10 A 51/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J. K., zast. Mgr. Pavlem Slabým, advokátem sídlem Riegrova 2668/6c, České Budějovice, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2015, čj. KUJCK 70697/2014/OZZL/2 O-118/14, za účasti Povodí Vltavy, státní podnik, sídlem Holečkova 8, Praha 5, t a k t o :

Výrok

takto: Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Osoba na řízení zúčastněná n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Soběslav čj. MS/20221/2014 ze dne 19. 9. 2014, jímž byla uložena Povodí Vltavy, státní podnik, povinnost zajistit vhodným způsobem opevnění koryta významného vodního toku – řeky Lužnice, parc. č. 4021/4 v k. ú. Soběslav na pozemku parc. č. 397/1 v k. ú. Soběslav v úseku dlouhém cca 10 m, po břehovou čáru v místech, kde v době vodoprávního dozoru stál na daném pozemku, nad sesuvem břehu a nátrží v korytě řeky, mobilní domek, a to v termínu do 31. 12. 2014. Žalovaný rovněž rozhodl, že se řízení zastavuje. Žalobce v žalobě uvádí, že je vlastníkem pozemkové parcely č. 396 a 397 v k. ú. Soběslav, která bezprostředně sousedí s pozemkovou parcelou č. 4021/4 – vodní plocha – koryto vodního toku řeky Lužnice, pozemkové parcely č. 398/1 a 399 (obojí zastavěná plocha a nádvoří, když součástí těchto pozemků jsou stavby rodinných domů). Žalobce je rovněž spoluvlastníkem pozemkové parcely č. 398/2, jedná se o zastavěnou plochu, jejíž součástí je stavba technického vybavení (zaústění ČOV). Tyto nemovitosti se nachází v obci a k. ú. Soběslav, přičemž s pozemkovou parcelou č. 4021/4 sousedí pouze pozemková parcela č. 396 a pozemková parcela č. 397/1. Parcely č. 398/1, 399 a 398/2 stejně jako stavby, které jsou jejich součástí, s vodní plochou přímo nesousedí, a to ani s faktickým korytem řeky Lužnice, které se v současnosti nachází na pozemkové parcele č. 396 a 397/1 v k. ú. Soběslav. Po povodni v roce 2013 se začalo projevovat poškození pozemku parc. č. 396 a 397/1, kdy zejména v případě pozemku parc. č. 397/1 začalo docházet k sesuvu pozemku do koryta řeky Lužnice. Obdobný stav v menším rozsahu byl zaznamenán i na pozemku parc. č.

396. Žalobce se proto obrátil na Městský úřad v Soběslavi se žádostí o pomoc při řešení této situace. Výsledkem bylo zahájení správního řízení, ve kterém správní orgán rozhodoval naposledy dne 19. 9. 2014, přičemž toto rozhodnutí bylo k odvolání Povodí Vltavy, státního podniku žalovanou zrušeno a řízení zastaveno. V průběhu správního řízení z důvodu nečinnosti správce toku žalobce provedl pro zhoršující se stav provizorní stabilizační opatření, když na nejpoškozenější místo nechal navést zhruba 60 tun kameniva. Polovina navezeného kameniva se však do druhého dne sesunula do koryta řeky a v následujících dnech došlo k sesuvu rovněž zbytku návozu. Toto provizorní opatření mělo sloužit k akutní stabilizaci břehu za situace, kdy správce toku odmítal jakoukoliv součinnost. Toto opatření se však minulo účinkem, jestliže ve velmi krátké době došlo k sesuvu navezeného kameniva do řeky a odtržení další části břehu. Odstranění závadného stavu konstatované žalovaným nebylo v řízení prokázáno, naopak existují důkazy o jeho trvání a prohlubování. Žalovaný na straně 5 rozhodnutí uvádí, že nebylo dovozeno, že dochází k neškodnému odtoku vody. Tento závěr považuje žalobce za nesrozumitelný, nicméně žalobce si jej ve spojení s textem uvedeným na straně 7 vysvětluje tak, že žalovaný dospěl k závěru, že nebyl prokázán závadný (škodný) odtok vody v daném místě. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, jestliže objektivně vodní tok v daném úseku podemílá břeh a tím poškozuje pozemek parc. č. 397/1 a 396. Tento závěr žalovaný učinil bez podložení jakéhokoli důkazem. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že zjištěná závada nezpůsobuje riziko ohrožení lidských životů a zdraví a vzniku škod na majetku. Tento závěr je nepodložený a nesprávný. Na bezprostředně sousedících pozemcích se nachází stavby rodinných domů. Právě tyto stavby a v případě rodinných domů i osoby, které jej užívají, jsou vystaveny reálnému nebezpečí, že v případě další povodně dojde k masivnímu porušení destabilizovaného břehu, což může mít přímý dopad na statiku staveb, které jsou od břehu Lužnice vzdáleny pouze několik metrů. S ohledem na povodňový stupeň se lze pouze dohadovat, zda by byl ohrožen pouze majetek, případně zda by hrozilo rovněž nebezpečí osobám, které tento majetek užívají. Závěry žalovaného jsou nesprávné, neboť nebyly podloženy žádnými důkazy. Napadené rozhodnutí proto považuje žalobce za nezákonné a domáhá se jeho zrušení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že při vodoprávním dozoru bylo zjištěno ohrožení stability objektů ve vlastnictví Marie Kučerové a Jaroslava Kučery. Následně při dozoru dne 18. 4. 2014 bylo zjištěno, že byl proveden zához netříděným kamenem v množství cca 55 tun s vyrovnáním a vysvahováním. Břeh nad břehovou čárou byl částečně zavezen a břeh koryta toku byl zarovnán. V daném případě nebylo dovozeno, že nedochází k neškodnému odtoku vody. Tento závěr žalovaný odůvodnil v napadeném rozhodnutí tak, že poukázal na vyhlášku č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činnosti související se správou vodních toků. Podle § 47 odst. 3 vodního zákona Ministerstvo zemědělství stanoví vyhláškou způsob provádění činností uvedených v odstavci dva, touto vyhláškou je vyhláška č. 178/2012 Sb. Cílem § 5 písm. a) uvedené vyhlášky je zajistit odtok vody, který by byl z nějakého důvodu zcela jistě neznemožněn, ale spíše omezen. V případě uvedeného správního řízení se nejednalo o znemožnění odtoku vody. To, že voda proudící korytem toku, bude mechanicky působit na jeho břehy a zvláště pak na vnější břeh zakřivení koryta, je zákonité. Přirozené koryto vodního toku z dlouhodobého pohledu mění svůj směr i říční profil. Takovéto podemílání břehů není možno označit za závažné závady, které průtoku brání, nebo nežádoucím způsobem usměrňují tok vody. V daném případě se jedná o nárazový břeh levotočivého oblouku toku, kde je terén výrazně vyšší a strmější. Tím však nejsou naplněny podmínky pro uložení opatření k odstranění závadného stavu s odkazem na uvedené ustanovení. V místě, kde došlo k sesuvu svahu nad korytem vodního toku, není v toku žádné vodní dílo, jehož vlastník by měl povinnost konat, ani zde není stavba v korytě. V daném případě zjištěná závada nezpůsobuje riziko ohrožení lidských životů a zdraví a vzniku škod na majetku. Vlastník takového pozemku musí strpět, že na jeho pozemku je koryto vodního toku, které může měnit svůj směr. Pokud by se jednalo o nebezpečí vzniku škody na stavbách, jsou dle § 52 odst. 2 vodního zákona odpovědni vlastníci těchto staveb. Mobilní dům, který byl umístěn cca 1 až 2 metry od horního okraje předmětného sesuvu zeminy, byl odvezen. Jestliže byl mobilní dům odvezen, zanikla akutnost řešení této situace. Dle žalovaného uložení povinnosti opatřením dle § 110 s odkazem na § 47 vodního zákona a na vyhlášku č. 178/2012 Sb., nebylo možné. Závadnost stavu zjištěného při vodoprávním dozoru konaném dne 23. 8. 2013 byla od počátku dána blízkostí zjištěného sesuvu od mobilního domu. Předmětem ochrany byla tedy existence stávající stavby mobilního domu a s tím spojená povinnost vyplývající z § 52 odst. 2 vodního zákona. Pokud byl mobilní dům odvezen, není současný stav již akutní. V daném případě není povinností správce toku opravovat všechny závady zjištěné v přírodním korytě vodního toku, ale pouze v případě, že by nebyly zabezpečeny funkce toku. Zjištěné porušení svahu nad korytem toku nebrání plynulému a bezpečnému odtoku povrchové vody. Na tento závěr nemá vliv skutečnost, že koryto toku se nachází nejen na pozemku parc. č. 4021/4 v k. ú. Soběslav ve vlastnictví České republiky, ale i na sousedním pozemku parc. č. 397/1 v k. ú. Soběslav ve vlastnictví Jaroslava Kučery. Ze správního spisu vyplývá, že dne 18. 6. 2013 žalobce zaslal na Povodí Vltavy, státní podnik, žádost o vybudování opěrné zdi mezi řekou a bytovým domem na parc. č. 396 a 397 v k. ú. Soběslav. Žalobce obdržel odpověď Povodí Vltavy, že je na vlastníkovi pozemku, aby sám provedl potřebná opatření na ochranu nemovitostí s tím, že je povinen žalobce strpět na svém pozemku přirozené koryto vodního toku. Žalobce proto podal na Městský úřad Soběslav dne 9. 8. 2013 žádost o pomoc při řešení zpevnění břehu u řeky Lužnice za bytovým domem č. 68 a 69 v Soběslavi. Dne 23. 8. 2013 byl proveden Městským úřadem Soběslav vodoprávní dozor za účelem posouzení břehu Lužnice, tedy zda došlo k nátrži a sesuvu na pobřežním pozemku parc. č.

396. Při místním šetření bylo zjištěno, že vlastník sesuv zabezpečil tak, že navezl lomový kámen. V protokolu o vodoprávním dozoru je konstatováno, že při povodni došlo k devastaci kanalizačního řádu a následně k sesuvu pozemku, proto byl učiněn závěr, že je nutno břeh stabilizovat, neboť koryto řeky zasahuje do soukromých pozemků s tím, že s ohledem na rozsah nutných opatření toto nelze požadovat po vlastnících pozemku. Dne 7. 11. 2013 bylo zahájeno vodoprávní řízení ohledně uložení opatření správci vodního toku. Rozhodnutím Městského úřadu Soběslav ze dne 13. 12. 2013 bylo uloženo Povodí Vltavy opatření k odstranění závad, které byly zjištěny při vodoprávním dozoru dne 23. 8. 2013. Povodí Vltavy bylo uloženo zajistit stabilizaci hrubým kamenivem pravého břehu Lužnice do 31. 3. 2014 v úseku 10 m v místech pod mobilním domem, kde se nachází nátrž a sesuv břehu. Proti tomuto rozhodnutí Povodí Vltavy, státní podnik, podalo odvolání. Žalovaný na základě tohoto odvolání rozhodnutí ze dne 13. 12. 2013 zrušil. Následně bylo řízení vůči Povodí Vltavy přerušeno, a to pro předběžnou otázku, že má být uloženo dané opatření žalobci. Dne 18. 4. 2014 bylo zahájeno řízení ohledně uložení opatření k nápravě žalobci. Následně byl vykonán dozor, neboť žalobce nahlásil, že zajistil dne 17. 4. 2014 nátrž pravého břehu řeky závozem, netříděným kamenem 55 tun, přičemž následně došlo k „ujetí“ poloviny záhozu. Městský úřad Soběslav vydal dne 5. 5. 2014 rozhodnutí, kterým uložil žalobci opaření k odstranění zjištěných závad, a to zajistit stabilizaci pravého břehu řeky Lužnice pod mobilním domem. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaným bylo rozhodnutí městského úřadu zrušeno a věc vrácena prvostupňovému správnímu orgánu k dalšímu rozhodnutí s tím, že na mobilní dům není povolení, jedná se o nepovolenou stavbu. Dne 5. 9. 2014 bylo přerušeno řízení se žalobcem, neboť dne 4. 9. 2014 bylo oznámeno pokračování řízení se správcem významného vodního toku Lužnice – s. p. Povodí Vltavy. Dne 19. 9. 2014 bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo uloženo Povodí Vltavy opatření k odstranění závadného stavu zjištěného při vodoprávním dozoru. Povodí Vltavy byla uložena povinnost zajistit opevnění koryta v délce 10 m v místech, kde stál mobilní dům. Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení bylo zastaveno, neboť dle žalovaného nedošlo ke zhoršení plynulosti odtoku povrchové vody a je zachován neškodný odtok v korytu. Sesuv byl zjištěn na pozemku parc. č. 397/1, který je evidován jako lesní pozemek. Nad sesuvem se nacházel mobilní dům. Žalobce provedl závoz netříděným kamenem. Závadnost stavu při dozoru dne 23. 8. 2013 byla konstatována s ohledem na blízkost sesuvu od mobilního domu, proto předmětem ochrany byla existence stavby, která v současné době na místě není, byla odvezena. Žalovaný rovněž poukázal na to, že koryto řeky mění svůj směr, nejedná se o zajištění neškodného odtoku vody, a proto bylo řízení zastaveno, neboť správce toku nemá povinnost provést opatření. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Předmětem řízení je rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Městského úřadu Soběslav, kterým bylo uloženo Povodí Vltavy, státnímu podniku, opatření k odstranění závadného stavu zjištěného při vodoprávním dozoru konaném dne 23. 8. 2013 v Soběslavi na pravém břehu řeky Lužnice, v ř. km 65,600 – 65,700. Současně s tím bylo řízení zastaveno, neboť uložení povinnosti opatřením podle § 110 s odkazem na § 47 vodního zákona a na vyhlášku č. 178/2012 Sb., nebylo možné. Závadnost stavu zjištěného při vodoprávním dozoru konaném dne 23. 8. 2013 byla od počátku dána blízkostí zjištěného sesuvu od mobilního domu. Předmětem ochrany tedy byla stávající stavba mobilního domu. Pokud byl ten odstraněn, není současný stav již akutní. V případě, že by došlo při další povodni ke konkrétním škodám, je nutno postupovat dle dílu IV. vodního zákona. Dle žalovaného nedošlo ke zhoršení plynulosti odtoku povrchové vody a je zachován neškodný odtok vody v korytu vodního toku, které je tvořeno pozemkem, má svou morfologii a které v případě přirozeného koryta vodního toku se pokud možno ponechává přirozenému vývoji. Žalobce namítá, že odstranění závadného stavu konstatované žalovaným nebylo v řízení prokázáno, naopak, že existují důkazy o jeho trvání a prohlubování. Žalobce z důvodu naléhavé potřeby ochrany majetku provedl neodborné provizorní opatření, které mělo sloužit k akutní stabilizaci břehu. Toto opatření se však dle žalobce minulo účinkem, jestliže ve velmi krátké době došlo k sesuvu navezeného materiálu do řeky Lužnice a odtržení další části břehu. Ze správního spisu vyplývá, že při vodoprávním dozoru dne 23. 8. 2013 bylo zjištěno ohrožení stability objektů ve vlastnictví žalobce a jeho manželky, a dvou bytových domů a čističky odpadních vod. Dne 17. 4. 2014 žalobce provedl zához netříděným kamenem v množství cca 55 tun s vyrovnáním a vysvahováním. Následně došlo k sesuvu. Při dozoru konaného dne 18. 4. 2014 bylo zjištěno, že břeh nad břehovou čárou je částečně zavezen a břeh koryta je zarovnán. Žalobce nechal navést na své náklady 60 tun kameniva, ze kterého se část navezeného kamene sesunula do vodního toku. Tento sesuv však není závažnou vadou, která by bránila či způsobila nežádoucí odtok vody. Předtím, než došlo k sesuvu zeminy, došlo k poškození dešťové kanalizace zapříčiněné povodní z měsíce června 2013. Tato dešťová kanalizace je od místa nátrže vzdálená cca 60 m. Toto místo na pozemku parc. č. 396 v k. ú. Soběslav bylo dříve dorovnáno a zpevněno kamenným záhozem. Skutečnosti týkající se poškození kanalizačního řádu na pozemku parc. č. 396 v k. ú. Soběslav s touto věcí však nesouvisí. V daném případě je mezi účastníky na sporu, jaké povinnosti má správce toku, pokud řeka Lužnice je významným vodním tokem dle vyhlášky č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. V ustanovení § 47 odst. 2 vodního zákona je správcům vodních toků uložena povinnost sledovat stav koryt vodních toků, pečovat o koryta vodních toků, udržovat břehové porosty, provozovat a udržovat v řádném stavu vodní díla a dále mimo jiné připravovat a zajišťovat úpravy koryt vodních toků. Z ustanovení § 47 odst. 2 písm. b) vyplývá, že správou vodních toků se rozumí povinnost pečovat o koryta vodních toků, udržovat břehové porosty na pozemcích koryt vodních toků nebo na pozemcích s nimi sousedících v šířce podle § 49 odst. 2 tak, aby se nestaly překážkou znemožňující plynulý odtok vody při povodni s přihlédnutím k tomu, aby jejich druhová skladba co nejvíce odpovídala přírodním podmínkám daného místa, což neplatí, jde-li o pozemky určené k plnění funkcí lesa. V § 50 vodního zákona jsou uvedeny povinnosti vlastníků pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků. Z uvedeného ustanovení § 50 písm. b) vyplývá, že vlastník pozemku, na kterém se nachází koryto vodního toku je povinen udržovat břehy koryta vodního toku. Tato povinnost v ustanovení § 50 písm. b) je limitována stavem, kdy je nutno vynaložit zvláštní náklady, zvláštní odbornou způsobilost nebo použít speciální techniku, pak není povinným subjektem vlastník pozemku, na kterém se nachází koryto vodního toku, ale správce vodního toku, který tuto činnost zajišťuje v rámci péče o koryto vodního toku (§ 47 odst. 2 písm. b). Z toho plyne, že vlastník pozemku musí bezplatně strpět na svém pozemku koryto vodního toku a navíc udržovat břehy koryta a odstraňovat překážky ve vodním toku pod sankcí podle § 120 odst. 2 vodního zákona nebo podle § 125 e) odst. 2 vodního zákona. V daném případě se jedná o porušení svahu nad korytem toku, což ovšem nebrání plynulému a bezpečnému odtoku povrchové vody. Soud poznamenává, že přirozené koryto vodního toku mění svůj směr i příčný profil, přičemž v tomto místě se jedná o nárazový břeh levotočivého oblouku toku, kde je terén výrazně vyšší a strmější. Fotodokumentací sesuté části břehu je doloženo, že břeh byl před sesunem tvořen navážkou odpadu. Žalovaný proto učinil správný závěr, že nedochází k neškodnému odtoku vody, proto není možné podle § 110 odst. 1 vodního zákona ve vztahu k § 47 odst. 2 písm. b) vodního zákona uložit správci toku zajištění opevnění koryta významného vodního toku řeky Lužnice na pozemku parc. č. 397/1 v k. ú. Soběslav v úseku dlouhém zhruba deset metrů po břehovou čáru, jestliže nebylo dovozeno, že nedochází k neškodnému odtoku vody. V souvislosti s tím soud poznamenává, že dle § 5 písm. a) vyhlášky č. 178/2012 Sb., správce vodního toku je povinen za účelem umožnění odtoku vody odstranit závažné závady, které průtoku brání nebo nežádoucím způsobem usměrňují tok vody tak, že by mohlo dojít k narušení břehů, nebo pokud to není povinností vlastníka pozemku, na němž se nachází koryto vodního toku, nebo vlastníka vodního díla nebo stavby v jeho korytě. V daném případě se ovšem nejedná o znemožnění odtoku vody. V místě, kde došlo k sesuvu svahu nad korytem vodního toku, není žádné vodní dílo, jehož vlastník by měl shora uvedenou povinnost ani zde není stavba v korytě. Soud poznamenává, že voda proudící korytem toku vždy mechanicky působí na jeho břehy a rovněž tak na vnější břeh zakřivení koryta. Tato skutečnost však není důvodem pro uložení opatření k odstranění závadného stavu s odkazem na § 5 písm. a) vyhlášky č. 178/2012 Sb. Pokud se jedná o sesuv svahu nad břehovou čárou toku, který měl zasáhnout i do koryta toku, tedy i pod břehovou čáru toku, kdy byl žalobcem proveden zához netříděným kamenem v množství cca 55 tun s vyrovnáním a vysvahováním, přičemž z fotodokumentace bylo zjištěno, že místo, kde k sesuvu došlo je částečně zavezeno, břeh nad břehovou čárou je částečně zavezen a břeh koryta toku je zarovnán, je nutno souhlasit se závěrem žalovaného, že náprava zjištěného stavu byla provedena. Správně proto nebyl ze strany žalovaného shledán důvod k uložení nápravy. Soud poznamenává, že není rozhodný stav nad břehovou čárou, ale pod ní, neboť koryto toku je ode dna vymezeno břehovou čárou. Ustanovení vodního zákona ukládající povinnosti na vodních tocích se týkají pouze koryta vodního toku. Žalobce dále namítá, že nebylo prokázáno, že nedochází k neškodnému odtoku vody, protože vodní tok v daném úseku dle žalobce podemílá břeh a tím poškozuje pozemek parc. č. 397/1 a 396. Uvedená námitka důvodná není, a to s odkazem na § 110 odst. 1 vodního zákona ve vztahu k ustanovení § 47 odst. 2 písm. b) vodního zákona, dle něhož lze uložit zajištění, opevnění koryta významného vodního toku řeky Lužnice při splnění tam uvedených podmínek. Jestliže nebylo dovozeno, že nedochází k neškodnému odtoku vody, není prostor pro aplikaci těchto předpisů. V souvislosti s tím, je soudem odkazováno na § 5 písm. a) vyhlášky č. 178/2012 Sb., dle něhož je správce vodního toku povinen za účelem umožnění odtoku vody odstranit závažné závady, které průtoku brání nebo nežádoucím způsobem usměrňují tok vody tak, že by mohlo dojít k narušení břehů nebo dna, jestliže to není povinností vlastníka pozemku, na němž se nachází koryto vodního toku nebo vlastníka vodního díla nebo stavby v jeho korytě. V daném případě se však nejedná o znemožnění odtoku vody. Pokud voda proudí korytem, vždy působí na jeho břehy a rovněž tak na vnější břeh zakřivení koryta. Takovéto podemílání nelze považovat za závažné závady, které by bránily průtoku vody nebo nežádoucím způsobem usměrňovaly tok vody. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že zjištěná závada nezpůsobuje riziko ohrožení lidských životů a zdraví a vzniku škod na majetku, kdy tento závěr považuje za nepodložený. Má za to, že sousedící stavby, jsou vystaveny nebezpečí. V případě další povodně dojde k masivnímu porušení destabilizovaného břehu. V daném případě nebyla zjištěna závada, která by způsobovala riziko ohrožení lidských životů a zdraví a vzniku škod na majetku. V souvislosti s tím soud odkazuje na 52 odst. 2 vodního zákona, dle něhož pokud by se jednalo o nebezpečí vzniku škody na stavbách, jsou odpovědni vlastníci těchto staveb. V § 2 písm. d) vyhlášky č. 178/2012 Sb., se uvádí, že se závažnou závadou v korytě vodního toku rozumí závada, která způsobuje riziko ohrožení lidských životů a zdraví a vzniku škod na majetku zejména v přilehlém zastavěném území. Takováto závada však zjištěna nebyla. V souvislosti s tím soud rovněž odkazuje na § 50 písm. b) vodního zákona, který ukládá vlastníkům pozemků, na nichž se nacházejí koryta vodních toků, udržovat břehy koryta vodního toku ve stavu potřebném k zajištění neškodného odtoku vody. Jelikož se nejedná v daném případě o zajištění neškodného odtoku vody, není důvod pro uložení uvedeného opatření. Soud se proto ztotožnil se závěrem žalovaného, že uložení povinnosti opatřením podle § 110 s odkazem na § 47 vodního zákona a na vyhlášku č. 178/2012 Sb., nebylo možné. Závadnost stavu zjištěného při vodoprávním dozoru dne 23. 8. 2013 byla dána blízkostí zjištěného sesuvu od mobilního domu. Předmětem ochrany tedy byla stavba mobilního domu. Jestliže tento nepovolený mobilní dům byl nyní odstraněn, závadnost stavu neexistuje. Soud uzavřel, že na předmětném úseku toku Lužnice nedošlo ke zhoršení plynulosti odtoku povrchové vody, proto je zachován neškodný odtok vody v korytu vodního toku. Sesuv byl zjištěn na pozemku parc. č. 397/1 v k.ú. Soběslav, který je veden jako lesní pozemek, ovšem v současné době je na něm pouze několik stromů, proto žalovaný dospěl ke správnému závěru, že jeho postupným vykácením byly změněny poměry pozemku, což mohlo rovněž přispět k sesuvu. Sesuv, který byl zjištěn, není závažnou závadou, která by bránila nebo nežádoucím způsobem usměrňovala tok vody tak, že by mohlo dojít k narušení břehů nebo dna ve smyslu § 5 písm. a) vyhlášky č. 178/2012 Sb. Žalobce navrhoval, aby řízení bylo doplněno znaleckým posudkem z oboru hydrologie. Vypracování uvedeného znaleckého posudku je nadbytečné, neboť pro rozhodování nebylo jeho zapotřebí, jestliže se jedná o posouzení odborné otázky. Žalovaný je totiž dostatečně erudován k posouzení této problematiky, neboť působí jako odborný orgán statní správy, odboru životního prostředí zemědělství a lesnictví. Soud proto tento návrh na doplnění dokazování zamítl. Soud neshledal námitky žalobce opodstatněné, proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalovaný, který měl právo na náhradu nákladů řízení, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Osobě na řízení zúčastněné rovněž nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno v souladu s § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť v souvislosti s tímto řízením osobě na řízení zúčastněné nebyly soudem žádné povinnosti uloženy.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 2. března 2016 Předsedkyně senátu JUDr. Věra B a l e j o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka