10 A 8/2014
č. j. 10 A 8/2014-36
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 8/2014-36
- NSS 10 As 155/2014-33
Citované zákony (9)
Rubrum
10A 8/2014 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Kaufland Česká republika, v.o.s., se sídlem Praha 4, Pod Višňovkou 25, proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ústřednímu inspektorátu, se sídlem Brno, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 11. 2013, čj. SZPI/AD367-14/2013, t a k t o :
Výrok
Žaloba s e z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 24.01.2014 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 26.11.2013, č.j. SZPI/AD367-14/2013, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí inspektorátu v Táboře ze dne 25.04.2013 č.j. SZPI/AD367-8/2013, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 301.000 Kč, a kterým bylo žalobci současně uloženo nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Pokračování - 2 - 10A 8/2014 Žalobce namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí pro jeho věcnou a právní nesprávnost. Napadené rozhodnutí je v rozporu se zásadami předvídatelnosti správních rozhodnutí a uložená pokuta je nepřiměřená. Žalobce byl tímto postupem správních orgánů zkrácen na svých právech, když obě rozhodnutí správních orgánů jsou zcela v rozporu se zásadou legitimního očekávání a předvídatelnosti správního rozhodnutí. Uložená pokuta se zcela vymyká dosavadnímu rozhodování inspekce v obdobných případech, prvoinstanční rozhodnutí neobsahuje zdůvodnění odlišného posouzení věci. Dále je poukazováno na rozhodnutí žalované z roku 2013, kterými byla žalobci uložena pokuta ve výši 400.000 Kč a 300.000 Kč. V tomto roce došlo k zásadnímu navýšení pokut ukládaných za obdobné případy žalovaným. V roce 2012 byly žalovanou ukládány pokuty v částkách kolem 100.000 Kč, a to ve výjimečných a závažných případech. Žalovaný tyto námitky žalobce v napadeném rozhodnutí nikterak nevyvrátil. Tímto postupem bylo porušeno žalobcovo právo, aby s ním bylo zacházeno obdobně jako v předchozích srovnatelných případech. Napadené rozhodnutí neobsahuje zákonné náležitosti, neboť neobsahuje odůvodnění skokového navýšení pokut v obdobných případech. Z tohoto důvodu je nepřezkoumatelné. Odůvodnění výše pokuty je navíc v rozporu se skutečným stavem věci, nemá oporu ve spisech a je založeno toliko na domněnkách a předpokladech žalované. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela nedostatečné a nemá oporu v provedeném dokazování. Žalobce dále odkazuje na odvolací námitky vznesené jím proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Závěrem je navrhováno, aby žalobou napadené rozhodnutí a stejně tak i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně byly zrušeny. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Odvolání žalobce bylo zamítnuto v souladu s podmínkami stanovenými ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Napadené rozhodnutí splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a aplikace právních předpisů na učiněná skutková zjištění byla správná. Závěry napadeného rozhodnutí vyplývají z ničím nezpochybnitelných podkladů řízení a mají dostatečnou oporu ve správním spisu. Zásada legitimního očekávání nebyla napadeným rozhodnutím nikterak porušena a žalobce tak nemohl být zkrácen na svých právech. Uložená pokuta se žalované jeví jako přiměřená, když žalovaná za tímto účelem přezkoumala úvahu o závažnosti správních deliktů žalobce jako celku a v této souvislosti došlo ke korekci odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí. Námitka ohledně nepřiměřenosti uložené pokuty byla žalovanou shledána nedůvodnou. Žalovaná neshledala jakékoliv vybočení ze své rozhodovací praxe, což doložila obdobnými rozhodnutími v blízké časové návaznosti. Žalobce neuvedl žádný důvod, pro který by bylo lze dovodit, že v daném případě byla porušena zásada legitimního očekávání. Nelze akceptovat bagatelizující tvrzení žalobce, že byl v daném případě trestán za nesprávné označení země původu, neboť nejzávažnějším ze spáchaných správních deliktů, v jehož sazbě byla žalobci uložena pokuta, bylo v daném případě uvádění do oběhu potraviny, která nebyla bezpečná, což představuje nejzávažnější porušení potravinového práva. Žalovaná v této Pokračování - 3 - 10A 8/2014 souvislosti dále odkázala na komentované znění správního řádu, dle něhož legitimní očekávání nemůže znamenat absolutní neměnnost rozhodovací praxe správních orgánů, která nemůže nereagovat na nové skutečnosti. V projednávané věci k žádnému skokovému navýšení pokut nedošlo, když pokuta byla uložena na základě řádně provedené úvahy o výši pokuty a uložená pokuta zcela odpovídá závažnosti spáchaných správních deliktů. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí zabývala přípustností úvahy hodnocené v neprospěch žalobce, když dospěla k závěru, že informace o zemi původu je informací pro spotřebitele zásadní. Žalovaná potvrdila prvoinstanční rozhodnutí v souladu se zákonem. Validitu věcných i právních závěrů žalované žalobce nikterak relevantně a odůvodněně nezpochybnil. Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti. Dne 17.07.2012 byla v provozovně žalobce v Jindřichově Hradci provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce nesplnil povinnost uloženou mu čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, když neuvedl pravdivé informace ohledně původu výrobků. S ohledem na tyto závěry bylo žalobci uloženo opatření k nápravě tohoto pochybení, které mělo být žalobcem splněno do 20.07.2012. Dne 27.07.2012 byla v provozovně žalobce v Jindřichově Hradci provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, a to za účelem kontroly splnění uložených opatření. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce uložená opatření splnil a porušení čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002 nebylo žalovanou během této kontroly shledáno. Dne 26.06.2012 byla v provozovně žalobce ve Strakonicích provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce nesplnil povinnost uloženou mu čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, když neuvedl pravdivé informace ohledně původu výrobků. S ohledem na tyto závěry bylo žalobci uloženo opatření k nápravě tohoto pochybení, které bylo splněno před ukončením kontroly. V rámci této kontroly bylo zjištěno, že v případě žalobcem nabízených jablek nebyly dodrženy minimální požadavky na jakost z důvodu výskytu shnilých plodů. Takto nevyhovělo 10 balení jablek umístěných v prodejním regále, když v každém tomto balení minimálně jeden plod byl napaden hnilobou a šedými koloniemi plísní. Tímto žalobce nedodržel prováděcí Nařízení EU č. 543/2011. Uváděním produktů nevhodných k lidské spotřebě porušil žalobce ustanovení čl. 113a odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, v platném znění. Žalobci bylo v této souvislosti uloženo opatření – zničení a pozastavení oběhu vadných produktů – jablek odrůdy Modi v množství 20 kg v ceně 469 Kč. Splnění opatření bylo žalobci uloženo do 26.06.2012. Dne 15.06.2012 byla v provozovně žalobce v Jindřichově Hradci provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce nesplnil povinnost uloženou mu čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky Pokračování - 4 - 10A 8/2014 potravinového práva, když neuvedl pravdivé informace ohledně původu výrobků. S ohledem na tyto závěry bylo žalobci uloženo opatření k nápravě tohoto pochybení, které mělo být žalobcem splněno do 18.06.2012. Dne 21.06.2012 byla v provozovně žalobce v Jindřichově Hradci provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, a to za účelem splnění uložených opatření. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce uložená opatření splnil a porušení čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002 nebylo žalovanou během této kontroly shledáno. Dne 25.06.2012 byla v provozovně žalobce v Českém Krumlově provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce nesplnil povinnost uloženou mu čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, když neuvedl pravdivé informace ohledně původu výrobků. Dále bylo zjištěno porušení čl. 14 odst. 2 písm. b) Nařízení (ES) č. 178/2012, v platném znění a čl. 14 odst. 5 téhož nařízení, když kontrolovaná potravina – brambor konzumní byla vyhodnocena jako nevhodná k lidské spotřebě. Byl tak porušen zákaz uvádět na trh potravinu, která není bezpečná podle čl. 14 odst. 1 Nařízení. S ohledem na tyto závěry bylo žalobci uloženo opatření k nápravě tohoto pochybení, které mělo být žalobcem splněno do 28.06.2012. Žalobci bylo uloženo zničení a pozastavení oběhu 42,2 kg brambor konzumních raných v ceně 586,58 Kč. Dne 13.07.2012 byla v provozovně žalobce v Českém Krumlově provedena kontrola v rozsahu oprávnění zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, a to za účelem splnění uložených opatření. Z obsahu kontrolního protokolu vyplývá, že žalobce uložená opatření splnil a porušení čl. 14 odst. 1 Nařízení (ES) č. 178/2002 nebylo žalovanou během této kontroly shledáno. Dne 20.03.2013 bylo pod č.j. SZPI/AD367-5/2013 správním orgánem prvního stupně zahájeno správní řízení ve věci uložení pokuty podle ust. § 17 odst. 3 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, a to z důvodu porušení povinností žalobce, jež byly správním orgánem zjištěny v rámci provedených kontrol. Dne 10.04.2013 bylo správním orgánem prvního stupně rozšířeno správní řízení věci uložení pokuty podle ust. § 17 odst. 3 písm. c) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a to o další skutkové zjištění, které je uvedeno v Protokolu o kontrole č. P084-30518/12 ze dne 17.07.2012. Uvedené rozšíření se týkalo porušení zjištěného dne 17.07.2012 na provozovně žalobce v Jindřichově Hradci. Dne 25.04.2013 bylo správním orgánem prvního stupně vydáno rozhodnutí č.j. SZPI/AD367-8/2013, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 301.000 Kč, a kterým bylo žalobci současně uloženo nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalobci byla uložena pokuta za spáchání správního deliktu uvedeného v ust. § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kterého se žalobce dopustil porušením požadavků na potraviny stanovených evropskými právními předpisy. Dále se žalobce dopustil správního deliktu uvedeného v ust. § 17 odst. 2 písm. b) téhož zákona, když ve svých provozovnách uvedl na trh potraviny, které svými informacemi o zemi jejich původu, uváděly Pokračování - 5 - 10A 8/2014 spotřebitele v omyl. Žalobce se rovněž dopustil správního deliktu uvedeného v ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., když nabízel potraviny, jež neodpovídají jakosti stanovené evropskými právními předpisy. Z obsahu odůvodnění vyplývá, že žalobce svým jednáním porušil zákaz stanovený čl. 16 Nařízení (ES) č. 178/2002, když uvedl na trh potraviny, jejichž deklarovaný údaj o zemi původu uváděl spotřebitele v omyl. Žalobce tímto svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. a za takový delikt lze uložit dle ust. § 17 odst. 3 písm. b) téhož zákona pokutu až do výše 3.000.000 Kč. Žalobce rovněž uvedl na trh potravinu, která nebyla bezpečná, protože byla nevhodná k lidské spotřebě z důvodu hniloby a zelenání hlíz, čímž žalobce porušil zákaz stanovený čl. 14 odst. 1 Nařízení č. 178/2002. Žalobce tímto svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu podle ust. § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb. Za tento delikt lze uložit pokutu do výše 50.000.000 Kč. Žalobce dále uvedl na trh potravinu (jablka Modi), která svou jakostí neodpovídala požadavkům Nařízení č. 543/2001. Žalobce tímto porušil povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství, jež upravují požadavky na potraviny, a to čl. 113a odst. 3 Nařízení č. 1234/2007. Žalobce se tímto svým jednáním dopustil správního deliktu podle ust. § 17 odst. 3 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., za nějž lze uložit podle ust. § 17 odst. 3 písm. b) téhož zákona pokutu až do výše 3.000.000 Kč. V průběhu správního řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by kontrolní zjištění vyvracely nebo zpochybňovaly a z tohoto důvodu správní orgán neshledal potřebu doplňovat dokazování. Bylo plně prokázáno, že se žalobce správních deliktů dopustil, když porušil povinnosti vyplývající z komunitárního potravinového práva. Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, nese objektivní odpovědnost a je zcela na něm, jaká opatření učiní, aby potraviny jím uváděné do oběhu, byly bezpečné, jakostní a obsahovaly odpovídající údaje. V projednávané věci se žalobce dopustil dvou správních deliktů, přičemž u skutkové podstaty uvádění spotřebitele v omyl, došlo k několikanásobnému porušení povinnosti. V případě souběhu správních deliktů je pokuta ukládána ve výměru toho sankčního ustanovení, které obsahuje správní delikt nejpřísněji postižitelný. V projednávané věci je horní hranicí pokuty stanovena částka 50.000.000 Kč. V posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro možnost upustit od pokuty, neboť ve věci bezpečnosti a jakosti potravin se jednalo ve vztahu ke spotřebitelům o závady zásadní a v případě uvádění spotřebitele v omyl šlo o porušení několikanásobné, přičemž počet nesprávně označených potravin nebyl malý. Projednávaný správní delikt je posuzován z objektivní odpovědnosti, vyvinit se lze pouze prokázáním vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat, aby porušení právní povinnosti bylo zabráněno. V daném případě však k tomuto ze strany žalobce nedošlo. V případě správního deliktu dle ust. § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb. bylo správním orgánem konstatováno, že žalobce vizuálně musel zjistit, že se v nabízené dávce vyskytují nevyhovující potraviny (brambory) a tedy mohl učinit okamžitá opatření k nápravě, a to již u dodavatele této potraviny. V případě správního deliktu dle ust. § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb. správní orgán shledal, že i v tomto případě byla závadnost potravin Pokračování - 6 - 10A 8/2014 (jablek) snadno zjistitelná pouhým vizuálním kontaktem. V otázce uvádění spotřebitele v omyl bylo konstatováno, že spotřebitel je zcela odkázán na informační cedule ohledně země původu a je nepochybně ovlivněn i výrazností těchto informačních cedulí, kde dominovalo vyobrazení české vlajky. Země původu je pro mnohé spotřebitele zásadní informací při nákupu potravin. V dané věci nebylo zjištěno ani potvrzeno žádné přímé ohrožení zdraví spotřebitele, avšak bylo přihlédnuto k tomu, že v kontrolovaných provozovnách se pohybuje větší množství spotřebitelů. Naplnění snížení práva spotřebitele postačuje pouhý fakt, že spotřebiteli je předkládána určitá informace, která není v souladu s realitou. Žalobce působí na českém potravinovém trhu již od roku 1997, tedy dostatečně dlouhou dobu, aby bylo lze očekávat, že je dostatečně seznámen s právními předpisy v této oblasti. Žalobce by měl mít zabezpečeny veškeré preventivní mechanismy, aby nedocházelo k prodeji nevyhovujících potravin a aby spotřebitelé nebyli uváděni v omyl. Zjištěné nedostatky ukázaly na nedostatečnost systému samokontroly u žalobce. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobcem dne 14.05.2013 podáno odvolání, o němž bylo rozhodnuto prostřednictvím žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 26.11.2013 č.j. SZPI/AD367-14/2013 tak, že odvolání žalobce proti rozhodnutí inspektorátu v Táboře ze dne 25.04.2013 č.j. SZPI/AD367-8/2013 bylo zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Z obsahu odůvodnění vyplývá, že v případě správního deliktu spočívajícího v uvádění spotřebitelů v omyl, bylo shledáno, že označení předmětného ovoce a zeleniny uvádělo spotřebitele v omyl, když údaje o zemi původu byly uvedeny rozporně. Není podstatné posouzení, zda je pro spotřebitele důležitější údaj uvedený na informačních cedulích či přepravkách/obalech potravin, neboť spotřebitel má právo spolehnout se na kterýkoliv z poskytnutých údajů. S původem potravin je spojena určitá pověst a kvalita a z tohoto důvodu je právě údaj o zemi původu základním požadavkem na označení. Lze předpokládat, že v konkrétních případech spotřebitel má zkušenost s výrobkem z určité země původu, kterou zohledňuje při výběru potraviny. K přiměřenosti uložené pokuty žalovaná uvedla, že tato odvolací námitka nebyla žalobcem nikterak doložena. Pokuta v uložené výši se nevymyká dosavadní rozhodovací praxi, a to s poukazem na rozhodnutí ze dne 15.03.2013, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 400.000 Kč či na rozhodnutí ze dne 30.04.2013, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 300.000 Kč. Žalovaná se ztotožnila s postupem správního orgánu prvního stupně při stanovení pokuty a její výše. Při hodnocení způsobu spáchání správního deliktu bylo zohledněno, že v případě prodeje nejakostních brambor šlo o zcela viditelné pochybení, kdy žalobce měl kdykoliv možnost okamžité nápravy, a to pouze na základě vizuálního zjištění kvality této potraviny. Stejně tak v případě nejakostních jablek, která byla umístěna v průhledném obalu, z něhož bylo jednoduše zjistitelné, že tato jablka neodpovídají požadované kvalitě. V případě informací o původu nabízených potravin žalovaná konstatovala, že spotřebitelé jsou odkázáni na informace poskytované jim prodejcem, přičemž jsou ovlivněni i výrazností informačních tabulí, kde dominovalo vyobrazení české vlajky. Informace o původu je pro mnohé spotřebitele zásadní. Žalobce k odstranění uvedených vad nemusel vyvinout žádné zvláštní úsilí. V daném případě nebylo zjištěno žádné ohrožení zdraví spotřebitele, avšak v daném případě mohlo být poškozeno více uživatelů. Žalovaná doplnila úvahy prvostupňového Pokračování - 7 - 10A 8/2014 správního orgánu, když doplnila, že zakoupením nejakostních jablek je spotřebitel poškozován též finančně. Správní orgán prvního stupně zohlednil též skutečnost, že žalobce po celou dobu kontroly spolupracoval a učinil následná nápravná opatření. Celková míra závažnosti projednávaného správního deliktu je střední, což se dorazilo i od výše uložené pokuty. Pokuta ve výši 300.000 Kč, představující 0,6% z horní hranice pokuty 50.000.000 Kč, je přiměřená uloženým povinnostem a plní spíše preventivní účel. Žalovaná dospěla k závěru, že správní orgán prvního stupně vycházel ze spolehlivě zjištěných skutečností popsaných v kontrolních materiálech, jež tvoří podklad tohoto rozhodnutí. Samotná skutková zjištění nebyla žalobcem rozporována. Žalovaná neshledala jakékoliv pochybení správního orgánu při aplikaci právních norem. Krajský soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č.150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V prvé řadě se krajský soud zabýval odkazem žalobce na odvolací námitky obsažené v jeho odvolání ze dne 14.05.2013. K tomuto žalobnímu odkazu krajský soud uvádí, že dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu ohledně splnění náležitostí žaloby podle ust. § 71 odst. 1 písm. d) s.ř.s. je žalobce povinen uvést žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Žalobní body musí obsahovat jak právní, tak zpravidla i skutkové důvody, pro které žalobce považuje napadené výroky rozhodnutí správního orgánu za nezákonné nebo nicotné. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.9.2009 č.j. 8As 53/2008-93). Řízení před správním soudem není pokračováním správního řízení, jde o řízení zcela oddělené, a proto nelze při formulaci žalobních bodů na písemnosti ve správním řízení odkazovat. S ohledem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího správního soudu se krajský soud proto nemůže zabývat bližší argumentací žalobce uvedenou v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, jak na ni žalobce odkazuje v žalobě a tímto způsobem nahrazuje konkrétní formulaci žalobního bodu. Stěžejní žalobní námitku představuje tvrzení žalobce, dle něhož správní orgány postupovaly v rozporu se zásadou legitimního očekávání, když uložená pokuta se vymyká dosavadní praxi žalované, která navíc výši takto uložené pokuty nijak nezdůvodnila. Z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že správní orgán v rámci rozhodování o správním deliktu žalobce a o výši uložené pokuty vycházel z kontrolních protokolů pořízených na základě provedených kontrol v provozovnách žalobce. Z těchto protokolů se podává, že žalobce opakovaně pochybil v případě informací o zemích původu obsažených na obalech/přepravkách potravin a na informačních cedulích u těchto potravin. K tomuto pochybení došlo opakovaně a v několika různých provozovnách žalobce. Dále bylo zjištěno pochybení žalobce ohledně zajištění jakosti nabízených potravin, kdy v případě nabízených brambor konzumních a jablek bylo zjištěno, že tyto nebyly prodávány v požadované kvalitě. Správním orgánem uložená nápravná opatření byla žalobcem následně splněna. Pokračování - 8 - 10A 8/2014 Charakterem a výší uložené pokuty se správní orgán zabýval na straně 11 až 13 rozhodnutí, kdy při ukládání pokuty za shora uvedené delikty vycházel ze zásady absorpce trestů za správní delikty a zohlednil horní hranici správního deliktu uvedeného v ust. § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., jako deliktu nejpřísněji postižitelného, jehož horní hranice stanovená § 17 odst. 3 písm. c) téhož zákona představuje částku 50.000.000 Kč. Správní orgán se v daném případě nepřiklonil k možnosti upuštění od uložení sankce, a to s ohledem na závažnost správního deliktu ve věci bezpečnosti a jakosti potravin a s ohledem na to, že spotřebitel byl žalobcem uváděn v omyl opakovaně. Možnost vyvinění žalobce z důvodu naplnění podmínek pro liberaci v daném případě shledána nebyla, když žalobce neprokázal naplnění těchto podmínek, tedy vynaložení veškerého úsilí pro odvrácení porušení právních předpisů. Žalobci bylo přičteno k tíži, že v případě prodeje nejakostních brambor a jablek, se jednalo o snadno vizuálně zjistitelnou závadu, k jejíž nápravě bylo možno učinit okamžitá opatření. K tíži žalobce byla uvedena rovněž skutečnost, že informace o zemi původu nabízených potravin byly uváděny na výrazných informačních cedulích, kde dominovalo vyobrazení české vlajky. Informace o zemi původu je pro spotřebitele informací zásadní a z tohoto důvodu může významným způsobem ovlivnit jejich výběr. Jako přitěžující bylo shledáno rovněž to, že v provozovnách žalobce se pohybuje větší množství spotřebitelů a porušením práva spotřebitele na řádnou informovanost u jím zakoupených potravin bylo poškozeno více spotřebitelů, neboť k porušení tohoto práva postačuje pouze fakt, že spotřebiteli je předkládána určitá informace, která není v souladu s realitou. Žalobce navíc v oblasti potravinářského průmyslu působí již řadu let, z čehož lze dovodit, že by měl disponovat zabezpečovacím mechanismem, kterým by předcházel zjištěným nedostatkům. I tento závěr svědčí v neprospěch žalobce. Ve prospěch žalobce byla vyhodnocena skutečnost, že v daném případě nebylo zjištěno a ani potvrzeno žádné přímé ohrožení zdraví spotřebitele a dále skutečnost, že žalobce v průběhu celé kontroly spolupracoval a následně provedl veškerá nápravná opatření. Žalovaná se s odvolacími námitkami týkajícími se nepřiměřenosti uložené pokuty vypořádala na straně 12 až 14 napadeného rozhodnutí, když se s postupem při ukládání trestu zcela ztotožnila. Žalovaná shrnula, že celková závažnost správního deliktu byla shledána jako střední a od této kvalifikace byla odvozena též výše pokuty, jež představuje 0,6% z horní hranice pokuty 50.000.000 Kč. Takto uložená pokuta byla vyhodnocena jako preventivní a nikoliv nepřiměřená. Ukládání pokut za správní delikty se děje ve sféře volného správního uvážení správního orgánu, tedy v zákonem dovolené volnosti správního orgánu rozhodnout ve vymezených hranicích, resp. volit některé z více možných řešení, které zákon dovoluje. Podrobit volné správní uvážení soudnímu přezkoumání při hodnocení zákonnosti rozhodnutí lze pouze potud, překročil-li správní orgán zákonem stanovené meze tohoto uvážení, vybočil - li z nich nebo volné uvážení zneužil. Není však v pravomoci správního soudu, aby vstoupil do role správního orgánu a položil na místo správního uvážení soudcovské uvážení a sám rozhodl, jaká pokuta by měla být uložena. (viz. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 3.4.2012 č.j. 1Afs 1/2012-36) Pokračování - 9 - 10A 8/2014 S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že moderační právo soudu ve věcech ukládání pokut za správní delikty přichází v úvahu pouze tehdy, pokud byla pokuta uložena v zjevně nepřiměřené výši. K dané problematice se vyjádřil rovněž rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 20.4.2010 č.j. 1As 9/2008-133, kde konstatoval, že správní soudy při posuzování zákonnosti uložené sankce k žalobní námitce přezkoumají, zda správní orgán při stanovení výše sankce zohlednil všechna zákonná kritéria, zda úvahy o výši uložené pokuty jsou racionální, ucelené, koherentní a v souladu se zásadami logiky, zda správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení nebo jej nezneužil, ale rovněž, zda uložená pokuta není likvidační. V projednávané věci správní orgán prvního stupně nejprve správně stanovil hranici ukládané pokuty za správní delikty žalobce, kdy analogicky aplikoval absorpční zásadu při ukládání trestů zakotvenou v ust. § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, dle něhož za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Nejpřísněji postižitelným deliktem žalobce je správní delikt uvedený v ust. § 17 odst. 2 písm. a) zákona č. 110/1997 Sb., kterého se provozovatel potravinářského podniku dopustí tím, že poruší povinnost dodržet požadavky na bezpečnost potravin stanovenou přímo použitelnými předpisy Evropských společenství upravujícími požadavky na potraviny. Výše pokuty za tento správní delikt je uvedena v ust. § 17 odst. 3 písm. c) téhož zákona, dle něhož lze za tento správní delikt uložit pokutu až do výše 50.000.000 Kč. V projednávané věci správní orgán prvního stupně při stanovení výše uložené pokuty vycházel ze závažnosti spáchaného správního deliktu, přičemž přihlédl zejména ke způsobu spáchání tohoto deliktu, kdy žalobce měl možnost nejakostní potraviny okamžitě stáhnout z prodeje, a to pouze na základě jejich vizuální kontroly. Stejně tak v případě poskytovaných informacích o zemi původu nabízených potravin žalobce měl možnost nápravy, když k tomuto pochybení docházelo i přes kontroly a opatření žalované opakovaně a na několika provozovnách žalobce. Žalobce navíc v potravinářském průmyslu působí dlouhodobě a z tohoto důvodu by měl znát své povinnosti ohledně bezpečnosti potravin a náležitostí poskytovaných informací o původu nabízených potravin. Žalobce by rovněž měl mít mechanismy zabezpečující předcházení porušování povinností v souvislosti s nabízenými potravinami. Polehčující okolnost správní orgán shledal ve spolupráci žalobce během prováděných kontrol a v jeho následném splnění uložených nápravných opatření a rovněž v tom, že nebylo zjištěno žádné přímé ohrožení zdraví spotřebitele. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán prvního stupně a stejně tak i žalovaná dostatečně zdůvodnili způsob stanovení výše uložené pokuty, když žalovaná shora uvedené závěry správního orgánu prvního stupně potvrdila a s postupem, kterým byla stanovena výše pokuty, se zcela ztotožnila. Nad rámec bylo žalovanou dále uvedeno, že v případě nejakostních jablek došlo rovněž k finančnímu zkrácení spotřebitele. Uložená pokuta nebyla krajským soudem shledána nepřiměřenou, krajský soud se v případě stanovení její výše zcela ztotožňuje se závěry správních orgánů, a to především s ohledem na závažnost správních deliktů žalobce. V této souvislosti krajský soud zohlednil především skutečnost, že správního deliktu spočívajícího v poskytování informací o zemích původu nabízených potravin, jež spotřebitele uvádějí v omyl, se žalobce dopustil opakovaně a na několika svých provozovnách. Dále je třeba vzít v úvahu závažnost správního deliktu Pokračování - 10 - 10A 8/2014 žalobce, kterého se dopustil prodejem nejakostních potravin, které jsou způsobilé ohrozit zdraví spotřebitele. Za tento druh deliktu lze uložit sankci až do výše 50.000.000 Kč, přičemž žalobci byla uložena pokuta výrazně při spodní hranici této sazby, a to ve výši 300.000 Kč. Takovou pokutu nelze považovat za nepřiměřenou, a to za situace, kdy se žalobce obdobných pochybení v oblasti potravinového práva dopouští opakovaně. Přisvědčit nelze ani námitce, dle které byla pokuta uložena v rozporu se zásadou legitimního očekávání, kdy správní orgány významně vybočily z mezí při stanovení výše pokuty. Tato námitka byla žalovanou spolehlivě vyvrácena, a to odkazem na jiný správní delikt žalobce ze dne 15.03.2013, za nějž mu byla uložena pokuta ve výši 400.000 Kč a ze dne 30.04.2013, za nějž mu byla uložena pokuta ve výši 300.000 Kč. V projednávané věci nelze hovořit o porušení zásady legitimního očekávání, když navíc výše pokuty je stanovena pevným limitem, který je odvozen z konkrétního správního deliktu, kterým byl v dané věci nastaven horní limit pokuty v částce 50.000.000 Kč. Správní orgán prvního stupně tak beze vší pochybnosti zdůvodnil způsob a výši uložené pokuty, která odpovídá správnímu deliktu žalobce. Z prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, k jakým polehčujícím i přitěžujícím okolnostem bylo přihlédnuto. Správní orgán při posuzování škodlivosti jednání žalobce nevybočil z mezí logického uvažování, ani nepřekročil zákonem stanovené meze volného správního uvážení. Vzal v úvahu možná hlediska ochrany zájmů spotřebitele v oblasti potravinového práva. Žalobou napadené rozhodnutí nebylo shledáno nepřezkoumatelným. Náležitosti rozhodnutí jsou stanoveny v § 68 a následující správního řádu, na něž soud odkazuje. Výroky rozhodnutí obstojí i při přezkumu ve smyslu stávající judikatury Nejvyššího správního soudu (kupříkladu usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15.01.2008, č.j.2 As 34/2006). Ve výrocích je popsáno protiprávní jednání, a to jak z hlediska věcného, časového i místního. Odůvodnění rozhodnutí vypořádává zjištěné skutečnosti a vysvětluje aplikaci skutkové podstaty správního deliktu ve vztahu ke zjištění, které bylo učiněno. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán posuzoval závažnost správního deliktu jako střední a uložil pokutu při spodní hranici při porovnání s horní hranicí sazby. Z předmětného rozhodnutí se jednoznačně podává, v jakých případech se žalovaná ztotožnila se závěry prvostupňového správního orgánu, a které skutečnosti k hodnocení závažnosti správního deliktu doplnila. Vyslovené závěry správních orgánů mají oporu ve správním spise i právní úpravě. Skutkový stav byl v řízení zjištěn řádně a byly na něj aplikovány i správné právní předpisy. Žalovaná se zabývala souladem napadeného prvostupňového rozhodnutí s právními předpisy a vypořádala se přezkoumatelným způsobem se všemi uplatněnými odvolacími námitkami. Z toho důvodu je nutné odmítnout námitku žalobce, že rozhodnutí je zároveň nepřezkoumatelné. Žalovaná se námitkami zabývala řádně a závěry srozumitelným způsobem odůvodnila. Soud neshledal vadu či nezákonnost rozhodnutí žalované ani správního orgánu prvního stupně. Závěry, které byly správními orgány vyvozeny, vyplývají z výsledků kontroly, která byla v dané věci uskutečněna. Žalobcem vznesené námitky proto nemohly s ohledem na výše uvedené odůvodnění obstát. Pokračování - 11 - 10A 8/2014 Soud v dané věci uzavřel, že žalobcem uvedené žalobní námitky nebyly důvodné, a proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst.1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24. června 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.