10 A 51/2012
č. j. 10 A 51/2012-21
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 9 As 111/2012-34- KS Č. Budějovice 10 A 51/2012-21
- NSS 9 As 111/2012-34
Citované zákony (5)
Rubrum
10A 51/2012 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce Ch.N. O., nar. X, státní příslušnost N., t.č. umístěném v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, zastoupen Asociací pro právní otázky imigrace, o.s., se sídlem v Praze 2, Moravská 9, proti žalovanému Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor cizinecké policie, se sídlem v Českých Budějovicích, Pražská 558, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 5.5.2012, č.j. X, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou k poštovní přepravě podanou dne 4.6.2012, doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 5.6.2012, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2012, č.j. X, jímž byl žalobce zajištěn za účelem správního vyhoštění. V žalobě se uvádí, že byla porušena Evropská úmluva o lidských právech, směrnice Evropské unie o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících Pokračování - 2 - 10A 51/2012 státních příslušníků třetích zemí a zásada zákazu reformace in peius. Popisuje právní úpravu umožňující posouzení zákonnosti zajištění podle právního řádu České republiky a dovozuje, že požadavku urychlenosti řízení odpovídá řízení podle soudního řádu správního. Propuštění cizince ze zajištění však podle novelizace provedené v roce 2010 přichází v úvahu pouze tehdy, nevydá-li policie do tří dnů po zrušení původního rozhodnutí soudem rozhodnutí nové. To se v souzené věci stalo, čímž zbavila předchozí rozhodnutí soudního přezkumu. Dané rozhodnutí je proto vadné. Dále se dovozuje, že došlo-li ke zrušení předchozího rozhodnutí, bylo tak učiněno pro nezákonnost, v důsledku čehož musí být žalobce okamžitě propuštěn. V tomto ohledu je spatřován rozpor vnitrostátní úpravy s úpravou účinnou v Evropské unii a navrhuje se přímá aplikace evropského práva. Porušení zásady zákazu reformace in peius je spatřována v tom, že doba zajištění byla stanovena ve větším rozsahu než v rozhodnutí původním. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popsal počínání žalobce od doby, kdy v roce 2007 přicestoval do České republiky z Istanbulu. Bylo pro něj vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění na dobu pěti let, a protože tu není záruka, že žalobce z území schengenského prostoru vycestuje, protože již v dřívější době ve dvou případech v průběhu azylového řízení nelegálně vycestoval do Rakouska, bylo rozhodnuto o zajištění žalobce. Krajský soud v přezkumném řízení původní rozhodnutí o zajištění žalobce na dobu 90 dnů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí bylo vydáno nové rozhodnutí o zajištění žalobce v délce 120 dnů. Napadené rozhodnutí není v rozporu s právem Evropské unie, přičemž poukazuje se na konkrétní usnesení Ústavního soudu. Ke stanovení doby zajištění v délce 120 dnů bylo přistoupeno se zřetelem k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, protože cizinec nedisponuje žádným platným dokladem totožnosti, opatřit takový doklad je na policii, přičemž zastupitelský úřad N. na území České republiky není. Protože žalobce požádal o poskytnutí mezinárodní ochrany, nebylo možno v době tohoto řízení zastupitelský úřad v zájmu chránění práv žalobce kontaktovat. Zajištění cizince není opatřením sankční povahy a jeho jediným smyslem je zajistit realizaci správního vyhoštění v případech, kdy nelze využít mírnějšího opatření. Napadené rozhodnutí je prvotním rozhodnutím správního orgánu v prvním stupni a délka zajištění byla stanovena s ohledem na účel, jímž se sleduje zajistit vyhoštění žalobce. Uzavírá se, že rozhodnutí je zákonné, protože počínání žalobce nezaručuje, že dobrovolně vycestuje do svého domovského státu a situaci komplikuje okolnost, že nemá žádný cestovní doklad. Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Rozhodnutím Policie ČR, Oblastního ředitelství služby cizinecké policie v Brně ze dne 28.4.2008 č.j. X bylo žalobci uloženo správní vyhoštění na dobu pěti let. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6.5.2008. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce přicestoval do České republiky letecky v roce 2007 z Istanbulu a při předložení cestovního dokladu N. bylo zjištěno, že nejedná se o žalobcův cestovní doklad a vstupní vízum nebylo nikdy žalobci uděleno. V průběhu řízení o poskytnutí mezinárodní ochrany žalobce svévolně opustil pobytové středisko, pobýval v Rakousku, odkud byl rakouskou policií vrácen na území České republiky. Byly proto dodrženy podmínky § 119 zákona o pobytu cizinců ke správnímu vyhoštění. Žalobce byl dne 29.3.2012 vrácen rakouskou policií na území České republiky. Ve své výpovědi tentýž den uvedl, že nelegálně vycestoval z České republiky do Rakouska dne 2.8.2008. V Rakousku nelegálně pobýval, začátkem roku 2011 byl zadržen policií, ze zařízení Pokračování - 3 - 10A 51/2012 uprchl, pobýval na území Rakouska, vycestoval do Itálie, do Rakouska se vrátil a tam byl v únoru 2012 zadržen a předán do České republiky. Neměl žádný doklad totožnosti ani cestovní doklad, do N. ani na africký kontinent se dobrovolně vrátit nechce. Dne 29.3.2012 bylo vydáno rozhodnutí o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, přičemž doba zajištění byla stanovena v délce 90 dnů. Označené rozhodnutí žalovaného soud rozsudkem z 3.5.2012 pod č.j. 10A 40/2012- 16 zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne 4.5.2012. Z odůvodnění rozsudku krajského soudu vyplývá, že důvodem pro zrušení rozhodnutí bylo nedostatečné odůvodnění doby trvání zajištění. Dne 5.5.2012 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, jímž žalobce zajistil za účelem správního vyhoštění a dobu zajištění stanovil v délce 120 dnů. Uvádí se, že rozhodnutí je vydáváno na základě prve označeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, kdy se postupuje podle § 127 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Nové rozhodnutí je vydáno ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Popisují se zjištění učiněná žalovaným, z nichž se dovozuje důvod pro vydání rozhodnutí o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění. Podává se přehled podkladů, na základě kterých bylo rozhodováno. Tyto podklady jsou hodnoceny a dovozuje se dodržení podmínek k vydání rozhodnutí o zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Mírnější opatření jsou hodnocena jako nedostačující a není záruka, že žalobce z území schengenského prostoru vycestuje. Doba zajištění žalobce byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce nedisponuje žádným platným dokladem totožnosti, ten je zapotřebí policejními orgány opatřit, přičemž zastupitelský úřad N. na území České republiky není. Zastupitelský úřad kontaktován dosud nebyl, protože tomu brání řízení o žádosti žalobce o poskytnutí mezinárodní ochrany. Z toho se dovozuje, že příprava realizace vyhoštění žalobce si vyžádá delší dobu. Rozhodnutí v záležitosti mezinárodní ochrany nabylo právní moci dne 3.5.2012 a teprve v tomto okamžiku je tu možnost kontaktovat zastupitelský úřad N. s žádostí o vystavení dokladu pro žalobce. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud nesdílí názor žalobce, že vydáním napadeného rozhodnutí došlo k porušení Úmluvy o lidských právech v ustanovení, na které se v žalobě poukazuje. Soud je povinen řídit se zákonem a taková povinnost stíhá též žalovaného. Ustanovení § 127 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců předpokládá ukončení zajištění, jestliže policie nevydá nové rozhodnutí do tří dnů od právní moci zrušovacího rozsudku. Toto oprávnění bylo v souzené věci využito a napadené rozhodnutí o zajištění žalobce bylo vydáno následující den po právní moci zrušovacího rozsudku, a tudíž ve lhůtě předpokládané zákonem. Vydání napadeného rozhodnutí tudíž právní úprava nebránila, naopak vydání takového rozhodnutí umožnila. Vydáním rozhodnutí nenastaly účinky tvrzené v žalobě, původní rozhodnutí nebylo totiž zrušeno pro nezákonnost, ale pro vady procesní povahy a za takové situace nic nebránilo vydat nové bezvadné rozhodnutí, které by soudem zjištěné procesní pochybení napravilo. To se také v souzené věci stalo. Soud neshledal, že by žalobce byl zajištěn nezákonně, tedy pro nedodržení podmínek pro zajištění, přičemž žalobce se svou žalobou proti původnímu rozhodnutí o zajištění nedovolával toho, že by zákonné požadavky pro jeho zajištění splněny nebyly. Žaloba směřovala pouze proti nedostatečnému odůvodnění doby trvání zajištění. Pokračování - 4 - 10A 51/2012 Soudní řád správní rozlišuje ve svém ustanovení § 78 odst. 1 s.ř.s. důvody pro zrušení správního rozhodnutí, které rozděluje do dvou skupin. Rozhodnutí lze zrušit jednak pro nezákonnost, jednak pro vady procesní povahy. Přitom nezákonností rozhodnutí je zapotřebí rozumět porušení hmotněprávních předpisů. Jestliže soud v řízení vedeném pod sp.zn. 10A 40/2012 porušení hmotného práva neshledal, nebyly dodrženy podmínky pro zrušení rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost. Zjištěné vady procesní povahy pak umožnily žalovanému vydat ve lhůtě tří dnů nové rozhodnutí, což se také stalo. Soud proto uzavřel, že vydání nového rozhodnutí o zajištění žalobce nic nebránilo, v tomto ohledu je rozhodnutí v souladu se zákonnou normou a nikterak se nepříčí ustanovení Úmluvy, na které žalobce poukazuje. Napadené rozhodnutí neodporuje ani článku 15 odst. 2 směrnice č. 2008/115/ES. Jak již bylo uvedeno, ke zrušení původního rozhodnutí o zajištění žalobce nedošlo pro nezákonnost, ale pro vady procesní povahy. K nápravě takové vady je pak ustanovení § 127 odst. 1 písm. b) zákona použitelné. Soud neshledal, že by nebyly dodrženy zákonné podmínky pro zajištění žalobce ani se žalobce nesplnění podmínek pro jeho zajištění žalobce nedovolával. Jestliže je tu rozdíl mezi porušením hmotného práva a porušením práva procesního, přičemž zákonností je zapotřebí rozumět právě porušení hmotného práva, pak tu není rozpor mezi vnitrostátní úpravou a směrnicí Evropské unie a není důvod pro přímou aplikaci evropského práva. Poznamenává se, že řízení o přezkoumání správního rozhodnutí se řídí dispoziční zásadou a proto se soud v řízení vedeném pod sp.zn. 10 A 40/2012 napadeným rozhodnutí zabýval výlučně se zřetelem k žalobcem tvrzené procesní vadě, žádné hmotněprávní výhrady žalobce neuplatnil. Stejným procesním postupem projednává soud žalobcovu žalobu v nyní vedeném řízení. Argumentace porušením zásady reformace in peius není v projednávané věci na místě. Především zajištění žalobce za účelem realizace rozhodnutí o správním vyhoštění není trestem. Jedná se o zajišťovací institut, jehož cílem je splnění vykonatelného správního rozhodnutí. Proto zajišťovací institut nemá povahu jakékoliv sankce. Již proto se nelze zásady zákazu reformace in peius dovolávat. Rozhodnutí o zajištění žalobce je novým prvostupňovým rozhodnutím, jímž bylo nahrazeno původní rozhodnutí stižené procesní vadou. Tímto rozhodnutím byla současně stanovena doba zajištění, přičemž stalo se tak v délce 120 dnů. Stanovení této doby zajištění je v napadeném rozhodnutí odůvodněno a odůvodnění má oporu ve spise. Z odůvodnění rozhodnutí je tudíž jednoznačně seznatelné, co žalovaného vedlo ke stanovení délky zajištění v trvání 120 dnů. Okolnost, že délka zajištění přesahuje původně stanovenou dobu zajištění ve zrušeném rozhodnutí neznamená, že došlo k porušení v žalobě uvedené zásady není-li zajištění sankcí, ale institutem, jehož účelem je realizace výkonu pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění. Výčet předpokládaných úkonů potřebných pro realizaci správního vyhoštění i odhad časové náročnosti těchto úkonů odůvodnění rozhodnutí obsahuje. Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí není pro důvody tvrzené v žalobě vadné. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Pokračování - 5 - 10A 51/2012 Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13. června 2012 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.