10 A 9/2014
č. j. 10 A 9/2014-21
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 9/2014-21
- NSS 8 As 56/2014-24
Citované zákony (4)
Rubrum
10A 9/2014 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce JUDr. R. N., Ph.D., proti žalovanému Krajskému úřadu Kraje Vysočina, Žižkova 57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2013, čj. KUJI 83737/2013, sp. zn. OOSČ 923/2013 OOSC/300/AS/3, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání jako opožděné, proti rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 30. 10. 2013, které nabylo právní moci dne 27. 11. 2013, jímž byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce v žalobě uvádí, že prvostupňové rozhodnutí obdržel dne 20. 11. 2013, a to fikcí doručením vhození do schránky. Žalobce se dne 2. 12. 2013 odvolal. Žalovaný odvolání dne 9. 12. 2013 zamítl jako opožděné, neboť bylo doručeno žalobci dne 11. 11. 2013, tedy lhůta pro odvolání uplynula dnem 26. 11. 2013. Žalobce soudu předkládá doručenku, kde je vyznačeno, že zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 1. 11. 2013, ale otisk razítka České pošty, s. p. hovoří o vhození do schránky dne 20. 11. 2013. Ve výpisu z interního systému České pošty, s. p. k této zásilce je uvedeno, že zásilka byla připravena dne 1. 11. 2013 Pokračování - 2 - 10A 9/2014 k vyzvednutí, ale doručena byla dne 20. 11. 2013, a to vhozením. Česká pošta, s. p. učinila chybu v doručování, jestliže měla doručovat fikcí vhozením dne 15. 11. 2013 a ne až 20. 11. 2013, což ovšem nemůže jít k tíži žalobce. Odvolací lhůta dle § 83 odst. 1 správního řádu je 15 dnů a běží ode dne následujícího po dni doručení. Jestliže tedy zásilka s rozhodnutím byla žalobci doručena dne 20. 11. 2013 a žalobce podal odvolání dne 2. 12. 2013, lhůta byla žalobcem dodržena a žalovaný neoprávněně odvolání odmítl. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť odvolání bylo žalobcem podáno opožděně, a proto bylo podle § 92 odst. 1 správního řádu jako opožděné zamítnuto. Při doručování rozhodnutí správního orgánu I. stupně nastala fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu dne 11. 11. 2013, jestliže zásilka doručovaná žalobci byla připravena k vyzvednutí dne 1. 11. 2013. Z dodejky vyplývá, že byly splněny zákonné podmínky řádného uložení písemnosti ve smyslu § 23 odst. 4 a 5 správního řádu. Fikce doručení nastala průkazně dne 11. 11. 2013 a na tuto skutečnost nemá vliv okolnost, kdy byla zásilka obsahující rozhodnutí vhozená do schránky žalobce. Vhození samo o sobě nemá žádné právní účinky, tzn. den vhození zásilky do schránky není dnem doručení rozhodnutí, jak se žalobce mylně domnívá. Žalobce k vyjádření žalovaného uvedl, že žalovaný opomíjí § 23 odst. 4 a 5 správního řádu, který je korektivem pro § 24 odst. 1 správního řádu, aby účastník nebyl poškozen fikcí doručení. Ustanovení § 23 správního řádu předchází § 24 správního řádu, proto pokud nebylo řádně postupováno dle § 23 odst. 4, což nebylo, nemohla začít běžet fikce doručení. Aby mohla fikce doručení nastat, musel by žalobce mít nejméně povědomí, že má obdržet zásilku a následně mu ji doručit. Žádné takové povědomí nemá, žalobce je advokát, sídlem svého povolání na adrese trvalého bydliště, kam i doručoval žalovaný a pravidelně si poštu, pokud mu není doručena, přímo vyzvedává na poštovním úřadě. Kdyby měl povědomí o tom, že ho doručovatel uvědomil o doručení zásilky, jistě by si ji převzal. Tak se ovšem nestalo. Aby fikce doručení mohla nastat, zákon předpokládá, že musí být splněny všechny podmínky v zákoně. Fikce doručení tedy nenastává jen samotným během lhůty, ale i vložením do schránky příjemce po době, co byla zásilka uložena na poštovním úřadě, aby se mohl s ní adresát seznámit, jinak by § 23 odst. 4 správního řádu neměl smysl. Nebyly tedy splněny zákonné podmínky pro vznik fikce doručení, tedy nebylo doručeno v den, kdy měla lhůta počít běžet, do schránky adresáta, proto je nutné dojít k závěru, že doba pro podání odvolání ve věci samé počala běžet až dnem, kdy byla samotná zásilka s rozhodnutím vložena do schránky adresáta a adresát se tak měl možnost fakticky se s rozhodnutím seznámit. Ze spisu vyplývá, že Městský úřad v Pelhřimově vydal dne 30. 10. 2013 rozhodnutí, jímž žalobce byl uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil dne 7. 7. 2013 tím, že řídil po silnici II. třídy č. 112 ve směru z centra obce Rynárec na obec Pelhřimov osobní automobil a byla mu naměřena rychlost 63 km/h. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta 1.500 Kč. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno poštou. Dle doručenky byla zásilka připravena k vyzvednutí dne 1. 11. 2013, žalobce byl vyzván dne 1. 11. 2013, žalobci bylo doručováno prvostupňové rozhodnutí na adresu K. V., B., J. X. Žalobce se dne 2. 12. 2013 proti shora uvedenému rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 30. 10. 2013, čj. OVV/1174/2013 D-429/13 odvolal. V odvolání žalobce uvádí, že dne 19.11.2013 mu bylo doručeno prvostupňové rozhodnutí. Pokračování - 3 - 10A 9/2014 Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako opožděné zamítnuto, neboť žalovaný zjistil, že písemné vyhotovení rozhodnutí bylo žalobci doručeno fikcí, a to dne 11. 11. 2013 dle § 24 odst. 1 správního řádu, zákonná 15denní lhůta pro podání odvolání začala běžet dne 12. 11. 2013 a skončila dne 26. 11. 2013. Písemnost byla připravena k vyzvednutí dne 1. 11. 2013 a fikce doručení tak nastala dne 11. 11. 2013. Jestliže tedy žalobce podal odvolání dne 2. 12. 2013, bylo podáno po marném uplynutí 15denní zákonné lhůty, tedy opožděně, neboť odvoláním napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 11. 2013. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Argumentace žalobce směřuje proti procesnímu pochybení správních orgánů, zejména proti tomu, že žalovaný nesprávně vyhodnotil skutečnost, že odvolání bylo podáno opožděně. Soud ze správního spisu zjistil, že správní orgán I. stupně doručoval žalobci rozhodnutí ze dne 30. 10. 2013, jak žalobce sám uvádí na adresu jeho bydliště, (kde má i sídlo advokátní kanceláře). Z doručenky je zřejmé, že žalobce byl vyzván k vyzvednutí zásilky dne 1. 11. 2013, kdy zásilka byla připravena k vyzvednutí a téhož dne mu byla i doručena výzva a bylo mu zanecháno poučení. Zásilka tedy byla připravena k vyzvednutí dne 1. 11. 2013. Žalobce si ve stanovené lhůtě však zásilku nevyzvedl a dle jeho tvrzení mu byla zásilka vhozena do schránky. Z doručenky je tedy zřejmé, že žalobce nebyl dne 1. 11. 2013 zastižen, písemnost byla připravena k vyzvednutí a odesílateli byla vrácena dle otisku razítka České pošty, s. p. doručenka dne 20. 11. 2013. Doručování písemností je upraveno v § 19 – 26 správního řádu. Správním řádem je upřednostňováno doručování prostřednictvím datové schránky. Nelze-li písemnost takto doručit, lze využít provozovatele poštovních služeb. Podle § 19 odst. 4 správního řádu se doručují do vlastních rukou adresáta písemnosti podle § 59, § 72 odst. 1 písemnosti, o nichž to stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba. V daném případě se jednalo o doručování rozhodnutí, kdy tedy se jedná o případ, kdy je nutno doručit písemnost do vlastních rukou. Poté nastala situace předpokládaná v § 23 správního řádu, kdy žalobce nebyl zastižen, a písemnost nebylo možno doručit do vlastních rukou. Podle odstavce 4 uvedeného ustanovení adresát byl vyzván vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Písemnost se v místě uložení ukládá po dobu 10 dnů, a pokud je to možné a nevyloučil-li to správní orgán, který písemnost vyhotovil, vloží se písemnost po uplynutí 10 dnů do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo. Z toho plyne, že fikce doručení je podle § 24 odst. 1 správního řádu spojena s marným uplynutím lhůty 10 dnů, nikoliv s vhozením písemnosti do schránky nebo na jiné vhodné místo. Samotné vhození nemá tedy vliv na to, aby nastala fikce doručení, proto nedošlo k porušení práv žalobce, které by mělo vliv na zákonnost rozhodnutí, jestliže dle jeho tvrzení mu byla zásilka vhozena, jak uvádí v odvolání, dne 19. 11. 2013, a v žalobě dne 20. 11. 2013. Soud poznamenává, že účelem změny právní úpravy byla snaha zjednodušit adresátovi možnost se seznámit s obsahem již doručené písemnosti tak, aby nemusel toto zjišťovat u správního orgánu. Tímto je zajištěno, že pokud by chtěl zvrátit účinky doručení, které nastaly uplynutím 10denní lhůty, měl možnost postupovat podle § 24 odst. 2 správního řádu a prokázat, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl uloženou písemnost bez svého zavinění ve stanovené lhůtě vyzvednout. Soud proto uzavřel, že v daném případě je nezpochybnitelné, že rozhodnutí bylo doručeno fikcí dne 11. 11. 2013. Pokračování - 4 - 10A 9/2014 Soud připomíná, že nová právní úprava správního řízení ohledně doručování se zásadně změnila, když nadále nepodmiňuje nastoupení fikce doručení lehce zneužitelnou podmínkou, že se adresát písemnosti v místě doručení zdržuje. Došlo tak k posílení zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 23. 6. 2011 čj. 5As 72/2010-60 uvedl, že podmínky řádného uložení písemnosti upravuje § 23 odst. 4 a 5 správního řádu, podle kterého … za splnění těchto podmínek pak fikce doručení podle § 24 odst. 1 správního řádu nastala tehdy, jestliže si adresát uložené písemnosti tuto písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, nevyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této 10denní lhůty, a to i tehdy, kdyby se adresát v místě doručování nezdržoval, ovšem za předpokladu splnění všech shora popsaných úložních podmínek. Pro fikci doručení písemnosti správní řád v § 24 odst. 1 stanoví podmínku, že písemnost byla k vyzvednutí připravena a od tohoto dne uplynulo 10 dnů. Zároveň se musí jednat o písemnost uloženou, tedy písemnost v režimu uložení podle § 23 správního řádu. V případě řádně uložené písemnosti, a to včetně jejího vložení do domovní schránky, nastává fikce jejího doručení. Jestliže byly všechny podmínky uložení doručovacím orgánem splněny, lze dovodit, že se písemnost považuje za doručenou. Smyslem a účelem doručování je, aby se účastníci řízení seznámili s písemnostmi správního orgánu a aby měli možnost uplatnit svá práva. Platná právní úprava doručování je koncipována tak, že podmínkou pro uložení písemnosti doručované fyzické osobě je pouze to, že adresát nebyl v místě doručování zastižen a nebylo mu možno písemnost doručit ani jiným přípustným způsobem dle § 20 správního řádu. Nevyžaduje se tedy skutečné „dojití“ zásilky do rukou adresáta, ale postačují její „dojití“ do sféry jeho dispozice, tj. do stavu, kdy adresát byl o uložení zásilky informován. V dané věci z obsahu doručenky vyplývá, že písemnost byla dne 1. 11. 2013 uložena k vyzvednutí na poště a téhož dne byla žalobci zanechána výzva k vyzvednutí uložené poštovní zásilky s poučením o právních důsledcích nevyzvednutí či odmítnutí převzetí. Dne 20. 11. 2013 byla zásilka vložena do schránky. Byla tedy splněna podmínka pro účinné doručení fikcí uvedená v § 23 odst. 4 správního řádu. Soud proto dospěl k závěru, že je správný závěr žalovaného, že odvolání žalobce je opožděné, neboť zásilka byla připravena k vyzvednutí 1. 11. 2013, fikce doručení nastala uplynutím 10 dnů, tedy dnem 11. 11. 2013. Není rozhodné, kdy byla zásilka vhozena do schránky adresáta, neboť vhození nemá žádný právní účinek. Ode dne 11. 11. 2013 běžela zákonná 15denní lhůta pro podání odvolání, která marně uplynula dnem 27. 11. 2013, proto jestliže žalobce podal odvolání k poštovní přepravě dne 12. 12. 2013, odvolání bylo jím podáno opožděně. Napadené rozhodnutí bylo proto vydáno v souladu s ustanovením § 23 odst. 4 správního řádu a § 24 odst. 1 správního řádu, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, námitky žalobce byly shledány neopodstatněnými. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Pokračování - 5 - 10A 9/2014
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 21. března 2014 Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.