10 A 68/2013
č. j. 10 A 68/2013-39
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 68/2013-39
- NSS 10 As 127/2014-74
Citované zákony (11)
Rubrum
10A 68/2013 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce AQUAPOL spol. s r.o., se sídlem Tábor, Chýnovská 1917/9, právně zastoupeného JUDr. Alešem Janů, advokátem v Táboře, Čelkovická 445, proti žalované České obchodní inspekci, Ústřední inspektorát se sídlem Praha 2, Štěpánská 15 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2013, čj. ČOI 30701/13/O100/03/13/Be/Št t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalobce je p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 330,-- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku na účet žalovaného.
Odůvodnění
I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou dne 14. 5. 2013, postoupenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 21. 6. 2013 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované, kterým bylo ve výroku I. změněno rozhodnutí ředitele inspektorátu ČOI Jihočeský a Vysočina čj. ČOI 708/2007/2000/R21-03/ZOS ze dne 18. 9. 2007 tak, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí byla snížena původně uložená pokuta na úhrnnou pokutu ve výši 190.000 Kč pro porušení ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kterého se měl žalobce dopustit tím, že poskytl v rámci distribuce zařízení AQUAPOL v Táboře dne 31. 5. 2002 o vlastnostech tohoto výrobku 1) nepravdivé údaje, které byly ve výroku rozhodnutí konkrétně specifikovány, 2) přehnané údaje, které byly rovněž specifikovány. Z výroku rozhodnutí byla Pokračování - 2 - 10A 68/2013 vypuštěna pasáž, která se týkala povinnosti žalobce uhradit paušální částkou náklady řízení. Ve výroku II. bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v pasáži týkající se uvedení nedoložených údajů o vlastnostech zařízení AQUAPOL v záruční listině a ve vlhkostním průzkumu a návrhu sanace objektu a v této části bylo řízení zastaveno. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrzeno. 2) Žalobce v žalobě namítal zkrácení na svých právech a nezákonnost rozhodnutí. Žalovanému vytkl, že vedl odvolací řízení podle nesprávného procesního předpisu, neboť rozhodoval podle zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu, ačkoliv podle § 175 správního řádu mělo být správní řízení započaté v roce 2002 a dosud pravomocně neskončené dokončeno podle dosavadních předpisů, to je podle zákona č. 71/1967 Sb. Žalovaný měl podle § 33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. dát možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit k podkladům a způsobu jeho zjištění, případně navrhnout doplnění. Tato povinnost nebyla žalovaným dodržena, přitom právě pro skutečnost, že předchozí rozhodnutí žalovaného bylo správním soudem zrušeno a byla mu vytknuta vada podkladů, žalobce očekával, že žalovaný bude tuto vadu napravovat a žalobce seznámí s aktuelními podklady. 3) Žalobce dále uvedl, že bylo rozhodováno podle zákona o ochraně spotřebitele účinného ke dni 31. 5. 2002. Nebylo však rozhodnuto ve lhůtě 3 let, kdy k porušení povinnosti došlo. Pokud žalovaný argumentoval ustanovením § 41 soudního řádu správního, pak se podle názoru žalobce toto ustanovení na předmětnou věc nevztahuje, neboť podle tohoto ustanovení se staví lhůty po dobu řízení před soudem, respektive lhůty pro zánik odpovědnosti ve věcech správních deliktů neběží. Důsledkem § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele však není zánik odpovědnosti za správní delikt, ale nemožnost uložit za správní delikt sankci, což je záležitost odlišná od zániku odpovědnosti. Pokud by tento názor žalobce nebyl správný, pak i pro tento případ žalobce namítá uplynutí lhůty podle § 24 odst. 9 zákona, neboť ustanovení § 41 soudního řádu správního lze aplikovat pouze pro řízení před správním soudem o správní žalobě, nikoli však po dobu řízení o kasační stížnosti. Kasační stížnost nemá vliv na právní moc a vykonatelnost rozhodnutí o správní žalobě. 4) Podle žalobce dále žalovaný pochybil tím, že se řádně nově nezabýval po zrušení předchozího rozhodnutí nedostatky, které vytkl správní soud. Věc vyřešil tak, že vypustil část týkající se uvedení nedoložených údajů o vlastnostech zařízení AQUAPOL, obešel zákon a rezignoval na základní zásady činnosti správních orgánů zejména povinnost zjistit nepochybný stav věci. Žalobce neuvedl žádné nepravdivé údaje, které jsou mu vytýkány ve výroku rozhodnutí pod bodem 1, ani žádné přehnané údaje uvedené pod bodem 2. Postup žalovaného byl formalistický a nezabýval se materielní podstatou věci z hlediska účelu zákona o ochraně spotřebitele, kterým je zamezení poškozování spotřebitelů. I kdyby se žalobce formálně porušení povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele dopustil, z materielního hlediska nejde o deliktní jednání. Správní orgán rezignoval na svoje ostatní povinnosti definované zejména v zákoně o české obchodní inspekci, pokud jde o zjišťování nedostatků a jejich příčin a opatření směřující k odstraňování zjištěných nedostatků u kontrolovaných osob, tedy na preventivní činnost. Omezil se pouze na činnost represivní. 5) Pokuta ve výši 190.000 Kč, která byla žalobci uložena, je dle jeho názoru zcela nepřiměřená. To co je kladeno žalobci za vinu, není nikterak závažným jednáním, jedná se pouze o dílčí nesprávnosti v podkladových materiálech či prezentačních dokumentech, které nemohou mít žádný dopad do sféry poškození spotřebitele, ani žádné negativní následky. Pokuta byla uložena v rozporu s § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Z těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Pokračování - 3 - 10A 68/2013 II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 6) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. V dané věci bylo rozhodnuto podle nového správního řádu, tento postup je správný a žalovaný k tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. Pokud žalovaný správní orgán po zrušení druhoinstančního rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze zhojil své procesní pochybení při odběrech zdiva tím, že vypustil pro toto pochybení z výroku rozhodnutí část skutku, nikterak nepochybil, respektoval přitom ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu a vzhledem k tomu, že nově nepořizoval žádné podklady pro rozhodnutí, nebylo na místě postupovat podle § 36 odst. 3 správního řádu. 7) Nedošlo ani k porušení § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele, a to s odkazem na § 41 s.ř.s. Nemožnost uložení sankce v důsledku uplynutí času je zánikem deliktní odpovědnosti subjektu, který je ze spáchání správního deliktu podezřelý. Jde o obdobu promlčecí doby v klasickém trestním právu. Žalobcův názor, že dobou řízení před soudem je třeba rozumět pouze řízení před krajským soudem dle § 65 a násl. s.ř.s., je nesprávný. Jednak odporuje výslovnému znění zákona, konkrétně § 120 s.ř.s. a dále pak i s odkazem na ustanovení § 41 s.ř.s., které hovoří výslovně o řízení před soudem, nikoli tedy pouze o řízení před krajským soudem. K námitce žalobce, že nebylo Městským soudem v Praze odstraněno vytýkané procesní pochybení žalovaného, žalovaný uvedl, že tato procesní vada související s odběrem zdiva v daných stavebních objektech příslušnou odborně způsobilou osobou za účasti žalobce nemohla být odstraněna (odběr zopakován), neboť ze lhůty, ve které muselo dojít k pravomocnému ukončení řízení o správním deliktu žalobce, zbývalo 41 dnů. V této lhůtě nemohla být tato procesní vada napravena a z toho důvodu žalovaný toto pochybení, za které byl původně žalobce postihován, z rozhodnutí vypustil. Z toho důvodu také došlo ke snížení výše sankce za správní delikt. 8) Žalovaný vyslovil nesouhlas s tvrzením žalobce ohledně absence materielního znaku deliktu. K tomu odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Skutečnost, že u žalobce se jednalo o prvý postih za správní delikt, byla při stanovení výše pokuty zohledněna a přičtena žalobci k dobru. Z hlediska výše uložené sankce nedošlo k vychýlení sankce, která byla žalobci uložena a žalovaný tuto výši považuje za přiměřenou. III. Obsah správních spisů 9) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: 10) Protokol o kontrole provedené u žalobce dne 16.8.2002 se opíral o odborné posouzení vzorku zařízení AQUAPOL, typ G – RUSTICA, model GF 100/300, v.č. 1586/2002. Žalobce byl postihován za nedoložení údajů v dokumentaci, jejíž užití je prokázáno ke dni 31. 5. 2002. Žalobci byla uložena pokuta prvostupňovým orgánem. Odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím ze dne 23. 12. 2003 pod čj. 3451/2000/2002/2003/Šu/St, proti kterému byla podána dne 2. 2. 2004 správní žaloba k Městskému soudu v Praze (v té době zbývalo 485 dnů ze lhůty 3 let, ve které lze uložit pokutu). Rozhodnutí žalovaného správního orgánu bylo rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 28/2004 ze dne 4. 10. 2006, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2006 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Nově bylo rozhodnuto Inspektorátem ČOI Jihočeský a Vysočina dne 18. 6. 2007 čj. 708/2700/2000/R21-03/ZOS, proti kterému žalobce Pokračování - 4 - 10A 68/2013 podal odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto dne 7. 1. 2008 pod čj. ČOI 5327/07/2008- 0100/2000/07/2008/Be/Št, kterým bylo změněno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že z výroku napadeného rozhodnutí byla vypuštěna pasáž týkající se povinnosti uhradit paušální částkou náklady řízení. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 250.000 Kč pro porušení ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce dopustil tím, že podle kontrolního zjištění ze dne 16. 7. 2002 v místě sídla žalobce společnost uvedla v rámci distribuce zařízení AQUAPOL, typ G RUSTICA, model GF 100–300, ser. S 17–X–P o vlastnostech výrobku nepravdivé údaje nedoložené údaje a přehnané údaje. Ve zbytku bylo napadené prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Do podání druhé žaloby dne 7. 3. 2008 uplynulo ze lhůty pro možnost uložení pokuty 444 dnů. Zbývalo proto 41 dnů k uložení pokuty. 11) Věc byla opakovaně řešena Městským soudem v Praze, a to dne 9. 6. 2011 čj. 6 A 88//2008-50 tak, že bylo rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 7. 1. 2008 čj. ČOI 5327/07/2008/0100/2000/07/2008/Be/Št zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Po podání kasační stížnosti žalovaného správního orgánu byl tento rozsudek Městského soudu v Praze Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 23. 8. 2012 čj. 9 As 119/2011-101 zrušen a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud vyslovil souhlas se závěrem Městského soudu v Praze, pokud se jednalo o nesprávný postup žalovaného při odběru vzorků pro vypracování posudku inženýrkou B., což mělo za následek porušení práv žalobce. Rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen z toho důvodu, že se soud nevypořádal s dalšími námitkami obsaženými v žalobě, které přes zjištěný nedostatek mohly být samostatně vypořádány. Z toho důvodu Městský soud v Praze rozhodoval dne 29. 11. 2012 pod sp. zn. 6 A 145/2012, kdy rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 7. 1. 2008 čj. ČOI 5327/07/2008/0100/2000/07/2008/Be/Št zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. V tomto rozsudku vyslovil pro žalovaného závazný právní názor, kterým byl žalovaný správní orgán v dalším řízení vázán. 12) Žalobce byl postihován a byla mu uložena pokuta za klamání spotřebitele uvedením nepravdivých údajů, nedoložených údajů a přehnaných údajů. Důvodnou neuznal soud námitku ohledně neprovedení ověření funkčnosti přístroje AQUAPOL v praxi především z toho důvodu, že žalobce nebyl postihován za faktickou účinnost přístroje, ale v souvislosti s uváděním nepravdivých údajů vymezených ve výroku rozhodnutí, kdy k ověření pravdivosti těchto tvrzení měly správní orgány k dispozici řadu vyjádření od různých teoretických pracovišť. Rozhodující bylo, zda mohl být spotřebitel použitým textem klamán, kdy bylo zjištěno, že údaje použité žalobcem mohly způsobit klamání spotřebitele, neboť text uvedený v reklamních materiálech nebyl pravdivý. Žalobce nebyl sankcionován za to, že přístroj AQUAPOL nefunguje tak, jak je v materiálech uváděno, ale za to, že údaje, které žalobce o přístroji uváděl, byly nepravdivé, nedoložené a přehnané a mohly vést k oklamání spotřebitele. Soud neshledal důvodnou námitku žalobce, že se žalovaný řádně nevypořádal se studií profesora L. a že si vyžádal odborná vyjádření od osob, které jsou vůči žalobci dlouhodobě v názorové opozici. Závěr žalovaného se soudu jevil jako logický a mající oporu v obsahu správního spisu. Soud nepřehlédl, že oslovená vědecká pracoviště se shodla na hodnocení popsané metody vysoušení jako nereálné a text hodnotila jako neodpovídající vědeckým poznatkům. Jednalo se o odůvodnění rozhodnutí, které vycházelo z vyjádření ČVUT Fakulty elektrotechnické, Katedry elektromagnetického pole, Geofyzikálního ústavu Akademie věd, Hygienické stanice hl. města Prahy, Národní referenční laboratoře pro neionizující elektromagnetická pole a záření, ČVUT – Kloknerova ústavu a WTA CZ – Vědeckotechnické společnosti pro sanace staveb a péči o památky. Soud uvedl, že v těchto Pokračování - 5 - 10A 68/2013 případech se nejednalo, jak uváděl žalobce o vyjádření fyzických osob, ale o stanoviska vysoké školy a dalších vědeckých a jiných institucí. Soud nepovažoval za důvodnou námitku, že žalobce neuvedl přehnané údaje, neboť při srovnání velikosti budovy Parlamentu v Budapešti a rozlohy plochy, na které bylo zařízení aplikováno, lze mít za to, že údaj v materiálech žalobce byl údajem přehnaným, který mohl vést ke klamání spotřebitele. Prohlášení uvedené v materiálech, že Parlament v Budapešti byl vysoušen předmětnou technologií, se jevilo jako přehnané, neboť velikost zmiňované budovy může ve spotřebiteli vyvolat dojem vysoké úspěšnosti využívání zařízení. Soud se zabýval i námitkou ohledně nepřiměřenosti výše uložené pokuty, kterou rovněž neshledal jako důvodnou, a to s ohledem na to, že výše pokuty byla odůvodněna dostatečně, úvaha správních orgánů obou stupňů měla oporu v obsahu správního spisu a námitka navíc nebyla nikterak konkretizována. Důvodná byla pouze námitka týkající se nepřítomnosti zástupce žalobce při odběru vzorků pro vyjádření Ing. B., kde žalobce nemohl uplatnit svá práva účastníka řízení. Pouze z těchto důvodů bylo žalobou napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. 13) Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. 6 A 145/2012, který nabyl právní moci dne 27. 2. 2013 a věc se vrátila do stádia odvolacího řízení, v němž byl odvolací orgán vázán právním názorem soudu. Žalovaný správní orgán znovu rozhodl rozhodnutím ze dne 12. 3. 2013 pod čj. ČOI 30701/13/O100/2000/03/13/Be/Št, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2013, kdy žalovaný správní orgán změnil výrok prvostupňového rozhodnutí ze dne 18. 9. 2007 čj. ČOI 708/2007/20101/R-21-03/ZOS, kterým snížil výši pokuty na 190.000 Kč a žalobce postihl za porušení § 8 zákona o ochraně spotřebitele, kterého se měl dopustit tím, že poskytoval nepravdivé a přehnané údaje, zatímco nebyl postižen za uvedení nedoložených údajů o vlastním zařízení AQUAPOL a v této části bylo napadené prvostupňové rozhodnutí zrušeno a řízení podle ustanovení § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zastaveno. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podle ustanovení § 90 odst. 5 věta druhá správního řádu potvrzeno. Žalovaný správní orgán vysvětlil svůj postup, kdy zdůraznil, že byl vázán právním názorem Městského soudu v Praze. Vypořádal se s otázkou běhu lhůty, tak jak je stanovena v § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele a právě v důsledku jejího běhu a zbývající krátké lhůty vypustil z rozhodnutí údaje týkající se nedoložených údajů o vlastním zařízení AQUAPOL a v této části řízení zastavil. Ve lhůtě, která žalovanému zbývala, nebylo proveditelné doplnění dokazování a opětovné zkoumání předmětných budov a následné dokončení správního řízení. Žalovaný správní orgán se vypořádal s odvolacími námitkami, a učinil závěr, že správní orgán prvého stupně správně zjistil skutkový stav věci, neporušil ustanovení § 3 správního řádu a uvedl i důvody, pro které nedoplňoval dokazování. Odůvodnil výši stanovené pokuty a specifikoval polehčující i přitěžující okolnosti. 14) Při jednání před krajským soudem, které bylo ve věci nařízeno, žalobce doplnil žalobní důvody argumentací, že od roku 2002 k datu nařízeného jednání nebyla evidována žádná stížnost ani žaloba na funkčnost přístroje nebyla za celou dobu, která představuje 12 roků, uplatněna. Nebylo proto prokázáno poškození spotřebitele. Postup žalovaného byl formalistický a správní orgán se nezabýval naplněním materielního hlediska v souvislosti se spácháním správního deliktu. Žalovaný správní orgán k tomu uvedl odkaz na stranu 10 rozhodnutí žalovaného z roku 2008, kde bylo zmiňováno narovnání, které žalobce učinil s panem H., tudíž nejméně v jednom případě se muselo jednat o určitou stížnost. Tato věc však není podstatná, neboť žalobce není postihován za funkčnost přístroje, ale za uvádění nepravdivých a přehnaných údajů a metody použité žalobcem nejsou v seznamu metod uváděny, nejsou ani odborné veřejnosti známy. Pokračování - 6 - 10A 68/2013 IV. Právní názor soudu 15) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. 16) V souzené záležitosti byl žalobce postižen pro porušení § 8 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění platném k datu spáchání správního deliktu, kterého se dopustil tím, že v rámci distribuce zařízení AQUAPOL dne 31. 5. 2002 uváděl v propagačním materiálu nepravdivé a přehnané údaje. Nepravdivost údajů byla správními orgány spatřována ve způsobu vysvětlování principu působení zařízení AQUAPOL. Jako přehnané údaje hodnotily správní orgány skutečnost, že mezi objekty vysoušenými předmětnou technologií byla zařazena i budova maďarského parlamentu. Správní orgány posuzovaly pravdivost teoretických informací o zařízení AQUAPOL z hlediska vědeckého poznání. Pokud měly k dispozici rozporná vyjádření, vycházely z vyjádření, které odpovídalo stávajícímu vědeckému paradigmatu. K názorům, které se vymykaly takovému poznání (kupříkladu prezentovaných pod názvy magnetokineze či gravomagnetismus) bylo doporučeno, aby žalobce vstoupil do diskuse s vědeckou obcí a přesvědčil ji o potřebě doplnění soudobého obrazu světa. Správní orgány se proto ztotožnily se závěry, že teoretické pasáže na téma magnetokineze jsou nepravdivé a ve svých důsledcích tudíž klamavé. K přehnaným údajům v souvislosti s údaji uvedenými žalobcem ohledně vysušení budovy Parlamentu v Budapešti žalovaný uvedl, že se nejednalo o ojedinělé pochybení a údaje uvedené žalobcem byly způsobilé uvést spotřebitele v omyl, posílit jeho motivaci ke koupi zařízení AQUAPOL, což bylo hodnoceno jako přitěžující okolnost. 17) Žalobce v žalobě v prvé řadě zpochybnil nesprávný postup odvolacího orgánu, který rozhodl podle nesprávného procesního předpisu, neboť rozhodoval podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ačkoliv dle § 179 tohoto zákona mělo být předmětné správní řízení započaté v roce 2002 a dosud pravomocně neskončené dokončeno podle dosavadních předpisů, to je podle zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení. Tuto námitku soud nehodnotí jako důvodnou. 18) Pro souzený případ není podstatné, kdy bylo správní řízení zahájeno. Věc byla již opakovaně ve správním řízení pravomocně ukončena. Teprve po zrušujících rozsudcích správních soudů bylo ve správních řízeních znovu pokračováno. Naposledy nabylo právní moci rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 7. 1. 2008 (právní moc 11. 1. 2008). Pro posouzení konkrétní věci je přitom podstatné, kdy rozhodnutí soudu o zrušení tohoto správního rozhodnutí nabylo právní moci, neboť až tímto okamžikem je správní rozhodnutí zrušeno. To nastalo rozsudkem ze dne 29. 11. 2012 sp. zn. 6 A 145/2012, který nabyl právní moci dne 27. 2. 2013. Pokud by tento rozsudek nabyl právní moci před 1. 1. 2006, vztahovalo by se na řízení ustanovení § 179 odst. 1 věta druhá správního řádu, neboť řízení by se dostalo opět do stavu, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto, pokud však rozsudek soudů nabyl právní moci až po 1. 1. 2006 jako v projednávané věci, postupoval správní orgán správně, když další správní řízení vedl podle zákona č. 500/2004 Sb. 19) Jinými slovy řečeno ust. § 179 odst. 1 věta 2 správního řádu se vztahuje na rozhodnutí zrušená a vrácená k novému projednání správnímu orgánu před 1. 1. 2006. Pokud bylo pravomocné rozhodnutí zrušeno a vráceno k novému projednání po tomto datu, toto pravidlo se na něj již nevztahuje a správně je postupováno podle nového správního řádu. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl, že „bylo-li správní rozhodnutí, které nabylo právní moci Pokračování - 7 - 10A 68/2013 za účinnosti správního řádu č. 71/1967Sb., správním soudem zrušeno již za účinnosti správního řádu č. 500/2004 Sb., postupuje se v dalším řízení podle nového správního řádu“ (rozhodnutí Nejvyšší správní soud čj. 7 Ans 1/2007). V dané věci proto bylo správním orgánem správně postupováno podle zákona č. 500/2004 Sb. 20) Žalobce vytýkal žalovanému porušení § 33 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., neboť žalovaný měl dát žalobci možnost, aby se před vydáním rozhodnutí mohl vyjádřit k jeho podkladu, ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění. Tato povinnost byla žalovaným porušena. Navíc žalobce pro vytýkanou procesní vadu v postupu žalovaného očekával, že bude tato vada odstraněna a žalobce bude seznámen s aktuálními podklady, kdy měl žalobce v úmyslu navrhnout doplnění dokazování. Ani tuto námitku soud nehodnotil jako důvodnou. 21) S ohledem na předchozí bod rozsudku je třeba vycházet z faktu, že v dané věci nebylo postupováno podle zákona č. 71/1967 Sb., ale podle zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle této právní normy zajišťuje účastníkům řízení možnost vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům (provedeným důkazům) podle ust. § 36 odst. 3 správního řádu. S žalobcem lze souhlasit v tom směru, že v předchozím správním řízení došlo k pochybení, kdy Městský soud v Praze zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného správního orgánu s ohledem na nepřítomnost zástupce žalobce při odběru vzorků pro vyjádření Ing. Burgetové, kdy žalobce nemohl při této části řízení uplatňovat svá práva účastníka řízení. Na tuto soudem vytýkanou vadu odvolací správní orgán reagoval, a to změnou výroku rozhodnutí, kdy vypustil tu část, která nebyla postavena na procesně správně provedeném důkazu a z toho důvodu také rozhodl tak, že žalobci snížil výši uložené sankce. Tento postup neodporuje zákonu. 22) Vydané rozhodnutí bylo postaveno pouze na zjištění, které byly při přezkumném soudním řízení před správním soudem v Praze hodnoceny jako správné a zároveň vycházelo ze závazného právního názoru vysloveného tímto soudem, kterým byl správní orgán v dalším řízení s odkazem na ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu vázán. Nelze proto akceptovat výhradu žalobce, že odvolací orgán byl povinen napravovat vadu, a to postupem, který si žalobce představoval, a proto měl žalobce seznámit s aktuálními podklady, kdy žalobce měl v úmyslu navrhovat doplnění dokazování. Správní orgán vytýkanou vadu napravil. Napravil ji tím, že zjištění, za které byl žalobce postihován, které bylo postaveno na důkazu provedeném nesprávně procesním postupem, vypustil. Žalobce nebyl v této souvislosti postižen, a tudíž nedošlo k žádné změně či doplnění podkladů pro rozhodnutí. Žalovaný správní orgán již žalobce z toho důvodu s podklady neseznamoval, neboť podkladem pro rozhodnutí zůstaly podklady, které byly obsahem správního spisu již v předchozích řízeních. Správní spis zůstal ve stavu tak, jak byl předložen při přezkumu Městskému soudu v Praze, kdy městský soud dospěl k závěru, že podklady v tomto spise založené opodstatňují zjištění správních orgánů ohledně uvedení nepravdivých a přehnaných údajů. 23) Nad to soud v teoretické rovině poukazuje na to, že v případě neumožnění účastníku řízení před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k jeho podkladu by se jednalo o procesní pochybení. V takovém případě by muselo být zvažováno, zda takové procesní pochybení mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Žalobce však ani v žalobě neuvedl, v jakém směru hodlal navrhnout doplnění řízení a v jakém směru byl zkrácen na svých právech. Pokračování - 8 - 10A 68/2013 24) Dále je třeba poukázat na skutečnost, že ust. § 36 odst. 3 sice dává účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, a to po předchozím vyzvání správního orgánu, aby se účastníci ve lhůtě stanovené správním orgánem k těmto podkladům vyjádřili. Toto právo však nestanoví, na druhou stranu, správnímu orgánu povinnost seznamovat účastníka správního řízení se závěry, k nimž na základě hodnocení podkladů, s nimiž účastníka řízení seznamuje ve svém rozhodnutí, teprve dospěje. Současně je třeba poukázat a zdůraznit význam ust. § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Toto ustanovení upravuje jednu z forem rozhodnutí odvolacího orgánu, konkrétně změnou rozhodnutí, kde je stanoveno, že podle § 36 odst. 3 se postupuje jen tehdy, pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím orgánem, k nimž se účastníci řízení již dříve ještě v průběhu odvolacího řízení na I. stupni nevyjádřili. V tomto směru žalobce nijak konkrétně nereagoval. Soud proto uzavřel, že neshledal v postupu žalovaného správního orgánu zkrácení žalobce na jeho právech. 25) Důvodná nebyla ani námitka žalobce, na základě které tvrdil, že došlo k porušení § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele, neboť pokutu za porušení povinností stanovených tímto zákonem lze uložit pouze do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Podle názoru žalobce tato lhůta uplynula, neboť ust. § 41 soudního řádu správního o stavění lhůt se na předmětnou věc nevztahuje, protože podle tohoto ustanovení se staví po dobu řízení lhůty před soudem, respektive neběží lhůty pro zánik odpovědnosti ve věcech správních deliktů, avšak důsledkem § 24 odst. 9 není zánik odpovědnosti za správní delikt, ale nemožnost uložit za správní delikt sankci. 26) S žalobcem lze souhlasit v argumentaci, že podle jím citovaného ustanovení lze pokutu uložit nejpozději do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo, nicméně tato lhůta v daném případě dosud neuplynula. Žalobce byl postižen za jednání, kterého se dopustil k 31. 5. 2002. Lhůta pro uložení pokuty by tak uplynula 31. 5. 2005. Poprvé správní orgán rozhodl rozhodnutím čj. 3451/2000/2002/2003/Šu/Štzedne 23. 12. 2013, proti němuž byla dne 2. 2. 2004 podána správní žaloba. Od této doby zbývalo do uplynutí předmětné lhůty 485 dní. Po dobu soudního řízení však podle § 41 s.ř.s. lhůta pro uložení pokuty neběžela. Ust. § 41 odst. s.ř.s. totiž stanoví, že lhůty pro zánik odpovědnosti, popřípadě pro výkon rozhodnutí po dobu řízení před soudem podle zákona č. 150/2002 Sb. neběží. Podle tohoto ustanovení, které je plně aplikovatelné i na danou věc se do běhu lhůty pro uložení pokuty nezapočítává doba řízení před soudem (a to jak správním soudem, tak Nejvyšším správním soudem). Po zrušení předmětného rozhodnutí rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ca 28/2004 ze dne 4. 10. 2006, který nabyl právní moci 18. 12. 2006, uplynulo dalších 444 dní. Po dobu dalšího řízení před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem lhůta pro uložení pokuty znovu neběžela. Po novém zrušení rozhodnutí správního orgánu posledním rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 6 A 145/2012 zbývalo ze lhůty stanovené v § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele ještě 33 dní, ve které bylo třeba vydat rozhodnutí, které by v této lhůtě současně nabylo právní moci. Tomuto požadavku žalobou napadené rozhodnutí vyhovělo. Rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 6A 145/2012 nabyl právní moci dne 27. 2. 2013. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 12. 3. 2013 a právní moci nabylo dne 14. 3. 2013. Z toho důvodu nedošlo k porušení § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele a pokuta byla žalobci uložena do 3 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo, a to při aplikaci ust. 41 soudního řádu správního. 27) Opodstatněnou soud nehodnotil ani námitku žalobce, že doba řízení před soudem nezahrnuje dobu řízení o kasační stížnosti. Tato otázka byla řešena rozšířeným senátem Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8Afs 29/2011, který přijal závěr, že „ust. § 41 s.ř.s. se Pokračování - 9 - 10A 68/2013 uplatní i u řízení o kasační stížnosti, a to bez ohledu na to, s jakým výsledkem skončilo řízení před krajským soudem (to vyplývá z bodu 14 usnesení rozšířeného senátu). 28) Z výše uvedeného lze jednoznačně dovodit, že v případě řízení soudního je nutné zohlednit i ustanovení soudního řádu správního. To jinými slovy znamená, že po dobu soudního řízení se tříletá lhůta pro uložení pokuty podle § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele staví a její běh pokračuje po pravomocném skončení řízení před soudem. Jelikož se jedná o stavění lhůty (nikoliv o její přerušení, kdy lhůta po odpadnutí překážky běží od počátku), část lhůty, která uběhla před zahájením soudního řízení a část lhůty, která uběhla po něm, se sčítají. Jak bylo vysvětleno výše, v dané věci žalovaný správní orgán rozhodl o uložení sankce žalobci a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 3. 2013, což bylo ve lhůtě, kterou stanoví § 24 odst. 9 zákona o ochraně spotřebitele. 29) Žalobce dále vytýkal žalovanému správnímu orgánu, že se věcí nově řádně nezabýval a bez dalšího rozhodl tak, že nedostatky vytknuté správním soudem vypustil, čímž obešel zákon a zcela rezignoval na zásady činnosti správních orgánů, zejména povinnost zjištění nepochybného stavu věci. Ani tyto námitky soud nehodnotí jako důvodné. 30) Po zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu Městským soudem v Praze rozsudkem sp. zn. 6A 145/2012 žalovanému správnímu orgánu zbývalo 33 dní pro vydání rozhodnutí, které by v této lhůtě nabylo i právní moci. V tomto rozhodnutí žalovaný správní orgán uvedl, že není proveditelné v této lhůtě doplnit dokazování a včas dokončit správní řízení. Z toho důvodu postihl žalobce pouze za správní delikt v tom rozsahu, kde na základě hodnocení Městského soudu v Praze nebyly žalobní námitky proti předchozímu rozhodnutí žalovaného správního soudu posouzeny jako důvodné. Proto nelze souhlasit s názorem žalobce, že obešel zákon a rezignoval na základní zásady činnosti správních orgánů, zejména povinnost zjistit nepochybný stav věci. Vzhledem k tomu, že došlo k zúžení odpovědnosti žalobce za porušení zákona o ochraně spotřebitele, neboť mu bylo kladeno za vinu pouze uvedení nepravdivých údajů a přehnaných údajů v propagačním materiálu, nelze přisvědčit žalobci v jeho výtkách. Po zrušení žalovaného rozhodnutí se žalovaný správní orgán věcí zabýval důsledně ve smyslu závazného právního názoru Městského soudu v Praze, tak jak mu ukládá ust. § 78 odst. 5 s.ř.s., kde je uvedeno, že právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení správní orgán vázán. Žalovaný správní orgán postupoval podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, a proto zákon neobešel. Je-li namítáno porušení zásady zjištění skutečného stavu věci je nutno takovou zásadu chápat ve vztahu k vydanému rozhodnutí. 31) Bylo-li vydáno žalovavým správním orgánem rozhodnutí, kterým je žalobci kladeno za vinu porušení některých právních povinností, ve kterých je spatřováno naplnění skutkové podstaty správního deliktu v § 8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele tím, že dne 31. 5. 2012 o vlastnostech výrobku AQUAPOL, spol. s.r.o. uváděl nepravdivé údaje a přehnané údaje a žalovaný vypustil tu část porušení povinností žalobcem, kde mu bylo kladeno za vinu uvedení nedoložených údajů, kde žalovaný správní orgán nemohl s ohledem na nedostatek lhůty postavit najisto otázku odběrů vzorků, navíc za situace, kdy s ohledem na nevratný běh času již nešlo zajistit nápravu, tuto část skutku vypustil, nepředstavoval takový postup porušení zásady zjištění skutkového stavu věci, o kterém by nebyly pochybnosti. Naopak tímto postupem žalovaný správní orgán tuto zásadu jednoznačně dodržel. K porušení této zásady by došlo za situace, pokud by zůstal rozsah správního deliktu, za který je žalobce postihován nezměněn, aniž by došlo k doplněnému dokazování a skutek by byl vysloven, aniž Pokračování - 10 - 10A 68/2013 by došlo k ověření skutkového stavu věci. Jak je zřejmé, o tento případ se v souzené věci nejednalo. 32) V další části žaloby žalobce namítal, že neuvedl ani nepravdivé údaje, které jsou mu vytýkány pod bodem 1 výroku I., když systém a přístroj AQUAPOL pracuje popsaným způsobem zejména, že působení stroje je založeno na transportu molekul vody do podzákladí objektu, že energie k tomu potřebná je přijímána anténním systémem z okolí a že technologie není závislá na dodávce přídavného napětí, ani neuvedl přehnané údaje, které jsou mu vytýkány pod bodem 2 téhož výroku rozhodnutí, neboť mezi referenčními stavbami, na které bylo úspěšně aplikováno zařízení AQUAPOL žalobci jmenoval objekt parlamentu v Budapešti a tato skutečnost je zcela pravdivá, nezkreslená a nepřehnaná. Tuto námitku soud rovněž nehodnotí jako opodstatněnou. Hodnocením nepravdivých a přehnaných údajů a námitkami tohoto rozsahu se zabýval Městský soud v Praze ve svém rozsudku sp. zn. 6A 145/2012, kde tyto námitky posoudil jako neodůvodněné a vysvětlil, že námitky žalobce nebyly v tomto směru důvodné. Jak již soud výše uvedl, tímto právním názorem byl žalovaný správním orgánem v dalším řízení vázán. Jestliže správní orgán by v dalším řízení nerespektoval právní názor vyslovený v rozsudku soudu, porušil by zákon. Žalovaný správní orgán své nové rozhodnutí založil na právním názoru vysloveném v rozsudku Městského soudu v Praze a své nové rozhodnutí řádně odůvodnil. V žalobě proti novému rozhodnutí žalobce již nemůže účinně uplatnit námitky, které soud v řízení o předchozí žalobě neshledal důvodnými a nemůže ani uplatňovat námitky nové, které mohl uplatnit již v předchozím soudním řízení. 33) V souzené záležitosti žalovaný správní orgán vycházel, jak uvedl na straně sedmé žalobou napadeného rozhodnutí z právního názoru soudu, kterým byl vázán, kdy Městský soud v Praze neshledal žalobní námitky uplatněné vůči rozhodnutí ze dne 7. 1. 2008 důvodné. Odvolací orgán neměl důvod odchýlit se od svého předchozího posouzení zákonnosti přezkoumávaného prvoinstančního rozhodnutí, pokud se jednalo o spáchání deliktu klamání spotřebitele uvedením nepravdivých a přehnaných údajů. K tomu uzavřel a vysvětlil na straně osm až deset žalobou napadeného rozhodnutí, že prvostupňový orgán ve věci projednávaného klamání spotřebitele uváděním nepravdivých a přehnaných údajů učinil potřebná skutková zjištění ve smyslu § 3 správního řádu a nepochybil ani při právním hodnocení věci. S tímto závěrem žalovaného správního orgánu se soud zcela ztotožňuje, neboť ze strany žalobce nebyly předloženy žádné nové argumenty, které by již neuplatnil v předchozím soudním řízení a je třeba znovu zdůraznit, že v žalobě proti novému rozhodnutí nemohly být účinně uplatněny námitky, které soud v řízení o předchozí žalobě neshledal důvodnými. Z toho důvodu soud zastává názor, že hodnocení odvolacího orgánu, ohledně informací podávaných spotřebitelům k principům, na nichž mělo být působení řízení AQUAPOL založeno, nejsou pravdivé je správné, stejně tak nebyl zpochybněn závěr žalovaného ohledně jeho argumentace a závěrů k tvrzení žalobce, které bylo hodnoceno jako přehnané. Žalovaný správní orgán v rozhodnutí na straně deset vysvětlil, z jakých důvodů již nedoplňoval dokazování (další vyjádření Ing. M., technického administrátora Farnosti Konice), neboť skutkový stav byl pro potřebu právní kvalifikace zjištěn dostatečně. 34) Žalobce v žalobě připustil, že i kdyby formálně porušil povinnosti stanovené zákonem, z materiálního hlediska by se o správní delikt nejednalo. Soud tento názor nesdílí. Objektem deliktu je právní ochrana spotřebitele a k porušení dochází právě uváděním nepravdivých, nedoložených, případně neúplných, nepřesných, nejasných, dvojsmyslných nebo přehnaných údajů. Je vždy věcí podnikatelského subjektu, aby údaje, které o nabízeném zboží uvádí v propagačních materiálech nebo v jiných souvislostech, nemohly žádnou Pokračování - 11 - 10A 68/2013 z charakteristik uvedených v § 8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele naplnit. V případě nedodržení těchto požadavků se vystavuje riziku (objektivní odpovědnost) bez povinnosti zkoumat subjektivní stránku porušení zákonné povinnosti, a tím i naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Správní orgán v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že žalobce naplnil skutkovou podstatu správního deliktu a specifikoval i kterou skutkovou podstatu správního deliktu naplnil. Vytýká-li žalobce, že správní orgány nezkoumaly, že nezpůsobil spotřebitelům žádnou újmu a zároveň rezignovaly na další zjištění v souvislosti s tím, zda újma vznikla či nevznikla, pak je třeba uvést, že správní orgány v tomto směru na své povinnosti nerezignovaly. Navíc pojem „újma“ je třeba vykládat široce. Újma může vzniknout už pouze tím, že se konečný spotřebitel spoléhá na inzerované vlastnosti a pro tyto inzerované vlastnosti se rozhodne pro koupi výrobku. Správní orgány uvedly, že došlo k porušení či ohrožení zájmu chráněného zákonem. Materiální znak přestupku, za který je žalobce postihován, je naplněn v souvislosti s uváděním nepravdivých, nedoložených, neúplných, nepřesných, nejasných, dvojsmyslných nebo přehnaných údajů. V dané věci nebyly zjištěny ani žalobcem tvrzeny takové zvláštní okolnosti případu, které by nebezpečnost příslušného jednání snižovaly natolik, že by materiální znak nebyl naplněn. Nejednalo se kupříkladu ani o administrativní pochybení. Uvedení nepravdivých či přehnaných údajů je vždy zařazeno do kategorie nezodpovědného jednání, tudíž nelze dovodit absenci materiálního znaku. 35) Zcela nedůvodnou soud shledal námitku žalobce ohledně nepřiměřené výše jemu uložené pokuty. Soud neshledal ani rozpor s ust. § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Povinností správního orgánu při stanovení výše pokuty je vždy zohlednit konkrétní okolnosti případu a odůvodnit proč přistoupil k uložení pokuty v dané výši. Této povinnosti žalovaný správní orgán v daném případě plně dostál. Závěr o výši pokuty je přezkoumatelný. Prvostupňové rozhodnutí ze dne 18. 9. 2007 na straně třináct vysvětlilo postup při stanovení výše sankce. Uvedlo, že bylo přihlédnuto k povaze protiprávního jednání i rozsahu jeho následků. Je v něm vysvětleno, že z podkladů byla zjištěna aplikace zařízení v tisíci dvoustech čtyřiceti jedna objektech k datu zahájení kontroly. Správní orgán provedl i odhad dosažené tržby. Poukázal na to, že společnost poskytovala předmětné údaje ohledně zařízení i během povodní v roce 2002, tedy v době, kdy velká část obyvatelstva se ocitla ve stavu nouze a řada spotřebitelů mohla jednat v tísni. S tímto hodnocením se ztotožnil i odvolací orgán a uvedl, že sankce byla uložena v rámci sazby s horní hranicí jeden milion korun, což odpovídá okolnostem daného případu. Takto odůvodněnou výši pokuty považoval za dostatečnou i Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 6A 145/2012, kdy uvedl, že rozhodnutí správních orgánů obou stupňů mají oporu v obsahu správního spisu. Navíc žalobce nekonkretizoval, proč by měla být výše uložené pokuty nepřiměřená. V žalobou napadeném rozhodnutí se žalovaný správní orgán uložením výše sankce podrobně zabýval na straně jedenáct a dvanáct tohoto rozhodnutí. Bylo tomu tak proto, že se rozhodl snížit původní výši pokuty o 60.000 Kč, neboť zohlednil vypuštění jednoho ze souběžně projednávaných deliktů z výroku rozhodnutí i v rámci výměry sankce. Žalovaný vysvětlil, podle jaké zásady postupoval, k jakým okolnostem a přitěžujícím důvodům přihlížel. Soud se s podrobným odůvodněním výše pokuty, které uvedl žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí, ztotožnil. Z rozhodnutí vyplývá, že žalovaný správní orgán důsledně poměřoval zásadu materiální pravdy ve smyslu § 3 správního řádu i zásadu vyšetřovací podle § 50 odst. 3 téhož zákona. Soud neshledal, že by žalovaný zohledněním v rozhodnutí uvedených skutečností překročil meze správního uvážení. Při stanovení výše pokuty vycházel ze zákonem stanovených kritérií a v tomto směru mu nelze ničeho vytknout. Žalovaný posoudil okolnosti, které mohly mít vliv na výši pokuty, a to dostatečně přezkoumatelným a zákonným způsobem. Pokračování - 12 - 10A 68/2013 V. Závěr, náklady řízení 36) Soud proto uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Námitky, které žalobce vznesl teprve při jednání před krajským soudem, byly vzneseny po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 72 odst. 1 ve vztahu k § 71 odst. 2 poslední věta s. ř. s., ve které lze rozšířit žalobní body, a proto se jimi soud zabývat nemohl. 37) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který požadoval uhradit cestovné k procesnímu soudu a zpět ve výši 330 Kč. Soud proto rozhodl tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení tuto částku ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 16. dubna 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava