Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 60/2013

č. j. 10 A 60/2013-29

ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 3 As 101/2013-30

Rozhodnuto 2013-08-27 · ECLI:CZ:KSCB:,2013:10.A.60.2013.29

  1. KS Č. Budějovice 10 A 60/2013-29
  2. NSS 3 As 101/2013-30
  3. NSS 3 As 101/2013-34

Citované zákony (8)

Rubrum

10A 60/2013 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce Y. A., právně zastoupeného advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, proti žalované Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem Praha 4, nám. Hrdinů 1634/3, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 13.5.2013 č.j. MV-102713-4/SO/sen-2012, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců v Praze 4 ze dne 13.5.2013 č.j. MV-102713-4/SO/sen-2012 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení. Žalovaná je p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.800,- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 7.6.2013 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13.5.2013, č.j. MV-102713- 4/SO/sen-2012, kterým byl dle ust. § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též správní řád) změněn výrok rozhodnutí České republiky Ministerstva vnitra, odborem azylové a migrační politiky ze dne 26.7.2012 č.j. OAM-2306-23/PP-2012, kterým byla Pokračování - 2 - 10A 60/2013 žalobci zamítnuta žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky tak, že stávající výrok zní „panu Y. A., nar. X, státní příslušnost Libanonská republika, v České republice hlášeného k pobytu na adrese N. X, Č. B., se žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. zamítá.“ (2) Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť je přesvědčen, že jím byl přímo zkrácen na svých právech. Správní orgány postupovaly v rozporu s ust. § 3 správního řádu, když ve věci nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nesprávnost postupu žalované je spatřována v nevypořádání se se všemi odvolacími námitkami žalobce. Žalovaná nevzala v potaz jeho námitky a předložené důkazy, zejména potom čestná prohlášení synů manželky žalobce, jejichž obsahem je skutečnost, že spolu manželé žijí ve společné domácnosti v Českých Budějovicích. Žalovaná v rámci svého rozhodování vycházela zejména z protokolů sepsaných s manžely dne 28.3.2012. Skutečnost, že spolu manželé žijí dokládá rovněž zpráva Policie ČR, Krajského ředitelství Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie ze dne 27.3.2012 č.j. KRPC-37168-1/ČJ-2012-020027, kde se uvádí, že žalobce byl v místě svého pobytu v Českých Budějovicích, v němž sdílí společnou domácnost s manželkou, zastižen a jeho pobyt zde byl potvrzen rovněž jeho sousedem. Žalobce dále poukazuje na to, že s ním a jeho manželkou žije ve společné domácnosti dále syn manželky M. Š., který měl být v této souvislosti správním orgánem rovněž vyslechnut. Pokud jde o nesrovnalosti ve výpovědích žalobce a jeho manželky, žalobce k tomuto uvádí, že tyto byly žalovanou zřejmě nesprávně interpretovány. Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením žalované, dle kterého rozpory ve výpovědích obou manželů zpochybňují faktický rodinný život manželů. Manželé znají vzájemné osobní a rodinné poměry, což se potvrdilo i při jejich výslechu, kdy shodně odpověděli na dotazy ohledně příjmů žalobce. Oba manželé znají navzájem své rodiny, jakož i případné přátele. Žalobce má časově náročné povolání, ale rozhodně není pravdou, že by manželé společně netrávili volný čas. Závěrem žalobce uvedl, že se s manželkou brali po zralé úvaze, uzavření sňatku považovali oba za vhodné vzhledem ke kultuře žalobce a rovněž vzhledem k tradičnímu středoevropskému soužití muže a ženy. Na základě uvedených skutečností žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. (3) Obsahem předmětné žaloby byl rovněž návrh na přiznání odkladného účinku, který žalobce odůvodnil pouze tvrzením, dle kterého by právní následky napadeného rozhodnutí pro žalobce znamenaly nenahraditelnou újmu. O tomto návrhu bylo krajským soudem rozhodnuto prostřednictvím usnesení ze dne 1.7.2013 č.j. 10A 60/2013-17, kterým žalobě odkladný účinek nebyl přiznán. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (4) Žalovaná ve vyjádření k žalobě, které bylo soudu doručeno dne 4.7.2013, navrhla zamítnutí žaloby. Obsahem vyjádření jsou závěry totožné s obsahem napadeného rozhodnutí, kdy žalovaná shrnula argumenty správního orgánu prvního stupně s tím, že dále poukázala na veškeré podklady, které k vydání prvostupňového rozhodnutí vedly. Žalovaná dále odkázala na rozpory ve výpovědích žalobce a jeho manželky, které zpochybňují rodinný život manželů. Uzavření sňatku předcházela pouze krátkodobá setkání účastníků řízení. Komise vychází zejména z okolností, za jakých se manželé seznámili a poté uzavřeli manželství. Manželé neznají osobní informace o sobě a ve výpovědích jsou rozpory zpochybňující faktický Pokračování - 3 - 10A 60/2013 rodinný život manželů. Dle názoru žalované byl důvod pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále též zákon o pobytu cizinců) spočívající v obcházení zákona uzavřením účelového manželství s cílem získat povolení k přechodnému pobytu, naplněn. Správní orgán prvního stupně v rámci svého rozhodnutí zohlednil i otázku přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života žalobce ve smyslu ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ačkoliv mu zákon tuto povinnost výslovně neukládá. Žalovaná v této souvislosti dále uvádí, že s ohledem na uplatněný důvod zamítnutí žádosti, když bylo uzavření manželství shledáno jako formální prostředek pro získání povolení k pobytu účastníka řízení, nemůže dojít k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života ani jednoho z účastníků řízení. Žalovaná změnila napadené rozhodnutí tak, že zúžila důvody, pro které byla žádost zamítnuta. Závěrem žalovaná navrhla předmětnou žalobu zamítnout. III. Obsah správních spisů (5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. (6) Dne 27.2.2012 byla žalobcem u odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR – Regionálního oddělení pobytu cizinců České Budějovice podána žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu podle ust. § 87b zákona o pobytu cizinců. Uvedená žádost byla žalobcem podána jako rodinným příslušníkem občana EU, jako manžel M. Š., st. přísl. Česká republika, a to na základě manželství uzavřeného dne 11.6.2010 v Rakouské republice. Žalobce k uvedené žádosti dále předložil doklad o zajištění ubytování na území ČR – nájemní smlouvu o nájmu bytu v Českých Budějovicích, Nádražní 100/51. (7) Dne 9.3.2012 bylo správním orgánem prvního stupně, za účelem verifikace shora uvedených údajů žalobce a zjištění skutečného stavu věci, provedeno šetření v místě bydliště žalobce v Českých Budějovicích, přičemž bylo zjištěno, že jméno žalobce není uvedeno na žádném ze zvonků u vchodových dveří. Žalobce v době kontroly nebyl v místě jeho bydliště zastižen. Soused žalobce uvedl, že jej v domě občas vídá, naposledy před dvěma týdny. Dne 19.3.2012 byla správním orgánem prvního stupně provedena další kontrola, během níž byla zastižena manželka žalobce, která sdělila, že se žalobce v tomto místě bydliště skutečně zdržuje, ale pracuje v Rakousku, kde podniká s manželem její dcery. Dne 22.3.2012 a 23.3.2012 byla na uvedené adrese opakovaně provedena pobytová kontrola, které nikdo neotevřel a v bytě se nesvítilo. Dne 25.3.2012 byl žalobce hlídkou Policie ČR v místě bydliště zastižen a ztotožněn. (8) Dne 28.3.2012 byl za účelem dalšího ověřování žalobcem uvedených údajů proveden výslech žalobce a jeho manželky. Z obsahu protokolu o výslechu žalobce ve věci řízení o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU bylo zjištěno, že se žalobce s manželkou zná od roku 2008, k uzavření manželství došlo po roce a půl jejich vztahu, a to dne 11.6.2010 v Rakousku, kde žalobce pobýval jako žadatel o azyl. Před uzavřením manželství spolu žalobce s manželkou žili po dobu pěti měsíců intenzivněji s tím, že manželka za žalobcem dojížděla do Rakouska, kde pracoval a přespávala tam. Po uzavření manželství se v Rakousku vídali častěji, žalobce navštívil manželku v ČR pouze jednou, během této návštěvy však byl zadržen a pokutován. Komunikace s manželkou probíhala nejprve přes manžela dcery manželky, případně se Pokračování - 4 - 10A 60/2013 dorozumívali rukama. V současné době má žalobce vízum, které mu bylo uděleno na jeho žádost v Itálii, předtím žalobce třikrát žádal o udělení víza v Beirutu, kterému, ani k žádosti konzula, který byl kontaktován manželkou žalobce, uděleno nebylo. K dotazu na společný manželský život žalobce sdělil, že probíhá jako každé rutinní manželství, s manželkou jsou spolu již celý měsíc, navštěvují spolu restaurace či dceru manželky. S manželkou bydlí ve společné domácnosti od doby, kdy žalobce přijel do České republiky, náklady na chod domácnosti hradí z větší části žalobce, neboť manželka pobírá pouze důchod, o nájem se dělí společně. Manželka si kdykoliv může říct o finanční hotovost. Žalobce obchoduje s auty, práci má v ČR i v Rakousku, výše příjmů je různá. O výši příjmů své manželky se žalobce nezajímá, je seznámen pouze s tím, že se jedná o příjem z důchodu. Žalobce chce pobývat v ČR především kvůli manželce, která odtud pochází a rovněž kvůli práci, za kterou může z ČR do Rakouska dojíždět. K dotazu, zda s manželkou trávil víkend 24. a 25.3.2012 sdělil, že v sobotu spolu byli doma, navštívila je manželčina dcera s rodinou, v neděli byli všichni společně na obědě v restauraci. Žalobce dále sdělil, že má pět dětí, tři kluky a dvě holky, děti žijí v Rakousku, v Africe a v Libanonu. Žalobce je se všemi dětmi v kontaktu. Manželka zná pouze jednoho syna, který žije v Rakousku, žalobce zná dceru a syna své manželky. Syn manželky bydlí s nimi ve společné domácnosti. Závěrem žalobce uvedl, že si přeje, aby bylo vše v pořádku a on mohl žít se svou rodinou. (9) Manželka žalobce, M. Š., uvedla, že žalobce podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR z toho důvodu, aby s ní mohl sdílet společnou domácnost. Svatbu uzavřeli dne 11.6.2010 v Rakousku. Se žalobcem se poznali během jejích návštěv zetě v Rakousku, žalobce v té době se zetěm spolupracoval v rámci jejich podnikání. M. Š. žalobce v Rakousku pravidelně navštěvovala, v Čechách se stýkat z důvodu probíhajícího řízení o žádosti o udělení azylu v Rakousku nemohli. Možnost pobývat na území ČR si žalobce zajistil prostřednictví víza, které získal v Itálii. S manželem spolu komunikovali prostřednictvím zetě, případně rukama. Před svatbou spolu chodili zhruba půl roku, v této době se s manželem vídali asi jednou za čtrnáct dnů vždy, když jela se zetěm do Rakouska. Manžel pomáhá v domácnosti i finančně, neboť ona sama pobírá pouze důchod. Manžel v roce 2010 odjel do Libanonu, v této době opakovaně žádala o udělení víza, které se mu opakovaně nepodařilo dostat, poté si manžel požádal o vízum v Itálii, kde mu bylo uděleno a na jeho základě přicestoval do Rakouska, kde bydlí u svého syna, do ČR za ní přijel dne 27.2.2012 a k tomuto dni podali žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. S manželem sdílí společnou domácnost v Českých Budějovicích, Nádražní 100. Společně se dělí o náklady na nájem a na stravu. Manžel ví, že pobírá důchod, sám obchoduje s auty v Rakousku, a to ve firmě svého syna. V Rakousku žít s manželem nechce, neboť v ČR má rodinu a zázemí. Žalobce se na chodu domácnosti nepodílí, vrací se domů pozdě a ráno opět odjíždí do zaměstnání, komunikují spolu telefonicky, neboť manžel umí trochu česky. K dotazu, jakým způsobem trávila se žalobcem víkend 24. a 25.3.2012 sdělila, že jej trávili společně, v sobotu byl manžel v Rakousku, v neděli jeli navštívit její dceru. Manželka žalobce má tři děti, které žalobce zná, ona sama zná pouze jednoho syna žalobce, který žije v Rakousku. M. Š. závěrem uvedla, že by chtěla, aby manžel získal přechodné bydliště v ČR, a to i z toho důvodu, že dojíždění za ním do Rakouska je pro ni finančně náročné. (10) Dne 26.7.2012 bylo Ministerstvem vnitra ČR, Odborem azylové a migrační politiky, Regionálním oddělením pobytu cizinců České Budějovice vydáno pod č.j. OAM- 2306-23//PP-2012 rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, a to dle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a dle ust. § 87e odst. 1 písm. d) tohoto zákona. Žalobci byla dále Pokračování - 5 - 10A 60/2013 stanovena lhůta šedesáti dnů k vycestování z území ČR, a to ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí prvostupňového správního orgánu bylo zjištěno, že správní orgán považuje za prokázané, že žalobce uzavřel manželství s českou státní příslušnicí M. Š. účelově se záměrem získat povolení k přechodnému pobytu na území ČR. K tomuto závěru dospěl správní orgán na základě zásadních rozporů ve výpovědích žalobce a jeho manželky, ze kterých vyplynulo, že až do roku 2012, kdy žalobce přicestoval na území ČR, spolu nikdy nežili, po celou tuto dobu nejsou schopni se spolu domluvit, neboť žalobce neumí česky. V ČR spolu prakticky netráví žádný společný čas, nemají společné aktivity. Žalobce svou manželku neseznámil se svými pěti dětmi, ačkoliv je s nimi v pravidelném kontaktu. Výpovědi se shodují v okolnostech seznámení, kdy oba uvedli, že se seznámili v Rakousku, kam manželka dojížděla za zetěm. Ke shodě nedošlo v případě stanovení doby seznámení, kdy žalobce uvedl, že se znají od roku 2008, jeho manželka sdělila, že od června roku 2009. Neshody ve výpovědích jsou patrné rovněž v okolnostech žalobcova odletu do Libanonu a ohledně jeho žádosti o azyl v Rakousku. Rozdílné výpovědi byli žalobcem a jeho manželkou podány i v souvislosti s popisem chodu domácnosti, když žalobce tvrdil, že tyto činnosti mají rozdělené, naproti tomu jeho manželka sdělila, že vše obstarává sama, manžel se vrací domů pozdě večer. Správní orgán prvního stupně shrnul, že v daném případě se nejedná o ojedinělé rozdíly v detailech společného soužití, ale o zásadní nesrovnalosti v průběhu celého výslechu. Správní orgán dospěl k závěru, že v případě funkčního manželství by oba manželé měli znát zásadní události, ke kterým došlo v průběhu jejich společného života, jako je např. průběh žádosti o ruku či setkávání manželů před svatbou a po ní. Z výsledků pobytové kontroly je zcela patrné, že se žalobce na adrese svého hlášeného pobytu v Českých Budějovicích nezdržuje, což ostatně potvrdila i jeho manželka. Nemůže se tedy jednat o jejich společné soužití na této adrese. Na této skutečnosti nic nemění ani čestná prohlášení J. a M. Š., synů manželky žalobce, o tom, že spolu žalobce a jeho manželka žijí ve společné domácnosti na uvedené adrese. Na základě všech uvedených důvodů shledal správní orgán prvního stupně naplnění důvodů pro zamítnutí žalobcovy žádosti dle ust. § 87e odst. 1 písm. c) a d) zákona o pobytu cizinců. (11) Proti shora uvedenému rozhodnutí bylo žalobcem dne 13.8.2012 podáno odvolání, o němž bylo žalovaným rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 13.5.2013 č.j. MV-102713-4/SO/sen-2012, kterým žalovaný změnil výrok prvostupňového správního rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území ČR tak, že stávající výrok zní „panu Y. A., nar. X, státní příslušnost Libanonská republika, v České republice hlášeného k pobytu na adrese Nádražní 100/51, 370 01 České Budějovice, se žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. zamítá.“ (12) V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná poukázala na rozpornost výpovědí žalobce a jeho manželky, jenž jsou obsahem protokolů o výslechu účastníka správního řízení ze dne 28.3.2012. V této souvislosti potom zvlášť uvedla rozpory ve výpovědi týkající se společně tráveného víkendu 24. a 25.3.2012, v níž žalobce uvedl, že sobotu i neděli trávili společně s manželkou. Manželka žalobce k tomuto sdělila, že žalobce byl v sobotu v Rakousku, v neděli byli společně u její dcery. Žalovaná dále zmínila čestná prohlášení synů manželky žalobce, kteří prohlásili, že žalobce s manželkou žijí ve společné domácnosti v Českých Budějovicích. (13) Žalovaná dále uvedla, že žalobce je rodinným příslušníkem občana ČR z titulu uzavřeného manželství, správní orgány jsou však povinny se v rámci vedeného řízení zabývat veškerými zjištěnými skutečnostmi a důkazy, nejen tím, zda bylo uzavřeno manželství, ale i Pokračování - 6 - 10A 60/2013 tím, zda v řízení nejsou zjištěny důvody pro nevydání povolení k přechodnému pobytu. Z protokolů sepsaných se žalobcem a jeho manželkou vyplývají nesrovnalosti a skutečnosti, které přímo poukazují na účelovost uzavřeného sňatku. Na otázky týkající se situací, které oba manželé prožili, měli je prožít společně a mohli je popsat individuálně, by měla být v případě funkčního svazku v zásadě shodná odpověď. V daném případě byly rozdíly ve výpovědích zásadní, zejména pokud jde o popisy společně tráveného času, přičemž otázky se týkaly dní těsně předcházejících sepsání protokolů. Žalovaná dospěla k závěru, že hlavním cílem uzavření manželství bylo setrvání žalobce na území ČR. Žalovaná se ztotožňuje se závěrem správního orgánu prvního stupně, který byl učiněn především na základě vyhodnocení výpovědí manželů a okolností uzavření sňatku. Žalovaná dále poukázala též na znění čl. 35 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES, dle kterého jednotlivé státy mohou přijmout opatření k odepření pobytu v případě zneužití práv nebo podvodů. Případem takového podvodu je i tzv. účelový sňatek, tedy sňatek uzavřený výlučně za účelem získání práva volného pohybu a pobytu podle směrnice, na které by jinak dotčená osoba neměla nárok. V posuzovaném případě jsou ve výpovědích především rozpory zpochybňující faktický rodinný život manželů. Uzavření sňatku předcházela pouze krátkodobá setkání žalobce a jeho manželky. Žalovaná vycházela zejména z okolností, za jakých se manželé seznámili a poté uzavřeli manželství. Manželé neznají osobní informace o sobě a ve výpovědích jsou rozpory zpochybňující faktický rodinný život manželů. (14) Závěrem žalovaná uvedla, že byl důvod pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, spočívající v obcházení zákona uzavřením účelového manželství s cílem získat povolení k přechodnému pobytu, naplněn. IV. Právní názor soudu (15) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud ve věci rozhodl bez nařízeného jednání, neboť byly splněny podmínky stanovené v § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s., dle kterého soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. (16) Žalobce podal dne 27.2.2012 žádost o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka EU za účelem sjednocení rodiny. Z oddacího listu, jenž je součástí správního spisu, bylo zjištěno, že žalobce dne 11.6.2010 uzavřel manželství s M. Š., českou státní příslušnicí. Správní orgán prvního stupně žádost zamítl s odůvodněním, dle kterého bylo manželství žalobce s M. Š. uzavřeno účelově se záměrem získat povolení k přechodnému pobytu na území České republiky. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil ve výroku, a to tak, že „panu Y. A., nar. X, státní příslušnost Libanonská republika, v České republice hlášeného k pobytu na adrese Nádražní X, Č. B., se žádost o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. zamítá.“ (17) Správní orgány rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení k přechodnému pobytu na území ČR odůvodnily především odkazem na vzájemnou rozpornost výpovědí žalobce a jeho manželky pořízených v rámci výslechů žadatele ve věci řízení o žádosti o vydání Pokračování - 7 - 10A 60/2013 povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka EU ze dne 28.3.2012. Správní orgány dospěly k závěru, že zmíněné nesrovnalosti v protokolech sepsaných se žalobcem a jeho manželkou přímo poukazují na účelovost uzavřeného sňatku. Rozdíly v odpovědích byly zcela zásadní, zejména pokud jde o popisy společně stráveného času. Dle správních orgánů v případě funkčního manželského svazku manželé ví, kdo koho požádal o ruku a za jakých okolností se tak stalo, ví, za jakých okolností a jak často se setkávali před stavbou i po svatbě, ví, kdy se setkali po dlouhém odloučení a jakým způsobem od této doby žijí, ví, zda mají bankovní účet či ne, ví, zda a jak se podílí na činnostech nezbytných pro chod domácnosti, znají vzájemně své děti z předchozích vztahů, když jsou s nimi v kontaktu a ví, jestli spolu strávili poslední víkend a jak. Správní orgány rovněž shledali za prokázanou skutečnost, že se žalobce na adrese hlášeného pobytu fakticky nezdržuje, tudíž se nejedná ani o společné soužití, na tuto skutečnost pak nemá vliv ani čestné prohlášení synů manželky žalobce, dle kterých spolu manželé na uvedené adrese žijí. (18) Podle ust. § 87e odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců ministerstvo žádost o povolení k přechodnému pobytu dále zamítne, jestliže se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství. (19) Účelovost manželství nelze posuzovat pouze ke dni vzniku manželství, ale vztahy mezi manželi je třeba posuzovat i po dobu správního řízení až do rozhodnutí odvolacího správního orgánu, neboť vztahy mezi manželi se mohou vyvíjet. Pokud by tedy bylo v řízení před správními orgány prokázáno, že manželství plní svou funkci (i když tomu tak od jeho úplného začátku nebylo), nebylo by možné takové manželství považovat za účelově uzavřené. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8.2012 č.j. 5As 104/2011-102) (20) Z obsahu protokolů o výslechu žalobce a jeho manželky ve věci žádosti o povolení k přechodnému pobytu rodinného občana EU ze dne 28.3.2012 bylo soudem zjištěno, že obě tyto výpovědi se jednoznačně shodují v tom, že se oba manželé znali již před uzavřením manželství. Tuto skutečnost lze považovat za nespornou, a to bez ohledu na to, že žalobce uvedl, že se znají od roku 2008, manželka žalobce potom uvedla, že od roku 2009. Za nesporný lze označit rovněž fakt, že žalobkyně za žalobcem pravidelně do Rakouska, kde pracoval, pravidelně dojížděla, a to prostřednictvím manžela své dcery či samostatně vlakem. Oba manželé shodně vypověděli, že manželka žalobce se osobně zná se synem žalobce a rovněž ví, že má další potomky, kteří žijí v jiných státech. Žalobce rovněž prokazatelně zná syna své manželky, který s nimi sdílí společnou domácnost. (21) S ohledem na shora uvedené se krajský soud neztotožňuje se závěry správních orgánů, dle kterých účelovost uzavření manželství žalobce lze zcela jasně dovodit z některých rozporů ve výpovědích žalobce a jeho manželky. V projednávané věci nelze považovat za podstatné, že se žalobce s manželkou neshodují v tom, jakým způsobem proběhla žádost o ruku či jak dlouho před touto žádostí se spolu znali či jak často se v té době scházeli. V této souvislosti krajský soud uvádí, že podmínku naplnění skutkové podstaty účelového manželství nelze dovozovat ze závěrů správních orgánů, dle kterých je ve funkčním manželském svazku nutné znát podrobnosti týkající se žádosti o ruku či předchozích období společného života. Z protokolů o výslechu lze navíc dovodit, že se oba účastníci znali již v době před uzavřením manželství, kdy M. Š. za žalobcem do Rakouska pravidelně dojížděla, jak oba shodně vypověděli. Podstatné tedy je, že se shodují v základních faktech. I v případě, že by každý z nich měl jinou motivaci pro uzavření manželství, je důležité, že pro ně společné žití mělo význam a právě z tohoto důvodu manželství uzavřeli. Pokračování - 8 - 10A 60/2013 (22) Pokud žalovaná uvádí, že uzavření sňatku předcházela pouze krátkodobá setkání účastníků, pak je třeba poukázat na skutečnost, že společné soužití a stejně tak i jejich setkávání bylo ovlivněno právo tím, že žalobce v ČR nemohl dlouhodobě pobývat. Žádost o přechodný pobyt podal žalobce až dne 27.2.2012, a to z toho důvodu, že v roce 2011 pobýval v Libanonu, neboť neměl vízum. Z uvedeného tudíž nelze dovozovat, že by se účastníci před uzavřením sňatku neznali či se spolu nestýkali. Z obou výpovědí je naopak seznatelné, že po dobu, kdy žalobce pobýval v Libanonu, se manželka žalobce snažila, a to i prostřednictvím konzula, získat pro žalobce vízum. (23) Správními orgány poukazované rozpory ohledně společně stráveného víkendu 24. a 25.3.2012 nejsou pro posouzení účelovosti sňatku podstatné, jsou spíše podružného rázu. V hlavní náplni se výpovědi svědků i ohledně tohoto víkendu shodují, neboť oba manželé uvádí, že byli spolu. (24) Bez významu nejsou ani čestná prohlášení synů M. Š., kteří potvrdili, že oba manželé spolu žijí ve společné domácnosti. Krajský soud v této souvislosti poukazuje na ust. § 1 odst. 1 a 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, dle kterého je manželství trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Dle ust. § 18 odst. 1 věty druhé tohoto zákona jsou manželé povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost, pomáhat si společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí. Trvalé manželství však není vyloučeno v případě, když spolu manželé nežijí, pokud ovšem manželství plní svoji ostatní funkci. Uvedené lze aplikovat i na projednávanou věc, tedy i za situace, pokud by spolu žalobce s manželkou nepřetržitě nežili, je potřeba sledovat naplnění i dalších funkcí manželství. V dané věci je podstatné, že spolu oba manželé na základě předchozí známosti chtěli žít a společné soužití pro ně zjevně mělo význam, přestože tuto skutečnost komplikoval fakt, že žalobce dlouhodobě nedisponoval vízem. (25) Krajský soud shledal, že rozdíly či nesrovnalosti ve výpovědích manželů nejsou zásadního charakteru a nelze z nich bez dalších podstatných faktů dovodit účelovost sňatku. (26) Hodnocení podkladů, jak jej učinil správní orgán je v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, neboť dle této zásady správní orgán vůbec nepostupoval. Z hodnocení důkazů, jak je učiněno v napadeném rozhodnutí, nevyplývá, že se ze strany žalobce jednalo o zneužití práv či o podvod. (27) V případě důkazů uvedených jako zásadních pro posouzení účelovosti uzavření sňatku je zřejmé, že žalovaný jakož i správní orgán prvního stupně vycházeli pouze z rozporů ve výpovědích zpochybňující faktický rodinný život manželů, z krátkodobých setkání účastníků a z neznalosti vzájemných osobních informací. Veškeré tyto správními orgány poukazované důkazy jsou jimi uváděny pouze v jejich obecné poloze, na základě těchto důkazu jednoznačně nelze konstatovat, že sňatek žalobce s jeho manželkou byl uzavřen účelově. Stejně tak krajský soud považuje za pochybný závěr správních orgánů, dle kterého žalobce nežije ve společné domácnosti s manželkou. Z obou výpovědí jasně vyplývá, že se žalobce v místě hlášeného pobytu zdržuje především ve večerních hodinách, a to vždy v době po příjezdu ze zaměstnání až do dalšího odjezdu za prací, kterou vykonává v Rakousku. Skutečnost, že žalobce na uvedené adrese pobývá, dokládá rovněž svědecká výpověď souseda obou manželů, která je též obsahem správního spisu. Pokračování - 9 - 10A 60/2013 (28) Na základě všech shora uvedených skutečností je zřejmé, že v projednávané věci nelze dospět k závěru, že ze strany žalobce došlo k účelově uzavřenému manželství, jehož cílem bylo získat povolení k přechodnému pobytu. Skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu. V. Závěr, náklady řízení (29) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba byla důvodná, a proto rozhodnutí žalovaného podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil a věc tomuto vrátil k dalšímu řízení. (30) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 9.800,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100,- Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200,- Kč a 2x režijní paušál po 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600,- Kč, náklady celkem 9.800,- Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 10 - 10A 60/2013 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. srpna 2013 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová

Dotčená ustanovení

Zákon o rodině 94/1963 Sb.
Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů 326/1999 Sb.
Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.
Zákon správní řád 500/2004 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.