10 Af 165/2011
č. j. 10 Af 165/2011-30
V PLATNOSTIKrajský soud v Českých Budějovicích zamítl žalobu provozovatele fotovoltaické elektrárny proti rozhodnutí správce daně o zamítnutí stížnosti na srážku a odvedení solárního odvodu. Soud uznal, že elektronický podpis na rozhodnutí splňuje právní požadavky, včetně ověření identity úřední osoby a datového záznamu. Námitky ohledně protiústavnosti zákona o odvodu byly považovány za nedůvodné, protože Ústavní soud již dříve shledal, že zákonná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem. Soud rozhodl, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, a proto žaloba nebyla důvodná.
Rubrum
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce EPL Solar, s.r.o. se sídlem Vestec, IČ: 289 57 229, Vídeňská 172, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.9.2011 č.j. 4559/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, zast. JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 2, České Budějovice, t a k t o :
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e. Žaloba se z a m í t á. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích č.j. 357317/11/077910302673 ze dne 29.7.2011, kterým byla zamítnuta stížnost ze dne 11.7.2011 na postup plátce daně. Žalobce namítá, že u napadeného rozhodnutí chybí uvedení oprávněné úřední osoby i datum vyhotovení. Vzhledem k tomu, že bylo vyhotoveno v elektronické podobě a zasíláno do datové schránky, měl být dodržen stanovený postup. V napadeném rozhodnutí však chybí vyjádření skutečnosti, že se na rozhodnutí nachází otisk úředního razítka. Z přiloženého podpisu nebylo možné dovodit, zda se jednalo o zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Na dokumentu byl připojen podpis neznámé platnosti ze dne 30.9.2011 znějící na jméno Ing. M. B., vedoucí oddělení, a to bez dalšího uvedení, o jaké oddělení se jednalo, a zda sama Ing. B.byla oprávněnou úřední osobou v dané věci. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí vydané v jeho neprospěch zakládá nerovnost v právech osob zúčastněných v daňovém řízení, v případě, že o stížnosti proti rozhodnutí plátce daně rozhoduje sám správce daně, tedy nikoliv nestranný subjekt ve věci daňových odvodů. Nesouhlasí s argumentací žalovaného, která je zjevně diskriminační a zcela zjevně retroaktivně zasahuje do zákonem garantovaných cen a legitimního očekávání investorů. Podle Ústavního soudu uvedenému legitimnímu očekávání náleží ochrana, jak z hlediska principu právní jistoty a ochrany důvěry v právo, tak i s ohledem na majetkovou povahu nároku dle článku 11 odst. 1 Listiny. Žalovaný rovněž nedostatečně zdůvodnil rozpor právní úpravy garantující pro podnikatele v dané oblasti pevné ceny s právní úpravou dodatečně přijaté odvodové daně. Odvod je protiústavní a vede ke škodě na straně žalobce. Vzniklá škoda je způsobena nesprávným úředním postupem předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí. Zákonnou úpravou odvodové daně dochází do budoucna ke změně obsahu právního vztahu mezi vlastníkem fotovoltaické elektrárny a státem, jde proto o nepravou retroaktivitu, která je dle žalobce nepřípustná. Žalobce navrhuje předložení věci Ústavnímu soudu za účelem posouzení, zda je zákon, který byl v dané věci aplikován v souladu s ústavním pořádkem. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Napadené rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno v elektronické podobě, splňuje všechny zákonné podmínky a standardy pro elektronický podpis. Rozhodnutí bylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem vystaveným pro Ing. M. B., která je vedoucí oddělení daně z příjmů právnických osob, ovšem pro účely elektronického podpisu je v textu do certifikátu uveden název funkce – vedoucí oddělení. Toto označení je jednoznačnou identifikací této úřední osoby. Žalovaný nesouhlasí s námitkou absence data vyhotovení, neboť u vizuální reprezentace uznávaného elektronického podpisu na předmětném rozhodnutí je uvedeno i datum podpisu. Otisk úředního razítka je obligatorní náležitostí v případě rozhodnutí vydávaného v písemné podobě a doručovaného poštovní přepravou, popřípadě doručeného osobním převzetím, nikoliv rozhodnutí doručovaného v elektronické podobě. Tyto námitky jsou považovány žalovaným za účelové a nemají oporu v daňovém spisu. Použitý uznávaný elektronický podpis je platný. Žalovaný v odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období. Žalovaný tedy zhodnotil aplikaci právního předpisu a dospěl k závěru, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť správci daně nepřísluší hodnotit soulad jednotlivých právních norem s Ústavou a ústavními zákony. Námitka rozporu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s Ústavou ČR v daňovém řízení nemohla vést k vyhovění stížnosti ani k odvolání. Žalobní námitky tedy směřovaly vůči zákonodárci v případě přijetí a schválení zákona č. 402/2010 Sb. K těmto skutečnostem však žalovanému nepřísluší právo hodnotit postup zákonodárce při schvalování uvedeného zákona. Žalovaný ani není oprávněn postupovat v rozporu se schválenými příslušnými zákony. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce je provozovatelem fotovoltaické elektrárny. Dne 17.3.2011 žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s., smlouvu o dodávce elektřiny a v souladu s touto smlouvu žalobce v období od 1.1.2011 do 28.2.2011 dodal elektrickou energii, kterou následně za uvedené období vyfakturoval. Faktury, které byly jím vydány mu však byly proplaceny jen částečně, byly poníženy o srážku solárního odvodu ve smyslu § 7a) a násl. zákona o podpoře obnovitelných zdrojů energie. Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, neboť nesouhlasil s jeho postupem z důvodu protiústavnosti zákona. Správce daně posoudil stížnost žalobce jako nedůvodnou, neboť postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Žalobce se v zákonné lhůtě odvolal, namítal nezákonnost rozhodnutí správce daně pokud plátce dle § 7a a násl. zákona o podpoře výroby elektřiny srazil, vybral a odvedl odvod. Žalobce dále namítal, že právní úprava solárního odvodu porušuje ústavně garantovaná práva žalobce jako investora, zejména princip legitimního očekávání, zásadu přiměřenosti, princip rovnosti účastníků a požadavek právní jistoty včetně zákazu retroaktivity. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadená rozhodnutí byla potvrzena, neboť žalovaný shledal postup plátce daně zákonným, bylo postupováno v souladu s platnou právní úpravou. Námitkou ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný nemohl zabývat, neboť protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nepřísluší hodnotit žalovanému, ale Ústavnímu soudu ČR. Krajský soud usnesením ze dne 29.2.2012 řízení přerušil, neboť u Ústavního soudu byl podán návrh na zrušení mimo jiné ustanovení § 7a – 7i, § 8 v části „s výjimkou kontroly odvodu a jeho správy“ a ustanovení článku II. bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud tento návrh na zrušení uvedených ustanovení nálezem Pl. ÚS 17/11 ze dne 15.5.2012 zamítl. Soud proto rozhodl dle § 48 odst. 5 s.ř.s., že se v řízení pokračuje, neboť odpadla překážka v řízení. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předmětem přezkoumání je rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho stížnost na postup společnosti za účasti E.ON Distribuce, a.s. při srážce a odvedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření, kdy žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období. Žalobce vytýká napadenému rozhodnutí formální nedostatky, a to že u napadeného rozhodnutí chybí uvedení oprávněné úřední osoby i datum vyhotovení. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že na předmětném rozhodnutí je uvedeno datum podpisu, tak jak je stanoveno daňovým řádem, nikoliv datum vyhotovení jak se žalobce nesprávně domnívá. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že u vizuální reprezentace uznávaného elektronického podpisu je uvedeno i datum podpisu, které lze ověřit ve vlastnostech podpisu, kde jsou obsaženy veškeré požadované údaje, tedy kromě uvedeného označení uživatele i data podpisu a další zákonem požadované náležitosti certifikátu mimo jiné i údaj o vystaviteli tohoto certifikátu, kterým je v daném případě První certifikační autorita a.s., jíž byla udělena akreditace k poskytování certifikačních služeb. Nedůvodná je i námitka ohledně neuvedení oprávněné úřední osoby, neboť předmětné rozhodnutí bylo podepsáno uznávaným elektronických podpisem vystaveným pro Ing. M. B., vedoucí oddělení, která dle sdělení žalovaného je pracovně zařazena jako vedoucí oddělení daně z příjmů právnických osob, ovšem pro účely elektronického podpisu je v textu uveden pouze název funkce vedoucí oddělení. Z organizačního i podpisového řádu žalovaného vyplývá, že v dané věci je Ing. M. B. úřední osobou oprávněnou k podepisování rozhodnutí. Nedůvodná je výhrada žalobce, že v napadeném rozhodnutí chybí vyjádření skutečnosti, že se na rozhodnutí nachází otisk úředního razítka, neboť z ustanovení § 102 písm. g) daňového řádu vyplývá, že podpis úřední osoby s uvedením jména, příjmení a pracovního zařazení a otisk úředního razítka lze nahradit uznávaným elektronickým podpisem úřední osoby. Z toho je zřejmé, že otisk úředního razítka je obligatorní náležitostí v případě rozhodnutí vydávaného v písemné podobě a doručovaného poštovní přepravou, nikoliv doručovaného v elektronické podobě. V tomto směru tedy nedošlo ze strany žalovaného k žádnému pochybení. K výhradě žalobce, že na jemu doručeném rozhodnutí byl připojen podpis neznámé platnosti ze dne 30.9.2011 znějící na jméno Ing. M. B., vedoucí oddělení, a to bez bližšího uvedení, o jaké oddělení se jednalo, soud uvádí, že tato okolnost nemá vliv na platnost uvedeného rozhodnutí, neboť se zřejmě jednalo o technické problémy na jeho straně. Žalobce měl možnost nechat provést autorizovanou konverzi dokumentu, případně požádat o vydání a zaslání kopie napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá rozpor zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s Ústavou ČR a s Listinou základních práv a svobod. Soud poznamenává, že zákonem č. 402/2010 byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010. Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem je provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. Ústavnímu soudu byl předložen návrh na posouzení shora uvedeného zákona. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 17/11 dospěl k závěru, že návrh důvodný není, pokud jde o tvrzenou protiústavnost obsahu napadených ustanovení. Ústavní soud se v uvedeném nálezu zabýval otázkou ústavnosti zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření novelizací zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb. a přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb.. Uvedenou novelou došlo v důsledku vložení nového ustanovení § 7a a násl., kterými se zavádí odvod za elektřinu ze slunečního záření, ke změně výše podpory, která je provozovatelům fotovoltaických elektráren poskytována. K námitce retroaktivity bylo konstatováno Ústavním soudem, že ustanovení § 7a – 7i působí v zásadě účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází právě o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jímž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná, tedy předmětem odvodu vůbec není elektřina vyrobená před účinností zákona. Ústavní soud při posouzení návrhu vzal za východisko situaci, která vedla k přijetí této úpravy. Jednalo se o stav, kdy rychlý rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů energie, který byl způsoben zejména skokovým pádem cen fotovoltaických panelů, způsobil růst výše nákladů na její financování, což vedlo k přehodnocení dosavadního postoje státu k veřejné podpoře výroby energie. Ústavní soud shledal, že toto opatření mělo charakter tzv. nepravé retroaktivity; o pravou retroaktivitu se nejednalo, neboť je zřejmé, že období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná. Předmětem odvodu tedy není elektřina vyrobená před účinností zákona. Dle nálezu Ústavního soudu pravá retroaktivita je přípustná jen výjimečně, zatímco nepravá je obecně přípustná, je v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, je-li vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování klamavé důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti. Ústavní soud neshledal na straně provozovatelů fotovoltaických elektráren ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní stanovené ceny za elektřiny z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů bez jejího dalšího krácení odvodem, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad výše zmíněným veřejným zájmem na jejím snížení. Soud rovněž shledal v souvislosti se zachováním návratnosti investice do daného typu elektráren a tím i zachování podstaty a smyslu dotčeného základního práva vlastnit majetek, relevantní ekonomické důvody pro daná opatření a možnost danou zákonodárci přehodnotit výši podpor s ohledem na vývoj situace. Ústavní soud neshledal porušení ústavního principu rovnosti v případě dotčených provozovatelů elektráren, neboť opatření zákonodárce bylo racionální, přiměřené a prosté svévole. Ústavní soud v nálezu uzavřel, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce. Princip právní jistoty totiž nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, ta podléhá mimo jiné sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu. Ústavní soud tedy shledal, že shora uvedená úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a návrh byl zamítnut. S ohledem na tento závěr Ústavního soudu je námitka žalobce ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 Sb. s ústavním pořádkem a s principem zákazu retroaktivity zcela nedůvodná. Nedůvodná je i výhrada žalobce, že nerovnost postavení účastníků je založena skutečností, že o stížnosti proti postupu plátce daně rozhoduje sám správce daně, nikoliv tedy nestranný subjekt v případě, že tato pravomoc vyplývá ze zákona – z ustanovení § 237 odst. 3 daňového řádu, dle něhož nesouhlasí-li poplatník s postupem plátce daně, může podat stížnost na jeho postup. Jestliže finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl shledán souladným s ústavním pořádkem, je napadeného rozhodnutí věcně správné. Soud proto žalobu dle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval. Zúčastněné osobě nebyla náhrada nákladů řízení přiznána dle § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť soudem jí nebyla ukládána žádná povinnost. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 22. srpna 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.