10 Af 23/2013
č. j. 10 Af 23/2013-97
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 23/2013-97
- NSS 6 Afs 2/2014-25
Citované zákony (4)
Rubrum
10Af 23/2013 - 97 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobkyně J.Š., bytem X, zastoupené obecným zmocněncem Ing. Jiřím Plickou, P.O.BOX č. 21, Praha 98, proti žalovanému Generálnímu finančnímu ředitelství, se sídlem v Praze 1, Lazarská 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24.8.2012, č.jX, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalobkyně je p o v i n n a zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 880,- Kč ve lhůtě t ř í dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.9.2011, jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím Finančního ředitelství v Českých Budějovicích, č.j. X, ze dne 21.5.2009 s odůvodněním, že důvody uváděné v návrhu na povolení obnovy řízení nesplňují podmínky stanovené v § 117 odst. 1 daňového řádu. Pokračování - 2 - 10Af 23/2013 Žalobkyně v žalobě uvádí, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s návrhem na povolení obnovy řízení i s podnětem na uplatnění dozorčího prostředku ze dne 6.6.2011 ohledně dodatečného doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005. Dle správce daně byla nemovitost pořízená za účelem obchodování s nemovitostmi a má být v daňové evidenci vedená jako zboží. Správce daně tak zpochybnil tvrzení, že nemovitost byla zakoupena jako investiční majetek, přestože žalobkyně opakovaně sdělovala správci daně, že v roce 2004 nepodnikala a že uvedenou nemovitost pořídila jako svůj investiční majetek, nikoliv za účelem obchodování s nemovitostmi. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že měla být nemovitost vedena v daňové evidenci jako zboží. Žalobkyně nemovitost zakoupila k užívání svými rodinnými příslušníky. Správce daně pochybil, jestliže se žalobkyně nedotázal, zda-li tuto nemovitost ona nebo její rodinní příslušníci užívali, přestože mu bylo známo, že žalobkyně nemá znalosti z účetnictví a daňových předpisů. Jestliže by tento dotaz správce daně položil, žalobkyně by mu pravdivě odpověděla. Žalobkyně proto namítá, že se nejednalo o nákup zboží, ale o nákup dlouhodobého majetku pro vlastní potřebu. Tuto skutečnost měl správce daně možnost si ověřit i z kupní smlouvy, kde je jako kupující uvedená žalobkyně jako nepodnikající fyzická osoba. Žalobkyní byly provedeny stavební úpravy, což dokládá rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou způsobený zhodnocením nemovitosti. Správce daně vyhodnotil nakoupený dlouhodobý majetek účelově jako zboží pouze z důvodu, že nebyl uveden v daňovém přiznání. Účelově manipuloval s tvrzeními daňového subjektu a využíval jeho neznalosti právní, daňové a účetní problematiky. Nehodnotil faktický stav, ale pokládal žalobkyni účelové otázky vedoucí k závěrům, které by prokázaly vytvořenou hypotézu o krácení daně. Žalobkyně proto považuje návrh na povolení obnovy řízení důvodný, neboť správní orgán nepřihlédl v původním řízení ke všem okolnostem a zatížil tak řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť v návrhu na obnovu řízení nebyly uvedeny nové skutečnosti, které nemohly být bez zavinění žalobkyně dříve v řízení uplatněny a mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. Žalobkyně nesplňuje zákonné podmínky pro obnovu řízení vymezené v § 117 odst. 1 daňového řádu. Neznalost právních předpisů či neinformovanost nemůže být důvodem obnovy řízení. Žalobkyně měla o prodeji nemovitosti dostatek detailních informací v době, kdy již byla prováděná daňová kontrola. Rovněž tak měla žalobkyně v rámci daňové kontroly dostatečný prostor pro předložení důkazních prostředků, kterými by prokázala svá tvrzení. Žalobkyně v případě doměřovacího řízení i odvolacího řízení neunesla své důkazní břemeno. Okolnosti, které návrh na obnovu řízení obsahuje, jsou pouze jinou interpretací zkoumaného případu, nelze je proto považovat za nové skutečnosti. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Předmětem podnikání žalobkyně byla realitní činnost spočívající v nákupu a prodeji nemovitostí. U žalobkyně byla dne 28.3.2008 zahájena kontrola daně z příjmů fyzických osob za rok 2004 a 2005. Správce daně zjistil, že žalobkyně v roce 2004 zakoupila nemovitost za cenu 550.000,-Kč. V roce 2005 tuto nemovitost prodala za 680.000,-Kč. Žalobkyně byla vyzvána k prokázání skutečností, že částka 550.000,-Kč byla vynaložená na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Žalobkyně reagovala na výzvu, sdělila, že jde o nemovitost pořízenou v roce 2004, kterou zakoupila jako svůj investiční majetek. Správce daně dospěl k závěru, že výdaj vynaložený na nákup nemovitosti je daňově uznatelným výdajem zdaňovacího období roku 2004, nikoliv roku 2005. Finanční úřad ve Vimperku vydal dne 5.12.2008 dodatečný platební výměr, kterým žalobkyni dodatečně vyměřil daň z příjmů fyzických osob za rok 2005 ve výši 142.824,-Kč. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí Pokračování - 3 - 10Af 23/2013 odvolala, Finanční ředitelství v Českých Budějovicích odvolání žalobkyně zamítlo jako nedůvodné s odkazem na vyhlášku č. 500/2002 Sb., která stanovovala pro realitní kanceláře povinnost účtovat o nákupu a prodeji nemovitostí jako o pořízení zboží za splnění předpokladu, že nemovitosti nakoupily za účelem prodeje a sami je nepoužívaly, nepronajímaly a neprováděly na nich technické zhodnocení. Během daňového řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, kterými by byly výše zmíněné výjimky splněny, a na základě kterých by bylo možné posoudit nemovitost ve Volenicích jako investiční majetek. Žalobkyně sice se zmiňovala o určitých opravách na předmětné nemovitosti, ale nekonkretizovala je a nedoložila. Tvrzení, že předmětnou nemovitost nakoupila jako investiční majetek, neodpovídá ani zjištění, které správce daně získal z předložené daňové evidence – neobsahovala kartu hmotného investičního majetku. Nákup a prodej nemovitosti byl zapsán jako nákup a prodej zboží. Žalobkyně v roce 2004 provozovala realitní činnost, přestože dle čestného prohlášení jí pozastavila, což potvrdilo kontrolní zjištění za zdaňovací období roku 2004, kdy došlo k prodeji rekreační chaty Smolnice u Loun, proto byl správcem daně výdaj na nákup předmětné nemovitosti správně posouzen jako výdaj zdaňovacího období roku 2004. Žalobkyně dne 8.6.2011 podala návrh na povolení návrh obnovy řízení dle § 117 odst. 1 bod a) daňového řádu a rovněž i podnět k uplatnění dozorčího prostředku. K výzvě Finančního ředitelství v Českých Budějovicích uvedla, že se domáhá za rok 2005 jak obnovy řízení tak i nařízení přezkoumání rozhodnutí. Žalobkyně v návrhu na povolení obnovy řízení dle ust. § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu uvedla, že základ daně za rok 2005 byl zjištěn v rozporu s § 2 a § 31 daňového řádu, nemovitosti ve Volenicích nezakoupila v rámci své podnikatelské činnost, nýbrž k užívání svými rodinnými příslušníky a proto je výdaj na pořízení této nemovitosti daňovým výdajem za zdaňovací období roku 2005. Žalobkyně uvedla, že opakovaně v průběhu důkazního řízení uváděla, že v roce 2004 nepodnikala, že předmětnou nemovitost pořídila jako svůj investiční majetek. Správce daně účelově manipuloval s jejím tvrzením, aby byla prokázána hypotéza o krácení daně. Správce daně se nedotázal, zda předmětnou nemovitost žalobkyně nebo její rodinní příslušníci užívali, přestože mu bylo známo, že žalobkyně nemá znalosti z účetnictví a daňových předpisů. Zakoupení předmětné nemovitosti pro vlastní potřebu je patrné i z obsahu kupní smlouvy, jestliže je žalobkyně v ní uvedena jako nepodnikající fyzická osoba. Žalobkyně poukazovala na skutečnost, že v nemovitosti byly provedeny stavební úpravy a nemovitost byla proto zhodnocena. Bylo povinností správce daně přihlédnout ke všem okolnostem a hodnotit skutečný stav, nikoliv vyhodnotit nakoupený dlouhodobý majetek účelově jako zboží z důvodu, že nebyl uveden v daňovém přiznání, což žalobkyně z výše uvedeného důvodu neučinila. Zaúčtování kupní ceny v roce 2005, ve kterém byla nemovitost prodána, vyplývalo ze skutečného záměru, užívání nemovitosti bylo oprávněné. Žalobkyně v souladu se zákonem nekrátila daně, jestliže v roce 2005 zdanila prodejní cenu sníženou o výdaj, kterým byla kupní cena. Žalobkyně má proto za to, že návrh na povolení obnovy řízení je důvodný. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění návrhu na povolení obnovy řízení. Na výzvu reagovala podáním ze dne 2.9.2011, ve kterém uvedla, že v daňovém řízení nebyla zastoupena žádným zástupcem, nemá vzdělání v ekonomické a daňové oblasti. O důvody obnovy řízení se dozvěděla dne 3.6.2011 při projednání závěrečné zprávy z analýzy případu Kolegia Habeas Corpus. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích rozhodnutím ze dne 26.9.2011 návrh na obnovu řízení zamítlo, neboť důvody uvedené v předmětném návrhu nesplňují podmínky ust. § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu, tedy nejedná se o nové skutečnosti, které by mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení. Pokračování - 4 - 10Af 23/2013 Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně odvolala. Napadeným rozhodnutím bylo její odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 26.9.2011 potvrzeno s odůvodněním, že neexistují důvody pro obnovu řízení, neboť o prodeji nemovitosti ve Volenicích měla žalobkyně dostatek informací v době, kdy v u ní byla prováděna daňová kontrola. Žalobkyně neuvedla žádné nové skutečnosti, které nemohly být bez jejího zavinění uplatněny v předchozím řízení. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem. Lze ji použít pouze tehdy, jestliže řízení bylo již ukončeno pravomocným rozhodnutím a současně byla splněna zákonem stanovená podmínka pro obnovu řízení. Obnova řízení může být povolena nebo nařízena pouze tehdy, je-li splněn alespoň jeden ze čtyř taxativně vyjmenovaných důvodů : a) vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být uplatněny již dříve v původním řízení bez zavinění daňového subjektu nebo správce a které mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí. To znamená, že nemůže tedy jít o případ, kdy neuplatnění těchto skutečností nebo důkazů v původním řízení bylo zaviněno daňovým subjektem například tím, že listinné důkazy ztratil nebo opomenul předložit. Musí se však jednat o skutečnosti nebo důkazy, které existovaly již v době původního řízení. Dalšími důvody jsou b) rozhodnutí bylo učiněno na základě padělaného nebo pozměněného dokladu, anebo dokladu obsahujícího nepravdivé údaje, křivé výpovědi svědka nebo nepravdivého znaleckého posudku, c) rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem, nebo d) rozhodnutí záviselo na posouzení předběžné otázky a příslušný orgán veřejné moci o něm dodatečně rozhodl jinak způsobem, který má vliv na toto rozhodnutí a jemu předcházející řízení. Žalobkyně má za to, že je dán důvod k povolení obnovy dle § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu, když důvod pro povolení obnovy spatřuje v tom, že správce daně účelově manipuloval s jejím tvrzením a pokládal jí otázky, které vedly k závěrům, že by prokázaly vytvořenou hypotézu o zkrácení daně, přičemž jí nebyla položená otázka, zda žalobkyně nebo její rodinný příslušníci užívali předmětnou nemovitost, přestože bylo správci daně známo, že žalobkyně nemá znalosti z účetnictví a daňových předpisů. Dále v návrhu na povolení obnovy žaloby žalobkyně uvedla, že nezakoupila předmětnou nemovitost v rámci své podnikatelské činnosti, nýbrž k užívání svými příslušnými rodinnými příslušníky, a proto je výdaj na pořízení této nemovitosti daňovým výdajem zdaňovacího období roku 2005. Důvod pro povolení obnovy zjistila žalobkyně dne 3.6.2011, kdy byla projednána závěrečná zpráva Kolegia Habeas Corpus. Z uvedeného je zřejmo, že v návrhu žalobkyně nejsou uvedeny žádné nové skutečnosti nebo důkazy, které nemohly být uplatněny již dříve v původním řízení bez jejího zavinění nebo správce daně, a které by mohly mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí, jestliže žalobkyně v návrhu na povolení obnovy polemizuje se závěry správce daně a namítá, že ze strany správce daně bylo účelně manipulováno s jejími tvrzeními a nebyly jí položeny otázky, které by vedly správce daně k závěru, že z její strany dochází o krácení daně. Žalobkyně v návrhu tedy uvádí skutečnosti, které měla možnost uplatnit již v původním řízení v rámci daňové kontroly. V rámci tohoto řízení o návrhu na povolení obnovy navrhla výslech pracovníků finančních orgánů, a to pracovníků Finančního úřadu ve Vimperku, Ing. R.Ch., O.H., Ing. B. F. a pracovnice Finančního ředitelství v Českých Budějovicích Ing. J.R. a pracovníků Pokračování - 5 - 10Af 23/2013 Generálního finančního ředitelství Mgr. Ing. R.B. a Ing. L., kteří se měli jako svědci vyjádřit k okolnostem průběhu daňové kontroly, proč nebyly kladeny určité otázky a jak byly důkazy hodnoceny, zda-li jim požadoval či dával příkazy, jakým způsobem má být rozhodnuto, zda a jakým způsobem byly pracovnice finanční správy úkolovány a dále se měli svědci vyjadřovat k hodnocení pracovníků finanční správy se zřetelem k tomu, jak zjišťují daňové nedoměrky. Tyto důkazy na doplnění dokazování soud zamítl, neboť výslech uvedených osob mohl být žalobkyní uplatněn v rámci kontroly daně z příjmů fyzických osob za rok 2004 a 2005, přičemž na základě výslechu uvedených osob nemohly by vyjít najevo takové skutečnosti, které by mohly mít podstatný vliv na výrok původního rozhodnutí a nejedná se o důkazy, které nemohly být žalobkyní uplatněny již v původním řízení. Aby mohla být povolena obnova řízení, muselo by se jednat o skutečnosti, které daňový subjekt, buď vůbec neznal, nebo by je bez svého zavinění nemohl v řízení uplatnit (zásah vyšší moci, živelná událost, apod.). Veškeré skutečnosti a důkazy, které byly žalobkyní navrženy, mohla žalobkyně uplatnit již v původním řízení. Proto soud uzavřel, že žalovaný postupoval správně, jestliže odvolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl s odůvodněním, že se nejedná o novou skutečnost (důkaz). v případě, že žalobkyně polemizuje pouze se závěry správce daně a má za to, že měly jí být položeny otázky ohledně využití předmětné nemovitosti. Žalobkyně tedy neuvádí žádné nové skutečnosti nebo důkazy, které by zpochybňovaly v předchozím daňovém řízení předložené důkazní prostředky, na základě kterých došlo k dodatečnému doměření daně za rok 2004. Soud poznamenává, že novou skutečností představující důvod pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu, může být pouze skutečnost existující již v době původního rozhodování správce daně o daňové povinnosti žalobkyně, která v souhrnu s dalšími skutečnostmi vytváří skutkový stav, jenž zde v době vydání rozhodnutí, k němuž se mimořádný opravný prostředek upíná, a která nově tj. až po právní moci tohoto rozhodnutí vyšla najevo, když předtím nebyla známa ani žalobci ani správci daně a nemohla být proto správcem daně při rozhodování vzata v úvahu. Důvody, které žalobkyně tedy v návrhu na obnovu řízení uvedla nesplňují podmínky § 117 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Rozhodnutí žalovaného je věcně správné a proto soud žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. K návrhu žalobce, že je návrh na uplatnění dozorčího prostředku důvodný soud uvádí, že tento návrh je zcela irelevantní, neboť v předmětném řízení bylo rozhodováno pouze o návrhu žalobkyně na povolení obnovy řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný správní orgán, který byl v řízení úspěšný, má ve smyslu § 60 odst. 1 s.ř.s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů, jež mu vznikly v souvislosti s cestou na jednání před krajským soudem. V daném případě náklady na cestu představují částku 280,-Kč, jízdné vlakem z Prahy do Českých Budějovic a zpět. Soud se rovněž zabýval tím, zda žalovaný vynaložil účelně další náklady a jestli nepřesahovaly rámec běžné úřední činnosti žalovaného v souvislosti s podáním žaloby a dospěl k závěru, že v souvislosti s tímto řízením měl žalovaný další náklady řízení důvodně vynaložené jako účastník, na jejichž náhradu má žalovaný podle § 60 odst. 1 s.ř.s. právo. Žalovaný měl v řízení před krajským soudem plný úspěch a proto mu byla přiznána náhrada nákladů ve výši odpovídající režijnímu paušálu za každý úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky o odměnách advokátů a Pokračování - 6 - 10Af 23/2013 náhradách advokátů za poskytování právních služeb, a to ve výši 2 x 300,-Kč, celkem tedy náklady řízení včetně jízdného představují částku 880,-Kč a je povinností žalobkyně uvedenou částku žalovanému uhradit, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20.listopadu 2013 JUDr. Věra B a l e j o v á, v.r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Prázdná Jaroslava
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.