10 Af 276/2011
č. j. 10 Af 276/2011-39
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 276/2011-39
- NSS 9 Afs 82/2012-41
Citované zákony (10)
Rubrum
10Af 276/2011 - 39 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce SOLARPARK delta a.s., se sídlem Brno, Olomoucká 3419/7, právně zastoupeného JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13.10.2011 č.j. 4890/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem se sídlem České Budějovice, Senovážné nám. 2, takto:
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e. Žaloba se z a m í t á. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Zúčastněná osoba n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 14.12.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 4.7.2011 č.j. Pokračování - 2 - 10Af 276/2011 341569/11/077910302673 a ze dne 4.7.2011 č.j. 341571/11/077910302673, kterými byly zamítnuty stížnosti na postup plátce daně na základě ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7e a 7g zák. č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve znění pozdějších předpisů a tato rozhodnutí potvrzena. (2) Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. smlouvu o dodávce elektřiny. Žalobce distributorovi vyúčtoval výkupní cenu za měsíc leden, únor, březen a duben 2011. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale srazil odvod za elektřinu podle § 7a zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Srážka byla provedena neoprávněně. Žalobce popsal průběh řízení před daňovými orgány. Napadenému rozhodnutí vytkl vady řízení, neboť žalovaný rozhodl, aniž vyčkal rozhodnutí Ústavního soudu ČR o návrhu na zrušení některých ustanovení zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. Tím byla porušena zásada rychlosti, procesní ekonomie a proporcionality. Nezákonnost rozhodnutí žalobce spatřuje v porušení principu rovnosti, neboť odvod se vztahuje pouze k elektřině vyrobené v zařízeních uvedených do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2010, nikoliv k elektřině vyrobené v zařízeních uvedených do provozu před 1.1.2009 a po 31.12.2011. Žalobce tuto nerovnost označil za projev libovůle zákonodárce. Institut odvodu odporuje zákazu retroaktivity a principu ochrany legitimního očekávání ve vztahu k záruce udržení výše výkupních cen platných v době uvedení výroby do provozu. Žalobce poukázal na zákaz libovůle a sražení odvodu za elektřinu označil jako zásah do práva žalobce na pokojné užívání majetku. Podle názoru žalobce i postup, který je formálně v plném souladu s ustanoveními jednoduchého práva nelze považovat za zákonný, pokud odporuje ústavnímu pořádku. Žalobce s ohledem na řešení této otázky před Ústavním soudem pod sp.zn. Pl.ÚS 17/11 navrhl přerušení řízení, dále navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Hodnotil tedy aplikaci právního předpisu a uzavřel, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť tak správci daně nepřísluší, aby hodnotil soulad jednotlivých právních norem s ústavním pořádkem. Žalobní námitky směřují vůči zákonodárci, a tudíž žalovanému nepřísluší se k těmto námitkám vyjadřovat. Žalovaný byl povinen postupovat podle § 5 odst. 1 daňového řádu. Námitky ohledně neústavnosti a nezákonnosti jsou nedůvodné. III. Obsah správních spisů (4) Ze spisů finančních orgánů vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (5) Žalobce měl uzavřenu smlouvu se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v měsíci lednu, únoru, březnu a dubnu 2011. Distributor neuhradil žalobci výkupní Pokračování - 3 - 10Af 276/2011 cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb. (6) Žalobce proto podal stížnosti na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, které správce daně posoudil rozhodnutími ze dne 4.7.2011 jako nedůvodné a zamítl je. V odůvodnění je uvedeno, že plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy, Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. (7) Proti rozhodnutím správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvoláních žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR. IV. Průběh řízení před správním soudem (8) Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 24.4.2012 řízení přerušil z důvodu podání návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů Ústavnímu soudu. Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. nálezem ze dne 15.5.2012 č.j. Pl.ÚS 17/11 zamítl. Soud proto rozhodl podle § 48 odst. 5 s.ř.s., že se v řízení pokračuje, neboť odpadla překážka řízení. V. Právní názor soudu (9) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (10) Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup společnosti E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a toto Pokračování - 4 - 10Af 276/2011 rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl. (11) Žalobce namítl vady řízení porušením zásady rychlosti, procesní ekonomie a proporcionality. Dále vytkla napadenému rozhodnutí nezákonnost, spočívající v porušení principu rovnosti, zákazu retroaktivity, legitimního očekávání a zákazu libovůle. Poukázal na zásah do jeho práva na pokojné užívání majetku. Postup žalovaného byl formálně právně v souladu se zákonem a odporoval ústavnímu pořádku. (12) K tomu soud především poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny a sazba činí 26 %. Zákon upravuje způsob výběru odvodu a stanoví povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. (13) Pro posouzení převážné části námitek vyslovených žalobcem v žalobě postupoval soud podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2012 č.j. Pl. ÚS 17/11, kterým Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Neshledal tvrzenou protiústavnost napadených ustanovení zákona, neboť se zabýval ústavností zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření (novelizace zákona č. 180/2005 Sb. zákonem 402/2010 Sb.), přezkoumával ústavnost uvalení daně darovací na bezplatné použití povolenek (novelizace zákona č. 357/1992 Sb.) a ústavnost článku II. bod 2 – přechodných ustanovení zákona č. 346/2010 Sb., kterým se do budoucna ruší osvobození od daně z příjmů podle § 4 odst. 1 písm. e) nebo § 19 odst. 1 písm. d) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (příjmy z provozu solárních zařízení). Ústavní soud dovodil, že zavedením odvodu za elektřinu ze slunečního záření došlo v podstatě ke změně výše podpory, která je provozovatelům FVE poskytována. Ustanovení § 7a – 7i působí účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jimž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, účinností právního předpisu teprve počíná, předmětem odvodu není elektřina vyrobená před účinností zákona. Ústavní soud konstatoval obecnou přípustnost nepravé retroaktivity. Uvedl v této souvislosti ke zmiňovanému pojmu legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem, že byl hodnocen v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Ústavní soud posuzoval i hledisko proporcionality a zájem provozovatelů FVE na zachování zákonem stanovené ceny bez dalšího krácení odvodem, který neshledal. Ústavní soud konstatoval, že je prioritní, že i po přijetí legislativních změn zůstala zachována podpora využití obnovitelných zdrojů energie v míře, která zajistí garanci výše příjmů. Neshledal diskriminaci výrobců solární energie, jejichž výrobny byly uvedeny do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2010 oproti těm, kteří uvedli výrobny do provozu dříve. Nebyl porušen princip ústavní rovnosti. V citovaném nálezu je vysloven závěr, že přijetím zpochybněné právní úpravy se nejednalo o zásah, který by ve svém důsledku znamenal porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již se jedná o právo vlastnické či svobodu podnikání, případně nerespektování základních náležitostí demokratického a právního státu. Zpochybněná zákonná ustanovení nejsou v rozporu s ústavním pořádkem. Pokračování - 5 - 10Af 276/2011 (14) Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu s odůvodněním v něm uvedeným dospěl soud k závěru, že odvod nebyl v rozporu s právním řádem České republiky. Zákonné garance poskytnuté výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů nebyly porušeny. Nedošlo k porušení ani dalších principů, a to důvěry v právo, zákazu retroaktivity, porušení principu rovnosti při zásazích do základních práv, legitimního očekávání nebo zákazu libovůle, nebylo porušeno základní právo na pokojné užívání majetku. Soud neshledal ani rozpor odvodu s ústavním pořádkem či protiprávnost výběru odvodu nebo protiprávní jednání distributora. Právě těmito námitkami se podrobně zabýval ve výše citovaném nálezu Ústavní soud ČR. Soud z toho důvodu na toto odůvodnění odkazuje. Pokud finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl Ústavním soudem hodnocen jako souladný s ústavním pořádkem, je rozhodnutí zákonné. Nejedná se ani o věcnou nesprávnost. (15) Žalobcem namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být řešena daňovými orgány, neboť těm nepřísluší posuzovat soulad jednotlivých právních norem s ústavou nebo ústavními zákony ČR. Žalovaný proto neporušil platné právní předpisy, pokud rozhodl před posouzením věci Ústavním soudem. Vzhledem k výsledku posouzení věci Ústavním soudem, nemohl tento postup žalovaného způsobit nezákonnost rozhodnutí. Stejně tak postup žalovaného neodporoval ústavnímu pořádku, a právě pro skutečnost, kterou uvedl i žalobce v žalobě, že tento postup byl formálně vzato v souladu s ustanoveními jednoduchého práva, byl zákonný stejně jako obsah napadeného rozhodnutí. VI. Závěr, náklady řízení (16) Soud proto uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto byla žaloba podle § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodná zamítnuta. (17) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které úspěšně vynaložil proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který byl v řízení úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení nepožadoval. Zúčastněné osobě nebyla náhrada nákladů řízení přiznána podle ustanovení § 60 odst. 5 s.ř.s., neboť jí soudem nebyla uložena žádná povinnost. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání podle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Pokračování - 6 - 10Af 276/2011 Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 25. září 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.