10 A 86/2011

Rubrum

10A 86/2011 - 75 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně B. K., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2011, č.j. KUJCK 19974/2011 OZZL/3/Ža/O-65/11, za účasti Mladé s.r.o., se sídlem České Budějovice, Plavská 1980/11, právně zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem v Českých Budějovicích, Dukelská 21, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zúčastněné osobě se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 3.10.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20.7.2011 č.j. KUJCK 19974/2011 OZZL/3/Žalobce/O-65/11, kterým bylo zamítnuto odvolání občanského sdružení Hodějovický potok o.s. České Budějovice a společné odvolání žalobkyně, J. a A. S., H. a L. S., M. a Ing. V. Š. a Ing. J. V. proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí ze dne 6.4.2011 zn. OOŽP/973/2011/B1, jímž bylo vydáno stavební povolení ke stavbě vodního díla „Lokalita U Špačků-Protipovodňová ochrana Pokračování - 2 - 10A 86/2011 území“, stanoveny podmínky a povinnosti pro provedení stavby a podle § 61 odst. 5 vodního zákona rozhodnuto o tom, že se vodní dílo nezařazuje do kategorie technicko-bezpečnostního dohledu a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobkyně namítala, že žalovaný ve svém rozhodnutí opomenul a nerespektoval obecně závazný předpis, konkrétně obecně závaznou vyhlášku Města České Budějovice č. 13/2005 ze dne 10.11.2005 (změnu ÚpnM č. 10 ze dne 10.11.2005). Změnou byla do územního plánu zapracována nově stanovená záplavová území a vymezeny různé režimy pro jednotlivé typy území. Pro typ 3 území pasivní zóny Q100 určené k ochraně jsou dle čl. 87d) obecně závazné vyhlášky stanoveny omezující podmínky využití území a to tak, že je nepřípustné zřizování obvodově uzavřených urbánních celků a terénních úprav, které působí nebo mohou působit další vzdutí vybřežené vody při povodni. Stavba hráze je dle dostupných důkazů stavbou obvodově souvisle ohraničující nový urbánní celek a zároveň terénní úpravou, která způsobí vzdutí vody při povodni do přilehlého území nad hrází, kde se nachází nemovitosti žalobkyně. Na podporu tohoto tvrzení žalobkyně odkázala na vnitřní sdělení Krajského úřadu – Jihočeského kraje ze dne 4.10.2010, z něhož citovala, že tímto zásahem, kdy dojde ke zmenšení území pro rozliv povodně výstavbou části protipovodňové ochranné hráze a navážkou terénu nad úroveň Q100 dojde k lokálnímu zvýšení hladiny povodně, negativně ovlivněny tak budou za povodně zejména objekty v záplavovém území v sousedství navrhované změny územního plánu situované blíže k toku Malše. Vzdutí hladiny navážkou připouští i posudek vlivu plánované výstavby v lokalitě U Špačků – České Budějovice na průtokové poměry na Malši firmy DHI z června 2008. Tento posudek byl zpracován na objednávku budoucího investora. Posudek není podložen výpočtem na povodňovém modelu, závěry jsou obecné a rozporuplné. Posudek potvrzuje vzdutí nad hrází a to tak, že by plánovaná výstavba mohla ovlivnit území proti proudu. Dále žalobkyně argumentovala výrokem z posudku firmy DHI, z něhož citovala, že nemovitosti žalobkyně a dalších vlastníků nemovitostí (odvolatelů) se tak nachází za místem zúžení ve směru proti proudu, tedy za místem, ve kterém může dojít k vytvoření jakéhosi úzkého hrdla a naplnění prostoru nad ním. Žalovaný konstatoval, že v tomto není sporu, čili potvrzoval, že ke vzdutí dojde, avšak spor je o tom, že podle žalobkyně není prokázána míra vzdutí nad hrází. Žalovaný se však zjištěním této míry vzdutí odmítl zabývat. Na rozpor nové zástavby upozornil i referent krajského úřadu v negativním stanovisku ke změně územního plánu ze dne 3.12.2008. Rovněž je odkazováno na posudek firmy Vodní díla – Technicko bezpečnostní dohled a.s., který si po odvolací lhůtě objednala skupina vlastníků nemovitostí dotčená stavebními aktivitami a na straně 6 posudku je konstatováno, že protipovodňová hráz III. etapy Koncepce protipovodňové ochrany města zúží koryto řeky nad Malým jezem, tedy i v oblasti Javorové ulice. Výstavbou této hráze dojde k výraznému zmenšení přirozených ploch určených při povodních k zaplavení. Při povodňových situacích dojde k seškrcení průtoku, zvýší se rychlost proudění vody a bude docházet k zpětnému vzdouvání vody až do oblasti lokality U Špačků se zástavbou rodinných domů. Žalobkyně dále poukázala, že se jedná o závažný problém ochrany majetku a osob při povodni. Napadené rozhodnutí je podle jejího názoru v rozporu s ustanovením § 50 správního řádu a § 2 odst. 3 téhož zákona. Žalobkyní bylo požadováno hydrotechnické posouzení konkrétní stavby na úrovni běžného znaleckého posudku podloženého matematickým modelem s využitím běžně dostupné softwarové techniky. Tento podklad správní orgány obou stupňů nezajistily. Žalovaný nezajistil ani další důležité podklady pro posouzení věci, jak mu ukládá § 3 správního řádu. Stavba hráze je podle žalobkyně v rozporu s některými žalovaným uvedenými podklady, které nejsou ani pro danou stavbu relevantní. Stávající povodňový model, který byl podkladem pro vyhlášení záplavového území dne 7.2.2011 neuvažoval se stavbou protipovodňové hráze ani výstavbou v dané lokalitě, nemůže tedy řešit změny v záplavovém území. Rozhodnutí dále neobsahuje Pokračování - 3 - 10A 86/2011 hodnocení splnění podmínek koncepce protipovodňové ochrany. To je postup, který je v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, který ukládá správnímu orgánu uvést úvahy a hodnocení, které vedly k vydání rozhodnutí. Územní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s obecně závaznou vyhláškou č. 13/2005 a změnou ÚP č.

10. Stavební úřad nezahrnul žalobkyni ani další odvolatele do okruhu účastníků územního řízení, a tudíž se neměli možnost v průběhu tohoto řízení vyjádřit, ani využít opravného prostředku. Žalobkyně poukázala na nesprávné a vnitřně rozporné hodnocení důkazů správním orgánem. Závěry posudků firmy DHI, na které se napadené rozhodnutí odvolává, jsou nepodložené výpočty velmi obecné a rozporné viz. strana 7 rozhodnutí a strana 4 posudku. Rozhodnutí dále nezohlednilo právo žalobkyně na ochranu vlastnictví. To spatřuje v postupu správních orgánů, které odmítly oprávněný požadavek na objektivní vyhodnocení míry zhoršení povodňových stavů a ohrožení majetků. Nemovitosti se nyní nachází za hranicí úředně stanoveného záplavového území. Do rekonstrukce obytné budovy čp. 2468 využívané k trvalému bydlení byly vloženy značné finanční prostředky, protože se nachází mimo záplavové území. Žalobkyně poukazuje i na nedostatečnou ochranu veřejného zájmu. Z ustanovení správního řádu vyplývá, že povinností správních orgánů je zajistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Žalovaný jednal v rozporu s ustanovením § 56 správního řádu i § 85 vodního zákona. Žalobkyně považuje schválení výstavby protipovodňové hráze za nezákonné. Navrhla proto zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobkyně vyslovila souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání jen na základě účastníky předložených spisů. V prvé řadě uvedl, že podle jeho názoru žaloba není zcela přehledná. K namítanému rozporu rozhodnutí s obecně závazným předpisem konkrétně obecně závaznou vyhláškou Města České Budějovice č. 13/2005 změnou ÚpnM č. 10 žalovaný uvedl, že žalobkyně pomíjí dynamiku procesu územního plánování a tedy i změny územního plánu. Nelze přehlížet ostatní změny včetně té, která se zabývala přímo předmětným záměrem. K tomu je vysvětleno, že protipovodňové opatření hráz z části nahradí okraj protipovodňové bariéry a plošně bude chránit podstatně menší území, než v koncepci předvídaná protipovodňová bariéra. Žalobkyní poukazované vnitřní sdělení Krajského úřadu – Jihočeského kraje ze dne 4.10.2010 nebylo zpracováno pro potřebu konkrétně vedeného řízení, ale za účelem změny územního plánu. Vnitřní sdělení bylo ve svém procesu zapracováno a zpracováno. Žalovaný dále označil názor žalobkyně vycházející z posudku společnosti DHI a.s. z června 2008 ohledně malého až zanedbatelného vlivu, který není podepřen povodňovým modelem, za rozporný. Bylo totiž opomenuto uvést, jaké podklady pro posudek byly použity a jaké přílohy k němu byly připojeny. Žalovaný v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí podrobně a konkrétně uvedl, které materiály byly zpracovány, na něž následně navázaly podklady napadeného rozhodnutí. K žalobkyní uváděné stavbě č.p. 998 na parcele č. 2468 v k.ú. České Budějovice 6 je uváděno, že je z části v záplavovém území, tedy v dosahu tzv. povodně Q100, stavba je však mimo dosah tzv. povodně Q5 a Q20. Míra dotčení byla dle názoru žalovaného prokázána tak, že nebrání vydání stavebního povolení pro stavbu konkrétního díla, a to s odkazem na ustanovení § 2 písm. f) vyhlášky č. 236/2002 Sb., a to ohledně způsobu a rozsahu zpracování návrhu a stanovování záplavových území. K namítanému rozporu nové zástavby a souvisejících protipovodňových opatření s OZV č. 13/2005 a změnou ÚpnM č. 10 žalovaný uvedl, že stanovisko Krajského úřadu ze dne 3.12.2008 nebylo podkladem rozhodnutí vodoprávního úřadu, ani žalobou napadeného rozhodnutí. Proto se s ním také Pokračování - 4 - 10A 86/2011 žalovaný nevypořádal. Je navrhováno tento důkaz nebrat na zřetel. Ani posudek firmy Vodní díla – technicko bezpečnostní dohled a.s. nebyl podkladem žalobou napadeného rozhodnutí, neboť byl zpracován 28.6.2011. Tento posudek nebyl předložen ani v době vedeného odvolacího řízení. K tomu je naopak připomenut dodatek vypracovaný společností DHI a.s. k posudku z června 2008, z něhož vyplývá, že území směrem po toku od výstavby nemůže být touto výstavbou ovlivněno. Výstavba je lokalizována na samém okraji záplavového území, kde nevytváří významnou překážku proudění vody, pouze zabírá určitý objem z prostoru potencionálního rozlivu. Tento objem není příliš významný a dá se tak předpokládat, že ovlivnění hladiny bude zanedbatelné, či velmi malé. Žalovaný nezastává názor, že rozhodnutí je v rozporu s § 50 odst. 2 správního řádu či § 2 odst. 3 téhož zákona. Znalecký posudek požadovaný žalobkyní nebylo pro rozhodnutí třeba. V dané věci bylo vycházeno, jak vyplývá ze strany 6 žalobou napadeného rozhodnutí z povodňového modelu 12/1999. Ve věci nelze zohledňovat budoucí stav. Budoucí stav se nemusí uskutečnit nebo nemusí zásadně ovlivnit průběh povodně. Záměr zastavení záplavového území není v rozporu s koncepcí. Rovněž nelze hovořit o rozporu uvnitř jedné koncepce. Žalovaný dále poukázal na to, že ve stavebním řízení nemůže být přezkoumáván již platný územní plán. Žalovaný odmítl názor žalobkyně, že závěry posudku firmy DHI představují nepodložené výpočty velmi obecné a rozporné. Vyjádření společnosti VH-TRES spol. s r.o. jsou ve věci relevantní, žádný právní předpis nezakazuje, aby stavebník nemohl předložit vyjádření zpracovatele, který vypracoval projekty konkrétních staveb na objednávku města. Žalovaný připomněl, že zohlednil vlastnické právo žalobkyně tím, že byla v dané záležitosti správně zařazena do okruhu účastníků řízení. Příměry použitými v rozhodnutí hodlal žalovaný vysvětlit důležitost významu a variability pojmu míry dotčení, která byla správními orgány posuzována. Touto mírou dotčení se zabýval i povodňový model Města České Budějovice. Spornou otázkou zůstalo, zda míra dotčení byla zjištěna dostatečně. Krajský úřad zastává názor kladný. Žalobkyně je názoru opačného. Žalovaný vysvětlil postup a zdůvodnil logiku své úvahy. Dospěl k závěru, že podklady k posouzení míry dotčení vlastnických práv žalobkyně jsou dostačující. Podklady jsou uvedeny v rozhodnutí obou správních orgánů a jsou součástí spisu. Připomněl zásady správního řízení, mezi které patří zásada předvídatelnosti i legitimního očekávání. Neshledal takové důvody, které by odůvodňovaly výrazný odklon od praxe vodoprávních úřadů. Žalovaný poukázal na to, že zákonodárce nestanovil v záplavovém území mimo aktivní zónu žádný zákaz provádění staveb či zavážek. Je věcí individuelního konkrétního posouzení, zda lze záměr realizovat. Podkladem pro vydání stavebního povolení byla projektová dokumentace zpracovaná autorizovanou osobou. Zcela výjimečně se doplňuje ve stavebním řízení jako podklad znalecký posudek. Stavba vodního díla, byť v záplavovém území není ojedinělou stavbou, která by si vyžadovala doplnění speciálních podkladů. Předpisy neupravují pro stavebníka povinnost připojit k žádosti matematický výpočet vlivu stavby na povodňový model. Výsledkem posouzení odborných podkladů byl předpoklad, že ovlivnění hladiny vody bude zanedbatelné či velmi malé. III. Vyjádření zúčastněné osoby (4) Do řízení se přihlásila společnost Mladé s.r.o. jako osoba zúčastněná na řízení a předložila k žalobě žalobkyně své vyjádření dne 7.2.2012 včetně dokončení vyjádření ze dne 13.2.2012. Zúčastněná osoba soudu navrhla žalobu zamítnout. Ve vyjádření je dále uvedeno, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby na zrušení napadeného rozhodnutí. Žalovaný jako odvolací správní orgán postupoval řádně v souladu se zákonem. Vodní dílo U Špačků je částí veřejně prospěšné stavby. Tato stavba byla vymezena v platné územně plánovací dokumentaci, a to nejprve obecně závaznou vyhláškou č. 13/2005 Města České Budějovice a změnou č. 10 územního plánu Města České Budějovice. Podrobněji byla stavba Pokračování - 5 - 10A 86/2011 umístěna v územní studii A4, která byla zpracována v souladu s územním plánem Města České Budějovice, jeho změnou č. 35 a předána úřadu 26.3.2010. Podle názoru zúčastněné osoby žalobkyně nepravdivě tvrdila, že nemovitosti v jejím vlastnictví se nacházejí za hranicí záplavového území a po vybudování hráze hrozí jejich zaplavení. Dále ve stavebním řízení dle ustálené judikatury kupříkladu dle rozsudku NSS č.j. 9 As 35/2011-170 je ve stavebním řízení konkrétně proběhnuvším zkoumáno stavebně technické řešení stavby, přičemž hodnocení stavby z hlediska vazeb na okolí je předmětem řízení územního. V dané věci územní řízení proběhlo a je k dispozici pravomocné rozhodnutí o umístění stavby. Proto otázky posuzované v tomto řízení nemohou být znovu posuzovány v řízení o povolení stavby, a to i s ohledem na právní jistotu stavebníka. Žalobkyně ve skutečnosti brojí proti platné územně plánovací dokumentaci a proti pravomocnému rozhodnutí o umístění stavby, nikoliv proti podmínkám určeným ve stavebním povolení. Stavební povolení žalobkyni novým způsobem neomezuje v jejích právech. Zúčastněná osoba v další části vyjádření uvedla listiny, o které se opírá ve svém vyjádření. Stavební povolení ke stavbě vodního díla U Špačků bylo vydáno postupem podle zákona o vodách, úřad svou činností splnil všechny požadavky zákona a konstatoval soulad projektové dokumentace s ÚPD a podmínkami územního rozhodnutí, kvalitativní stránky projektové dokumentace, dopravní a technickou vybavenost stavby a soulad předložených podkladů s požadavky dotčených orgánů. Mezi účastníky stavebního řízení úřad zahrnul i žalobkyni, jakož i další fyzické osoby, což je dle názoru zúčastněné osoby postup nesprávný, neboť žádná z těchto osob nesplnila žádnou z podmínek stanovených v § 109 stavebního zákona. Žalovaný postupoval rovněž v souladu se zákonem o vodách i v souladu se správním řádem, přezkoumal v rozsahu námitek uvedených v odvolání vydané rozhodnutí. Žalovaný neopominul žalobkyní uváděnou obecně závaznou vyhlášku Města České Budějovice, naopak ji plně respektoval stejně jako další územně plánovací dokumenty. Ve vyjádření je dále podpořena argumentace žalovaného správního orgánu ohledně vypořádání se s obsahem vnitřního sdělení ze dne 4.10.2010. Zúčastněná osoba zastává názor, že ani posudek vlivu plánované výstavby U Špačků České Budějovice neprokazuje tvrzení žalobkyně. Z posudku naopak vyplývá, že napadené stavební povolení je v souladu s vyhláškou, jakož i ostatní územně plánovací dokumentací. Ke stanovisku vydaného Krajským úřadem – Jihočeského kraje ze dne 3.12.2008 zúčastněná osoba uvedla, že neslouží k prokázání tvrzení žalobkyně. K posudku firmy vodního díla ze dne 28.6.2011 je vznesena pochybnost ohledně platnosti této listiny, kterou zúčastněná osoba považuje za procesně bezvýznamnou. K tvrzenému porušení ustanovení § 50 odst. 2 správního řádu zúčastněná osoba uvádí, že takové porušení neshledává. Procesní předpis stanoví zásadu opatřování podkladů správním úřadem, připouští, že podklady může opatřit účastník řízení, není-li ohrožen účel řízení. Tato zásada byla postupem úřadu naplněna. Zúčastněná osoba uvedla, jaké podklady měl úřad k dispozici. Správní orgány rozhodly v souladu se zákonem a s jejich argumentací se zúčastněná osoba plně ztotožňuje. Odmítá názor žalobkyně ohledně nesprávného a vnitřně rozporného hodnocení důkazů správním orgánem. Stejně tak je nesprávný názor žalobkyně ohledně nedostatečné ochrany jejího vlastnického práva. V dané věci je napadena stavba, která je částí veřejně prospěšné stavby určené k protipovodňové ochraně celého území podél řeky Malše. Nejedná se o žalobkyní tvrzenou ochranu nové výstavby v záplavovém území, ale o součást komplexního řešení ochrany před povodněmi, což vyplývá z posudku společnosti DHI a.s.. Zúčastněná osoba navrhla, aby žaloba žalobkyně byla odmítnuta, případě zamítnuta. IV. Obsah správních spisů (5) Ze správních spisů, které si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Pokračování - 6 - 10A 86/2011 (6) Žádost o stavební povolení k vodnímu dílu zemní protipovodňové hráze – lokalita U Špačků, Mladé, podala 1. Jihočeská realitní, spol. s r.o. dne 2.2.2011. K žádosti bylo připojeno posouzení geologických a hydrogeologických poměrů pro ukončení zhutněného násypu III. etapy ZTV Mladé – U Špačků v Českých Budějovicích z července roku 2008, vypracované Sdružením průzkumných prací České Budějovice. Jako za přílohy jsou dále označena závazná stanoviska dotčených orgánů OŽP/3510/2010/Urb ze dne 7.5.2010, OOŽP/7025/2010/Mar ze dne 21.9.2010, OŽPP/5662/2010/Mar ze dne 18.6.2010, OŽPP/9777/2010/Mar ze dne 11.11.2010 včetně upřesnění. Dále je činěn odkaz na vodní díla TBD a.s. – 02968/11 ze dne 20.1.2011 a stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury, a to E.ON ČR, Teplárna a.s., ČEVAK a.s. a O2. Magistrát města České Budějovice, odbor ochrany životního prostředí oznámil dne 16.2.2011 zahájení vodoprávního řízení. Navrhovatele současně vyzval k předložení souhlasu obecného stavebního úřadu podle § 15 odst. 2 stavebního zákona a aktuelní vyjádření ČEVAK a.s. k projektové dokumentaci. Chybějící doklady byly úřadu předloženy dne 18.2.2011. (7) Dne 2.3.2011 se do řízení přihlásili jako účastníci řízení vlastníci nemovitostí v k.ú. České Budějovice 6 a požádali o přiznání práv účastníků řízení. Ke svému tvrzení předložili vnitřní sdělení Krajského úřadu, životního prostředí, zemědělství a lesnictví ze dne 4.10.2010 a posudek vlivu výstavby U Špačků na průtokové poměry na Malši – technická zpráva z června 2008. Magistrát města České Budějovice, odbor ochrany životního prostředí dne 11.3.2011 oznámil pokračování zahájeného vodoprávního řízení a sdělil, že návrh nových účastníků řízení na jejich přijetí do řízení s odkazem na opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti 22.2.2011, kterým bylo nově stanoveno záplavové území, přijal. Stanovil termín pro dotčené orgány, jakož i účastníky řízení, aby mohli uplatnit svá stanoviska, případně námitky, případně důkazy do 4.4.2011 a oznámil, že po uplynutí této lhůty úřad ve věci rozhodne. Současně oznámil, že se upouští od ohledání na místě a od ústního jednání. (8) Ve spise jsou dále založena stanoviska správců sítí, dodatek k posudku vlivu plánované výstavby ze dne 1.7.2010, z něhož vyplývá, že výstavbou nemůže být ovlivněno území směrem po toku od výstavby, výstavba je lokalizována na samém okraji záplavového území, kde nevytváří významnou překážku proudění vody, zabírá určitý objem z prostoru potenciálního rozlivu, tento objem není příliš významný a dá se předpokládat, že ovlivnění hladiny bude zanedbatelné či velmi malé. Provádění dalšího posouzení výpočtem s pomocí matematického modelu je považováno za nadbytečné. Závazné stanovisko odboru ochrany životního prostředí magistrátu města ze dne 2.12.2009 upozornilo na obecně závaznou vyhlášku č. 4/2000 Sb. a č. 13/2005 na zvláštní režimy využití a upořádání území dotčeného povodní, která musí být respektována. Odbor dopravy a silničního hospodářství dne 10.5.2010 souhlasil se zjednodušeným územním řízením podle § 95 odst. 1 písm. d) stavebního zákona za dodržení ve vyjádření stanovených podmínek. Dne 20.10.2010 bylo Magistrátem města České Budějovice, stavebním úřadem vydáno rozhodnutí o umístění stavby, které nabylo téhož dne právní moci, kdy rozhodnutí bylo vydáno ve zjednodušeném územním řízení. Jedná se o rozhodnutí o umístění zemní protipovodňové hráze na konkrétně uvedených pozemcích v k.ú. České Budějovice 6. Magistrát města České Budějovice, odbor ochrany životního prostředí vydal dne 10.9.2010 souhlas vodoprávního úřadu podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb. ke stavbě základního technického vybavení komunikace a navážce pro stavbu rodinných domů v záplavovém území řeky Malše v k.ú. České Budějovice 6 lokalita U Špačků. Dne 21.9.2010 vydal tentýž orgán souhlas s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu a byly i stanoveny podmínky pro trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Tento souhlas byl doplněn stanoviskem ze dne Pokračování - 7 - 10A 86/2011 11.11.2010. Tentýž orgán vydal dne 29.11.2010 závazné stanovisko k zásahu do významného krajinného prvku dle § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. v platném znění za stanovení tam uvedených podmínek. Společnost Vodní díla TVD a.s. vydala dne 20.1.2011 na základě objednávky stavebníka stanovisko k nezařazení vodního díla do kategorie dle § 61 odst. 2 a 4 zák. č. 254/2001 Sb. v platném znění. Ing. Jan Bouchal zpracoval písemně reakci na připomínky Občanského sdružení Hodějovický potok a vlastníků nemovitostí v k.ú. České Budějovice, jako vyjádření projektanta. V reakci je uvedeno, že v projektu bylo prioritně vycházeno z koncepce protipovodňové ochrany na území Jihočeského kraje, navržená stavba bude součástí komplexní protipovodňové ochrany v lokalitě Havlíčkova kolonie – Mladé jako její koncová část. Navržená zemní hráz nahrazuje zdi č. 6 a 7 a cca 85 m hráze č.

1. Je odkazováno i na závěr posudku, dle něhož ovlivnění hladiny bude v souvislosti s touto stavbou zanedbatelné či velmi malé. Další posouzení výpočtem pomoci matematického modelu je považováno za nadbytečné. Dne 4.6.2011 vydal Magistrát města České Budějovice odbor ochrany životního prostředí rozhodnutí, kterým vydal stavební povolení ke stavbě vodního díla lokalita U Špačků protipovodňová ochrana území, stanovil povinnosti a podmínky pro provedení stavby a rozhodl podle § 61 odst. 5 vodního zákona o nezařazení vodního díla do kategorie technicko-bezpečnostního dohledu, a to na základě posudku Vodní díla – TBD z 20.1.2011 zn. 02968/11. Proti tomuto rozhodnutí byla podána včas odvolání. (9) O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 20.7.2011 pod č.j. KUJCK 19974/2011 OZZL/3/ŽA/0-65/11 tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, odboru ochrany životního prostředí ze dne 6.4.2011 zn. OOŽP/973/2011/B1 potvrdil. V rozhodnutí je citováno odvolání občanského sdružení Hodějovický potok, k němuž žalovaný správní orgán uvedl, že jedná se o odvolání obecné a neurčité a z toho důvodu se také k němu odvolací orgán v této rovině vyjádřil. Dále je v rozhodnutí doslova citován text odvolání žalobkyně a dalších odvolatelů. V posouzení odvolacích námitek žalovaný správní orgán vysvětlil a zdůraznil, že byl nově stanoven rozsah záplavového území a vymezena aktivní zóna záplavového území významného vodního toku Vltava od VD Hněvkovice po most v Plané, Malše od soutoku s Vltavou po most Roudném a Mlýnské stoky, a to Krajským úřadem Jihočeského kraje formou opatření obecné povahy č.j. KUJCK 35548/2010 OZZL/23/Ci ze dne 7.2.2011 účinné ode dne 22.2.2011. Dále je uvedeno, jakým způsobem dle stanoveného záplavového území jsou vymezeny nemovitosti odvolatelů a je uvedeno hodnocení, že účastenství žalobkyně a odvolatelů bylo posouzeno správně. Žalovaný konstatoval, že ohledně umístění nemovitostí není sporu, že nachází se proti proudu za místem, ve kterém může dojít k vytvoření jakéhosi úzkého hrdla a naplnění prostoru nad ním. Žalovaný definoval i předmět sporu mezi hodnocením orgánu veřejné správy a názorem odvolatelů, který spočívá v tom, že je odmítán závěr ohledně hodnocení vlivu na záplavové území jako velmi malé až zanedbatelné, pokud není podloženo povodňovým modelem a je požadováno zajištění podkladů pro stavební řízení. Žalovaný uvedl, jaké podklady předložili odvolatelé, vysvětlil, že byly pořízeny pro jiné typy řízení, žalovaný poukázal na koncepci protipovodňové ochrany na území Jihočeského kraje a územní rozhodnutí, jakož i odborný posudek společnosti DHI a.s. z června 2008 pro potřebu posouzení vlivu záměru výstavby komplexu rodinných domů v lokalitě U Špačků na průtokové poměry na Malši během povodní. Současně žalovaný poukázal i na dodatek k tomuto posudku z 1.7.2010, z něhož vyplývá, že ovlivnění hladiny bude zanedbatelné či velmi malé a z toho důvodu není nutné provádět další posouzení výpočtem pomocí matematického modelu. Předložené podklady jsou považovány za dostačující, tvrzení odvolatelů žalovaný považoval za vyvrácené. Připustil, že podrobná analýza vlivu povodní je přesnější, avšak výkon veřejné správy není postaven na požadavku aplikování nejnovějších technologií nebo nejnovějších vědeckých poznatků. Odvolací orgán postupoval podle Pokračování - 8 - 10A 86/2011 základních zásad správního řízení. Shledal zvláštní důvody, které by odůvodňovaly odklon od praxe vodoprávních úřadů. V. Právní názor soudu (10) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (11) V souzené záležitosti podala žalobkyně žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí prvostupňového orgánu o vydání stavebního povolení na výstavbu obvodové protipovodňové hráze. V prvé řadě namítala, že žalovaný opomenul a nerespektoval obecně závazný právní předpis, konkrétně obecně závaznou vyhlášku Města České Budějovice č. 13/2005 ze dne 10.11.2005 (změnu ÚpnM č. 10 ze dne 10.11.2005)(A). Jako další žalobní bod žalobkyně označila rozpor napadeného rozhodnutí s ustanovením § 50 správního řádu a § 2 odst. 3 téhož zákona (B). K tomu tvrdila, že správní orgány nezajistily důležité podklady pro rozhodnutí, ačkoliv je jejich povinností, nesprávně nehodnotily důkazy, neboť jejich hodnocení je vnitřně rozporné a nedostatečně ochránily vlastnická práva žalobkyně stejně jako neochránily veřejný zájem. Žalovaný správní orgán jednal v rozporu s ustanovením § 56 správního řádu a v rozporu s § 85 vodního zákona (C). K tomu tvrdila, že z povahy věci vyplývá potřeba odborných znalostí k posouzení dané problematiky, které úřední osoby nemají a posouzení míry zhoršení povodňových stavů je možné pouze provést matematickým výpočtem vlivu u konkrétní stavby na povodňový model. Tento výpočet proveden nebyl, a tudíž nemohla být ani posouzena míra dotčení majetkových a osobních práv žalobkyně. A. Nerespektování obecně závazného předpisu, konkrétně obecně závazné vyhlášky Města České Budějovice č. 13/2005 ze dne 10.11.2005 (změna ÚpnM č. 10 ze dne 10.11.2005. (12) Žalobkyně v této souvislosti poukázala na výše citovanou obecně závaznou vyhlášku, konkrétně článek 87, z něhož citovala, že v území je nepřípustné zřizování obvodově uzavřených urbánních celků a terénních celků, které působí nebo mohou působit další vzdutí vybřežené vody při povodni. K tomu poukázala na obsah vnitřního sdělení Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 4.10.2010, dále upozornila i na obsah posudku vlivu plánované výstavby v lokalitě „U Špačků“, které připouští možné vzdutí hladiny rozlivu v souvislosti s navážkou, přičemž posudek není podložen výpočtem na povodňovém modelu a jeho závěry jsou obecné a rozporuplné. V této souvislosti poukázala i na citaci z žalobou napadeného rozhodnutí, které vychází ze závěru, že nemovitosti žalobkyně i dalších odvolatelů se nachází za místem zúžení ve směru proti proudu, laicky řečeno za místem, ve kterém může dojít k vytvoření jakéhosi úzkého hrdla a plnění prostoru nad ním. Z toho dovozuje, že bude docházet k zpětnému vzdouvání vody až do oblasti lokality „U Špačků“ se zástavbou rodinných domků, což dle jejího názoru vyplývá i z posudku firmy Vodní díla – techniko bezpečností dohled, který si objednala skupina vlastníků nemovitostí. (13) Soud ověřoval důvodnost námitky ve vztahu k písemnostem, které jsou k dispozici a jsou založeny ve správním spise. K tomu je třeba zdůraznit, že žalobkyní poukazovaná změna č. 10, jak i žalobkyně sama uvádí, byla schválena v roce 2005. V této Pokračování - 9 - 10A 86/2011 souvislosti pro danou lokalitu došlo ke schválení další územně plánovací dokumentace. Stavba, která byla v dané záležitosti povolována je v souladu s územně plánovací dokumentací, konkrétně lze uvést, že stavba je v souladu s článkem 142a/VH38 ÚPD – lokalita 2.8.

3. U Špačků a dále pak s článkem 145a ÚPD – zásady řešení hlavních problémů města z hlediska protipovodňové ochrany. Dále je stavba v souladu i s projektovou dokumentací protipovodňové ochrany řeky Malše v lokalitě Havlíčkova kolonie – Mladé – III. etapa. Stavba představuje stavbu veřejně prospěšnou a je v souladu s opatřením obecné povahy, kterým došlo ke změně územního plánu Města České Budějovice č. 35 v lokalitě U Špačků. Z toho co bylo řečeno, lze uzavřít, že námitka důvodná není. Současně je třeba poukázat na skutečnost, že posouzení stavby z hlediska její přípustnosti v daném území bylo posuzováno ve vztahu k platné územně plánovací dokumentaci v řízení územním. Bylo vydáno územní rozhodnutí zn. SÚ/7104/2010 HD, které nabylo právní moci dne 20.10.2010. V tomto řízení byly posouzeny otázky umístění stavby a byly řešeny otázky případných zásahů do práv dalších subjektů. V řízení stavebním je již především zkoumáno stavebně technické řešení stavby. Otázky týkající se umístění stavby již ve stavebním řízení proto znovu v zájmu zachování právní jistoty dalších účastníků řízení být řešeny nemohou. Jak vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí, žalobkyně byla na základě jejího oznámení zařazena jako účastník stavebního řízení s ohledem na nově stanovený rozsah záplavového území a vymezení aktivní zóny záplavového území, ke kterému došlo v souvislosti s opatřením obecné povahy vydaném Krajským úřadem Jihočeského kraje č.j. KUJCK 35548/2010 OZZL/23/Ci účinným od 22.2.2011. Tento postup odpovídá zákonu. (14) Žalobkyní označené důkazy k výše uvedenému žalobnímu tvrzení měl k dispozici správní orgán a s těmito důkazy se v žalobou napadeném rozhodnutí zabýval a vypořádal. Vysvětlil použitou terminologii a zdůraznil i obsah vnitřního sdělení, ve kterém je popisována tehdy připravovaná změna územního plánu zasahující právě do záplavového území Q 100 významného vodního toku Malše, která byla realizována a vyústila ve změnu územního plánu, která je již účinná. Je zmiňována i 3. etapa koncepce protipovodňové ochrany, která zahrnovala rekonstrukci zvýšení objektu hrazení Mlýnské stoky a úsek pravobřežní ochranné hráze od stavidel k okraji zástavby města U Špačků. Ohledně tam zmiňovaného negativního ovlivnění při povodni Q 100 a míry ovlivnění zvýšení hladiny povodně sdělení nic neuvádí, neboť jak z něho dále vyplývá, nebylo lze je kvalifikovaně posoudit, navíc se jednalo o sdělení odboru životního prostředí, zemědělství a lesnictví, které k tomu nebylo příslušné. Žalované rozhodnutí k tomu poznamenává, že stavba protipovodňových opatření je vázána k teoretické povodni Q 100, přičemž hodnota průtoku teoretické povodně Q 100 na Malši v profilu Roudné činí 494 m3/s a kulminační průtok při povodni v srpnu 2002 ve stejném profilu byl 695 m3/s, což znamená, že teoretický Q 100 byl tehdy překročen o více jak 40 %, k čemuž správní orgán dodal, že přesto nebyla nemovitost žalobkyně a dalších odvolatelů v té době dotčena. Žalovaný se vypořádal i s dalšími podklady, konkrétně povodňovým modelem města České Budějovice část III – výpočet variant protipovodňové ochrany Havlíčkovy kolonie – Mladé; a koncepcí protipovodňové ochrany na území Jihočeského kraje. Vzal v úvahu žalobkyní zmiňovaný posudek vlivu plánované výstavby v lokalitě U Špačků firmy DHI z června 2008, k čemuž jednak poukázal na věrohodnost závěrů této firmy z hlediska výstupů této firmy a závěr vyslovený v posudku ohledně matematického modelování situace, že takováto podrobná analýza je neopodstatněná s ohledem na to, že se jedná o okrajovou část záplavového území, kdy by vliv byl velmi malý až zanedbatelný. Přitom posudek vycházel z výše označených podkladů, navíc celý systém protipovodňové ochrany na Malši byl řešen jako celek a je zdůrazňováno, že bylo vzato v úvahu, aby ochráněním jednoho místa nedošlo ke zhoršení situace na místě jiném. Současně je poukazováno i na to, že řešení bylo více a v mnoha variantách a všechny byly počítány pomocí povodňového modelu města Českých Pokračování - 10 - 10A 86/2011 Budějovic. Žalované rozhodnutí zmiňuje dále vyjádření společnosti VH – TRES spol. s r.o. z 29.10.2008 a je zdůrazňováno, že stavba je v souladu s koncepcí protipovodňové ochrany Jihočeského kraje, což bylo potvrzeno i doplňkem vyjádření této společnosti ze dne 22.6.2010. Vyjádření i odborný posudek byl vypracován autorizovaným inženýrem v oboru vodního hospodářství a krajinného inženýrství. Žalované rozhodnutí poukázalo i na dodatek k posudku z června 2008, vypracovaným společnosti DHI a.s. dne 1.7.2010, ve kterém je uvedeno, že území směrem po toku od výstavby touto výstavbou být ovlivněno nemůže, výstavba je lokalizována na samém okraji záplavového území, kde nevytváří významnou překážku proudění vody, pouze zabírá určitý objem z prostoru potencionálního rozlivu. Tento objem není příliš významný a dá se tak předpokládat, že ovlivnění hladiny bude zanedbatelné či velmi malé. Z toho důvodu bylo uvedeno, že provádět další posouzení výpočtem s pomocí matematického modelu by bylo nadbytečné. Projektová dokumentace byla zpracována autorizovaným inženýrem v oboru vodního hospodářství a krajinného inženýrství. S ohledem na toto hodnocení soud dospěl k závěru, že žalobkyní označované shodné důkazy, které uvedla k tomuto žalobnímu bodu, byly provedeny ve správním řízení, byly správními orgány hodnoceny a ve vztahu k posuzované stavbě bylo žalovaným správním orgánem logicky vysvětleno a uzavřeno, že bylo provedeno rozsáhlé zkoumání lokality U Špačků z hlediska vlivu povodní, byly doloženy odborné podklady v potřebném a dostatečném rozsahu pro posouzení, byly zpracovány odbornými a zkušenými společnostmi i osobami. Navíc žalovaný správní orgán uvedl z hlediska svých poznatků i metodické činnosti vůči vodoprávním úřadům nižších stupňů, že pro odborné stavební záměry nebylo úřady požadováno posouzení výpočtem za pomoci matematického modelu. V dané věci nebyly shledány zvláštní důvody, které by výrazný odklon od praxe vodoprávních úřadů odůvodňovaly. Soud se s popsaným způsobem provedení i hodnocení důkazů ztotožnil a neshledal závady, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalobkyní označené důkazy proto nebyly soudem znovu prováděny. Žalobní námitka důvodná nebyla. B. Rozpor rozhodnutí s ustanovením § 50 a § 2 odst. 3 správního řádu. (15) V tomto žalobním bodě žalobkyně namítá porušení ustanovení § 50 odst. 2 správního řádu, z něhož pro svou argumentaci cituje první větu, podle které toto ustanovení stanoví, že podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Dovozuje, že mezi tyto podklady patří i provádění důkazů, které navrhnou účastníci řízení. Žalobkyně požadovala provést hydrotechnické posouzení konkrétní stavby v záplavovém území na úrovni běžného znaleckého posudku podloženého matematickým modelem s využitím běžně dostupné softwarové techniky. Tento podklad správní orgány nezajistily. Nezajistily dle jejího názoru ani další důležité podklady, tak jak ukládá ustanovení § 3 správního řádu. Žalobkyně dále uvádí, že namísto toho správní orgány uvedly další podklady pro své rozhodnutí, které dle názoru správních orgánů žalobkyně a další odvolatele opominuly. Žalobkyně dále na podporu své argumentace, avšak bez doložení důkazy uvádí, že stávající povodňový model, který byl podkladem pro vydání opatření obecné povahy o vyhlášení záplavového území ze dne 7.2.2011, neuvažuje se stavbou protipovodňové hráze ani s výstavbou v dané lokalitě a nemůže tudíž řešit změny v záplavovém území vyvolané stavbou hráze, a proto není pro posouzení relevantní. Dále zpochybňuje tento záměr, neboť je dle jejího názoru v rozporu s koncepcí protipovodňové ochrany Jihočeského kraje, navíc znovu opakuje své tvrzení, že územní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s OZV č. 13/2005 a změnou ÚP č. 10, tak jak již namítala v předchozím žalobním bodu. Zde poznamenává, že stavební úřad nezahrnul žalobkyni do okruhu účastníků řízení, a tudíž neměla žalobkyně ani další odvolatelé možnost se k tomu vyjádřit v průběhu řízení, ani využít opravného prostředku. Pokračování - 11 - 10A 86/2011 (16) Žalobní námitka důvodná shledána nebyla. V prvé řadě je třeba poukázat na doslovnou dikci ustanovení § 50 odst. 2 správního řádu, kterým žalobkyně argumentuje, ve kterém je stanoveno „podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost.“ Pro úplnost se poukazuje na odstavec první téhož ustanovení, dle něhož „podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé.“ Z citované dikce ustanovení § 50 odst. 1 vyplývá, že jako podklady pro vydání rozhodnutí mohou sloužit všechny údaje a skutečnosti, které mohou přispět ke zjištění stavu věci, a to v rozsahu, tak jak stanoví ustanovení § 3 správního řádu. Jedná se o to, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podklady pro rozhodnutí jsou v tomto ustanovení vyjmenovány demonstrativním výčtem. Pokud účastníci řízení přednesou své návrhy, správní orgán se musí s těmito návrhy vypořádat. Citované ustanovení správního řádu nestanoví správnímu orgánu povinnost veškeré návrhy účastníků řízení provést. Jinými slovy řečeno, správní orgán není návrhy účastníků řízení vázán. Jako podklad rozhodnutí nemusí sloužit každý návrh účastníka řízení. S návrhy účastníka řízení se však správní orgán musí v odůvodnění rozhodnutí vypořádat. Tento postup byl v dané věci dodržen. Žalobkyně a další odvolatelé požadovali hydrotechnické posouzení konkrétní stavby, avšak jak vyplývá ze strany 8 žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný uvedl, že bylo provedeno rozsáhlé zkoumání lokality U Špačků z hlediska vlivu povodí ke konkrétní stavbě vodního díla a podklady, které byly opatřeny, mají oporu v předchozí činnosti v návaznosti na celkový systém protipovodňové ochrany na Malši, který je řešen jako celek. Je dodržena zásada, aby ochráněním jednoho místa nedošlo ke zhoršení situace na místě jiném. Bylo vysvětleno, že návrhy na řešení byly předloženy v několika variantách, všechny byly pomocí povodňového modelu města České Budějovice propočítány a výsledkem byl předpoklad, že ovlivnění hladiny bude zanedbatelné či velmi malé. Z toho důvodu nebyl z hlediska správního orgánu shledán jako opodstatněný požadavek na provedení matematického výpočtu, resp. výpočtu za pomoci matematického modelu, navíc bylo uvedeno, že správní orgány postupovaly podle zavedené praxe vodoprávních úřadů a nebyly shledány důvody, které by odůvodňovaly odklon od této praxe. Na straně 6 a 7 žalobou napadeného rozhodnutí jsou uvedeny podklady, které měl žalovaný správní orgán k dispozici a ve vztahu k vzneseným odvolacím námitkám je z těchto citovaných podkladů pro rozhodnutí vyvozen závěr, což představuje postup, který odpovídá správnímu řádu. Nutno zdůraznit, že z ustanovení § 50 odst. 2 správního řádu nevyplývá pro správní orgán povinnost žalobkyní požadovaný podklad pro rozhodnutí správním orgánem zajistit. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že podstatné podklady pro rozhodnutí měl správní orgán k dispozici, podklady hodnotil a neshledal rozpory či překážky, které by bránily vydání stavebního povolení. Žalobou napadené rozhodnutí není v rozporu s ustanovením § 68 odst. 3 správního řádu, neboť obsahuje úvahy i hodnocení, které vedly žalovaného k vydání rozhodnutí. Postup, kterým bylo zamítnuto odvolání proti vydanému stavebnímu povolení, není výjimečný, jedná se o postup, který je ve smyslu § 115 odst. 1 vodního zákona standardním postupem podle zákona stavebního. V dané věci se jednalo o stavbu zemní hráze, sypané z vhodných zemin, kdy byly posuzovány podmínky pro vydání stavebního povolení na tuto hráz. (17) Namítá-li dále žalobkyně, že územní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s obecně závaznou vyhláškou č. 13/2005 a změnou ÚP č. 10, pak s touto námitkou se soud vypořádal pod bodem č. (13) tohoto rozsudku. Navíc je třeba zdůraznit, že v konkrétním stavebním Pokračování - 12 - 10A 86/2011 řízení se lze zabývat pouze námitkami, které se tohoto řízení týkají. Nelze řešit námitky týkající se řízení územního, a to ani za situace, že žalobkyně nebyla zahrnuta do okruhu účastníků řízení a nemohla se v tomto řízení vyjádřit či jak tvrdí, využít opravného prostředku. Argumentace nemožnosti využít opravný prostředek není zcela případná, neboť pokud se žalobkyně domnívala, že jí účastenství v územním řízení náleželo, mohla využít prostředků obrany podle soudního řádu správního, a to ve lhůtách stanovených tímto zákonem. Územní rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 20.10.2011 již soud v tomto řízení přezkoumávat nemůže, neboť nejedná se o případ, kdy by územní rozhodnutí, které nabylo právní moci, představovalo pouze závazný podklad přezkoumávaného rozhodnutí jako jiný úkon správního orgánu, kde by tato možnost v úvahu přicházela. Zákon totiž žalobkyni umožňoval napadnout územní rozhodnutí samostatnou žalobou ve správním soudnictví, neboť toto rozhodnutí není správním aktem subsumovaným, ale správním aktem řetězícím se. Jestliže této možnosti využito nebylo, nelze se úspěšně dovolávat nemožnosti vyjádřit se k územnímu řízení. (18) Soud neshledal rozpor napadeného rozhodnutí s ustanovením § 2 odst. 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení „správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen „dotčené osoby“), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu“. Žalobkyně konkrétně neuvedla, v čem spatřuje rozpor rozhodnutí s citovaným ustanovením správního řádu. V odůvodnění tohoto žalobního bodu odkazuje na porušení § 3 správního řádu, které však stanoví „nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2“. Toto ustanovení představuje zásadu tzv. materiální pravdy, která v dané věci naplněna, jak vyplývá z výše uvedeného, byla. Správní orgán měl v intencích této zásady povinnost zjistit stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, a to v takovém rozsahu, který je nezbytný k tomu, aby byl úkon správního orgánu v souladu s požadavky obsaženými v § 2 správního řádu, tedy se zásadou legality, zásadou zákazu zneužití pravomoci a správní úvahy, zásadou proporcionality řízení, jakož i ochrany dobré víry, zásadou ochrany veřejného zájmu i zásadou nestranného přístupu a zásadou legitimního očekávání. Žalobkyně žádné konkrétní zásady, tak jak jsou citovány, které by byly porušeny, neuvedla. V obecné poloze poukázala právě na § 2 odst. 3, kde je zaručována ochrana práv nabytých v dobré víře. A tato zásada bezpochyby souvisí se zásadou právní jistoty účastníků řízení, je však třeba tuto zásadu vnímat vůči všem účastníkům řízení. Tuto zásadu nelze vykládat tak, že za účelem ochrany dobré víry jedné skupiny účastníků řízení lze porušit tuto zásadu vůči jiné skupině účastníků řízení. Žalobkyně konkrétně neuvedla, v jakém směru mělo k porušení této zásady dojít a soud pak v rámci řešení takto obecně formulované žalobní námitky neshledal omezení žalobkyně na jejích základních právech. V souvislosti s přezkoumávaným rozhodnutím nebyl zásah do konkrétních práv žalobkyně uveden, byla pouze vyslovena obava, k čemuž lze odkázat kupříkladu na judikaturu Ústavního soudu, jeho rozhodnutí Pl.ÚS 5/01, kde je uvedeno, že „zasahování státu musí respektovat přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce. To znamená, že musí existovat rozumný (opodstatněný) vztah proporcionality mezi použitými prostředky a sledovanými cíly“. Porušení této zásady nebylo soudem shledáno. (19) V další části žaloby žalobkyně opakovaně odmítá správními orgány provedené hodnocení důkazů, které je dle jejího názoru nesprávné a vnitřně rozporné. Opakovaně odkazuje na závěry posudků firmy DHI, vyjádření společnosti VH – TRES s.r.o., jakož i Pokračování - 13 - 10A 86/2011 vyjádření krajského úřadu. Jak již soud vpředu uvedl a z hlediska hodnocení důkazů ve vztahu i k namítanému porušení § 50 správního řádu hodnotil, tohoto pochybení se správní orgány nedopustily. Z hlediska snahy vypořádání odvolacích důvodů, tak jak byly v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu formulovány, vyznívá žalobou napadené rozhodnutí v některých pasážích poněkud méně přehledně, a tudíž v něm zanikají pro věc podstatné učiněné závěry, které byly v předchozích odstavcích tohoto rozsudku soudem již zmíněny. Z nich vyplývá, že námitka ohledně nesprávného a vnitřně rozporného hodnocení důkazů důvodná není. (20) Žalobkyně dále poukazuje na nedostatečnou ochranu vlastnického práva, v této souvislosti připomíná postup správních orgánů, které odmítly její oprávněný požadavek na objektivní vyhodnocení míry zhoršení povodňových stavů a ohrožení jejích majetků, neboť nemovitosti se v současné době nacházejí za hranicí úředně stanoveného záplavového území. Žalobkyně poukázala na to, že za povodně dojde ke vzdutí hladiny nad hrází a k rozšíření záplavového území až na její pozemek, čímž dojde k zásahu do osobních a vlastnických práv z hlediska budoucího ohrožení majetku a snížení hodnoty nemovitosti. Tato argumentace neodpovídá podkladům, které jsou založeny ve správním spise. V prvé řadě je třeba poukázat na chybnou argumentaci žalobkyně v souvislosti s umístěním jejích nemovitostí. Na základě opatření vydaného Krajským úřadem Jihočeského kraje dne 22.2.2011 pod č.j. KUJCK 35548/2010 – OZZL/23/Ci došlo totiž ke změně rozsahu záplavového území a k nově vymezené aktivní zóně záplavového území a nemovitosti žalobkyně se nyní nacházejí, pokud se jedná o pozemek parc.č. 2468 v k.ú. České Budějovice 6, na kterém je umístěna stavba č.p. 998 v části v záplavovém území, tedy v dosahu povodně Q 100, stavba se nachází mimo dosah povodně Q 5 a Q 20. S ohledem na tuto změnu ve stanovení záplavového území byla rovněž žalobkyně zařazena do okruhu účastníků konkrétního stavebního řízení. Změna záplavového území však byla již pravomocně vyřešena, a tudíž nemůže být přezkoumávána v konkrétním stavebním řízení, kde již není prostor pro uplatnění této námitky, neboť ve stavebním řízení jsou řešeny otázky stavebně technického provedení konkrétní stavby. To již bylo vpředu v souvislosti s jinou žalobní námitkou vysvětleno. Jak vyplývá, z žalobou napadeného rozhodnutí míra dotčení žalobkyně v souvislosti s vlastnickým právem byla řešena v souvislosti s povodňovým modelem města České Budějovice a v jiných navazujících správních řízeních. Soud proto k této žalobní námitce uzavřel, že ve vztahu ke stavebně technickému řešení stavby nelze považovat míru dotčení vlastnických práv žalobkyně jako vlastníka sousedních pozemků a stavby za nedostačující, neboť správní orgány měly pro posouzení této otázky podklady, z nichž byl vysloven závěr, který tuto míru dotčení hodnotí z hlediska rizik jako zanedbatelnou a z toho důvodu nemusela být dalšími žalobkyní navrhovanými důkazy zkoumána. Námitka z toho důvodu nebyla soudem shledána jako důvodná, stejně jako namítaná nedostatečná ochrana veřejného zájmu. Z toho, co bylo řečeno lze uzavřít, že soud neshledal rozpor rozhodnutí s veřejným zájmem, neboť je-li vydané stavební povolení na stavbu vodního díla U Špačků součástí veřejně prospěšné stavby, tak nelze přisvědčit názoru, že sama konkrétní část této veřejně prospěšné stavby, kterou povolená stavba představuje, by mohla být shledána v rozporu s veřejným zájmem. C. Rozpor rozhodnutí s ustanovením § 56 správního řádu a § 85 vodního zákona. (21) Žalobkyně ohledně jednání žalovaného správního orgánu, které považuje jako rozporné s ustanovením § 56 správního řádu uvedla, že z povahy věci vyplývá nutnost posouzení namítaných skutečností výhradně matematickým výpočtem vlivu konkrétní stavby na povodňový model. K tomu poukázala na to, že úřední osoby žalovaného k tomu nemají potřebných odborných znalostí. Odborný výpočet proveden nebyl, a tudíž žalovaný nemohl Pokračování - 14 - 10A 86/2011 objektivně posoudit míru zvýšení dotčení majetkových a osobních práv žalobkyně. Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Jak bylo výše argumentováno, žalovaný správní orgán nevydal rozhodnutí bez odborných posouzení, měl k dispozici projektovou dokumentaci stavby zpracovanou autorizovaným inženýrem Ing. Janem Bouchalem, vyjádření Stavebního úřadu České Budějovice ve smyslu § 15 odst. 2 stavebního zákona ze dne 15.2.2011, vyjádření Povodí Vltavy s.p. a Správce vodního toku Hodějovický potok, posudek vlivu plánované výstavby U Špačků – České Budějovice na průtokové poměry na Malši z června 2008, včetně dodatku posudku z 1.7.2010 a z těchto podkladů při vydání žalobou napadeného rozhodnutí vycházel. Z odborných posouzení jednoznačně vyplynulo, že se jedná o okrajovou část záplavového území a vliv povolované stavby je velmi malý až zanedbatelný. Z toho důvodu z odborného posouzení vyplynul závěr, že podrobná analýza je v této souvislosti neopodstatněná. Proto nelze přisvědčit, že úřední osoby rozhodovaly bez odborných znalostí, neboť rozhodnutí bylo vydáno úředními osobami, které disponují odbornou způsobilostí v konkrétní oblasti správního řízení a v dané věci své rozhodnutí opřely o odborné posudky a vyjádření k tomu povolaných autorizovaných osob, na základě nichž nebyly pochybnosti a nebylo nutné doplňovat řízení o matematický výpočet vlivu konkrétní stavby na povodňový model. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že konkrétní stavba, která byla v řízení povolována je součástí protipovodňové bariéry. Po logice věci protipovodňová bariéra je budována z důvodu ochrany území před případnými povodněmi a není jejím smyslem ohrožovat majetková či osobní práva obyvatel. Nebylo opomenuto zkoumání požadavku, aby při budování celého systému protipovodňové ochrany, byl model jako celek řešen tak, aby ochráněním jednoho místa nedošlo ke zhoršení situace na místě jiném. Tato podmínka byla hodnocena i v souvislosti s konkrétní stavbou. Žalobkyně sama podklady, které vzal v úvahu žalovaný správní orgán konkrétními výhradami, či odbornými posouzeními nezpochybnila. Zpochybnění spočívalo v poukazu na písemnosti, event. stav územně plánovací dokumentace v minulém období, které však bylo v době, kdy probíhalo konkrétní stavební řízení posunuto a výchozí stav pro rozhodování správního orgánu byl již odlišný. To vyplývá i z výše uvedeného odůvodnění. Žalobkyně dále poukazovala na rozpor jednání žalovaného s ustanovením § 85 vodního zákona, které však konkrétně nespecifikovala. Soud se proto s námitkou nemohl podrobněji vypořádat a v obecné poloze namítaný rozpor s citovaným ustanovením vodního zákona neshledal. Naopak, jak vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí, požadavky zákona byly správními orgány respektovány. (22) Soud proto uzavřel, že námitky vznesené žalobkyní důvodné nebyly. Nebylo shledáno zkrácení žalobkyně na jejích právech v souvislosti s vydaným rozhodnutím. VI. Závěr, náklady řízení (23) Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem k těmto důvodům podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. (24) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Soud proto žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Stejně tak nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení, neboť tato osoba má ve smyslu § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen Pokračování - 15 - 10A 86/2011 těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud v dané věci uložil. Osobě zúčastněné na řízení soud žádnou povinnost neuložil.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 26. března 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka