10 A 92/2014
č. j. 10 A 92/2014-26
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 A 92/2014-26
- NSS 6 As 65/2015-43
Citované zákony (6)
Rubrum
10A 92/2014 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci žalobce O. D., právně zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2014, čj. KUJCK 34139/2014/ODSH, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) byla dne 4. 8. 2014 doručena žaloba směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 3. 6. 2014 čj. KUJCK 34139/2014/ODSH, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru vnitřních věcí ze dne 7. 11. 2013 čj. MUPI/2013/21713, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f, bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen zákon), kterého se dopustil dne 14. 6. 2013 v 16:32 hod na pozemní komunikaci č. I/29 ve Zborovské Pokračování - 2 - 10A 92/2014 ulici v Písku ve směru jízdy na Tábor, jako řidič motorového vozidla tv. zn. Nissan, RZ X s přívěsem RZ X a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě namítal nezákonnost rozhodnutí pro jeho neurčitost, nepřezkoumatelnost a nekonkrétnost skutku, z jehož spáchání byl žalobce uznán vinným, neboť neobsahuje dostatečné určení místa spáchání protiprávního jednání. Žalovaný správní orgán toto pochybení nenapravil. Popis skutku musí být i dle judikatury Nejvyššího správního soudu i praxe správního trestání určitý a nezaměnitelný. Místo spáchání deliktu, tak jak je uvedeno ve výrokové části napadeného rozhodnutí je, nedostatečné, neboť tento úsek měří 600 m, a tudíž dle žalobce byl správní orgán I. stupně povinen zjistit a ve výroku rozhodnutí určit přesné místo údajného protiprávního jednání, kupř. údajem čp. o objektu, před kterým měla být rychlost překročena nebo za pomocí souřadnic GPS popř. číslem kilometru silnice nebo jiným vhodným způsobem. K tomu žalobce odkázal na rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2010, čj. 4As 28/2010-56. Toutéž vadou trpí i oznámení o zahájení řízení o přestupku správního orgánu ze dne 29. 7. 2013. (3) Žalobce se proto nemohl ve správním přestupkovém řízení efektivně hájit, neboť nevěděl a dosud neví, kde se měl údajného protiprávního jednání dopustit, neboť mu byla znemožněna obhajoba a nemohl se připravit k řízení, kde měl argumentovat vágně vymezený skutek. Pokud žalovaný zásadní pochybení správního orgánu I. stupně nenapravil, je jeho rozhodnutí rovněž nezákonné. (4) Nezákonnost rozhodnutí žalobce spatřuje ve skutečnosti, že v popisu skutku je uvedeno, jaká byla vozidlu žalobce naměřena rychlost, nezjištěno však zůstalo, zda byla měřícím zařízením naměřena rychlost vozidlu reg. zn. X nebo jím taženému přívěsu blíže nezjištěné tovární značky reg. zn. X, a nebo vozidlu tovární zn. Fiat reg. zn. X, které bylo vezeno na přívěsu, což je zachyceno na fotografii v záznamu o měření. Na místě měření byla těsně při sobě tři různá vozidla různých registračních značek a není prokazatelné, u kterého vozidla bylo nedovolené překročení rychlosti měřením zjištěno. (5) Záznam o přestupku s fotodokumentací přestupku vytištěný dne 17. 6. 2013 nemůže být ve smyslu judikatury NSS považován za privilegovaný důkaz. Neobsahuje vůbec fotografii vozidla tovární značky Nissan, které měl žalobce řídit, a který měl překročit Nejvyšší dovolenou rychlost v místě měření. Na fotografii je vidět pouze zadní část přívěsu s registrační značkou X, který veze vozidlo tov. zn. Fiat reg. zn. X. Správní orgán pochybil, neboť konstatoval, že výstup z měřícího zařízení je privilegovaným důkazem. Správní orgán měl bezpochyby provést další důkazy. Ve věci měl vyslechnout jako svědky policisty, kteří obsluhovali měřící zařízení, aby bylo zřejmé, které vozidlo bylo vlastně změřeno. Úřední záznam policie a oznámení o přestupku důkazem vůbec nejsou. (6) Žalobce si nechal vypracovat odborný posudek Mgr. P. Š., ve kterém je uvedeno, že na základě dostupných informací nelze ověřit, zda obsluha měřícího zařízení postupovala v souladu s návodem k obsluze. Geometrickou analýzu nebylo možné provést, neboť ze spisu nebylo známo přesné místo měření. Podle žalobce z důvodu nezjištění přesného místa měření rychlosti vozidla, nelze ověřit řádnost měření rychlosti vozidla. K tomu odkázal na judikát NSS 3As 29/2011. Podle žalobce bylo dokazování nedostatečné a nelze učinit jednoznačný a nezpochybnitelný závěr, že se žalobce přestupku dopustil. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalovaného správního orgánu i prvostupňového rozhodnutí Městského úřadu v Písku a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Pokračování - 3 - 10A 92/2014 II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (7) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Zrekapituloval žalobní body, ke kterým postupně sdělil své vyjádření. Především k místu spáchání přestupku žalobcem žalovaný uvedl, že tak, jak bylo specifikováno v rozhodnutích obou správních orgánů, je dostačující a nemohlo dojít k záměně místa spáchání přestupku s případným jiným nedovoleným jednáním žalobce. K argumentaci žalobce jím citovaným judikátem Nejvyššího správního soudu čj. 4As 28/2010-56 žalovaný uvedl, že na souzenou věc nedopadá. V tam posuzovaném případě bylo shledáno vymezení místa spáchání přestupku jako nedostatečné, neboť nebylo možné s jistotou říci, zda se místo spáchání přestupku nacházelo v obci či nikoliv, případně jak daleko bylo toto místo od značky značící konec obce a tedy i konec povinnosti dodržovat stanovenou rychlost 50 km/hod. V konkrétní věci však je zřejmé, že ulice Zborovská v Písku ve směru jízdy na Tábor se jednoznačně nachází v obci a nemůže být proto pochybnost o tom, že žalobce byl povinen rychlostní limit 50 km/hod dodržovat. (8) Žalovaný neviděl nic sporného na tom, že v popisu skutku žalobcova jednání bylo uvedeno, že rychlost naměřená 74 km/hod. se týkala vozidla tov. zn. Nissan, RZ X po odečtení odchylky nejnižší možná rychlost v okamžiku měření 71 km/hod. Rychlost tohoto vozidla byla měřena na odjezdu, motorové vozidlo tov. zn. Fiat, RZ X bylo umístěno na přívěsu a přívěs RZ X byl tažen vozidlem tov. zn. Nissan, RZ X. Z listinných důkazů se žalobci nepodařilo věrohodně zpochybnit, že jízdní souprava byla od doby změření do doby zastavení pod vizuální kontrolou policistů. (9) Měření rychlosti bylo provedeno silničním radarovým rychloměrem RAMER 7 CCD, vč. 0026/92. Ve spise je ověřovací list č. 188/12 vydaný autorizovaným metrologickým střediskem dne 4. 9. 2012 s platností do 3. 9. 2013. Na fotodokumentaci, která je ve spise je uvedeno výrobní číslo měřidla silničního radarového rychloměru, čímž je prokázáno, že měřidlo užité při měření rychlosti vozidla řízeného žalobcem je totožné s měřidlem, jehož ověřovací list je založen ve spise. Ověřovací list č. 188/12 rychloměru RAMER 7 CCD ze dne 4. 9. 2012 je veřejnou listinou a žalovaný ani správní orgán prvého stupně neměly důvod jej zpochybňovat a považují jej za řádný důkazní prostředek. Měření rychlosti prováděl policista Pprap. M. Správní orgány neměly důvod zpochybňovat výsledek měření, neboť policista neměl na věci, ani na jejím výsledku na rozdíl od žalobce, jakýkoliv zájem a vykonával pouze svou služební povinnost. (10) Žalovaný odmítl i poukaz žalobce na rozsudek NSS ze dne 8. 2. 2012 čj. 3As 29/2011-51, neboť v tam uváděném případě bylo použito měřící zařízení PolCam PC2006, které pracuje na zcela odlišném principu než měřící zařízení RAMER 7 CCD. Při měření rychlosti měřícím zařízením PolCam PC2006 je nezbytné, aby vozidlo provádějící měření udržovalo po určitou dobu konstantní rychlost s vozidlem, které je měřeno. V dané věci však takové měřící zařízení použito nebylo. K odbornému posudku, který žalobce k žalobě přiložil, se žalovaný správní orgán nevyjádřil, neboť mu nebyl předložen. Takový odborný posudek je nezbytné považovat za listinu soukromoprávního charakteru, v níž osoba, která není znalcem, vyjadřuje pouze své názory k problematice. Navíc je nezodpovězena otázka, zda zpracovatel posudku je nadán příslušnými odbornými znalostmi. (11) Správní orgán vycházel při rozhodování z písemností předložených mu Policií ČR. Tyto písemnosti jsou založeny ve správním spise. Správní orgán doplnil spis o výpis Pokračování - 4 - 10A 92/2014 z evidenční karty žalobce a o návod k obsluze měřícího zařízení RAMER 7 CCD. Tyto podklady postačují k vydání rozhodnutí, že se žalobce dopustil přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 2. 5. 2013 čj. 3As 9/2013-35. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně a nebylo nutné jej doplňovat např. o výslechy zasahujících policistů. Žalovaný poukázal i na profesní pasivitu nejen žalobce, ale rovněž jeho právního zástupce. Ten, ačkoliv se osobně účastnil ústního projednání přestupku, omezil se pouze na konstatování, že považuje za nutné sejít se se svým klientem a informovat jej o průběhu řízení. Přestože požádal o stanovení lhůty pro vyjádření, která mu byla poskytnuta, ke spisovému materiálu ani k věci samotné se nikterak nevyjádřil. Pasivní zůstal i v následném odvolacím řízení. Pro žalovaného je zarážející, že teprve v podané správní žalobě je usilováno o doplnění skutkových zjištění. Žalovaný vyjádřil souhlas s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených spisů. III. Obsah správních spisů (12) Ze správních spisů, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (13) Oznámení o přestupku žalobce ze dne 18. 6. 2013, čj. KRPC-80355/PŘ-2013- 020506, z něhož vyplynulo, že dne 14. 6. 2013 prováděla hlídka Policie ČR kontrolu dodržování rychlosti v obci Písek v ulici Zborovské, kdy vozidlu, které řídil žalobce, tovární značky Nissan, RZ X s přívěsem RZ X byla zadokumentována silničním radarovým rychloměrem RAMER 7 CCD rychlost 74 km/hod., po odečtu tolerance měřícího zařízení +/- 3 km/hod. nejnižší možná rychlost v okamžiku měření 71 km/hod., bylo doručeno Městskému úřadu Písek, odboru vnitřních věcí, oddělení právní dne 20. 6. 2013. (14) V oznámení je uvedeno, že policisté řidiči přestupek vysvětlili, ale vzhledem k tomu, že se řidič přestupku opakovaně dopustil v průběhu po sobě jdoucích dvanácti kalendářních měsíců, nebylo možné přestupek projednat na místě, a proto sepsali oznámení o dopravním přestupku, které žalobce podepsal, k přestupku se však nevyjádřil. (15) Oznámení o zahájení správního řízení bylo žalobci zasláno správním orgánem dne 29. 7. 2013. Žalobce byl současně předvolán k ústnímu jednání na den 15. 8. 2013. Písemnost žalobce převzal dne 30. 7. 2013. Dne 12. 8. 2013 byl správnímu orgánu zaslán přípis, ve kterém bylo sděleno, že žalobce je zastoupen obecným zmocněncem, který požadoval změnu termínu ústního jednání. Správní orgán žádosti vyhověl a akceptoval změnu termínu na den 10. 9. 2013. Z tohoto jednání se zástupce žalobce omluvil a požádal o stanovení nového termínu. Správní orgán vyhověl a stanovil termín náhradního jednání na den 7. 10. 2013. (16) Dne 7. 10. 2013 se konalo ústní jednání o přestupku žalobce, kterého se zúčastnil zmocněnec žalobce. Po seznámení se spisovou dokumentací, oznámením o dopravním přestupku od Policie ČR, Krajského ředitelství policie JČK, dopravního inspektorátu Písek ze dne 14. 6. 2013, úředního záznamu Policie ČR, Krajského ředitelství policie JČK, dopravního inspektorátu Písek ze dne 18. 6. 2013, záznamu o přestupku radar vč. 0026/92, zaznamenaná rychlost 74 km/hod. dne 14. 6. 2013 v 16:32 hod., přívěs za osobní automobil – nákladní registrační značky X, ověřovacího listu č. 188/12 vydaného autorizovaným metrologickým střediskem Ramet C.H.M., a.s. Letecká 1110, Kunovice ze dne 4. 9. 2012 pro silniční radarový rychloměr RAMER 7 CCD vč. 0026/92 splatností do 3. 9. 2013, výpisu z evidenční Pokračování - 5 - 10A 92/2014 karty řidiče žalobce a návodu k obsluze - RAMER 7 CCD), zmocněnec k věci uvedl, že bude žalobce informovat o průběhu řízení a požádal správní orgán o lhůtu, ve které by případně byly navrženy nové důkazy nebo doplnění stávajících důkazů. Požádal o kopie spisu a s obsahem protokolu souhlasil. Byl poučen podle § 36 odst. 3 správního řádu o možnosti před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k jeho podkladům, k čemuž mu byla stanovena lhůta do 20. 10. 2013. (17) Žalobce ani jeho zmocněnec se ve stanovené lhůtě k provedenému dokazování nevyjádřili, ani nenavrhli doplnění dokazování. (18) Městský úřad Písek, odbor vnitřních věcí, právní oddělení vydal dne 7. 11. 2013 pod čj. MUPI/2013/21713 rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným, že dne 14. 6. 2013 v 16:32 hod. v Písku, silnice č. I./29 – Zborovská ve směru jízdy na Tábor, okres Písek při řízení vozidla zn. Nissan reg. zn. X s přívěsem reg. zn. X překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci stanovenou zvláštním právním předpisem. V úseku, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod. byla výše uvedenému vozidlu silničním radarovým rychloměrem RAMER 7 CCD naměřena rychlost 74 km/hod., po odečtení maximální možné odchylky měřícího zařízení +/- 3 km/hod. vychází nejnižší možná rychlost v okamžiku měření 71 km/hod. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Odvolání podané dne 27. 11. 2013 na elektronickou podatelnu správního orgánu neobsahovalo náležitosti stanovené v § 82 odst. 2 správního řádu, a proto byl žalobce prostřednictvím svého zmocněnce usnesením ze dne 2. 12. 2013 vyzván k doplnění odvolání ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení. Odvolání doplněno nebylo. (19) O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán rozhodnutím ze dne 3. 6. 2014 pod čj. KUJCK 34139/2014/ODSH tak, že odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru vnitřních věcí ze dne 7. 11. 2013 čj. MUPI/2013/21713 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Správní orgán považoval žalobcův přestupek za zjištěný a prokázaný a prvoinstanční rozhodnutí po procesní i obsahové stránce za právně bezvadné. Provedeným dokazováním bylo spáchání přestupku zjištěno řádně a vydané rozhodnutí mělo oporu v provedeném dokazování. Rozhodnutí bylo řádně odůvodněno a je přezkoumatelné. IV. Právní názor soudu (20) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (21) Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je nezákonné, neboť je neurčité, nepřezkoumatelné a nekonkrétní z toho důvodu, že skutek z jehož spáchání byl žalobce uznán vinným, neobsahuje dostatečné určení místa spáchání protiprávního jednání. Žalovaný správní orgán dle žalobce toto pochybení prvoinstančního orgánu v odvolacím řízení nenapravil. I oznámení o zahájení řízení o přestupku trpí touto vadou a žalobce se proto nemohl ve správním přestupkovém řízení efektivně hájit, neboť nevěděl a neví, kde se měl údajného protiprávního jednání dopustit a byla mu znemožněna obhajoba z důvodu vágně vymezeného skutku. Pokračování - 6 - 10A 92/2014 (22) Soud tento názor žalobce nesdílí. V oznámení o dopravním přestupku, kterého se dopustil žalobce, stejně jako ve správních rozhodnutích, které byly vydány a na základě žaloby žalobce učiněny předmětem soudního přezkumu, bylo dostatečným způsobem specifikováno místo, kde došlo k naměření nedovolené rychlosti vozidla, které řídil žalobce. Jednalo se o silnici č. I/29 – Zborovská, ve směru jízdy na Tábor, okres Písek, kdy nebylo nikterak zpochybňováno, že by se jednalo o místo, které se nenachází v obci tak, jako tomu bylo v žalobcem poukazovaném judikátu Nejvyššího správního soudu. Ten na projednávaný případ nedopadá, neboť ulice Zborovská v Písku ve směru jízdy na Tábor se nachází v obci Písek a není pochybností o tom, že by žalobce nebyl povinen dodržovat rychlostní limit 50 km/hod. Žalobci nebylo v žádném případě znemožněno se hájit, neboť žalobci bylo, jak vyplývá z písemností založených ve spise, zcela nepochybně známo, že naměřenou rychlostí v Písku v ulici Zborovská na silnici č. I/29 ve směru od Prahy na Tábor překročil nejvyšší dovolenou rychlost 50 km/hod. Žalobce poté, kdy mu byl dán prostor k tomu, aby se k věci vyjádřil, sdělil, že se nemá k čemu vyjadřovat a prostor pro vyjádření v oznámení o přestupku proškrtl. Oznámení o dopravním přestupku za přítomnosti policistů podepsal. Vzhledem k tomu, že se u žalobce jednalo o opakovaný přestupek dle ustanovení § 125c) odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemohla být věc projednána v blokovém řízení. Žalobci bylo dále oznámeno zahájení správního řízení a byl předvolán k ústnímu jednání na den 15. 8. 2013. V předvolání, které převzal, byl poučen o tom, že má možnost se ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu seznámit s podklady, které měl správní orgán k dispozici před jeho rozhodnutím a měl možnost navrhnout doplnění důkazů. Žalobce možnosti nevyužil. Kontakt se správním orgánem navázal teprve zmocněnec žalobce, který opakovaně požádal o změnu termínu ústního jednání. Správní orgán návrhům zmocněnce žalobce vyhověl a ústní jednání se uskutečnilo dle jeho požadavku dne 7. 10. 2013, o čemž svědčí protokol o ústním projednání přestupku. Při ústním jednání bylo zopakováno obvinění z přestupku, kdy zmocněnec žalobce uvedl, že sdělenému obvinění porozuměl a nejsou mu známy okolnosti, které by bránily projednání věci. Poté byly zmocněnci žalobce předloženy podklady, které měl správní orgán k dispozici, a těmito podklady bylo prováděno dokazování. Po provedeném dokazování zmocněnec žalobce sdělil, že bude svého klienta (žalobce) informovat o proběhu řízení a požádal o předání písemností založených ve spise a zároveň o poskytnutí lhůty k vyjádření případně k navržení nových důkazů nebo doplnění stávajících důkazů. Tato lhůta mu byla stanovena do 20. 10. 2013. Ve lhůtě takto stanovené se žalobce ani jeho zmocněnec nevyjádřili. Soud proto uzavřel, že žalobci nebyla postupem správního orgánu znemožněna obhajoba a místo spáchání přestupku ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu bylo identifikováno dostatečně přesně, srozumitelně a nezaměnitelně. (23) Důvodnou nepovažoval soud ani další námitku žalobce, že v projednávaném případě zůstalo nezjištěno, zda byla měřícím zařízením měřena rychlost vozidlu tovární značky Nissan RZ X nebo jím taženému přívěsu blíže nezjištěné tovární značky RZ X, které jsou uvedeny v popisu skutku výrokové části rozhodnutí správního orgánu prvého stupně anebo vozidla tov. značky Fiat RZ X, které bylo vezeno na přívěsu. Žalobce zpochybnil výsledek měření, neboť dle jeho názoru byla všechna tři vozidla různých registračních značek těsně při sobě, přičemž není prokazatelné, u kterého vozidla bylo nedovolené překročení rychlosti měřením zjištěno. Jednalo se o situaci, kdy vozidla jela stejnou rychlostí, která byla závislá na rychlosti vozidla tov. zn. Nissan, které přívěs, na kterém bylo vozidlo Fiat umístěno, táhlo. Podle žalobce není nicméně známa rychlost vozidla, kterého automatické měřící zařízení vlastně změřilo, a zda rychlost vozidla žalobce nebyla toliko dopočítána, což by při správním trestání bylo nepřípustné, neboť rychlost musí být měřena. Pokračování - 7 - 10A 92/2014 (24) Námitka žalobce není opodstatněná. I z obsahu této námitky je zřejmé, že přívěs s registrační značkou 4P0 4846, který vezl vozidlo tovární značky Fiat, RZ X byl připojen za vozidlo, které řídil žalobce Nissan RZ X, a tudíž rychlost, která byla naměřena a je zachycena na fotografii na záznamu o přestupku se týkala celé tažené soupravy. K dopočítání rychlosti vozidla, které žalobce řídil, tudíž logicky nemohlo dojít. Situace zachycená na fotografii dokumentuje rychlost vozidla tov. zn. Nissan RZ X měřenou na odjezdu, kdy motorové vozidlo tov. zn. Fiat RZ X bylo umístěno na přívěsu a přívěs RZ X byl tažen vozidlem Nissan RZ X. (25) V konkrétním případě při projednání přestupku ani v odvolacím řízení žalobce v žádném směru konkrétně nezpochybňoval kvalitu měření, ani místo údajného měření. K dokazování, které provedl prvostupňový správní orgán, žalobce nevznesl námitky a nevyužil ani správním orgánem stanovené lhůty k vyjádření. Rovněž odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí podal v blanketní formě a na usnesení správního orgánu, kterým byl vyzván, aby odstranil nekonkrétnost odvolání, respektive absenci jakýchkoli odvolacích důvodů své odvolání nedoplnil. Žalobci bylo umožněno rozporovat kvalitu případných důkazních prostředků, což neučinil, a proto postupem správních orgánů, kterým z důkazů, které měly k dispozici vycházely, byla dostatečně zaručena práva žalobce, jako účastníka silničního provozu a stěžejní důkaz, který dokládal překročení rychlosti, byl nepochybně způsobilý tuto danou skutečnost osvědčit. Důkaz byl pořízen v dostatečné kvalitě a byl v přestupkovém řízení použitelný. Důkaz o rychlosti jízdy žalobce byl pořízen v souladu se zákonem a mohl být v řízení o přestupku využit. (26) Další nezákonnost rozhodnutí žalobce spatřoval v chybném posouzení důkazů, zejména listinného důkazu výstupu z měřícího zařízení (záznamu o přestupku vytištěného dne 17. 6. 2013), který dle žalobce neprokazuje, že jel rychlostí 71 km/hod. Radarový rychloměr lze používat k měření rychlosti pouze za dodržování návodu k obsluze. (27) Tuto skutečnost žalobce v žádném směru neprokázal. Pokud žalobce argumentoval odborným posudkem odborného posuzovatele Mgr. P. Š., který měl vypracovat posudek ze dne 15. 7. 2014, ve kterém posuzovatel dospěl k závěru, že v dané věci nelze na základě dostupných informací ověřit, zda obsluha měřícího zařízení postupovala v souladu s návodem k obsluze, pak tento posudek, který žalobce spolu s žalobou soudu zaslal, představuje listinu, která má soukromoprávní charakter. Z této listiny nevyplývá konkrétní odbornost osoby, která ji vyhotovila a není opatřena žádným úředním razítkem. Nepředstavuje proto listinu, která by mohla sloužit jako důkaz v přezkumném soudním řízení, navíc za situace, kdy soud ve smyslu § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Listina předložená žalobcem s ohledem na výše uvedenou charakteristiku, nemůže být jako důkaz ke zpochybnění objektivního měření, které bylo provedeno měřícím zařízením splňujícím požadavky pro účely měření rychlosti využita, neboť měřící zařízení bylo schváleno autorizovaným metrologickým střediskem, což vyplývá i z obsahu prvostupňového rozhodnutí na str. 3 a 4. Správní orgán uvedl, že neměl pochybnost o tom, že policisté nepostupovali při měření v souladu s návodem k obsluze, neboť neměli na věci a výsledku na rozdíl od žalobce jakýkoliv zájem. Vykonávali pouze svou služební povinnost. Důkaz o překročení rychlosti byl opatřen orgánem oprávněným dohlížet nad bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích a byl pořízen zařízením, které splňovalo předepsané metrologické požadavky a bylo obsluhováno osobami oprávněnými k jeho obsluze. Jednání žalobce bylo radarovým rychloměrem zaznamenáno, a proto lze uzavřít, že proběhla řádně fáze ověření výsledku měření. V dané věci bylo bezpečně prokázáno, že žalobce se Pokračování - 8 - 10A 92/2014 přestupkového jednání, které mu bylo kladeno za vinu, dopustil. Vliv případného zkreslení výsledku měření byl vyloučen, neboť bylo počítáno s odchylkou měřícího zařízení 3 % a tato odchylka byla v dané věci aplikována. Soud proto v dané věci uzavřel, že postup správních orgánů odpovídal zákonu a další dokazování nebylo potřebné, neboť podkladem pro rozhodnutí bylo oznámení o spáchaném přestupku, úřední záznam Policie ČR, záznam o přestupku radar výrobní č. 0026/92 a zaznamenaná rychlost 74 km/hod. v 16:32 hod., přívěs za osobní automobil nákladní reg. zn. X, ověřovací list č. 188/12 vydaný autorizovaným metrologickým střediskem Ramet C.H.M., ze dne 4. 9. 2012 pro radarový silniční rychloměr RAMER 7 CCD vč. 0026/92 s platností do 3. 9. 2013. Tyto důkazní prostředky jsou dostatečné k objasnění skutkového stavu věci zvláště za situace, kdy žalobce ani nepopíral, že to byl on, kdo byl změřen při jízdě, pouze tvrdil, že nesouhlasí s použitím důkazů a způsobem měření. Soud proto uzavřel, že správní orgány vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci a správně nepřistoupily k dalšímu dokazování kupř. výpověďmi zasahujících policistů. (28) Pro daný případ není použitelná ani argumentace žalobce dalším rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. 3As 29/2011-26, neboť v případě tam řešeném bylo využito jako měřící zařízení PolCam PC2006, které pracuje na zcela odlišném principu než měřící zařízení RAMER 7 CCD. V konkrétní věci bylo postaveno jednoznačně najisto, že vozidlo žalobce se pohybovalo v době měření takovou rychlostí, jaká mu byla naměřena, a žalobci se nepodařilo výstup z měřícího zařízení zpochybnit, dokonce ani neprojevil žádnou aktivitu ve správním řízení tak učinit, ač mu i jeho zmocněnci správní orgány poskytly dostatečný prostor. Soud zdůrazňuje svou přezkumnou úlohu a připomíná, že dokazování se provádí v řízení před správními orgány a pro názornost odkazuje na výše citované ustanovení § 75 odst. 1 s.ř.s. Soudu je známa z řady dalších případů zastupovaných právním zástupcem žalobce, které řešil, návazně i z judikatury NSS obdobná strategie tohoto zástupce i zmocněnce dalších žalobců, která se jeví jako účelová. Jak již soud výše uvedl, dokazování bylo dostačující a bylo lze na jeho základě učinit jednoznačný a nezpochybnitelný závěr, že žalobce se přestupku dopustil. Přestupkové jednání žalobce bylo zaznamenáno radarovým rychloměrem, tudíž fáze ověření výsledku měření proběhla řádně a není důvod takový výsledek tohoto měření zpochybňovat. V. Závěr, náklady řízení (29) Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný a správní orgán prvého stupně postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud neshledal v postupu správních orgánů nesprávnost ani nezákonnost, a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. (30) Současně v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta 1 s.ř.s. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. (31) Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování - 9 - 10A 92/2014 soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. února 2015 Samosoudkyně: JUDr. Marie T r n k o v á v. r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.