10 A 46/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.K., zast. Mgr. Martinem Pechem, advokátem v Plzni, Malá ul. 6, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 1. 2015, č.j. KUJCK 118/2015/OREG, za účasti L.Š., bytem Č. X a J.Š. bytem Č. X, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Osoby na řízení zúčastněné n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 10. 3. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2015 č.j. KUJCK 118/2015/OREG, jímž bylo změněno rozhodnutí stavebního úřadu v Blatné o nařízení odstranění stavby garáže v Čečelovicích, ve změnou nedotčených částech rozhodnutí bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. V žalobě se poukazuje na to, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří podle judikatury jeden celek, je-li odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Námitky žalobce uplatněné v žalobě odpovídají těm, které byly vzneseny ve správním řízení. Daná stavba byla vybudována 10 let před zahájením řízení přestavbou dosavadní stavby z roku 1976. Stavba byla pojata jako renovace či rekonstrukce a žalobce vycházel z toho, že stavba se realizuje na jeho pozemku, protože tak se k tomuto pozemku chovali právní předchůdci žalobce. Z toho se dovozuje, že do dispozice žalobce se pozemek dostal vydržením. Poukazuje se na judikaturu Nejvyššího soudu o vydržení a z toho je dovozováno, že došlo k vydržení části pozemku. Stavba chlévů se na daném pozemku nacházela minimálně od roku 1976. Vlastníci pozemku manželé Š. byli vyzváni k uzavření dohody, protože ti užívají stavbu na pozemku žalobce. Ke směně pozemků nedošlo. Správní orgány pochybily, jestliže nezahájily stejný typ řízení vůči manželům Š., přestože i oni jsou ve stejné situaci jako žalobce. Dovozuje se, že by mohlo dojít k dohodě a nebylo by zapotřebí stavbu odstraňovat. Z logiky věci pak plyne, že nezákonnost stavby se týká pouze její části. Nový občanský zákoník pak pracuje s termínem přestavek, přitom předmětem řízení o odstranění stavby může být stavba jako celek či její část. Stavební zákon pak umožňuje povolit, či dodatečně povolit pouze část stavby. Výrok rozhodnutí musí pak přesně určovat, co má být zbouráno. Napadené rozhodnutí pak neodpovídá požadavkům § 90 odst. 5 správ. řádu, kdy chybí petit o zamítnutí odvolání, což činí rozhodnutí zmatečným. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Změna rozhodnutí spočívala v přesném citování právního předpisu, podle kterého bylo rozhodováno. To souviselo s novelizací stavebního zákona přijatou v průběhu řízení. Výrok rozhodnutí pak zcela odpovídá § 90 odst. 5 správ. řádu. Řízení bylo zahájeno z moci úřední a v jeho průběhu bylo shledáno, že jedná se o stavbu realizovanou bez povolení. Proto není podstatné, zda došlo k vydržení části pozemku č. 10/1. Vydržení dané části pozemku nebylo v průběhu řízení žádným způsobem prokázáno. Stavba postavená bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu se ani uplynutím času nestává stavbou povolenou. Důvodem zahájení řízení o nařízení odstranění stavby bylo, že stavební úřad shledal, že stavba byla realizována bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu, nikoli to, že se ukázalo, že ji stavebník provedl na cizím stavebním pozemku. Stavební úřad rozhodoval o stavbě garáže na parcelách č. 9 a 10/1, nikoli o stavbě v severní části pozemku č. 9, která je užívána vlastníky parcely č.

10. Žalovaný vylučuje, že pochybení se dopustil tím, že nezahájil řízení o odstranění druhé stavby ve vlastnictví manželů Š.. Při úvaze o rozsahu, v jakém bylo nařízeno stavbu odstranit, bylo vycházeno z technického provedení a stavu stavby. Bylo vycházeno z toho, že jedná se o stavbu novou, která byla realizována v místě původních chlévů, i když z původní stavby zachovává nová stavba část kamenné stěny. Stavba garáže byla realizována nikoli jako dostavba, to znamená změna původní stavby, nýbrž jako nová stavba nacházející se vyjma jedné obvodové stěny, na nových základech. Stavba původních chlévů zanikla, nová stavba je tvořena novými obvodovými zdmi, které zahrnují části původní kamenné zdi. Se zřetelem k okamžiku zahájení řízení je pak odkaz na stavební zákon z roku 1976 nesprávný. Rozhodnutí bylo vydáno v řízení o nařízení odstranění stavby a nikoli v řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby. Řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby bylo zastaveno usnesením ze 7. 1. 2014. Rozhodnutím o nařízení odstranění stavby, byla konkrétní stavba zcela dostatečně definována jako stavba garáže. Osoby na řízení zúčastněné, L. a. J. Š., navrhovali zamítnutí žaloby. Poukázali na to, že vydržení části pozemku č. 10/1 se domáhala matka žalobce R. K. v roce 1974 žalobou uplatněnou u Okresního soudu ve Strakonicích. Zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 3. 1976 č.j. 4 C 62/75-62 byl potvrzen krajským soudem pod sp. zn. 3 Co 826/76. Se žalobcem bylo dne 3. 1. 2012 jednáno o odkoupení části pozemku č. 10/1, avšak žalobce na tento návrh osob na řízení zúčastněných nepřistoupil. Proto bylo požádáno o odstranění nepovolené stavby. Stalo se tak z toho důvodu, aby žalobce spolupracoval. Ten podal žádost o opravu chyby podle katastrálního zákona, avšak chyba shledána nebyla. Žalobce doklad o vlastnictví pozemku ve stavebním řízení nepředložil. Po vypracování geometrického plánu byl zjištěn nesoulad mezi katastrální mapou a skutečností. Katastrální úřad v řízení o opravě chyby iniciované osobou na řízení zúčastěnou shledal překročení mezní odchylky stanovené katastrální vyhláškou. Geometrický plán by mohl být podkladem pro opravu, avšak bylo nezbytné předložit prohlášení vlastníků o tom, že hranici uznávají za hranici vlastnickou. Takové prohlášení by vedlo k opravě chyby. Toto prohlášení však žalobce neučinil a po roce a půl začal uplatňovat požadavek na výměnu pozemků. V hranicích, jak pozemek užívají osoby na řízení zúčastněné, užívali pozemek předešlé generace. Žalobce dne 26. 6. 2014 navrhl odkoupení části pozemku č. 10/1. Na to mu osoby na řízení zúčastněné odpověděly, aby žalobce podal písemné prohlášení katastrálnímu úřadu, bude následovat prodej pozemku, čímž do budoucna budou obě záležitosti vyřešeny. Žalobce požadoval urychlené sepsání kupní smlouvy na pozemek č. 10/1, žalobce s návrhem manželů Š. nesouhlasil, a proto bylo vše ponecháno na posouzení úřadů. O přestavbu se v dané věci nejedná, byla zřízena zcela nová stavba garáže, z větší části postavená na pozemku č. 10/1. Vydržení uplatňovat nelze, protože je tu rozhodnutí soudu z roku 1976, které mimo jiné uvádí povinnost zdržet se dalšího užívání části parcely. Dále se poukazuje na dopis z roku 2014 obsahující žádost o odkoupení části tohoto pozemku. Hranice na opačném konci nemovitostí nesouvisela se stavbou na cizím pozemku bez stavebního povolení, proto nebyl důvod, aby se jí stavební úřad zabýval. Rozhodnutí o vlastnictví pozemku je na soudech, jimž přísluší rozhodovat na základě žaloby o určení vlastnictví. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Stavební úřad obdržel dne 11. 1. 2012 žádost manželů Š. o odstranění nepovolené stavby garáže nacházející se částečně na pozemku podatelů. Bylo tak učiněno s odkazem na neochotu žalobce o zjednání nápravy. Na základě tohoto podání se uskutečnilo ústní jednání s místním šetřením, při kterém žalobce uvedl, že stavba byla povolena v roce 1995 přestavbou z původních chlévů. Písemné povolení žalobce neměl, obdržel pouze ústní souhlas člena stavební komise. Žalobce byl vyzván k předložení zjištění katastrálního úřadu v záležitosti vlastnictví pozemků. Bude-li zjištěno, že jedná se o stavbu neoprávněnou na cizím pozemku, je řešení na soudu, bude-li prokázáno, že stavba je umístěna na pozemku stavebníka, bude zahájeno řízení o odstranění stavby s možností jejího dodatečného povolení. Po tomto jednání žalobce podal žádost katastrálnímu úřadu o opravu chyby vlastnické hranice mezi parcelami č. 9 a 10/1. Výsledek řízení o opravě chyby žalobce stavebnímu úřadu nesdělil. Stavební úřad obdržel dne 3. 10. 2012 podání manželů Š., ve kterých se sděluje, že K. se v roce 1974 u Okresního soudu ve Strakonicích domáhali určení vlastnictví parcely 10/1, avšak v tomto řízení neuspěli a bylo jim uloženo zdržet se dalšího užívání tohoto pozemku. Současně doložili rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Českých Budějovicích ze dne 11. 7. 2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce v záležitosti rozhodnutí o nesouhlasu s oznámením o neprovedení opravy chyby v údajích katastru nemovitostí a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Strakonice bylo potvrzeno. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že katastrální orgány měly k dispozici rozsudky okresního a krajského soudu v záležitosti zamítnutí žaloby o určení vlastnického práva k parcele č. 10/1. V rozhodnutí se poukazuje na to, že katastrální orgány při aplikaci institutu opravy chyby nerozhodují o vzniku, změně či zániku práv k nemovitostem, je na nich pouze evidovat stav doložený předepsaným způsobem. Poukazuje se na možnost vypořádání věci využitím souhlasného prohlášení vlastníků o upřesněné hranici. Oznámení o zahájení řízení o odstranění stavby garáže bylo vydáno dne 8. 10. 2012 a současně byl oznámen termín ústního jednání spojeného s místním šetřením. To se uskutečnilo dne 25. 10. 2012, kdy žalobce setrval na tom, že stavbu měl ústně povolenou B. B., který byl členem stavební komise. Výsledkem jednání bylo oznámení žalobce a manželů Š. o tom, že si opatří vlastní geometrické zaměření. Žalobci se dostalo poučení o možnosti podat žádost o dodatečné povolení stavby. O tom se žalobci dostalo písemného poučení z 12. 11. 2012, které obsahuje výčet podkladů a jejich náležitostí, které je zapotřebí předložit a v jaké lhůtě. Žalobce podal žádost o dodatečné povolení stavby dne 25. 2. 2013. V žádosti se uvádí, že stavba je situována na parcelách č. 9/2 a 129, označují se sousední pozemky a stavby na nich. Současně byla předložena projektové dokumentace vypracovaná autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby. Dne 7. 3. 2013 stavební úřad vydal pro žalobce výzvu k doplnění údajů a podkladů žádosti a mimo jiné žalobci bylo uloženo předložit smlouvu o právu provést stavební záměr na pozemku jiného vlastníka (pozemek č. 10/1) a souhlasy osob, která mají vlastnická práva k pozemkům se společnou hranicí s pozemky, na kterých se stavební záměr uskutečnil. Současně bylo řízení přerušeno za účelem splnění ve výzvě stanovených požadavků. Prve uvedené požadavky žalobcem splněny nebyly, proto došlo k nařízení dalšího ústního jednání spojeného s místním šetřením na 31. 5. 2013, kdy účastníci byli vyzváni k dohodě, avšak na způsobu vyřízení vlastnictví k pozemku se neshodli. Následovalo usnesení o zastavení řízení ze 7. 1. 2014, protože nebyly odstraněny vady žádosti o dodatečné povolení stavby spočívající mimo jiné v nedoložení smlouvy o právu provést stavební záměr na pozemku jiného vlastníka a souhlas osob majících vlastnická práva k pozemkům se společnou hranicí s pozemky, na kterých má být stavební záměr uskutečněn. Současně bylo dne 7. 1. 2014 vydáno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby garáže žalobce, které bylo v odvolacím řízení rozhodnutím ze dne 14. 4. 2014 zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Bylo tak učiněno především se zřetelem k tomu, že nebylo najisto prokázáno, že jedná se o stavbu provedenou bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. Nebyl specifikován rozsah změn stavby, které bez takového rozhodnutí byly realizovány. Není významné, že stavba byla provedena v roce 1995, ale skutečnost, že stalo se tak bez příslušného povolení. Dalším důvodem pro zrušení rozhodnutí byly procesní vady vyjmenované v odůvodnění rozhodnutí. Ve výzvě pro žalobce z 21. 5. 2014 k účasti na kontrolní prohlídce bylo žalobci uloženo předložit písemný doklad prokazující povolení stavby garáže, či povolující změny původní stavby a doklady a dokumenty související se stavbou garáže nebo původních chlévů prokazujících jejich existenci. Manželé Š. stavebnímu úřadu dne 27. 5. 2014 oznámili, že žalobce, který neuspěl s požadavkem na opravu chyby v katastrálním operátu, dal zaměřit hranice na opačném konci parcel č. 9, 10 a 11, kdy bylo zjištěno, že údaj v mapě se rozchází se skutečností. Proto manželé Š. požádali o opravu chyby údajů v katastru. Katastrální úřad zjistil porovnáním souřadnic překročení mezní odchylky stanovené katastrální vyhláškou. Geometrický plán by mohl být podkladem pro úpravu chybného údaje v katastru, bylo však nutné doložit písemné prohlášení dotčených vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná a nebyla zpochybněna. Toto písemné prohlášení Š. podali, žalobce tak neučinil. Není tu žádné rozhodnutí o tom, že hranice mezi parcelami jsou platné tak, jak tvrdí žalobce. Žalobce dne 5. 6. 2014 sdělil, že stavba garáže není zcela nová, jedná se o přestavbu bývalých chlévů. Proti přestavbě neměl L. Š. žádné námitky. Soudní rozhodnutí se týká pouze prostoru zahrádky před chlévy. Při místním šetření dne 5. 6. 2014 byly zjištěny půdorysné rozměry stavby, její výška, způsob stavebně technického provedení. Bylo shledáno, že objekt je proveden z pórobetonových tvárnic a pálených cihel, pouze část obvodové zdi na jižní straně objektu je kamenná, ostatní obvodové zdivo je o tloušťce 30 cm. Kamenná zeď má tloušťku 50 cm. Základ pod stavbou je betonový. Stavba garáže je kratší než původní chlévy, šířka zůstala zachovaná. Stavba byla realizována v létech 1995 – 1996, písemné povolení stavebník nevlastní, protože si myslel, že není zapotřebí. K protokolu je připojena kopie fotografie znázorňující pracovníka stojícího u kolečka držícího patrně lopatu. Vpravo od postavy na fotografii se nachází zděný objekt. Dne 8. 9. 2014 bylo vydáno rozhodnutí o nařízení odstranění stavby garáže v Čečelovicích na pozemku č. 9 a 10/1 v kat. úz. Čečelovice, jejímž vlastníkem je žalobce. V bodu 1 rozhodnutí jsou specifikovány jednotlivé části stavby, v bodu 2 ukládá se povinnost nahradit náklady řízení, v bodu 3 jsou stanoveny podmínky pro odstranění stavby. V odůvodnění se podává výčet podkladů pro rozhodnutí a uzavírá se, že bylo jednoznačně prokázáno, že stavba garáže byla provedena jako novostavba v létech 1995 – 1996. Stalo se tak sice v místech, kde v minulosti stála stavba chlévů, nicméně tato stavba byla až na zanedbatelnou část obvodového zdiva vlastníkem odstraněna a na stejném místě vystavěna nová stavba garáže jiných půdorysných rozměrů, než měla stavba původní. Z části je tato stavba situována na pozemku ve vlastnictví manželů Š. Žádné stavební povolení podle vyjádření B. B. vydáno nebylo. Odvolání uplatněné žalobcem v podstatě z důvodů shodných se žalobními body bylo projednáno napadeným rozhodnutím, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí částečně změněno, ve změnou nedotčených částech pak potvrzeno. Důvodem změny návětí výroku byla nepřesná specifikace znění stavebního zákona, který se na projednávanou věc vztahoval. Se zřetelem k době zahájení řízení bylo zapotřebí postupovat podle přechodných ustanovení novelizace účinné od 1. 1. 2013. V průběhu řízení byl zjištěn stav věci, o kterém nejsou pochybnosti. Označení odstraňované stavby je zcela postačující. Bylo prokázáno, že stavba byla realizována bez povolení. Není proto podstatné, zda došlo k vydržení části pozemku. Stavbu garáže nelze podřadit pod stavby drobné, což znamená, že pro provedení stavby mělo být vydáno stavební povolení a žádné ústní povolení nepostačovalo. Pro věc je rozhodné, že k realizaci stavby došlo bez příslušného povolení a uplynutím času se stavba povolenou nestává. Jedná se o novou stavbu garáže realizovanou v místě původních chlévů, z původní stavby zůstala zachována část kamenné jižní stěny. To neznamená nezbytnost nařídit odstranit stavbu garáže vyjma původní kamenné zdi na jižní straně. Nejde tudíž o dostavbu změnou původní stavby, ale jedná se o stavbu novou nacházející se na nových základech vyjma jedné obvodové stěny. Pro posouzení zániku stavby původní je významné to, co bylo odstraněno, nikoli to, co bylo nově vybudováno a je rozhodné, zda došlo k úplné nebo částečné destrukci obvodových zdí prvního nadzemního podlaží. Z rozsahu stavebních konstrukcí je patrné, že stavba původních chlévů zanikla, nová stavba je tvořena novými obvodovými zdmi včetně části jedné původní kamenné zdi. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o nařízení odstranění nepovolené stavby. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo částečně změněno v návětí v zájmu přesné specifikace právního předpisu, podle kterého bylo postupováno. Ve změnou nedotčených částech bylo rozhodnutí potvrzeno. Tato rozhodnutí obou instancí je zapotřebí nahlížet jako jeden celek. Z hlediska rozhodování o nařízení odstranění nepovolené stavby či o jejím dodatečném povolení není rozhodné, v které době byla stavba, o které se rozhoduje, realizována. Podstatné je, zda stavba byla provedena na základě zákonem předepsaného přivolení stavebního úřadu. Tvrdí-li žalobce, že stavbu zřídil v létech 1995 – 1996, pak stavba garáže s částí oddělenou jako sklad zahradního náčiní nepodléhala režimu ohlášení stavebnímu úřadu ve smyslu § 55 odst. 2 tehdy platného zák. č. 50/1976 Sb. Tomuto režimu podléhaly stavby drobné, tak jak byly vymezeny § 139 b) odst. 7 a 8 zákona. Naopak za drobné stavby se podle § 139 b) odst. 9 stavebního zákona výslovně nepovažovaly stavby garáží. Realizovaná stavba garáže na místě původních chlévů nepředstavuje ani stavební úpravu, kterou by nedošlo ke změně vzhledu stavby. I tato okolnost je z obsahu spisu a předložené projektové dokumentace zcela zjevná. To znamená, že stavbu garáže bylo možno provést výlučně na základě stavebního povolení, o které mělo být písemnou formou řádně doloženou ve smyslu předpisů stavebního práva požádáno a stavbu bylo možno realizovat teprve poté, co bylo vydáno pravomocné stavební povolení. To se však v souzené věci nestalo a nemohl postačovat žádný ústní souhlas člena stavební komise. Soud poznamenává, že k vydání stavebního povolení nebyla povolána stavební komise příslušného obecního úřadu, ale výlučně mohl takové povolení vydat stavební úřad. Protože garáž drobnou stavbou není, pak pro přestavbu či dostavbu původní stavby bylo zapotřebí opatřit stavební povolení stavebního úřadu. Argumentuje-li žalobce dostavbou původní stavby z roku 1976 či její rekonstrukcí, pak v konkrétní věci danou stavbu nelze podřadit změnám dokončených staveb podle § 139 b) odst. 3 stavebního zákona. Tím se rozuměly nástavby, jimiž se stavba zvyšovala, přístavby rozšiřující původní půdorys a stavební úpravy zachovávající vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby. Pro souzenou věc je však rozhodné, že takové změny dokončených staveb vyžadovaly též stavební povolení, jímž však žalobce nedisponoval. Z toho, co bylo uvedeno, je zjevné, že pro realizaci garáže v místě původních chlévů bylo vždy zapotřebí stavebního povolení, které vydáno nebylo, v důsledku čehož jedná se o stavbu nepovolenou, byť byla postavena v létech 1995 – 1996. To má za následek, že stavba podléhá rozhodování o nařízení odstranění stavby podle § 129 zák. č. 183/2006 Sb. Stavební úřad v takovém řízení postupuje podle zákona účinného v době rozhodování, neřídí se stavebním zákonem, který platil v době realizace stavby. Přesvědčení stavebníka o tom, že je vlastníkem pozemku, na kterém staví, nepostačuje, naopak je zapotřebí, aby stavebník prokázal, že pozemek je jeho vlastnictvím. K žalobcově argumentaci o tom, že právní předchůdci se chovali ke stavbě chlévů jako ke svému majetku, nutno odkázat na rozhodnutí Okresního soudu ve Strakonicích potvrzené v odvolacím řízení o tom, že k vydržení pozemku č. 10/1, na kterém se část stavby nachází, nedošlo. Je-li tu rozsudek o tom, že právní předchůdci žalobce daný pozemek nevydrželi, pak žalobce nemůže argumentovat tím, že do jeho vlastnictví se pozemek dostal právě vydržením. O tom, že tu takový rozsudek je, měl žalobce vědomost, o čemž svědčí rozhodnutí katastrálních orgánů v záležitosti rozhodování o opravě chyby v katastru nemovitostí. Pro okolnost, že k vydržení nedošlo, svědčí korespondence mezi manželi Š. a žalobcem založená ve spise stavebního úřadu, vedená v zájmu převodu pozemku či souhlasným prohlášením vlastníků o hranici pozemku. Z této korespondence je patrné, že žalobce měl vědomost o tom, že pozemek č. 10/1 v části dotčené žalobcovou stavbou nevlastní. Úkolem stavebního úřadu v řízení podle § 129 stav. zák. je rozhodnout o nepovolené stavbě. Právě takovou stavbou žalobcova stavba garáže je. Stavba byla zcela p rokazatelně provedena bez stavebního povolení, a proto je podřaditelná ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stav. zák. Stavbu lze dodatečně povolit výlučně tehdy, prokáže-li stavebník splnění podmínek uvedených v § 129 odst. 2 stavebního zákona, přičemž prokázání těchto podmínek je právě na stavebníkovi samotném. Protože stavba je zčásti situovaná na pozemku, který je podle katastrálního operátu evidován jako vlastnictví jiného vlastníka odlišného od stavebníka, je vlastnictvím manželů Š., bylo na žalobci prokázat, že tomu tak není, že zastavěná část parcely č. 10/1 je jeho vlastnictvím a do jeho vlastnictví se dostala vydržením. Splnění tohoto požadavku však žalobce v průběhu řízení nedostál. Přitom ve smyslu § 129 odst. 3 stav. zák. předpokladem pro dodatečné povolení stavby je předložení podkladů ve stejném rozsahu jako v žádosti o stavební povolení, což znamená doložit též vlastnický vztah k zastavovanému pozemku. Námitka vydržení vlastnictví k části parcely č. 10/1 je námitkou občanskoprávní povahy, avšak protože ta se týká rozsahu vlastnických práv, nemůže si o takové otázce učinit podle § 114 odst. 3 stav. zák. stavební úřad sám. Aplikováno na souzenou věc to znamená, že povinností stavebního úřadu je vycházet z údaje o vlastnictví pozemku tak, jak je veden v katastru nemovitostí. Právě z takového údaje o vlastnictví stavební úřad vycházel, jiným způsobem postupovat nemohl, protože právě uvedená právní norma vylučuje možnost, aby o rozsahu vlastnictví učinil úsudek stavební úřad sám. Z toho důvodu není přiléhavá argumentace judikaturou Nejvyššího soudu. Nutno poukázat na to, že o dobrou víru se může jednat ztěží, existuje-li tu rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích, jímž vlastnická žaloba právní předchůdkyně žalobce opírající se o vydržení byla zamítnuta. Přestože žalovaný ani stavební úřad nesměly rozsah vlastnických práv řešit, poznamenává soud k žalobní argumentaci ustanovením § 134 dřívějšího obč. zák. na to, že samotná doba držení stavby či pozemku nepostačuje, dobrá víra byla vyloučena rozsudkem soudu. Právě se zřetelem k době rozhodování soudů o žalobě opírající se o tvrzení vydržení vlastnického práva nelze přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že pochybnosti o vlastnictví se datují do počátku řízení o nařízení nepovolené stavby. V průběhu řízení vedeného stavebním úřadem nebyla žádná dohoda o změně vlastnického práva k pozemku č. 10/1 uzavřena, a proto bylo zapotřebí vycházet z údaje o vlastnictví tak, jak je veden v katastru nemovitostí. Stavba manželů Š. předmětem řízení není, a proto se soud takovou stavbou zabývat nemůže. Ke směně pozemků nedošlo, a tudíž zastavěná část pozemku č. 10/1 žalobcovou garáží zůstala vlastnictvím Šlapákových. Na skutečnosti, že stavba garáže žalobce je stavbou nepovolenou, částečně situovanou na cizím pozemku nemůže změnit nic, že ohledně stavby Š. takové řízení zahájeno nebylo. Jak již bylo uvedeno, v souzené věci se soud zabývá výlučně napadeným rozhodnutím a na soudu je zabývat se tím, zda rozhodnutí, které bylo učiněno předmětem řízení, představuje zásah do žalobcových subjektivních práv. Ze spisu je zřejmé, že hranici parcely č. 10/1 mínili Š. vyřešit souhlasným prohlášením o hranici pozemku a takové prohlášení katastrálnímu úřadu na rozdíl od žalobce předložili. Poukaz žalobce na možné reakce manželů Š. pro případ zahájení řízení ohledně jimi vlastněné stavby nemá z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí význam, protože jedná se o pouhé hypotetické úvahy o způsobu řešení sporů mezi účastníky. Nepovolená stavba garáže nachází se na cizím pozemku pouze částečně. Stavební úřad však není povolán k tomu, aby posoudil, jde-li o přestavek ve smyslu § 1087 obč. zák. Podle této normy stane se část pozemku zastavěného přestavkem vlastnictvím stavebníka. Stavební úřad však nesmí existenci práva nebo rozsah vlastnických práv sám posuzovat, což je patrné z § 114 odst. 3 stav. zák. Nutno poznamenat, že o přestavek se může jednat výlučně tehdy, byla-li stavba přesahující na cizí pozemek v malém rozsahu povolena. Stavba, která byla učiněna předmětem řízení, však povolena nebyla. Již z toho důvodu nelze uvažovat o aplikaci předpisu občanského práva o přestavku. Žalobní argumentace o tom, přichází-li v úvahu rozhodování o stavbě garáže jako celku či její části využívá ustanovení § 88 a další předpis stavebního zákona č. 50/1976. Tento stavební zákon byl však zrušen a od 1.1.2007 nahrazen stavebním zákonem publikovaným pod č. 183/2006 Sb. I přesto, že stavba byla zřízena za doby účinnosti stavebního zákona z roku 1976, musel stavební úřad při rozhodování o nepovolené stavbě aplikovat zákon účinný v době projednávání a rozhodování věci, což také učinil. To je zřejmé z návětí napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí se opírá právě o ustanovení § 129 stav. zák. ve znění účinném v době zahájení řízení. Právě přesná specifikace znění stavebního zákona aplikovaného na danou stavbu byla důvodem změny návětí v odvolacím řízení. Správní orgány se zabývaly tím, je-li důvod nařídit odstranění celé nepovolené stavby nebo její žádosti, což je patrné ze strany 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úsudek o tom, že je namístě nařídit odstranění stavby jako celku, má oporu ve spise, především pak v projektové dokumentaci. Z té je zřejmé stavebně technické uspořádání stavby a dokládá, že jedná se o stavbu novou, která tvoří jeden celek. Odstraněním části stavby situované na cizím pozemku by na pozemcích ve vlastnictví žalobce zůstala rovněž část téže stavby garáže. Ta má půdorysné rozměry 7,5 x 3 m a zbylá část nacházející se na pozemcích žalobce by musela splňovat stavebně technické požadavky předepsané pro garáže. V souzené věci bylo rozhodováno o nařízení odstranění nepovolené stavby, nebylo rozhodováno v řízení o dodatečném povolení stavby. Toto řízení bylo sice zahájeno, avšak skončilo jeho zastavením, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci. Žádost o dodatečné povolení části stavby podána nebyla, přitom jedná se o řízení vedené pouze na žádost stavebníka doplněnou zákonem předepsanými doklady včetně projektové dokumentace obsahující stavební provedení zbývající části stavby. I prokázání podmínek k zachování části stavby je na stavebníkovi, který v tomto smyslu žádné důkazy nenabídl, naopak v průběhu celého řízení setrvával na názoru, že stavba může obstát jako celek. Námitkami žalobce o rozsahu nařízení odstranění nepovolené stavby se správní orgány zabývaly, což je z napadeného rozhodnutí zřejmé. Správní orgány se při svém rozhodování řídí platnými právními předpisy. Nelze aplikovat předpisy již zrušené, což se vztahuje jak ke stavebnímu zákonu z roku 1976, tak ke správnímu řádu z roku 1967. Výrok napadeného rozhodnutí odpovídá § 68 nyní platného správního řádu za použití § 192 platného stavebního zákona. Výrok rozhodnutí zcela přesně stanoví, že odstraňuje se stavba garáže v Čečelovicích na pozemku č. 9 a 10/1 v kat. úz. Čečelovice, jejímž vlastníkem je žalobce. Tato stavba byla zřízena bez stavebního povolení, jedná se o stavbu novou a takto nepovoleně byla stavba zřízena jako celek. Proto bylo zcela opodstatněné nařídit odstranění celé nepovolené stavby garáže. Byla-li do jedné ze zdí zahrnuta část kamenného zdiva z původního chléva, pak tato část jedné ze zdí byla zahrnuta do nové stavby, není samostatnou věcí a sama o sobě existovat nemůže. Byla zpracována do věci nové, a proto ani se zřetelem k využití části jedné ze zdí původní stavby, není důvodu tuto část zdiva ponechat. Výrok rozhodnutí specifikuje předmět, který má být odstraněn a toto rozhodnutí je vykonatelné. Nejedná se o žádnou nepovolenou přístavbu, ale o stavbu nové věci, kterou je garáž. Rozhodnutí žalovaného je zcela v souladu s požadavky § 90 odst. 5, věta druhá správ. řádu. Jak již bylo uvedeno, prvostupňové rozhodnutí bylo částečně změněno, přičemž změna týkala se přesného označení stavebního zákona uvedeného v návětí, které je součástí výroku. V jiných ohledech rozhodnutí změněno nebylo. Jedná se tudíž o částečnou změnu prvostupňového rozhodnutí, a proto je zapotřebí postupovat právě podle prve uvedené právní normy a prvostupňové rozhodnutí ve zbytku potvrdit. Právě to žalovaný učinil. Jestliže rozhodnutí odvolací instance ve svém výroku odpovídá zcela požadavkům § 90 odst. 5 věta druhá správ. řádu, nejedná se o rozhodnutí zmatečné. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rozsah jeho administrativní činnosti. O náhradě nákladů řízení osob na řízení zúčastněných rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu má osoba na řízení zúčastněná právo na náhradu těch nákladů, které jí vznikly s plněním povinností uložených soudem. Protože soud osobám na řízení zúčastněným žádné povinnosti neuložil, nemají tyto osoby právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve čtyřech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. září 2015 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová