10 A 85/2013
č. j. 10 A 85/2013-56
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Rubrum
10A 85/2013 - 56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce: F. D., zast. advokátem, proti žalované: Česká republika – Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, České Budějovice, Lannova 26, o žalobě proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 4.10.2012 č.j. ŘKŘ-2854/2012, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ze dne 13.6.2012, kterým bylo rozhodnuto, že za současné zdravotní potíže žalobce Policie ČR neodpovídá, neboť tyto zdravotní obtíže nejsou v příčinné souvislosti s úrazem ze dne 7.4.2009 a proto se žalobci neposkytuje náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě od 20.6.2011. Žalobce má za to, že byl rozhodnutím žalovaného ze dne 4.10.2012 zkrácen na svých právech, neboť mu na základě tohoto rozhodnutí zanikl nárok na náhradu škody na zdraví, která mu vznikla v důsledku služebního úrazu. Pokračování - 2 - 10A 85/2013 Žalobce v žalobě uvádí, že utrpěl dne 7.6.2009 při výkonu služby poranění levé dolní končetiny (levého kolene) a za tento úraz byla uznána plná odpovědnost České republiky – Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje. Žalobce po úrazu pociťoval bolesti kolene a měl otoky, toto považoval za následek úrazu a byl přesvědčen, že problémy odezní. Zdravotní potíže nebyly natolik markantní, proto žalobce nepovažoval za nutné navštívit lékaře. Toto učinil až dne 9.12.2009, neboť měl dlouhotrvající potíže a nejevily se známky zlepšení. V záznamu úrazové ambulance Nemocnice České Budějovice ošetřující lékař uvedl, že žalobce nemůže více než půl roku koleno více zatížit a poslední dva měsíce začíná mít výrazné obtíže. Do současné doby se žalobce s tímto zraněním podrobil třikrát operativnímu zákroku. Ze znaleckých posudků vyplývá, že současný zdravotní stav nelze klást do příčinné souvislosti pouze s úrazem ze dne 7.4.2009, neboť již před tímto úrazem byl žalobce léčen pro podvrknutí levého kolene a v roce 2004 podstoupil operativní zákrok. Znalec konstatoval, že před úrazem jsou rovněž popisovány degenerativní změny v oblasti levého kolenního kloubu, na současné potíže je nutno pohlížet jako na poúrazové degenerativní změny, na kterých se nepodílelo pouze jeho prosté zhmoždění ze dne 7.4.2009, ale zejména uvedený zvláštní zdravotní stav. Znalec tak jednoznačně konstatuje, že úraz ze dne 7.4.2009 se podílel na současných zdravotních obtížích, byť v omezeném rozsahu. Žalobce poukazuje na ambulantní zprávu ze dne 25.1.2012 vypracovanou MUDr. D. M., kterou znalec v původním posudku nezmínil a posudek byl o ní doplněn až na základě upozornění žalobce. V této zprávě je uvedeno, že pracovní neschopnost žalobce a léčba jeho současných potíží jsou v přímé souvislosti s úrazem z dubna 2009, kdy v důsledku bolestivosti levého kolene bylo nadměrně zatěžováno koleno pravé a vznikly tak zdravotní obtíže i s ním. Žalobce v žalobě poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu č.j. 4 Cz 86/61, z něhož vyplývá, že předchozí zvláštní zdravotní stav nevylučuje odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úraz. Žalobce má za to, že se žalovaný nemůže zprostit své odpovědnosti pouhým odkazem na předchozí zvláštní zdravotní stav žalobce tím spíše, že ze znaleckého posudku vyšlo jednoznačně najevo, že zranění ze dne 7.4.2009 mělo nepochybně na současný zdravotní stav žalobce vliv. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť z provedeného dokazování v rámci řízení o náhradě za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě od 20.6.2011 do 19.2.2012 a následně také v rámci odvolacího řízení bylo prokázáno, že tato neschopnost ke službě nenastala v příčinné souvislosti se služebním úrazem ze dne 7.4.2009 a proto nenese odpovědnost za škodu. Tato skutečnost je potvrzena znaleckým posudkem vypracovaným soudním znalcem, který učinil závěr, že prosté zhmoždění levého kolene, ke kterému došlo při služebním zákroku dne 7.4.2009, nelze klást do příčinné souvislosti se současnými zdravotními potížemi žalobce, neboť na zdravotní potíže žalobce lze pohlížet jako na degenerativní poúrazové změny, na kterých se zejména podílel jeho zdravotní stav z doby před úrazem, neboť ze soudního lékařského hlediska se před úrazem jednalo o zvláštní zdravotní stav v oblasti levého kolenního kloubu, který vedl k poruše jeho stability a dynamiky. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce dne 7.4.2009 utrpěl při služebním zákroku zranění spočívající v poranění levé dolní končetiny – kolene. Při oprávněném služebním zákroku byl napaden J. D., který jej kopl do levého kolene. Žalobce byl dne 8.4.2009 ošetřen s diagnózou zhmoždění levého kolene, Pokračování - 3 - 10A 85/2013 což vyplývá z ambulantní zprávy ze dne 8.4.2009. Žalobci nebyla při ošetření vystavena pracovní neschopnost, žalobce vykonával službu až do 22.3.2010. Žalobce dne 7.6.2010 požádal o náhradu škody na zdraví, kterou měl utrpět v důsledku služebního úrazu ze dne 7.4.2009, a to náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě trvající od 23.3.2010, náhradu za bolest ve výši 10 bodů a náhradu věcné škody za vystavení lékařského posudku. Žalovaný uznal odpovědnost a proto byla žalobci přiznána požadovaná náhrada jako důsledek újmy na zdraví v důsledku služebního úrazu ze dne 7.4.2009. Žalobce se podrobil v průběhu pracovní neschopnosti operaci levého kolene a následně předložil lékařský posudek s bodovým ohodnocením, nárok žalobce byl uznán, bylo přiznáno odškodnění bolestného ve výši 32.400,- Kč a náhrada věcné škody ve výši 440,- Kč. Dne 21.1.2011 žalobce požádal o odškodnění náhrady za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti v souvislosti s uvedeným úrazem, která trvala u žalobce od 21.1.2011 do 11.3.2011. Rovněž v tomto případě byla uznána odpovědnost Policie ČR v rozsahu 100 % za škodu vzniklou služebním úrazem ze dne 7.4.2009. Žalobce opětovně požadoval náhradu škody na zdraví na základě písemné žádosti ze dne 9.1.2012, kdy jeho neschopnost trvala od 20.6.2011 do 19.2.2012, která měla opět nastat v důsledku služebního úrazu ze dne 7.4.2009. V rámci tohoto řízení o náhradě škody bylo vyžádáno stanovisko od Zdravotnického ústavu ministerstva vnitra, zda tato neschopnost ke službě vznikla v důsledku služebního úrazu ze dne 7.4.2009. Ve stanovisku lékařky MUDr. Š., datované dnem 20.1.2012, se uvádí, že neschopnost ke službě od 20.6.2011 není v příčinné souvislosti se služebním úrazem ze dne 7.4.2009, neboť poškození levého kolene vzniklo dlouhodobým zatěžováním již v důsledku předchozích zranění. Za účelem posouzení poškození zdraví pro služební úraz byl vypracován znalecký posudek MUDr. Z. Š. z oboru zdravotnictví. Ze znaleckého posudku soudního znalce vyplývá, že prosté zhmoždění levého kolena, ke kterému došlo při služebním zákroku dne 7.4.2009, nelze klást do příčinné souvislosti se současnými zdravotními potížemi žalobce, neboť na zdravotní potíže žalobce lze pohlížet jako na degenerativní poúrazové změny v oblasti levého kolena, na kterých se zejména podílel jeho zdravotní stav z doby před předmětným úrazem, neboť ze soudně lékařského hlediska se již před předmětným úrazem jednalo o zvláštní zdravotní stav v oblasti levého kolenního kloubu, který vedl k poruše jeho stability a dynamiky. Na základě závěru tohoto znaleckého posudku bylo vydáno rozhodnutí, kterým se žalovaná zprostila odpovědnosti za škodu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě od 20.6.2011, neboť tato nebyla v přímé příčinné souvislosti se služebním úrazem ze dne 7.4.2009. Žalobce se proti uvedenému rozhodnutí odvolal. V rámci odvolacího řízení byl proveden výslech svědka podprap. D. K., který vypověděl, že v době volna hrával se žalobcem fotbal. Žalobce se mu zmínil, že v minulosti provozoval judo a měl potíže s kolenem, které měl údajně vykloubené. Po úrazu vykonával žalobce služební činnost a žádné úlevy ke službě neměl. V rámci odvolacího řízení byl vyslechnut soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Z. Š., který vypracoval znalecký posudek citovaný shora, a vypověděl, že diagnóza u žalobce byla stanovena dne 8.4.2009 správně, neboť k prostému zhmoždění kolena, tak jak tomu bylo i v daném případě, dochází přímým mechanismem – úderem, nárazem. K závažnějším poraněním tzv. měkkého kolena dochází nepřímým mechanismem a to nejčastěji působením váhy těla na fixovanou dolní končetinu. U žalobce nebylo do 9.12.2009 provedeno žádné specializované vyšetření, které by objektivizovalo Pokračování - 4 - 10A 85/2013 závažnější poranění v oblasti levého kolena než jeho pouhé zhmoždění. Při preventivní prohlídce dne 26.6.2009, tedy za více jak tři měsíce od doby služebního úrazu, bylo konstatováno, že dolní končetiny jsou bez otoků či jiných známek poškození. Závažnější poranění levého kolena bylo objektivizováno až při hospitalizaci poškozeného na úrazovém oddělení od 23.3. do 26.3.2010, kdy bylo konstatováno, že došlo u žalobce k poškození vnitřního menisku a přetržení předního zkříženého vazu levého kolena. Nelze proto toto poškození klást do příčinné souvislosti se služebním zákrokem dne 7.4.2009. Takovému poranění totiž neodpovídá mechanismus jeho vzniku. Proti tomu, že dne 7.4.2009 nedošlo k poškození zejména předního zkříženého vazu a vnitřního menisku, svědčí i to, že chybí typický klinický nález spočívající zejména v nitrokloubním krevním výronu, který je pro přetržení předního zkříženého vazu zcela typický a pokud se neobjeví v krátké době po úrazu, dochází k náplni kolenního kloubu tímto krevním výronem zpravidla do 24 hodin od doby úrazu. Znalec proto uzavřel, že v době služebního zákroku došlo pouze k prostému zhmoždění levého kolena, čemuž svědčí i skutečnost, že žalobce nevyhledal další lékařské ošetření a nenastala u něho pracovní neschopnost. Žalobce v písemném vyjádření ze dne 9.1.2012 zejména poukázal na skutečnost, že lékařka MUDr. Š. se ve svých předchozích vyjádřeních vyjádřila v tom smyslu, že pracovní neschopnosti jsou v přímém důsledku s pracovním úrazem ze dne 7.4.2009. Ve správním spise jsou založeny posudky vypracované praktickým lékařem MUDr. Z. M., ke kterým se vyjadřovala MUDr. M. Š., která ovšem neměla k dispozici veškerou zdravotní dokumentaci, kterou si následně vyžádal soudní znalec MUDr. Z. Š. při vypracování předmětného znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že žalobce zpochybnil závěr znaleckého posudku MUDr. Š. a poukázal na lékařské zprávy vypracované MUDr. M.. Z důvodu předložení lékařské zprávy MUDr. M. z traumatologické ambulance Nemocnice České Budějovice bylo vypracováno soudním znalcem MUDr. Š. doplnění znaleckého posudku. Znalec v doplnění znaleckého posudku uvedl, že při studiu zdravotnické dokumentace od MUDr. Š. zjistil, že dne 13.11.2009 byla provedena prohlídka žalobce, ovšem nelze dovozovat, že žalobce měl potíže s levým kolenem v souvislosti s jeho úrazem ze dne 7.4.2009, žalobce si ani na potíže levého kolena neztěžoval. Součástí této prohlídky bylo i prohlášení ke zdravotní způsobilosti, žalobce prohlásil, že se cítí zdráv a není si vědom, že má nějakou vadu nebo nemoc, které jsou nebezpečné pro řízení motorového vozidla. Žalovaný na základě těchto důkazů učinil závěr, že prosté zhmoždění levého kolene, které žalobce utrpěl dne 7.4.2009, nelze klást do příčinné souvislosti se současnými zdravotními obtížemi žalobce, proto prvostupňový správní orgán rozhodl správně, jestliže žalobci neposkytl náhradu za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě od 20.6.2011 a proto žalovaný odvolání jako nedůvodné zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem řízení je rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 13.6.2012, jímž bylo rozhodnuto, že za současné zdravotní potíže žalobce neodpovídá, neboť tyto současné zdravotní obtíže nejsou v příčinné souvislosti s úrazem ze dne 7.4.2009 a proto se žalobci neposkytuje náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti ke službě od 20.6.2011, kdy současně s tím bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Žalobce utrpěl dne 7.4.2009 úraz při výkonu služby a to poranění levé dolní končetiny. Za tento úraz byla uznána odpovědnost Policie ČR, Krajského ředitelství Jihočeského kraje v rozsahu 100 % za Pokračování - 5 - 10A 85/2013 vzniklou škodu služebním úrazem ze dne 7.4.2009. Žalobce požádal dne 9.1.2012 opětovně o náhradu škody v důsledku neschopnosti k výkonu služby v době od 20.6.2011 do 19.2.2012. Požadoval náhradu ušlého výdělku. Žalovaný na základě znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Š. učinil závěr, že současný zdravotní stav nelze jednoznačně klást do příčinné souvislosti s úrazem ze dne 7.4.2009, neboť již před tímto úrazem byl žalobce léčen pro podvrknutí levého kolene a v roce 2004 podstoupil operativní zákrok. Znalec konstatoval, že před úrazem jsou rovněž popisovány degenerativní změny v oblasti levého kolenního kloubu, proto na současné zdravotní obtíže je nutno pohlížet jako na poúrazové degenerativní změny na kterých se však nepodílelo pouze jeho prosté zhmoždění ze dne 7.4.2009, ale zejména zdravotní stav. Dle žalobce znalec tak jednoznačně konstatuje, že úraz ze dne 7.4.2009 se podílel na současných zdravotních obtížích žalobce, byť v omezeném rozsahu a proto v souvislosti s tím odkázal i na ambulantní zprávu ze dne 25.1.2012 MUDr. D. M., která nebyla v původním posudku zmíněna, proto byl znalecký posudek MUDr. Š. doplněn. Ve zprávě MUDr. D. M. je uvedeno, že pracovní neschopnost žalobce a léčba jeho současných potíží je v přímé souvislosti s úrazem z dubna 2009. Žalobce proto považuje rozhodnutí za nezákonné, neboť žalovaná se nemůže zprostit své odpovědnosti pouhým odkazem na předchozí zvláštní jeho zdravotní stav, neboť dle znaleckého posudku zranění ze dne 7.4.2009 mělo nepochybně na současný zdravotní stav žalobce vliv. Rozhodnutí žalovaného vycházelo ze znaleckého posudku vypracovaného MUDr. Š.. Tento posudek byl hodnocen žalovanou jako každý jiný důkaz, byl žalovanou hodnocen jednotlivě i v souhrnu s důkazy provedenými v rámci řízení o náhradě škody ve věci služebního poměru. Ze znaleckého posudku vyplývá, že žalobce utrpěl zhmoždění levého kolena po kopanci směřujícím na zevní plochu předmětného kolena. Toto poranění ze soudně lékařského hlediska není považováno za poškození zdraví, obvyklá délka léčení se pohybuje do sedmi dnů. Toto koresponduje s tím, že žalobce nebyl v pracovní neschopnosti. Kopanec vedený silou malé intenzity vznik daného poranění dobře vysvětluje. Ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že žalobce od 9.12.2009, kdy u něho vznikla první neschopnost k výkonu služby poté, co dne 7.4.2009 utrpěl předmětný úraz, nebyl vyšetřován a následně léčen pro potíže s levým kolenem a podrobil se celkem do současné doby třikrát operativnímu zákroku na levém koleni, spočívajícím v řešení poškození vnitřního menisku a plastiky předního zkříženého vazu. Tento stav však nelze zcela jednoznačně klást do příčinné souvislosti pouze s úrazem ze dne 7.4.2009, neboť před tímto úrazem žalobce byl vyšetřován a léčen pro dystorzi levého kolena a 3.2.2004 mu při operativním zákroku byla odstraněna zadní třetina zevního menisku pro jeho částečné roztržení. Před úrazem ze dne 7.4.2009 jsou popisovány ve zdravotnické dokumentaci počínající degenerativní změny v oblasti levého kolenního kloubu (5.2.2007). Znalec proto uzavřel, že před úrazem ze dne 7.4.2009 se jednalo o zvláštní zdravotní stav pro změny v oblasti levého kolenního kloubu, které vedly k poruše jeho stability a dynamiky. Na současné zdravotní potíže lze pohlížet jako na poúrazové degenerativní změny v oblasti levého kolena, na kterých se však nepodílelo pouze jeho prosté zhmoždění ze dne 7.4.2009, ale jeho zvláštní zdravotní stav výše citovaný. Vzhledem k tomu, že prosté zhmoždění levého kolena ze dne 7.4.2009 nelze klást do příčinné souvislosti se současnými zdravotními potížemi svědčí i bezpříznakové období od doby úrazu kolena do doby 9.12.2009, opětovného zvýraznění potíží s levým kolenem. Z doplnění znaleckého posudku vypracovaného znalcem MUDr. Š. vyplývá, že MUDr. M. Š. dne 13.11.2009 provedla prohlídku žalobce, ovšem z tohoto jejího závěru nelze dovozovat, že by žalobce měl potíže s levým kolenem v souvislosti s předmětným úrazem, žalobce si ani na potíže s levým kolenem nestěžoval. Lékařská zpráva vypracovaná MUDr. M. dne 25.1.2012 vykazovala stranový přepis poškození předního zkříženého vazu kolena a Pokračování - 6 - 10A 85/2013 pro svoji stručnost nemá význam pro závěry znaleckého posudku. Znalec po opětovném prostudování kompletní zdravotnické dokumentace doplnil, že u žalobce jde o rupturu předního zkříženého vazu pravého kolena, jež však nebyl předmětem znaleckého zkoumání a ani nebyl při služebním zákroku dne 7.4.2009 poškozen. Proto i závěr této lékařské zprávy v kolonce „doporučení pracovní neschopnosti, léčba současných obtíží jsou v přímé souvislosti s úrazem z dubna 2009“ je neopodstatněný. Z citovaného znaleckého posudku vyplývá, že prosté zhmoždění levého kolene, které žalobce utrpěl dne 7.4.2009, nelze klást do příčinné souvislosti se současnými zdravotními obtížemi žalobce. Proto je správný závěr žalovaného, že není dána odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání, neboť není dána příčinná souvislost mezi služebním úrazem a škodou. Žalovaný správně vyšel při rozhodování především z uvedeného posudku vypracovaného soudním znalcem MUDr. Š., neboť tento posudek je úplný a přesvědčivý, znalec se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje i náležité zdůvodnění posudkového závěru. Znalec v posudku cituje odborné lékařské nálezy, je zřejmé, že především vycházel ze zdravotnické dokumentace zaslané služební lékařkou MUDr. M. Š. a ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. Z. M.. Ze závěru znaleckého posudku vyplývá, že zranění, jež žalobce utrpěl dne 7.4.2009, nelze klást zcela jednoznačně do příčinné souvislosti pouze s úrazem ze dne 7.4.2009. Proto je nedůvodná výhrada žalobce, že zranění mělo nepochybně vliv na jeho současný zdravotní stav. Zjednodušeně řečeno, znalec rozlišil mezi stavem po úrazu ze dne 7.4.2009 a stavem vzniklým z jiných příčin z doby před uvedeným úrazem, zcela srozumitelně popsal projevy těchto postižení a právě z těchto projevů dospěl ke zjištění, že konkrétní pracovní neschopnost v příčinné souvislosti s úrazem ze 7.4.2009 není. Nedůvodně je žalobcem poukazováno na ambulantní zprávu MUDr. D. M. ze dne 25.1.2012, neboť znalec MUDr. Z. Š. se uvedenou zprávou ve znaleckém posudku zabýval a rovněž při výslechu uváděl, že předmětná lékařská zpráva patrně vykazovala stranový přepis poškození předního zkříženého vazu kolena a pro svoji stručnost nemá význam pro závěry původního znaleckého posudku, přičemž v doplňku znaleckého posudku na tomto závěru setrval a doplnil, že v lékařské zprávě nešlo o stranovou záměnu, neboť jde opravdu o rupturu předního zkříženého vazu pravého kolena, jež však nebylo předmětem znaleckého zkoumání a ani nebylo při služebním zákroku dne 7.4.2009 poškozeno. Proto je i závěr uvedené lékařské zprávy neopodstatněný. Správný je proto závěr žalované, že neodpovídá za současný zdravotní stav žalobce. Zcela irelevantní je odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 4 Cz 86/61, jestliže dle znaleckého posudku není příčinná souvislost mezi zraněním, jež žalobce utrpěl při služebním zákroku dne 7.4.2009 a současnými zdravotními obtížemi žalobce, neboť předmětné rozhodnutí se zabývá tím, zda je dána přímá příčinná souvislost, tedy zda vyvolání tohoto chorobného stavu bylo způsobeno jako jednou z hlavních příčin, které jej vyvolaly, pracovním úkonem. O takový případ se však v záležitosti žalobce nejedná, jestliže znalec příčinnou souvislost neshledal. S ohledem na shora uvedené skutečnosti žaloba důvodná není a proto byla soudem podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala. Pokračování - 7 - 10A 85/2013
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. listopadu 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.