10 Af 20/2013

Rubrum

10Af 20/2013 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudců JUDr. Ing. Zdeňka Strnada, Ph.D. a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce KAPS Comm, s.r.o., IČ 472 37 945, sídlem v Českém Krumlově, Kaplická 161, zastoupeného Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem v Českém Krumlově, Latrán 193, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 22.11.2012, č.j. 8444/12 - 1500, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 16.1.2013 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 22.11.2012, č.j. 8444/12-1500, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu v Českém Krumlově ze dne 10.9.2012 č.j. 103544/12/082910306388, kterým byl žalobce vyrozuměn o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností – daně z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou dle zvláštní sazby za zdaňovací období od 1.1.2011 do 31.12.2011. Pokračování - 2 - 10Af 20/2013 (2) Žalobce pokládá napadené rozhodnutí za nesprávné, neboť ust. § 164 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též daňový řád) nelze vykládat v tom smyslu, že na jeho základě je správce daně oprávněn bez dalšího přijmout platbu na konkrétní daň subjektu, který není k této dani registrován a nevzniká mu tedy žádná povinnost daň uhradit a dále nijak nekontaktovat osobu, která úhradu daně provedla a stejně ani osobu, která podle variabilního symbolu platby, byla uvedena jako plátce daně. Správce daně nemůže postupovat tak, že částku, u níž není zřejmé, proč je daňovým subjektem uhrazena, ponechá bez jakékoliv aktivity na svém účtu a vyčkává, zda se některý z daňových subjektů s ním spojí a dodatečně sdělí správci daně, za jakým účelem byla tato platba provedena a co jí hodlal daňový subjekt uhradit. Správce daně měl postupovat dle ust. § 164 odst. 2 a odst. 3 daňového řádu, neboť na základě tohoto ustanovení správce daně postupuje v případech, kdy není zřejmé, jakou povinnost měl plátce daně v úmyslu platbou splnit. Jestliže je platba identifikována variabilním symbolem daně, kterou není osoba identifikovaná tímto variabilním symbolem povinna hradit, pak musí být správci daně zřejmé, že není schopen určit účel této platby a nemůže ji použít k úhradě daně, ke které není osoba identifikovaná variabilním symbolem registrována. (3) Žalobce dále odkazuje na metodické doporučení pro krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy k vyměřování místních poplatků a aplikaci vybraných ustanovení daňového řádu a vzory platebních výměrů č.

4. Metodické doporučení upravuje postup správce místního poplatku, u něhož se předpokládá aktivita v případě, že subjekt, aniž by příslušnému úřadu oznámil vznik povinnosti hradit místní poplatek, tento poplatek uhradí. Správce daně je v tomto případě povinen zjišťovat důvody úhrady této částky. Uvedený postup žalobce považuje za správný a měl by být správcem daně analogicky použit i v projednávané věci, kdy je zřejmé, že platbu daně provedl žalobce, nikoliv jeho společníci. Z tohoto důvodu nemůže být aplikováno ust. § 165 odst. 3 daňového řádu, které dopadá na situace, kdy určitá osoba uhradí zřejmým omylem daň za jinou osobu. V projednávané věci žalobce úhradou plnil svou vlastní daňovou povinnost, pouze uvedl chybné variabilní symboly pro identifikaci daňového subjektu. Zákonné ustanovení užité správcem daně nedopadá na skutkový stav v posuzovaném případě a z tohoto důvodu nemělo být správcem daně na jeho základě postupováno. Správce daně měl postupovat dle ust. § 164 odst. 2 a odst. 3 daňového řádu. (4) Závěrem žalobce navrhuje napadené rozhodnutí jako nesprávné zrušit. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (5) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. Ke shora uvedeným námitkám žalobce žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž dále uvedl, že pokud žalobce zaplatil na správné číslo účtu pro předmětnou daň a uvedl variabilní symboly účtů existujících daňových subjektů, i když ke srážkové dani neregistrovaných, ale evidovaných či registrovaných k jiným daním, nejedná se o zjevnou chybu v psaní, což vyplývá ze skutečnosti, že žalobcem použité identifikační číslo bylo zcela odlišné od identifikačního čísla žalobce. Nejednalo se tudíž o situaci popsanou v ust. § 164 odst. 2 a odst. 3 daňového řádu, neboť platba byla uhrazena na existující osobní daňové účty. Skutečnost, že daňové subjekty, na jejichž osobní daňové účty bylo zaplaceno, nebyly registrovány ke srážkové dani, nelze pokládat za rozhodující, neboť obě uvedená ustanovení daňového řádu za nejasnou platbu považují buď případ platby bez dostatečného označení daně, nebo případ, Pokračování - 3 - 10Af 20/2013 kdy není dostatečně identifikován daňový subjekt. Nelze pominout ust. § 164 odst. 4 daňového řádu, dle něhož je správce daně povinen přijmout každou platbu daně. (6) Žalovaný dále uvedl, že nemohl nakládat s přeplatky na účtech společníků žalobce, neboť u těchto daňových subjektů nebyly evidovány nedoplatky, o chybné úhradě plateb žalobce se žalovaný dozvěděl až dne 10.5.2012, kdy společníci žalobce požádali o převedení plateb. Teprve ke dni 10.5.2012 byl žalovaný oprávněn postupovat dle ust. § 164 odst. 3 daňového řádu. (7) Odkaz žalobce na metodické doporučení pro krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy k vyměřování místních poplatků a aplikaci vybraných ustanovení daňového řádu a vzory platebních výměrů č. 4 považuje žalovaný za irelevantní, neboť postup správce daně v takovém případě vychází z předpokladu, že daňový subjekt neplnil svou ohlašovací povinnost a správce daně jej tudíž jako poplatníka neregistruje. V projednávané věci však k takové situaci nedošlo, neboť společníci žalobce jsou jako daňové subjekty správcem daně registrovány. III. Obsah správních spisů (8) Dne 28.1.2011 byla na účet správce daně pro srážkovou daň z příjmů fyzických osob připsána platba ve výši 102.431,- Kč pod variabilním symbolem 6402130471 a dále platba ve výši 68.287,- Kč pod variabilním symbolem 5659011831. (9) Dne 10.05.2012 byla Finančnímu úřadu v Českém Krumlově doručena žádost žalobce, kterou dle ust. § 165 odst. 2 a odst. 3 daňového řádu požádal o vrácení platby provedené omylem. Důvodem této žádosti byla skutečnost, že žalobce provedl dne 28.1.2011 úhradu daně z příjmů fyzických osob ve výši 68.287,- Kč, přičemž jako variabilní symbol této úhrady nesprávně uvedl rodné číslo své společnice namísto svého variabilního symbolu a dále úhradu daně z příjmů fyzických osob ve výši 102.431,- Kč, přičemž jako variabilní symbol této úhrady nesprávně uvedl rodné číslo svého společníka namísto svého variabilního symbolu. Žalobce závěrem požádal o provedení přeúčtování těchto plateb na jeho osobní daňový účet. (10) Dne 10.9.2012 byl Finančním úřadem v Českém Krumlově vydán pod č.j. 103544/12/082910306388 platební výměr, kterým správce daně vyrozuměl žalobce o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností – daně z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou dle zvláštní sazby za zdaňovací období od 1.1.2011 do 31.12.2011, který byl předepsán do evidence na osobní daňový účet do dne 8.6.2012 ve výši 29.735,- Kč. Správní orgán prvního stupně v odůvodnění platebního výměru uvedl, že předmětný úrok z prodlení žalobci vznikl na základě pozdě splněné daňové povinnosti. (11) Dne 19.9.2012 podal žalobce proti platebnímu výměru ze dne 10.9.2012 odvolání, o němž bylo žalovaným rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 22.11.2012 č.j. 8444/12-1500. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázal na ust. § 252 daňového řádu, dle něhož dojde k uplatnění sankce, pokud je daňový subjekt v prodlení s placením. Platební výměr, kterým správce daně sděluje výši úroku z prodlení, nezakládá daňovému subjektu žádnou novou povinnost, pouze deklaruje povinnost vzniklou ze zákona a správce daně tuto skutečnost nemůže nikterak ovlivnit. Úrok z prodlení vzniká ze zákona a jeho vyměření není vázáno na jiné podmínky, než na ty, které jsou vymezeny v zákoně a nemohou je ovlivnit ani konkrétní okolnosti daného případu. Správce daně nemůže Pokračování - 4 - 10Af 20/2013 v okamžiku vzniku prodlení vědět, předvídat či domýšlet, že daň byla omylem zaplacena za jiného. Platba, která je daňovým subjektem uskutečněna, musí být řádným způsobem označena, aby správce daně mohl identifikovat, na jakou daň je určena a kdo ji provedl. (12) Žalobce při platbě daně uvedl správné číslo