10 A 98/2012
č. j. 10 A 98/2012-34
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
10A 98/2012 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce V.M. proti žalovanému Městskému úřadu Pacov, se sídlem Pacov, Náměstí Svobody 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . Žalobci se v r a c í přeplatek na soudním poplatku ve výši 1.000,-- Kč.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 8.10.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal nápravy nesprávného úředního postupu Městského úřadu Pacov ze dne 1.8.2012. Uvedl, že dne 6.8.2012 obdržel dopis od tajemníka Městského úřadu Pacov, s jehož obsahem nesouhlasí, a to i z důvodu, že Krajský úřad kraje Vysočina je proti nezákonnému jednání Městského úřadu Pacov nečinný. K tomu doplnil, že počátkem roku 2012 se na stavbě pana B. zřítil panel, který zasahuje do pozemku žalobce p.č. 1436 v k.ú. Vyklantice, v důsledku čehož má žalobce obavu, že může dojít ke zřícení střechy, když stavba jej ohrožuje v tomto stavu na životě. Stavba měla být v červenci 2009 odstraněna, což se nestalo. Městský úřad Pacov nezjednal nápravu, a to v důsledku nezákonného jednání pracovníků pana S., pana M. a také tajemníka pana K. Proto navrhl, aby soud rozhodl tak, že žalovanému Pokračování - 2 - 10A 98/2012 se přikazuje, aby ve lhůtě třiceti dnů zahájil řízení, ve kterém bude vydáno rozhodnutí o nařízení provedení zabezpečovacích prací panu B. na jeho stavbě, aby nedošlo k ohrožení na životě. Současně podal návrh na vydání předběžného opatření, že Městský úřad Pacov nesmí provádět žádné úkony ve věci stavby pana B., ve věci exekuce související se stavbou pana B. a také ve věci opatření na sousedním pozemku do doby, než soud rozhodne o podjatosti pana M., pana S. a tajemníka, pana K. (2) Na základě výzvy soudu, aby žalobce odstranil vady svého podání, žalobce dne 23.10.2012 upřesnil, že v případě výše uvedeného podání, jedná se o žalobu proti nečinnosti žalovaného, která spočívá v tom, že žalovaný odmítá nařídit zabezpečovací práce ve smyslu § 135 stavebního zákona panu B. Současně poukázal na to, že jednání úředníků Městského úřadu Pacov, pana S., pana M. a pana K. je zvlášť nebezpečné pro společnost, a proto požádal soud, aby se zabýval jejich nezákonným jednáním, neboť žalobci vzniká újma, která ke dni podání žalobce činila 600.000 Kč a škoda do budoucna neustále narůstá. Úředníci žalovaného jsou podjatí, nepřátelští a dopouštějí se nezákonného jednání. K tomu navrhl, aby soud rozhodl tak, že z řízení závadného stavu chaty pana B. a z řízení opatření na sousedním pozemku se vylučují pan S., pan M. a zaměstnanci Městského úřadu Pacov. Setrval na svém návrhu, aby se soud zabýval návrhem předběžného opatření, tak jak je uvedeno v podání ze dne 6.10.2012 (3) Soud rozhodl dne 12.11.2012 o žádosti žalobce na vydání předběžného opatření tak, že návrh žalobce se zamítá. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že žalobce jednak hrozbu závažné újmy ve vztahu k návrhu na vydání předběžného opatření, aby úředníci Městského úřadu v Pacově, které konkrétně vyjmenoval, nesměli provádět úkony ve věci stavby pana B., než soud rozhodne o jejich podjatosti, nikterak nespecifikoval. Navíc návrh na vydání předběžného opatření byl v přímém rozporu se smyslem jeho žalobního návrhu, aby úřad, který byl ve věci rozhodnutím nadřízeného orgánu určen jako věcně a místně příslušný ve věci konal a nebyl nečinný. Žalobce byl dále při zamítnutí jeho návrhu na vydání předběžného opatření poučen o tom, že ohledně namítané podjatosti pracovníků správních orgánů je třeba vždy využít prostředků obrany podle správního řádu, tedy procesního předpisu, který upravuje řízení při výkonu veřejné správy. Soudní přezkum takového rozhodnutí může nastat v případě podání žaloby proti konkrétnímu meritornímu rozhodnutí ve věci, kde by žalobce tvrdil, že bylo nesprávně rozhodnuto o jeho námitce podjatosti, kterou včas ve správním řízení uplatnil. O takový případ se v dané věci nejednalo. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (4) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby, neboť je neopodstatněná a včetně jejího doplnění ze dne 20.10.2012 zmatečná. S návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě žalovaný vyjádřil souhlas. K vlastnímu obsahu žaloby žalovaný uvedl, že žalobce požádal ředitele krajského úřadu o řešení podnětu, týkajícího se stavby rekreační chaty pana B. Podnět byl usnesením krajského úřadu v ze dne 12.4.2012 postoupen Městskému úřadu Pacov jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Dne 25.4.2012 byla uskutečněna kontrolní prohlídka, k čemuž byli pozváni vlastníci předmětných pozemků, které nejsou ve vlastnictví vlastníka rekreační stavby. Ti se však k jednání nedostavili. Stavební úřad uzavřel, že stav rekreační chaty není natolik závažný, aby bylo ohroženo zdraví a životy osob nebo zvířat, což jsou podmínky stanovené v § 135 odst. 2 stavebního zákona, na jejichž splnění je vázána povinnost stavebního úřadu při nařízení zabezpečovacích prací. O vyřízení podnětu byl žalobce opatřením stavebního úřadu ze dne 16.5.2012 písemně vyrozuměn. Nařízení Pokračování - 3 - 10A 98/2012 zabezpečovacích prací, kterého se žalobce domáhá, je v kompetenci stavebního úřadu, který je při jejich nařizování vázán podmínkami uvedenými v § 135 stavebního zákona. Úřad se nemůže řídit požadavky či přáními žalobce. K návrhu na vydání předběžného opatření žalovaný uvedl, že námitky žalobce byly podávány v různých řízeních a vždy byly hodnoceny jako účelové, neboť nikdy nebyly podloženy žádnými skutečnostmi, které by nasvědčovaly jejich oprávněnosti. Stejně tak není podložené tvrzení žalobce o způsobení újmy osobě žalobce ve výši 600.000 Kč při nezákonném jednání úředníků. III. Obsah správních spisů (5) Ze správního spisu, který si v dané věci soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (6) Žalobce podal řediteli Krajského úřadu kraje Vysočina dne 5.4.2012 podání, ve kterém jako věc označil ohrožení na životě a dále se dožadoval opatření proti nečinnosti paní C. a pana S. Krajský úřad kraje Vysočina, odbor územního plánování a stavebního řádu vydal dne 12.4.2012 pod č.j. KUJI 25437/2012 sp. zn. OUP 151/2012 Cí-2 usnesení, kterým postoupil věc týkající se závadného stavu stavby chaty J. B. k vyřízení Městskému úřadu Pacov jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. (7) Dne 15.5.2012 se uskutečnilo místní šetření za přítomnosti pana B. a žalovaného. Dne 16.5.2012 Městský úřad v Pacově informoval pod č.j. MP/06168/2012/Výst/Ma žalobce o vyřízení podnětu týkajícího se závadného stavu rekreační chaty pana J. B. Byl vysloven závěr, že současný stav rekreační chaty není natolik závadný, aby bylo ohroženo zdraví osob nebo zvířat, což jsou podmínky, na které je v ustanovení § 135 odst. 2 stavebního zákona vázána povinnost stavebního úřadu nařídit zabezpečovací práce. Dne 15.5.2012 sdělila Policie ČR, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Pelhřimov žalovanému přijetí žádosti žalobce na realizaci opatření na pozemku parc. č. 1436 v k.ú. obce Vyklantice. Žalovaný úřad informoval Policii ČR, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Pelhřimov dne 22.5.2012 o vyřízení podnětu žalobce. Dne 10.5.2012 podal žalobce stížnost. Adresoval ji Krajskému úřadu kraje Vysočina. Stížnost byla podána na zaměstnance žalovaného JUDr. C. Věc byla k vyřízení postoupena Městskému úřadu Pacov usnesením Krajského úřadu kraje Vysočina dne 28.5.2012 pod č.j. KUJI 35950/2012, sp. zn. OUP 201/2012 Cí-3. Stížnost byla vyřízena žalovaným dne 4.6.2012 pod č.j. MP/07005/2012/Výst/Ma tak, že stavební úřad provedl kontrolní prohlídku stavby rekreační chaty za účelem zjištění jejího stavebně technického stavu, zda není ohrožován život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost nebo životní prostředí a dospěl k závěru, že předmětná stavba se nachází v uzavřeném areálu pozemků, které nejsou ve vlastnictví stavebníka a žalobci, který byl k prohlídce přizván a k prohlídce se nedostavil, sdělil, že podmínky pro postup podle § 135 stavebního zákona neshledal. (8) Krajský úřad kraje Vysočina, odbor územního plánování a stavebního řádu vyřídil podání žalobce ze dne 4.7.2012 tak, že neshledal zákonné důvody ke zrušení či změně usnesení, které žalobce napadl, ze dne 4.5.2012, č.j. MP/05773/2012/Výst/Ma, sp. zn. Výst./08207/2010/Ma. Neshledal dále nečinnost stavebního úřadu po podání nepřípustného odvolání proti usnesení ze dne 4.5.2012, č.j. MP/05773/2012/Výst/Ma, sp. zn. Výst./08207/2010/Ma. Stížnost na postup zaměstnanců Městského úřadu Pacov ve věci technického stavu stavby J. B. postoupil úřad k vyřízení žalovanému, a to usnesením ze dne 16.7.2012, č.j. KUJI 48535/2012, sp. zn. OÚP 268/2012 Cí-3. K žádosti o informaci bylo Pokračování - 4 - 10A 98/2012 sděleno, že povinnost podle zákona o informacích se netýká názorů úředníků na budoucí rozhodnutí. Povinnost poskytovat informace je vázána na podmínky stanovené v § 2 odst. 1 a odst. 4 zákona o informacích. (9) Městský úřad Pacov vyřídil postoupenou stížnost žalobce dne 1.8.2012 tak, že v části stížnosti týkající se vyřízení podnětu ze dne 16.5.2012 bylo uzavřeno, že stavební úřad řádně vyřídil podnět týkající se závadného stavu rekreační chaty J.B. Byl popsán zjištěný stav, který nebyl natolik závadný, aby bylo ohroženo zdraví a životy osob nebo zvířat, tudíž nebyly splněny podmínky, na které je v § 135 odst. 2 stavebního zákona vázáno nařízení zabezpečovacích prací. Současně bylo sděleno, že nebylo shledáno nezákonné jednání zaměstnanců Městského úřadu Pacov, kteří se zabývali předmětnou záležitostí a celkově byla stížnost posouzena jako nedůvodná. IV. Právní názor soudu (10) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (11) Žalovaný podal žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 s.ř.s. ve kterém je uvedeno, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalobou se tedy lze domáhat ochrany před nečinností, která spočívá v nevydání rozhodnutí v řízení, které již bylo zahájeno. Nelze se však domáhat zahájení řízení, které lze zahájit pouze z moci úřední. K tomu lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, kupříkladu rozsudek ze dne 17.7.2012 sp. zn. 2 Ans 8/2012, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl „…………Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil, že podatel podnětu k zahájení řízení z moci úřední nemá právní nárok domáhat se zahájení řízení o odstranění stavby podle § 129 stavebního zákona. Toto řízení je zahajováno výhradně ex officio a správní orgán nemá povinnost zahájit řízení a vydat rozhodnutí. Toto řízení na rozdíl například od řízení o povolení odstranění stavby podle § 128 stavebního zákona, nelze zahájit návrhem fyzické nebo právnické osoby, neboť ho může zahájit pouze stavební úřad z moci úřední. Stejně tak Ústavní soud v usnesení ze dne 18.6.2009, sp. zn. III ÚS 1315/09, dospěl k závěru, že žalobou proti nečinnosti se nelze domáhat toho, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední…………“. (12) Žalobce tvrdil, že v jeho případě se jedná o nečinnost správního orgánu, a proto podal žalobu proti této nečinnosti. Tvrdil, že žalovaný je nečinný, neboť odmítá vydat rozhodnutí, kterým by nařídil provedení zabezpečovacích prací panu B. ve smyslu § 135 stavebního zákona, přičemž podle jeho názoru je stavební úřad povinen nařídit zabezpečovací práce, což odmítá, přestože je mu známo, že konkrétní stavba není řádně zabezpečena, zasahuje do pozemku žalobce, čímž jej omezuje v jeho právech a ohrožuje na životě, jak žalobce, tak osoby blízké i zvířata. Polemizoval se závěrem žalovaného, že stav stavby není natolik závažný, aby bylo ohroženo zdraví a životy osob. Proto požadoval, aby soud nařídil správnímu orgánu, aby vydal ve lhůtě třiceti dnů rozhodnutí, kterým nařídí ve smyslu § 135 stavebního zákona panu B. provést zabezpečení stavby. Pokračování - 5 - 10A 98/2012 (13) Stěžejní otázkou pro rozhodnutí ve věci bylo posouzení otázky rozsahu ochrany proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 s.ř.s. Ve smyslu tohoto ustanovení s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu lze takovou ochranu účastníkům poskytnout pouze za situace, kdy již správní řízení bylo zahájeno. Ochrana v sobě nezahrnuje právo na zahájení řízení, které by k vydání požadovaného rozhodnutí vedlo. Otázka byla soudem řešena ve vztahu k ustanovení § 135 zák. č. 183/2006 Sb., stavební zákon v platném znění /dále jen stavební zákon/. Podle § 135 odst. 1 stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníků stavby neodkladné odstranění stavby a zabezpečí její odstranění, jsou-li ohroženy životy osob nebo zvířat tím, že stavba hrozí zřícením. Podle odstavce 2 zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, jestliže stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob nebo zvířat, není-li nutné ji neodkladně odstranit. Podle odstavce třetího, hrozí-li nebezpečí z prodlení, zajistí odstranění stavby nebo nutné zabezpečovací práce podle odst. 1 a 2 zákona stavební úřad prostřednictvím stavebního podnikatele, který je k jejich provedení odborně vybaven; takovému podnikateli může stavební úřad provedení prací nařídit. Podle odstavce čtvrtého v případech uvedených 1 a 2 stavební úřad kontrolní prohlídkou stavby, na kterou přizve účastníky řízení, zjišťuje pouze její skutečný stav a rozhodne o nařízení neodkladného odstranění stavby, nutných zabezpečovacích prací, popřípadě vyklizení stavby. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek. Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že jedná se o řízení, které je zahajováno ve smyslu možností, které nabízí procesní předpis, kterým je správní řád, že jedná se o zahájení řízení z moci úřední. V případech, kdy je možno správní řízení zahájit jen z moci úřední, mohou fyzické či právnické osoby pouze dát podnět k zahájení takového řízení. Postup správního orgánu v těchto případech upravuje ustanovení § 42 správního řádu. Rovněž v těchto případech zákon stanoví lhůty k vyřízení takového podnětu, kterým se domáhá žadatel přijetí opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 2 a 3 správního řádu. Osoba, která takový podnět k zahájení řízení učinila, se může v rámci správní ochrany proti nečinnosti domáhat však pouze toho, aby správní orgán ve stanovené lhůtě konal, nikoliv toho, jakým způsobem má být konkrétně jeho podnět vyřízen. To dopadá na souzenou věc. (14) Žalobce dal podnět k zahájení řízení k nařízení vlastníku stavby provedení nutných zabezpečovacích prací, pokud stavba svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob, zvířat a není-li ji nutné neodkladně odstranit. Tento podnět žalobce podal dne 5.4.2012, ten byl vyřízen žalovaným správním orgánem dne 16.5.2012 sdělením, že současný stav chaty není natolik závadný, aby bylo ohroženo zdraví a životy osob nebo zvířat, což jsou podmínky stanovené v § 135 odst. 2 stavebního zákona jako povinnost, která vede k nařízení zabezpečovacích prací. Stížnost na přešetření vyřízení podnětu podal žalobce dne 4.7.2012. Ten byl vyřízen žalovaným správním orgánem dne 1.8.2012 tak, že závěr o tom, že nebyly splněny podmínky pro postup podle § 135 odst. 2 stavebního zákona, byl v souladu s platnou právní úpravou. Správní orgán tedy postupoval v souladu s ustanovením § 42 správního řádu včetně dodržení zákonem stanovených lhůt a nebyl nečinný. V rámci podané žaloby na ochranu proti nečinnosti se žalobce nedomáhal toho, aby správní orgán konal, ale domáhal se toho, aby správní orgán vyřídil jím podaný podnět konkrétním způsobem podle jeho představy, tedy aby zahájil konkrétní řízení a vydal konkrétní rozhodnutí. Přitom podnět k zahájení řízení z moci úřední nemůže vést automaticky k zahájení řízení a k následnému vydání rozhodnutí, a tudíž nemůže být v této souvislosti zákonným institutem použití opatření proti nečinnosti, neboť ve smyslu ustanovení § 42 správního řádu ani jiného ustanovení správního řádu takové právo nevzniká. Citované ustanovení stanoví úřadu správnímu orgánu pouze povinnost, aby byl podaný podnět ve lhůtě stanovené procesním předpisem vyřízen, a dále stanoví povinnost podatele o vyřízení podnětu informovat. To v dané záležitosti žalovaný správní orgán splnil. Možnost zahájit řízení z moci úřední slouží k tomu, aby byla ve Pokračování - 6 - 10A 98/2012 veřejném zájmu věc správním orgánem autoritativně vyřešena nikoliv k realizaci individuálních veřejných subjektivních práv fyzických osob. Z toho pak vyplývá, že nelze použít žaloby na ochranu proti nečinnosti tam, kde žádné správní řízení nebylo zahájeno, neboť je logicky vyloučeno, aby byl někdo zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. (15) Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce svou žalobou na ochranu proti nečinnosti se domáhal ochrany neexistujícího veřejného subjektivního práva proti žalovanému, neboť požadoval uložení povinnosti žalovanému vydat konkrétní rozhodnutí v řízení, které může být zahájeno pouze z moci úřední. Jak bylo výše uvedeno, fyzická či právnická osoba je v takovém případě oprávněna podat podnět k zahájení takového řízení, správní orgán je povinen takový podnět vyhodnotit a řízení z moci úřední poté zahájí, nebo důvody k zahájení řízení neshledá, o čemž osobu, která podnět podala, o tom vyrozumí. To v dané záležitosti splněno bylo. Z toho důvodu v tomto směru soud nepovažoval žalobu žalobce za důvodnou. Pokud žalobce v další části žaloby poukazoval na nezákonné jednání zaměstnanců Městského úřadu Pacov, v doplňku žaloby dovozoval, že svým jednáním žalobci způsobují újmu, kterou vyčíslil částkou 600.000 Kč, pak v tomto případě neučinil pro soud návrh, jak má v dané věci rozhodnout. V této souvislosti se dále dožadoval, aby soud z řízení závadného stavu chaty pana B. vyloučil pracovníky žalovaného správního orgánu, pana S. a pana M. Soudu v řízení o žalobě proti nečinnosti ve smyslu § 79 a následující s.ř.s. nepřísluší jakkoli zasahovat do správního řízení a rozhodnout o tom, zda konkrétní úřední osoba je v dané záležitosti podjatá a následně pak rozhodnout o vyloučení takové osoby ze správního řízení. Takovou pravomoc správní soud nemá. Otázku vyloučení úředních osob z projednání a rozhodování věci řeší ustanovení § 14 zákona č. 500/2004 Sb., v platném znění. Podle tohoto ustanovení jeho odstavce druhého může účastník řízení namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. O takové námitce bezodkladně rozhoduje služebně nadřízený úřední osoby. Usnesení o námitce podjatosti má charakter usnesení deklaratorního a právními účinky takového usnesení se úřední osoba podjatou nestává, ani podjatou být nepřestává, neboť podjatost je stav, který nastává ze zákona při splnění zákonem stanovených podmínek. Usnesení se doručuje účastníku řízení, který námitku podal a účastník řízení má právo podat proti takovému usnesení opravný prostředek. O námitce podjatosti má smysl rozhodovat jen tehdy, dokud není vydáno rozhodnutí ve věci samé. V odvolacím řízení by se musel odvolací orgán vypořádat s námitkou podjatosti úřední osoby orgánu prvního stupně již jen v rámci přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí ve věci a řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. O podjatosti nelze rozhodovat před zahájením řízení, kdy by nebylo možné posuzovat podmínky stanovené v citovaném ustanovení § 14 správního řádu. Tyto podmínky, jak je zřejmé, nenastaly, neboť správní řízení neprobíhalo. Soudu pak nepřísluší ve smyslu citovaných ustanovení správního řádu o námitce podjatosti rozhodnout. Soudu přísluší pouze v rámci řízení o žalobě, byla-li v předchozím správním řízení námitka uplatněna a bylo-li o ní rozhodnuto a žalobce není s vyřízením námitky podjatosti srozuměn, takový postup přezkoumat. To však nelze učinit za situace, kdy správní řízení neprobíhalo, a tato námitka nebyla postupem podle § 14 správního řádu uplatněna. (16) Soud proto uzavřel, že námitky vznesené žalobcem důvodné nebyly. V. Závěr, náklady řízení (17) Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem k těmto důvodům podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Pokračování - 7 - 10A 98/2012 (18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti žalobce nebyl úspěšný a žalovaný správní orgán nevynaložil žádné náklady nad rámec své běžné činnosti. Proto soud rozhodl, že žalovanému i přes jeho úspěch v řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. V dané záležitosti však vznikl na zaplaceném soudním poplatku přeplatek ve výši 1.000 Kč, o kterém soud rozhodl tak, že se žalobci vrací ve smyslu § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť byly splněny podmínky pro vrácení tohoto přeplatku na soudním poplatku, který byl žalobcem zaplacen v částce 4.000 Kč, když zaplacený soudní poplatek z žaloby činil 2.000 Kč a z návrhu na vydání předběžného opatření 1.000 Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. prosince 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á , v.r. Za správnost vyhotovení: Zdeňka Soukupová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.