10 Af 175/2011
č. j. 10 Af 175/2011-35
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
10Af 175/2011- 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Sanitec, s.r.o., se sídlem Tábor, Komenského 2501, zastoupeného JUDr. Jiřím Pánkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2.9.2011, č.j. 3247/11-1700, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 2. 9. 2011, č.j. 3247/11-1700 s e z r u š u j e pro vady řízení a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.640,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 18.11.2011 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 11.4.2011, kterými byl žalobci uložen odvod za porušení rozpočtové kázně dle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech tak, že odvolání bylo zamítnuto a napadená rozhodnutí byla potvrzena. Pokračování -2- 10Af 175/2011 Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, neboť žalovaný se řádně nevypořádal s uplatněnými námitkami, jestliže akceptoval závěry správce daně, že nemůže posuzovat logičnost, systematičnost a návaznost bodů v jednotlivých článcích dohod, které žalobce uzavřel s úřady práce. Takový závěr žalovaného při neprovedení navrhovaných důkazů je dle žalobce v rozporu s daňovým řádem. O obsahu právních úkonů, kterými byly předmětné smlouvy uzavřeny mezi žalobcem a Úřadem práce v Liberci, Hradci Králové a Pardubicích, zejména co do sankčních ustanovení, byly zjištěny pochybnosti, které nebyly odstraněny, přestože byly významné pro zhodnocení skutečností rozhodných pro posouzení skutečného obsahu těchto právních úkonů. Žalobce si byl vědom, že v případě sankčních ustanovení bude za porušení svých povinností postižen sankcí ve výši 2% tak, jak bylo ve všech smlouvách v písemné formě vyjádřeno, přičemž vycházel ze vzorové smlouvy o financování, která byla uvedena pod bodem 16 jako příloha. Žalobce uzavřel smlouvy s osmi úřady práce, z nichž pět stanovilo sankční podmínky shodně se vzorovou smlouvou a u tří došlo k odchýlení od shora uvedené smlouvy, kdy namísto stanovení sankce dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech bylo uvedeno ustanovení § 44a odst. 4 písm. c) uvedeného zákona. K tomuto pochybení došlo administrativním nedopatřením, vážným projevem vůle účastníků těchto smluv bylo, tyto smlouvy uzavřít v souladu se smlouvou vzorovou, která byla všemi stranami i dohlížejícími orgány akceptována. Ze strany žalovaného došlo k neobjektivnímu hodnocení důkazů, zejména obsahu dohod o poskytnutí příspěvku a nepochybil neprovedením navrhovaných důkazů – výslechů osob, které dohody podepisovaly. Dle žalobce měl být proveden výslech pracovníků úřadů práce. Žalobce namítá i účelovost jednání správce daně, který měl snahu pouze docílit vyměření naříkaných sankcí. V průběhu daňové kontroly byly žalobci předloženy tři verze zprávy o výsledku kontroly, které byly postupně opravovány. K návrhu žalobce správce daně učinil dotaz u Úřadu práce v Liberci, Hradci Králové a Pardubicích. O výsledku tohoto šetření žalobce neinformoval, naopak získané poznatky z tohoto šetření před žalobcem tajil, s písemným vyjádřením těchto úřadů práce byl žalobce seznámen až při projednávání druhé verze zprávy o výsledku kontroly. Žalovaný se důsledně nevypořádal s námitkou započtení soukromého spolufinancování žalobcem v částce 298.471,41 Kč na projektu vztahujícím se k dohodě o poskytnutí příspěvku uzavřené s Úřadem práce v Liberci. Žalobce namítá nepravdivost tvrzení žalovaného, ohledně neposkytování součinnosti v průběhu daňové kontroly a vyhýbání se projednat zprávu o daňové kontrole ve vztahu ke správnému uvedení data projednání této zprávy. Žalovaný se rovněž řádně nevypořádal s námitkou žalobce vyjadřující rozpor ve zprávě o daňové kontrole, ve které se uvádí, že bude uložena sankce dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, když v napadených výměrech správce daně byla uložena sankce podle § 44 odst. 1 písm. c) citovaného zákona. Závěrem žalobce namítá nepřiměřenou tvrdost, která vydáním napadených rozhodnutí žalovaného i správce daně v tomto případě vznikla. Žalobce využil všech důkazních prostředků, na které nebyl v rámci daňového řízení brán zřetel a správce daně v rozporu s daňovým řádem neprovedl navrhované důkazy, nevyjádřil se dostatečně k jeho námitkám, proto má za to, že byl zkrácen na svých právech. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Správce daně při kontrole dospěl k závěru, že došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách, proto bylo namístě uložit žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně. Při stanovení výše odvodu vycházel správce daně z obsahu jednotlivých smluv uzavřených žalobcem s úřadem práce a vzhledem k tomu, že text dohod se lišil v části určující sankci za porušení rozpočtové kázně, stanovil správce daně výši odvodu v rozdílné výši, avšak vždy přesně podle znění dohody. Stoprocentní odvod uložil správce daně v případech smluv uzavřených žalobcem s Úřady práce v Liberci, Pardubicích a Pokračování -3- 10Af 175/2011 Hradci Králové. Text těchto dohod je jasný, smluvená sankce je určena dle § 44 odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech, což odpovídá výši 100% příspěvku, poskytnutého ze státního rozpočtu. Správce daně při uložení odvodu vyšel z přesného znění předmětných dohod. S ohledem na písemná vyjádření zainteresovaných úřadů práce neprovedl navrhované výslechy osob, které předmětné dohody s žalobcem uzavíraly. Provedení těchto důkazů považoval správce daně za nadbytečné a nehospodárné. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce ohledně započtení spolufinancování projektu v Liberci, neboť na straně 5 napadeného rozhodnutí žalovaný zdůvodnil správný postup správce daně, který zohlednil vlastní finanční prostředky vložené žalobcem do projektu profesního rozvoje instalatérů. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí i ze zprávy o kontrole je zřejmé, že soukromé spolufinancování projektu žalobcem bylo při stanovení výše odvodu zohledněno a žalobce nebyl poškozen. Žalobce považuje za rozhodující důkaz dohody o poskytnutí příspěvku ze státního rozpočtu ČR v rámci operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Jejich obsah nemohla převážit vyjádření úřadů práce, jestliže dohody uzavíral žalobce s jednotlivými úřady práce samostatně, a proto i dohodnuté smluvní podmínky se mohly lišit. Žalobou napadené rozhodnutí považuje proto žalovaný za rozhodnutí vydané v souladu se zákonem. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Správce daně zahájil dne 22.9.2009 u žalobce daňovou kontrolu skutečností rozhodných pro případné stanovení povinnosti odvodu za porušení rozpočtové kázně dle § 44 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, z prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu na základě dohod uzavřených mezi žalobcem a jednotlivými úřady práce v ČR, podle kterých byly poskytnuty příspěvky na realizaci projektů profesního rozvoje instalatérů. Pravidla používání těchto finančních prostředků byla stanovena závaznými předpisy, a to operačním programem Rozvoj lidských zdrojů, podle kterého byl žalobce jako příjemce dotace zavázán postupovat v souladu s tímto operačním programem Rozvoje lidských zdrojů. Kontrola správce daně vycházela z nedostatků zjištěných Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který shledal porušení povinností v nesprávně provedeném výběrovém řízení z titulu rozdělení zakázek při výběrových řízeních a z titulu nesprávného stanovení dílčích hodnotících kritérií v rámci základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky. Tato porušení nepovažoval za významná. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže uložil žalobci za toto porušení pokuty ve výši od 1.000,- do 11.000,- Kč. Správce daně kontrolou zjistil, že žalobce nesplnil podmínky dohody uskutečňovat zadávání zakázek v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, a to na základě ustanovení § 18 odst. 3 z důvodu rozdělení zakázek a z důvodu netransparentního stanovení dílčích hodnotících kritérií v rámci základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky, a proto byl dle správce daně důvod k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. Správce daně vyzval k součinnosti Úřad práce v Liberci, v Pardubicích i v Hradci Králové. Požadoval vyjádření k obsahu dohod o poskytnutí příspěvku ze státního rozpočtu ČR v rámci operačního programu. Z odpovědi Úřadu práce v Hradci Králové vyplývá, že považuje za chybně stanovenou sankci za porušení rozpočtové kázně ve výši 100%, přičemž za původní záměr dohody označuje sankci ve výši 2% z celkové částky příspěvku. Ve vyjádření Úřadu práce v Liberci je uvedeno, že smlouvu uzavřenou s žalobcem považuje za platnou a připouští též, že za porušení rozpočtové kázně ve smyslu nesprávně provedeného výběrového řízení dle této dohody náleží sankce odvod ve výši 100% celkové částky příspěvku. Navrhuje, aby za zjištěné porušení kázně byla žalobci uložena správcem daně Pokračování -4- 10Af 175/2011 sankce mírnější, tedy jen ve výši 2% z celkové výše příspěvku. Úřad práce v Pardubicích se k odvodu nevyjádřil. O výsledku kontroly byla sepsána správcem daně zpráva, která byla dne 11. 1. 2010 dle protokolu o ústním jednání zapůjčena k nahlédnutí žalobci s tím, že bude vrácena do 15ti dnů. Z obsahu protokolu o ústním jednání ze dne 26. 1. 2010 vyplývá, že se žalobcem byla projednávána zpráva o výsledku kontroly, ke které žalobce předložil vyjádření ze dne 25.1.2010. Správce daně dne 15. 2. 2010 odpověděl na vyjádření žalobce ke zprávě o výsledku kontroly. Z obsahu protokolu o ústním jednání ze dne 19. 4. 2010, kdy předmětem jednání bylo projednání zprávy o výsledku kontroly, vyplývá, že žalobci byla předána zpráva o výsledku kontroly, a to pracovní verze zprávy, k nahlédnutí. Žalobce se dne 3. 5. 2010 písemně vyjádřil ke zprávě o výsledku kontroly, namítal, že ve zprávě o kontrole není uvedena skutečnost svědčící o projednání neplatnosti dohody s příslušnými úřady práce. Zpráva o výsledku kontroly byla s žalobcem projednána dne 25. 1. 2011 s tím, že žalobce sdělí ve lhůtě 15ti dnů vyjádření a bude navrhovat další důkazy. Následně byla zpráva o daňové kontrole doručena žalobci, a to dne 4. 3. 2011 s tím, že zpráva byla se žalobcem projednána dne 12. 4. 2011, což je stvrzeno podpisem právního zástupce žalobce. Po ukončení daňové kontroly správce daně vydal platební výměry, kterými byly vyměřeny odvody do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně. Žalobce se neodvolal proti šesti z těchto rozhodnutí, neboť souhlasil s vyměřením sankce ve výši 2%, byl si vědom své povinnosti zaplatit 2% sankci v souladu se závaznými podmínkami. Proti platebním výměrům, kterými byly vyměřeny sankce odvodu ve výši 100% poskytnuté finanční podpory, podal žalobce odvolání, neboť nesouhlasil s vyměřením odvodu do státního rozpočtu za porušení pracovní kázně ohledně Úřadu práce Liberec, Hradec Králové a Pardubice, se kterými žalobce uzavřel předmětné dohody. Žalobce zejména namítal, že správce daně neprovedl objektivní hodnocení důkazů, zejména obsahu předmětné dohody v souvislosti s provedeným zjištěním v této věci v průběhu kontroly, když neprovedl navrhované důkazy, a to výslechy účastníků předmětných smluv. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto, neboť byl správně stanoven odvod podle znění dohody uzavřené mezi žalobcem a Úřadem práce v Liberci, Hradci Králové a Pardubicích dle § 44 odst. 4 písm. c) zákona o veřejných zakázkách ve výši 100%. Žalovaný vycházel z dohod, které žalobce uzavřel s jednotlivými úřady práce ohledně smluvních podmínek. Výslechy navrhovaných osob nebyly žalovaným provedeny pro nadbytečnost. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel s Úřadem práce v Hradci Králové, v Liberci a v Pardubicích dohody o poskytnutí příspěvku ze státního rozpočtu ČR v rámci operačního programu Rozvoj lidských zdrojů, spolufinancovaného ze státního rozpočtu ČR a Evropského sociálního fondu na realizaci projektů profesního rozvoje instalatérů, přičemž v těchto dohodách v části určující sankci za porušení rozpočtové kázně byla stanovena výše odvodu v rozdílné výši oproti obsahu jednotlivých smluv uzavřených žalobcem s Úřady práce v Liberci, Ostravě, Plzni, Českých Budějovicích, Jihlavě, Hradci Králové, Pardubicích a v Praze, kdy byla výše odvodu stanovena ve výši 2% z celkové částky příspěvku poskytnutého ze státního rozpočtu. Žalobce Pokračování -5- 10Af 175/2011 připustil porušení povinností v nesprávně provedeném výběrovém řízení podle zákona o veřejných zakázkách, a to konkrétně ustanovení § 18 odst. 3 z důvodu rozdělení zakázek při výběrovém řízení a ustanovení § 55 odst. 3 a § 25 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, z důvodu netransparentního stanovení dílčích hodnotících kritérií v rámci základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky. Nesouhlasil však s odvodem ve výši 100% na základě dohod o poskytnutí příspěvku, které uzavřel s Úřadem práce v Liberci, Pardubicích a Hradci Králové, ve kterých byla smluvena sankce dle § 44a odst. 4 písm. c) rozpočtových pravidel, neboť dle žalobce správně mělo být v dohodách uvedeno, že se jedná o sankci dle § 44a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel. Žalobce má za to, že došlo administrativním nedopatřením k pochybení, neboť vážným projevem vůle účastníků těchto smluv bylo uzavřít v souladu se smlouvou vzorovou smlouvu, ve které měla být stanovena sankce dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech tak, jak je uvedeno i v uvedené vzorové smlouvě. Žalobce za účelem ověření, zda se jednalo o administrativní pochybení, navrhoval vyslechnout účastníky (statutární zástupce) smluv o poskytnutí dotace k obsahu uvedených smluv, jaký byl vážný projev vůle účastníků těchto smluv, ohledně uvedené sankce. Při stanovení výše odvodu vycházel správce daně z obsahu smluv, které žalobce s Úřady práce v Liberci, Pardubicích a Hradci Králové uzavřel s tím, že text těchto dohod je jasný, smluvená sankce byla určena dle § 44a odst. 4 písm. c) rozpočtových pravidel. Z § 44a odst. 4 písm. b) zákona o veřejných zakázkách vyplývá, že odvod za porušení rozpočtové kázně činí v případě neoprávněného použití prostředků dotace obsahující prostředky od Evropské unie, v rozhodnutí, o níž byly uvedeny jedna nebo více částek procent, toto procento z celkové částky dotace v každém jednotlivém případě uvedeném v rozhodnutí; při neoprávněném použití prostředků dotace, kterým je nesplnění více podmínek, z nichž u každé je v rozhodnutí uvedena procentní částka, nebo kterým je více nesplnění podmínek, z nichž u každého je v rozhodnutí uvedena procentní částka, se procentní částky sčítají, avšak odvod za porušení rozpočtové kázně nemůže být vyšší než celková částka dotace. Dle písm. c) uvedeného ustanovení v ostatních případech částku, v jaké byla porušena rozpočtová kázeň. V daném věci žalobcem byly uzavřeny dohody o poskytnutí příspěvku ze státního rozpočtu, přičemž žalobce si byl vědom, že v případě sankčních ustanovení bude za porušení svých povinností postižen sankcí ve výši 2%, jak bylo v některých smlouvách v písemné formě vyjádřeno, přičemž předtím byl seznámen se vzorovou smlouvou o financování – rozhodnutí o poskytnutí dotace, kdy v části D odstavec 1 vzorové smlouvy je stanovena za porušení při zadávání zakázek sankce odvodu ve výši 2% z celkové částky dotace, která následuje dle § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Ve smlouvách o poskytnutí příspěvku, které žalobce uzavřel s Úřadem práce v Liberci, Hradci Králové a v Pardubicích je však uvedena sankce za porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 4 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech, z čehož je zřejmé, že u těchto úřadů došlo ke změně obsahu smlouvy v porovnání se vzorovou smlouvou, když namísto stanovení sankce podle ust. § 44a odst. 4 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech bylo uvedeno ust. § 44a odst. 4 písm. c) tohoto zákona. S ohledem na změnu obsahu těchto smluv oproti vzorové smlouvě je zřejmé, že došlo k písařské chybě při vypracování uvedených smluv, proto správce daně pochybil, nevyslechl-li účastníky smluv za účelem zjištění, jaký byl projev vůle účastníků těchto smluv, zda uzavřít uvedenou smlouvo v souladu se smlouvou vzorovou. K výslechu zástupců úřadů práce a žalobce měl správce daně přistoupit i s ohledem na obsah vyjádření Úřadu práce v Hradci Králové, který ve vyjádření dne 22. 2. 2010 uvedl, že považuje za chybně stanovenou sankci za porušení rozpočtové kázně ve výši 100%, neboť původní záměr Pokračování -6- 10Af 175/2011 dohody byla sankce ve výši 2% z celkové částky příspěvku. Rovněž Úřad práce v Liberci ve vyjádření ze dne 1. 3. 2010 připustil, že za porušení rozpočtové kázně ve smyslu nesprávně provedeného výběrového řízení měla být uložena správcem daně sankce jen ve výši 2%. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný neprovedl objektivní hodnocení důkazů, obsahu dohody o poskytnutí příspěvků a zejména neprovedl navrhované důkazy – výslechy účastníků předmětných smluv za účelem zjištění, jaký byl vážný projev vůle účastníků těchto smluv ohledně uložení sankce ve smyslu ustanovení § 44a odst. 4 zákona č. 218/2000 Sb. Žalobce navrhoval, aby soudem byl proveden výslech účastníků (statutárních zástupců) smluv o poskytnutí dotace, a to za žalobce Ing. M.K. za Úřad práce Liberec PhDr. K.S., za Úřad práce Hradec Králové Mgr. M.H. a za Úřad práce Pardubice Ing. P.K. a výslech svědka Ing. J.Š. – zaměstnance žalobce, který byl pověřen výkonem agendy související s realizací operačního programu Rozvoj lidských zdrojů. Tento návrh žalobce byl zamítnut, neboť soud dle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud proto nepřistoupil k výslechu uvedených svědků a návrh žalobce na výslech shora těchto svědků zamítl. Nad to předpokládané doplnění dokazování je značného rozsahu a ani proto není úkolem soudu. Námitka žalobce o účelovosti jednání správce daně uložit obvod důvodná není, neboť z obsahu správního spisu nevyplývá, že by správce daně před žalobcem tajil poznatky zjištěné od Úřadu práce v Liberci, Hradci Králové a Pardubicích. Žalobce namítá, že se žalovaný důsledně nevypořádal s námitkou započtení soukromého spolufinancování v částce 298.471,41 Kč na projektu vztahujícím se k dohodě o poskytnutí příspěvku uzavřené s Úřadem práce v Liberci. Žalovaný v odůvodnění v této záležitosti uvedl, že z celkových nákladů na akci ve výši 1.492.357,04 Kč byly kryty náklady z vlastních prostředků žalobce ve výši 298.471,41 Kč a z prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu byly kryty náklady ve výši 1.193.855,63 Kč, když ke krytí nákladů za služby dodavatele ve V-studioS, s.r.o. ve výši 1.189.400,- Kč byly použity vlastní finanční prostředky žalobce ve výši 200.640,- Kč a ze státního rozpočtu ve výši 988.760,- Kč s tím, že zbytek vlastních finančních prostředků ve výši 97.000.831.041,- Kč použil žalobce na krytí jiných nákladů. Tyto skutečnosti dle žalobce nejsou uvedeny ve zprávě o kontrole a jeví se proto žalobci jako nepřezkoumatelné. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný na straně 5 zdůvodnil postup správce daně, který zohlednil vlastní finanční prostředky vložené žalobcem do projektu profesního rozvoje instalatérů a rovněž odkázal i na stranu 11 zprávy o kontrole, kde je podrobný rozpis poskytnutého příspěvku a následně je blíže uvedena výše příspěvku proplaceného dodavateli V-studioS, s.r.o., který vzešel z nesprávně provedeného výběrového řízení. Z uvedeného vyplývá, že spolufinancování projektu žalobcem bylo správcem daně zohledněno i řádně zdůvodněno, proto žalobcem uvedená námitka není důvodná. Zcela nerozhodná je skutečnost, že shora uvedené údaje nebyly obsaženy ve zprávě o kontrole. Žalobce namítá nepravdivost tvrzení žalovaného o neposkytnutí součinnosti v průběhu daňové kontroly a neustálého vyhýbání se projednat zprávu o daňové kontrole ve vztahu ke správnému uvedení data projednání této zprávy. Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by se žalobce vyhýbal projednat zprávu o daňové kontrole, ovšem z postupu žalobce je zřejmé, že opakovaně požadoval stanovení lhůty za účelem vyjádření se ke zprávě Pokračování -7- 10Af 175/2011 o daňové kontrole, kdy správce daně opakovaně byl nucen kontaktovat žalobce k projednání a převzetí a žalobce měnil termíny k jejímu projednání kontrolní zprávy a k převzetí. Správce daně následně doručil žalobci zprávu o daňové kontrole do vlastních rukou dne 4. 3. 2011. Dle žalobce se žalovaný řádně nevypořádal s jeho námitkou ohledně rozporu mezi zprávou o daňové kontrole správce daně, ve které uvádí, že bude uložena sankce podle § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, přičemž v napadených platebních výměrech byla správcem daně uložena sankce podle § 44a odst. 1 písm. c). Uvedená výhrada žalobce je důvodná, neboť se jedná o podřazení správního deliktu právní normě, přičemž obě míří na jinou skutkovou podstatu zakládající následný postih. Za takové situace nelze nesprávné označení předpisu, podle kterého bude postupováno, považovat za chybu v psaní. Důvodná je námitka žalobce o nepřiměřené tvrdosti, která vydáním napadených rozhodnutí žalobci vznikla, jestliže žalobce realizoval v rámci operačního programu Rozvoj lidských zdrojů zvýšení kvalifikace instalatérů, kdy vynaložil ze svých prostředků téměř dvojnásobnou částku, která na tuto akci mu byla poskytnuta z veřejných prostředků a kromě toho mu ještě bylo vyměřeno i penále. Uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně je tak zcela nepřiměřené a je i v rozporu se závazným předpisem, a to zejména s ustanovením § 44a odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb. Soud proto z důvodů shora uvedených, kdy správce daně zejména neprovedl navrhované důkazy za účelem zjištění projevu vůle účastníků smluv o poskytnutí příspěvku, přičemž obsah konkrétních smluv neodpovídá § 44a odst. 4 zákona o rozpočtových pravidlech, zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s, kdy žalobce, který byl v řízení úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11.640,-Kč. Náklady řízení představují tři úkony právní pomoci po 2 100,- Kč, 3 x 300,- Kč režijní paušál a daň z přidané hodnoty ve výši 1.440,- Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování -8- 10Af 175/2011 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 21. března 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.