10 A 76/2011
č. j. 10 A 76/2011-28
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
10 A 76/2011 – 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce V. T., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem v Českém Krumlově, Latrán 193, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru kultury a památkové péče, oddělení památkové péče, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.7.2011, č.j. KUJCK/9915/2011/OKPP/7, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu - Jihočeského kraje České Budějovice, odboru kultury a památkové péče, oddělení památkové péče ze dne 19.7.2011, č.j. KUJCK/9915/2011/OKPP/7 se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 7 800,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
I. Vymezení věci. /1/ Žalobou doručenou dne 16.9.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, odboru územního plánování a památkové péče ze dne 19.1.2011 č.j. MUCK 65501/2010/OUPPP/JP tak, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč, neboť správní orgán žalobce shledal vinným z přestupku ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 písm. e) památkového zákona pro porušení ustanovení § 14 odst. 1 zák. č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči tím, že provedl v době od 20.8.2010 do 30.10.2010 stavební úpravy spočívající v osazení nových plastových výplní okenních otvorů na fasádě do ulice a do Pokračování - 2 - 10A 76/2011 dvora, v provedení nové úpravy s vrypy na uliční a dvorní fasádě domu a v osazení erbu na uliční fasádě domu Hořice čp. 33 na pozemku parc. č. st. 33/1 v kat. úz. Hořice na Šumavě zapsaného jako nemovitá kulturní památka v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 47495/3-5828, v Městské památkové zóně Hořice na Šumavě, bez závazného stanoviska. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit paušální náklady řízení ve výši 1 000,- Kč podle § 79 přestupkového zákona. /2/ Žalobce v žalobě namítal, že nebyl dostatečně zjištěn stav věci, o kterém by nebyly důvodné pochybnosti. Tím došlo k porušení § 3 správního řádu. Odkázal-li žalovaný na prohlášení žalobce ze dne 13.12.2010, ve kterém žalobce uvedl, že okna a fasáda byly provedeny od 20.8 do 30.10.2010, pak měl na mysli pouze uliční část domu, neboť okna ve dvorní části byly vyměněny na jaře roku 2009. Tuto skutečnost by správní orgán zjistil z případného místního šetření, neboť obě fasády byly provedeny v jiném časovém období a jsou rozdílné. Na dvorní části fasády je také zobrazen letopočet provedení 2009. O rozdílné době při vyhotovení fasády věděl kupříkladu M. M., současný starosta Obce Hořice nebo sousedé J. F. či J. V.. Fasády prováděl J. H., který bohužel zemřel a nemůže osobně potvrdit dobu provedení fasády. Dobu může však potvrdit starosta M. M., který byl přítomen u místního šetření a předmětem místního šetření byla pouze uliční část domu. Tyto důkazy měl správní orgán provést z úřední povinnosti, neboť je povinen zjistit skutkový stav věci náležitě tak, aby o něm důvodné pochybnosti nevznikaly. Žalobce proto navrhl, aby správní orgán provedl další šetření ve věci, které by mu umožnilo zjistit, kdy byla skutečně provedena oprava dvorní části domu. Žalobce dále namítl, že mu byla uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč, aniž byly zohledněny jeho majetkové poměry. Pokuta pro něho představuje likvidační částku, kterou není schopen zaplatit, neboť je starobní důchodce. Ze starobního důchodu hradí veškeré své výdaje. Žalobce je bezúhonnou osobou a v jeho případě se jednalo o nedbalostní přestupek. Navíc poukázal na ustanovení § 39 odst. 1 zákona o státní památkové péči, podle kterého není uložení pokuty povinností správního orgánu, když pokuta pouze může být uložena. Poukázal i na to, že Krajský úřad, odbor kultury a památkové péče v Českých Budějovicích změnil přípisem ze dne 22.6.2011 závazné stanovisko Městského úřadu Český Krumlov ze dne 24.1.2011, že záměr na provedení předmětných oprav je z hlediska památkového zákona přípustný. Zdůraznil, že rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 20.1.2011 bylo i zrušeno prohlášení předmětného domu čp. 33 v obci Hořice za kulturní památku. Tyto skutečnosti jsou významné i pro určení míry nebezpečnosti jednání žalobce a stanovení správné výše uložené pokuty. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu. /3/ Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že řízení ve věci přestupku žalobce bylo prvostupňovým orgánem zahájeno pro podezření ze spáchání přestupku, kterého se měl dopustit tím, že provedl stavební úpravy domu čp. 33 v Hořicích, a to osazení nových plastových výplní okenních otvorů, osazení nových vjezdových vrat, provedení nové fasádní úpravy a uliční fasády domu s osazením erbu a dvorní fasády domu, výměny střešní krytiny a osazení střešních oken bez závazného stanoviska ve smyslu památkového zákona. Žalovaný správní orgán uvedl, že žalobce byl seznámen s obviněním a proti tomu nevznesl v průběhu přestupkového řízení žádné námitky. Nezpochybnil obvinění z provedení prací ve dvorní frontě domu. Námitku, že práce ve dvorní frontě domu byly provedeny již v roce 2009, vznesl žalobce až v rámci odvolacího řízení, avšak nepředložil žádné důkazy. Z toho důvodu se žalovaný správní orgán nezabýval tvrzením žalobce a jím nově označené důkazy kupříkladu výslech svědků a místní šetření považuje za účelové. K výši uložené pokuty žalovaný správní Pokračování - 3 - 10A 76/2011 orgán uvedl, že ji nepovažuje za likvidační. Tento názor žalovaný podložil úvahou ohledně kupříkladu povinnosti zaměstnance uhradit škodu způsobenou z nedbalosti, která podle zákoníku práce nesmí přesáhnout čtyř a půl násobek průměrného měsíčního výdělku. Z toho důvodu ve vztahu k výši měsíčního příjmu žalobce má žalovaný za to, že se o likvidační pokutu nejedná. Žalovaný navíc poznamenal, že žalobce má možnost požádat o sjednání splátkového kalendáře, pokud by uložená pokuta neúměrně zatěžovala jeho rodinný rozpočet. K závaznému stanovisku prvoinstančního orgánu vydanému podle § 11 odst. 3 zákona o státní památkové péči žalovaný uvedl, že ve vztahu k přestupku, v němž byla uložena pokuta, jsou námitky žalobce irelevantní. Pro věc nepovažuje žalovaný za podstatné ani zrušení předmětného domu nemovitou kulturní památkou, ke kterému došlo v průběhu přestupkového řízení, neboť objekt se nachází na území Městské památkové zóny Hořice na Šumavě, a tudíž zůstává povinnost majitele domu podle § 14 odst. 2 zákona o památkové péči k zamýšlené stavbě vyžádat si závazné stanovisko obecního úřadu. III. Obsah správních spisů. /4/ Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: /5/ Městský úřad Český Krumlov, odbor územního plánování a památkové péče, oddělení památkové péče zahájil dne 29.11.2010 na základě zjištění správního orgánu ze dne 14.10.2010 správní řízení ve věci stavební úpravy domu Hořice na Šumavě čp. 33 na pozemku st. p. 33/1 kat. úz. Hořice na Šumavě, nemovitá kulturní památka měšťanský dům, rejstříkové číslo 47495/3-5828, který se nachází na území Městské památkové zóny Hořice na Šumavě. Městský úřad v Českém Krumlově provedl dne 16.11.2010 kontrolní prohlídku, ze které byl sepsán protokol z protokolu vyplývá, že výlučným vlastníkem předmětného objektu je žalobce, vlastník objektu provedl v měsících srpen až říjen 2010 udržovací práce a stavební úpravy, a to osekání poškozené fasády, nová fasáda, nátěr fasády, výměna všech oken z uliční strany domu za plastová v barvě hnědé, celkem 6 oken, rozměry a členění oken byly zachovány. Žalobce požádal Ministerstvo kultury o zrušení prohlášení domu čp. 33 v kat. úz. a obci Hořice na Šumavě za kulturní památku, žádost byla Ministerstvu kultury doručena dne 26.11.2010. Dne 19.1.2011 rozhodl Městský úřad Český Krumlov, odbor územního plánování a památkové péče ve věci přestupku žalobce ohledně provedení stavebních úprav domu bez vydání závazného stanoviska Hořice na Šumavě čp. 33 na pozemku st. p. č. 33/1 kat. úz. Hořice, nemovitá kulturní památka měšťanský dům tak, že žalobci uložil pokutu ve výši 80 000,- Kč včetně povinnosti uhradit náklady řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. /6/ Ve spisu je založen úřední záznam o podání vysvětlení žalobce ze dne 13.12.2010. Žalobce uvedl, že stavební práce probíhaly v etapách, a to střecha červenec 1993, střešní okna a vrata červenec 2005 a okna a fasáda 20.8 - 30.10 2010, současně sdělil, že mu nebyla známa památková ochrana objektu, ani památkové zóny a sdělil, že požádal o dodatečné vydání závazného stanoviska. Dne 13.1.2011 zasedalo zastupitelstvo Obce Hořice na Šumavě, které přijalo usnesení č. 1/6 2011, ve kterém vyslovilo souhlas se zrušením památkové zóny v Hořicích na Šumavě a pověřilo starostu obce, aby k tomu učinil příslušné kroky, požádal příslušné orgány státní správy o vydání rozhodnutí o zrušení památkové zóny v Hořicích na Šumavě. Dne 20.1.2011 rozhodlo Ministerstvo kultury v Praze o zrušení prohlášení domu čp. 33 na st. p. 33/1, rejstříkové číslo 47495/3-5828 za kulturní památku. Z rozhodnutí vyplývá, že Ministerstvo kultury dospělo k závěru, že památkové hodnoty, pro které byl předmětný dům prohlášen za kulturní památku, byly nevratnými úpravami a přestavbami poškozeny, Pokračování - 4 - 10A 76/2011 nebo zcela zanikly. Především se jedná o fasádu, která byla v roce 2010 opravována a nahrazena novou a o úpravy a přestavby interiéru a exteriéru domu kvůli poškození stavby požárem v roce 1898. Dne 30.3.2011 byl sepsán v rámci odvolacího řízení žalovaným správním orgánem protokol o ústním jednání se žalobcem, ve kterém žalobce předložil kopie faktur na výměnu oken na domě čp. 33 v Hořicích na Šumavě směrem do ulice a uvedl, že okna v zadním traktu, nová fasáda a fasáda opěrných pilířů byly dokončeny již v květnu 2009. Doklady k provedení nové fasády žalobce nepředložil, neboť práce byly provedeny svépomocí a nákup materiálu probíhal průběžně. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto dne 19.7.2011 pod č.j. KUJCK/9915/2011/OKPP/7 tak, že rozhodnutí prvostupňového orgánu Městského úřadu Český Krumlov, odboru územního plánování a památkové péče ze dne 19.1.2011 č.j. MUCK 68501/2010/OUPPP/JP bylo změněno tak, že žalobci byla uložena pokuta ve výši 50.000 Kč, neboť byl shledán vinným z přestupku ve smyslu § 39 odst. 1 písm. e/ památkového zákona pro porušení ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči tím, že se dopustil v době od 20.8.2010 do 30.10.2010 stavební úpravy spočívající v osazení nových plastových výplní okenních otvorů na fasádě do ulice a do dvora, v provedení nové fasádní úpravy s vrypy na uliční a dvorní fasádě domu a v osazení erbu na uliční fasádě domu čp. 33 zapsané jako nemovitá kulturní památka v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod rejstříkovým číslem 47495/3-5828 v městské památkové zóně Hořice na Šumavě bez závazného stanoviska podle ustanovení § 14 odst. 1 památkového zákona. IV. Právní názor soudu. /6/ Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. /7/ Žalobce v prvé řadě namítal, že v dané věci nebyl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, čímž došlo k porušení zásady materielní pravdy uvedené v § 3 správního řádu, neboť i když bylo možné v dané věci zjistit další skutečnosti, které mohly prokázat, kdy byly provedeny opravy domu v dvorní části domu žalovaný tak neučinil a vycházel z prohlášení žalobce ze dne 13.12.2010, kdy však žalobce byl přesvědčen o tom, že předmětem řízení je pouze uliční část domu. To vyplývalo i z místního šetření. Přitom na dvorní části fasády je zobrazen letopočet 2009 a o datu vyhotovení fasády v dvorní části věděl kupříkladu starosta obce Hořice M. M., nebo sousedé J. F. nebo J. V.. I při místním šetření, které probíhalo 16.11.2010, byla jeho předmětem pouze uliční část domu, což vyplývá z obsahu předního záznamu. Přitom žalobce namítal, že důkazy měl a mohl správní orgán provést z úřední povinnosti, neboť je jeho povinností zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. /8/ Námitku žalobce soud považuje za důvodnou. Z protokolu o místním šetření, které proběhlo dne 16.11.2010 jednoznačně vyplývá, že jeho předmětem bylo provedení udržovacích prací a stavebních úprav z uliční strany domu. O pracech v dvorní části domu nejsou v protokole žádné údaje. Z obsahu odvolání žalobce vyplývá, že prvostupňovému orgánu postih za provádění prací v dvorní části objektu vytýkal. Uvedl, že práce v dvorní části objektu proběhly již v roce 2009. Žalovaný správní orgán však na tuto odvolací námitku rezignoval a uzavřel tak, že žalobce nepodložil své tvrzení žádným relevantním důkazem. Povinností správních orgánů je jak v prvostupňovém tak i v řízení odvolacím postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu. Toto Pokračování - 5 - 10A 76/2011 ustanovení pak správnímu orgánu ukládá postupovat v souladu se zákony a šetřit práva účastníků řízení nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu dotýká. Ve vztahu k souzené věci z toho vyplývá, že namítal-li žalobce nesprávné zjištění data provedení prací v dvorní části objektu, bylo povinností správního orgánu toto tvrzení žalobce ověřit, a to i za situace, že žalobce k tomu nepředložil žádné doklady, neboť jak uvedl při ústním jednání, takové doklady nevlastnil a jeho tvrzení mohlo být provedeno při místním šetření nebo výpovědí jím navržených svědků. Jak z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, odvolací orgán se těmito skutečnostmi nezabýval a svůj postup věcnou argumentací nezdůvodnil. Nevzal v úvahu ani další rozhodnou skutečnost, že v rámci odvolacího řízení žalobce poukázal na zrušení nemovitosti nemovitou kulturní památkou, a to rozhodnutím Ministerstva kultury ze dne 20.1.2011, z čehož žalovaný správní orgán rovněž nevyvodil ve vztahu k výroku rozhodnutí žádné závěry. Přitom tato skutečnost je nepochybně pro věc právně významná, neboť žalobce byl shledán vinným z přestupku na základě porušení povinnosti stanovené v § 14 odst. 1 památkového zákona. Žalovaný správní orgán změnil výrok prvostupňového rozhodnutí, avšak ve vztahu k právní kvalifikaci přestupkového jednání ze skutečnosti, že nemovitost přestala být kulturní památkou, nevyvodil žádné závěry. V odůvodnění rozhodnutí pouze poznamenal, že památkový zákon ukládá v ustanovení § 14 odst. 2 památkového zákona vlastníku nemovitosti, která není kulturní památkou, ale nachází se v památkové zóně, rovněž povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko obecního úřadu. Z toho mezi řádky dovodil, že je bez právního významu, že došlo ke zrušení nemovitosti jako kulturní památky, když nemovitost se nachází v památkové zóně, aniž však ve vztahu k výroku rozhodnutí z toho vyvodil jakékoliv závěry. Z toho důvodu je mezi výrokem rozhodnutí a jeho odůvodněním rozpor, který vyplývá ze změny skutkového stavu. /9/ Tento rozpor má za následek, že v rozhodnutí není postaveno najisto, v čem spočívá naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. V oblasti správního trestání je však nutné správně a přesně zjistit a uvést, v čem spočívá naplnění znaků skutkové podstaty přestupku a odůvodnění rozhodnutí musí být v souladu s jeho výrokem. Přestupkové jednání je definováno jak materielním znakem, tak formálními znaky. Tyto znaky musí být naplněny současně. Materielní znak přestupku představuje jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti. Povinností správního orgánu je prokázat, v čem konkrétně spočívalo naplnění materielního znaku přestupku. Materielní znak přestupku se musí prokazovat vždy. To vyplývá i kupříkladu z rozsudku NSS č.j. 5 As 104/2008-45. Přestupkem je vždy zaviněné jednání (spočívající na principu subjektivní odpovědnosti), přičemž zavinění je obecným a obligatorním znakem přestupku a je tudíž nezbytnou podmínkou pro naplnění jakékoli skutkové podstaty přestupku. S ohledem na tuto konstrukci je proto nutné, aby správní orgán posoudil vždy konkrétní jednání, zda má formální znaky přestupku, zda jde o jednání porušující nebo ohrožující zájem společnosti. Míra porušení pak představuje hledisko pro posouzení závažnosti přestupku. Přestupkem je vždy jednání, které je zákonem za přestupek označeno. Povinností správního orgánu je proto v rozhodnutí, kterým je konkrétní osoba uznána vinnou z přestupku srozumitelně a konkrétně uvést, v čem spočívají jak formální tak materielní znaky konkrétního přestupkového jednání. Pokud není správním orgánem tato povinnost splněna, nevyplývá-li z odůvodnění rozhodnutí ve vztahu ke konkrétnímu jednání, v čem spočívá naplnění formálních a materielních znaků přestupku, jedná se o rozhodnutí nepřezkoumatelné. /10/ V souzeném případě odvolací orgán hodnotil postup prvostupňového orgánu tak, že pochybil, neboť se nezabýval zaviněním vlastníka nemovitosti při hodnocení provedeného skutku a následného stanovení sankce. Odvolací orgán neshledal toto pochybení jako důvod pro zrušení rozhodnutí, avšak ani sám nápravu nezjednal. Otázka zkoumání naplnění Pokračování - 6 - 10A 76/2011 subjektivní stránky přestupku, kterou zjištění míry zavinění představuje, je pro rozhodnutí věci podstatná. V dané věci zůstala nedořešena. V rozhodnutí je uvedeno, že zavinění bylo zkoumáno, není však uvedeno s jakými zjištěními a závěry. Dále se správní orgán nevypořádal s tvrzením žalobce, které bylo namítáno v odvolání, že je postihován i za jednání, které již z hlediska odpovědnosti za přestupek postihovat nelze, tedy za opravu fasády a výměnu oken v dvorní části nemovitosti, neboť uplynula prekluzivní lhůta jednoho roku, která je stanovena přestupkovým zákonem k projednání přestupku. Jednoroční lhůta pro projednání přestupku má charakter lhůty prekluzivní a po jejím marném uplynutí již nelze přestupek projednat. Neměl-li správní orgán prokázáno, že k výměně oken a úpravě fasády ve dvoře došlo ve stejném období jako k úpravám do uliční části, nemohl bez dalšího dokazování žalobce po uplynutí jednoroční prekluzivní lhůty postihnout. Odvolací orgán uvedl, že skutková podstata přestupku je dostatečně prokázána. Přitom skutková podstata přestupku představuje objektivní stránku přestupku a z hlediska jejího naplnění byl, jak je výše uvedeno, zjištěn rozpor, neboť žalobce je ve výroku rozhodnutí postihován za naplnění skutkové podstaty přestupku uvedené v § 14 odst. 1 památkového zákona, avšak v odůvodnění rozhodnutí vzhledem k tomu, že došlo ke zrušení nemovitosti jako kulturní památky dospívá k jiné kvalifikaci přestupku, neboť uvádí, že vlastník tedy žalobce byl povinen vyžádat si závazné stanovisko i k nemovitosti, která se nachází v památkové zóně, což je povinnost vyplývající z § 14 odst. 2 památkového zákona. /11/ Žalovaný správní orgán se dále nevypořádal s námitkou žalobce, že došlo k porušení povinnosti správního orgánu seznámit žalobce s podklady pro rozhodnutí, sdělit mu, že končí fáze dokazování a umožnit mu vznést návrhy na doplnění důkazního řízení. Akceptovat nelze argumentaci žalovaného správního orgánu, že po provedeném ústním jednání nedošlo k doplnění důkazního řízení, a tudíž nebyl důvod k postupu podle § 36 odst. 3 správního řádu. Tato povinnost správnímu orgánu přísluší vždy, tato fáze správního řízení je podstatná pro účastníka řízení, neboť je seznámen s tím, že je ukončeno dokazování a případně má prostor pro navržení dalších důkazů, které mohou přispět ke zjištění skutečného stavu věci. Toto právo nemůže správní úřad účastníku omezit. Bylo zřízeno za tím účelem napomoci účastníkům řízení k realizaci jejich práv. Právě po seznámení se s podklady pro rozhodnutí a sdělení informace účastníkům, že dokazování končí, je jim umožněno navrhnout případné další důkazy. Není-li tato povinnost správního úřadu naplněna, nelze pak argumentovat tím, že účastník řízení nesdělil své důkazní návrhy, neboť mu nemohlo být známo, že fáze dokazování je ukončena a vydání rozhodnutí je pak pro něho překvapivou skutečností. V dané věci je zřejmé, že žalobce činil kroky k tomu, aby došlo ke zrušení prohlášení nemovitosti za kulturní památku. Jeho návrhu bylo ze strany Ministerstva kultury vyhověno. Naplnění skutkové podstaty přestupku je pak sporné i z toho důvodu, že ze stanoviska Národního památkového ústavu ze dne 5.1.2011 vyplývá jeho hodnocení, že původní podoba nemovitosti z přelomu století se v důsledku požáru nedochovala. Dům po následné přestavbě byl navýšen o druhé patro a získal i novou fasádu. Radikální přestavba nastala již v době zápisu nemovitosti jako kulturní památky. V té době měla nemovitost břízolitovou omítku bez památkové hodnoty. Ta změnila autenticitu domu. Právě tato okolnost je podstatná i pro posouzení, zda správní orgány vzaly v úvahu veškeré podklady pro rozhodnutí a z těchto podkladů vyvodily konkrétní, srozumitelné a přezkoumatelné závěry ve vztahu k naplnění skutkové podstaty přestupku. /12/ Soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu je nedostatečné především z hlediska jeho odůvodnění ve smyslu přesvědčivosti, neboť nerespektovalo zásadní zásady správního řízení. Současně rozhodnutí nevyhovuje ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu z hlediska požadavku na soulad výroku rozhodnutí s jeho Pokračování - 7 - 10A 76/2011 odůvodněním, neboť v tomto směru byly z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty přestupku, za který je žalobce postihován, shledány rozpory. Přitom důvody, které správní orgán pro odůvodnění rozhodnutí použije, musí být jasné, srozumitelné, přesvědčivě a musí vycházet z provedeného dokazování. Právě přesvědčivost rozhodnutí má vést účastníky řízení k dobrovolnému plnění jejich povinnosti. Na rozhodnutí prvostupňového a druhostupňového orgánu je potřeba nahlížet jako na jeden celek. Došlo-li v odvolacím řízení ke změně podkladů pro rozhodnutí, pak je zapotřebí, aby se s nimi správní orgán vypořádal. V dané věci dále není postaveno najisto, v čem konkrétně správní orgán shledal naplnění materielních a skutkových znaků ve vztahu k provedenému dokazování, neboť dokazování nebylo provedeno dostatečným způsobem. Nebyl zjištěn stav věci, o kterém nejsou pochybnosti a navíc je shledán podstatný rozpor mezi výrokem a odůvodněním rozhodnutí. V. Závěr, náklady řízení. /13/ Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno při podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Soud proto postupoval podle § 78 odst. 1 písm. c/ s.ř.s. rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. /14/ Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v daném případě úspěšný, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal částku 7 800,- Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč, náklady zastoupení advokátem po 2 100,- Kč (§ 9 odst. 3 písm. f/, § 7 bod b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 4 200,- Kč, dvakrát režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) tedy 600 Kč. Náklady celkem 7 800,- Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech, z důvodů stanovených v § 103 odst. 1 s.ř.s. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 14. prosince 2011 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.