10 A 88/2012

Rubrum

10A 88/2012 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce M.F., proti žalované Policii ČR, Krajskému ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 4.9.2012, č.j.CPR-7046-3/ČJ-2012-009CPR-V231, t a k to : Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I.Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 20.9.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4.9.2012, č.j.CPR-7046-3/ČJ- 2012-009CPR-V231, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie ČR Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 24.5.2012 č.j.KRPC-79493-19/ČJ-2012-020023, kterým bylo Pokračování - 2 - 10A 88/2012 žalobci podle § 119 odst.1 písm.c) bod 1 a bod 2 zák. č.326/1999 Sb.v platném znění uloženo správní vyhoštění na dobu dvou let. Současně byla žalobci stanovena doba k vycestování z území ČR do třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. (2) Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný porušil § 2 a § 3 správního řádu, § 120a zákona č.326/1999 Sb., jakož i ust. § 179 a § 119a odst.2 téhož zákona. Napadené rozhodnutí znamená pro žalobce nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále ve smyslu čl.10 odst. 2 a čl. 32 odst.

1. Listiny základních práv a svobod. Žalobce poukázal na to, že má dlouhodobý vztah s paní D. L., st. příslušnicí Ukrajiny. S přítelkyní žije již více než dva roky ve společné domácnosti a plánuje uzavřít sňatek. Správní orgán však existenci rodinného a soukromého života nezkoumal tak, jak mu ukládal § 2 a § 3 správního řádu. Nezjistil tedy stav věci, o kterém nejsou pochybnosti a dospěl k závěru, který ve svém důsledku znamená nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života žalobce. Žalobce dále poukázal na § 179 odst. 2 písm. d) zákona o pobytu cizinců, podle kterého vycestování není možné pokud by bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Úmluva o ochraně lidských práv a svobod zakotvuje právo na rodinný a soukromý život. Touto Úmluvou je Česká republika vázána, to vyplývá i z Ústavy ČR, kdy aplikační přednost Úmluvy má přednost před zákonem. Charakter provinění žalobce nelze považovat za tak intenzivní, aby mohl ospravedlnit postup ČR při výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť porušení povinností cizince je vždy třeba poměřovat s následky a újmou, která by cizinci byla způsobena. V případě žalobce je evidentní, že na území ČR realizuje rodinný život. Přítelkyně žalobce v ČR pobývá více než 10 let a plánuje v příštím roce podat žádost o udělení občanství ČR. Je v ČR integrována a cítí se více Češkou než Ukrajinkou, a tudíž návrat do země původu je pro ni v současné době nepřijatelný. Rodinný život žalobce a jeho družky nelze realizovat jinde než v ČR. (3) Žalobce nezpochybňuje skutečnost, že uložení správního vyhoštění bylo uskutečněno v souladu s platným zákonem ČR. Nezpochybňuje, že rozhodnutí cizinecké policie o správním vyhoštění by mohlo být motivováno snahou policie o ochranu veřejného pořádku. Jediným proviněním žalobce však bylo porušení zákona o pobytu cizinců, to však nelze považovat za takové provinění, které by mohlo ospravedlnit postup ČR při faktickém výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce nepředstavuje pro veřejný pořádek či jiný zájem žádné nebezpečí , a tudíž je vydané rozhodnutí nepřiměřeným zásahem vůči provinění žalobce a také zásahem, který není nezbytný. Bylo proto navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu zřízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (4) Žalovaný správní orgán navrhnul zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce pobýval na území ČR bez platného cestovního dokladu a víza, ač k tomu nebyl oprávněn. Z toho důvodu mu také bylo uděleno správní vyhoštění. Skutkovou podstatu 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců žalobce naplnil tím, že na území ČR pobýval více jak 12 let bez platného víza nebo platného oprávnění k pobytu, nečinil žádné kroky, aby si svůj pobyt na území ČR legalizoval. Po skončení platnosti cestovního dokladu č.X vydaného na Ukrajině si neopatřil žádný náhradní nebo nový cestovní doklad. Na území ČR pobýval od 13.8.2008 bez platného cestovního dokladu. Žalovaný vyslovil názor, že zjistil stav věci, o kterém nejsou pochybnosti a rozhodnutí o správním vyhoštění je podpořeno řádnými důkazy . Žalobce pobýval na území ČR neoprávněně od 23.7.1999 do 22.1.2003, již tehdy bylo vydáno Pokračování - 3 - 10A 88/2012 rozhodnutí o správním vyhoštění č.j.SCPP-162/CB-II-2003, tehdy bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let, a to do 22.1.2006. Žalobce mařil výkon tohoto správního rozhodnutí, území ČR neopustil. Zadržen byl 23.5.2012. Po celou dobu pobytu v ČR neměl nikdy žádné pracovní povolení ani jiné povolení, opravňující jej provádí výdělečnou činnost na území ČR. Neměl sjednané zdravotní pojištění ani žádné finanční prostředky. Byl držitel pozměněného cestovního pasu Slovenské republiky č.X, kde byla vylepena jeho fotografie a tento pas dne 23.5.2012 předložil jako svůj vlastní pas zaměstnankyni zastavárny v Českých Budějovicích . Žalovaný k tomu shrnul, že žalobce více jak 12 let vědomě porušoval zákony ČR. V dané věci bylo vyžádáno závazné stanovisko k posouzení existence důvodů znemožňující vycestování ve smyslu § 179 zák. č.326/1999 Sb.. Proto nebylo již na místě zabývat se překážkami vycestování dále zabývat z důvodů vázanosti vydaným závazným stanoviskem, který se zabývá existencí důvodu znemožňujících vycestování. Žalobce podal dodatek odvolání, v němž upozornil na údajnou překážku vycestování. Ministerstvo vnitra ČR při zpracování závazného stanoviska bralo na zřetel sdělení žalobce týkající se obavy o jeho život. Ve závazném stanovisku je uvedeno, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že mu v případě návratu do vlasti hrozí mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest nebo msta ze strany příbuzného, proti němuž svědčil soudním procesu v ČR . Nejsou tudíž dány důvody ve smyslu § 179 zák. č.326/1999 Sb.. Ze závazného stanoviska ministerstva jednoznačně vyplývá, že neexistují překážky vycestování žalobce do země jeho původu. Jeho vycestování je z hlediska ust. § 120a zák. č. 326/1999 Sb. možné. Pokud nebude chtít vycestovat do domovského státu nic mu nebrání v tom, aby pobýval ve státě, kde mu bude pobyt povolen. Žalovaný vzal v úvahu i skutečnosti uváděné žalobcem o jeho soužití s přítelkyní paní D.L.. K tomu žalobce uváděl, že žije s přítelkyní více než rok ve společné domácnosti. Žalovaný k tomu uvedl, že na rozdíl od žalobce nepovažuje jeho vycestování při existenci partnerského vztahu na území ČR jako nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života žalobce z toho důvodu nedochází k porušení § 119a odst. 2 zák. o pobytu cizinců. Žalobce je osobou, která svým protiprávním jednáním porušoval zákony, a tudíž převážil veřejný zájem na vyhoštění žalobce nad ochranou jeho tvrzeného zásahu do soukromého a rodinného života. S přítelkyní není v manželském svazku a společně nevychovávají žádné dítě, a proto se nejedná prokazatelně o skutečnou povahu rodinného života. Žalobce nemá na území ČR žádné příbuzné, ani nikoho příbuzného z rodiny, ani jiné vyživovací povinnosti. Žalovaný proto neshledal v postupu prvostupňového orgánu, který uložil žalobci správní vyhoštění pochybení. Napadeným rozhodnutím nedojde k porušení závazku, které České republice plynou přistoupením k mezinárodním úmluvám. III. Obsah správních spisů (5) Ze správního spisu, který si soud vyžádal vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: (6) Žalobce byl dne 23.5.2012 zajištěn Policií ČR Krajským ředitelstvím Policie Jihočeského kraje, odborem cizinecké policie, o čemž svědčí úřední záznam ze dne 23.5.2012 č.j. KRPC-79385-3/PŘ-2012-020111 a č.j. KRPC-79493-3/ČJ-2012-020023. Zajištění podle § 27 odst. 1 písm. a) zák. č.273/2008 Sb. předcházelo zjištění, že žalobce pobývá na území ČR bez platného cestovního dokladu, bez platného víza opravňujícího k pobytu. Žalobci bylo oznámeno zahájení správního řízení ve věci správního vyhoštění z území členských států Evropské unie a zařazení cizince do informačního systému smluvních států podle § 119 odst. Pokračování - 4 - 10A 88/2012 1 pís.c) bod 1 ve spojitosti s § 119 odst. 1 písm. C) bod 2 zák. č. 326/1999 Sb. dne 23.5.2012 pod č.j. KRPC-79493-3/ČJ-2012-020023. Důvodem zahájení tohoto řízení byla skutečnost, že žalobce byl kontrolován hlídkou Policie v Českých Budějovicích, ul. Opletala 53 v prostoru bazaru a zastavárny. Byl u něho nalezen ukrajinský cestovní pas X vydaný na jméno M. F., platnost dokladu od 12.6.1998 do 12.6.2008. Lustrací v policejní evidencí bylo zjištěno, že žalobce pobýval na území ČR bez platného cestovního dokladu a bez víza a neměl žádné oprávnění k pobytu. Se žalobcem byl sepsán protokol o vyjádření účastníka správního řízení podle § 18 odst. 1 správního řádu dne 23.5.2012 pod č.j. KRPC-79493-9/ČJ-2012-020023. Žalobce k věci uvedl, že do ČR přicestoval přes Slovensko v roce 1998, přesné datum a místo přechodu si již nepamatoval. Přicestoval jako turista a od té doby v ČR žil stále. Bydlel u známých na okrese Č. B., nikde nepracoval. V současné době uvedl, že bydlí s přítelkyní paní L. D. v panelovém domě v ul. V., Č. B.. Přítelkyni zná jeden rok a stejnou dobu spolu bydlí. Do zastavárny donesl Notebook, který chtěl zastavit, aby získal nějaké peníze. Notebook byl žalobce, proto je šel dát do zastavárny. Prodavačce předložil cestovní pas Slovenska. Doklad žalobci nebyl vydán, byla v něm vyměněna jeho fotografie. Cestovní pas předložil automaticky. Zastavárnu rychle opustil, aniž si uvědomil důvod tohoto počínání. V ČR se nehlásil, ani nežádal legalizaci pobytu. Uvedl, že si byl plně vědom možných důsledků nelegálního pobytu v ČR. K překážce vycestování žalobce uvedl, že se obával msty ze strany svého bratrance, neboť se v Českých Budějovicích stala vražda, kde proti obviněnému bratranci svědčil, ten byl později odsouzen. V současné době je na svobodě a žije na Ukrajině. (7) Ministerstvo vnitra ČR odbor azylové a migrační politiky vydalo dne 24.5.2012 pod č.j. KRPC-79493-10/ČJ-2012-020023 závazné stanovisko k možnosti vycestování žalobce na Ukrajinu. V tomto závazném stanovisku je uvedeno, že vycestování žalobce je možné. Z odůvodnění vyplývá, že se správní orgán zabýval námitkami žalobce a dospěl k závěru, že mu nehrozí uložení trestu smrti či vykonání takového trestu, ani žalobce neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by mohlo být dovozeno, že mu v případě návratu do vlasti hrozí mučení, nelidské a ponižující zacházení nebo trest, neboť obavu z příbuzného proti němuž svědčil v soudním procesu v ČR, nelze podřadit pod ust. § 179 zák. o pobytu cizinců. Na území Ukrajiny neprobíhá ani ozbrojený konflikt. Vycestování žalobce nepředstavuje rozpor s mezinárodními závazky ČR. (8) Krajské ředitelství Policie ČR v Českých Budějovicích vydalo dne 24.5.2012 pod.č.j. KRPC-79493-19/ČJ-2012-020023 rozhodnutí, který bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, pro kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 2 let. Současně podle § 118 odst. 3 byla stanovena doba k vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Z rozhodnutí vyplývá, že správní orgán před vydáním rozhodnutí vyžádal závazné stanovisko ministerstva, na jehož základě rozhodl, že se na účastníka nevztahují důvody znemožňující vycestování ve smyslu § 179 zák. pobytu cizinců. Proti rozhodnutí o správním vyhoštění se žalobce dne 28.5.2012 odvolal. Dne 4.6.2012 doplnil své odvolání a uvedl, že se obává návratu na Ukrajinu, neboť v Českých Budějovicích se stala vražda, při soudním procesu svědčil proti obviněnému, který byl později odsouzen. Odsouzený je bratranec žalobce, který je na svobodě a žije v rodné Ukrajině. Důvodem podaného odvolání byla skutečnost, že poznal svou přítelkyni, se kterou v Českých Budějovicích více než rok žije. Pokračování - 5 - 10A 88/2012 (9) Odvolání žalobce rozhodl žalovaný správní orgán dne 4.9.2012 pod č.j.CPR-7046- 3/ČJ-2012-009CPR-V231 tak, že odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí Policie ČR Krajského ředitelství Jihočeského kraje, odboru cizinecké Policie, oddělení pobytové kontroly pátrání a eskort vydané pod č.j. KRPC-79493-19/ČJ-2012-020023 ze dne 24.5.2012 potvrdil. Stalo se tak především s odůvodněním, že nebyly shledány důvody nezákonnosti vydaného rozhodnutí. Správní orgán přešetřil informaci ohledně soužití žalobce s přítelkyní D. L. a zjistil, že se jedná o státní příslušnicí Ukrajiny, která má na území ČR oprávnění k trvalému pobytu. Podle názoru správního orgánu vzájemný vztah žalobce a jeho přítelkyně není vázán pobytem na území ČR. Žalovaný dále odkázal na obsah závazného stanoviska Ministerstva vnitra, oboru azylové a migrační politiky ze dne 24.5.2012, dle kterého žalobci ve vlasti nehrozí uložení trestů smrti, či vykonání tohoto trestu, ani nelze dovodil, že by mu mohlo hrozit mučení, nelidské, či ponižující zacházení nebo trest, neboť obavu z příbuzného, proti němuž svědčil v soudním procesu v ČR, nelze v žádném případě pod § 179 zák. o pobytu cizinců podřadit. Dále žalobce neuvedl, že míní v dohledné době uzavřít sňatek s občanem Evropské unie, ani neuvedl data osoby, která by měla být občanem členského státu Evropské unie, se kterou by hodlal uzavřít sňatek, ani nedoložil potvrzení o závazném termínu uzavření sňatku a z toho důvodu odvolací orgán nemohl k argumentaci žalobce ohledně vztahu s přítelkyní přihlédnout. Žalobci již bylo jednou uloženo správní vyhoštění, a to 22.1.2003, kdy byl žalobci zakázán vstup na území ČR na dobu 3 let. Žalobce mařil toto správní rozhodnutí a z ČR nevycestoval. V dané věci byl zjištěn skutkový stav věci o němž nelze mít důvodné pochybnosti a byla tudíž naplněna skutková podstata ust. § 119 odst.1 pís. c) bod 1 a 2 zák. 326/199 Sb.. IV. Právní názor soudu (10) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zák. č.150/2002 Sb., Soudního řádu správního ( dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (11) Soud poukazuje na ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců, podle kterého vydá policie rozhodnutí o správním vyhoštění cizinci, který pobývá na území přechodně s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na tři roky, pobývá-li cizinec na území bez cestovního dokladu, ačkoliv k tomu není oprávněn. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 téhož zákona vydá, policie rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na tři roky, pobývá-li cizinec na území bez víza, ačkoliv k tomu není oprávněn; podle § 119a odst. 2 zák. o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Podle ust. § 120a odst.1 policie v rámci rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a § 120 je povinna si vyžádat závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné ( § 179) ; to neplatí, rozhoduje-li policie o správním vyhoštění při vycestování cizince na hraničním přechodu a cizinec výslovně uvede, že jeho vycestování je možné. Podle odst. 2 vzniknou-li důvody znemožňující vycestování cizince po dni nabytí právní moci rozhodnutí o vyhoštění, policie vydá nové rozhodnutí ve věci podle zvláštního právního předpisu po Pokračování - 6 - 10A 88/2012 vyžádání závazného stanoviska ministerstva podle odst. 1.. Podle odst. 3 ministerstvo vydá závazné stanovisko bezodkladně. Důvody znemožňující vycestování jsou laxativně vyjmenovány v § 179 odst. 2 tak, že za závažnou újmu podle zákona o pobytu cizinců se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti, z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Ust. § 2 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb. v platné znění stanoví povinnost správnímu orgánu postupovat v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami. Stanoví mu povinnost uplatňovat pravomoc pouze k účelům, k nimž mu byla zákonem svěřena a v rozsahu v jakém mu byla svěřena. Dále ukládá povinnost šetřit práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob a dbát na to, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem, a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly důvodné rozdíly. Usnesením § 5 ukládá správnímu orgánu postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými u § 2 správního řádu . Podle § 50 odst. 1 téhož zákona, podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé . Podle odst.2 věty první správního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost. (12) V konkrétním případě bylo žalobci v souladu s ust. § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 a bod 2 zákona číslo 326/1999 Sb., o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění , kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce 2 let na dobu po, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že pobýval na území ČR bez cestovního dokladu, ač k tomu nebyl oprávněn a dále pobýval na území ČR bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn nebo bez platného oprávnění k pobytu. Správní orgány přitom neshledaly, že by důsledkem správního vyhoštění mohl být nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života žalobce. Správní orgány vzaly v úvahu závažnost a druh protiprávního jednání žalobce, délku pobytu žalobce na území ČR, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je žalobce státním občanem. Uvedly, že žalobce má sice vztah s přítelkyní ukrajinské státní příslušnosti, se kterou žije ve společné domácnosti, avšak cizincům nic nebrání v pokračování společného vztahu ve svém domovském státu a vztah není vázán k jejich pobytu České republice. Žalobce nemá na území ČR navázány kulturní a společenské vztahy, nemá žádný majetek a jeho věk a zdravotní stav umožňují návrat do domovského státu. (13) Žalobce v žalobě tvrdil, že rozhodnutí pro něho znamená nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a osob a čl.10 odst. 2 a čl. 32 odst.

1. Listiny základních práv a svobod. Zároveň při tom poukazoval na ust. § 119a odst. 2 zák. o pobytu cizinců, kdy rozhodnutí o správním vyhoštění nelze vydat, pokud by znamenalo nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. V této souvislosti poukázal na dlouhodobý vztah s paní D. L., se kterou žije již více než 2 roky ve společné domácnosti a plánuje uzavřít sňatek. Charakter svého provinění nevnímá žalobce natolik intenzivní, že je nutné je poměřovat proporcionálně s následky a újmou, která by uložením sankce cizinci byla způsobena. Žalobce připustil a zároveň Pokračování - 7 - 10A 88/2012 nezpochybnil, že uložení správního vyhoštění bylo v souladu s platnými zákony ČR ani nezpochybnil, že rozhodnutí mohlo být motivováno snahou policie o ochranu veřejného pořádku. Rozporoval však nezbytnost zásahu, neboť žalobce sám o sobě pro veřejný nebo jiný zájem ČR nepředstavuje žádné nebezpečí. (14) Tuto námitku nepovažuje soud za důvodnou.V prvé řadě je třeba poukázal na skutečnost, že žalobce v žalobní námitce blíže nespecifikoval z jakých konkrétních rozhodující skutečností lze splnění zákonné podmínky, v případě osoby žalobce, jednoznačně dovodit. Přitom bylo pouze na žalobci, aby hodnověrným způsobem doložil splnění podmínek. Pokud žalobce tvrdil, že žije se svou přítelkyní ve společné domácnosti, bylo jeho povinností předložit důkazy o tom, že se jedná o partnerský vztah ve smyslu Směrnice, kde je v čl. 2 bod 2 vymezen i pojem ,, rodinný příslušník,,. Podle čl. 3 Směrnice je při použití pojmu partner, se kterým má občan unie řádně doložený trvalý vztah, nutno podřadit, nikoliv jakoukoli osobu, ale takový vztah, který znaky ,,partnerského,, soužití skutečně naplňuje. Má- li být vztah definován jako vztah rodinný, musí představovat vztah analogický vztahům mezi rodinnými příslušníky, tak jak je zákon v souladu se Směrnicí vymezuje. Jako rodinného příslušníka Směrnice vymezuje manžela nebo manželku, partnera, se kterým občan unie uzavřel registrované partnerství na základě právních předpisů členského státu, potomky v přímé linií, kteří jsou mladší 21 let, nebo jsou vyživovanými osobami a potomky manžela a manželky nebo partnera či partnerky. Žalobce také ke svému tvrzení nepředložil žádné důkazy. Žalovaný k tomu uvedl, že žalobce s přítelkyní není v manželském svazku, nevychovávají žádné dítě, ani nedoložil, že by v budoucnu hodlal do manželského nebo obdobného svazku s přítelkyní vstoupit. Žalovaný proto uzavřel, že v případě tvrzeného partnerského žalobce se prokazatelně nejedná o skutečnou povahu rodinného života. Dále bylo postaveno najisto, že žalobce nemá v ČR žádné příbuzné, ani nikoho z rodiny, ani zde nemá žádné vyživovací povinnosti. Správní orgán v rámci konkrétního řízení byl povinen ve smyslu § 50 odst. 3 správního řádu zjistil stav věci, tedy veškeré rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce. Tuto povinnost správní orgány splnily. Při svém rozhodování prvostupňový orgán shromáždil podle § 50 odst. 1 správního řádu dostatek podkladů pro rozhodnutí, které však nepotvrzují argumenty žalobce , tak jak je uvedl před správním orgánem. Je třeba zdůraznit, že správní orgány především dbaly ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu, aby vydané rozhodnutí bylo v souladu s veřejným zájmem a odpovídalo okolnostem konkrétní věci. Závažným argumentem byla skutečnost, že žalobce nerespektoval platné právní předpisy ČR, zcela ignoroval rozhodnutí , kterým byl správně vyhoštěn v roce 2003 a pobýval více jak 12 let na území ČR bez platného víza nebo platného oprávnění k pobytu a nečinil žádné kroky, aby svůj pobyt na území ČR legalizoval. Po skončení platnosti svého cestovního dokladu č.X vydaného na Ukrajině si neopatřil náhradní nebo nový cestovní doklad a od r.2008 pobýval na území ČR bez platného cestovního dokladu. Jinými slovy řečeno žalobce od r. 2003 do r. 2012 kdy byl Policií ČR zadržen, pobýval na území ČR zcela neoprávněně. Navíc bylo ze spisu zjištěno, že po celou dobu pobytu neměl nikdy žádné pracovní povolení, ani jiné povolení opravňující jej k provádění výdělečné činnosti na území ČR. Neměl sjednáno zdravotní pojištění, ani nedisponoval finančními prostředky. Byl držitel pozměněného cestovního pasu Slovenské republiky č.X, kde byla vylepena jeho fotografie. Správní orgány se vypořádaly i s otázkou možnosti vycestování respektive překážkami vycestování ve smyslu § 179 zák. o pobytu cizinců. Bylo vyžádáno stanovisko ministerstva, zda vycestování žalobce je možné. Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky při zpracování závazného stanoviska vzalo na zřetel i sdělení žalobce týkající se obavy o jeho život, když před léty svědčil proti svému bratranci, který byl obviněn a později odsouzen za spáchanou vraždu a tento muž si již trest odpykal a vrátil se na Ukrajinu a žalobce vyslovil Pokračování - 8 - 10A 88/2012 obavu z jeho možné pomsty. Závazné stanovisko vyslovilo závěr, že ze skutečností uvedených žalobcem nelze dovodit, že by mu v případě návratu do vlasti mohlo hrozit mučení nelidské či ponižující zacházení nebo trest, neboť obava z příbuzného, proti němu svědčil v soudním procesu v ČR, není podřaditelná pod ust. § 179 zák. o pobytu cizinců. Závěr, který byl vysloven v závazném stanovisku ministerstva je jednoznačný, že v případě žalobce neexistují překážky jeho vycestování do země původu. Vycestování žalobce je z hlediska § 120a zák. o pobytu cizinců možné. (15) Soud proto uzavřel, že neshledal žalobcem namítané porušení jím citovaných ustanovení správního řádu i zákona o pobytů cizinců. Správní orgány se zabývaly v souladu s platnou právní úpravou splněním podmínek pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce a konkrétně v rozhodnutí popsaly důvody neoprávněnosti pobytu žalobce na území ČR, které jednoznačně odůvodňují vydání rozhodnutí. Sám žalobce otázku svého neoprávněného pobytu na území ČR nikterak nezpochybnil, kromě informace ohledně soužití s přítelkyní ve společné domácnosti, tudíž správní orgány z důvodu neprokázání žalobcem uváděných tvrzení, nemohly dospět k jinému závěru než, že na území ČR pobývá neoprávněně. (16) Z toho co bylo řečeno lze uzavřít, že správní orgány se zabývaly přiměřeností zásahu ke sledovanému legitimnímu cíli. Byl respektován základní požadavek proporcionality mezi intenzitou omezujícího opatření a důvody pro jeho přijetí. Soud neshledal zásah do rodinného života žalobce, ani porušení práva na volný pohyb v důsledku jeho vyhoštění. Správní orgány při aplikaci hmotného a procesního práva nepochybily, pokud rozhodly o správním vyhoštění žalobce. Posouzení toho, zda vyhoštění žalobce nemůže zasáhnout do jeho soukromého a rodinného života, bylo zákonu odpovídající a bylo učiněno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. V. Náklady řízení (17) Soud proto uzavřel z důvodů výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto žalobu podle § 78 odst.7 s.ř.s. zamítl. (18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti žalobce nebyl úspěšný a žalovaný žádné náklady řízení nad rámec běžné činnosti nevynaložil. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Pokračování - 9 - 10A 88/2012 Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích Dne 12.11.2012 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á,v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava Pokračování - 10 - 10A 88/2012