10 A 65/2012
č. j. 10 A 65/2012-39
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
10A 65/2012 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Rezidence Club Canada, s.r.o., se sídlem Lipno nad Vltavou 25, zast. JUDr. Jaroslavem Adamem, advokátem se sídlem Český Krumlov, Rooseveltova 37, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.6.2012, č.j. OREG 16102/2012/adka, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce žalobou napadá rozhodnutí žalovaného, který z části změnil rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, ve změnou nedotčených částech napadené rozhodnutí potvrdil a odvolání žalobce zamítl. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 25.000,- Kč za spáchání správního deliktu podle § 180 odst.2 zákona č.183/2006 Sb., kterého se dopustil tím, že do 7 dnů ode dne doručení výzvy tzn. od 23.5.2010 neprovedl Pokračování - 2 - 10A 65/2012 připojení dešťové kanalizace z domu č.p. 25 na parcele č. 60 a 64 v k.ú. Lipno nad Vltavou na kanalizaci veřejnou tak, jak uložil stavební úřad ve výzvě ze dne 5.5.2010, tedy neodstranil závadu zjištěnou při kontrolní prohlídce stavby ve lhůtě stanovené ve výzvě dle § 134 stavebního zákona. Žalovaný z části změnil skutkovou větu „do 7 dnů ode dne doručení výzvy ze dne 5.5.2010 tzn. do 23.5.2010 neprovedl připojení výústní dešťové kanalizace z domu č.p. 25 na stavební parcelu č. 61 v k.ú. Lipno nad Vltavou na veřejnou kanalizaci na pozemku parcelního čísla 64 v k.ú. Lipno nad Vltavou, tedy neodstranil závadu zjištěnou při kontrolní prohlídce stavby ve lhůtě stanovené ve výzvě stavebního úřadu podle § 134 odst. 2 stavebního zákona“ a změnil výši ukládané pokuty (15.000,- Kč). Žalobce namítá, že dnem 25.5.2011 došlo k zániku odpovědnosti žalobce za delikt, neboť v dané věci se jedná o tzv. trvající správní delikt. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 30.7.2008 bylo povoleno žalobci užívání stavby, přičemž žalobci byla uložena povinnost provést do konce měsíce září 2008 napojení výústí dešťové kanalizace na místní dešťovou síť obce Lipno nad Vltavou. Opatřením stavebního úřadu ze dne 25.5.2010 bylo oznámeno zahájení řízení o správním deliktu, které bylo žalobci doručeno dne 26.5.2010. Rozhodnutím ze dne 19.7.2010 stavební úřad uložil žalobci pokutu, toto rozhodnutí bylo zrušeno a následně stavební úřad až dne 28.11.2010 předvolal žalobce k novému jednání, až dne 8.3.2010 vydal napadené rozhodnutí. Dle žalobce se jedná o trvající delikt, kdy je otázkou, ke kterému momentu se považuje takový trvající delikt za ukončený. Jedná se o otázku klíčovou, neboť právě od tohoto momentu běží jednoroční prekluzivní lhůta pro projednání deliktu. V tomto případě je mezníkem den, kdy stavební úřad oznámil žalobci zahájení řízení o správním deliktu, tím je den 25.5.2010 a od tohoto dne pak běží jednoroční prekluzivní lhůta, proto dnem 25.5.2011 došlo k zániku odpovědnosti žalobce. Vzhledem ke zrušujícímu rozhodnutí žalovaného nebylo v uvedené lhůtě rozhodnutí stavebním úřadem vydáno. Žalovaný se rovněž řádně v napadeném rozhodnutí nevypořádal s následky spáchání správního deliktu, s posouzením míry jakou byl porušen nebo ohrožen zájem společnosti. Stavební úřad trvá bezdůvodně na nejsložitějším a nejnákladnějším řešení situace, přestože žalobce navrhl vhodné a méně nákladné řešení, které bylo bezdůvodně odmítnuto. Trváním na nejnákladnějším řešení zasahuje stavební úřad do základních správních zásad správního trestání i do právem chráněných zájmů žalobce. Stavební úřad se rovněž nezabýval otázkou, kdo je vlastníkem předmětné budovy. Žalobce je vlastníkem pouze 4 bytových jednotek z celkových 18. Účastníkem tohoto řízení by tedy správně měli být všichni vlastníci jednotek. Z názoru žalovaného vyplývá, že i kdyby žalobce převedl veškeré nemovitosti na jiný subjekt, byl by stále zodpovědný za správní delikt původní vlastník. S tímto názorem žalobce nesouhlasí. Žalobce proto navrhuje, aby bylo rozhodnutí žalovaného, rovněž tak i prvostupňové rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s tím, že dne 25.5.2011 došlo k zániku odpovědnosti žalobce za delikt. Řízení o správním deliktu bylo zahájeno v zákonné lhůtě, prekluzivní lhůta k projednání správního deliktu podle stavebního zákona stanovena není. Zákon určuje pouze subjektivní a objektivní lhůtu k zahájení řízení. Žalovaný se jako právnická osoba nedopustil přestupku, ale jiného správního deliktu, na jehož projednání se vztahuje stavební zákon a správní řád, nikoli zákon o přestupcích. Odpovědnost za delikt nese právnická osoba, v případě jiného správního deliktu nedochází po uplynutí jednoho roku k zániku odpovědnosti za delikt, jak je tomu v případě přestupku. K zániku odpovědnosti právnické osoby za delikt podle stavebního zákona může dojít pouze uplynutím lhůt k zahájení správního řízení. Žalovaný se řádně v rozhodnutí vypořádal i zabýval s mírou porušení zákona a následky správního deliktu. Z vyjádření správce sítí vyplývá, že žalobcem Pokračování - 3 - 10A 65/2012 navržené řešení je nevhodné, obec se zachováním současného stavu se svodem dešťových vod do stávající stoky, nesouhlasí. Tato námitka žalobce je zcela irelevantní, jestliže se jedná o správní delikt podle § 180 odst.2 stavebního zákona, o neodstranění závady zjištěné při kontrolní prohlídce ve lhůtě stanovené ve výzvě stavebního úřadu. Povinnost dokončit stavbu byla žalovanému uložena rozhodnutím v kolaudačním řízení, zahájeném k návrhu žalobce, proto pouze žalobce byl správně stavebním úřadem vyzván k odstranění závady jako stavebník. Je zcela irelevantní, že žalobce v současné době již není výlučným vlastníkem stavby, která má být na obecní kanalizaci napojena. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 30.7.2008, které nabylo právní moci téhož dne, bylo žalobci povoleno užívání , polyfunkčního domu č.p. 25 se 38 bytovými jednotkami a nebytovými prostory v obci Lipno. V rozhodnutí byla žalobci stanovena povinnost dokončit do konce měsíce září 2008 napojení výústí dešťové kanalizace na místní dešťovou kanalizaci Obce Lipno nad Vltavou. Dne 4.5.2010 stavební úřad provedl kontrolní prohlídku, při které zjistil, že napojení není stále provedeno, dešťové vody jsou nadále sváděny do původní stoky. Tyto zjištěné skutečnosti jsou porušením smluvních podmínek pro odvádění odpadních vod. Stavební úřad vydal dne 5.5.2010 výzvu ke zjednání nápravy, žalobce vyzval, aby do 7 dnů ode dne doručení výzvy zjednal nápravu nedostatků zjištěných při kontrolní prohlídce, tedy provedl napojení výústí dešťové kanalizace. Tato výzva byla žalobci doručena dne 15.5.2010 do datové schránky. Žalobce napojení neprovedl, proto stavební úřad opatřením ze dne 25.5.2010 žalobci oznámil zahájení řízení o správním deliktu a svolal jednání na den 3.6.2010. Žalobce do protokolu uvedl, že jedná s projektantem i se společností ČEVAK a.s., požádá obec o souhlas s napojením dešťové kanalizace do stávající stoky. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 19.7.2010 uložil žalobci pokutu za spáchání deliktu dle § 180 odst.2 stavebního zákona ve výši 25.000,- Kč, neboť neprovedl napojení kanalizace tak, jak mu bylo uloženo ve výzvě. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, namítal, že lhůta stanovená k odstranění vady byla nepřiměřeně krátká, jednal se stavebním úřadem i obcí, žádal o prodloužení lhůty. Výši pokuty považuje za nepřiměřenou. K odvolání připojil dopis Obce Lipno nad Vltavou ze dne 10.6.2010, ve kterém byla žalobci sdělena povinnost připojit vyústění dešťové kanalizace na veřejnou dešťovou kanalizaci a žalobce byl vyzván k jejímu splnění. Rozhodnutím žalovaného ze dne 26.10.2011 bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu projednání stavebnímu úřadu, neboť odvolacím orgánem byly shledány vady v řízení a i vady ve výroku, nebyl popsán skutkový děj ohledně časového vymezení, nedostatečné je odůvodnění výše sankce a rozhodnutí je částečně nepřezkoumatelné. Dne 28.11.2011 byl žalobce předvolán k novému projednání, omluvil se, proto byl termín stanoven na dne 5.12.2011. Při jednání žalobce uvedl, že nechal zpracovat rozpočet na připojení, náklad představuje 230.000,- Kč, v současné době nemá dostatek finančních prostředků na realizaci. Rovněž ani nemá morální zainteresovanost, není mu jasné proč by on jediný měl provádět napojení na dešťovou kanalizaci. Rozhodnutím ze dne 8.3.2012 byla žalobci uložena stavebním úřadem pokuta za správní delikt dle § 180 odst.2 stavebního zákona, neboť žalobce neprovedl napojení na dešťovou kanalizaci, přestože tak byl povinen provést již dle stavebního povolení, dle Pokračování - 4 - 10A 65/2012 kolaudačního rozhodnutí a následně i na základě výzvy stavebního úřadu. Žalobce toto rozhodnutí napadl odvoláním, ve kterém namítal prekluzi deliktu, stavební úřad nedostatečně posoudil závažnost správního deliktu a míru ohrožení veřejného zájmu a namítal, že stavební úřad nedůvodně odmítá navrhované méně nákladné řešení a tím zasahuje do základních zásad správního trestání, když toto řešení považuje za nespravedlivé, neboť ostatní objekty v okolí mají totožné řešení svodu dešťové vody jako žalobce, což zakládá nerovnost při správním trestání. Napadeným rozhodnutím bylo změněno prvostupňové rozhodnutí a to tak, že byl přeformulován výrok a pokuta byla snížena na 15.000,- Kč, ve změnou nedotčených částech bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno a odvolání žalobce zamítnuto, neboť se dopustil správního deliktu tím, že ve stanovené lhůtě nedokončil napojení výústí dešťové kanalizace na místní dešťovou kanalizaci tak, jak mu bylo stavebním úřadem uloženo v kolaudačním rozhodnutí a dále i vydanou výzvou. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobních bodů dle § 75 odst.2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V daném případě stavební úřad uložil žalobci pokutu za jiný správní delikt dle § 180 odst.2 stavebního zákona, jehož se měl dopustit tím, že neodstranil závadu zjištěnou při kontrolní prohlídce stavby ve lhůtě stanovené ve výzvě stavebního úřadu. Podle tohoto ustanovení se stavebník dopustí správního deliktu tím, že neodstraní závadu zjištěnou při kontrolní prohlídce stavby ve lhůtě stanovené ve výzvě stavebního úřadu podle § 134 odst.2 stavebního zákona. Z ustanovení § 182 odst.3 stavebního zákona vyplývá, že odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže stavební úřad o něm nezahájil řízení do jednoho roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Žalobci byla stanovena lhůta k odstranění závady do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla žalobci doručena dne 15.5.2010, proto lhůta k odstranění závady uplynula dnem 22.5.2010. Zahájení řízení o správním deliktu bylo žalobci oznámeno dne 26.5.2010, tedy řízení bylo zahájeno ve lhůtě stanovené v § 182 odst.3 stavebního zákona, odpovědnost žalobce za správní delikt nezanikla. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že dnem 25.5.2011 došlo k zániku odpovědnosti žalobce za delikt, neboť v daném případě nedochází po uplynutí jednoho roku od zahájení řízení k zániku odpovědnosti za delikt, stavební zákon toto neupravuje. K zániku odpovědnosti právnické osoby za delikt podle stavebního zákona může dojít pouze uplynutím lhůt k zahájení správního řízení. Skutečnost, že správní orgán nevydal rozhodnutí v zákonné lhůtě, proto nemá vliv na zánik odpovědnosti žalobce za delikt. Zcela nepřípadný je odkaz žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu, na rozsudek č.j. 7 As 61/2010-89, eventuálně č.j. 9 As 101/2010-101 ohledně zániku odpovědnosti s ohledem na skutečnost, že nebylo v uvedené lhůtě rozhodnutí stavebního úřadu vydáno. Odkaz na uvedené rozhodnutí je nepřípadný, skutkově se jedná o jiný případ, neboť v dané věci nejsou žádné pochybnosti o počátku běhu lhůty, kdy prekluzivní lhůta k projednání jiného správního deliktu podle stavebního zákona není stanovena, stavební zákon určuje pouze subjektivní a objektivní lhůtu k zahájení řízení. Nepřípadný je i názor žalobce, že se v daném případě jedná o delikt trvající, jestliže žalobce nesplnil povinnost, která mu byla uložena v kolaudačním rozhodnutí. Následně byla stavebním úřadem vydána výzva, kdy povinnost stanovená ve výzvě nebyla ve stanovené lhůtě žalobcem splněna, proto se nejedná o trvající delikt, jak se žalobce mylně domnívá. Rozhodnutí, na která je žalobcem odkazováno, se zabývají charakterem trvajícího deliktu a možnosti jeho postihu, počátkem běhu subjektivní lhůty ve vztahu k trvajícímu deliktu, možností užití principů trestního práva Pokračování - 5 - 10A 65/2012 ve správním trestání. Jestliže v daném případě se nejedná o trvající delikt, je odkaz na uvedená rozhodnutí NSS i nález Ústavního soudu nepřiléhavý. Žalobce se totiž nedopustil přestupku, ale jiného správního deliktu, proto správně bylo správním orgánem postupováno dle stavebního zákona a správního řádu. Žalobce namítá, že se stavební úřad dostatečně nevypořádal s následky spáchání správního deliktu, posouzení míry, jakou byl porušen nebo ohrožen zájem společnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se žalovaný zabýval nebezpečností protiprávního jednání žalobce, závažnost deliktu byla posouzena s ohledem na výši pokuty, která byla žalobci uložena, a to dle § 181 písm.a) stavebního zákona dle něhož lze za správní delikt podle § 180 uložit pokuta do 200.000,- Kč. Správní orgán hodnotil obecně závažnost jako nižší s ohledem na maximální možnou výši pokuty, zabýval se i následkem protiprávního jednání žalobce, v odůvodnění jsou uvedeny následky vypouštění dešťové kanalizace do stávající stoky. Správní orgán se rovněž zabýval okolnostmi, za kterých došlo k protiprávnímu jednání žalobce, byla zvažována i možnost jiného způsobu řešení a následně byla k odvolání žalobce pokuta ještě snížena na částku 15.000,- Kč. Postih žalobce byl stanoven při spodní hranici. Rozhodnutí je řádně odůvodněno a je přezkoumatelné, při úsudku o výši sankce bylo vydáno ze zákonných kritérií. Žalobce namítá, že stavební úřad neodůvodněně setrvává na nejsložitějším a nejnákladnějším řešení situace. Tuto námitku soud považuje za nedůvodnou, jestliže v daném případě se jedná o správní delikt právnické osoby, kterého se žalobce dopustil tím, že neodstranil závadu zjištěnou při kontrolní prohlídce stavby, ve lhůtě stanovené ve výzvě. V daném případě byla žalobci uložena sankce za nesplnění výzvy, nikoli za to, že nedošlo k připojení na kanalizační síť. V řízení ohledně správního deliktu podle § 180 stavebního zákona není proto předmětem řízení, jakým způsobem dojde k odstranění závady zjištěné při kontrolní prohlídce stavby, proto uvedená výhrada je v rámci tohoto řízení ohledně správního deliktu irelevantní. Soud poukazuje na skutečnost, že žalobci byla uložena již v kolaudačním rozhodnutí povinnost provést do konce měsíce září 2008 napojení vyústění dešťové kanalizace na místní dešťovou síť, tato povinnost nebyla žalobcem splněna, oprávněně byla vydána stavebním úřadem výzva dle § 180 odst.2 stavebního zákona, jestliže neodstranil závadu zjištěnou při kontrolní prohlídce stavby ve lhůtě stanovené ve výzvě stavebního úřadu. Soud poznamenává, že z vyjádření správce sítí i z vyjádření obce vyplývá, že žalobcem navrhované řešení není vhodné, obec se svodem dešťových vod do stávající stoky rovněž vyslovila nesouhlas. S případem žalobce nesouvisí posouzení způsobu uvádění odpadních vod z jiných nemovitostí. Stavební úřad v rámci soustavného dozoru při provádění a užívání staveb postupoval zákonným způsobem, když zjistil, že žalobce nesplnil povinnost, která mu byla uložena kolaudačním rozhodnutím a následně nesplněním výzvy. Pro tyto důvody zahájil řízení o správním deliktu. Zcela nedůvodná je námitka žalobce, že není výlučným vlastníkem nemovitosti, vlastní pouze 4 bytové jednotky z celkových 18, proto účastníkem správního řízení by měli být všichni vlastníci jednotek. V souvislosti s tím soud poukazuje na skutečnost, že v kolaudačním rozhodnutí byla žalobci jako stavebníku uložena povinnost dokončit stavbu, respektive byla mu uložena povinnost dokončit do konce měsíce září 2008 napojení výústí dešťové kanalizace na místní dešťovou kanalizaci Obce Lipno nad Vltavou. Žalobce byl stavebníkem předmětného objektu a právě jemu byla v kolaudačním rozhodnutí ukládána shora uvedená povinnost, proto správní úřad správně vyzval žalobce k odstranění závady, jako stavebníka. Je zcela irelevantní, že žalobce v současné době není výlučným vlastníkem Pokračování - 6 - 10A 65/2012 stavby. Správního deliktu se proto dopustil pouze žalobce, neboť to byl právě on, kdo nesplnil povinnost uloženou v kolaudačním rozhodnutí a následně ani nesplnil povinnost, která mu byla uložena ve výzvě ke zjednání nápravy nedostatků, zjištěných při kontrolní prohlídce. Správního deliktu se tak dopustil pouze žalobce, nikoli ostatní vlastníci bytů v předmětné nemovitosti. Podle § 134 odst.2 stavebního zákona byl stavebním úřadem správně vyzván ke zjednání nápravy žalobce jako stavebník. Žalovaný rovněž i správně zmínil možnost postupu podle § 3 odst.8 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, podle něhož obecní úřad může v přenesené působnosti rozhodnutím uložit vlastníkům stavebního pozemku nebo staveb, na kterých vznikají nebo mohou vznikat odpadní vody, povinnost připojit se na kanalizaci v případech, kdy je to technicky možné. V dané věci není tedy dán postup podle zákona o vodovodech a kanalizacích, jestliže žalobcem jako stavebníkem nebyla splněna povinnost, která mu byla uložena dle stavebního zákona. Soud proto z důvodů uvedených shora učinil závěr, že námitky žalobce důvodné nejsou. Ze strany žalovaného bylo postupováno v souladu s ustanovením § 180 odst.2, § 181 a § 182 odst.3 stavebního zákona, proto soud žalobu jako neopodstatněnou podle § 78 odst.7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování - 7 - 10A 65/2012 Krajský soud v Českých Budějovicích dne 13.2.2013 JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Markéta Šlachtová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.