účtu a nesprávný variabilní symbol náležící existujícím daňovým subjektům. Nejednalo se o pouhou chybu v psaní, neboť uvedené identifikační číslo se zcela lišilo od identifikačního čísla daňového subjektu. Nejednalo se tudíž o situaci dle ust. § 164 odst. 2 daňového řádu, ani o situaci dle ust. § 164 odst. 3 daňového řádu, jejímž následkem by bylo zaevidování plateb jako nejasných. V dané věci nelze opominout ust. § 164 odst. 4 daňového řádu, dle kterého je správce daně povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový dlužník. Správce daně nezkoumá, z jakého účtu a kým byla platba provedena. Variabilní symbol je prostředkem, který nemůže vzbuzovat pochybnosti o subjektu, v jehož prospěch je daň hrazena. (13) Správce daně se až dne 10.5.2012 dozvěděl o chybě daňového subjektu a až v této době byl oprávněn postupovat dle ust. § 165 odst. 3 daňového řádu. Dnem úhrady nedoplatku žalobce je tedy 10.5.2012, tedy den, kdy správce daně obdržel žádost žalobce o převedení předmětných plateb. Žalovaný nesouhlasí s námitkou žalobce, dle níž byly platby převedené na nesprávné účty v dispozici správce daně, neboť zaúčtováním předmětných plateb na nesprávný osobní daňový účet dle dispozic žalobce, správce daně ztratil dispoziční právo k těmto platbám. IV. Právní názor soudu (14) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. (15) Předmětem řízení v projednávané věci je předpis úroku z prodlení úhrady daňových povinností žalobce, a to v souvislosti s úhradou daně z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou dle zvláštní sazby za zdaňovací období od 1.1.2011 do 31.12.2011. Ke vzniku úroku z prodlení žalobce došlo v důsledku pozdní úhrady daně z příjmů žalobce, která mu byla vyměřena na základě ust. § 38d odst. 1, 2 a 8 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve výši 170.718,- Kč. Tato částka nebyla žalobcem ke dni splatnosti uhrazena, a to v důsledku její nesprávné identifikace, kdy žalobce namísto vlastního variabilního symbolu přiřadil k platbám daně variabilní symboly svých společníků. Platba daně z příjmů žalobce byla rozdělena do dvou částek za každého ze společníků, přičemž platba ve výši 68.287,- Kč byla připsána na účet správce daně pod variabilním symbolem odpovídajícímu rodnému číslu společnice žalobce dne 28.1.2011 a platba ve výši 102.431,- Kč byla připsána na účet správce daně pod variabilním symbolem odpovídajícímu rodnému číslu společníka žalobce dne 28.1.2011. Uvedené platby byly připsány na osobní daňové účty společníků žalobce, kteří jsou existujícími daňovými subjekty, přestože nejsou registrováni k předmětné dani. S ohledem na tuto skutečnost nedošlo k připsání plateb v celkové výši 170.718,- Kč na osobní daňový účet žalobce, a proto mu vznikl úrok z prodlení z důvodu pozdní úhrady daně, neboť k přepisu plateb došlo až dne 10.5.2012, kdy žalobce požádal o převedení plateb na svůj osobní daňový účet. (16) Dle ust. § 164 odst. 1 daňového řádu je daňový subjekt povinen uvést, na kterou daň je platba určena, a správce daně ji na tuto daň přijme. Povinností daňového subjektu Pokračování - 5 - 10Af 20/2013 provádějícího platbu daně je tudíž identifikace této platby, musí být stanoveno, na kterou daň je platba určena. (17) Ustanovení odstavce 2 upravuje postup správce daně a následně daňového subjektu pro případ, že platba daně nebyla dostatečně označena, tedy že z ní není zřejmé, na jakou daň byla platba určena. V takovém případě je platba prozatímně převedena na tzv. účet nejasných plateb a daňový subjekt je vyzván k dodatečnému určení platby. (18) Odstavec 3 shora uvedeného zákonného ustanovení upravuje situace, kdy správce daně obdrží platbu, u níž není jednoznačně identifikován subjekt. Nejednoznačná identifikace subjektu znamená např. platbu bez variabilního symbolu, bez dostatečně čitelného jména a příjmení, bydliště (v případě platby složenkou), případně je - li platba hrazena z účtu, který byl zrušen a náležel subjektu, který nemá vůči správci daně daňovou povinnost. Taková platba je rovněž prozatímně převedena na účet nejasných plateb a povinností správce daně je v tomto případě učinit opatření, na jehož základě bude daňový subjekt identifikován. (19) Dle odstavce 4 téhož ustanovení správce daně přijme každou platbu daně, i když není provedena daňovým subjektem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt. Správce daně tudíž nezkoumá, kdo za daňového dlužníka uhradil daň a zachází s ní tak, jako by ji uhradil daňový subjekt. Rozdílnost posledního odstavce spočívá v tom, že platby dle tohoto odstavce jsou směrovány na konkrétní určitý osobní daňový účet a zásadním rozdílem je skutečnost, že správce daně nezkoumá, kdo skutečně úhradu provedl. (20) S ohledem na shora citované zákonné ustanovení je zřejmé, že správce daně postupoval v souladu s tímto ustanovením daňového řádu, když platbu žalobce přijatou dne 28.1.2011 ve výši 68.287,- Kč připsal na osobní daňový účet společnice žalobce, neboť tato platba byla provedena pod identifikačním symbolem, jež představoval její rodné číslo. Společnice žalobce navíc je existujícím daňovým subjektem, bez ohledu na to, že není registrována k předmětné dani. Správce daně postupoval tímto způsobem i v případě druhé platby přijaté od žalobce dne 28.1.2011 ve výši 102.431,- Kč, která byla připsána na osobní daňový účet společníka žalobce, neboť tato platba byla provedena pod identifikačním symbolem, jež představoval jeho rodné číslo. Společník žalobce je navíc existujícím daňovým subjektem, bez ohledu na to, že není registrován k téže dani. (21) Správce daně není povinen zkoumat konkrétní okolnosti úhrady těchto částek, jeho povinností je tyto platby přiřadit na základě jejich variabilních symbolů ke konkrétním daňovým účtům daňových subjektů. Pouze v případě, pokud by v důsledku chyby v psaní došlo k uvedení nesprávného variabilního symbolu či v případě, pokud by nebylo zřejmé, jaká daňová povinnost má být platbou plněna, je správce daně povinen tuto platbu zařadit na účet tzv. nejasných plateb a následně činit úkony k identifikaci této platby. Pokud by se tudíž jednalo o platbu, která by nevzbuzovala žádnou pochybnost ohledně variabilního symbolu či účelu platby, je správce daně takovou platbu povinen přijmout a zaúčtovat ji na osobní daňový účet existujícího daňového subjektu. (22) S ohledem na shora uvedené dospěl krajský soud k závěru, že v projednávané věci nelze postupoval na základě ust. § 164 odst. 2 daňového řádu, neboť obě shora uvedené platby byly provedeny na správné číslo účtu předmětné daně a nevznikla tudíž pochybnost o tom, na jakou daň je platba určena. Stejně tak správce daně nemohl postupovat podle v ust. § 164 odst. 3 daňového řádu, neboť žalobce při placení daně sice zadal nesprávné variabilní symboly, ale tyto variabilní symboly náležely existujícím daňovým subjektům. Nejednalo se Pokračování - 6 - 10Af 20/2013 tudíž o pouhou zjevnou chybu v psaní, jelikož uvedená identifikační čísla se zcela lišila od identifikačního čísla žalobce. (23) Krajský soud v této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29.12.2009 č.j. 8Afs 27/2008-51, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě, kdy se číslo bankovního účtu daňového subjektu a identifikační číslo zadané jako variabilní symbol při placení daně odlišují, musí správce daně přijatou platbu zaúčtovat na účet podle identifikačního čísla a nikoliv podle majitele účtu, ze kterého byla platba uskutečněna. Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal dlužník. Správce daně nezkoumá, z jakého účtu a od koho byla platba daně provedena, nezkoumá ani jakými pohnutkami byl veden případný plátce odlišný od daňového dlužníka, který platbu provedl. Existuje-li možnost, že daňový subjekt může uhradit daňovou povinnost nejenom ve své věci, ale i za jiný daňový subjekt, nesmí být číslo bankovního účtu chápáno jako identifikátor plátce. Naopak variabilní symbol je právě takovým prostředkem identifikace, který nemůže vzbuzovat pochybnosti o subjektu, v jehož prospěch je daň hrazena. (24) V projednávané věci žalobce zadal úhradu plateb na daň z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou podle zvláštní sazby za zdaňovací období od 1.1.2011 do 31.12.2011 pod variabilními symboly, jež představují rodná čísla svých společníků, správce daně byl tudíž povinen tento úkon chápat jako projev vůle žalobce uhradit daň za své společníky. Správce daně nebyl povinen zkoumat, zda žalobce tuto úhradu učinil