10 A 76/2013
č. j. 10 A 76/2013-13
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
10A 76/2013 - 13 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce V. Ch., nar. X, státní příslušnost Ukrajina, bytem v ČR, zast. S. M., proti žalované Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Praha 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3.6.2013, č.j. CPR-1774/ČJ-2013-930310-V243, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 2.7.2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 3.6.2013, č.j. CPR-1774/ČJ-2013-930310-V243, kterým bylo dle ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též správní řád) částečně změněno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, pracoviště České Budějovice ze dne 27.11.2012, č.j. KRPC-168901-26/ČJ-2012-020023, a to v části výroku ve znění „Je-li cizinec vyňat z působnosti zákona č. 326/1999 Sb. z důvodu uvedeného v ustanovení § 2 tohoto zákona začíná běžet doba k vycestování z území členských států Pokračování - 2 - 10A 76/2013 Evropské unie ode dne odpadnutí tohoto důvodu“ tak, že nově tato část výroku zní „Je-li cizinec vyňat z působnosti zákona č. 326/1999 Sb. z důvodu uvedeného v ustanovení § 2 tohoto zákona začíná běžet doba k vycestování z území ode dne odpadnutí tohoto důvodu“. Ve zbylé části bylo odvoláním napadené rozhodnutí podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. Žalobce včasnou správní žalobou proti rozhodnutí správního orgánu namítá nezákonnost a nesprávnost napadeného rozhodnutí, kterou spatřuje zejména v postupu žalované, která se v daném případě měla zabývat konkrétními skutečnostmi a okolnostmi případu a rovněž také osobními poměry žalobce, což v potřebném rozsahu neučinila. Vadnost postupu žalované spatřuje žalobce dále v tom, že předmětná věc měla být projednána ve světle právního řádu jako celku, měly být zohledněny ostatní právní předpisy vztahující se k projednávané věci a rovněž mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu ČR. Izolovaná aplikace zákona o pobytu cizinců je v rozporu s jinými právními předpisy. Žalobce dále poukázal na skutkové okolnosti projednávané věci a v této souvislosti také na postup správního orgánu prvního stupně, který při posuzování případu ze dne 13.11.2012 vydal tři stejně odůvodněná rozhodnutí o správním vyhoštění, přičemž ve věci jeho kolegy V. K. došlo po podání odvolání k zastavení řízení, neboť v průběhu řízení získal trvalý pobyt. Tento postup správního orgánu považuje žalobce za diskriminující vůči jeho osobě, neboť v předmětné době měl V. K. stejný účel pobytu a mnohaletý pobyt na území České republiky stejně jako žalobce, který za splnění dalších zákonných podmínek měl právo podat žádost o povolení k trvalému pobytu. Závěrem žalobce navrhnul napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný k výzvě soudu odkázal na argumentaci obsaženou v odůvodnění rozhodnutí nalézacího správního orgánu a rovněž na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které plně reaguje též na skutečnosti uvedené v žalobě. Žalovaný poukazuje na to, že se v rámci vedeného správního řízení zcela dostačujícím způsobem vypořádal se vším, co v řízení vyšlo najevo i s tím, co uvedl žalobce. Prvostupňový správní orgán řádně zjistil, spisovým materiálem doložil a dostatečně odůvodnil protiprávní jednání žalobce. Žalovaným současně nebyla zjištěna taková procesní pochybení, která by způsobovala nezákonnost vedeného řízení, potažmo pak rozhodnutí, které z takového řízení vzešlo. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, když ve svém postupu neshledává pochybení. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Dne 7.11.2012 bylo pod č.j. KRPC-168901-9/ČJ-2012-020023 Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje vydáno Oznámení o zahájení správního řízení se žalobcem na základě ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3, zákona č. 326/1999 Sb., zákona o pobytu cizinců (dále též zákon o pobytu cizinců), a to z toho důvodu, že žalobce pracoval na pracovišti v Českých Budějovicích, přestože měl vydáno pracovní povolení pro místo výkonu práce Praha. Obsahem správního spisu je dále protokol o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 7.11.2012. Žalobce v předmětném protokolu mimo jiné uvedl, že je v dobrém zdravotním stavu, netrpí žádnou nemocí, neužívá žádné léky, českému jazyku rozumí slovem i písmem. Do ČR žalobce přicestoval v roce 2002, po celou dobu na tomto území vydělává peníze jako Pokračování - 3 - 10A 76/2013 dělník na stavbách s tím, že místo výkonu práce určuje zaměstnavatel. Zaměstnavatel žalobce posílá pracovat na různá místa v ČR, žalobce v současné době pracuje v Českých Budějovicích, kde se rovněž dočasně zdržuje na ubytovně. Žalobce v ČR nemá rodinu ani žádné příbuzné, manželka i děti pobývají na Ukrajině, v České republice žalobce nemá žádné vyživovací povinnosti a rovněž zde ani na území Evropské unie nemá osobu, které by ukončení jeho pobytu vznikl nepřiměřený zásah do soukromého či rodinného života. Žalobce v ČR nemá žádné ekonomické vazby, závazky ani pohledávky. Žalobce dále uvedl, že na území ČR žije legálně po dobu deseti let, zaměstnavatel mu sdělil, že na cestovní příkaz může v Českých Budějovicích pracovat, žalobce si tudíž není vědom, že by porušil zákony ČR. Dne 27.11.2012 bylo Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, Odborem cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort vydáno rozhodnutí č.j. KRPC-168901-26/ČJ-2012-020023, kterým bylo žalobci uděleno správní vyhoštění na dobu dvou měsíců. Důvodem udělení správního vyhoštění byla skutečnost, že žalobce v době od 1.11.2012 do 7.11.2012 pracoval v Českých Budějovicích bez platného povolení k zaměstnání vydaným místně příslušným úřadem práce. Žalobce během kontroly konané dne 7.11.2012 nedoložil žádné doklady, které by jej opravňovaly k výkonu zaměstnání. V rámci správního řízení bylo následně zjištěno, že žalobci bylo prodlouženo povolení k zaměstnání platné od 1.8.2012 do 31.1.2013, které bylo dne 22.6.2012 vydáno Úřadem práce ČR, Krajskou pobočkou pro hlavní město Prahu, a které se vztahovalo na práce pomocných pracovníků v oblasti těžby a stavebnictví s místem výkonu práce Praha. Šetřením bylo dále zjištěno, že krajská pobočka Úřadu práce v Českých Budějovicích neeviduje žádné platné Rozhodnutí úřadu práce o povolení k zaměstnání a žalobce neprochází evidencí cizinců u místně příslušné krajské pobočky Úřadu práce v Českých Budějovicích. Žalobce není držitelem ani žádného živnostenského oprávnění. Skutečnost, že žalobce v době od 1.11.2012 do 7.11.2012 vykonával práci na stavbě bytového domu v Českých Budějovicích svědčí i vyjádření žalobce jako účastníka správního řízení ze dne 7.11.2012, kde současně uvedl, že je zaměstnavatelem vysílán k práci po celém území ČR, rozhodnutí o povolení k zaměstnání bylo žalobci vydáno Úřadem práce ČR krajskou pobočkou pro hlavní město Prahu s místem výkonu práce Praha. V doplňujícím vyjádření žalobce dále uvedl, že práci v Českých Budějovicích vykonával na základě pokynu zaměstnavatele, který jej cestovním příkazem vyslal v souladu se zákoníkem práce na stanovené místo výkonu práce. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí dále poukázal na právní úpravu zaměstnávání cizinců na území ČR, z níž vyplývá, že cizinci, kteří obdrželi povolení k zaměstnání, nemohou být vysíláni na pracovní cesty. Má-li zaměstnavatel zájem zaměstnávat zaměstnance na více místech výkonu práce, projedná tento záměr nejprve s příslušnou krajskou pobočkou úřadu práce, která povolení k zaměstnání pro více míst výkonu práce vydá na základě vyjádření krajských poboček úřadu práce, v jejichž obvodech bude zaměstnání vykonáváno. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce příslušným povolením vydaným úřadem práce nedisponoval, došlo k naplnění důvodu správního vyhoštění uvedeného v ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Obsahem odůvodnění rozhodnutí o správním vyhoštění je dále posouzení důsledku tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že neexistuje žádný důvod, pro který by se žalobce nemohl vrátit na Ukrajinu. Žalobce uvedl, že na území ČR nemá žádné rodinné ani soukromé vazby, jeho rodina, kterou tvoří manželka a děti, žijí na Ukrajině. Žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské Pokračování - 4 - 10A 76/2013 unie a nežije s tímto občanem ve společné domácnosti. Žalobce v ČR nemá žádné společenské, kulturní ani sociální vazby, správní vyhoštění bude mít na žalobce dopad toliko finanční. Závěrem prvostupňový správní orgán zhodnotil veškeré shora uvedené skutečnosti, přičemž zohlednil i žalobcem projevenou účinnou lítost nad vzniklou situací, a dospěl k závěru, že rozhodujícím elementem v tomto řízení je fakt, že cizinec toto řízení vyvolal porušením právních povinností, a proto musí strpět jeho přiměřené negativní důsledky a správní následky. S přihlédnutím k těmto skutečnostem byla žalobci stanovena doba správního vyhoštění v délce dvou měsíců, která se s ohledem k okolnostem dané věci jeví jako přiměřená. Shora uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo k odvolání žalobce rozhodnutím Policie ČR, Ředitelstvím služby cizinecké policie ze dne 3.6.2013 č.j. CPR- 1774/ČJ-2013-930310-V243 změněno, a to v části výroku ve znění „Je-li cizinec vyňat z působnosti zákona č. 326/1999 Sb. z důvodu uvedeného v ustanovení § 2 tohoto zákona začíná běžet doba k vycestování z území členských států Evropské unie ode dne odpadnutí tohoto důvodu“ tak, že nově tato část výroku zní „Je-li cizinec vyňat z působnosti zákona č. 326/1999 Sb. z důvodu uvedeného v ustanovení § 2 tohoto zákona začíná běžet doba k vycestování z území ode dne odpadnutí tohoto důvodu“. Ve zbylé části bylo odvoláním napadené rozhodnutí podle ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. K odvolací námitce týkající se vysílání cizinců k výkonu práce mimo místo výkonu práce uvedené v povolení k zaměstnání, žalovaný odkázal na znění ustanovení § 9 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále též zákon o zaměstnanosti), které již ode dne 1.1.2009 není účinné a to bez náhrady, dle kterého je v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání každá práce, která je vykonávána v jiném místě, než které je uvedeno v povolení k zaměstnání, prací nelegální. Za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti může krajská pobočka Úřadu práce ČR vydat cizinci povolení k zaměstnání, přičemž v rámci vydání tohoto povolení zváží obsaditelnost ohlášeného volného pracovního místa a situaci na trhu práce v konkrétním místě. Cizinec tak v povolení k zaměstnání má stanovené místo výkonu práce, které je, stejně jako např. druh vykonávané práce, obligatorní náležitostí tohoto povolení. V případě, že žalobce popírá nutnost respektovat místo výkonu práce stanovené v rozhodnutí o povolení k zaměstnání s odkazem na možnost být jako zaměstnanec vyslán k výkonu práce mimo místo výkonu práce, pro které mu bylo povolení k zaměstnání vydáno, legalizuje tím obcházení zákona. Jedná se pouze o povinnost zaměstnance zabezpečit si pro více míst výkonu práce příslušné povolení k zaměstnání. K odvolací námitce týkající se přiměřenosti zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, žalovaný konstatoval, že prvostupňový správní orgán se i s touto otázkou vypořádal dostatečně a řádně. Dále k této námitce uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění zcela jistě zasáhne soukromou a rodinnou sféru žalobce za situace, kdy vydělané finanční prostředky zasílá rodině na Ukrajinu, nepůjde však o zásah nepřiměřený, nýbrž zákonem předpokládaný. V této souvislosti žalovaný dále poukázal na přiměřenou délku správního vyhoštění v délce dvou měsíců, tedy při samotné spodní hranici zákonného rozmezí. K odvolací námitce týkající se obdobnosti případu V. K. žalovaný uvedl, že se zcela zřejmě o shodné případy nejedná, neboť shora jmenovanému bylo v průběhu řízení o správním vyhoštění uděleno dne 30.11.2012 povolení k trvalému pobytu na území ČR. Pokračování - 5 - 10A 76/2013 Závěrem žalovaný shrnul, že správní orgán prvního stupně postupoval v souladu s právními předpisy, náležitě zjistil skutkový stav věci, pro rozhodnutí si opatřil potřebné podklady a zjistil všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch žalobce. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s., v mezích určených žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce napadenému rozhodnutí vytýká nezákonnost, kterou spatřuje v pochybení žalovaného i správního orgánu prvního stupně, kteří neprojednali danou věc ve světle právního řádu jako celku, nezohlednili ostatní právní předpisy vztahující se k projednávané věci, zejména zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále též zákoník práce). Izolovaná aplikace zákona o pobytu cizinců je v rozporu s právními předpisy. Pobyt cizinců jakož i jejich zaměstnávání na území ČR upravuje zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Dle ustanovení § 178b zákona o pobytu cizinců se zaměstnáním pro účely tohoto zákona rozumí výkon činnosti, ke které cizinec potřebuje povolení k zaměstnání, zelenou kartu nebo modrou kartu. Za zaměstnání se rovněž považuje plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Právní úpravu zaměstnávání cizinců na území ČR lze nalézt rovněž v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který v ustanovení § 89 říká, že cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání a platné povolení k pobytu na území České republiky nebo je-li držitelem zelené karty nebo modré karty, pokud tento zákon nestanoví jinak; za zaměstnání se pro tyto účely považuje i plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti právnické osoby zajišťovaných společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního nebo jiného orgánu obchodní společnosti pro obchodní společnost nebo členem družstva nebo členem statutárního nebo jiného orgánu družstva pro družstvo. Cizinec, kterému bylo vydáno potvrzení o splnění podmínek pro vydání zelené karty nebo modré karty, může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván po dobu ode dne vydání tohoto potvrzení do ukončení řízení o jeho žádosti o vydání zelené karty nebo modré karty. Dle ustanovení § 90 zákona o zaměstnanosti dále pojednává o povolení k zaměstnání cizince s tím, že o vydání tohoto povolení žádá cizinec písemně krajskou pobočku Úřadu práce zpravidla před svým příchodem na území ČR sám nebo prostřednictvím zaměstnavatele, u kterého má být zaměstnán, nebo prostřednictvím právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu se zahraničním zaměstnavatelem, na jejímž základě mají být osoby uvedené v § 87 odst. 1 vyslány na území ČR k plnění úkolů vyplývajících z této smlouvy. Podmínky vydání povolení k zaměstnání cizince dále upravuje ustanovení § 92 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, dle kterého povolení k zaměstnání může vydat Úřad práce za podmínky, že se jedná o ohlášené volné pracovní místo (§ 35), které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak, a zaměstnavatel s krajskou pobočkou Úřadu práce předem projednal záměr zaměstnávat cizince podle § 86. Při vydávání povolení k zaměstnání Úřad práce přihlíží k situaci na trhu práce. Pokračování - 6 - 10A 76/2013 Jak vyplývá ze shora citovaných zákonných ustanovení, je zřejmé, že zaměstnávání cizinců upravuje hned několik předpisů, kterými jsou zákon o zaměstnanosti, zákon o pobytu cizinců a v obecné rovině i zákoník práce. Právě tyto právní předpisy určují podmínky zaměstnávání cizinců a při posuzování oprávněnosti výkonu práce cizími státními příslušníky je třeba vycházet právě z této úpravy. Námitka žalobce týkající se nesprávného postupu žalovaného, který na jeho situaci neaplikoval zákoník práce, je nesprávná, neboť příslušná ustanovení zákoníku práce týkající se pracovní cesty zaměstnance, na která žalobce poukazuje, je třeba vykládat v souvislosti s podmínkami výkonu práce cizince na území ČR, dle kterých cizinec musí být současně držitelem povolení, které jej bude opravňovat k výkonu práce u konkrétního zaměstnavatele a v určeném místě. Cizinec, jako zaměstnanec, a stejně tak i jeho zaměstnavatel, jsou povinni respektovat podmínky stanovené uvedeným povolením, tedy i dbát na místo výkonu práce, pro které bylo povolení cizinci vydáno. Z uvedeného je zřejmé, že zmiňované právní předpisy je třeba posuzovat ve vzájemné souvislosti, ustanovení zákoníku práce týkající se vysílání zaměstnance na pracovní cesty tudíž u žalobce lze aplikovat pouze za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že žalobce v období od 1.11.2012 do 7.11.2012 (vyjma dnů 4.11.2012 a 5.11.2012), vykonával zednické práce v Českých Budějovicích, Riegrova ulice p. č. 4487, a to na bez platného povolení k zaměstnání vydaného místně příslušným úřadem práce. Žalobce v průběhu řízení doložil Rozhodnutí k prodloužení povolení k zaměstnání platné od 1.8.2012 do 31.1.2013 vydané dne 22.6.2012 Úřadem práce ČR, Krajská pobočka pro hlavní město Prahu, se stanoveným druhem práce Pomocní pracovníci v oblasti těžby a stavebnictví s místem výkonu práce Praha. Na stavbu v Českých Budějovicích byl žalobce vyslán svým zaměstnavatelem, společností EUROPA I.N.E., spol. s.r.o. Žalobce v protokolu o vyjádření účastníka správního řízení ze dne 7.11.2012 č.j. KRPC- 168901-10/ČJ-2012-020023 sdělil, že od roku 2002, kdy ČR přicestoval, byl zaměstnavatelem za účelem výkonu stavebních prací, vysílán po celém území ČR, od 1.11.2012 vykonává práci na stavbě v Českých Budějovicích, kam byl zaměstnavatelem za tímto účelem vyslán. Žalobce v protokolu dále uvedl, že mu bylo vydáno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky pro hlavní město Prahu, v němž má uvedené místo výkonu práce Praha. Skutečnost, že žalobce není držitelem povolení k zaměstnání v Českých Budějovicích, jakožto místu výkonu práce, byla doložena stanoviskem Úřadu práce ČR, krajské pobočky České Budějovice ze dne 8.11.2012 č.j. MPSV-UP/36344/12/CB. Hovoří-li zákon o zaměstnanosti o povolení k zaměstnání, je třeba zaměstnáním, dle důvodové zprávy k tomuto zákonu, rozumět „pracovněprávní vztah, tj. základní pracovněprávní vztah (pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr) a další právní vztahy účasti na práci, na které se vztahuje zákoník práce, pokud to výslovně stanoví (přímá působnost) nebo pokud to stanoví zvláštní předpisy a dále ty vztahy, které se řídí zákoníkem práce, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak“. Z citované definice a z obsahu pracovní náplně žalobce, který byl pomocným pracovníkem v oblasti stavebnictví, lze dovodit, že v tomto případě žalobce vykonával zaměstnání (práci), k jejímuž výkonu byl povinen prokázat se platným povolením. Dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců, policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, je-li cizinec na území zaměstnán bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu Pokračování - 7 - 10A 76/2013 zaměstnání, nebo na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního předpisu anebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval. Dle ustanovení § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí případy, kdy (1) dochází k výkonu závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, nebo (2) fyzická osoba-cizinec vykonává práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto povolení, je-li podle tohoto zákona vyžadováno, nebo v rozporu s povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání ve zvláštních případech (dále jen „zelená karta“) vydaným podle zvláštního právního předpisu nebo v rozporu s modrou kartou; to neplatí v případě převedení na jinou práci podle § 41 odst. 1 písm. c) zákoníku práce, (3) pokud fyzická osoba-cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu bez platného povolení k pobytu na území České republiky, je-li podle zvláštního právního předpisu vyžadováno. Ze všech shora uvedených podkladů vyplývá, že žalobce minimálně v době 1.11.2012 do 7.11.2012 (vyjma dnů 4.11.2012 a 5.11.2012), vykonával zednické práce v Českých Budějovicích, Riegrova ulice, a to bez platného povolení k zaměstnání vydaného místně příslušným úřadem práce, tedy nelegálně. Toto zjištění lze opřít o sdělení Úřadu práce ČR, krajské pobočky České Budějovice, která neeviduje povolení k zaměstnání udělené žalobci pro místo výkonu práce České Budějovice a rovněž o vyjádření samotného žalobce ze dne 7.11.2012, kde uvedl, že od roku 2002 vykonával stavební práce na území celé ČR a osobně je mu jedno, kde pracuje. Krajský soud považuje za prokázané, že žalobce minimálně po dobu od 1.11.2012 do 7.11.2012 vykonával práci na území České republiky, konkrétně potom v Českých Budějovicích, bez příslušného povolení. Z těchto důvodů krajský soud dospěl k závěru, že žalobce svým jednáním zcela naplnil podmínky uvedené v ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců, v důsledku čehož mu bylo uděleno správní vyhoštění. Jak již krajský soud uvedl, nelze přisvědčit žalobcově námitce týkající se nesprávného postupu žalovaného, spočívajícího v neprojednání celé věci ve světle právního řádu jako celku, především potom ve světle zákoníku práce. Zaměstnavatel ve smyslu ustanovení § 42 zákoníku práce má právo svého zaměstnance vyslat na pracovní cestu, a to za účelem výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce, povinností zaměstnance, na straně druhé, je pracovní cestu dle pokynů zaměstnavatele vykonat, a to vždy za předpokladu, že se na této pracovní cestě dohodnou. V případě žalobce, jako cizího státního příslušníka, však k podmínce dohody o vykonání pracovní cesty zaměstnancem přistupuje další povinnost založená ustanovením § 90, dle které zaměstnanec cizinec musí písemně zažádat o vydání povolení k zaměstnání krajskou pobočku Úřadu práce ČR, v místě, kde má být práce vykonávána, tuto povinnost může splnit rovněž prostřednictvím zaměstnavatele, u kterého má být zaměstnán. Podmínky vydání tohoto povolení dále upravuje ustanovení § 92 odst. 1 zákona o zaměstnanosti. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalobce ani jeho zaměstnavatel tuto další zákonnou podmínku nesplnili, čímž došlo k naplnění podmínek pro udělení správního vyhoštění dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců. Lze dospět k závěru, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, když správní vyhoštění žalobce zdůvodnil nesplněním jedné z podmínek pro zaměstnání cizinců v ČR. Žalobce dále poukázal na nedostatečně zjištěný skutkový stav věci spočívající v nedostatečném posouzení otázky přiměřenosti správního vyhoštění ve smyslu ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Pokračování - 8 - 10A 76/2013 Dle ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. S ohledem na citované zákonné ustanovení krajský soud použil jako vodítko k posouzení žalobní námitky rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20.02.2007 č.j. 10 Ca 330/2006-89, který uvádí, že „přiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života cizince ve smyslu ustanovení § 119a odst. 2 zák. o pobytu cizinců, je rozhodnutí o správním vyhoštění cizince pouze tehdy, je-li takovým rozhodnutím dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi zájmem státu na ochraně veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku či veřejného zdraví na straně jedné a zájmem cizince na ochraně soukromého a rodinného života na straně druhé. Vždy je třeba zvažovat závažnost spáchaného deliktu či jiného rizika, které cizinec pro zákonem chráněný veřejný zájem představuje, ve vztahu k jeho osobním a rodinným vazbám na území České republiky“. Z protokolu o výslechu žalobce ze dne 7.11.2012 bylo zjištěno, že žalobce je v dobrém zdravotním stavu, na území ČR nemá žádné soukromé ani rodinné vazby, jeho rodina, tvořící manželku a děti, žije na Ukrajině. Žalobce není rodinným příslušníkem občana Evropské unie a s tímto občanem nežije ve společné domácnosti. Žalobce je zaměstnán u společnosti EUROPA I.N.E., spol. s.r.o., v ČR nemá žádné společenské, kulturní ani sociální vazby. Žalovaný jakož i správní orgán prvního stupně v rámci posouzení přiměřenosti zásahu rozhodnutí o vyhoštění do žalobcova soukromého a rodinného života došli k závěru, že předmětným rozhodnutím zcela jistě dojde k zásahu do žalobcovy soukromé sféry, a to z toho důvodu, že část finančních prostředků vydělaných v ČR posílá rodině do domovského státu k uspokojení jejích základních potřeb, takový zásah však není nepřiměřeným, nýbrž zákonem předpokládaným. Při posouzení shora uvedené žalobní námitky vycházel krajský soud z dostatečně zjištěného skutkového stavu, ze kterého je zřejmé, že žalobce, jak sám uvedl, nemá na území ČR žádné vazby, celá rodina žalobce žije na Ukrajině, kam jim posílá finanční prostředky. Krajský soud se zcela ztotožňuje s názorem správních orgánů, dle kterého lze postavit na jisto, že určitý dopad do majetkové sféry žalobce rozhodnutí o jeho vyhoštění mít bude, nelze však konstatovat, že tento dopad bude nepřiměřený. Tento závěr lze dovodit ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, dle kterého je třeba zohlednit především osobní a rodinné vazby na území ČR, které žalobce prokazatelně na tomto území nemá. V případě další žalobcovy námitky týkající se nesouladnosti postupu žalovaného v dalším případu řízení o správním vyhoštění ve věci V. K., dopěl krajský soud k závěru, že ani tato námitka není důvodná. Ve věci správního vyhoštění V. K. došlo k zastavení tohoto řízení, a to z toho důvodu, že cizinci bylo v průběhu řízení o správním vyhoštění uděleno povolení k trvalému pobytu na území ČR. Je tak zřejmé, že se skutkově nejedná o podobný případ za situace, kdy V. K. bylo uděleno povolení k trvalému pobytu na území ČR. Za relevantní by bylo možno považovat pouze situaci, kdy by žalobci v průběhu řízení o správním vyhoštění bylo rovněž uděleno povolení k trvalému pobytu na území ČR. Nic na tom nemění ani žalobcovo tvrzení, že i on naplňuje podmínky pro udělení povolení k trvalému pobytu. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný stejně tak jako správní orgán prvního stupně postupovali v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu žalovaného ani správního orgánu prvního stupně nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Pokračování - 9 - 10A 76/2013 Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. projednal soud žalobu bez nařízení jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 29. srpna 2013 Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.