10 Af 31/2013
č. j. 10 Af 31/2013-23
V PLATNOSTICitované zákony (6)
Rubrum
10Af 31/2013 - 23 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce JUDr. M. S., zast. Mgr. Michalem Syllou, advokátem v Praze 1, Jáchymova 2, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 6.12.2012 č.j. 8599/12-1400, t a k t o :
Výrok
Rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 6.12.2012 č.j. 8599/12-1400 se z r u š u j e pro nezákonnost a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.228,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 11.2.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2012 č.j. 8599/12-1400, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českém Krumlově o vyměření daně darovací a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č. 531/1990 Sb. Ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, v novelizovaném znění se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Finanční ředitelství v Brně. Pokračování - 2 - 10Af 31/2013 V žalobě se poukazuje na to, že nemovitost, která se stala předmětem darovací daně, byla darována ze společného jmění žalobce s manželkou do podílového spoluvlastnictví bratra žalobce a sestry manželky. Obdarovaní jsou manželé žijící v Německu. Jiné osoby než osoby zařazené ve II. skupině se darování nezúčastnily. Úvaha žalovaného o tom, že žalobce daroval 1/4 nemovitostí svému bratrovi a 1/4 nemovitostí jeho manželce, která je sestrou manželky žalobce, nemá žádné opodstatnění v zákoně. K darování došlo ze společného jmění manželů, a proto žalobce s manželkou jakožto dárci nestanovili ve smlouvě podíly pro obdarované. Nelze dovozovat, že část daru žalobce se ocitla ve vlastnictví s ním nepříbuznou švagrovou a část daru manželky žalobce se ocitla ve vlastnictví s ní nepříbuzným bratrem žalobce. Bylo by možno tvrdit i opak, že žalobce daroval pouze svému bratrovi a manželka žalobce darovala pouze své sestře. Žalovaný se nevypořádal s námitkami, že darování se uskutečnilo mezi osobami zařazenými ve II. skupině a stranami darovací smlouvy byly jen tyto osoby, že účelem konkrétního ustanovení je osvobodit od daně darovací darování mezi sourozenci a u daně darovací není stanovena žádná fikce dělení společného jmění manželů, jako je tomu u daně z převodu nemovitostí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Napadené rozhodnutí odpovídá § 102 odst. 3 daňového řádu a je řádně zdůvodněno. Odvolací námitky byly vypořádány. Odkazuje se na § 143 a násl. obč. zák. upravující institut společného jmění manželů. Z tohoto pohledu je zapotřebí nahlížet na bezúplatný převod nemovitostí. Majetek byl převáděn ze společného jmění do podílového spoluvlastnictví nabyvatelů. Z toho se dovozuje, že každý z manželů převedl každému obdarovanému nemovitosti do jejich výlučného vlastnictví v rozsahu 1/2. Obdarovaný B. S. je bratr žalobce, ve vztahu k manželce žalobce spadá do III. skupiny jako švagr. Obdarovaná I. S. je sestrou manželky žalobce spadající do II. skupiny ve vztahu k ní, ve vztahu k druhému dárci, tedy k žalobci spadá do III. skupiny jako švagrová. Proto osvobození od daně darovací nelze uplatňovat zcela, jde-li o bezúplatné poskytnutí majetku pro osobu zařazenou do III. skupiny podle § 11 odst. 4 zák. č. 357/1992 Sb. Ze spisu finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 30.1.2012 přiznání k dani darovací, uvedl, že právní účinky vkladu věcného práva k nemovitostem do katastru nemovitostí vznikly dne 7.11.2011 a obdarovaným byl S. B., bratr žalobce. Darovací smlouvou ze dne 24.10.2011 uzavřenou mezi JUDr. M. S. a JUDr. J. S. jako dárci a B. S. a I. S. jako obdarovanými byly převedeny nemovitosti v kat. úz. a obci K.. Dárci měli darované nemovitosti ve společném jmění manželů, obdarovaní věci nabyli do podílového spoluvlastnictví každý 1/2. Z daňového spisu JUDr. J. S. je zřejmé, že I. S. je sestrou dárkyně. Platebním výměrem ze dne 20.9.2012 byla žalobci vyměřena darovací daň ve výši 23.331,-Kč. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že jedná se o darování nemovitostí ze společného jmění manželů do podílového spoluvlastnictví, v případě žalobce o darování bratrovi a švagrové. Dar je mezi bratry zařazen do II. skupiny a ten je od daně osvobozen, kdežto dar švagrové je zařazen do III. skupiny a zdanění darovací dani podléhá. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání z důvodů shodných s žalobními body. Pokračování - 3 - 10Af 31/2013 Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že je osvobozeno bezúplatné poskytnutí majetku mezi sourozenci, avšak tak tomu není, jde-li o bezúplatné poskytnutí majetku osobě zařazené do III. skupiny. B. S. je bratr žalobce, I. S., sestra manželky žalobce, je švagrová žalobce. Pro způsob výpočtu daně svědčí okolnost, že v darovací smlouvě nebylo uvedeno, že žalobce s manželkou nějakým způsobem stanovili podíly, které následně darovali pouze osobě, která je vzhledem k nim zařazena do II. skupiny poplatníků. Z toho se dovozuje, že vlastní-li B. S. ½ darovaných nemovitostí, daroval žalobce bratrovi ze společného jmění manželů ¼ těchto nemovitostí a další ¼ získal darem od JUDr. J. S.. Druhou polovinu vlastní I. S., kdy ze společného jmění manželů jí žalobce daroval nemovitosti v rozsahu ¼ vzhledem k celku a další ¼ darovala sestře JUDr. J. S.. Daňově je proto osvobozen bezúplatný převod nemovitostí na bratra žalobce v rozsahu ¼. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o vyměření daně darovací za převod nemovitostí ze společného jmění manželů na sourozence žalobce, přičemž současně manželka žalobce převáděla stejné nemovitosti do vlastnictví své sestry. Darované nemovitosti vlastnil žalobce se svou manželkou a oba manželé převáděli darem tyto nemovitosti sourozencům B. S. a I. S., i ti jsou manžely. Na sporu je otázka, zda žalobce ze společného jmění daroval nemovitosti výlučně svému bratrovi B. S. či část majetku odpovídající ¼ daroval svému bratrovi a stejný podíl I. S., své švagrové. Z darovací smlouvy je seznatelné, že nemovitosti byly darovány ze společného jmění manželů, takovým způsobem byly evidovány v katastru nemovitostí a nabyvatelé manželé B. a I. S. se stali podílovými spoluvlastníky takto převedených nemovitostí. Soud při rozhodování vychází ve smyslu § 75 odst. 1 s.ř.s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. K převodu nemovitostí došlo za účinnosti občanského zákoníku platného do 31.12.2013 a rozhodnutí o dani darovací bylo učiněno v roce 2012, tudíž za platnosti zák. č. 357/1992 Sb., v novelizovaném znění. Z těchto předpisů je proto při přezkoumání napadeného rozhodnutí vycházet. Daň darovací je regulována oddílem druhým uvedeného předpisu, ve kterém se vymezuje poplatník daně. Obdarovaní nemají trvalý pobyt v tuzemsku, což je doloženo danými operáty katastrálního úřadu, a proto se jako s poplatníkem uvažuje s dárcem. Pro případ darování ze společného jmění manželů zákon žádnou právní úpravu neobsahuje. Při úvaze o tom, kterého z obdarovaných obdaroval právě žalobce, je zapotřebí vycházet z právní úpravy společného jmění manželů podle občanského zákoníku. Institut společného jmění manželů ve své podstatě vyjadřuje skutečnost, že oba manželé mají rovné postavení. To se projevuje v tom, že každému z manželů svědčí vlastnické právo k celé věci a toto jeho právo je omezeno stejným právem druhého z manželů. To má význam pro úsudek o tom, zda každý z manželů mohl obdarovat výlučně svého sourozence, či musel darovací smlouvou dočasně obdarovat druhého obdarovaného, tedy svého švagra. Nakládání s majetkem ve společném jmění je v dispozici manželů a je zapotřebí vycházet z obsahu darovací smlouvy a projevu vůle dárců. V darovací smlouvě není vymezeno, že každý z manželů obdarovává svého sourozence. Nicméně takový projev lze seznat z daňového přiznání, ve kterém žalobce výslovně uvádí, že nemovitosti ze společného jmění daroval svému bratrovi. Takovému Pokračování - 4 - 10Af 31/2013 projevu vůle, kdy každý z manželů obdarovává věcí ze společného jmění výlučně svého sourozence, právní úprava obsažená v občanském zákoníku nebránila. Při neexistenci pravidla obdobného ust. § 8 odst. 2 zák. č. 357/1992 Sb., v platném znění, o poplatníkovi při zdanění úplatného převodu nemovitostí je tudíž zapotřebí vycházet z projevu vůle, jak je učinil dárce. Žalobce v daňovém přiznání výslovně uvedl, že obdaroval svého bratra, čemuž právní úprava společného jmění nebrání, jestliže stejnou smlouvou manželka žalobce obdarovala výlučně svou sestru. Ze společného jmění manželů byli obdarováni sourozenci každého z nich a z právní úpravy darovací daně a společného jmění manželů nelze dovodit, že každý z manželů musel současně vedle svého sourozence obdarovat též sešvagřenou osobu. Projevem vůle žalobkyně obdarovat sestru, jak bylo uvedeno v daňovém přiznání, se finanční orgány nezabývaly a ve své podstatě vycházely z toho, že jiná varianta než obdarovat oba nabyvatele není možná. Tento právní názor však není správný, jestliže každý z manželů má právo k celé věci, je omezen stejným právem druhého, proto každý z nich může obdarovat výlučně svého sourozence. Z tohoto zjištění je zapotřebí vycházet při úvaze o osvobození od daně za neexistence právní regulace poplatníka darovací daně při převodu ze společného jmění manželů. Jestliže obdarovaným byl bratr žalobce, pak jedná se o příbuzné v řadě pobočné zařazeného podle § 11 odst. 3 písm. a) do II. skupiny pro účely výpočtu daně. Od darovací daně je podle § 19 odst. 3 zákona osvobozeno bezúplatné nabytí majetku mezi osobami mimo jiné zařazenými ve II. skupině, proto je darování v souzené věci od daně osvobozeno. Soud proto uzavřel, že finanční orgány vycházely z nesprávné úvahy, že jediný možný způsob obdarování představoval dar pro oba nabyvatele a s jinou variantou obdarování neuvažoval, přestože takovou možnost právní předpisy nevylučují, projevem vůle smluvních účastníků se nezabýval a projev vůle smluvních účastníků nahradil vlastní úvahou o velikosti podílů jednotlivých obdarovaných nabytých darem ze společného jmění manželů. Způsob vypořádání odvolacích námitek vychází z právního názoru finančních orgánů o tom, který z nabyvatelů získal dar a v jakém rozsahu od dárců a z nesprávné právní úvahy pak vyplývá, jak bylo s odvolacími námitkami naloženo. Nesprávné vypořádání odvolacích námitek pak neznamená, že zůstaly nevypořádány. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí není v souladu s právní úpravou daně darovací obsažené v zák. č. 357/192 Sb., v novelizovaném znění. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s.ř.s. zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že žalobce měl v řízení úspěch. Proto mu na náhradě nákladů řízení byla přiznána částka 11.228,-Kč, představující zaplacený soudní poplatek v hodnotě 3.000,-Kč, odměnu advokáta za 2 úkony právní služby po 3.100,-Kč, 2 x režijní paušál ve výši 300,-Kč a 1.428,- Kč na dani z přidané hodnoty, které je zástupce žalobce plátcem. Pokračování - 5 - 10Af 31/2013 Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 3. února 2014 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.