10 A 87/2015
č. j. 10 A 87/2015-23
V PLATNOSTICitované zákony (8)
Rubrum
10A 87/2015 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce M.P., bytem Č.B., E.B. 2609/145, právně zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, AK Kříženecký & partneři, s.r.o. se sídlem České Budějovice, Na sadech 21, proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností, se sídlem Jihlava, Žižkova 57, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2015 č.j. KUJI 22206/2015, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, oddělení ostatních správních činností ze dne 26. 3. 2015 č.j. KUJI 22206/2015 se z r u š u je pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11.228,-- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 11.5.2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26.3.2015 č.j. KUJI 22206/2015, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov, odboru vnitřních věcí ze dne 21. 1. 2015 č.j. OVVL/2380/2014 D-1202/14, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 Pokračování - 2 - 10A 87/2015 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, a to v souvislosti s porušením § 18 odst. 4 téhož zákona a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě namítal, že se správní orgán dopustil vady řízení, neboť proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal blanketní odvolání, ve kterém sice uvedl, že ve lhůtě dvou týdnů odvolání odůvodní, což se nestalo. To nezbavovalo prvostupňový správní orgán stejně tak jako žalovaný správní orgán povinnosti postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu a vyzvat žalobce k odstranění vad odvolání a poskytnout mu přiměřenou lhůtu. Správní orgány neumožnily svým postupem žalobci doplnit odvolání o důvody, a proto bylo řízení zatíženo procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K tomu žalobce odkázal na ustálenou judikaturu, kupříkladu rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2012 č.j. 78 A 12/2012-27, z něhož citoval. Podle žalobce nelze na věc aplikovat názor, že pokud jsou v odvolání obsaženy projednatelné důvody či námitky, byť je označeno jako blanketní, lze o něm rozhodnout. To v případě žalobce splněno nebylo. (3) Žalobce dále poukázal na to, že přestupek byl projednán v jeho nepřítomnosti, avšak nebyla splněna podmínka řádného předvolání žalobce, neboť předvolání převzala manželka žalobce, která to výslovně potvrdila. Uvedla, že poštovní doručenku nepodepsala při převzetí jménem svým, ale jménem svého manžela, tedy žalobce. Skutečnost, že předvolání žalobci nebylo řádně doručeno, hodlá žalobce prokázat výslechem své manželky i případně posouzením pravosti jeho podpisu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Pokud žalobce nebyl řádně předvolán, nemohla být věc projednána v jeho nepřítomnosti. (4) Rovněž žalobce vznesl námitky proti závěru správního orgánu, že nebyl řádně omluven z ústního jednání. Omluvu totiž realizovala manželka žalobce, která však byla považována za třetí osobu, nikoliv za účastnici řízení a k její omluvě správní orgán nepřihlédl. (5) Žalobce dále uvedl, že byl nedostatečně zjištěn samotný skutkový stav přestupkové věci. Správní orgán vycházel z úředního záznamu policistů ze dne 14. 11. 2014. Policisty však bylo možné vyslechnout při nařízeném jednání, ať již bylo konáno v přítomnosti či nepřítomnosti žalobce a z úředních záznamů policistů nelze vycházet jako z důkazního prostředku. Žalobci nebylo jednání, za které byl postižen, prokázáno, neboť skutkový stav věci nebyl zjištěn tak, aby o něm neexistovaly důvodné pochybnosti. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného. (6) Žalovaný správní orgán uvedl, že mezi žalovaným a žalobcem není sporu o tom, že podal odvolání včas a jednalo se o odvolání blanketní, ve kterém si sám stanovil přiměřenou lhůtu, ve které doplní své odvolací námitky. Správní orgán prvého stupně lhůtu akceptoval a odvolání předal žalovanému po marném uplynutí této lhůty. Žalovaný má za to, že žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Vzhledem ke skutečnosti, že byl zastoupen advokátem a své odvolání ve lhůtě, kterou správnímu orgánu sdělil, nedoplnil, nemůže jít tato skutečnost k tíži správních orgánů. V předmětné věci byly jednoznačně splněny všechny zákonné předpoklady pro projednání věci v nepřítomnosti žalobce. Tvrzení žalobce, že předvolání převzala jeho manželka a podepsala je jeho jménem, je činěno v obecné ničím Pokračování - 3 - 10A 87/2015 nepodložené rovině a nemá oporu ve spise. Proto bylo navrženo zamítnutí žaloby. Žalovaný vyslovil souhlas s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. III. Obsah správních spisů. (7) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující podstatné skutečnosti: (8) Policie ČR, dopravní inspektorát Pelhřimov oznámil Městskému úřadu v Pelhřimově dne 1. 12. 2014 přestupek žalobce, který byl podezřelý z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů tím, že dne 11. 11. 2014 ve 13:43:17 hod na silnici II. tř. č. 135 v obci Mirotín jako řidič osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia VRZ 3AR 6585 jel rychlostí 95 km/h po odečtení odchylky měření byla rychlost stanovena na 92 km/h v úseku, kde nejvyšší povolená rychlost je 50 km/h. Řidič porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů. Řidiči bylo sděleno, že přestupek nelze řešit v blokovém řízení. Z toho důvodu bylo sepsáno oznámení přestupku, kde se řidič nevyjádřil a oznámení podepsal. (9) Ve spise je založen ověřovací list č. 8012-OL-70096-14 ze dne 11. 4. 2014 vydaný Českým metrologickým institutem v Brně na měřidlo Silniční laserový rychloměr MicroDigiCam LTI, dále evidenční karta řidiče, ve které jsou celkem 4 záznamy přestupků, a to ze dne 16. 3. 2007, 3. 11. 2008, 6. 3. 2009 a 15. 3. 2011. (10) V úředním záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina ze dne 14. 11. 2014 č.j. KKRPJ-119140-2/PŘ-2014-161706-PA je uvedeno, že dne 11. 11. 2014 vykonávala policejní hlídka DI Pelhřimov ve složení pprap. Bc. J.K. a nstržm. J.J. dohled nad plynulostí a bezpečností silničního provozu v katastru obce Kamenice nad Lipou. V 13:43:17 hod na silnici II. třídy. č. 135 v obci Mirotínu č.p. 36 byl změřen a zastaven OA Škoda Octavia 1Z, RZ 3 AR 6585, barva bílá, kdy vozidlo jelo od obce Kamenice nad Lipou směrem na obec Mnich. Řidič vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost, kdy byla naměřena rychlost 95 km/hod po odečtu odchylky měření radaru stanovena rychlost na 92 km/hod. Policisté měli po celou dobu od změření vozidla vozidlo v přímém očním kontaktu. Řidič byl zastaven a s přestupkem souhlasil. Bylo mu sděleno, že jej nelze řešit na místě blokově. Oznámení o přestupku žalobce přečetl a podepsal. Alkohol byl vyloučen dechovou zkouškou. Žalobci bylo sděleno, že je podezřelý z porušení ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů tím, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem v obci o 40 km/h a více a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů. (11) Žalobce byl předvolán k ústnímu jednání v přestupkové věci dne 17. 12. 2014 pod značkou OVVL/2380/2014 D-1202/14. Bylo mu sděleno podezření ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů v souvislosti se zjištěným přestupkem. Byl předvolán k ústnímu jednání na den 21. 1. 2015 v 10.00 hodin. Předvolání bylo žalobci doručeno dne 23. 12. 2014. V předvolání byl žalobce poučen o důsledcích nedostavení se k ústnímu jednání a byl zároveň poučen o svých právech. Pokračování - 4 - 10A 87/2015 (12) Omluva z jednání se žádostí o nový termín byla podepsána T.P., manželkou žalobce a předána k poštovní přepravě dne 20. 1. 2015, prezentační razítko úřadu dne 21. 1. 2015. Dne 21. 1. 2015 byl sepsán na Městském úřadu v Pelhřimově, odbor vnitřních věcí pod č.j. OVVL/2380/2014 D-1202/14 protokol o ústním projednání přestupku. Z protokolu je zřejmé, že žalobce se k ústnímu jednání bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil, a proto bude věc projednána podle § 74 zákona o přestupcích v nepřítomnosti žalobce. V protokolu jsou uvedeny podklady pro rozhodnutí a závěr, z něhož je zřejmé, že správní orgán v nepřítomnosti žalobce rozhodl o vině žalobce, a to podle § 74 odst. 1 zákona o přestupcích. (13) Městský úřad v Pelhřimově, odbor vnitřních věcí, úsek přestupkové agendy a veřejného pořádku vydal dne 21. 1. 2015 pod č.j. OVVL/2380/2014 D-1202/14 rozhodnutí o přestupku žalobce v jeho nepřítomnosti. Žalobce byl uznán vinným z přestupku podle ustanovení § 125 c) odst. 1 písm. f), bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustil tím, že dne 11. 11. 2014 ve 13:43:17 hod řídil na silnici II. třídy. č. 135 v obci Mirotín, okres Pelhřimov ve směru jízdy na obec osobní automobil Škoda Octavia, registrační značky 3AR 6585 u domu č.p. 36, kde je dovolená rychlost 50 km/hod mu byla naměřena silničním laserovým rychloměrem Micro Digi Cam LTI rychlost 95 km/hod, kdy po odečtu možné odchylky měřícího zařízení ve výši + - 3 km/hod mu byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 92 km/hod v provozu na pozemních komunikacích. Tím překročil nejnižší povolenou rychlost v obci o 40 km a více, čímž porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a naplnil skutkovou podstatu přestupku. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Současně byla žalobci stanovena povinnost podle § 79 odst. 1 zákona o přestupcích uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, jak byla zadokumentována skutková podstata přestupku a byly připomenuty písemnosti, na základě kterých správní orgán rozhodoval. Bylo uvedeno, že žalobce, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání na den 21. 1. 2015 bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu nedostavil. Dále bylo uvedeno, že správnímu orgánu bylo v den konání ústního jednání doručeno písemné vyjádření označené jako omluva z jednání se žádostí o nový termín podepsané T.P., manželkou žalobce, která uvedla, že poštu od doručovatelky v prosinci roku 2014 přebrala. Manžel nebyl v místě bydliště a obálku manželovi zapomněla předat, objevila ji až dne 19. 1. 2015, kdy byl manžel pracovně v zahraničí. Z toho důvodu jej omluvila a požádala o stanovení náhradního termínu ústního jednání. Správní orgán posoudil náležitosti omluvy a důležitost důvodu a uzavřel, že na poštovní doručence bylo jméno žalobce čitelné vypsáno s podpisem. Z toho je zřejmé, že písemnost přebral žalobce a nikoliv jeho manželka. V takovém případě by musela být podepsána manželka a tuto písemnost by mohla převzít pouze v případě, pokud by byla k tomu převzetí manželem zmocněna. To na doručence uvedeno nebylo. Proto správní orgán považoval omluvu za nedůvodnou a irelevantní. V nepřítomnosti žalobce proto rozhodl o jeho vině. (14) Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 23. 2. 2015 v zastoupení advokátem blanketní odvolání, ve kterém uvedl, že jej odůvodní do dvou týdnů. O odvolání bylo rozhodnuto Krajský úřadem Kraje Vysočina, oddělením ostatních správních činností dne 26. 3. 2015 pod č.j. KUJI 22206/2015 tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov, odboru vnitřních věcí ze dne 21.1.2015 č.j. OVVL/2380/2014 D - 1202/14 bylo potvrzeno. V odůvodnění druhostupňový správní orgán zrekapituloval průběh správního řízení před prvním stupněm. Uvedl, že právní zástupce Pokračování - 5 - 10A 87/2015 žalobce ve stanovené lhůtě odvolání nedoplnil, a proto krajský úřad přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházejícího s právními předpisy a neshledal důvody ke zrušení či změně napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí je dle krajského úřadu správné a v souladu se zákony, ve věci byl zjištěn stav věci v souladu se zásadou materielní pravdy a byly naplněny formální i materiální znaky přestupku. Správní orgán prvého stupně uložil žalobci sankci o posouzení přitěžujících i polehčujících okolností. Zvolené sankce byly řádně odůvodněny a podle krajského úřadu byly odpovídající a splňující represivní i preventivní výchovnou funkci. (15) Žalobce požádal o odložení výkonu rozhodnutí o přestupku z důvodu podání správní žaloby ke krajskému soudu v Českých Budějovicích. Městský úřad Pelhřimov, odbor vnitřních věcí, úsek přestupkové agendy a veřejného pořádku rozhodl dne 1. 4. 2015 pod č.j. OVVL/2380/2014 D-1202/14 tak, že výkon rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimově, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 5.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců se odkládá do doby rozhodnutí o žalobě žalobce krajským soudem v Českých Budějovicích. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 4. 2015. (16) Žalobce ve lhůtě soudem stanovené nesdělil nesouhlas s postupem soudu podle § 51 a následující s.ř.s. IV. Právní názor soudu. (17) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (18) Krajský soud se v prvé řadě zabýval námitkou žalobce týkající se jím namítané vady řízení, kterou žalobce spatřoval ve skutečnosti, že ač avizoval, že své odvolání doplní ve lhůtě dvou týdnů, což se nestalo, nebyl správním orgánem prvého stupně vyzván, tak jak mu stanoví ustanovení § 37 odst. 3 správního řádu k odstranění vad odvolání a nebyla mu poskytnuta přiměřená lhůta. Tím mu nebylo umožněno ve správním řízení odstranit vady jeho podání a doplnit důvody odvolání, což dle žalobce představovalo procesní vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. (19) Podle ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu musí odvolání obsahovat náležitosti stanovené v § 37 odst. 2 správního řádu a musí obsahovat údaje o tom, proti jakému rozhodnutí je podáváno, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá a v čem odvolatel spatřuje rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, které mu předcházelo. Pokud není v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu je rozhodnutí napadeno, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Z citovaného ustanovení správního řádu vyplývá, že náležitosti odvolání správní řád výslovně stanoví. Proto musí odvolání vedle základních náležitostí každého podání stanovených v § 37 odst. 2 správního řádu obsahovat i specifikaci rozhodnutí, proti kterému je podáváno a rozsah napadení tohoto rozhodnutí. Současně musí obsahovat konkrétní námitky, z nichž odvolatel dovozuje nesprávnost právního nebo skutkového posouzení věci nebo vady řízení. (20) Podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu odvolací orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo s právními předpisy, správnost Pokračování - 6 - 10A 87/2015 napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak. (21) V konkrétní záležitosti jak soud ověřil z písemností založených ve spise, žalovaný správní orgán vycházel ze skutečnosti, že žalobce je zastoupen v řízení advokátem a uvedl, že své odvolací důvody správnímu orgánu sdělí ve lhůtě dvou týdnů. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, měl prvostupňový správní orgán, ke kterému bylo blanketní odvolání doručeno za to, že již není třeba žádné aktivity správnímu orgánu a předal odvolání k rozhodnutí správnímu orgánu druhého stupně. Správní orgán druhého stupně nečinil ve vztahu k doplnění odvolacích důvodů žádné úkony a o blanketním odvolání rozhodl tak, že přezkoumal jeho soulad s právními předpisy a zároveň řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo a neshledal důvody ke zrušení či změně napadeného rozhodnutí. Žalovaný uzavřel, že rozhodnutí je správné a v souladu se zákony. Byl zjištěn stav věci v souladu se zásadou materielní pravdy a beze zbytku byly naplněny formální i materielní znaky přestupku. Správní orgán uložil žalobci sankce po posouzení přitěžujících i polehčujících okolností. Tento postup a závěry správního orgánu soud neshledal odpovídající zákonu ani navazující judikatuře Nejvyššího správního soudu. (22) K blanketnímu odvolání podávanému podle správního řádu se Nejvyšší správní soud vyjádřil v rozsudku ze dne 11. 3. 2010 č.j. 9 As 61/2009-63, kde uvedl, že „… lze proto uzavřít, že co se týče odvolání žalobkyně, které bylo blanketní a neobsahovalo zákonem požadované odvolací důvody, bylo povinností správního orgánu vyzvat žalobkyni k odstranění těchto nedostatků a poskytnout jí k tomu přiměřenou lhůtu. To však v souzené věci učiněno nebylo, a proto městský soud zcela správně a v souladu s platnou právní úpravou i související judikaturou napadené rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na tomto závěru nice nemění ani stěžovatelem namítané skutečnosti, a sice že (i) žalobkyně ve svém odvolání sama uvedla, že ho odůvodní ve lhůtě 10 dnů a že (ii) byla zastoupena advokátem. Výše popsaná povinnost správního orgánu v případě absence některé z náležitostí odvolání platí obecně a je třeba ji uplatňovat vůči všem účastníkům správního řízení stejně bez ohledu na uvedené skutečnosti, které jsou z tohoto pohledu irelevantní. V této souvislosti Nejvyšší správní soud pouze na okraj připomíná, že správní orgány mají dbát na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly – zásada nestranného postupu a rovného přístupu (§ 2 odst. 4 správního řádu). Stejně tak nelze ze strany stěžovatele argumentovat tím, že relevantní odvolací námitky pro daný případ neexistují a předjímat tak případné doplnění důvodů odvolání ze strany žalobkyně …“. (23) Soud z písemností založených ve spise zjistil, že správní orgán prvého stupně výzvu k odstranění vad podání žalobci nevypravil, čímž došlo k porušení § 37 odst. 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že nemá-li podání předepsané náležitosti, nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán nedostatky odstranit nebo účastníka vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Podle ustanovení § 4 odst. 2 správního řádu má totiž správní orgán povinnost poskytnout dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. S odkazem na výše citovaný judikát Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že povinností správního orgánu bylo vyzvat žalobce k odstranění vad odvolání, doplnění odvolacích důvodů a stanovit mu k tomu přiměřenou lhůtu. Tuto povinnost správní orgán nesplnil. Na tomto závěru nic nemůže změnit ani skutečnost, že žalobce uvedl, že odvolání ve lhůtě jím uvedené odůvodní a že byl zastoupen advokátem. V případě banketního odvolání (to je odvolání bez skutkové a právní argumentace) je správní orgán vždy povinen vyzvat odvolatele k odstranění vad odvolání a vyzvat jej k doplnění skutkové a Pokračování - 7 - 10A 87/2015 právní argumentace, a to bez ohledu na to, jakého právnického vzdělání osoba podávající blanketní odvolání dosáhla. Tuto povinnost správní orgány nesplnily. Z toho důvodu bylo řízení zatíženo vadou, neboť správní orgány podstatně porušily ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. (24) S ohledem na tento závěr krajského soudu již nebylo možné se zabývat dalšími námitkami žalobce, které uvedl v žalobě, neboť pokud by v dalším řízení tyto námitky uplatnil žalobce jako námitky odvolací, soud by svým názorem předjímal rozhodnutí žalovaného správního orgánu. (25) V dalším řízení bude proto povinností správních orgánů postupovat ve smyslu § 37 odst. 3 správního řádu vyzvat žalobce k doplnění odvolacích důvodů a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Teprve poté bude povinností žalovaného ve smyslu § 89 a násl. správního řádu posoudit důvodnost odvolání a ve věci žalobcova odvolání znovu rozhodnout. V. Závěr, náklady řízení. (26) Soud proto uzavřel, že žaloba byla shledána důvodnou, a proto přistoupil k zrušení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. Krajský soud v dané věci rozhodl bez nařízeného jednání i z důvodu, že účastníci vyslovili s tímto postupem soudu souhlas. (27) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch, proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 11.228 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč, dvakrát režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč, 21 % DPH ve výši 1.428 Kč, náklady celkem 11.228 Kč.
Poučení
: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Pokračování - 8 - 10A 87/2015 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. srpna 2015 Samosoudkyně JUDr. Marie T r n k o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.