10 Af 168/2011
č. j. 10 Af 168/2011-30
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 168/2011-30
- NSS 8 Afs 67/2012-32
Citované zákony (10)
Rubrum
10Af 168/2011 – 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Otín Green Power s.r.o. se sídlem Jesenice u Prahy, Vestec, Víděňská 172, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 30.9.2011 č.j. 4493/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F.A. Gerstnera 2151/6, zast. JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 2, t a k t o :
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e. Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 16.11.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 29.7.2011 č.j. 362822/11/077910302673, kterým byla zamítnuta stížnost na postup plátce daně na základě Pokračování - 2 - 10Af 168/2011 ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7e a 7g zák. č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve znění pozdějších předpisů a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce napadenému rozhodnutí vytkl formální i právní nedostatky. Rozhodnutí, které bylo vydáno v elektronické podobě chybí uvedení oprávněné úřední osoby i datum vyhotovení jakož i vyjádření, že se na něm nachází otisk úředního razítka. Z přiloženého podpisu nebylo možno dovodit, zda se skutečně jednalo o zaručený elektronický podpis. Rozhodnutí dále založilo nerovnost práv osob zúčastněných v daňovém řízení, argumentace žalovaného je diskriminační a retroaktivně zasahující do zákonem garantovaných cen a legitimního očekávání. Dle názoru žalobce je třeba, aby soud předložil věc Ústavnímu soudu, aby posoudil, zda zákon, který má být aplikován je v souladu s ústavním pořádkem. Žalobce k tomu poukázal na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu. Soudu žalobce navrhl přerušení řízení a meritorně navrhl zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Formální nedostatky rozhodnutí žalovaný odmítl. Rozhodnutí je podepsáno uznávaným elektronickým podpisem, ve kterém je uvedeno pracovní zařazení oprávněné úřední osoby. Správnost postupu žalovaného vyplývá z interních předpisů žalovaného. Datum vyhotovení je uveden u vizuální prezentace uznávaného elektronického podpisu. K chybějícímu otisku úředního razítka žalovaný uvedl, že je nahrazen uznávaným elektronickým podpisem. Žalovaný tyto námitky označil za účelové. Žalovaný dále odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Hodnotil tedy aplikaci právního předpisu a uzavřel, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť tak správci daně nepřísluší, aby hodnotil soulad jednotlivých právních norem s ústavním pořádkem. Žalobcem odkazovaný nález Ústavního soudu není na projednávanou věc aplikovatelný. Totéž soudí žalovaný i o ostatních nálezech Ústavního soudu a rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, kterými žalobce v žalobě argumentoval. III. Obsah správních spisů (4) Ze spisů finančních orgánů vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (5) Žalobce měl uzavřenu smlouvu se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v měsíci lednu a únoru 2011. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb. Pokračování - 3 - 10Af 168/2011 (6) Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, kterou správce daně posoudil rozhodnutím ze dne 29.7.2011 jako nedůvodněnou a zamítl ji. V odůvodnění je uvedeno, že plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy, Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. (7) Proti rozhodnutí správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR. IV. Průběh řízení před správním soudem (8) Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27.3.2012 řízení přerušil z důvodu podání návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů Ústavnímu soudu. Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. nálezem ze dne 15.5.2012 č.j. Pl.ÚS 17/11 zamítl. Soud proto rozhodl podle § 48 odst. 5 s.ř.s., že se v řízení pokračuje, neboť odpadla překážka řízení. V. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (10) Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížnosti správcem daně na postup společnosti E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl. Pokračování - 4 - 10Af 168/2011 (11) Žalobce především rozhodnutí vytkl formální vady, a to absenci uvedení oprávněné úřední osoby, datum vyhotovení a vyjádření, že je v něm uveden otisk úředního razítka, dále namítl rozpor zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s ústavně právními principy s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod. Zdůraznil porušení principu právní jistoty, ochrany důvěry v právo a legitimního očekávání zásadním a neospravedlnitelným způsobem. Rovněž poukázal na založení nerovnosti práv zúčastněných osob a připomněl zákaz retroaktivity, kterou v dané souvislosti shledává. (12) K tomu soud především poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny a sazba činí 26 %. Zákon upravuje způsob výběru odvodu a stanoví povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. (13) Pro posouzení převážné části námitek vyslovených žalobcem v žalobě postupoval soud podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2012 č.j. Pl. ÚS 17/11, kterým Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Neshledal tvrzenou protiústavnost napadených ustanovení zákona, neboť se zabýval ústavností zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření (novelizace zákona č. 180/2005 Sb. zákonem 402/2010 Sb.), přezkoumával ústavnost uvalení daně darovací na bezplatné použití povolenek (novelizace zákona č. 357/1992 Sb.) a ústavnost článku II. bod 2 – přechodných ustanovení zákona č. 346/2010 Sb., kterým se do budoucna ruší osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (příjmy z provozu solárních zařízení). Ústavní soud dovodil, že zavedením odvodu za elektřinu ze slunečního záření došlo v podstatě ke změně výše podpory, která je provozovatelům FVE poskytována. Ustanovení § 7a – 7i působí účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jimž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, účinností právního předpisu teprve počíná, předmětem odvodu není elektřina vyrobená před účinností zákona. Ústavní soud konstatoval obecnou přípustnost nepravé retroaktivity. Uvedl v této souvislosti ke zmiňovanému pojmu legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem, že byl hodnocen v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud posuzoval i hledisko proporcionality a zájem provozovatelů FVE na zachování zákonem stanovené ceny bez dalšího krácení odvodem, který neshledal. Ústavní soud konstatoval, že je prioritní, že i po přijetí legislativních změn zůstala zachována podpora využití obnovitelných zdrojů energie v míře, která zajistí garanci výše příjmů. Neshledal diskriminaci výrobců solární energie, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2010 oproti těm, kteří uvedli výrobny do provozu dříve. Nebyl porušen princip ústavní rovnosti. V citovaném nálezu je vysloven závěr, že přijetím zpochybněné právní úpravy se nejednalo o zásah, který by ve svém důsledku znamenal porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již se jedná o právo vlastnické či svobodu podnikání, případně nerespektování základních náležitostí demokratického a právního státu. Zpochybněná zákonná ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem. Pokračování - 5 - 10Af 168/2011 (14) Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu s odůvodněním v něm uvedeným dospěl soud k závěru, že odvod nebyl v rozporu s právním řádem České republiky. Zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů nebyly porušeny. Nedošlo k porušení ani dalších principů, a to důvěry v právo, zákazu retroaktivity, porušení principu přiměřenosti a rovnosti. Soud neshledal ani rozpor odvodu s ústavním pořádkem či protiprávnost výběru odvodu nebo protiprávní jednání distributora. Právě těmito námitkami se podrobně zabýval ve výše citovaném nálezu Ústavní soud ČR. Soud z toho důvodu na toto odůvodnění odkazuje. Pokud finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl Ústavním soudem hodnocen jako souladný s ústavním pořádkem, je rozhodnutí věcně správné. Nejedná se o nesprávné právní posouzení věci. (15) Žalobcem namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být řešena daňovými orgány, neboť těm nepřísluší posuzovat soulad jednotlivých právních norem s ústavou nebo ústavními zákony ČR. Žalobcem odkazované nálezy Ústavního soudu či Evropského soudu pro lidská práva nemohla být v dané věci využita, neboť v konkrétní záležitosti rozhodl ústavní soud, jak bylo výše vysvětleno a tímto nálezem je soud jednoznačně vázán. Soud proto nemohl přisvědčit žalobci, že právní normy aplikované v souzené věci byly neústavní a postup daňových orgánů nezákonný. (16) Soud neshledal ani žalobcem namítané formální nedostatky, které by měly vliv na zákonnost rozhodnutí. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno v elektronické podobě a splnilo zákonné požadavky podle Směrnice 1999/93/EC Evropského parlamentu a Rady EU a zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu v platném znění. Bylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem včetně uvedení názvu funkce pracovnice určené interními předpisy žalovaného k podepisování, jakož i dalšími náležitostmi, které stanoví daňový řád. Žalobce navíc neuvedl, zda využil možností nabízených daňovým řádem k odstranění jeho pochybností, a to nahlédnutím do daňového spisu, vydání kopie rozhodnutí či zajištěním autorizované konverze dokumentu. VI. Závěr, náklady řízení (17) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná zamítnuta. (18) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval. Zúčastněné osobě nebyla náhrada nákladů řízení přiznána podle ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního Pokračování - 6 - 10Af 168/2011 soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 24. září 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka