval je k vyjádření, za tím účelem byla jím stanovena lhůta, ve které tak mohou účastníci učinit. Účastníkům byla dána možnost se s podklady seznámit. Dne 21.6.2010 zástupce žalobce této možnosti využil, dne 22.6.2010 sdělil žalovanému, že i nadále na odvolání trvá a zopakoval skutečnosti uvedené již v odvolání. Žalobce zdůraznil, že pokud ještě před datem 19.4.2010, tedy před doručením „stavebního povolení“ obdržel žalobce neúplnou kopii stavebního povolení, nejednalo se o doručení ve smyslu § 24 správního řádu a zákona č. 71/1967 Sb. S takovým doručením nelze spojovat následky jako s doručením do vlastních rukou. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce jako opožděně podané s tím, že u žalobce nelze vyloučit možnost dotčení jeho práv stavbou, stavební úřad postupoval v souladu s tehdejší praxí, přesto žalobce lze považovat za opomenutého účastníka řízení. Lhůtu pro odvolání nelze odvíjet od data doručení stavebního povolení k jeho žádosti od 19.4.2010. V daném případě přichází v úvahu fikce oznámení, která nastane k okamžiku, k němuž se opomenutý účastník seznal s obsahem rozhodnutí. Dle žalovaného je nutno vycházet z data 30.1.2009, kdy žalobce podal podnět žalovanému, eventuelně z data 6.4.2009, kdy žalovaný odpovídal na podnět žalobce. Odvolání tedy bylo podáno po více jak jednom roce, přičemž žalobce mohl podat odvolání do tří měsíců dle § 54 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Rudolfov, Stavebního úřadu ze dne 4.3.1991 č.j. Výst.117/91- Vo, jímž byla povolena stavba VTL přípojky plynu, přičemž lhůta pro podání odvolání dle žalovaného uplynula dnem 7.7.2010 v případě, že žalobce jakožto opomenutý účastník seznal obsah napadeného rozhodnutí nejpozději dne 6.4.2009, dle doručenky obdržel od žalovaného vyřízení jeho podnětu ze dne 30.1.2009, z něhož je rovněž zřejmé, že mu byl znám obsah stavebního povolení z 4.3.1991, jestliže je jím konkrétně na uvedené stavební povolení odkazováno a je i jím citováno. Pokračování - 5 - 10A 45/2010 Žalobce namítá nesprávnost závěru žalovaného, že žalobce podle tehdejší praxe stavebních úřadů nebyl účastníkem územního, stavebního ani kolaudačního řízení a i při respektování judikatury Nejvyššího správního soudu ohledně tzv. opomenutých účastníků řízení, kdy žalobce získal ze sdělení dne 6.4.2009 relevantní informace, nepodal ve lhůtě odvolání. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí tak i z vyjádření žalovaného vyplývá, že žalovaný přisvědčil námitce žalobce, že nepochybně byl, respektive měl být účastníkem stavebního řízení jakožto vlastník pozemku, na kterém byla stavba povolována a byl orgánem prvního stupně opomenut. Tento právní závěr a jeho účastenství koresponduje i s rozsudkem NSS č.j. 2 As 20/2010-57, dle něhož vlastník pozemku, jež byl v družstevním užívání a na němž je umístěna stavba, na svých právech dotčen být mohl, z čehož plyne, že z titulu možného dotčení jeho vlastnických práv měl žalobce postavení účastníka řízení, přesto s ním jako s účastníkem jednáno nebylo, byl opomenut. Poté co byl žalovaným učiněn tento závěr, že žalobce byl opomenutý účastník, správně se zabýval tím, zda žalobcem bylo včas podáno odvolání a zjišťoval okamžik, kdy žalovaný seznal obsah rozhodnutí. V souvislosti s tím bylo správně žalovaným vycházeno z judikatury Nejvyššího správního soudu, zejména z rozsudku č.j. 2 As 25/2007-118, dle něhož i rozhodnutí, které nebylo formálně řádně doručeno účastníku řízení, může nabýt právní moci, nastane-li fikce oznámení. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce dne 30.1.2009 zaslal žalovanému podnět k přezkoumání stavebního povolení, z jehož obsahu je zřejmo, že měl vědomost o existenci stavebního povolení ze dne 4.3.1991 v případě, že je jím uvedené rozhodnutí citováno, včetně stavby. Žalovaný dne 1.4.2009 vypracoval sdělení ke shora uvedenému podnětu ze dne 30.1.2009 ve věci účastenství žalobce ve stavebním řízení, kde žalobce získal řádnou vědomost o obsahu stavebního povolení, které bylo žalobci doručeno dne 6.4.2009. Z data doručení tohoto sdělení je nutno vycházet při určení lhůty k podání odvolání a i při procesní výhodě ve smyslu § 54 odst. 3 správního řádu, zákona č. 71/1967 Sb., kdy by mohl žalobce podat odvolání do tří měsíců od fikce oznámení. Správný je proto závěr žalovaného, že odvolání bylo žalobcem podáno opožděně, v případě, že bylo doručeno správnímu orgánu prvního stupně dne 22.4.2010. Lhůta k podání odvolání marně uplynula dne 7.7.2009. Lhůtu pro odvolání nelze dovozovat od data doručení kopie stavebního povolení k žádosti žalobce od 19.4.2010, neboť doručení této kopie rozhodnutí stavebního povolení pro potřeby žalobce je zcela bez právních účinků doručení, jež by byla důvodem k přijetí opravného prostředku, doručení je bez vlivu na běh odvolací lhůty. Doručení kopie stavebního povolení mělo jen informativní charakter a bylo zasláno k žádosti právního zástupce žalobce. Soud poznamenává, že rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno dne 21.7.l989 dle stavebního zákona č. 50/1976 Sb. tehdy platného, v době vydání tohoto rozhodnutí žalobce nebyl účastníkem tohoto řízení. Dle § 39 zákona č. 50/1976 Sb. v tomto rozhodnutí bylo vymezeno území pro navrhovaný účel a podmínky. V územním řízení bylo rozhodnuto o umístění stavby a ve stavebním řízení jen stavebně technické provedení. V dané záležitosti kdy rozhodnutí o stavebním povolení ze dne 7.2.1991, jež žalobce napadl odvoláním, nabylo právní moci, nebylo povinností žalovaného samostatně usnesením rozhodovat, zda žalobce je či není účastníkem řízení, proto žalovaný správně přistoupil k rozhodnutí o odvolání, které zamítl jako opožděně podané, neboť dospěl k závěru, že žalobce byl opomenutým účastníkem řízení a odvolání bylo podáno po marném uplynutí lhůty. Důvod pro postup podle § 14 zákona č. 71/1967 Sb. ani dle § 28 zákona č. 500/2004 Sb. není dán, neboť takový postup přichází v úvahu v případě, že by žalobce nebyl považován za účastníka řízení, bylo by odvolání posouzeno za nepřípustné podané osobou, která k tomu Pokračování - 6 - 10A 45/2010 není oprávněna – není účastníkem řízení. Odvolání žalobce však není posuzováno jako nepřípustné, jde o odvolání podané opožděně. V případě podání odvolání žalobcem bylo povinností žalovaného o tomto jeho odvolání rozhodnout, neboť žalobce byl v postavení opomenutého účastníka řízení /§ 179 správního řádu zákona č. 500/2004 Sb./. Zcela nerozhodná na včasnost podání odvolání je okolnost, zda předmětná stavba eventuelně věcné břemeno je zapsáno či nikoliv v katastru nemovitostí. Námitka žalobce na porušení správního řádu, aniž je jím uváděno, zda se jedná o správní řád, zákon č. 71/1967 Sb., či zákona č. 500/2004 Sb./. - § 3 odst. 1, 2, 3, § 14, § 32, § 33 odst. 2, § 46, § 59 a porušení ústavy a Listiny základních práv a svobod, aniž je jím přesně konkretizováno, jak k porušení těchto ustanovení došlo, je nepřezkoumatelná, proto se soud uvedenou námitkou nemohl zabývat. Za dostatečné uvedení skutkových a právních důvodů nezákonnosti nelze považovat výčet ustanovení, jež byla správními orgány porušena. V daném případě se jednalo o stavbu plynovodní průmyslové přípojky, proto je žalovaným odkazováno na plynárenský zákon v tehdy platném znění, § 22 z něhož plyne oprávnění k cizím nemovitostem pro zřizování a provozování plynovodních sítí na cizích pozemcích bez souhlasu jejich vlastníků. Tento odkaz je ovšem irelevantní za situace, že stavební povolení je pravomocné a odvolání žalobcem nebylo podáno včas, proto aplikace tohoto zákona a ustanovení je neopodstatněná. Soud proto z důvodů shora uvedených neshledal napadené rozhodnutí nezákonným. Námitky žalobce jsou nedůvodné, a proto soud žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti, proto se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Zúčastněným osobám nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť jim žádné povinnosti nebyly soudem ukládány /§ 60 odst. 5 s.ř.s./. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně, a to z důvodů uvedených v § 103 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. září 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.