10 A 57/2014
č. j. 10 A 57/2014-20
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 4 Ads 134/2014-29- KS Č. Budějovice 10 A 57/2014-20
- NSS 4 Ads 134/2014-29
- NSS 4 Ads 85/2015-57
Citované zákony (5)
Rubrum
10A 57/2014-20 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců 1. Š. W., zast. Mgr. V. W. a Mgr. J. W., zákonnými zástupci, 2. M. Z., zast. Mgr. S. Z. a Ing. M. Z., zákonnými zástupci a 3. D. H., zast. I. H., všichni zastoupeni JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem v Praze, Rumunská 28, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu, t a k t o :
Výrok
Žaloba s e o d m í t á . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 28.04.2014 doručena správní žaloba na ochranu před nezákonným zásahem Krajského úřadu Jihočeského kraje. Jako nezákonný byl žalobci shledán postup žalovaného při vyřizování žádosti žalobců o výstavbu zařízení pro celoroční pobyt pro děti s autismem a mentálním postižením v obci Osek. Svůj nárok žalobci opírají o ust. § 38 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, dle něhož má každý právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Povinnost žalovaného k zajištění tohoto práva žalobci dovozují z ust. § 93 písm. c) a § 95 písm. g) zákona o sociálních službách, dle něhož krajský úřad koordinuje poskytování sociálních služeb a zajišťuje dostupnost těchto služeb. Pochybení žalovaného je spatřováno v postupu, kterým žalovaný učinil konkrétní kroky směrem k vytvoření lůžek v prostředí velkého zařízení ústavního typu, namísto služby komunitního typu. Tím správní orgán fakticky nezajistil dostupnost sociální péče v nejméně omezujícím prostředí. Závěrem žalobci navrhují určit, že mají právo na poskytování pobytových sociálních služeb v nejméně omezujícím prostředí a žalovaný má povinnost učinit konkrétní a cílené kroky, aby žalobcům zajistil pobytovou celoroční službu v nejméně omezujícím prostředí. Z obsahu příloh zaslaných žalobci společně s projednávanou žalobou vyplývá, že tito podali žádost adresovanou Řediteli Krajského úřadu Jihočeského kraje, jejímž prostřednictvím žádají o zajištění adekvátní celotýdenní sociální služby na území Jihočeského kraje. Z odpovědi Ředitele Krajského úřadu Jihočeského kraje na uvedenou žádost vyplývá, že řešení této situace je závislé na dokončení realizace plánu příspěvkové organizace Domov pro osoby se zdravotním postižením Osek. Dále bylo poukázáno na omezené finanční prostředky státního rozpočtu, které postačují toliko na udržení stávajícího spektra registrovaných sociálních služeb. Žalobcům byla dále nabídnuta možnost osobní asistence zajišťující potřeby osob se zdravotním postižením. Ze sdělení Hejtmana Jihočeského kraje vyplývá, že v případě záměru poskytovatele sociálních služeb zřídit zařízení pro celoroční pobyt osob se zdravotním postižením, bude tento záměr přezkoumán a následně bude zvážena finanční podpora tohoto zařízení. Pokračování - 2 - 10A 57/2014 Žalobní legitimaci v případě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem či donucením správního orgánu upravuje ust. § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též s.ř.s.), dle něhož „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“. Z obsahu projednávané žaloby vyplývá, že žalobci uplatňovaný nárok na zřízení služby pro celoroční péči o děti se zdravotním postižením dovozují z ust. § 38 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, dle něhož „služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče v nejméně omezujícím prostředí“. Krajský soud po přezkoumání žalobních námitek dospěl k závěru, že v dané věci není dána hmotná legitimace žalobců, když nejsou naplněny podmínky ust. § 82 s.ř.s. Uvedený závěr lze založit především na žalobci nesprávně interpretovaném ust. § 38 zákona o sociálních službách, kdy toto ustanovení je třeba vykládat v jeho celkovém kontextu. Nelze dospět k závěru, že by z něj vyplývalo právo na poskytování služeb sociální péče, ale v případě poskytování služeb z něj vyplývá právo, aby tato služba byla poskytována v co nejméně omezujícím prostředí. Při tom stát není poskytovatelem sociálních služeb (s výjimkou zařízení zřízených Ministerstvem práce a sociálních věcí). Situace, kdy stát byl poskytovatelem sociálních služeb, skončila v roce 2002 zánikem okresních úřadů. Úkolem státu je podpora regionálních a místních samospráv v tom, aby byly schopny hodnotit potřeby jejich obyvatel a mohly vytvářet typově a územně dostupné sítě služeb. Kraje a obce pouze vytváří podmínky pro poskytování sociálních služeb, a to ve své samostatné působnosti. Mají proto možnost poskytovat takové služby nebo pro tyto účely zřizovat právnické osoby. Nejedná se však o povinnost poskytovat služby takového charakteru, které si jednotliví klienti představují. Nedostatek hmotné legitimace je zřejmý již z obsahu samotné žaloby, neboť na poskytování celoroční pobytové služby, jejíž rozsah je založen soukromoprávní smlouvou, není zákonný právní nárok. Z obsahu žádostí žalobců adresovaných představitelům Jihočeského kraje se podává, že nenárokovost poskytování celoroční pobytové služby je zřejmá i zákonným zástupcům, kteří žádají toliko o pomoc při zajištění této služby. Služba, o kterou je žádáno, nepředstavuje nárok vyplývající se zákona, ale může být dle možnosti sjednána, z čehož vyplývá soukromoprávní charakter tohoto nároku. V případě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu právní nauka hovoří o „bezprostředním zásahu, který zasahuje do právních poměrů osob a bezprostředně ohrožuje jejich právem chráněné zájmy“. Žalobci v žalobě neuvedli, v jakém směru jsou porušována jejich veřejná subjektivní práva. Povinnost žalovaného k zajištění poskytování služby celodenní péče o postižené děti žalobci dovozují z ust. § 93 písm. c) zákona o sociálních službách, dle něhož „krajský úřad na území svého správního obvodu koordinuje poskytování sociálních služeb a realizuje a koordinuje činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu Pokračování - 3 - 10A 57/2014 začleňování osob“. V této souvislosti žalobci odkázali rovněž na ust. § 95 písm. g) téhož zákona, dle kterého „kraj zajišťuje dostupnost poskytování sociálních služeb na svém území v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb“. Rovněž v tomto případě krajský soud shledává nesprávnou interpretaci daného ustanovení. Z dikce citovaných zákonných ustanovení nevyplývá povinnost žalovaného zajišťovat existenci služeb dle představ jednotlivých uživatelů, ale pouze povinnost koordinovat poskytování sociálních služeb a realizovat koordinovanou činnost sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace uživatelů. Pokud zákon nestanoví konkrétní povinnost pro orgán samosprávy ve vztahu k zajištění konkrétní služby, nelze pouze na základě představy žalobců dovozovat porušení veřejného subjektivního práva, ale naopak nedostatek jejich hmotné legitimace pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. S ohledem na shora uvedené skutečnost nebyla krajským soudem v případě žalobců v projednávané věci shledána aktivní hmotná legitimace k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Dle ust. § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. soud usnesením návrh odmítne, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Krajský soud k otázce nedostatku hmotné legitimace poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.09.2005 č.j. 4As 50/2004-59, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „odmítnutí návrhu soudem dle ust. § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. jako podaného osobou k tomu zjevně neoprávněnou, přichází v úvahu jen při nedostatku procesní legitimace, o nedostatku legitimace hmotné bude takový postup výjimečný, a to jen tam, kde takový nedostatek je zjistitelný okamžitě, zpravidla již ze žaloby samé“. Jak bylo krajským soudem uvedeno shora, z obsahu projednávané žaloby je nepochybné, že v dané věci není dána hmotná legitimace žalobců, kteří v důsledku nesprávné interpretace zákona o sociálních službách, dovodili zásah žalovaného do jejich veřejných subjektivních práv, když nebyly naplněny žádosti žalobců o výstavbu zařízení poskytujících celodenní péči dětem se zdravotním postižením. Soud uzavřel, že návrh byl podán osobami zjevně neoprávněnými k podání předmětné žaloby, a proto soud návrh podle ust. § 46 odst. 1 písm. c) s.ř.s. odmítl. Výrok o nákladech řízení se opírá dle ustanovení § 60 odst. 3 s.ř.s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení
o opravném prostředku Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování - 4 - 10A 57/2014 nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 06.06.2014 Předsedkyně senátu JUDr. Marie Krybusová v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.