10 A 98/2013
č. j. 10 A 98/2013-35
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
10A 98/2013 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr.Marií Krybusovou v právní věci žalobce L.K., X, zastoupeného N. L., bytem K. Ch. 1258/19, Č. B., proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.7.2013, č.j. MV-89021-3/OAM-2013, takto :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
: I. Vymezení věci 1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 27.8.2013 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 24.7.2013, č.j. MV-89021-3/OAM-2013, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Policie ČR, ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 13.6.2013, č.j. CPR-4711-6/ČJ-2013-930310- C235, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti o vydání nového rozhodnutí podle § 102 odst. 4 správního řádu, kterým se zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění vydaném dne 17.2.2010, pod č.j. CPCB-945/ČJ-2010-024003, Policií ČR, službou cizinecké policie, Pokračování - 2 - 10A 98/2013 Oblastním ředitelstvím služby cizinecké policie České Budějovice, odborem specializovaných činností České Budějovice, oddělením pátrání a toto řízení bylo zastaveno. 2) Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný správní orgán porušil § 2 odst. 1 správního řádu, § 2 odst. 2 a odst. 3 a § 3 téhož zákona a § 122 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce uváděl, že došlo k podstatné změně okolností, a to v důsledku amnestie a v důsledku uzavření sňatku. Nejsou tudíž splněny striktní podmínky ohrožení veřejného pořádku Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES k tomu, aby bylo nutné trvat na zákazu pobytu v ČR. Žalovaný dospěl k závěru, že k žádné změně okolností nedošlo, neboť žalobce nadále naplňuje definici hrozby veřejného pořádku. Podle žalobce se žalovaný s jeho námitkami nevypořádal. V rozporu s principem proporcionality odmítl hodnotit přiměřenost svého rozhodnutí ve vztahu k důvodům, pro které bylo vydáno a k důsledkům jeho dopadů do života žalobce. Skutečnost opakovaného trestního odsouzení sama o sobě nutně nenaplňuje definici hrozby veřejného pořádku ve smyslu článku 27 citované směrnice. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takového opatření, kterým je vyhoštění, neodůvodňuje. Při vyhošťování občanů unie jde o prokázání, že osobní chování představuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou, nejsou přípustná. Samotný neoprávněný pobyt není dostatečným důvodem k vyhoštění ani u rodinných příslušníků Evropské unie. Podle žalobce, s ohledem na odvolací námitky a zásadu proporcionality, bylo povinností správního orgánu, zabývat se charakterem odsouzení trestné činnosti páchané žalobcem. Správní orgán odkazoval na četnost porušení, ale nezmiňoval jedinou situaci, která by byla spojena skutkově s nějakým dalším ohrožením. Z rozhodnutí není navíc zřejmé, které trestné činy byly žalobci přičítány k tíži a jsou důkazem naplnění hrozby skutečného a aktuálního nebezpečí veřejného pořádku. Správní orgán poukázal na to, že pobyt žalobce v ČR je aktuálně limitován vedle správního vyhoštění rovněž rozsudkem soudu ukládajícím trest vyhoštění. Ani z napadeného rozhodnutí není proto zřejmé, která rozhodnutí v průběhu 10 let jsou považována za vykonaná, a která naopak jsou aktuálně vykonavatelná. Za vnitřně rozpornou považuje žalobce argumentaci žalovaného, že žalobce není v ČR dostatečně integrován, neboť zde nikdy nepracoval a nebyl hlášen k pobytu. K rodinnému životu správní orgán bez dalšího uvedl, že s manželkou může žít na Ukrajině nebo Slovensku. Žalobce na Ukrajině nemá žádné vazby a není na místě jej jako občana EU odkazovat na území Ukrajiny. Manželka dlouhodobě žije v ČR, stejně jako matka žalobce E.J. Manželka nemůže žalobce na Slovensko následovat, neboť Odbor azylové a migrační politiky nerozhodl ve věci její žádosti. Právě snaha vidět se s manželkou a matkou byla důvodem opakovaného návratu žalobce na území ČR. Ze všech těchto důvodů bylo navrženo zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 3) Žalovaný správní orgán k žalobě žalobce uvedl, že rozhodnutí, které bylo vydáno, je v souladu s právními předpisy. Žalobu žalovaný nepovažuje za oprávněnou. Žalovaný ve správním řízení neporušil žalobcem namítaná ustanovení o pobytu cizinců, ani správního řádu. Žalovaný vysvětlil, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o nenaplnění podmínek § 122 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců. K námitce žalobce týkající se změny okolností v souvislosti s amnestií prezidenta republiky žalovaný vysvětlil, že rejstřík trestů žalobce i po amnestii prezidenta republiky obsahuje 15 položek, kterými byl žalobce odsouzen za úmyslné trestné činy. K uzavření manželství s občankou Ukrajiny žalovaný správní orgán uvedl, že místem společného pobytu nemusí být pouze ČR, nýbrž právě i Pokračování - 3 - 10A 98/2013 některá ze zemí, jejíž státní příslušnost má žalobce či jeho manželka. Sňatkem nevzniklo žalobci žádné nové oprávnění ke vstupu a pobytu na území ČR. Žalobce může pobývat na území Slovenské republiky a jeho manželka může žádat s ohledem na rodinné vazby o povolení pobytu v zemi státní příslušnosti svého manžela. Žalobce ani nedoložil nemožnost společného legálního pobytu na Ukrajině, což je státní příslušnost manželky žalobce. K trvajícímu ohrožení veřejného pořádku se žalovaný vyjádřil na straně 3 a 4 žalobou napadeného rozhodnutí. Popsal jednání žalobce podložené shromážděným spisovým materiálem a uvedl individuální skutečnosti ve vztahu k osobě žalobce, včetně zjištěného a doloženého opakujícího se vědomého jednání v rozporu s právním řádem ČR. V případě žalobce jsou podmínky citované v žalobě s odkazem na zákon o pobytu cizinců, Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, nepochybně zcela naplněny. Důvodem vydání napadeného rozhodnutí nebylo zjištění neoprávněného pobytu na území ČR, ale vědomé a opakované porušování povinností uložených žalobci soudy a správními orgány. Žalobce byl povinen opustit území ČR již v roce 2001. V létech 2009 -2012 byl sedmkrát pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu maření výkonu správního nebo soudního rozhodnutí a vždy došlo i k výkonu trestu vyhoštění. I za situace, že žalobce bagatelizuje své jednání, nelze na tuto argumentaci přistoupit. Žalovaný trvá na závěru, že žalobce vědomě a opakovaně odmítá respektovat právní předpisy ČR. V případě žalobce bylo jednoznačně prokázáno, že neexistuje podstatná změna okolností, které by byly důvodem pro vydání nového rozhodnutí. Žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o existenci podstatné změny okolností. Argumentace žalobce § 122 odst. 7 zákona o pobytu cizinců je pro jeho případ nadbytečná, neboť na případ žalobce nedopadá. Žalovaný správní orgán požádal o nařízení jednání k projednání věci. Navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Obsah správní spisů 4) Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: 5) Dne 3.4.2013 požádal žalobce o vydání nového rozhodnutí ve věci zrušení platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění podle ust. § 122 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců a jako důvod uvedl, že je občanem EU s teoretickým právem volného pobytu. Uvedl, že došlo k podstatné změně okolností, neboť trestné činnosti odlišného charakteru se dopustil v 90. létech a od té doby byl sankcionován pouze za to, že nevycestoval. Takové jednání nenaplňuje striktní podmínky hrozby narušení veřejného pořádku, Od uděleného vyhoštění uplynuly 3 roky. Žalobce z ČR vycestoval, avšak v ČR pobývá jeho manželka na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Tresty žalobce byly amnestií zrušeny a jeho trestní rejstřík by měl být bez záznamu. Tyto skutečnosti dle názoru žalobce představují podstatnou změnu okolností, a tudíž žalobce nepředstavuje ohrožení veřejného pořádku ČR. 6) Dne 21.5.2013 správní orgán vyžádal aktuální výpis evidence rejstříků trestů žalobce, který obsahoval údaje o opakovaně uložených trestech dle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákona. Konkrétně žalobce byl Obvodním soudem pro Prahu 4 odsouzen rozsudkem ze dne 23.6.2009, sp. zn. 6T 56/2008 pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a byl mu uložen trest vyhoštění ve výměře 3 let. Trest byl realizován dne 29.7.2009. Rozhodnutí o správním vyhoštění, které je předmětem řízení bylo vydáno dne 17.2.2010 pod č.j. CPCB-945-/ČJ-2010-024003 a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území ČR, byla stanovena na 10 let. Rozhodnutí o správním vyhoštění bylo žalobci uloženo Pokračování - 4 - 10A 98/2013 z důvodu závažného narušení veřejného pořádku, kterého se dopustil tím, že mařil výkon soudních rozhodnutí. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17.2.2010. Dne 18.6.2010 byl žalobce odsouzen Okresním soudem České Budějovice rozsudkem pod č.j. 4T 105/2010 pro maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Dne 16.12.2010 byl realizován trest vyhoštění z území ČR a žalobce byl předán orgánům SR. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.2.2010, pod sp. zn. 6T 18/2011 byl žalobce odsouzen pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákona, k trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání 4 měsíce. Trest vyhoštění z území ČR byl realizován dne 3.6.2011 a žalobce byl předán orgánům SR. Žalobce byl dále odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 1.11.2011, pod sp. zn. 3T 186/2011 pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. b) trestního zákonu k trestu odnětí svobody nepodmíněně v trvání 6 měsíců. Dne 30.4.2012 byl realizován trest vyhoštění z území ČR a žalobce byl předán orgánům SR. Trestním příkazem ze dne 18.6.2012, sp. zn. 9T 1/2012 Okresního soudu v Břeclavi byl žalobce odsouzen pro spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a k trestu odnětí svobody v době trvání 2 let podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání 4 let. Dne 23.12.2012 byl realizován trest vyhoštění z území ČR a žalobce byl předán orgánům Slovenské republiky. Dne 30.7.2012 byl žalobce odsouzen Okresním soudem České Budějovice rozsudkem sp. zn. 4T 86/2012 pro maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání trestu odnětí svobody nepodmíněně v době trvání 6 měsíců. Dne 23.12.2012 byl realizován trest vyhoštění z území ČR a žalobce byl předán orgánům SR. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.4.2013, sp. zn. 1T 29/2013 byl žalobce odsouzen pro spáchání úmyslného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a k trestu odnětí svobody nepodmíněně v době trvání 5 měsíců. 7) Dne 13.6.2013 vydala Policie ČR, ředitelství služby cizinecké police, pod č.j.CPR- 4711-6/ČJ-2013-930310-C235 usnesení, kterým řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí podle § 102 odst. 4 správního řádu zastavila. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání. O odvolání bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím dne 24.7.2013, pod č.j. MV-89021-3/OAM-2013. Odvolání žalobce bylo zamítnuto a usnesení ze dne 13.6.2013, č.j. CPR-4711-6/ČJ-2013-930310-C235 bylo potvrzeno. Stalo se tak s odůvodněním, že u žalobce nedošlo k podstatné změně okolností, které byly důvodem k vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce nesplnil podmínky pro vydání nového rozhodnutí. Důkazem byl výpis evidenci rejstříků trestů, který obsahoval údaje o opakovaně uložených trestech pro maření výkonu úředního rozhodnutí, kdy poslední rozsudek, kterým byl žalobce odsouzen pro spáchání úmyslného trestného maření výkonu úředního rozhodnutí k trestu odnětí svobody nepodmíněně v době trvání 5 měsíců byl vydán Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 5.4.2013, pod sp. zn. 1T 29/2013, tedy v den, kdy žalobce požádal o vydání nového rozhodnutí a tvrdil, že došlo k podstatné změně a podmínek. Žalobce nadále nerespektuje, jednak soudem uložený trest vyhoštění, ani vyhoštění uložené ve správním řízení a existuje, proto důvodná obava, že žalobce bude i nadále po realizaci výkonu trestu odnětí svobody v této činnosti pokračovat. Osobní chování žalobce nelze považovat za skutečnosti, na základě kterých by došlo k podstatné změně okolností, které byly důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. IV. Právní názor soudu Pokračování - 5 - 10A 98/2013 8) Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. 9) Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 17.2.2010, č.j. CPCB-945-/ČJ-2010-024003, kdy doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území ČR byla stanovena na 10 let, do roku 2020. Žalobce požádal o vydání nového rozhodnutí ve smyslu § 122 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb. v platném znění. Tvrdil, že od uděleného vyhoštění uplynuly 3 roky, žalobce z ČR vycestoval, ale na území ČR pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu jeho manželka. Tresty žalobce, které mu byly uloženy v trestním řízení, byly amnestií zrušeny a jeho rejstřík trestů by měl být bez záznamu. Tyto skutečnosti představují podstatnou změnu okolností a žalobce nepředstavuje ohrožení veřejného pořádku ČR v takové míře, aby bylo nutné trvat na zákazu představujícím omezení jeho základní svobody pobytu na území ČR. 10) Soud poukazuje na platnou právní úpravu uvedenou v § 122 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. v platném znění, podle kterého policie může na žádost občana Evropské unie nebo jeho rodinného příslušníka vydat nové rozhodnutí (§ 101 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění, jestliže došlo k podstatné změně okolností, které byly důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. K citované platné právní úpravě soud poukazuje na povahu institutu zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění ve smyslu § 122 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, kdy jedná se o mimořádný prostředek nápravy nepřiměřených tvrdostí zákona, které může být použito v ojedinělých případech, na základě konkrétních a závažných skutečností, které ve svém důsledku způsobují, že ponechání rozhodnutí o správním vyhoštění v platnosti, by bylo vůči cizinci nespravedlivé. K otázce, zda správní orgány mohou nebo měly při rozhodování o žádosti žalobce přihlížet k aktuálním rodinným poměrům žadatele, je třeba poukázat na smysl a účel rozhodnutí o správním vyhoštění, kterým je zájem státu na tom, aby na jeho území nevnikaly a nepobývaly zde nežádoucí osoby, které by mohly ohrožovat jeho bezpečnost, celistvost či veřejný pořádek. Pominutí důvodů vydání správního rozhodnutí o vyhoštění cizince pak nastává za situace, kdy vzhledem ke všem okolnostem případů, jakož i vzhledem k případným novým skutečnostem, nedochází k ohrožení zájmu státu a ponechání rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, již neplní svůj účel. 11) V souladu s požadavky platné právní úpravy se správní orgány zabývaly žádostí žalobce o zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění a posuzovaly konkrétní okolnosti případu i nové skutečnosti, které žalobce v žádosti tvrdil. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že správní orgán žalobcem tvrzené změny okolností neshledal, na straně 3 až 5 byla uvedena zjištění správního orgánu, která vyplynula z aktuálního výpisu z evidence rejstříku trestů žalobce. Zároveň bylo zjištěno, že dne 5.4.2013, kdy žalobce požádal o zrušení správního rozhodnutí a tvrdil podstatnou změnu okolností, byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1T 29/2013 pro spáchání úmyslného trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí k trestu odnětí svobody nepodmíněně v době trvání 5 měsíců. Správní orgán v jednání žalobce shledal neochotu dodržovat zákony České republiky a rozhodnutí vydaná na základě právních norem. Nerespektování rozhodnutí soudů a správních orgánů považuje žalovaný za závažnou skutečnost, kterou odůvodnil svůj závěr, že nebyly shledány takové skutečnosti, které by odůvodňovaly postup podle § 102 odst. 4 správního řádu ve vztahu k § 122 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců, a proto bylo řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí, zastaveno. Správní orgán vysvětlil, že účastník řízení závažným způsobem narušoval veřejný pořádek, neboť se opakovaně Pokračování - 6 - 10A 98/2013 dopouštěl protiprávního jednání, kdy mařil výkon úředního rozhodnutí, opakovaně úmyslně porušoval právní předpisy a v tomto osobním chováním žalobce nespatřoval takové skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že došlo k podstatné změně okolností, které by byly důvodem vydání nového rozhodnutí. 12) Soud proto po posouzení žalobních námitek ve vztahu k důkazům, které byly provedeny ve správním i soudním řízení, dospěl k závěru, že námitky žalobce důvodné nejsou. Shodně jako správní orgány dospěl k závěru, že u žalobce nedošlo k podstatné změně okolností. Podmínky ohrožení veřejného pořádku dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES, které je nutné dávat do souvislosti se zákazem pobytu v ČR, nepominuly. Správní orgány splnily svou povinnost zkoumat svou případnou nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života žalobce, což ovšem neznamená, že by správní orgány byly vždy povinny k takové námitce žalobce, kupříkladu k uzavření manželství, přihlédnout a rozhodnutí o správním vyhoštění zrušit. Zda budou tímto způsobem postupovat je věcí správního uvážení správního orgánu. Při této činnosti musí respektovat meze nastavené zákonnou úpravou a je povinností správních orgánů zabývat se všemi skutečnostmi, které žalobce ve své žádosti uvádí. Tímto postupem správní orgány postupovaly. 13) Pro souzenou věc je podstatné, že bylo na žalobci, který hodlal vyvolat nové řízení ve věci zrušení rozhodnutí o správním vyhoštění, aby shromáždil dostatek důvodů, pro které by správní orgán řízení zahájil, které by v takovém novém řízení prověřoval a posuzoval a na jejich základě mohl znovu o věci rozhodnout. Žalobce sice ve své žádosti určité důvody uvedl, avšak žalobcem uvedené důvody neodůvodňovaly postup pro zahájení řízení ve smyslu § 122 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud žádost účastníka zahájení nového řízení neodůvodňuje, vydá správní orgán usnesení, kterým takové řízení zastaví. 14) Správní řízení bylo v dané věci zahájeno dnem, kdy žádost žalobce došla věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, avšak skutečnosti, které žalobce ve své žádosti o vydání nového rozhodnutí uváděl, vydání nového rozhodnutí neodůvodňovaly. Byl proto dán důvod pro zastavení řízení. Správní orgán postupoval v souladu s § 3, § 50 správního řádu, respektoval základní zásady správního řízení, především zásadu materiální pravdy. Svůj závěr o tom, že nebyly splněny podmínky pro vydání nového rozhodnutí, odůvodnil. Vycházel přitom i z judikatury Nejvyššího správního soudu, kterou při svém rozhodování respektoval. Neshledal, v případě žalobce, zásah do jeho rodinného a soukromého života, který by výkon rozhodnutí o správním vyhoštění mohl způsobit, a zároveň byly splněny podmínky pro zákaz vydání takového rozhodnutí. Správní orgán svou úvahu náležitým způsobem odůvodnil. Žalobce totiž dlouhodobě, vědomě a opakovaně porušoval právní předpisy České republiky a nadto dokonce v den, kdy podal žádost o vydání nového rozhodnutí a tvrdil, že došlo k podstatné změně skutečností, byl odsouzen pro úmyslný trestný čin, maření výkonu soudního rozhodnutí. Byl mu z toho důvodu uložen trest odnětí svobody, který žalobce ihned nastoupil a vykonal. Správní orgány vysvětlily, že chování žalobce, naplňuje obsah pojmu narušení veřejného pořádku způsobem vymezeným ve Směrnici 2004/38/ES i tak, jak je tento pojem vykládán judikaturou Evropského soudního dvora. U žalobce nedošlo k žádné změně osobního chování, a proto trvá ohrožení veřejného pořádku ve smyslu eurokonformního výkladu. K tvrzení žalobce ohledně změny rodinných poměrů bylo uvedeno, že žalobce uzavřel ve Slovenské republice manželství s paní L. N., která je ukrajinskou státní příslušnicí a sňatkem mu nevzniklo nové oprávnění ke vstupu nebo pobytu na území ČR, a to i přesto, že manželce byl na území ČR povolen dlouhodobý pobyt. Ani žalobce, ani jeho manželka, nejsou občany ČR, tudíž může být jejich společný život uskutečňován i v kterémkoli jiném Pokračování - 7 - 10A 98/2013 státě zejména na Slovensku či Ukrajině. Správní orgány se vypořádaly se všemi námitkami žalobce a jejich rozhodnutí nevybočilo z mezí daných zákonnou úpravou. Zabývaly se všemi skutečnostmi, které žalobce ve své žádosti uváděl. 15) Soud na základě výše uvedeného uzavřel, že neshledal v souvislosti s vydáním napadeného rozhodnutí porušení § 2 odst. 1, § 2 odst. 2 a 3, § 3 správního řádu, ani ust. § 122 odst. 6 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce nedoložil, že v jeho případě došlo k podstatné změně okolností, které byly důvodem vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Právě skutečnost opakovaného trestního odsouzení, dokonce v době podání žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí, naplňuje definici hrozby veřejného pořádku ve smyslu článku 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES. Z rozhodnutí je zcela seznatelné, z jakých důvodů správní orgán neshledal naplnění podmínek stanovených v § 122 odst. 6 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., v platném znění, a proto bylo řízení o žádosti žalobce ve smyslu § 102 odst. 4 správního řádu, zastaveno. Argumentace uvedená v žalobou v napadeném rozhodnutí není vnitřně rozporná, naopak je logická a srozumitelná. V. Závěr, náklady řízení 14) Soud proto uzavřel z důvodu výše uvedených, že žaloba žalobce důvodná nebyla a proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. 15) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s, podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané záležitosti byl úspěšný žalovaný správní orgán, který však náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Pokračování - 8 - 10A 98/2013 V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20.listopadu 2013 Samosoudkyně: JUDr. Marie K r y b u s o v á, v.r. Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.