10 A 60/2014

Rubrum

10A 60/2014 - 51 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně J. H., bytem Č.B., tř.

28. ř 1481/9, zast. JUDr. Josefem Šírkem, advokátem v Českých Budějovicích, Dr. Bureše 1, proti žalovanému: Úřad městyse Ledenice, se sídlem Ledenice, Náměstí 89, zast. JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem v Lišově, nám. Míru 140, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á . Žalobkyně je p o v i n n a zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 12.894,-- Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 7.5.2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, že žalovaný je povinen rozhodnout ve věci návrhu žalobkyně na nařízení odstranění chaty č. ev. 140, postavené na stavební parcele č. 125 a přístaveb – elektrického pilíře, odpadové jímky a teras na parcele č. 1621/5 v k.ú. Zborov. Žalobkyně v žalobě uvádí, že je výlučným vlastníkem parcely č. 1621/5 a stavební parcely č. 125 v k.ú. Zborov. Dne 17. 10. 2005 podala žádost o nařízení odstranění chaty umístěné na její stavební parcele č. 125 a přístaveb k této chatě umístěných na parcele č. 1621/5. Má za to, že tímto dnem bylo zahájeno správní řízení o odstranění zmíněné chaty a přístaveb. Žalovaný je však nečinný, přestože učinila řadu výzev a žádostí o opatření proti nečinnosti. Naposledy při místním šetření dne 27. 3. 2014. Žalovaný dne 15. 4. 2014 vydal Pokračování - 2 - 10A 60/2014 rozhodnutí, jímž nařídil odstranění přístřešku a betonové terasy na parcele č. 1621/5 u rekreační chaty č. ev. 140, neboť stavby byly provedeny bez stavebního povolení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že stavba chaty byla řádně povolena, proto její odstranění nebylo nařízeno. Žalobkyně má za to, že žalovaný je nečinný, ačkoliv řízení o odstranění stavby chaty bylo rovněž zahájeno dnem 17. 10. 2005 a dodnes meritorně o její žádosti o odstranění chaty, některých přístaveb, zejména elektrického pilíře odpadové jímky a teras, nerozhodl. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť žaloba je zmatečná. Předmětem řízení o odstranění stavby je pouze přístřešek (přístavba) a betonová vstupní terasa u rekreační chaty. Stavba rekreační chaty a ostatní příslušenství (elektrický pilíř, odpadová jímka) byly v minulosti povoleny. Návrh žalobkyně, aby soud uložil žalovanému rozhodnout ve věci, je nadbytečný, jestliže dne 15. 4. 2014 bylo stavebním úřadem vydáno rozhodnutí č.j. ML 0813/2014 o nařízení odstranění stavby „přístřešek a betonová vstupní terasa na pozemku č. 1621/5 (PK 1621), u rekreační chaty č.e. 140 na stav. parcele č. 125 v k.ú. Zborov“. Žalobkyně dne 17. 10. 2005 podala „žádost o schválení likvidace stavby“, jedná se však ve skutečnosti pouze o podnět k přešetření věci stavebním úřadem, neboť žalobkyně není vlastníkem předmětné stavby. Řízení o odstranění předmětné stavby bylo vedeno podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona č. 50/1976 Sb. a bylo zahájeno z moci úřední. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně vlastní parcelu č. 1621/5 a stavební parcelu č. 125 v k.ú. Zborov, na které je postavena chata č. ev. 140 ve vlastnictví J. W. Žalobkyně dne 17. 10. 2005 podala žádost „o schválení likvidace stavby, o nařízení odstranění chaty na stavební parcele č. 125 a přístaveb k této chatě umístěných na parcele č. 1621/5.“ Dne 17. 10. 2006 bylo stavebním úřadem oznámeno zahájení řízení o odstranění přístavby chaty č. 140 postavené bez stavebního povolení. Stavební úřad dne 19. 10. 2005 na základě žádosti ze dne 17. 10. 2005 žalobkyni sdělil, že dle § 88 odst. 4 stavebního zákona o povolení odstranění stavby může žádat jen vlastník stavby. Současně s tím byla žalobkyně informována, že stavební úřad jedná s vlastníky stavby, A.K. a V.K. ohledně předložení dokladů týkajících se povolení chaty. Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2014 stavební úřad nařídil odstranění stavby zděného přístřešku, který je součástí rekreační chaty. Proti tomuto rozhodnutí se J.W. odvolala a její odvolání bylo zamítnuto jako opožděné. Následně bylo toto prvostupňové rozhodnutí zrušeno v rámci přezkumného řízení. Žalovaný vydal dne 15. 4. 2014 rozhodnutí o nařízení odstranění přístřešku a betonové terasy na parcele č. 1621/5 u rekreační chaty č. ev. 140 na stavební parcele č. 125 v k.ú. Zborov, provedených bez stavebního povolení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že správní orgán dospěl k závěru, že stavba chaty byla řádně povolena, a to rozhodnutím ze dne 7. 6. 2011. Ze spisu vyplývá, že bylo vedeno řízení o odstranění stavby i před soudem, neboť dne 22. 2. 2010 obdržel stavební úřad od J.W. rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 27 C 307/2009-84 ze dne 17. 9. 2009, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2009, dle něhož žaloba o odstranění chaty č. ev. 140 včetně betonové vstupní terasy a přístřešku byla zamítnuta s odůvodněním, že dne 18. 5. 1970 učinil J.H. souhlas s předmětnou stavbou. Nesprávné označení pozemku bylo vyloženo jako písařská chyba. Pokračování - 3 - 10A 60/2014 Dne 16. 4. 2013 předložila žalobkyně žalovanému rozsudek krajského soudu o odstranění nepovolené stavby rekreační chaty s tím, že řízení před soudem bylo skončeno a rozsudek je pravomocný. Současně s tím požadovala, aby bylo zahájeno řízení o odstranění nepovolené stavby rekreační chaty. Žalobkyně vyzvala dne 3. 6. 2013 žalovaného k odstranění nečinnosti. Žalovaný žalobkyni sdělil, že v současné době nemá správní spis k dispozici, nachází se na Nejvyšším soudu s dovoláním. Dne 12. 8. 2013 učinila žalobkyně další podnět k odstranění nečinnosti. Rovněž dne 28. 3. 2014 si žalobkyně učinila žádost o opatření proti nečinnosti, kterému nebylo usnesením Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 15. 4. 2014 vyhověno. V citovaném usnesení byl v odůvodnění popsán chronologický postup stavebního úřadu s tím, že až dne 16. 4. 2013 sdělila žalobkyně stavebnímu úřadu ukončení soudního řízení ohledně odstranění předmětné stavby rekreační chaty a že řízení je před vydáním rozhodnutí ohledně odstranění přístřešku a betonové terasy u rekreační chaty, které byly provedeny bez stavebního povolení. Krajský úřad k podání žalobkyně poznamenal, že řízení vedené dle § 88 odst. 1 písm. b) stav. zák. není řízením zahájeným na základě žádosti žalobkyně a ani být nemůže, neboť toto řízení lze zahájit pouze z moci úřední. Krajský soud se věcí zabýval podle dílu 2. Hlavy II. s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního úřadu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního úřadu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu úřadu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Ustanovením § 79 a násl. s.ř.s. je tak upraven institut, umožňující účastníkům správního řízení domáhat se ochrany před nečinností správního úřadu. Správní úřad je nečinný, pokud nekoná, přestože mu to zákon ukládá. V ustanovení § 79 s.ř.s. je upravena pouze ochrana před nečinností spočívající v nerozhodování ve věci samé, nebo nevydání osvědčení, nikoli před jinými procesními vadami. Nečinnost při vydání rozhodnutí se může týkat jak správního úřadu prvého stupně, tak orgánu odvolacího, který po podání řádného opravného prostředku v řízení řádně nepostupuje. O nečinnost správního úřadu se jedná pouze v tom případě, že neexistuje žádná skutečnost, která by bránila v řízení činit úkony a rozhodovat. Soud poznamenává, že soudní ochrana ve správním soudnictví zásadně nastupuje poté, co jsou vyčerpány možnosti nápravy prostředky správního řízení, to znamená, že účastník musí vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Tato zásada se projevuje i v řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Z ust. § 79 odst. 1 s.ř.s. plyne, že žalobou se může domáhat ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti v rámci řízení u správního orgánu tedy představuje speciální podmínku řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Ochranu před nečinností upravuje správní řád v § 80, podle něhož „nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví, přičemž teprve po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí může žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podat účastník. Pokračování - 4 - 10A 60/2014 Soud má za to, že podání žalobkyně ze dne 17. 10. 2005 je nutno posoudit pouze jako podnět žalobkyně k zahájení řízení o odstranění stavby. Řízení o odstranění stavby dle § 88 odst. 1 písm. b) stav. zák. je řízením zahajovaným zásadně z úřední povinnosti. Zahajuje se tehdy, dospěje-li stavební úřad na základě předchozího šetření k důvodnému podezření, že stavba byla postavena bez stavebního povolení nebo v rozporu s ním. Doručením podnětu správní řízení není ještě zahájeno. O vyřízení takového podnětu se nevydává ani rozhodnutí. Správně byla žalobkyně pouze vyrozuměna o tom, že dle § 88 odst. 4 stavebního zákona o povolení odstranění stavby může žádat jen vlastník. Jak vyplývá z obsahu spisu, po doručení podnětu žalovaný činil další úkony k prošetření podnětu, jestliže vyzval vlastníky předmětné stavby k doložení dokladů o povolení výše uvedených staveb, například stavebního povolení, stavebního rozhodnutí atp. Procesní podmínkou nezbytnou k přiznání soudní ochrany před nečinností správního orgánu dle § 79 odst. 1 s.ř.s. je existence zákonem stanovené povinnosti správního orgánu vydat ve věci rozhodnutí. Musí jít tedy o situaci, kdy je správnímu orgánu uloženo rozhodnout ve věci, tedy ukončit probíhající správní řízení rozhodnutím meritorní povahy. Povinnost vydat rozhodnutí ve věci, jímž se končí řízení, je tedy nutně spojena s existencí správního řízení, to je se stavem, kdy bylo správní řízení zahájeno, nikoli však skončeno. Nejde-li o správní řízení návrhové, odvíjí se zahájení správního řízení od úvahy správního orgánu o existenci důvodů k takovému zahájení. Jedná se tedy o takové řízení, kdy rozhodnutí o jeho zahájení náleží správnímu orgánu a není tedy možné uložit žalovanému zahájení správního řízení cestou žaloby dle § 79 odst. 1 s.ř.s. Pokud by soud uložil správnímu orgánu povinnost zahájit správní řízení, popřípadě vydat meritorní rozhodnutí v dosud nezahájeném řízení, fakticky by tím správní orgán zavazoval k posouzení věci z hlediska hmotného práva. Poznamenává se, že podání bylo učiněno v roce 2005, řízení o odstranění části stavby bylo zahájeno v roce 2006. Jedná se tudíž o úkony před 1.1.2007, kdy nabyl účinnosti zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon. Podle přechodného ustanovení obsaženého v § 190 odst. 3 písm. a) v řízení neukončené v prvním stupni dokončí podle dosavadních právních předpisů, tj. podle stavebního zákona publikovaného pod č. 50/1976 Sb. Z ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s. vyplývá, že nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se ochrany před nečinností správního orgánu je existence zákonem stanovené povinnosti správního orgánu vydat ve věci rozhodnutí případně osvědčení. Uložení povinnosti vydat rozhodnutí ve věci ovlivňuje pravomoc soudu. Žalobce se tedy nemůže u soudu úspěšně domáhat uložení povinnosti vydat rozhodnutí o přerušení řízení nebo jiného procesního rozhodnutí. Stejně tak se nemůže úspěšně domáhat ochrany ten, kdo dal podnět k zahájení řízení zahajovanému jinak zásadně z úřední povinnosti. I v případě žaloby dle § 79 a násl. s.ř.s. totiž platí, že ve správním soudnictví se lze domáhat jen ochrany veřejných subjektivních práv. Podnět žalobkyně tedy nezaložil právo, kterému by odpovídala povinnost žalovaného zahájit řízení. Povinnost vydat rozhodnutí ve věci, jímž se končí řízení před správním orgánem, je logicky spojena s existencí takového správního řízení, to je se stavem, kdy bylo správní řízení zahájeno, avšak nebylo skončeno. Podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, lze řízení zahájit na základě žádosti (§ 44) nebo z moci úřední (§ 46). Řízení z moci úřední je podle § 46 odst. 1 správ. řádu zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 27 odst. 1 správního řádu doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Pokračování - 5 - 10A 60/2014 V daném případě soud zjistil, že žalovaný dne 17. 10. 2006 oznámil zahájení řízení pouze o odstranění přístavby chaty č. ev. 140 započaté bez stavebního povolení. Řízení o odstranění stavby rekreační chaty zahájeno nebylo, neboť správní orgán zjistil, že chata č. ev. 140 není ve vlastnictví žalobkyně a bylo dodatečně správním orgánem zjištěno, že rekreační chata byla řádně povolena. Proto v posuzované věci nebylo možné zahájení správního řízení o odstranění chaty s ohledem na shora uvedená zjištění. Soud proto uzavřel, že řízení o odstranění stavby dle § 88 odst. 1 písm. b) stav. zák. č. 50/1976 Sb., účinného v době podání podnětu žalobkyně, je zahajováno z moci úřední v případě, kdy správní orgán zjistí, že jsou splněny zákonem předpokládané skutečnosti. Není tedy možné podání žalobkyně, v němž se domáhala vydání rozhodnutí o odstranění rekreační chaty (stavby jejíž není vlastníkem), posuzovat jako žádost, jejímž doručením správnímu orgánu bylo v souladu s § 44 správ. řádu zahájeno správní řízení. V případě řízení, které se zahajuje z moci úřední, je správní řízení v souladu s § 46 odst. 1 správ. řádu zahájeno až dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi. Vzhledem k tomu je nutno podání žalobkyně považovat za podnět k zahájení řízení ve smyslu § 42 správ. řádu. Z ustanovení § 42 správ. řádu vyplývá, že správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední; pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že správní orgán v dané věci nebyl nečinný a jednal zcela v souladu s ustanovením správního řádu. Na závěr soud poznamenává, že v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda ve věci samé došlo ve stanovené lhůtě k vydání příslušného správního aktu nebo jestli vůbec takový správní akt měl být na základě podání žalobkyně vydán. To znamená, že soud není oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných správních aktů a rovněž je vyloučeno, aby soud posuzoval, zdali měl správní orgán svým rozhodnutím či osvědčením žalobkyni vyhovět. Pro danou věc z toho plyne, že v tomto řízení soud nemůže přezkoumávat skutečnost, zda předmětná stavba byla postavena na základě platného stavebního povolení či nikoliv, eventuálně zda byla zkolaudována. Rovněž tak se nemůže zabývat zákonností rozhodnutí ohledně odstranění dalších staveb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení § 81 odst. 3 s.ř.s. zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s., kdy soud uložil žalobkyni, která nebyla v řízení úspěšná, povinnost nahradit náklady řízení žalovanému, a to náklady za právní zastoupení, neboť se jedná o náklady důvodně vynaložené. Náklady řízení představují 3 úkony právní pomoci po 3.100 Kč, 3x 300 Kč režijní paušál, náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a jízdné vynaložené zástupcem žalovaného z Lišova do Českých Budějovic a zpět osobním automobilem ve výši 211 Kč, včetně DPH, jež z částky 10.611 Kč činí 2.283 Kč. Celkem tedy náklady řízení představují částku 12.894 Kč. Je povinností žalobkyně tyto náklady řízení žalovanému nahradit ve lhůtě patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Pokračování - 6 - 10A 60/2014 Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. února 2015 Předsedkyně senátu JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová