Krajský soud v Českých Budějovicích · Rozsudek

10 A 71/2012

č. j. 10 A 71/2012-37

ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 1 As 186/2012-39

Rozhodnuto 2012-11-12 · ECLI:CZ:KSCB:,2012:10.A.71.2012.37

  1. KS Č. Budějovice 10 A 71/2012-37
  2. NSS 1 As 186/2012-39

Citované zákony (7)

Rubrum

10A 71/2012 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) J. E., a b) Ing. J. E., oba zast. Mgr. Martinem Smetanou, advokátem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 17.7.2012 č.j. OREG 18358/2012/luka, t a k t o :

Výrok

Věci vedené pod sp.zn. 10A 71/2012 a 10A 72/2012 se s p o j u j í ke společnému projednání. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 10A 71/2012. Žaloby se z a m í t a j í . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Žalobami doručenými dne 21.8.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobci domáhali přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 17.7.2012 č.j. OREG 18358/2012/luka, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Stavebního úřadu v Sezimově Ústí o dodatečném povolení stavebních úprav části stávající skladové haly v rozsahu změny dispozice půdorysu spojených se zněnou užívá části objektu na truhlářskou dílnu a přístřešku pro instalovaný kotel na pozemku st. p. č. 93 a čp. 308/2 v kat. úz. Ústrašice a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Pokračování - 2 - 10A 71/2012 Oba žalobci poukázali na vývoj stavebních úprav, kdy v roce 1999 byla povolena změna dokončené stavby skladové haly, toto stavební povolení bylo změněno na základě povolení změny stavby před dokončením. Dne 31.1.2006 byla kolaudována změna stavby na základě povolení z roku 2005, dne 30.9.2008 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí na základě povolení změny stavby z roku 1999. Dovozuje se, že uvedenými kolaudačními rozhodnutími bylo povoleno užívání stavby provedené v rozporu se stavební dokumentací a stavební řízení bylo zahájeno v jiném rozsahu, než byla stavba povolena ve stavebním řízení o změně stavby před dokončením podle povolení z roku 2005. Žalobce J. E. napadenému rozhodnutí vytýká, že není patrné, na základě jakých podkladů byl učiněn úsudek o odvodu dešťových vod z přístřešku pro kotel, správní orgány obou stupňů se nevypořádaly s tvrzením žalobce souvisejícím s pracemi na klempířských konstrukcích. Žalobce J. E. tvrdí, že požárně nebezpečný prostor zasahuje na cizí pozemek, což vyžadovalo souhlas vlastníka takového pozemku. Z toho se dovozuje, že stavební úřad se měl zabývat požárně nebezpečným prostorem. Žalobce Ing. J. E. uvedl, že nesouhlasí s úsudkem žalovaného o tom, že předmětem řízení byly pouze stavební úpravy části původní skladové haly související se změnou užívání části haly na truhlárnu. Další žalobní bod se týká veřejně přístupné účelové komunikace žalobce, jako vlastník konkrétních pozemků tyto pozemky oplotil, což znamená, že není možné užívat je jako veřejnou účelovou komunikaci. Vlastnické právo žalobce nelze omezovat užíváním jeho pozemků neurčitým počtem ostatních osob. Dovozuje se, že bez vyřešení přístupu není možné povolit provedené stavební úpravy. Žalovaný navrhl žaloby zamítnout. Poukázal na to, že předmětem řízení byly pouze stavební úpravy části původní skladové haly provedené v souvislosti se změnou užívání této části na truhlárnu, nikoli stavební úpravy celé haly povolené v roce 1999. To se projevilo v rozsahu přezkumné činnosti v odvolacím řízení. Ke zrušení stavebního povolení z roku 2005 došlo se zřetelem k tomu, že se žalobcem nebylo jednáno jako s účastníkem řízení. Skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno poté, co truhlářská dílna byla pravomocně zkolaudována a kolaudační rozhodnutí nebylo již přezkoumatelné, nebránila tomu, aby protiprávní stav změny stavby provedené za účelem vzniku truhlárny byl napraven postupem podle § 129 nového stavebního zákona. V projednávané věci bylo proto vedeno řízení o žádosti o dodatečném povolení stavby stavebních úprav části stávající skladové haly v rozsahu změny dispozice půdorysu související s užíváním části objektu skladové haly na truhlářskou dílnu. Odvolací námitkou o řešení odvodu dešťových vod ze stávající zpevněné plochy či střechy celé budovy nebylo možno se vzhledem k předmětu řízení o dodatečném povolení stavby zabývat. Odvod dešťových vod je zajištěn do stávající vpusti na pozemku stavebníka a stávající stav nemůže zhoršit. To je patrné z projektové dokumentace a znalosti stavebního úřadu celého areálu bývalého plemenářského podniku. Výměna a opravy klempířských prvků patří do běžné údržby stavby, která nevyžaduje ohlášení a nejsou předmětem dodatečného povolení stavby. Pokračování - 3 - 10A 71/2012 K požárně nebezpečnému prostoru je zdůrazněno, že předmětem dodatečného povolení byly stavební úpravy části stávající skladové haly spojené se změnou užívání části objektu na truhlářskou dílnu, nikoli ostatní stavební úpravy původní haly. Žalobní bod nesouvisí s předmětem řízení a námitku nebylo možno v daném řízení řádně uplatnit. Tato námitka by nemohla být vznesena ani v roce 2005, kdy stavební úpravy byly projednávány. Pro danou část stavby bylo vypracováno požárně bezpečnostní řešení. Žalobce v roce 1999 nebyl vlastníkem sousedních pozemků, a tudíž nemohl být ani účastníkem řízení. K žalobnímu bodu obsaženému v žalobě Ing. J. E. o přístupu ke stavbě se uvádí, že takový přístup je zajištěn z titulu obecného užívání pozemní dokumentace. Podle vyjádření příslušného silničního správního úřadu z roku 2010 je přístup k objektu ze silnice třetí třídy přes veřejně přístupnou účelovou komunikaci po označených pozemkových parcelách. Tím je doloženo, že stavba je napojena na silniční síť a dodatečné povolení stavebních úprav nezávisí na vyřešení předběžné otázky. Případným oplocením pozemků nedochází ke zrušení veřejně přístupné účelové komunikace. Konstatuje se, že přístup je zajištěn stávajícím způsobem, napojením stavby na silniční síť účelovou komunikací. Protože obě žaloby směřují proti témuž rozhodnutí, postupoval soud podle § 39 odst. 1 s.ř.s. a věci spojil ke společnému projednání, protože pro takový postup jsou dodrženy procesní podmínky. Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Stavební úřad v Sezimově Ústí rozhodnutím ze dne 2.12.2009 vydal stavební povolení na stavební úpravy skladové haly včetně přípojek na konkrétně specifikovaných pozemkových parcelách v kat. úz. Ústrašice. Z podmínek stavebního povolení je zřejmé, že jedná se o stavební úpravy ve stávajícím objektu skladové haly, kdy stavební úpravy spočívají v rozdělení prostor stávající haly příčkami na prostor pro garážování nákladních automobilů, prostor pro mytí nákladních automobilů, sklad, šatny a sociální zařízení s archivem v patře nad šatnami a sociálním zařízením. Ve spise je založena projektová dokumentace, vyjádření okresního požárního rady. Dne 7.9.2005 bylo vydáno rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením v rozsahu změny dispozice půdorysu – stavební úprava spojená se změnou užívání části objektu skladové haly na truhlářskou dílnu. Kromě projektové dokumentace je ve spise založeno požárně bezpečnostní řešení stavby vyhotovené autorizovaným technikem pro požární bezpečnost staveb a stanovisko hasičského záchranného sboru jako dotčeného orgánu státní správy. Užívání této stavby bylo povoleno kolaudačním rozhodnutím ze dne 31.1.2006. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 22.2.2006. Pro užívání stavby byly stanoveny podmínky, že stavba bude užívána k účelu uvedenému v kolaudačním rozhodnutí, tedy jako truhlářská dílna. Další podmínkou pak bylo do konce měsíce února roku 2006 odstranit konkrétně specifikované vady. Zbylé stavební úpravy povolené rozhodnutím z roku 1999 byly kolaudovány dne 30.9.2008. Pokračování - 4 - 10A 71/2012 Krajský úřad Jihočeského kraje svým rozhodnutím ze dne 4.11.2009 zrušil rozhodnutí stavebního úřadu o povolení změny nedokončené stavby spočívající v provedení vestavby truhlářské dílny do stávající skladové haly. Stalo se tak se zřetelem k tomu, že žalobce J. E. byl opomenut jako účastník řízení, čímž nemohl v daném řízení hájit svá práva. Protože daná stavba byla již pravomocně kolaudována, uložil stavebnímu úřadu postupovat podle § 129 odst. 1 písm. b/ stav. zák. Dané řízení bylo zahájeno 30.12.2009 a na den 26.1.2010 bylo nařízeno ústní jednání spojené s místním šetřením. O tomto jednání byl pořízen protokol zachycující zjištění na místě samém, oba žalobci byli přítomni a uvedli, že uplatňují námitky, které ve lhůtě dvou týdnů odůvodní. Stavebník byl dne 28.1.2010 vyzván k podání žádosti o dodatečné povolení stavby a předložení projektové dokumentace podle skutečného zhotovení stavby a stanoviska hasičského záchranného sboru. Stavebník žádost o dodatečné povolení stavby podal a doložil požadované písemnosti. Požárně bezpečnostní řešení bylo posouzeno hasičským záchranným sborem, který ve svém souhlasném stanovisku z 28.4,2010 vyjádřil, že zpracovaná dokumentace splňuje podmínky z hlediska požární ochrany a odkazuje se na požárně bezpečnostní řešení stavby. Projektová dokumentace stavebních úprav byla vyhotovena autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby. Dodatečné povolení stavby z 23.11.2010 bylo v odvolacím řízení zrušeno pro nepřezkoumatelnost způsobenou tím, že nebyl správně vyhodnocen obsah námitek žalobců, které převážně nesouvisely s předmětem rozhodování. Takové námitky nadbytečně vypořádal, avšak námitky týkající se předmětu řízení zůstaly řádně neprojednány. Byly shledány další procesní závady a stavebnímu úřadu bylo uloženo vyzvat stavebníka k upřesnění projektové dokumentace, zabývat se podáními účastníků a posoudit, zda existence či neexistence účelové komunikace veřejně přístupné nezpůsobuje překážku řízení. Stavebník doložil průvodní technickou zprávu, následovalo rozhodnutí o dodatečném povolení stavby z 18.10.2011. I toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení dne 1.2.2012 zrušeno a věc vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání. Došlo k tomu pro nepřezkoumatelnost prvoinstančního rozhodnutí, přičemž odkazuje se na způsob vyřízení námitky J. E. o odvodu dešťových vod. Vpusť, na kterou se poukazuje, není zakreslena v projektové dokumentaci. Ohledně vypořádání námitky žalobce Ing. J. E. se odvolací orgán ztotožnil se stavebním úřadem, že rozhodování záležitosti přístupu ke stavbě není v kompetenci stavebního úřadu. V dalším řízení byla projektová dokumentace doplněna výkresem o stávající kanalizaci, je znázorněna kanalizační šachta a uliční vpusť. Způsob odvodu dešťové vody je popsán v dodatku k průvodní zprávě. Dne 24.4.2012 bylo vydáno dodatečné povolení stavebních úprav části stávající skladové haly v rozsahu změny dispozice půdorysu související se změnou užívání části objektu na truhlářskou dílnu včetně přístřešku pro instalovaný kotel. Současně bylo rozhodnuto o námitkách žalobců tak, že byly zamítnuty. K odvolání žalobců uplatněných v podstatě z důvodů obdobných žalobním bodům rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že předmětem Pokračování - 5 - 10A 71/2012 prvoinstančního řízení byly pouze stavební úpravy části původní skladové haly provedené se změnou užívání části haly na truhlárnu. Nejednalo se o stavební úpravy celé haly povolené v roce 1999. Ohledně svodu dešťových vod z přístřešku bylo poukázáno na skutečnost, že voda je odváděna do stávající vpusti. Řešení odvodu dešťových vod ze zpevněné plochy či střechy celé budovy nebylo předmětem správního řízení, a proto se v takovém rozsahu žalovaný nemůže odvolací námitkou zabývat. K námitce žalobce J. E. o tom, že stavební úřad nevypořádal jeho nesouhlas s výměnou klempířských konstrukcí je poukazováno na to, že výměna a opravy takových prvků patří do běžné údržby stavby, která nevyžaduje ohlášení stavebnímu úřadu. Případné tvrzené škody na majetku je pak zapotřebí řešit občanskoprávní cestou. K odvolací námitce Ing. J. E. o zajištění přístupu ke stavbě se uvádí, že dodatečně povolované stavební úpravy nezávisejí na předběžné otázce spočívající ve vydání deklaratorního rozhodnutí o existenci či neexistenci účelové komunikace veřejně přístupné po pozemcích, které jsou ve vlastnictví odvolatele. Neoprávněné užívání těchto pozemků patří do kompetence jiného správního orgánu. Odvolací důvod žalobce J. E. o požárně nebezpečném prostoru nesouvisí s předmětem prvoinstančního rozhodnutí. V roce 2005 byly projednávány stavební úpravy pouhé části stavby, přičemž pro tuto část bylo vypracováno požárně bezpečnostní řešení, v tomto řízení nelze uplatňovat námitky patřící do řízení z roku 1999. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloby důvodné nejsou. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o dodatečném povolení stavební úpravy části stávající skladové haly v rozsahu změny dispozice půdorysu spojené se změnou užívání části objektu na truhlářskou dílnu a přístřešek pro instalovaný kotel. Právě tímto rozhodnutím stavebního úřadu se zabýval odvolací orgán. Žalobce J. E. s takovým názorem žalovaného vyslovil nesouhlas v námitkovém řízení. Právní názor žalobce J. E. není správný. Především je zapotřebí uvést, že není konkrétně specifikováno, v čem spočívá nesprávnost názoru správních orgánů obou instancí o tom, že v daném řízení se lze zabývat výlučně tím, co bylo jeho předmětem. Takovým argumentem není odkaz na postupně vydávaná rozhodnutí, jestliže tato rozhodnutí jsou pravomocná a lhůta stanovená § 72 odst. 1 s.ř.s. pro podání žaloby proti označeným rozhodnutím uplynula. Řízení, ve kterém bylo vydáno prvoinstanční rozhodnutí stavebního úřadu a následně rozhodnutí žalovaného, bylo vedeno na žádost stavebníka o dodatečné povolení výše specifikovaných stavebních úprav. K dodatečnému povolení stavby kolaudované pravomocně již v roce 2006 došlo poté, co původní stavební povolení pro tyto stavební úpravy povolené v roce 2005 bylo zrušeno. Jedná se o správní řízení zahájené na žádost a z takto vymezeného předmětu řízení nesmí stavební úřad nikterak vykročit. Rozhodování se proto musí omezit na to, lze-li dodatečně povolit příčku oddělující část existující haly obsahující dnes kolaudovanou truhlářskou dílnu, úpravu podlah a podhledu a přístřešku pro kotel o výměře 4,9 m2. Jiné stavební úpravy v tomto řízení posuzovat nelze. Nutno poznamenat, že tyto stavební úpravy byly kolaudovány rozhodnutím, které nabylo právní moci v roce 2006. Rozhodnutí obsahuje zcela jednoduché podmínky, a sice ty, že kromě závad, které měly být ve stanovené lhůtě odstraněny, může být stavebně upravená část dané budovy užívána v souladu s povolením, tedy jako truhlárna. Za situace, kdy lze danou stavební úpravu užívat v souladu s přivolením příslušného orgánu státní správy, lze v podstatě uzavřít, že uživatel Pokračování - 6 - 10A 71/2012 stavebních úprav žádné dodatečné povolení prakticky nepotřebuje. Nic mu totiž nebrání v tom, aby stavební úpravy jako truhlárnu užíval. Pro úplnost soud doplňuje, že stavební úpravy, které byly v roce 2006 kolaudovány, byly povoleny na základě rozhodnutí o povolení změny stavby před jejím dokončením. Toto rozhodnutí bylo vydáno v roce 2005. Právě v tomto rozhodnutí mělo oporu počínání stavebníka při změně dané části stavby a v tomto rozsahu byly stavební úpravy kolaudovány. Ke kolaudaci původně povolených stavebních úprav existující skladové haly, tak jak byly povoleny v roce 1999, došlo v roce 2008. Tyto stavební úpravy nebyly předmětem rozhodování napadeného rozhodnutí a soud se jimi nemůže zabývat. Obdobný názor vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23.11.2011, č. j. 3 As 18/2011-117, ze kterého je zcela zřetelné, že při rozhodování o změně stavby se posuzuje výlučně ta část stavby změnou dotčená. Jestliže se správní orgány obou stupňů zabývaly výlučně tím, lze-li dodatečně povolit změnu stavebních úprav spočívajících ve vytvoření truhlářské dílny a přístřešku na kotel, postupovaly zcela správně v rozsahu předmětu řízení vymezeném v žádosti a v rozsahu odpovídajícímu několik let pravomocnému kolaudačnímu rozhodnutí o užívání právě dodatečně povolovaných stavebních úprav. Kolaudační rozhodnutí o stavebních úpravách dané haly, vydaná v roce 2006 a 2008 nejsou a nemohou být předmětem tohoto řízení již z toho důvodu, že nebyly předmětem rozhodování v řízení, jehož výsledkem bylo napadené rozhodnutí, které se projednávanou žalobou navrhuje zrušit. Tím, že žalobci napadli rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, nelze brojit proti několik let pravomocným kolaudačním rozhodnutím. O kolaudaci obou stavebních úprav nebylo napadeným rozhodnutím rozhodováno, a proto se těmito rozhodnutími nelze zabývat a nelze hodnotit, zda byly kolaudovány stavební úpravy realizované v souladu se stavebním povolením. Nutno poznamenat, že lhůta pro podání žaloby proti těmto rozhodnutím stanovená § 72 odst. 1 s.ř.s. uplynula. Řízení o povolení změny stavby spočívající ve stavebních úpravách skladové haly se týkalo změny dispozice půdorysu – stavební úprava spojená se změnou užívání části objektu skladové haly na truhlářskou dílnu, kdy nové dispoziční členění haly zahrnulo truhlářskou dílnu o 105 m2 vzniklou přezděním prostoru garáží protipožární příčkou provedenou ke střešní konstrukci. Pravomocným rozhodnutím z 31.1.2006 byla kolaudována stavební úprava skladové haly v části truhlářská dílna o 105 m2. Právě o dodatečné povolení stavebních úprav části stávající skladové haly bylo stavebníkem požádáno a tyto stavební úpravy v rozsahu změna dispozice půdorysu – stavební úpravy spojené se změnou užívání části na truhlářskou dílnu včetně přístřešku pro instalovaný kotel byly prvostupňovým rozhodnutím dodatečně povoleny. Žádost se vztahovala i k přístřešku pro instalovaný kotel o rozloze 4,9 m2. Z obsahu spisu je zřejmé, že právě tato truhlářská dílna s přístřeškem je stavebníkem užívána, v tomto rozsahu byla žádost o dodatečné povolení podána a o takových úpravách bylo v daném řízení rozhodováno. Při dodatečném povolení stavby se rozhoduje o tom, lze-li dodatečně povolit existující stavební úpravy. V obecné rovině je třeba uvést, že není rozhodné, odpovídají-li dodatečně povolované stavební úpravy projektové dokumentaci, protože dodatečné povolení přichází v úvahu i tehdy, jestliže stavba byla povolena, avšak stavebník se při provádění stavby od projektové dokumentace, která tvoří součást stavebního povolení, odchýlil. Žalobní bod o tom, že to může být rozdíl mezi stavem při vydání původního stavebního povolení a skutečnou realizací stavebních úprav, které byly předmětem projednání při dodatečném Pokračování - 7 - 10A 71/2012 povolení stavby samo o sobě neznamená, že stavební úpravy, které jinak splňují podmínky dané stavebními a jinými právními předpisy, nelze dodatečně povolit. K citaci z napadeného rozhodnutí ohledně odvodu dešťových vod je zapotřebí uvést, že předmětem dodatečného povolení byl mimo jiné přístřešek na kotel. Ostatní stavební úpravy byly provedeny uvnitř existující stavby, kdy odvod dešťových vod nebyl a nemohl být řešen. K argumentaci žalobce J. E. o rozhodování na základě skutečného zjištění stavu věci odkazuje soud na ustanovení § 129 odst. 3 stav. zák., kdy v řízení o dodatečném povolení stavby se postupuje podle § 111 až 115 téhož zákona. Ustanovení § 112 odst. 2 zákona pak umožňuje rozhodnout bez ohledání na místě, jsou – li poměry staveniště stavebnímu úřadu dobře známy a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby a stanovení podmínek k jejímu provádění. V létech 2006 a 2008 se v místě provádění stavebních úprav uskutečnila pro účely kolaudace místní šetření. Další místní šetření se uskutečnilo 26.1.2010 právě v řízení, které bylo uzavřeno vydáním napadeného rozhodnutí. Tohoto ústního jednání spojeného s místním šetřením se oba žalobci účastnili. Jestliže tu není stanovena povinnost provést vždy místní ohledání, přičemž nadto k místnímu šetření spojeného s ústním jednáním došlo, nelze dovodit, že stav věci nebyl řádně zjištěn. Způsob odvádění dešťových vod z přístřešku, který jediný byl kromě vnitřních úprav předmětem dodatečného povolení, je zakreslen v projektové dokumentaci, ve které je vyznačena stávající kanalizace vybudovaná v době výstavby areálu, kanalizační šachta a uliční vpusť. V dodatku k průvodní zprávě se uvádí, že dešťové vody z doplněného přístřešku o výměře 4,9 m2 jsou odvedeny přes zpevněnou plochu a dvorní vpusť do stávajících rozvodů kanalizace podle přiložené dokumentace. Projektová dokumentace byla vyhotovena autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby. Projektová dokumentace je tudíž k dispozici, bylo provedeno místní šetření spojené s ústním jednáním, a proto nelze přisvědčit, že rozhodnutí bylo vydáno v souvislosti s odváděním dešťových vod z přístřešku pro kotel bez řádného zjištění skutkového stavu věci. Kromě toho, ustanovení § 112 odst. 2 za použití § 129 odst. 3 stav. zák. umožňuje stavebnímu úřadu postupovat pouze na základě projektové dokumentace při znalosti staveniště. Soud nesdílí názor, že stavební úřad a žalovaný se nevypořádali s výměnou klempířských konstrukcí. Klempířské konstrukce nebyly předmětem povolení daných stavebních úprav, a proto o nich rozhodováno být nemohlo. V tomto smyslu bylo na námitku žalobce J. E. v napadeném rozhodnutí reagováno, což je zřejmé ze strany 4 napadeného rozhodnutí. Nelze proto přisvědčit výhradě o tom, že na danou námitku nebylo reagováno. Pro věc je však podstatné, jaké stavební úpravy byly projednávány a výměny či opravy klempířských konstrukcí se dodatečné povolení stavebních úprav netýká. Rovněž žalobní bod vztahující se k požárně nebezpečnému prostoru není opodstatněný. Ve vztahu k rozhodnutí z roku 1999 je zapotřebí připomenout, že žalobce J. E. v označeném roce vlastníkem sousední stavby nebyl. Rozhodnutí z roku 1999 předmětem řízení není a být nemůže, stejně jako kolaudační rozhodnutí vydané následně po povolení stavebních úprav z roku 1999 soud v tomto řízení nepřezkoumává. V souzené věci se lze zabývat výlučně napadeným dodatečným povolením stavebních úprav, které byly kolaudovány v roce 2006. Pokračování - 8 - 10A 71/2012 K stavebním úpravám skladové haly na truhlářskou dílnu bylo v dubnu 2010 vypracováno požárně bezpečnostní řešení autorizovaným technikem pro požární bezpečnost staveb. Na podkladě takto zpracované dokumentace z hlediska požární ochrany vydal Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje dne 22.4.2010 závazné stanovisko dotčeného orgánu na úseku požární ochrany. S předloženou dokumentací autorizovaného technika pro požární bezpečnost byl vyjádřen souhlas. Podmínky pro vedení stavby se zřetelem k požární bezpečnosti byly tudíž v řízení o dodatečném povolení stavebních úprav existující stavby na truhlárnu s přístřeškem pro kotel doloženy. Dokumentací ohledně povolovaných stavebních úprav není doloženo, že právě tyto povolené úpravy z hlediska požární bezpečnosti zasahují na žalobcovy pozemky. Jiným požárně nebezpečným prostorem než tím, který mohl, avšak nebyl založen dodatečně povolovanými stavebními úpravami, nebylo možno v daném řízení se zabývat. Povolení stavebních úprav z roku 1999 bylo konzumováno kolaudačním rozhodnutím z roku 2008. Stavebním povolením stavebních úprav existující skladové haly se nelze v řízení o dodatečném povolení stavebních úprav části dané haly zabývat, přičemž argumentace žalobce J. E. o účastenství v roce 1999 není přiléhavá, je-li písemnostmi katastrálního úřadu doloženo, že vlastníkem nemovitostí zakládajících účastenství se stal v roce 2000. Žalobce Ing. J. E. namítá, že povolené stavební úpravy nejsou přístupné z veřejné komunikace. Toto tvrzení nemá oporu ve spise, kdy z vyjádření silničního úřadu ze dne 21.10.2010 plyne, že přístup k budově, které se stavební úpravy týkají, je zajištěn ze silnice 3. třídy veřejně přístupnou účelovou komunikací konkrétně specifikovanými pozemky. Existuje- li podle vyjádření k tomu příslušného orgánu přístup ke stavbě a vyjadřuje-li takový úřad, že jedná se o veřejně přístupnou komunikaci, pak na tom nemění nic skutečnost, že vlastník pozemků dotčených veřejně přístupnou komunikací takové pozemky oplotil. Oplocením veřejně přístupné účelové komunikace vlastníkem takových pozemků účelová komunikace nezanikla. Faktické znemožnění využití veřejně přístupné účelové komunikace ještě neznamená, že účelová komunikace zanikla právně. Posouzení existence veřejně přístupné účelové komunikace však není na stavebním úřadu, protože pro tento úřad je rozhodné, že při projednání věci měl k dispozici sdělení silničního úřadu o tom, že přístup ke stavbě existuje. Dovolává-li se žalovaný písemnosti žalovaného vydané odborem dopravy a silničního hospodářství z 10.2.2011, je zapotřebí především uvést, že nejedná se o žádné rozhodnutí, ale o sdělení, které má povahu obecné informace, jak je ostatně v tomto sdělení uvedeno. Deklaratorní rozhodnutí ve smyslu uvedeného sdělení v době rozhodování stavebního úřadu ani žalovaného vydáno nebylo. Soud nesdílí názor žalobce o tom, že otázka přístupu ke stavbě nebyla vypořádána, jestliže tu existuje prve zmíněné sdělení silničního úřadu o existenci veřejně přístupné účelové komunikace. Neexistovala tudíž předběžná otázka, kterou bylo zapotřebí projednat. Názor žalovaného vyjádřený ve zrušovacím rozhodnutí z 23.11.2010 byl respektován tím, že stavební úřad zjišťoval, je-li přístup k dané stavbě. Jestliže tu takový doklad existuje a uvádí se v něm, že přístup ke stavebním úpravám k dané stavbě je zajištěn veřejně přístupnou účelovou komunikací, pak nebylo zapotřebí postupovat podle § 57 správ. řádu. Dodatečným povolením stavebních úprav k existující stavbě, přičemž tyto stavební úpravy jsou po dobu několika let pravomocně kolaudovány, nedochází k omezování žalobce Ing. J. E. ve vlastnickém právu užíváním neurčitým počtem osob. Dodatečné stavební Pokračování - 9 - 10A 71/2012 povolení nemá deklaratorní účinky vyjadřující, že po pozemcích ve vlastnictví žalobce Ing. J. E. vede veřejně přístupná účelová komunikace. Dodatečným povolením stavebních úprav bylo rozhodováno výlučně o takových stavebních úpravách, a nikoli o tom, existuje-li na pozemcích ve vlastnictví druhého ze žalobců veřejně přístupná účelová komunikace. Jak již bylo uvedeno, rozhodování o tom náleží do jiného řízení před silničním správním úřadem. Dotčený orgán státní správy, silniční správní orgán, vyjádřil, že stavba, ve které se povolované úpravy nacházejí, je přístupná po veřejné účelové komunikaci. Byl-li o přístupu ke stavbě předložen takový důkaz, pak to není pro předběžnou otázku místo. Nutno poznamenat, že stavba, ve které byly stavební úpravy provedeny, existovala již v době před rokem 1999, kdy původní sklad společnosti Reprogen byl podroben stavebním úpravám, a tudíž tato stavba jako celek byla přístupná po veřejné komunikaci. Nezbývá než zopakovat, že pro souzenou věc je podstatné, že přístup ke stavbě dokládá potvrzení příslušného silničního úřadu. Pro vydání dodatečného povolení stavebních úprav je rozhodné, že kolaudované stavební úpravy jsou přístupné veřejnou účelovou komunikací a na stavebním úřadu při rozhodování při dodatečném povolování takových úprav není řešit způsob přístupu veřejnou komunikací. Napadené rozhodnutí proto nemůže být vadné, je-li odkazováno na zápis z jednání Obce Ústrašice z 19.3.1998. Soud proto uzavřel, že napadeným rozhodnutím nejsou žalobci zkráceni na svém vlastnickém právu, rozhodnutí úřadů obou stupňů má oporu ve spise, rozhodnutí jsou srozumitelná a přezkoumatelná a orgány obou instancí se vypořádaly s námitkami žalobců, přičemž učinili tak přesvědčivě. Okolnost, že žalobci s takovým vypořádáním námitek nesouhlasí, ještě neznamená, že rozhodnutí je nepřesvědčivé či nepřezkoumatelné. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, kterých se žalobci dovolávají. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žaloby zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s., nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty Pokračování - 10 - 10A 71/2012 nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 12. listopadu 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka

Dotčená ustanovení

Zákon soudní řád správní 150/2002 Sb.

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.