10 A 67/2015

Rubrum

10 A 67/2015-69 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce POLANSKÝCH, s. r. o., se sídlem Protivín, Mírová 146, zastoupeného Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem České Budějovice, Lannova tř. 205/16, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, za účasti I) E.ON Česká republika, s. r. o., se sídlem České Budějovice, F. A. Gerstnera 2151/6, II) J. J., bytem X, zastoupeného JUDr. Václavem Kalinou, advokátem se sídlem Písek, Heydukova 101, III) Nadace Tomistoma, se sídlem Protivín, Masarykovo nám. 261, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech 21, IV) J. P., bytem X, zastoupené F. P., bytem X, V) Města Protivín, se sídlem Protivín, Masarykovo nám. 128, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2015, č. j. KUJCK/10954/2015/ODSH, takto:

Výrok

I. Žaloba se o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í p r á v o na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek ve výši 3 000 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Pixy, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 31. 3. 2015 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2015, č. j. KUJCK/10954/2015/ODSH, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Protivín ze dne 18. 12. 2014, č. j. 24/2014-1102/2014- 2001/2014, kterým bylo podle § 61 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nařízeno předběžné opatření, kterým bylo výrokem I. žalobci přikázáno zdržet se veškerých zásahů směřujících či spočívajících v omezení veřejného přístupu a příjezdu na veřejně přístupnou účelovou komunikaci spočívající na pozemcích parc. č. 866/1, 865 a 867 v k. ú. Protivín. Výrokem II. bylo konstatováno, že právo vlastníků nemovitostí, pro něž slouží účelová komunikace na dotčených pozemkových parcelách ke spojení s jejich nemovitostmi a právo na obecné užívání těchto komunikací zůstává nedotčeno. To vše bylo nařízeno do doby vydání pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u Městského úřadu Protivín pod č. j. 37/22012- 1593/2012, spojeném s řízením č. j. 11/2014-403/2014 usnesením ze dne 21. 7. 2014. Žalobce v žalobě uvedl, že obě správní rozhodnutí jsou podle něj nulitní a nemohou vůči němu vyvolávat žádné právní následky. Žalobce tvrdí, že nařízené předběžné opatření Pokračování -2- 10A 67/2015 je vázáno na budoucí pravomocné rozhodnutí ve věci, o níž však bylo řízení zastaveno, a to rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 7. 2014, č. j. KUJCK/40641/2014/ODSH. Tímto rozhodnutím bylo zrušeno usnesení ze dne 23. 4.2014, č. j. 37/22012-1593/2012 414/2014, a řízení bylo zastaveno. Podle názoru žalobce je řízení vedené Městským úřadem Protivín pod č. j. 37/22012-1593/2012 zastaveno a nelze na něj vázat předběžné opatření. Žalobce v žalobě namítá věcné námitky proti předběžnému opatření, a sice že v něm správní orgán prvého stupně již v podstatě meritorně vyřešil předmět řízení a nahradil jím rozhodnutí ve věci samé. Žalobce též poukazuje na to, že ve věci podal námitku podjatosti. Výrok II. předběžného opatření je podle žalobce neurčitý, neboť konstatuje nedotknutelnost práv vlastníků, ovšem není zřejmé, jakých nemovitostí a jakých vlastníků se tato nedotknutelnost týká. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že v současné době je u Městského úřadu Protivín vedeno spojené řízení ve věci sporné komunikace, a to řízení o zneveřejnění, resp. o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci (řízení č. j. 37/22012-1593/2012) a řízení o existenci či neexistenci veřejně přístupné účelové komunikace (č. j. 11/2014- 403/2014). Žalovaný uvedl, že nebylo zastaveno řízení pod č. j. 37/22012-1593/2012, nýbrž bylo zrušeno usnesení pod č. j. 37/22012-1593/2012 414/2014 a zastaveno bylo toliko chybně vedené řízení o žádosti s tím související. Žalovaný uvedl, že teprve meritorní rozhodnutí určí najisto, zda se skutečně jedná o veřejně přístupnou komunikaci či nikoliv. Do doby vydání tohoto rozhodnutí však bylo nutno zatímně upravit poměry účastníků, tj. zachovat právo těm, kteří doposud užívali předmětné pozemky z nutné komunikační potřeby. V replice ze dne 10. 8. 2015 žalobce setrval na svých žalobních tvrzeních. V doplnění žaloby ze dne 19. 8. 2015 žalobce rozhojnil uplatněnou námitku podjatosti. K tomu se pak vyjádřil žalovaný ve svém vyjádření ze dne 1. 10. 2015. Ve věci se dále vyjádřili Ing. J. J. a J. P. z pozice osob zúčastněných na řízení. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro to, aby se mohl žalobou napadeným rozhodnutím zabývat věcně a dospěl k závěru, že tomu tak není. Podle § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou ze soudního přezkumu vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy. V posuzované věci žalobce napadl žalobou prvostupňové rozhodnutí a odvolací rozhodnutí ve věci nařízení předběžného opatření podle § 61 odst. 1 správního řádu. Institut předběžného opatření slouží k zatímní úpravě poměrů účastníků. Ze své povahy se tedy jedná o úkon správního orgánu předběžné povahy. Kompetenční výluky uvedené v § 70 s. ř. s. musí být dle ustálené judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu vykládány restriktivně. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu určil v rozsudku ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006 – 54, publikovaném pod č. 1982/2010 Sb. NSS, obecný test, pomocí něhož by bylo možné u libovolného správního rozhodnutí předvídatelným způsobem určit, zda je rozhodnutím předběžné povahy, jehož soudní přezkum je dle § 70 písm. b) s. ř. s. vyloučen či nikoli. Rozšířený senát vyslovil, že „o rozhodnutí předběžné povahy, na které dopadá výluka podle § 70 písm. b) s. ř. s., se jedná, pokud ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně Pokračování -3- 10A 67/2015 tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Je tedy vydáno v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.“ Krajský soud tedy napadené rozhodnutí ve věci předběžného opatření podrobil shora citovanému testu a zabýval se kumulativním splněním podmínky časové, věcné a osobní. Z hlediska časové podmínky je nutno zkoumat, zda bylo předběžné opatření vydáno v již zahájeném řízení nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a zda byly účinky předběžného opatření omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Splněním této podmínky se krajský soud zabýval podrobně, neboť žalobce přímo v žalobě namítal, že tato podmínka splněna není. Žalobce tvrdil, že předběžné opatření bylo vydáno v řízení, které již bylo dříve zastaveno, a tudíž se právní účinky předběžného opatření nemohou vztahovat k budoucímu konečnému rozhodnutí ve věci. Krajský soud si vyžádal pro účely posouzení dané věci související správní spisy, ze kterých ověřil, že předběžné opatření bylo vydáno v řízení již zahájeném a probíhajícím. Předběžné opatření bylo vydáno dne 18. 12. 2014 pod č. j. 24/2014-1102/2014-2001-2014 a jeho právní účinky byly vázány do doby vydání pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u Městského úřadu Protivín pod č. j. 37/22012-1593/2012, spojeném s řízením č. j. 11/2014- 403/2014 (usnesení o spojení věcí ze dne 21. 7. 2014). Krajský soud zjistil z předložených správních spisů, že žádostí žalobce, která byla Městskému úřadu Protivín doručena dne 1. 10. 2012, bylo zahájeno řízení podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, ve věci omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci. Toto řízení je vedeno pod sp. zn. 37/22012-1593/2012. Dne 7. 1. 2013 bylo vydáno rozhodnutí, kterým bylo povoleno omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci parc. č. 866/1 v k. ú. Protivín ve vymezeném rozsahu. K odvolání účastníka řízení Nadace Tomistoma bylo dané rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí (rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 22. 4. 2013, č. j. KUJCK/20625/2013/ODSH/ivmi). V řízení bylo dále pokračováno u Městského úřadu Protivín. Dne 19. 3. 2014 doručil žalobce do spisu návrh na přerušení řízení z důvodu toho, že podal žádost o rozhodnutí o existenci nebo neexistenci účelové komunikace podle § 142 správního řádu (řízení vedeno pod č. j. 11/2014- 403/2014). Dne 18. 4. 2014 žalobce svou žádost o přerušení řízení zopakoval. Městský úřad Protivín usnesením ze dne 23. 4. 2014, č. j. 37/22012-1593/2012 414/2014, řízení přerušil do doby vyřešení odvolání ze dne 8. 4. 2014 proti usnesení o zastavení řízení ve věci vydání rozhodnutí o existenci nebo neexistenci účelové komunikace podle § 142 správního řádu. K odvolání žalobce Krajský úřad Jihočeského kraje usnesení o přerušení řízení zrušil a řízení o této žádosti zastavil (rozhodnutí ze dne 8. 7. 2014, č. j. KUJCK/40641/2014/ODSH) s tím, že odvolání ve věci řízení vedeného pod č. j. 11/2014-403/2014 již bylo dne 30. 6. 2014 vyřešeno (věc byla po zrušení rozhodnutí o zastavení řízení vrácena k dalšímu projednání a rozhodnutí); tím nastala skutečnost odůvodňující zastavení řízení o žádosti o přerušení řízení. V tomto rozhodnutí též krajský úřad poukázal na svůj právní názor, a to že řízení č. j. 37/22012-1593/2012 a č. j. 11/2014-403/2014 by měla být spojena do jednoho společného řízení. Pokračování -4- 10A 67/2015 Pro přehlednost krajský soud uvádí též vývoj věci vedené po č. j. 11/2014-403/2014. Dne 18. 3. 2014 podal žalobce Městskému úřadu Protivín žádost o vydání rozhodnutí o existenci nebo neexistenci účelové komunikace podle § 142 správního řádu na pozemcích parc. č. 866/1, 866/2, 865 a 867 v k. ú. Protivín. Toto řízení bylo označeno č. j. 11/2014- 403/2014. Usnesením ze dne 26. 3. 2014 městský úřad toto řízení zastavil z důvodu litispendence. Toto usnesení bylo k odvolání žalobce zrušeno a věc byla vrácena městskému úřadu k novému projednání a rozhodnutí (rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 30. 6. 2014, č. j. KUJCK/40225/2014/ODSH) s tím, že překážka litispendence není dána a že bude vhodné řízení vedené pod č. j. 11/2014-403/2014 spojit s probíhajícím řízením č. j. 37/22012-1593/2012. Další vývoj věci byl následující: Usnesením ze dne 21. 7. 2014 Městský úřad Protivín spojil řízení vedené pod č. j. 37/22012-1593/2012 s řízením vedených pod č. j. 11/2014- 403/2014. Dne 30. 7. 2014 se konalo místní šetření na místě samém, kde byl i za přítomnosti žalobce sdělen průběh řízení až do spojení věci a že nyní bude pokračováno v obou řízeních společně. Žalobce podal návrh na zrušení usnesení o spojení věcí. K této věci byl Krajským úřadem Jihočeského kraje vyrozuměn, že postup při spojení věcí byl zcela v souladu se zákonem a dále krajský úřad žalobce upozornil na to, že řízení vedené pod č. j. 37/22012- 1593/2012 nebylo zastaveno; zrušeno a zastaveno bylo toliko řízení o žádosti na přerušení řízení o omezení veřejného užívání účelové komunikace pod č. j. 37/22012-1593/2012 414/2014. Podáním ze dne 11. 7. 2014 navrhl účastník řízení Nadace Tomistoma v řízení vedeném pod č. j. 37/22012-1593/2012 vydání předběžného opatření. Předběžné opatření bylo nařízeno dne 14. 7. 2014 pod č. j. 24/2014-1102/2014. Toto rozhodnutí bylo k odvolání žalobce zrušeno a vráceno k dalšímu projednání, a to rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 25. 11. 2014, č. j. KUJCK/68591/2014/ODSH. Dne 18. 12. 2014 vydal Městský úřad Protivín předběžné opatření pod č. j. 24/2014-1102/2014-2001/2014, jehož právní účinky vázal do vydání pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u městského úřadu pod č. j. 37/22012-1593/2012, spojeném s č. j. 11/2014-403/2014. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí o předběžném opatření potvrdil. Z popsané geneze věci má krajský soud za prokázané, že předběžné opatření ze dne 18. 12. 2014 bylo vydáno v rámci zahájeného řízení o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci a o rozhodnutí o existenci či neexistenci účelové komunikace, kterážto řízení byla spojena usnesením ze dne 21. 7. 2014. Z obsahu spisového materiálu má krajský soud též za zjištěné, že obě řízení v době vydání předběžného opatření probíhala a nebyla skončena. Zároveň je nepochybné, že na vydání konečného rozhodnutí má žalobce nárok, neboť řízení (obě řízení před spojením) bylo zahájeno k jeho žádosti, dále jsou vedena z úřední povinnosti a nutně musí skončit konečným rozhodnutím. V případě nekonání správního orgánu v daném zahájeném řízení má žalobce možnost se bránit prostředky na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Argumentace žalobce o tom, že řízení vedené pod č. j. 37/22012-1593/2012 bylo zastaveno, byla vyvrácena obsahem správního spisu. Je naprosto zjevné, že rozhodnutím krajského úřadu ze dne 8. 7. 2014, č. j. KUJCK 40641/2014/ODSH, bylo zrušeno rozhodnutí městského úřadu ze dne 23. 4. 2014, č. j. 37/22012-1593/2012 414/2014, ve věci přerušení řízení; v této souvislosti pak bylo krajským úřadem zastaveno toliko řízení o žádosti Pokračování -5- 10A 67/2015 o přerušení řízení vedeného pod č. j. 37/22012-1593/2012, nikoliv samotné řízení vedené pod č. j. 37/22012-1593/2012 ve věci omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci. Dále bylo třeba zkoumat, zda byly právní účinky předběžného opatření z časového hlediska omezeny na vykonatelnost rozhodnutí ve věci samé. Z výroku předběžného opatření je naprosto zřejmé, že právní účinky jsou z časového hlediska omezeny do právní moci rozhodnutí vydaného v řízení pod č. j. 37/22012-1593/2012, spojeném s řízením pod č. j. 11/2014-1593/2012. Právní účinky předběžného opatření tak nebudou trvat déle než do vydání pravomocného rozhodnutí ve věci samé. Zároveň meritorní rozhodnutí vydané ve věci o omezení veřejného přístupu na účelovou komunikaci a ve věci rozhodnutí o existenci či neexistenci účelové komunikace bude po vyčerpání řádných opravných prostředků podle správního řádu podléhat soudnímu přezkumu ve správním soudnictví, neboť na něj žádná výluka nedopadá a je způsobilé zasáhnout do veřejných subjektivních práv účastníků řízení (§ 65 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud tak konstatuje, že časová podmínka testu předběžnosti rozhodnutí je splněna. Dále se krajský soud zabýval splněním podmínky věcné souvislosti mezi rozhodnutím předběžným a rozhodnutím konečným. Rozhodnutí konečné musí rozhodnout mj. o vztazích zatímně upravených rozhodnutím předběžným, tj. konečné rozhodnutí musí v sobě věcně zahrnout rozhodnutí předběžné. V opačném případě by totiž nebylo možné domoci se, alespoň zprostředkovaně, přezkumu předběžného rozhodnutí v rámci přezkumu rozhodnutí konečného. Krajský soud shledal věcnou souvislost mezi předběžným opatřením a budoucím konečným rozhodnutím ve věci. Předběžným opatřením jsou zatímně upraveny poměry účastníků řízení tak, že žalobce je povinen se zdržet veškerých zásahů spočívajících v omezení veřejného přístupu a příjezdu na účelovou komunikaci, o níž je řízení vedeno. Konečným rozhodnutím bude postaveno najisto, zda se jedná o účelovou komunikaci či nikoliv a zda na ní bude omezen veřejný přístup a v jakém rozsahu. Předběžné rozhodnutí tak předběžně upravuje poměry účastníků v tom smyslu, že se jedná o účelovou komunikaci, na které má být zajištěn veřejný přístup. Meritorní rozhodnutí pak postaví tuto otázku najisto. Předmět předběžného opatření a předmět konečného rozhodnutí se tedy věcně překrývají. Konečně osobní podmínka testu předběžnosti rozhodnutí znamená, že rozhodnutí konečné musí být adresováno (mimo jiné i) stejné osobě jako rozhodnutí předběžné. V opačném případě by totiž opět nebylo možné, aby se osoba dotčená rozhodnutím předběžné povahy domohla soudního přezkumu rozhodnutí předběžného, byť zprostředkovaně pomocí žaloby proti rozhodnutí konečnému. Tato podmínka je taktéž splněna, neboť žalobce jakožto adresát předběžného opatření je účastníkem (žadatelem) v řízení, v němž bude vydáno rozhodnutí konečné. Krajský soud tak uzavírá, že předběžné opatření (a s ním související rozhodnutí o odvolání) je úkonem správního orgánu předběžné povahy podle § 70 písm. b) s. ř. s., neboť kumulativně splňuje časovou, věcnou i osobní podmínku podle testu vymezeného rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu. Úkony správního orgánu předběžné povahy jsou vyloučeny ze soudního přezkumu. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, jestliže se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona Pokračování -6- 10A 67/2015 vyloučeno. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením návrh odmítne, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný. V řešené věci žalobce žalobou napadl rozhodnutí ve věci předběžného opatření, které je úkonem, který je svou povahou úkonem předběžným. Podle § 70 písm. b) s. ř. s. je takový úkon ze soudního přezkumu vyloučen. Podaná žaloba je proto podle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná a krajskému soudu nezbylo než ji podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže žaloba byla odmítnuta. V případě osob zúčastněných na řízení zdejší soud odkazuje na § 60 odst. 5 s. ř. s., podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Vzhledem k tomu, že osobám zúčastněným na řízení žádné povinnosti soudem uloženy nebyly, rozhodl soud v jejich případě tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení. Osoby zúčastněné na řízení ani nenavrhly, aby jim z důvodů zvláštního zřetele hodných bylo přiznáno právo na náhradu dalších nákladů řízení. Soud dále rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci podle § 10 odst. 3, in fine zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť žaloba byla odmítnuta před prvním jednáním. Soudní poplatek bude žalobci vrácen k rukám jeho zástupce, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování -7- 10A 67/2015 Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. 10. 2015 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Balejová v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka