Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 53/2015

č. j. 10 A 53/2015-23

ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 4 As 182/2015-23

Rozhodnuto 2015-06-26 · ECLI:CZ:KSCB:,2015:10.A.53.2015.23

  1. KS Č. Budějovice 10 A 53/2015-23
  2. NSS 4 As 182/2015-23

Citované zákony (5)

Rubrum

10A 53/2015 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce O.H., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2015 čj. KUJI 15909/2015, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Pacov dne 14. 1. 2015 čj. MP/00599/2015/KS/kr, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1 a podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, jehož se měl žalobce dopustit tím, že dne 20. 9. 2014 kolem 13:50 hodin řídil na pozemní komunikaci v obci Pacov ve směru jízdy od firmy FeMi centrum ulicí Žižkova směrem do centra obce Pacov osobní automobil Ford Focus RZ EF 654, na kterém byly namontovány německé převozní značky s červeným pruhem, jejichž platnosti skončila ke dni 7. 8. 2006. Při následné kontrole žalobce nepředložil technický průkaz, ani osvědčení o registraci vozidla, Pokračování - 2 - Error! Not a valid bookmark self-refer ani zelenou kartu, proto užil k jízdě motorové vozidlo, které nebylo řádně zaregistrováno v evidenci motorových vozidel a které nesplňuje technické podmínky dle zvláštních právních předpisů k užití vozidla v silničním provozu. Za spáchání přestupků byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a dále zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žalobce v žalobě namítá, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem, je věcně nesprávné a byl jím zkrácen na svých právech. Důvody nezákonnosti spatřuje v tom, že se žalovaný řádně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné a věcně nesprávné. Žalobce připouští, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, ovšem v daném okamžiku jednal v krajní nouzi, neboť musel neprodleně a akutně řešit zhoršující se zdravotní stav svého otce. Tuto skutečnost žalobce uvedl již na počátku správního řízení, správní orgány jeho tvrzení vyvrátily nedostatečně. Žalobce v danou chvíli jednal v krajní nouzi, byl ze zprávy o zhoršeném zdravotním stavu dezorientován, proto nebylo lze po něm v danou chvíli spravedlivě požadovat, aby důsledně ověřil, že vozidlo, které užil k jízdě, splňuje zákonné předpoklady. Důvody, pohnutky a okolnosti, které předcházely tomu, že žalobce řídil vozidlo, které nesplňovalo stanovené podmínky, jsou zásadní pro posouzení celé věci, zejména pro posouzení otázky naplnění materiálních znaků přestupků, ze kterých byl žalobce uznán vinným. Z rozhodnutí žalovaného, že bylo možno řešit věc telefonátem na ZZS Kraje Vysočina není seznatelné, jakým způsobem se s námitkami žalobce žalovaný vypořádal. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitky žalobce uvedené v žalobě obsahem se shodují s námitkami, které žalobce uplatnil v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Proto žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém podrobně zdůvodňuje, z jakého důvodu nebylo přestupkové jednání žalobce vyhodnoceno jako jednání v krajní nouzi. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Policie ČR Obvodního oddělení Pacov oznámila Městskému úřadu Pacov, že žalobce dne 20. 9. 2014 řídil osobní automobil tovární značky Ford Focus RZ EF 654 Y (převozní značky s červeným pruhem) nejméně z komunikace od firmy FeMi – centrum v obci Pacov, dále po ulici Žižkova, Malcova, kde byl v 13:50 hodin před jídelnou Na Růžku v ulici Malcova v obci Pacov zastaven a kontrolován hlídku Policie ČR, přičemž bylo zjištěno, že na vozidle jsou umístěny převozní značky cizího státu s propadlou platností ke dni 7. 8. 2006. Žalobce nebyl schopen k vozidlu předložit technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla, ani zákonné pojištění z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Správní orgán prvního stupně dne 16. 12. 2014 zahájil proti žalobci řízení o přestupcích a žalobce předvolal k ústnímu jednání. Žalobce do protokolu sdělil, že vozidlo převzal v roce 2006 jako úhradu za zaplacení dluhu, v roce 2006 vozidlo bylo nepojízdné. Následně se mu podařilo vozidlo nechat opravit u pana P. který však nemohl odstranit závadu na diagnostice, což přislíbil pan L. Vozidlo bylo provozuschopné a připravené na STK, pouze zbývalo zkontrolovat diagnostiku. Vozidlo měl odstavené za firmou FeMi u pana P., hodlal jej převést od pana P. k panu L., který slíbil provést diagnostiku na vozidle a má dílnu hned vedle jídelny Na Růžku v Pacově. Žalobce měl problémy s otcem, který je po těžké autohavárii. Matka mu volala, že se otci přitížilo, aby se okamžitě vrátil domů. V rozrušení se neuvědomil, že vozidlo převážel od pana P.k panu L. že na vozidle jsou propadlé převozní Pokračování - 3 - Error! Not a valid bookmark self-refer značky, toto si uvědomil až v okamžiku, kdy byl kontrolován příslušníky policie na parkovišti před domem pana L. Městský úřad v Pacově vydal dne 15. 1. 2015 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odfst. 1 písm. a) bod 1 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť porušil § 5 odst. 1 písm. a) a § 6 odst. 8 písm. b) a c) téhož zákona. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a zákon činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, neboť žalobce svým protiprávním jednáním naplnil formální znaky přestupků, a to i jeho materiální stránky vyjádřené v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích. Žalobce jako řidič má povinnost užít jen takové vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a rovněž jako řidič motorového vozidla měl povinnost mít při řízení u sebe osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu a doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zvláštního právního předpisu. V daném případě se nejednalo ze strany žalobce o jednání v krajní nouzi, kdy k jízdě užil vozidlo, které nesplňovalo zákonem stanovené podmínky z důvodu, že spěchal za nemocným otcem. K vyloučení protiprávností jednání, jinak vykazujícího znaky přestupku, musí být v souladu s § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích splněny tři základní podmínky, kterými jsou existence nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, skutečnost že tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil a že toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. V daném případě žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nesplnil podmínku subsidiarity, tedy, že toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Žalovaný konstatoval, že žalobce měl možnost zavolat na tísňovou linku 155 v případě, kdy se otci přitížilo, kdy zdravotnická záchranná služba by otci pomoc poskytla kvalifikovaněji a rychleji než žalobce, v případě, že by se jednalo o ohrožení života. Dále žalovaný považoval za nelogické, proč tato skutečnost nebyla žalobcem sdělena přímo příslušníkům Policie ČR na místě kontroly. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že žalovaný se řádně nevypořádal s námitkami a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné a věcně nesprávné, aniž je jím uváděno konkrétně s jakou odvolací námitkou se žalovaný nevypořádal. Soud poznamenává, že se problematikou řádného odůvodnění rozhodnutí správního orgánu zabývá i soudní judikatura, podle které je nezbytné, aby se správní orgán v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu vypořádal s námitkami účastníků takovým způsobem, aby z odůvodnění jeho rozhodnutí bylo možné dovodit za jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné a nebo vyvrácené. V opačném případě může své rozhodnutí zatížit nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Uvedené platí i pro odvolací řízení, kdy jen ze samotného podání odvolání lze předpokládat, že účastník bude namítat rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či předcházejícího řízení a povinností odvolacího správního orgánu bude tyto námitky přezkoumat, přičemž nevypořádání uplatněných námitek způsobuje nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů (viz. rozsudek NSS čj. 3As 51/2007 – 84). V daném případě se však žalovaný dostatečným způsobem vypořádal s námitkami žalobce, učinil i řádný závěr proč námitky žalobce nepovažoval za důvodné, proto soud považuje odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí za úplné a přezkoumatelné. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je seznatelné, z jakých konkrétních Pokračování - 4 - Error! Not a valid bookmark self-refer skutečností dospěl žalovaný k závěru, že se žalobce uvedených přestupků dopustil. Řádné zdůvodnění rozsudku umožňuje soudu přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy závěr žalovaného o tom, že žalobce v krajní nouzi nejednal. Žalobce nepopírá, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, ovšem namítá, že v daném okamžiku jednal v krajní nouzi, neboť musel neprodleně a akutně řešit zhoršující se zdravotní stav svého otce. Tato skutečnost nebyla vyvrácena ze strany správních orgánů, přestože tuto skutečnost žalobce uváděl. Žalobce v danou chvíli jednal v krajní nouzi, neboť byl ze zprávy o zhoršeném zdravotním stavu emočně zcela dezorientován. Proto nebyl schopen ověřit, že vozidlo, které k jízdě užil, splňuje všechny zákonné požadavky. Podle zákona o přestupcích jeho § 2 odst. 2, přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací a) přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem nebo b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsobem zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že na trestnost přestupků se aplikují obdobné principy a pravidla, jako v případě trestných činů ( srovn. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007 čj. 8As 17/2007 – 135). Přestupkem může být pouze protiprávní čin. Chybí-li znak protiprávnosti, nelze odpovědnost za přestupek vyvozovat, protože se pak jedná o dovolené jednání, které, ačkoliv se svými znaky podobá přestupku, nenaplňuje skutkovou podstatu přestupku a není ani nebezpečné pro společnost. Přestupkem proto nemůže být jednání, které formálně přestupku odpovídá, ale není dána jeho protiprávnost. Okolností vylučující protiprávnost je mimo jiné i krajní nouze (§ 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích). Při krajní nouzi se odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmům chráněným trestním zákonem, které nelze za daných okolností odvrátit jinak. Nebezpečím se rozumí stav hrozící poruchou, který může být různého původu (přírodní katastrofa, jednání člověka); nebezpečí musí přímo hrozit, a to bezprostředně. Zákon o přestupcích mimo zákonného předpokladu odvracení nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, stanoví pro aplikaci institutu krajní nouze i další podmínky, a to subsidiaritu (jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil) a proporcionalitu (nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak). Výše uvedené zákonné předpoklady musí být naplněny kumulativně, chybí-li jedna z nich, nelze institut krajní nouze aplikovat. Krajský soud má za to, že účelem krajní nouze je poskytnout lidem možnost k ochraně nejen zájmů vlastních, ale i jiných osob či zájmů státu, a že k činu v krajní nouzi je oprávněn i ten, jehož zájmy nejsou v konkrétném případě ohroženy. Soud se proto v daném případě zabýval tím, zda v daném případě jsou zjištěny konkrétní skutkové okolnosti, které splňují zákonem stanovené podmínky pro jednání v krajní nouzi. Soud toto při rozhodování vyšel ze skutkového stavu, který byl zjištěn v průběhu správního řízení, podle něhož žalobce jako řidič osobní automobilu tovární značky Ford Focus, registrační značky EF 654 Y (převozní značky s červeným pruhem) dne 20. 9. 2014 jel Pokračování - 5 - Error! Not a valid bookmark self-refer nejméně z komunikace od firmy FeMi v obci Pacov po ulici Žižkova a Malovcova, kdy byl v 13:50 hodin na parkovišti před jídelnou Na Růžku, na ulici Malovcova zastaven a kontrolován hlídkou policie. Policie zjistila, že vozidlo žalobce má pouze převozní značku cizího státu s propadlou platností ke dni 7. 8. 2006. Žalobce k vozidlu nebyl schopen předložit technický průkaz, osvědčení o registraci, ani zákonné pojištění z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný neshledal důvodnou žalobní námitku, že žalobce jednal v krajní nouzi ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích, kdy krajní nouze spočívala v tom, že žalobce řídil uvedené vozidlo bezprostředně poté, kdy se dozvěděl, že zdravotní stav jeho otce se zhoršil, a proto potřeboval tuto situaci řešit a v tuto chvíli si neuvědomil, že vozidlo nesplňuje zákonem stanovené podmínky. Dle soudu není tato námitka opodstatněná, žalovaný učinil správný závěr ohledně tvrzené krajní nouze žalobce. Krajní nouze je stav, kdy lze chránit ohrožený zájem jen tím, že se obětuje jiný takový zájem. Krajní nouze se staví na úroveň kolize právních norem a jimi stanovených povinností, kdy jednu povinnost lze splnit jen porušením druhé. Stav krajní nouze pak vylučuje protiprávnost i nebezpečnost činu pro společnost. Z ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona o přestupcích vyplývá, že prvotním předpokladem krajní nouze je jednání, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem. Není-li zde nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, je pak bezpředmětné zabývat se otázkou, zda způsobený následek by byl zřejmě závažný nebo ještě závaznější než ten, který hrozil, zda přímo hrozící nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Pojem nebezpečí je zde přitom chápat šířeji. Nebezpečí je stav hrozící poruchou, který může být vyvolán různě, například působením přírodní síly (povodeň, požár, zemětřesení), technickými nedostatky (v dolech, dopravě) i nebezpečným lidským jednáním. Zásadní je, že nebezpečí musí hrozit přímo, bezprostředně, nesmí již pominout a nesmí také hrozit teprve v nikoli bezprostřední budoucnosti. V daném případě se správní orgány správně zabývaly zákonnými podmínkami existence krajní nouze, proto jsou obě tato rozhodnutí přezkoumatelná. Správní orgány ve svém rozhodnutí zcela konkrétně a nikoliv jak uvádí žalobce, že pouze obecně správní orgány argumentovaly skutečnostmi, z nichž dovozovaly, že žalobce nemohl jednat v krajní nouzi. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, žalobce při ústním jednání dne 14. 1. 2015 uvedl, že chtěl vozidlo převést na diagnostiku k panu L. vedle jídelny Na Růžku v Pacově. Později dále uváděl, že měl také problémy s otcem, který byl po těžké autohavárii, přičemž mu volala matka, že se mu přitížilo, aby se okamžitě vrátil domů. Žalovaný k tomu uvedl, že o krajní nouzi by se jednalo pouze v případě, že by byly splněny tři základní podmínky, kterými jsou existence nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, skutečnost, že tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek, než ten který hrozil a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak, přičemž žalobce nesplnil podmínku subsidiarity, tedy, že toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Dle žalovaného je otázkou, zda žalobce chtěl jet ihned domů za otcem nebo nejprve auto převést na diagnostiku a pak se následně jejím způsobem dopravit domů a nebo počkat až skončí diagnostika a stejným vozidlem jet za otcem. Bylo zjištěno, že žalobce byl kontrolován Policií ČR v opačném směru do centra obce Pacov, nikoliv do obce Kamenice nad Lipou, žalobce tedy byl kontrolován na parkovišti, kde hned vedle má dílnu pan L., který měl provést diagnostiku. Žalovaný dovodil, že žalobce měl zavolat v případě ohrožení života otce Pokračování - 6 - Error! Not a valid bookmark self-refer tísňovou linku. Zdravotnická záchranná služba Kraje Vysočina má k dispozici výjezdovou skupinu rychlé zdravotnické pomoci se základnou přímo v Kamenici nad Lipou i v Pacově, přičemž zdravotnický personál by mohl jeho otci poskytnout první pomoc kvalifikovaněji a rychleji než žalobce. Dále bylo poukázáno ze strany žalovaného na skutečnost, že žalobce příslušníkům Policie ČR na místě kontroly nesdělil, že se dopustil přestupku proto, že řeší zdravotní stav svého otce. Toto jím bylo uváděno až při jednání o přestupku. Z uvedeného je zřejmo, že žalovaný v rozhodnutí zcela konkrétně a nikoliv jak uvádí žalobce, pouze obecně argumentuje skutečnostmi, z nichž dovozuje, že žalobce nemohl jednat v krajní nouzi. V rozhodnutí je zcela konkrétně poukázáno na to, že žalobce skutečnost, že jedná v krajní nouzi bezprostředně při kontrole příslušníkům policie, nesdělil. Žalobce mohl přivolat zdravotnickou záchrannou službu, jestliže jeho otec byl doma v ohrožení života ze zdravotních důvodů. Správně bylo poukázáno na to, že žalobce řídil předmětné vozidlo v opačném směru, tedy že nesměroval do místa bydliště otce. Z uvedeného vyplývá, že žalobce řídil vozidlo, protože ho převážel na diagnostiku od pana P. k panu L. Tyto závěry žalovaného jsou zcela konkrétní, vycházející ze spisu. Krajní nouzi u žalobce nelze proto spatřovat v tom, že žalobce musel neprodleně a akutně řešit zhoršující se zdravotní stav otce, jestliže žalobce tuto skutečnost při kontrole příslušníky Policie ČR neuváděl. Nesdělil policii, že byl informován matkou o zhoršeném zdravotním stavu svého otce. Tato situace mohla být řešena jak jím tak i jeho matkou, a to přivoláním rychlé záchranné pomoci. Žalobce od počátku uváděl, že s autem přejížděl od pana P. k panu L., když si byl si vědom toho, že vozidlo nesplňuje všechny zákonné požadavky, neboť do protokolu uvedl, že auto bylo nepojízdné od roku 2006 a poté co vozidlo bylo opraveno u pana P., který nemohl odstranit závadu na diagnostice, měla být oprava provedena panem L. Žalobce si tedy byl vědom toho, že vozidlo nemělo platnou STK a nebylo ani přihlášeno k provozu a do evidence vozidel, což žalobce i uvedl při výpovědi dne 14. 1. 2015 před prvostupňovým správním orgánem. Žalobce zcela jasně do protokolu vypověděl, že chtěl převést vozidlo od pana P. k panu L. který přislíbil provést diagnostiku na vozidlo. Pan L. má dílnu vedle veřejné jídelny Na Růžku v Pacově. Zcela okrajově při výpovědi žalobce vypověděl, že má problémy s otcem, který je po těžké autohavárii s tím, že matka mu telefonovala, že se mu přitížilo, proto aby se vrátil domů. Žalobce nevypověděl, že nebylo možno v dané situaci odvrátit nebezpečí jinak. Žádný takový argument žalobce neuvedl, zejména proč jím nebyla přivolána zdravotnická pomoc otci, jehož zdravotní stav se údajně zhoršil, proč nezavolal rychlou záchrannou službu. Toto žalobcem vysvětleno nebylo, proč nebylo možno nebezpečí ohrožení zdraví jeho otce odvrátit jinak. Žalobce tedy neprokázal naléhavou neodkladnost, ta dovozena nebyla a nebylo jím ani řádně vysvětleno, proč právě on měl otci poskytovat pomoc v případě údajného zhoršení zdravotního stavu. Pro vznik krajní nouze musí být vždy existovat nějaká konkrétní skutečnost vyvolávající přímo a bezprostředně hrozící nebezpečí, v daném případě ohrožení života, přičemž tato situace musí nastat. V daném případě toto zjištěno nebylo, proto ve zhoršení zdravotního stavu otce nelze spatřovat krajní nouzi, neboť nebezpečí bylo možno v dané situaci odvrátit jinak. Jak jeho matka, tak i žalobce měli možnost přivolat rychlou záchrannou pomoc. Soud proto uzavřel, že námitky důvodné nejsou, proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který by l v řízení úspěšný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal, přičemž nebylo zjištěno, že by v souvislosti s tímto řízením mu vznikly náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti. Pokračování - 7 - Error! Not a valid bookmark self-refer Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. června 2015 Samosoudkyně Mgr. Helena Nutilová v. r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.