10 Af 3/2012
č. j. 10 Af 3/2012-34
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 3/2012-34
- NSS 1 Afs 250/2016-48
Citované zákony (5)
Rubrum
10Af 3/2012 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce FORPIS s.r.o., se sídlem ve Znojmě, Oblekovice 368, zastoupeného JUDr. Jiřím Feichtingerem, Ph.D., advokátem ve Znojmě, Mariánské náměstí 6, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.11.2011 č.j. 5043/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem České Budějovice, F.A. Gerstnera 2151/6, zast. JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 2, t a k t o :
Výrok
V řízení se p o k r a č u j e. Žaloba se z a m í t á. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvoláních proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 22.8.2011 č.j. 383289/11/077900305546 a ze dne 22.8.2011 č.j. 383287/11/077900305546, kterými byly žalobci zamítnuty jeho stížnosti na postup plátce daně. Pokračování - 2 - 10Af 3/2012 Žalobce v žalobě uvádí, že je poplatníkem tzv. odvodu z elektřiny ze slunečního záření dle zákona č. 180/2005 Sb. Žalobce považuje jak rozhodnutí Finančního úřadu, tak rozhodnutí žalovaného za nezákonné, neboť těmito rozhodnutími byl zkrácen na svých právech. Napadené rozhodnutí žalovaného považuje rovněž za protiústavní, v případě, že zákon č. 180/2005 Sb., který byl novelizován zákonem č. 180/2005 Sb., má retroaktivní účinky, což je v rozporu s ústavou. Kromě nepřípustně retroaktivního účinku odvod porušuje i základní principy daňového práva, které vyplývají z ústavně chráněného práva rovnosti a práva na majetek a jeho svobodné užívání, a to zákaz retroaktivity daňových zákonů, zásadu rovnosti při ukládání povinností a zákaz svévolného ukládání daní. V daném případě se nedá hovořit o nezákonném rozhodování správce daně, pokud plátce neměl jinou možnost než odvod srazit. Dle žalobce i rozhodnutí o stížnosti proti postupu plátce daně není jen otázkou posouzení procedurálního postupu plátce daně, nýbrž především autoritativním potvrzením výše daňové povinnosti poplatníka. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období. Žalovaný hodnotil aplikaci právního předpisu a dospěl k závěru, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši. Protiústavnost zákona nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť správci daně nepřísluší hodnotit soulad jednotlivých právních norem s Ústavou a ústavními zákony. Námitka rozporu zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s Ústavou ČR v daňovém řízení nemohla vést k vyhovění stížnosti, ani odvolání. Ze právního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti. Žalobce uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. Žalobce vystavil distributorovi faktury za dodanou elektřinu. Tyto faktury byly uhrazeny pouze částečně. Žalobce podal stížnosti na postup plátce daně. Stížnosti byly postoupeny místně příslušnému Finančnímu úřadu v Českých Budějovicích, který je zamítl. Odkázal na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 7a) a násl. je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. O odvolání žalobce uplatněném v podstatě z obdobných důvodů obsažených v žalobě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním Pokračování - 3 - 10Af 3/2012 uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů. Krajský soud usnesením ze dne 25.4.2012 řízení přerušil, neboť u Ústavního soudu byl podán návrh na zrušení mimo jiné ustanovení § 7a – 7i, § 8 v části „s výjimkou kontroly odvodu a jeho správy“ a ustanovení článku II. bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 180/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud tento návrh na zrušení uvedených ustanovení nálezem Pl. ÚS 17/11 ze dne 15.5.2012 zamítl. Soud proto rozhodl dle § 48 odst. 5 s.ř.s., že se v řízení pokračuje, neboť odpadla překážka v řízení. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem. Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci. Dovozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci z toho, že ustanovení § 7a/ a násl. zákona je v rozporu s právním řádem České republiky, pak ústavnost novelizačního předpisu byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 pod sp.zn. Pl. ÚS 17/11, kdy Ústavní soud rozpor dané novelizace s ústavním pořádkem České republiky neshledal. Z obsáhlého odůvodnění nálezu Ústavního soudu jsou pak zřejmá hlediska, ze kterých byla ústavnost zákona č. 402/2010 posuzována. Posouzení ústavnosti předpisu je na Ústavním soudu a krajský soud působící ve věcech správního soudnictví se v projednávané věci nálezem Ústavního soudu řídí, proto soud nemůže žalobci přisvědčit, že právní normy aplikované v souzené věci jsou neústavní, jak je v žalobě dovozováno. Pokračování - 4 - 10Af 3/2012 Pro posouzení požadavků kladených na odůvodnění má význam, že předmětem rozhodování byla stížnost žalobce směřující proti postupu plátce daně. Právě postupem plátce daně se finanční úřad zabýval, uvedl, jaké předpisy aplikoval a dovodil, že plátce daně své povinnosti odvést odvod v souladu se zákonem dostál. Důvody rozhodnutí jsou proto jednoznačně seznatelné a rozhodnutí činí přezkoumatelným. Soud proto neshledal, že prvostupňové rozhodnutí pro své odůvodnění nemůže obstát. Ústavní soud v nálezu Pl. ÚS 17/11 dospěl k závěru, že návrh důvodný není, pokud jde o tvrzenou protiústavnost obsahu napadených ustanovení. Ústavní soud se v uvedeném nálezu zabýval otázkou ústavnosti zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření novelizací zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb. a přechodných ustanovení zákona č. 402/2010 Sb.. Uvedenou novelou došlo v důsledku vložení nového ustanovení § 7a a násl., kterými se zavádí odvod za elektřinu ze slunečního záření, ke změně výše podpory, která je provozovatelům fotovoltaických elektráren poskytována. K námitce retroaktivity bylo konstatováno Ústavním soudem, že ustanovení § 7a – 7i působí v zásadě účinky nepravé retroaktivity, neboť v jejich důsledku do budoucna dochází právě o částku představovanou výší odvodu ke snížení podpory výrobcům, jímž patnáctiletá doba garancí počala plynout před účinností zákona č. 420/2010 Sb. Zdaňovací období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná, tedy předmětem odvodu vůbec není elektřina vyrobená před účinností zákona. Ústavní soud při posouzení návrhu vzal za východisko situaci, která vedla k přijetí této úpravy. Jednalo se o stav, kdy rychlý rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů energie, který byl způsoben zejména skokovým pádem cen fotovoltaických panelů, způsobil růst výše nákladů na její financování, což vedlo k přehodnocení dosavadního postoje státu k veřejné podpoře výroby energie. Ústavní soud shledal, že toto opatření mělo charakter tzv. nepravé retroaktivity; o pravou retroaktivitu se nejednalo, neboť je zřejmé, že období, v němž je vyrobená elektřina předmětem odvodu, s účinností právního předpisu teprve počíná. Předmětem odvodu tedy není elektřina vyrobená před účinností zákona. Dle nálezu Ústavního soudu pravá retroaktivita je přípustná jen výjimečně, zatímco nepravá je obecně přípustná, je v souladu se zásadou ochrany důvěry v právo tehdy, je-li vhodná a potřebná k dosažení zákonem sledovaného cíle a při celkovém poměřování klamavé důvěry a významu a naléhavosti důvodů právní změny bude zachována hranice únosnosti. Ústavní soud neshledal na straně provozovatelů fotovoltaických elektráren ústavně relevantní zájem na zachování dosavadní stanovené ceny za elektřiny z obnovitelných zdrojů a zelených bonusů bez jejího dalšího krácení odvodem, jenž by při vzájemném poměřování převážil nad výše zmíněným veřejným zájmem na jejím snížení. Soud rovněž shledal v souvislosti se zachováním návratnosti investice do daného typu elektráren a tím i zachování podstaty a smyslu dotčeného základního práva vlastnit majetek, relevantní ekonomické důvody pro daná opatření a možnost danou zákonodárci přehodnotit výši podpor s ohledem na vývoj situace. Ústavní soud neshledal porušení ústavního principu rovnosti v případě dotčených provozovatelů elektráren, neboť opatření zákonodárce bylo racionální, přiměřené a prosté svévole. Ústavní soud v nálezu uzavřel, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce. Princip právní jistoty totiž nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost Pokračování - 5 - 10Af 3/2012 právní úpravy, ta podléhá mimo jiné sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu. Ústavní soud tedy shledal, že shora uvedená úprava není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a návrh byl zamítnut. S ohledem na tento závěr Ústavního soudu je námitka žalobce ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 Sb. s ústavním pořádkem a s principem zákazu retroaktivity zcela nedůvodná. Jestliže finanční orgány postupovaly v souladu se zákonem, který byl shledán souladným s ústavním pořádkem, je napadené rozhodnutí věcně správné. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí netrpí vadami uvedenými v žalobě. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu osobě na řízení zúčastněné vzniká právo na náhradu nákladů řízení pouze tehdy, jestliže takové osobě soud uložil nějakou povinnost. Protože soud společnosti E.ON Distribuce žádnou povinnost neuložil, nevzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 6 - 10Af 3/2012 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. srpna 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.