10 A 77/2015
č. j. 10 A 77/2015-30
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 77/2015-30
- NSS 6 As 229/2015-43
Citované zákony (6)
Rubrum
10A 77/2015 - 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce L. K., bytem X, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2014 čj. KUJCK 57145/2014/ODSH/alst, t a k t o :
Výrok
Žaloba se zamítá. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 15. 4. 2015 domáhá zrušení rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice čj. Spr. Př. D 9420/13/Lo ze dne 31. 3.2014, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, jehož se měl dopustit porušením ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu tím, že dne 3. 12. 2013 v 9:10 hodin na pozemní komunikaci č. I/3 v k. ú. obce Chotýčany ve směru jízdy k obci Ševětín, kde je nejvyšší povolená rychlost 90 km/h byla naměřena vozidlu BMW, Pokračování - 2 - 10A 77/2015 registrační značky X, 120 km/h, tedy po odečtení možné odchylky v měření ve výši 3 % se jednalo o rychlost nad 100 km/h, rychlost činila tak nejméně 116 km/h. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. Žalobce namítá, že měřící zařízení naměřilo nesprávnou hodnotu rychlosti, neboť nebylo užito v souladu s návodem k obsluze. Žalobce navrhl provést důkaz svědeckou výpovědí policistů za účelem prokázání, že bylo měřeno v rozporu s návodem k obsluze. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozsudek NSS čj. 3As 29/2011-56. Správní orgány se dle žalobce nevěnovaly zjištění, zda bylo při měření postupováno dle návodu k obsluze. Žalovaný zcela popřel možnost, že by mohlo dojít ke zkreslení výsledků měření postupem v rozporu s návodem k obsluze. Tento závěr žalovaný neodůvodnil, což zapříčiňuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Žalovaný nesprávně tuto námitku posoudil, jestliže konstatoval, že k chybě měření dojít nemůže. Žalobce uvádí, že naměřená rychlost bude odpovídat skutečné rychlosti měřeného vozidla jen tehdy, pokud měřící a měřené vozidlo pojede po vzájemné rovnoběžné ose. Z úředního záznamu ani z jiného podkladu nevyplývá, že by policisté toto tvrdili, natož dokázali. Jestliže by správní orgán policisty jako svědky předvolal, žalobce by se jich dotázal, jak se policisté přesvědčili, zda jelo měřené vozidlo rovnoběžně s vozidlem měřícím. Teprve odpověď policisty na tuto otázku by byla relevantním podkladem k tomu, aby správní orgán mohl vyhodnotit, zda bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze. Žalobce shledává vadu řízení v absenci provedení svědeckých výpovědí, neboť tyto byly způsobilé závěry o naměřené rychlosti rychloměrem jednoznačně vyvrátit. Pouze na základě svědecké výpovědi by žalobce byl způsobilý zpochybnit závěry vyplývající z výstupu – fotografie z rychloměru. Proto bylo namístě svědeckou výpověď policistů provést. V okamžiku, kdy byl žalobce změřen, se vyhýbal „díře na nekvalitní komunikaci“. To je i patrno z fotografie, neboť vozidlo je nezvykle vpravo, jede pravými koly téměř po krajnici vozovky. Žalobce tedy nejel přímo, jak klade návod k obsluze za podmínku měření, proto bylo provedeno v rozporu s návodem k obsluze a na absenci dokazování svědeckou výpovědí je nutno hledět jako na podstatnou vadu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Námitky žalobce, že měřící zařízení změřilo nesprávnou hodnotu, jestliže nebylo užito v souladu s návodem k obsluze, považuje žalovaný za irelevantní, neboť ji žalobce nijak nedokládá. Rovněž je spekulativní jeho nedoložené tvrzení od odklonu osy svazku antény od směru jízdy měřených vozidel, neboť ani toto tvrzení žalobce nijak nedokládá. Žalovaný provedl vyhodnocení měření a zjistil, že toto proběhlo zcela v souladu s návodem výrobce. Žalovaný je proškolen k používání silničních rychloměrů typu Ramer AD9, PolCam ve všech modifikacích se zaměřením na vyhodnocování záznamů přestupků a při rozhodování o odvolání získané znalosti použil a správnost měření potvrdil. Na správnost měření vyhodnocení měření rychlosti nemá vliv, že se žalobce právě vyhýbal výmolku či výtluku na pozemní komunikaci v době měření, neboť pomocí vyhodnocovací šablony je prokázáno, že projíždějící vozidlo se po dobu jeho měření nacházelo v radarovém svazku. Žalovaný správně vyhodnotil skutkový děj a zabýval se okolností, zda policisté při své činnosti postupovali podle návodu k měření. Přestupek je zaznamenáván teprve tehdy, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené návodem, což v tomto případě byly. Žalovaný se zabýval tím, zda při měření vozidla byl dodržen návod k použití měřícího zařízení a má za to, že není pochyb o tom, že proškolený policista provedl měření vozidla řízeného žalobcem v souladu s návodem k použití. Ve správním spisu jsou obsaženy další důkazy, jako např. záznam o přestupku, a Pokračování - 3 - 10A 77/2015 proto nebyl shledán důvod provést výslech policistů z měření rychlosti. Ve správním spisu je rovněž založena kopie osvědčení, která dokládá, že policista R.Z. byl proškolen. V záznamu o přestupku je uveden jako osoba, která zařízení k měření nastavila, právě R.Z. Žalobce se k jednání nedostavil, přestože byl řádně předvolán, proto byl přestupek projednán v jeho nepřítomnosti. Proto je zcela irelevantní námitka žalobce jaké dotazy by při ústním jednání vznesl. Z podkladů je patrno, že se žalobce kromě podání opravných prostředků o průběh řízení nezajímal, jestliže se k ústnímu jednání nedostavil. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. V oznámení přestupku ze dne 3. 12. 2013 se uvádí, že uvedeného dne byl žalobce na silnici I/3 v Ševětíně zastaven v době, kdy řídil motorové vozidlo v úseku od obce Chotýčany směrem k obci Ševětín, přičemž měřícím zařízením AD9C mu byla naměřena rychlost 120 km/h, kdy po odečtu možné toleranční odchylky měřícího zařízení ve výši 3 % z naměřené hodnoty jel rychlostí 116 km/h v úseku, kde je nejvyšší povolená rychlost 90 km/h. Toto oznámení přestupku bylo sepsáno policistou, který zastavil žalobce. Žalobce odmítl oznámení přestupku podepsat. Řidič nesouhlasil s vyřešením dopravního přestupku na místě v blokovém řízení. Jako svědek je uveden v oznámení o přestupku nastržm. R.Z. Policista pprap. S. sepsal úřední záznam a spis doplnil o záznam přestupku pořízený měřícím zařízením. Ve správním spise je rovněž přiložena kopie ověřovacího listu měřícího zařízení a kopie osvědčení o absolvování školení policistou provádějícím obsluhu zařízení. Žalobce byl předvolán k podání vysvětlení dne 11. 12. 2013 na 7. 1. 2014. Předvolání k podání vysvětlení žalobce převzal dne 13. 12. 2013. K podání vysvětlení se žalobce bez omluvy nedostavil. Magistrát města České Budějovice dne 8. 1. 2014 vydal příkaz k uložení sankce za přestupek, kterým byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 125 c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, spočívajícího v porušení ustanovení § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že dne 3. 12. 2013 v 9:10 hodin v k.ú. Obce Chotýčany na silnici č. I/3 ve směru jízdy v obci Ševětín řídil osobní automobil BMW registrační značky X a v úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí 90 km/h jel rychlostí 116 km/h. Tedy jako řidič motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 26 km/h. Za tento přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. Žalobce proti příkazu podal odpor. Na den 18. 2. 2014 byl žalobce předvolán k ústnímu jednání a k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. O ústním jednání ze dne 18. 2. 2014 byl pořízen protokol. Žalobce se k jednání nedostavil rovněž ani jeho zástupce. Přestupek byl projednán v nepřítomnosti žalobce. Žalobce byl shledán vinným z přestupku v rozsahu sděleného obvinění. Dne 24. 2. 2014 byl žalobce vyrozuměn o ukončení ústního jednání v řízení o přestupku a byl vyzván k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, a to do 14. 3. 2014. Dne 31. 3. 2014 vydal Magistrát města České Budějovice rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 12c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost, jestliže v úseku, kde je povolena rychlost nejvýše 90 km/h jel mimo obec rychlostí 116 km/h. Za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí odvolal. Odvolání bylo jím doplněno na základě výzvy dne 22. 4. 2014. V odvolání žalobce namítal, že správní orgán opřel své rozhodnutí o úřední záznam, což podle judikatury nelze. Správní orgán měl rovněž vyslechnout svědky, aby bylo spolehlivě zjištěno, zda při měření rychlosti bylo Pokračování - 4 - 10A 77/2015 použito zařízení v souladu s návodem k obsluze. Žalobce rovněž poukázal na zásadu materiální pravdy a poukázal na vliv úhlu při měření na výslednou rychlost a v souvislosti s tím uvádí matematické vzorce, kterými měl k výpočtu naměřené rychlosti dospět. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že obsluha měřícího zařízení nemá možnost manipulovat s úhlem nastavení radarové hlavy, speciální držák je metrologicky zabezpečený a umožňuje tři polohy. Vyhodnocením fotografie lze jednoduše a bez výslechů policistů nebo jejích záznamů dospěl k závěru, že měření vozidla bylo prováděno na příjezdu zprava v okamžiku průjezdu vozidla svazkem radarové antény. Měření bylo provedeno v souladu s návodem výrobce. Žalovaný vyhodnotil snímek, neboť jeho pracovník absolvoval odbornou přípravu pro užívání silničních rychloměrů typů PolCam, RAMER, AD9, ve všech modifikacích se zaměřením na vyhodnocování záznamů přestupků. V daném případě existují kvalitní podklady, včetně fotografie a nebyly zjištěny žádné důvody policisty jako svědky vyslýchat. Žalovaný objektivně vyhodnotil dodané podklady, zejména fotografické záznamy a dospěl k závěru, že vina žalobce byla prokázána. Žalobce byl bezprostředně po změření vozidla zastaven a kontrolován. Jeho identifikace byla provedena podle občanského průkazu. Žalobce se na místě přestupku nevyjádřil a zůstal pasivní i v průběhu řízení, pouze využil opravný prostředek. Ve správním spise je ověřovací list k použitému měřícímu zařízení, osvědčení o proškolení k jeho obsluze a zejména záznam o přestupku, na němž je zřetelná fotografie motorového vozidla, které žalobce řídil a na něm jsou vyplněny všechny rozhodné skutečnosti jako rychlost, datum, směr, stanoviště i způsob měření. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 ost. 2 s.ř.s. a dospěl l závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce, že měřící zařízení naměřilo nesprávnou hodnotu rychlosti, protože nebylo užito v souladu s návodem k obsluze. Této námitce soud nepřisvědčil, neboť ve správním řízení bylo prokázáno, že užité měřící zařízení mělo platný ověřovací list vydaný Českým metrologickým institutem. Proběhla i zkouška měření i doba platnosti ověření rychloměru. Ve spisu se nachází fotografie vozidla při měření včetně výstupu z měřícího zařízení. Dokumenty založené ve spise v této věci je možno dle judikatury považovat za podklady, které jsou postačující k vydání rozhodnutí, že se žalobce dopustil přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2013 čj. 3As 9/2013 – 35). Další dokazování se vede jen tehdy, pokud účastník řízení zpochybní postup při měření či jiné skutečnosti. Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že nelze přezkoumat, zda bylo měřeno v souladu s návodem k obsluze. Soud poznamenává, že k této otázce se opakovaně vyjádřil i Nejvyšší správní soud, který konstatoval, že pokud byla rychlost vozidla rychloměrem zaznamenává, metoda měření musela být v souladu s manuálem k obsluze (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 1. 2013 čj. 3As 82/2012-27 a dále rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2013 čj. 1As 83/2013-60). Základním předpokladem pro aplikaci tohoto závěru je, že měřící přístroj funguje automaticky, tedy při jakémkoliv chybném měření nebo při ztrátě napětí dojde automaticky k vypnutí přístroje. Jestliže není dodržen návod k obsluze, rychlost vozidla měřícím zařízením zaznamenána vůbec není. Z toho vyplývá, že pokud by došlo k chybě při měření rychlosti vozidla, nemělo by to za následek nepřesný výsledek měření, ale ke změření rychlosti by vůbec nedošlo a na displeji přístroje by se pak objevila zpráva po chybě měření. Soud proto uzavřel, že skutkový strav je nesporný a nebylo zapotřebí jej doplňovat dalším dokazováním. Jestliže tedy nedošlo k chybě měření, tak není ani možné zpochybnit výsledek měření poukazem na nedodržení návodu k obsluze. Soud proto považuje námitku žalobce ohledně zpochybnění měření Pokračování - 5 - 10A 77/2015 rychlosti za zcela účelovou. Bylo tedy proto nadbytečné, aby se správní orgán věnoval zjištění, zda bylo při měření postupováno dle návodu k obsluze. Správně žalovaný zcela popřel, že by mohlo dojít ke zkreslení výsledků měření postupem v rozporu s návodem k obsluze. Soud poznamenává, že tvrzení žalobce, že nebylo postupováno ze strany policistů v souladu s návodem k obsluze, nebylo žádným důkazem podpořeno, žádný důkaz o tom předložen nebyl. Uvedená výhrada je proto zcela irelevantní. Zcela účelově je rovněž žalobcem poukazováno na odklon osy svazku antény od směru jízdy měřených vozidel, neboť ani toto tvrzení nebylo žalobcem nijak doloženo. Ze strany žalovaného správně bylo uzavřeno, že nemohlo dojít ke zkreslení výsledků měření postupem v rozporu s návodem k obsluze s tím, že bylo poukázáno na možné zkreslení výsledků vlivem odchýlení osy radarové hlavy, neboť odchylka ve výsledku nikdy není větší než uznávaná odchylka v měření +- 3 km/h, jde-li o naměřenou rychlost do 100 km +- 3 %, jde-li o naměřenou rychlost nad 100 km/h. Z uvedeného je zřejmo, že žalovaný touto argumentací zcela popřel, že nemohlo dojít ke zkreslení výsledků měření s odkazem na možné odchylky. Odůvodnění této námitky je zcela přezkoumatelné, jestliže bylo zcela konkrétně reagováno na nedůvodnou námitku s odkazem na možné odchylky. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že přestupkové jednání žalobce bylo zdokumentováno a prokázáno, jednak oznámením o přestupku sepsaného policistou, záznamem o přestupku, dále z fotodokumentace žalobcem řízeného vozidla, doplňujícího snímku s detailem registrační značky měřeného vozidla a osoby jeho řidiče, z údajů o datech měření a naměřené rychlosti. Rovněž je ve spisové dokumentaci obsažen i ověřovací list měřícího zařízení č. 238/13 a dále služební záznam týkající se měřícího stanoviště a měřícího zařízení a fotodokumentace. Soud proto uzavřel, že v daném případě správní orgán v předmětné věci za účelem objektivního posouzení jednání žalobce a následné právní kvalifikace opatřil dostatek důkazů o tom, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku, který mu byl kladen za vinu. Žalobci bylo zavinění předmětného přestupku dostatečně prokázáno a postup správních orgánů byl v souladu se zákonem. Uvedené podklady svědčí pro závěr odpovědnosti žalobce za uvedený přestupek. Žalobce v průběhu správního řízení vinu nepopíral, k jednání se nedostavil. Oznámení o přestupku odmítl podepsat, ovšem nepopřel, že to byl on, kdo byl změřen při jízdě. Žalobce v průběhu přestupkového řízení neuvedl žádnou důvodnou námitku zpochybňující výsledky měření. Nenamítal, že měřící zařízení rovněž obsluhovala osoba neproškolená a k tomu neoprávněná. Záznam měření provedený měřícím zařízením je ve spise založen a rovněž byl ve správním řízení proveden důkaz ověřovacím listem autorizovaného Metrologického střediska o tom, že měřidlo bylo ověřeno a lze jej podle návodu k obsluze k měření používat. V době měření byl tento ověřovací list platný. Policista provádějící silniční kontrolu byl pro práci s rychloměrem proškolen. I toto je ve spise doloženo. Jestliže radarový rychloměr zachytil, že vozidlo jelo v okamžiku měření rychlostí 120 km/h, pak po odpočtu 3 % možné odchylky činila rychlost vozidla 116 km/h, přestože v úseku od obce Chotýčany směrem k obci Ševětín na silnici I/3 je povolena rychlost 90 km/h. Policista provádějící měření rychlosti byl pro plnění takových úkolů proškolen. V řízení o přestupku bylo tedy prokázáno, že žalobce nejvyšší povolenou rychlost v daném úseku překročil. Zcela nedůvodné jsou námitky žalobce, že žalovaný věc neposoudil správně ve vztahu k návodu k obsluze s odkazem na judikaturu NSS. Ze správního spisu vyplývá, že žalovaný, respektive pracovník žalovaného, který vyřizoval odvolání, je proškolen k používání silničních rychloměrů typu RAMER AD9, PolCam ve všech modifikacích se zaměřením na Pokračování - 6 - 10A 77/2015 vyhodnocování záznamů přestupků a při rozhodování o odvolání správnost měření potvrdil. Soud se ztotožnil se žalovaným, že na správnost měření a vyhodnocení rychlosti nemá vliv, že se žalobce právě vyhýbal výmolu čí vytluku na pozemní komunikaci v době měření, jestliže pomocí vyhodnocovací šablony bylo prokázáno, že projíždějící vozidlo se podobu jeho měření nacházelo v radarovém svazku. Soud poznamenává, že tvrzení žalobce, že se vyhýbal výmolu, nebylo rovněž jím nijak doloženo, jedná se tedy o námitku pouze v rovině jeho tvrzení. Zcela nepřípadně je žalobcem odkazováno na rozsudek NSS čj. 6As 187/2014-60 a rovněž tak i na rozsudek NSS čj. 3As 29/2011, neboť citované rozsudky na případ žalobce aplikovat nelze. Jedná se o zcela odlišné skutkové případy. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný řádně odůvodnil, proč nebylo přistoupeno k výslechu svědků za účelem zjištění, zda při měření rychlosti bylo použito zařízení v souladu s návodem k obsluze. Správně bylo uzavřeno, že obsluha měřícího zařízení nemá možnost manipulovat s úhlem nastavení radarové hlavy, neboť speciální držák je meteorologicky zabezpečený a umožní jen tři polohy zleva, zprava a na střed. Vyhodnocením fotografie a výsledků policistů správně dospěl žalovaný k závěru, že měření vozidla žalobce bylo prováděno na příjezdu zprava v okamžiku průjezdu vozidla svazkem radarové antény a následně žalovaný správně uzavřel, že k měření rychlosti, jestliže byly dodány kvalitní podklady včetně fotografie, jevilo se zcela nadbytečné policisty jako svědky vyslechnout. Správní orgány se od rozhodnutí NSS čj. 3As 29/2011-56 neodchýlily. Radarový přístroj je zapotřebí používat v souladu s návodem k obsluze a pro objasnění toho, zda se tak stalo, byl proveden důkaz dokladem o proškolení policistů k obsluze tohoto zařízení. V daném případě zasahující policista vyslechnut nebyl. Soud vycházel ze záznamu z měřícího zařízení, kdy bylo měření provedeno v souladu s návodem k obsluze proškoleným policistou. Tímto důkazem je prokázáno jakou rychlostí žalobce v okamžiku měření jel. Soud proto uzavřel, že nesdílí názor žalobce, že měření se neuskutečnilo v souladu s návodem k obsluze měřícího zařízení. Důkaz návodem ve správním řízení nebyl proveden a je-li na správním orgánu, aby rozsah dokazování určoval, pak v tomto ohledu nikterak nepochybil. V souladu s tímto návodem zařízení obsluhoval policista Z., který je z obsluhy zařízení znalý a je i doloženo, že pro obsluhu měřícího zařízení je proškolen. Jestliže byl policista obeznámen s tím, jak měřící zařízení obsluhovat a při této činnosti se návodem řídil a podle tohoto návodu bylo jím i postupováno, pak těmito důkazními prostředky bylo prokázáno, že rychlost vozidla byla změřena správně a výsledek měření je spolehlivým důkazem o rychlosti vozidla řízeného žalobcem. Samotnou správnost měření ve vztahu k žalobcem poukazovanému měřícímu úhlu lze dovodit ze skutečnosti, že předmětným rychloměrem byl pořízen fotozáznam. Vyhotovení fotozáznamu rychloměrem je vázáno na správnost v průběhu celého měření. Pokud by totiž rychlost projíždějícího vozidla nebyla správně naměřena, došlo by automaticky k anulování celého měření, což se v daném případě nestalo a vozidlo žalobce bylo rychloměrem zachyceno a byl vyhotoven fotozáznam. Rychlost byla žalobci naměřena radarovým rychloměrem, jehož správnost měření byla ověřena ověřovacím listem. Měření bylo prováděno policistou Z., který byl k obsluze rychloměru řádně proškolen, o čemž i svědčí doklad o proškolení. Soud poznamenává, že pro daný případ je nepřilehlá argumentace žalobce na rozsudek NSS čj. 3As 29/2011-26, neboť v případě tam v řešeném bylo využito jako měřící zařízení Pokračování - 7 - 10A 77/2015 PolCam Pc 2006, které pracuje na zcela odlišném principu než měřící zařízení – silniční radarový rychloměr AD9C, který byl v případě žalobce použit. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že vozidlo žalobce překročilo povolenou rychlost, žalobci se nepodařilo výstup z měřícího zařízení zpochybnit. Jednání žalobce bylo radarovým rychloměrem zaznamenáno, rovněž správně proběhla fáze ověření výsledků měření. Soud proto uzavřel, že jednání žalobce odpovídající skutkové podstatě uvedeného přestupku bylo dostatečně prokázáno. Úsudek správního orgánu, že skutkový stav byl zjištěn úplně, má oporu ve spisové dokumentaci. Žalobce se žádného ústního jednání nezúčastnil. V průběhu správního řízení byl zcela pasivní. Pouze využil opravného prostředku, podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Soud uzavřel, že napadené rozhodnutí není pro tvrzení uvedená v žalobě v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává. Proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Pokračování - 8 - 10A 77/2015 Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. srpna 2015 Mgr. Helena Nutilová , v. r. Samosoudkyně Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava