10 A 79/2012
č. j. 10 A 79/2012-47
V PLATNOSTICitované zákony (10)
Rubrum
10A 79/2012 - 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce O. P., státní příslušník Ukrajiny, zast. Mgr. Jaroslavem Smilem, advokátem se sídlem Hromnice 33, Třemošná, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.07.2012, č.j. MV-7157-2/SO-2011, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobce se včas podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky vydaného Policií ČR, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie České Budějovice, Inspektorátem cizinecké policie České Budějovice č.j. CPCB-01869-5/ČJ-2010-61-CI dne 2.9.2010 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobce uvádí, že napadené rozhodnutí vychází ze skutečnosti, že nebyl v období od 12.5.2008 do 31.10.2009 přihlášen k sociálnímu pojištění, z čehož správní orgán dovozuje, že po uvedenou dobu neplnil účel, pro který mu byl pobyt povolen, neboť po uvedené období nevykazoval samostatnou výdělečnou činnost. Jedná se tak o závažnou překážku, která ukládá povinnost správnímu orgánu konat ve věci zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu Pokračování - 2 - 10A 79/2012 za účelem podnikání. Dle správního orgánu osoby samostatně výdělečně činné jsou povinně účastny důchodového pojištění. Jestliže se žalobce odhlásil a opět přihlásil k sociálnímu pojištění, nesplnil podmínku k udělení povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Toto dle žalobce nelze shledat jako tvrzenou závažnost. Správní orgán tak vykládá pojem „závažná překážka“ nikoliv v mezích své diskreční pravomoci, nýbrž již se dopouští nepřípustné libovůle. Tato libovůle představuje porušení pravomoci správního orgánu dle § 2 správního řádu a neoprávněný zásah do práv účastníka řízení, která jsou chráněna zákonem, konkrétně správním řádem, zákonem o pobytu cizinců a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Za závažnou překážku by bylo možno považovat pouze případ, kdy by žalobce z českého sociálního systému čerpal nějaké dávky. Rovněž neexistuje žádný nedoplatek, žalobce sociální pojištění doplatil i za celou dobu odhlášení ze sociálního pojištění. Zcela nesprávně správní orgán dovozuje nepřetržitost výkonu samostatné výdělečné činnosti z definice podnikání uvedené v § 2 odst.1 obchodního zákoníku. Tato definice je však pro rozhodování o povolení k pobytu nepoužitelná. Žalobce vlastní živnostenské oprávnění po celou dobu pobytu na území České republiky, výkon živnosti nikdy nepřerušil a živnostenské oprávnění je i nadále základem pro jeho samostatnou výdělečnou činnost. Přihlášení u okresní správy sociálního zabezpečení je záležitostí pouze formální, zásadní skutečností je placení sociálního pojištění. Žalobce dále poukazuje na okolnost, že k jeho pochybení došlo v období od 12.5.2008 do 31.10.2009, kdy nebyl přihlášen k sociálnímu pojištění. Správní orgán byl nečinný, přestože dle jeho tvrzení existoval důvod pro odejmutí povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky. Správní orgán měl posuzovat náležitosti žádosti podle stavu, který existuje v době, kdy byla žádost podávána. Jestliže správní orgán používá události, které se staly v minulosti, jde o překročení mezí správního uvážení a vyjádření libovůle správního orgánu. Žalobce v souvislosti s tím odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 8A 253/2010 ze dne 15.12.2011. Napadené rozhodnutí považuje žalobce za účelové a nedůvodné, proto je jím navrhováno zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Z konstrukce ustanovení § 37 odst.1 písm.b) zákona č.326/1999 Sb. vyplývá, že cizinec je povinen plnit účel, pro který mu byl pobyt povolen. Neplnění účelu pobytu je obligatorním důvodem pro zrušení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, respektive neprodloužení platnosti tohoto povolení. V daném případě žalobce nejméně šest měsíců neplnil účel pobytu. Proto bylo správně aplikováno ustanovení § 37 odst.2 písm.b) ve spojení s § 56 odst.1 písm.k) zákona č.326/1999 Sb. s ohledem na skutečnost, že žalobce své podnikání obnovil. Možnost aplikace těchto ustanovení vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu – rozhodnutí č.j.9As 80/2011 – 69 ze dne 19.1.2012. Správní orgán se vypořádal i s přiměřeností dopadu do soukromého a rodinného života žalobce, který na území České republiky nemá žádné rodinné příslušníky, kteří by měli vázán pobyt na jeho osobu. Proto dopad rozhodnutí o neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání do života cizince není nepřiměřený. Neprodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání nepředstavuje absolutní překážku pobytu žalobce na území ČR. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti: Žalobci byl povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání s platností od 23.4.2008 do 22.4.2010. Pokračování - 3 - 10A 79/2012 Žalobce podal dne 1.4.2010 žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. K žádosti doložil kopii cestovního dokladu a živnostenského listu, výpis z obchodního rejstříku, doklad o zajištění ubytování, doklad o finančních prostředcích k pobytu, doklad o zdravotním pojištění od 30.3.2010 do 29.3.2011. Z potvrzení Finančního úřadu v Plzni a potvrzení OSSZ Plzeň-město ze dne 31.3.2010 vyplývá, že žalobce byl veden jako osoba samostatně výdělečně činná od 12.5.2008 a nemá splatný nedoplatek na pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku. Žalobce rovněž doložil výpis z obchodního rejstříku a pojistnou smlouvu cestovního zdravotního pojištění. Ze zprávy OSSZ bylo zjištěno, že žalobce je v evidenci OSSZ Plzeň-město veden jako osoba samostatně výdělečně činná od 12.5.2008, registrace před opravou nastala od 1.11.2009 dosud. Dne 17.2.2010 se žalobce dostavil k opravě registrace od 12.5.2008 dosud. Dne 17.2.2010 podal nulový přehled za rok 2008 a doplatil na základě nových skutečností dopočítané pojistné na důchodové pojištění a vzniklé penále. Z protokolu o výslechu žalobce ze dne 21.5.2010 vyplývá, že žalobce se na OSSZ přihlásil v listopadu roku 2009, v roce 2010 provedl přeregistraci, a to od 12.5.2008. V prosinci 2008 odcestoval na Ukrajinu a vrátil se zpět do ČR v červnu 2009. V době, kdy měl povolenou živnostenskou činnost, vykonával i práci, která neodpovídala oboru podnikání, jež měl povolenou. Prvostupňový správní orgán dne 2.9.2010 rozhodl o neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR dle § 44a odst. 3 v návaznosti na ustanovení § 35 odst.3, § 37 odst.2 písm.b) a § 56 odst.1 písm.k) zákona č.326/1999 Sb. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, vyjádřil nesouhlas se závěrem správního orgánu, že v období od 12.5.2008 do 31.10.2009 nepodnikal jako osoba samostatně výdělečně činná. Tuto činnost nikdy nepřerušil, pouze v období od 19.9.2008 do 24.10.2008 a od 22.12.2008 do 1.6.2009 byl ve své domovské zemi. Po tuto dobu neplatil sociální pojištění, ale není pravdou, že by nevykonával samostatnou výdělečnou činnost. Pojištění řádně doplatil. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že žalobce byl povinen plnit účel, pro který mu byl pobyt povolen. V daném případě žalobce nejméně šest měsíců neplnil účel pobytu. Dlouhodobé neplnění účelu pobytu představuje závažnou překážku k pobytu žalobce na území ČR. Pro naplnění účelu pobytu nepostačuje pouze formální evidování, aniž by podnikatelská činnost byla fakticky vykonávána, neboť by tak došlo k obcházení smyslu a pravidel zákona. Na základě živnostenského oprávnění nevzniká žalobci povinnost podnikat, jestliže však nevyužívá svého oprávnění podnikat, pak neplní účel, pro který mu byl povolen pobyt. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst.2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V dané věci je předmětem řízení rozhodnutí ohledně prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, na které se dle § 44 a) zákona o pobytu cizinců obdobně vztahují ustanovení týkající se prodloužení doby pobytu na území, na vízum k pobytu nad 90 dnů (§ 35 odst.2 a 3 zákona o pobytu cizinců). Podle § 35 odst.3 dobu pobytu na území, na vízum Pokračování - 4 - 10A 79/2012 pobytu nad 90 dnů nelze prodloužit, pokud policie shledá důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto víza dle ustanovení § 37 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán na základě žádosti žalobce aplikoval § 37 odst.2 písm.b) zákona, dle něhož policie zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza. Dále bylo postupováno dle § 56 zákona o pobytu cizinců upravující důvody pro neudělení víza, kdy ve smyslu písm.k) odst.1 citovaného ustanovení vízum se neudělí, jestliže pobyt cizince na území není v zahraničně-politickém zájmu České republiky, nebo je zjištěná jiná závažná překážka pobytu cizince na území. V ustanovení § 31 a § 33 zákona o pobytu cizinců je zakotveno pozitivní vymezení podmínek pro udělení víza. Podle ustanovení § 56 uvedeného zákona správní orgán ověřuje, zda jsou splněny další předpoklady pro udělení víza, tedy zda tu neexistují důvody pro jeho případné neudělení. Důvody pro neudělení víza dle § 56 zákona o pobytu cizinců představují podmínky pro udělení víza ve smyslu ustanovení § 37 odst.2 písm.b) téhož zákona. Žalobce namítá, že v daném případě se u něho nejedná o tzv. závažnou překážku, jestliže nebyl v období od 12.5.2008 do 31.10.2009 přihlášen k sociálnímu pojištění, kdy po tuto dobu neplnil účel, za který mu byl pobyt povolen, tedy že po uvedené období nevykonával samostatnou výdělečnou činnost. Dle žalobce se nejedná o závažnou překážku za situace, že žalobce ze sociálního systému žádné dávky nečerpal, žádný nedoplatek na sociálním pojištění neexistuje, byl jím doplacen. Uvedená výhrada není důvodná, neboť z odůvodnění rozhodnutí žalovaného rovněž tak i z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že správní orgány se dostatečným a přezkoumatelným způsobem zabývaly ve vztahu ke skutkovým okolnostem projednávané věci naplněním pojmu závažná překážka pobytu. Aplikace tohoto neurčitého pojmu byla odůvodněna a specifikována tak, že závažná překážka byla spatřována v neplnění účelu pobytu, kdy toto jednání žalobce bylo podřazeno pod označenou skutkovou podstatu na základě zjištění od OSSZ. V rozhodnutí je přesně uvedeno, jaká skutková zjištění v případě žalobce byla učiněna ve smyslu ustanovení § 56 odst.1 písm.k) zákona o pobytu cizinců, kdy správní orgán dospěl k závěru o naplnění skutkové podstaty závažné překážky neplnění účelu pobytu žalobce na území ČR, jež vedla k neprodloužení dlouhodobého pobytu. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce měl povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná s platností od 23.4.2008 do 22.4.2010. Žalobce však až dne 5.11.2009 oznámil OSSZ zahájení samostatné výdělečné činnosti, a to ke dni 1.11.2009. Následně dne 17.2.2010 se dostavil k opravě registrace od 12.5.2008 a doplatil dopočítané pojistné na důchodové pojištění a penále. Žalobce v rámci řízení vypověděl, že prováděl pomocné práce na stavbách, od prosince 2008 do června 2009 se zdržoval mimo území ČR, byl doma na Ukrajině. Následně prováděl pomocné práce (likvidoval odpad po dřevovýrobě), od září 2009 vykonával pomocné stavební práce, v roce 2010 prováděl pomocné práce a opravoval auta. Tyto pomocné práce byly žalobcem prováděny, přestože jeho předmětem podnikání byly povrchové úpravy a svařování kovů a dalších materiálů. Žalobce nebyl v období od 1.11.2009 evidován jako osoba samostatně výdělečně činná u OSSZ a nejméně od prosince 2008 do června 2009 nevykonával samostatnou výdělečnou činnost, neboť se zdržoval mimo území ČR, byl na Ukrajině. Po návratu vykonával výdělečnou činnost, která neodpovídala jeho oboru podnikatelské činnosti. Z uvedeného je zřejmé, že v období, kdy byl na Ukrajině, žalobce nepodnikal, přičemž fakticky nepodnikal i po dobu, co byl v ČR, neboť prováděl pomocné práce. Správní orgán proto správně učinil závěr, že důvodem pro neprodloužení Pokračování - 5 - 10A 79/2012 dlouhodobého pobytu je neplnění jeho účelu. Za tohoto skutkového stavu je zcela nerozhodné, zda žalobce formálně přerušil či ukončil podnikatelskou činnost, jestliže nebyla jím podnikatelská činnost fakticky vykonávaná. Tyto zjištěné skutečnosti žalobce nezpochybňoval, byly jím uvedeny jak do protokolu, tak i v rámci odvolání. Soud zdůrazňuje, že plnění účelu, pro který byl cizinci pobyt povolen, musí být fakticky naplněno. Aby mohlo být konstatováno plnění účelu, pro který byl žalobci povolen pobyt, podnikatelská činnost by musela být v předmětném období alespoň převážně vykonávána. V souvislosti s tím soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.12.2011 č.j. 7As 82/2011-81 kde je uvedeno, že „u fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění je z jazykového výkladu ustanovení obchodního zákoníku zřejmé, že podnikatelem se stane tehdy, kdy vedle získání příslušného oprávnění také fakticky vykonává určitou podnikatelskou činnost (definice živnostenského podnikání viz. § 2 zákona č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, která koresponduje s materiálním pojetím podnikání dle § 2 odst.1 obchodního zákoníku). Účelem pobytu zcela jistě zákonodárce nemínil pouze formální zapsání se do příslušných rejstříků, aniž by podnikatelská činnost byla fakticky na území ČR vykonávána, neboť by tak došlo k obcházení smyslu a pravidel zákona. Zákon o pobytu cizinců stojí na principu, že pobyt cizince na území ČR musí být odůvodněn například dlouhodobým zaměstnáním, podnikáním, studiem a tyto činnosti musí být skutečně na území ČR vykonávány“. S ohledem na skutková zjištění, jež byla zjištěna správními orgány,že žalobce fakticky nevykonával podnikatelskou činnost, po dobu kdy mu bylo vydáno povolení k podnikání se zdržoval nejméně od prosince 2008 do června 2009 na Ukrajině, je zřejmé, že žalobce neplnil účel pobytu, což dle § 56 odst.1 písm.k) zákona o pobytu cizinců, představuje závažnou překážku pro prodloužení pobytu žalobce na území ČR. Žalobce poté, co se vrátil z Ukrajiny, vykonával pouze pomocné práce, proto je správný závěr, že se nejedná u žalobce o přechodnou dobu, kdy přestal fakticky plnit účel, pro který mu byl pobyt na území ČR povolen. Správný je závěr správních orgánů a jeho zjištění provedené ke dni vydání napadeného rozhodnutí, že žalobce fakticky nepodnikal a neplnil účel, pro který mu byl předchozí pobyt povolen. Správní orgány postupovaly v souladu s ustanovením § 3 správního řádu, byl jimi řádně zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jestliže žalobci bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, bylo jeho povinností dodržovat veškeré právní předpisy, které se k podnikání na území ČR vážou, tedy bylo jeho povinnosti se přihlásit k platbám sociálního zabezpečení. To nebylo jím učiněno, žalobce oznámil OSSZ zahájení samostatné výdělečné činnosti ke dni 1.11.2009, přestože mu bylo uděleno povolení k podnikání s platností od 23.4.2008. Žalobce teprve následně dne 17.2.2010 se dostavil k opravě registrace od 12.5.2008 a doplatil pojistné i vzniklé penále na důchodovém pojištění. K pojmu „jiná závažná překážka k pobytu“ NSS v rozsudku 9As 80/2011-75 konstatoval, že se jedná o typický neurčitý právní pojem. Takový pojem zahrnuje jevy nebo skutečnosti, které nelze obecně zcela přesně právně definovat. Jejich obsah a rozsah se může měnit např. v závislosti na čase a místě aplikace právního předpisu. Zákonodárce tak vytváří prostor, aby správní orgán zhodnotil zda konkrétní případ lze podřadit pod neurčitý právní pojem či nikoliv. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se pak uvážení správního orgánu zaměřuje na konkrétní skutkovou podstatu a její vyhodnocení tzn., že je nutno nejprve objasnit neurčitý právní pojem a jeho rozsah a poté hodnotit, zda skutečnosti konkrétního případu lze zařadit do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého právního pojmu. Použití neurčitých pojmů v právních předpisech vychází z požadavku na obecnost právní normy, jejíž Pokračování - 6 - 10A 79/2012 obsah má za úkol konkretizovat aplikační praxi, která si vyžaduje pružně reagovat na nastalé situace. Právní normou nelze postihnout celou šíři možných překážek, které mohou v praxi nastat a nelze proto specifikovat jednotlivé skutkové podstaty. Výklad neurčitého právního pojmu správním orgánem je následně podroben soudnímu přezkumu. Při rozhodování pak soud řeší otázku, zda určitý jev reálného života byl správním orgánem správně podřazen pod neurčitý právní pojem. Soud musí mít možnost přezkoumat, zda interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu správním orgánem je v souladu se zákonem, jaké podklady pro své rozhodnutí k tomu správní orgán soustředil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout a zda jeho zjištění s těmito podklady nejsou v logickém rozporu. Soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že správní orgány správně aplikovaly ustanovení §56 odst.1 písm.k) zákona č.326/1999 Sb. za situace, že žalobce své podnikání obnovil, poté co po dobu nejméně 6 měsíců neplnil účel pobytu. Při výkladu pojmu závažná překážka se nedopustil nepřípustné libovůle, jestliže tento pojem byl jím vyložen v souladu s judikaturou NSS zejména rozsudkem č.j.7As 82/2011-81, kdy je zcela nerozhodné, zda žalobce ze sociálního systému čerpal dávky či nikoliv, v daném případě je rozhodné, zda skutečně žalobce fakticky v předmětném období převážně vykonával podnikatelskou činnost. Zcela nerozhodné je zjištění, zda existuje nedoplatek na sociálním pojištění či nikoliv, neboť žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná, měl tuto povinnost ze zákona a byla jím splněna až dodatečně. Jestliže bylo v daném případě rozhodné, aby mohlo být konstatováno plnění účelu, pro který byl žalobci pobyt povolen, to je podnikatelská činnost, která musela být v předmětném období alespoň převážně vykonávána, pak není rozhodné, že žalobce vlastnil živnostenské oprávnění po celou dobu. Skutečnost, že pro nesplnění podmínek na straně žalobce v období od 12.5.2008 do 31.10.2009 správní orgán nepřistoupil k odejmutí povolení k dlouhodobému pobytu je nerozhodná, neboť v souvislosti se žádostí o prodloužení doby platnosti povolení byly řádně zkoumány podmínky pro udělení dlouhodobého pobytu a to zejména podmínka plnění účelu, pro který bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu. K překročení mezí správního uvážení ze strany žalovaného nedošlo. Zcela nepřípadný je odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 8A 253/2010 ze dne 15.12.2011, neboť se jedná o skutkově odlišnou věc. Uvedeným rozsudkem není soud v daném případě vázán. S ohledem na důvody uvedené shora soud žalobu jako nedůvodnou dle § 78 odst.7 s.ř.s., zamítl, neboť napadené rozhodnutí je věcně správné, správní uvážení nevybočuje ze zákonných mezí, nejedná se o účelové rozhodnutí, jestliže žalobce fakticky nevykonával podnikatelskou činnost po dobu, po kterou jí měl povolenou. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst.1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval, z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému náklady v tomto řízení ani nevznikly. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst.1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování - 7 - 10A 79/2012 soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24. ledna 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.