úmyslně či omylem a stejně tak nebyl povinen zkoumat konkrétní okolnosti daného případu. (25) Správce daně oprávněně identifikoval platbu na úhradu daně podle identifikačního čísla daňového subjektu a nikoliv podle čísla bankovního účtu, ze kterého byla daň zaplacena. Z tohoto důvodu správce daně postupoval správně, když příchozí platby přiřadil na osobní daňové účty společníků žalobce určených podle jejich variabilních symbolů – rodných čísel, neboť tito společníci jsou existujícími daňovými subjekty, a to i přestože nejsou registrováni k předmětné dani. (26) Vzhledem ke skutečnosti, že v daném případě nešlo o situace upravené v ust. § 164 odst. 2 a odst. 3 daňového řádu je zřejmé, že žalobce nezaplatil předmětnou daň včas a daňové penále dle ust. § 252 odst. 1 daňového řádu mu tudíž skutečně vzniklo. Úrok z prodlení dle daňového řádu vzniká automaticky ze zákona, správce daně jej nevyměřuje, ale pouze deklaruje jeho výši k určitému datu a úrok z prodlení je evidován na osobním daňovém účtu daňového subjektu. O výši úroku z prodlení může správce daně vydávat deklaratorní platební výměry, kterými daňový subjekt jednak uvědomí, že byl na jeho osobní daňový účet předepsán úrok z prodlení, a dále uvede, jaká je k datu vydání tohoto výměru jeho výše. [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.5.2008 sp. zn. 9Afs 112/2007] (27) Pro vznik zákonné povinnosti platit penále je zcela bez právního významu, z jakého důvodu nebyla daň zaplacena, zda se tak stalo záměrně, nebo zda se poplatník ne vlastní vinou dostal do situace, že nemohl zaplatit pro nedostatek prostředků, či zda daň uhradil na osobní daňový účet jinému subjektu. Pravidla pro uplatnění daňových sankcí jsou stanovena zákonem tak, že prakticky není ponechán žádný prostor pro správní úvahu správce daně. Správce daně tudíž sankci uplatnit musí, nastanou-li rozhodné okolnosti pro její uplatnění, ve výši pevně stanovené a nemá možnost přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu. Pokračování - 7 - 10Af 20/2013 (28) K tíži žalobce navíc lze uvést skutečnost, že stejného pochybení, týkajícího se nesprávně uvedených variabilních symbolů při odvodu srážkové daně z příjmů fyzických osob z podílů zisku společníků, se žalobce dopustil již v roce 2007. S ohledem na toto opakované pochybení žalobce měl v případě úhrady daně postupovat s takovou opatrností, aby se nesprávnosti při uvádění variabilních symbolů předmětných plateb vyvaroval. Ani tato skutečnost nenasvědčuje situaci upravené v ust. § 164 odst. 2 a odst. 3 daňového řádu, neboť žalobce opakovaně identifikoval hrazené platby variabilními symboly, jež náleží jeho společníkům namísto svého variabilního symbolu. (29) Námitku žalobce, kterou poukazuje na metodické doporučení pro krajské úřady a Magistrát hlavního města Prahy k vyměřování místních poplatků a aplikaci vybraných ustanovení daňového řádu a vzory platebních výměrů, považuje krajský soud za nepřípadnou, neboť postup správce daně v takovém případě vychází z předpokladu, že daňový subjekt neplnil svou ohlašovací povinnost a správce daně jej tudíž jako poplatníka neregistruje. V projednávané věci však k takové situaci nedošlo, neboť společníci žalobce jsou jako daňové subjekty správcem daně registrovány. V. Závěr, náklady řízení (30) Závěrem krajský soud shrnuje, že v souzené záležitosti správce daně nemá možnost využít správní uvážení a stejně tak nemá možnost zabývat se konkrétními okolnostmi daného případu. Daňový subjekt tudíž musí nést za své pochybení, ačkoliv by k němu došlo v důsledku omylu, následky v podobě vyměření úroku z prodlení. Správce daně a stejně tak i žalovaný postupovali v souladu se zákonem, když žalobce, který včas neuhradil srážkovou daň z příjmů fyzických osob, rozhodnutím vyrozuměli o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností daně z příjmů fyzických osob vybíraných srážkou dle zvláštní sazby za zdaňovací období od 1.1.2011 do 31.12.2011. (31) Krajský soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. (32) Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Pokračování - 8 - 10Af 20/2013 Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 28. listopadu 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka