10 A 88/2014

Rubrum

10A 88/2014 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce J. H. , bytem P.1, B. 863/17, právně zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Horázným, advokátem v Praze 3, Ondříčkova 1304/9, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odbor dopravy a silničního hospodářství, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2014, č.j. KUJCK 41589/2014/ODSH/, t a k t o :

Výrok

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 8. 7. 2014, č.j. KUJCK 41589/2014/ODSH a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice, správního odboru ze dne 9. 12. 2013 č.j. spr. př. D 6007/2013 SK se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9.800,-- Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci rozsudku na účet právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci. (1) Žalobou doručenou dne 22. 7. 2014 v blanketní podobě s doplněním žalobních důvodů dne 30. 7. 2014 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2014 č.j. KUJCK 41589/2014/ODSH, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 9. 12. 2013 č.j. spr. př. D Pokračování - 2 - 10A 88/2014 6007/2013 SK, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění účinném ke dni spáchání přestupku, kterého se dopustil dne 19. 7. 2013 v 10.00 hod. na pozemní komunikaci I/3 ve směru jízdy od obce Neplachov na obec Dynín jako řidič motorového vozidla tov. zn. Opel, RZ 2 AO 2508 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce v doplněné žalobě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. Žalovanému vytkl, že pokud tvrdil, že rozhodoval podle § 90 odst. 5 správního řádu a neshledal důvod pro postup podle odstavců 1 – 4, znamená to, že musel zkoumat, zda existuje důvod pro postup podle § 90 odst. 1 – 4 správního řádu. Musel zkoumat, zda je rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo zda není nesprávné. Pokud k takovému zkoumání došlo, mělo být uvedeno v odůvodnění rozhodnutí. Pokud žalobce své odvolání na výzvu nedoplnil, znamenalo to ve smyslu § 82 odst. 2 věta druhá správního řádu, že se domáhal zrušení celého rozhodnutí. Proto měl žalovaný povinnost zkoumat soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí s právními předpisy, zejména přihlížet k vadám, o nichž lze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Rozhodnutí takové úvahy neobsahuje. Odůvodnění se skládá pouze z popisu skutku, skutkové podstaty přestupku a uložené sankce. Je v něm zrekapitulováno pouze podání odvolání, kdy žalovaný podal pouze výklad o právech obviněného zejména co do jeho účasti na ústním jednání a omluvě z ústního jednání. Pokud se jednalo o soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, bylo pouze lakonicky konstatováno, že v napadeném rozhodnutí správního orgánu nebo v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, nebyly shledány vady, ke kterým by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, aniž by žalovaný toto své tvrzení jakkoli odůvodnil. (3) Žalobce vytkl žalovanému i nesprávnost rozhodnutí pro rozpor s právními předpisy. Poukázal na to, že nerespektoval ustanovení § 67 odst. 3 zákona o přestupcích a nezahájil řízení o přestupku do 60 dnů. První předvolání bylo odesláno 10. 10. 2013, oznámení přestupku přitom došlo správnímu orgánu již 31. 7. 2013. Řízení bylo zahájeno pro přestupek podle § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Přitom zákon č. 361/2000 Sb. ze dne 14. 9. 2000 takové ustanovení neobsahuje. Citované ustanovení je uvedeno v zákoně až od 1. 8. 2011, a to novelizací zákonem č. 133/2011. Dále žalobce poukázal na to, že v protokolu o ústním jednání je obvinění nepřípustně rozšířeno i o přestupek podle § 125 c) odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. bez ohledu na to, že se žalobce tohoto přestupku nemohl dopustit. Obvinění bylo rozšířeno až v rámci ústního jednání, s čímž žalobce nebyl seznámen. Rovněž nebylo o tomto přestupku jednáno a nebylo o něm do dne podání žaloby ani rozhodnuto. (4) Žalovaný dále rozhodl dříve, nežli proběhlo celé ústní jednání a dokazování, což vyplývá z textu protokolu o ústním jednání. Rovněž zjištění o vině žalobce bylo správním orgánem učiněno dříve, nežli bylo provedeno dokazování. Pokud by bylo řádně provedeno dokazování, musel by správní orgán v protokolu ve smyslu § 53 odst. 6 správního řádu o tom učinit záznam do spisu. Takový záznam ve spise nikde není. Podle žalobce žádné dokazování neproběhlo. I správní orgán pouze uvedl, že zhodnotil podklady ve spise Policie ČR. Správní orgán proto rozhodl bez provedeného dokazování. Za nadbytečné a nesmyslné považuje žalobce obvinění za porušení § 4 písm. b) zákona o silničním provozu, protože byl obviněn z porušení § 18 odst. 3, které je vůči § 4 písm. c) ustanovením specielním. Pokračování - 3 - 10A 88/2014 (5) Žalobce dále poukázal na rozpor rozhodnutí správního orgánu prvního stupně s právními předpisy, což opřel o ustanovení § 68 odst. 2 a 3 správního řádu. Správní orgán opisoval pouze z úředního záznamu Policie ČR. Podklady pro vydání rozhodnutí nejsou nijak systematicky vyjmenovány. To vyplývá i z absence dokazování. Úvahy správního orgánu nejsou dostatečné a navíc zcela schází. Z podkladů policie je zřejmé, že měření rychlosti bylo provedeno za jízdy z protijedoucího vozidla, kdy protijedoucí policejní vozidlo jelo rychlostí 88 km/h a měřené vozidlo rychlostí 166 km/h. Policista Toman v úředním záznamu tvrdí, že s vozidlem udržoval vizuální kontakt. S ohledem na to, že policejní vozidlo muselo nejprve bezpečně zastavit a otočit se do protisměru, je vyloučené, aby byl vizuální kontakt udržen, neboť změřené vozidlo mezitím muselo ujet značnou vzdálenost. Ani na záznamu z měření není dobře čitelná registrační značka vozidla. Proto je otázkou, zda vozidlo změřené radarem je totožné s vozidlem, které bylo následně zastaveno. Tyto otázky mohl odpovědět policista při výslechu, který však nebyl správním orgánem nařízen. Správní orgán nemohl zjistit stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, jak mu ukládá § 3 správního řádu. (6) Žalobce poukázal na to, že povinností správního orgánu je zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící jak ve prospěch, tak i v neprospěch žalobce. Správní orgán se nepokusil ani zmínit, zda nějaké okolnosti ve prospěch žalobce existují. Nepřezkoumatelný a zákonu odporující je závěr ohledně výměry sankce. Navíc si správní orgán nevyžádal výpis z evidenční karty řidiče, nebylo provedeno dokazování výpisem z evidenční karty řidiče a z toho důvodu není ani přezkoumatelné tvrzení, že stanovená sankce odpovídá míře zavinění a okolnostem případu. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného. (7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených spisů. Žalovaný zmínil, že nedodržení pořádkových lhůt nemá bez dalšího vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnutí správního orgánu není vadné ani z důvodu, že prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí neuvedl, že zákon o provozu na pozemních komunikacích užívá v novelizovaném znění účinném v době, kdy se přestupek stal. Rozhodné je, že přestupek byl správně označen. Žalovaný přisvědčil, že v protokolu o ústním jednání o projednání přestupku ze dne 2. 12. 2013 je skutečně uvedeno, že žalobce je důvodně podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích, nicméně žalovaný vnímá tento údaj jako chybu správního orgánu v písemném vyhotovení protokolu o ústním jednání. Z obsahu spisu je zřejmé, že proti žalobci bylo zahájeno řízení o přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích. (8) Formulace správního orgánu, že věc byla projednána a bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením 74 odst. 1 přestupkového zákona v nepřítomnosti žalobce, neboť se nedostavil k ústnímu projednání přestupku bez náležité omluvy, užitá na začátku protokolu, je formulací nevhodnou. Správní orgán po použití této formulace provedl dokazování, a proto použití této formulace nemá vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný odmítl, že správní orgán prvého stupně neprovedl dokazování. V rámci ústního jednání sdělil obsah listin, úředního záznamu a oznámení o přestupku. Poté provedl dokazování listinami záznam o přestupku z měřícího zařízení Ramer 10C, ověřovacím listem měřícího zařízení a osvědčením o absolvování školení operátora měřícího zařízení. Pokračování - 4 - 10A 88/2014 (9) Žalovaný zdůraznil, že považuje za podstatné, že proti žalobci bylo zahájeno řízení ve věci přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích, ze kterého byl následně uznán vinným. Odmítl, že správní orgán ve svém rozhodnutí neuvedl dostatečně přesně údaje potřebné k řádnému splnění ukládané povinnosti – úhrady sankce, pokuty a úhrady nákladů řízení o přestupku. Správní orgán poskytl žalobci konkrétní a jednoznačné údaje ke splnění ukládaných povinností. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu je stručné, nicméně postačující. Důvodem výroku rozhodnutí bylo překročení nejvyšší povolené rychlosti žalobce mimo obec, kdy žalobce v průběhu správního řízení neuplatnil vůči správnímu orgánu žádné námitky ani návrhy. (10) Žalovaný uvedl, že pokud policisté v písemných podkladech uvedli, že udržovali s vozidlem vizuální kontakt, provedení výslechu svědků by bylo nadbytečné. Lze jen stěží očekávat, že by výpovědi policistů přinesly nové skutečnosti. Ohledně výpisu z evidenční karty řidiče žalovaný uvedl, že policisté mají ze zákona přímý přístup do centrálního registru. Pokud výpis evidence řidičů obstarala Policie ČR, nebylo nutné, aby si správní orgán duplicitně obstarával výpis od Magistrátu města. Důkaz touto písemností proveden byl, tato listina se ve správním spise nacházela v okamžiku, kdy ve věci proběhlo ústní jednání. Ustanovení § 53 odst. 6 se nevztahuje na všechny písemnosti, které jsou součástí spisu, ale slouží jako podklad pro rozhodnutí. Sepsání protokolu o provedení důkazu listinou má význam především u listin podle odstavce 1 tohoto ustanovení. III. Obsah správních spisů. (11) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující podstatné skutečnosti: (12) Krajské ředitelství Policie Jihočeského kraje, odbor služby dopravní policie zaslalo dne 24.7.2013 pod č.j. KRPC-97472-3/PŘ-2013-020007 Magistrátu města České Budějovice oznámení o přestupku žalobce, kterého se měl dopustit dne 19.7.2013 v 10:10 hod. v katastru obce Neplachov při jízdě vozidlem tovární značky Opel Corsa r.z. 2AO 2508, barva zelená, rychlost 166 km/h. po odpočtu 3% odchylky rychlost 161 km/h. na silnici I/03, kde je povolena rychlost 90 km/h. Vozidlo jelo ve směru od obce Neplachov na obec Dynín po silnici I/03 v okr. České Budějovice. S vozidlem byl od naměření po zastavení udržován vizuální kontakt. Rychlost byla naměřena měřícím zařízením Ramer 10C. Se žalobcem byl přestupek projednán, žalobce se nevyjádřil a oznámení přestupku podepsal. Dechová zkouška přístrojem Dräger byla s negativním výsledkem. V jednání řidiče bylo spatřováno porušení ustanovení § 4 písm. b)a § 18 odst. 3 zákona č. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů, čímž byl podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f) bodu 2 zák. č. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu ve znění pozdějších předpisů. Současně s oznámením přestupku byl předložen úřední záznam ze dne 19. 7. 2013 doplněný snímkem vozidla pořízeným dne 19. 7. 2013 v 10:10:38 h. Na snímku není čitelná dopravní značka, v záznamu o přestupku je uvedeno, že jednalo se o vozidlo reg. Značky 2 AO 2508. Dále byl připojen výpis z registru řidičů, kde bylo zaznamenáno celkem 6 dopravních přestupků. Byl připojen doklad o proškolení pprap. Pavla Tomana k používání měřiče rychlosti Ramer 7, AD9, Ramer 10C, Polcan PC 2006. Současně doklad o proškolení Jaroslava Cibulky k používání měřiče rychlosti Ramer 10. Dále byl připojen ověřovací list k silničnímu radarovému rychloměru Ramer 10C namontovanému na vozidlo VW Passat č. 32/13, datum vydání 21. 2. 2013. Pokračování - 5 - 10A 88/2014 (13) Přestupkové řízení bylo zahájeno Magistrátem města České Budějovice dne 11. 11. 2013, kdy žalobci bylo sděleno obvinění ze spáchání přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. f) bodu 2 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce byl zároveň předvolán k ústnímu jednání na den 2. 12. 2013. Byl poučen o postupu správního orgánu v případě nedostavení se žalobce k ústnímu jednání. (14) Magistrát města České Budějovice sepsal dne 2. 12. 2013 protokol o projednání přestupku v nepřítomnosti žalobce. V protokolu je uvedeno, že na základě oznámení Policie ČR bylo dáno důvodné podezření, že se žalobce dopustil přestupku podle § 125 c) odst. 1 písm. b), písm. f), bod 2 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích tím, že dne 19. 7. 2013 v 10:10 hod. jako řidič motorového vozidla zn. Opel, reg. Zn. 2AO 2508 při jízdě na pozemní komunikaci I. třídy č. 03 ve směru jízdy od obce Neplachov na obec Dynín jel rychlostí 166 km/hod. po odečtení odchylky 161 km/hod., tedy rychlostí překračující rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem o 50 km/hod. K tomu bylo odkázáno na záznam silničního radarového rychloměru Ramer 10C Policie ČR. Žalobci bylo zasláno oznámení o zahájení správního řízení a předvolání k ústnímu projednání přestupku na den 6. 11. 2013 opakovaně na den 11. 11. 2013, které bylo poštou vráceno zpět s tím, že adresát je neznámý, znovu na den 2. 12. 2013 bylo doručeno do vlastních rukou žalobce, který se k jednání nedostavil, ani se neomluvil, a proto proběhlo projednání přestupku v souladu s § 74 odst. 1 bez přítomnosti žalobce. Správní orgán rozhodl, že přestupkové jednání bylo dostatečně prokázáno a uznal žalobce vinným z přestupku. Při jednání správní orgán zhodnotil podklady založené ve spise, ke spisu policie přiložil osvědčení o absolvování školení operátora silničního radarového měřiče a ověřovací list Českého metrologického institutu o platné kalibraci měřícího zařízení. Proto správní orgán rozhodl, že je žalobce vinným z uvedeného přestupku. (15) Magistrát města České Budějovice, správní odbor vydal dne 9. 12. 2013 rozhodnutí pod č.j. D 6007/2013 SK, kterým uznal žalobce vinným přestupkem podle § 125 c) odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích a uložil mu sankci – pokutu ve výši 8.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 6 měsíců, a to s účinností od nabytí právní moci rozhodnutí. Současně byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 31. 12. 2013 odvolání. Magistrát města České Budějovice, správní odbor, oddělení dopravních přestupků vyzval žalobce dne 8. 1. 2014 k odstranění nedostatků podání – odvolání, a to ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalobci doručena dne 16. 1. 2014. Nedostatky odvolání odstraněny nebyly. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 8.7.2014 pod č.j. KUJCK 41589/2014/ODSH tak, že odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl a toto rozhodnutí potvrdil. Stalo se tak s odůvodněním, že správní orgán druhého stupně v napadeném rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nebo v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, neshledal vady, ke kterým by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Současně žalovaný vysvětlil, že omluva neúčasti žalobce na ústním jednání doručená správnímu orgánu spolu s odvoláním nemohla být akceptována, neboť se nemohlo jednat o omluvu včasnou a učiněnou z důležitého důvodu. Nebyla totiž doložena žádnými listinami, z nichž by vyplýval důležitý důvod odvolatelovy nepřítomnosti na ústním jednání. IV. Replika žalobce. (16) Žalobce v replice k vyjádření žalovaného vyjádřil nesouhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. Vyjádřil ostrý nesouhlas, jak žalovaný bagatelizoval Pokračování - 6 - 10A 88/2014 hrubou a zásadní chybu správního orgánu v písemném vyhotovení protokolu. Za takovou chybu nelze považovat uvedení další skutkové podstaty přestupku, aniž by o ní byl žalobce vyrozuměn. Povinností správního orgánu je vyjadřovat se přesně a jednoznačně. Takový postup nelze tolerovat. Navíc další vadný postup nelze omlouvat nevhodností formulace, že termín rozhodnutí či rozhodnout lze zaměňovat. Žalobce zdůraznil, že k žádnému dokazování, jak má na mysli ustanovení § 51 odst. 1 správního řádu, nedošlo. Žalobce zároveň uvedl, že je pouze na něm, jakou procesní strategii zvolí. Může zůstat zcela pasivní a může být aktivní až v pozdější fázi řízení. Odmítl tvrzení žalovaného o vizuálním kontaktu policistů, jak je uváděno v úředních záznamech, neboť je zcela nepravděpodobné. Správní orgán měl povinnost nepravděpodobný skutkový děj ověřit výslechem policistů. K tomu odkázal na rozsudek NSS 3 As 29/2011. Žalobce nezpochybnil oprávnění Policie ČR, to ho však nezbavovalo povinnosti obstarat si od příslušného správního orgánu autentický dokument a nikoli neověřenou kopii nějakého dokladu. Navíc nelze takovou vadu postupu zhojit tím, že listina byla ve spise v době ústního jednání, neboť v protokolu o ústním jednání není o takové listině ani zmínka. V. Právní názor soudu. (17) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná. (18) V dané záležitosti se jednalo o přestupkové řízení, při kterém správní orgán rozhoduje na základě důkazů, které měl k dispozici v době svého rozhodování a které byly zároveň provedeny řádným procesním postupem. Podle ustanovení § 2 odst. 1 přestupkového zákona, přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů nebo o trestný čin. (19) K vyslovení závěru o tom, že se osoba podezřelá z přestupkového jednání takového jednání skutečně dopustila, je nutné, aby byly zákonné předpoklady stanovené v § 2 odst. 1 přestupkového zákona zjištěny procesně správným způsobem. Současně musí být všechny znaky přestupku naplněny současně. Podle § 73 odst. 2 zákona o přestupcích má obviněný z přestupku právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich. Může uplatňovat skutečnosti a navrhovat důkazy na svou obhajobu, podávat návrhy a opravné prostředky. Toto právo obviněnému náleží po celou dobu řízení o přestupku. Obviněný z přestupku není povinen poskytovat správnímu orgánu při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí veškerou potřebnou součinnost tak, jak je vyžadováno od jiných subjektů správních řízení ve smyslu § 50 odst. 2 správního řádu. Z toho vyplývá, že obviněný z přestupku může zůstat zcela procesně pasivní, popřípadě může být procesně aktivní, až v pozdější fázi řízení a správní orgán se musí s jeho procesní aktivitou vypořádat. K tomu lze odkázat na rozsudek NSS sp. zn. 1 As 96/2008. (20) V souzené záležitosti žalobce nejprve namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného správního orgánu, neboť v něm zcela absentují úvahy žalovaného správního orgánu ohledně závěru, který vyjádřil jednou větou, že v napadeném rozhodnutí správního orgánu nebo v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, neshledal vady, ke kterým by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Toto tvrzení nebylo v žádném směru odůvodněno a žalovaný správní orgán se omezil pouze na popis merita věci a výklad o právech Pokračování - 7 - 10A 88/2014 obviněného, zejména ohledně jeho účasti na ústním jednání a ohledně omluvy z ústního jednání. (21) Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů mimo jiné tehdy, absentují-li úvahy správního orgánu, na základě kterých správní orgán dospěl k závěru, který je v rozhodnutí vysloven. V projednávané věci skutečně žalované rozhodnutí takové úvahy neobsahuje. Jediná úvaha, která je v žalobou napadeném rozhodnutí uvedena, se týká omluvy žalobce, kterou připojil ke svému blanketnímu odvolání, že se nemohl účastnit ústního jednání z důvodu neodkladné cesty do zahraničí, která navíc nebyla nikterak doložena. Závěr žalovaného, že v napadeném rozhodnutí nebo v řízení, které mu předcházelo, neshledal vady, ke kterým by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, je bez dalšího odůvodnění zcela nepřezkoumatelný. (22) Podle ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost se nepřihlíží. Tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. (23) Podle ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvede důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům pro rozhodnutí. (24) K otázce rozsahu přezkumu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně na základě podaného odvolání lze odkázat na komentář k ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu, kde je uvedeno: „rozdíl mezi přezkumem rozhodnutí z hlediska jeho souladu s právními předpisy a správností mimo námitky uvedené v odvolání tedy z velké části stírají základní zásady správního řízení, které – jak je uvedeno výše – požadavek na správnost rozhodnutí v řadě případů vztahují již do jeho zákonnosti. K tomu přistupuje ještě povinnost přezkoumat správnost rozhodnutí mimo odvolací námitky v případě, že na tom odvolací správní orgán shledá veřejný zájem“ (Jemelka, L. Pondělíčková, K. Bohadlo, D,: správní řád. komentář.

4. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2013 s 432-437). (25) V dané záležitosti je nutné zdůraznit, že rozhodnutí odvolacího správního orgánu by mělo být přesvědčivé a mělo by z něj být patrno, jaké úvahy správní orgán před vyslovením svého závěru učinil. To v dané záležitosti žalovaný správní orgán nenaplnil. Na závěru ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí ve vztahu k naplnění požadavků § 89 odst. 2 správního řádu nemůže nic změnit ani hodnocení správního orgánu ohledně neakceptování dodatečně poskytnuté omluvy žalobcem v souvislosti s jeho nepřítomností na ústním jednání. (26) V rámci soudního přezkumu ve vztahu k dalším žalobním námitkám vztahujícím se k prvostupňovému rozhodnutí správního orgánu tudíž neobstálo ani toto prvostupňové rozhodnutí. Soud se zabýval písemnostmi, které jsou založeny ve správním spise, který je obrazem a výsledkem správního řízení, dokládá skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. S ohledem na tyto písemnosti ani toto rozhodnutí neobstálo Pokračování - 8 - 10A 88/2014 z hlediska jeho přezkoumatelnosti, neboť z něho není zřejmé, na základě jakých konkrétně provedených důkazů byl vysloven prvostupňovým správním orgánem jeho závěr. K tomu je třeba zdůraznit, že úkolem správního orgánu v přestupkovém řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), a na základě takto zjištěného skutkového stavu dospět k závěru, zda byl určitý přestupek spáchán. Ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu správní orgán shromažďuje důkazy a tyto důkazy pak hodnotí při rozhodování o tom, zda je obviněný z přestupku uznán vinným, kdy každý důkaz hodnotí jednotlivě a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti a úvahy o tomto hodnocení musí vyjádřit ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu ve svém rozhodnutí. V dané věci ani prvostupňový správní orgán tomuto požadavku nedostál. Z prvostupňového rozhodnutí je zřejmé, že věc byla projednána a bylo o ní rozhodnuto ve smyslu § 74 odst. 1 přestupkového zákona, neboť se žalobce bez náležité omluvy k ústnímu projednání přestupku nedostavil. V rozhodnutí je dále uvedeno, že na základě podkladů Policie ČR správní orgán ve smyslu § 74 odst. 1 přestupkového zákona rozhodl, že přestupkové jednání je dostatečně prokázáno a žalobce proto uznal vinným. Není však v tomto rozhodnutí vyjmenováno, o jaké podklady Policie ČR se jednalo. Stejně tak není ani v protokolu o ústním jednání uvedeno, jaké konkrétní důkazy prvostupňový správní orgán provedl. Z toho důvodu nemůže obstát závěr, že na základě těchto podkladů je nade všechnu pochybnost prokázáno, že žalobce se přestupku, který je mu kladen za vinu, dopustil. Stejně tak nelze prezkoumat závěr, že podklady Policie ČR považuje správní orgán za průkazné a dostatečné, neboť není ani v protokolu o ústním jednání, ani v rozhodnutí uvedeno, o jaké konkrétní podklady se jednalo. Z toho důvodu nelze nikterak konkrétně reagovat na výtky žalobce, které uvedl v žalobě, že je vyloučené, aby byl mezi vozidlem žalobce a policisty, kteří prováděli měření, udržován vizuální kontakt, neboť změřené vozidlo muselo ujet značnou vzdálenost. Z písemností ve spise nelze nic takového zjistit ani posoudit. Z protokolu o ústním jednání nevyplývá, zda se otázkou jednoznačného zjištění skutkového stavu správní orgán vůbec zabýval. Dokonce nelze ani ze záznamu o přestupku jednoznačně zjistit registrační značku na fotodokumentaci zachyceného vozidla, neboť tato značka je v přední části nečitelná. Soud proto přisvědčil námitce žalobce, že i prvostupňové správní rozhodnutí nedostálo požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu na řádné odůvodnění výroku rozhodnutí, neboť v rozhodnutí nejsou podklady dostatečně uvedeny, ani nejsou správním orgánem učiněny úvahy, kterými se správní orgán řídil při hodnocení podkladů pro vydání rozhodnutí. (27) Nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů neumožňuje přezkoumání námitky žalobce týkající se nedostatečně zjištěného stavu věci, neboť žalobce poukázal na to, že ve věci je řada nejasností týkajících se okolností, za kterých byla měřena rychlost žalobcova vozidla i správnosti způsobu, jakým byla měřena, neboť tvrdí, že měření rychlosti bylo provedeno za jízdy z protijedoucího vozidla, které jelo rychlostí 88 km/hod. a měřené vozidlo rychlostí 166/hod. a policejní vozidlo muselo nejprve bezpečně zastavit a otočit se do protisměru. Proto lze považovat za vyloučené, že by mohl být udržován vizuální kontakt, neboť měřené vozidlo muselo ujet značnou vzdálenost. Tyto okolnosti nejsou uvedeny v úředním záznamu a prvostupňový správní orgán neprovedl ke zjištění skutkového stavu žádné dokazování, kupříkladu výslechem zasahujících policistů. (28) Soud proto uzavřel, že shledal důvodnou namítanou vadu nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí a z toho důvodu se dalšími námitkami, které žalobce uvedl v žalobě, nemohl zabývat. Nad rámec nutného soud připomněl povinnost správního orgánu ve smyslu § 3 správního řádu postupovat tak, aby byl vždy zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, tedy s požadavky na zákonnost postupu správních orgánů. Ustanovení Pokračování - 9 - 10A 88/2014 § 50 odst. 3 správního řádu ukládá povinnost i bez návrhu zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu v řízení z moci úřední správní orgán ukládá povinnost. Podklady pro rozhodnutí, zejména důkazy musí správní orgán hodnotit podle své úvahy a přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Postup správního orgánu ve správním řízení musí nalézt odraz v písemném vyhotovení rozhodnutí, kdy úvahy správního orgánu musí být pečlivě popsány a srozumitelně vysvětleny. Absence takových úvah má vždy na následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí. VI. Závěr, náklady řízení. (29) Jak je zřejmé z výše uvedeného, v rozhodnutí prvé i druhé instance nebylo dostačujícím a přezkoumatelným způsobem odůvodněno, jaké důkazy byly ve správním řízení provedeny, jakým způsobem byly hodnoceny a na základě kterých důkazů byl vysloven jednoznačný a nezpochybnitelný závěr o vině žalobce. Pokud správní orgány svůj postup řádně neodůvodnily, nemůže tuto povinnost nahradit za správní orgány soud v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí, neboť by nepřípustným způsobem zasahoval do pravomoci správních orgánů a své rozhodnutí by tímto postupem zatížil vadou. Žaloba byla proto soudem shledána důvodnou a soud přistoupil ke zrušení obou správních rozhodnutí, a to ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. z důvodu nepřezkoumatelnosti, nedostatku důvodů rozhodnutí. Věc byla žalovanému správnímu orgánu vrácena k dalšímu řízení v souladu s § 78 odst. 4 s.ř.s. Soud v dané věci rozhodl bez nařízeného jednání ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 s.ř.s. (30) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 9.800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000 Kč, náklady zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 3.100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.200 Kč a dvakrát režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky) 600 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, Pokračování - 10 - 10A 88/2014 vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. srpna 2015 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová