10 Af 33/2010
č. j. 10 Af 33/2010-40
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 33/2010-40
- NSS 1 Afs 95/2010-78
Citované zákony (8)
Rubrum
10Af 33/2010 – 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce TOLLMI Milevsko spol. s r.o. se sídlem Praha 5, Plaská 622, zastoupeného Ing. Karlem Čejkou, daňovým poradcem se sídlem Praha 2, Wenzigova 1857/11, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem České Budějovice, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.2.2010, č.j. 740/10-1100, takto:
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 14.4.2010, předanou k poštovní přepravě dne 12.4.2010, domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Milevsku ze dne 14.8.2009, kterým byla žalobci předepsána k přímému placení daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období 2005 ve výši 1.188.692 Kč a o odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Milevsku č.j. 20263/09/098970304679 ze dne 14.8.2009, kterým byla žalobci předepsána k přímému placení daň z příjmů vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období 2005 ve výši 937 Kč tak, že odvolání žalobce bylo zamítnuto. Pokračování - 2 - 10Af 33/2010 Žalobce považuje napadené rozhodnutí i předcházející platební výměry za nezákonné s odůvodněním, že každá řádně neprovedená platba povinná dle § 69 daňového řádu je samostatnou daňovou povinností, které nelze směšovat a předepisovat kumulovaně – zde „za zdaňovací období 2005“. Dle žalobce žalovaný rozhodl o odvolání podaném osobou k tomu nepříslušnou, neboť dle udělené plné moci byl daňový poradce František Mejta zmocněn k zastupování v daňovém řízení pouze u některých daní. Vedle omezení časového byla plná moc udělena ve vazbě na podání daňového přiznání. Dle žalobce neexistuje z hlediska nesprávně provedených srážek záloh na daň z příjmu ze závislé činnosti za jednotlivé měsíce žádné zdaňovací období 2005. Pro toto pochybení nebylo dosud napadené rozhodnutí ani řádně doručeno. Správce daně v rozhodnutí neposoudil, zda zaměstnanci žalobce měli nárok na výplatu cestovních náhrad a v jaké výši. Jedná se tedy o to, zda, co a jak správce daně poté, co výplatu cestovních náhrad překvalifikoval jako výplatu příjmu ze závislé činnosti, uvážil o cestovních náhradách, které jsou ze zákona povinné. Pokud zaměstnancům dle správce daně nárok vznikl, není v rozhodnutí takový závěr zohledněn. Ohledně vyplacených cestovních náhrad, které nebyly písemně sjednány, má žalobce za to, že správce daně zaměnil nárok na výplatu cestovní náhrady s daňovou uznatelností. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný nepřisvědčil námitce žalobce, že každá řádně neprovedená platba povinná dle § 69 daňového řádu je samostatnou daňovou povinností, které nelze vzájemně směšovat a předepisovat kumulativně za zdaňovací období 2005. Žalovaný souhlasil s tím, že nesprávně bylo v napadeném platebním výměru označeno období, za které byla předepsána k přímému placení daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků jako zdaňovací období 2005, kdy správce daně nesprávně napsal slovo „zdaňovací“ a měl správně uvést, že se jedná o období roku 2005. Uvedené pochybení však nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce udělil plnou moc k zastupování daňovému poradci Ing. Františku Mejtovi dne 20.8.2009 a pro správce daně byla účinná od 24.8.2009. Jedná se o plnou moc omezenou, kdy zmocněný byl oprávněn ke všem úkonům v řízení o všech daních u nichž povinnost podat daňové přiznání nastala do 31.12.2007 s výjimkou úkonů podepsat zprávu o daňové kontrole, sjednat základ daně a daň, vzít zpět odvolání proti vyměřené nebo dodatečně doměřené dani, vzdát se práva odvolání. Odvolání proti platebním výměrům podal jednatel žalobkyně. Bez výzvy správce daně doplnil náležitosti odvolání žalobce Ing. František Mejta podáním ze dne 12.9.2009 doručeným správci daně dne 14.9.2009. Rozhodnutí žalovaného bylo správně doručováno jak žalobci dne 12.2.2010, tak i Ing. Františku Mejtovi na doručenku dne 26.2.2010. Žalovaný nepřisvědčil námitce, že odvolání bylo podáno osobou nepříslušnou a že rozhodnutí žalovaného nebylo řádně doručeno. Daňovým orgánům dle žalovaného nepřísluší stanovovat výši cestovních náhrad za zaměstnavatele. Rovněž nedůvodná je i námitka, že správce daně zaměnil nárok na výplatu cestovní náhrady s daňovou znatelností. V daném případě se nejedná o to, že by správce daně rozhodoval o daňové znatelnosti cestovních náhrad, ale o to, že žalobce zaměstnancům nevyplácel náhrady cestovních výdajů, ale vyplácel jim příjmy ze závislé činnosti, ze kterých nesrážel zálohy na daň. Správce daně v průběhu daňové kontroly, tak i žalovaný vycházel ze správně zjištěného skutkového a právního stavu a přihlédl ke všem okolnostem, které v průběhu daňového řízení vyšly najevo a vydaná rozhodnutí jsou proto zákonná. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Pokračování - 3 - 10Af 33/2010 Žalobce dne 20.2.2006 doručil správci daně vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za rok 2005, dle kterého bylo na této dani odvedeno 173.140 Kč. Dne 20.2.2006 doručil žalobce vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických osob za období roku 2005, kdy v tomto vyúčtování vypočítal přeplatek 345 Kč. Správce daně zahájil dne 22.1.2008 kontrolu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za rok 2005. O výsledku daňové kontroly byla sepsána zpráva, dle níž správce daně kontrolou daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků zjistil, že žalobce v roce 2005 v rozporu s § 6 odst. 1 písm. a/ odst. 3 a § 38h zákona o daních z příjmů nesrážel a neodváděl zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků v úhrnu příjmů vyplacených zaměstnancům, přesně ve zprávě o daňové kontrole uvedených, a v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 písm. a/, § 36 odst. 2 písm. c, bod 4 a § 38d zákona o daních z příjmů ve znění platném v roce 2005 nesrazil a neodvedl daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně ze všech příjmů, které vyplatili F. B., Z. P., V. D., B. V. a R. S., pokud jejich výše přesáhla v kalendářním měsíci, za který neměli podepsané prohlášení k dani dle § 38k odst. 4 nebo 5 zákona o daních z příjmů, částku 5.000 Kč. Dle kontrolního zjištění uvedeného ve zprávě o daňové kontrole žalobce jmenovaným zaměstnancům, řidičům mezinárodní kamionové dopravy, zaměstnancům v dílně a administrativní pracovnici vyplácel v roce 2005 mimo základních mezd, ze kterých v souladu se zákonem o daních z příjmů srážel a odváděl zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, také další příjmy ze závislé činnosti, ze kterých již zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně nesrážel a neodváděl na účet správce daně. Správce daně proto předepsal platebním výměrem ze dne 14.8.2009 k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za rok 2005 v celkové výši 1.188.692 Kč a platebním výměrem ze dne 14.8.2009 k přímému placení daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za rok 2005 v celkové výši 937 Kč. Žalobce se proti platebním výměrům odvolal dne 10.9.2009. Dne 14.9.2009 bylo Finančnímu úřadu v Milevsku doručeno odvolání ze dne 12.9.2009 daňového poradce žalobce Ing. Františka Mejty, jemuž žalobce udělil dne 20.8.2009 plnou moc, která byla doručena správci daně dne 24.8.2009. Žalobce udělil daňovému poradci Ing. Františku Mejtovi plnou moc ke všem daním, u nichž povinnost podat daňové přiznání nastala do 31.12.2007. Daňový poradce byl zmocněn ke všem úkonům s výjimkou podepsat zprávu o daňové kontrole, sjednat základ daně a daň, vzít zpět odvolání proti vyměřené nebo dodatečně vyměřené dani a vzdát se práva na odvolání. K odvolání žalobce proti rozhodnutí správce daně č.j. 20250/09/098970303465 došlo ke změně napadeného rozhodnutí, žalovaný snížil dodatečně vyměřenou daň z příjmů právnických osob za rok 2005 o částku 1.438.320 Kč, neboť do daňových nákladů zohlednil mzdové náklady, a to příjmy ze závislé činnosti, které byly vyplaceny zaměstnancům a ze kterých správce daně předepsal k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za rok 2005. Pokračování - 4 - 10Af 33/2010 Odvolání žalobce proti napadenému rozhodnutí žalovaného ze dne 12.2.2005 č.j. 740/10-1100 bylo zamítnuto, neboť příjmy ze závislé činnosti, které žalobce vyplácel v průběhu roku 2005, nezahrnoval do základu daně pro výpočet záloh a základu daně pro zvláštní sazbu daně u jmenovaných zaměstnanců, jež tvořily odměny stanovené procentem z tržeb nebo odměny za víkendy strávené v zahraničí a za ujeté kilometry v případě řidičů kamionové dopravy, u zaměstnanců v dílně a u administrativní pracovnice se jednalo o příjmy pravidelně vyplacených prémií nebo o příplatky v základní hodinové mzdě, u Františka Buzka byly vypláceny neoprávněně cestovní náhrady. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze spisu žalovaného vyplývá, že při kontrole daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků bylo správcem daně zjištěno, že žalobce v roce 2005 v rozporu s § 6 odst. 1 písm. a/ odst. 3 a § 38h zákona č. 586/1992 Sb. nesrážel a neodváděl zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků z příjmů vyplacených zaměstnancům /uvedených v rozhodnutí/ a v rozporu s § 6 odst. 1 písm. a/, § 36 odst. 2 písm. c/ bod 4 a § 38d zákona o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2005 nesrazil a neodvedl daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně ze všech příjmů, které byly vyplaceny F. B., Z. P., V. D., V. V. a R. S., pokud jejich výše nepřesáhla v kalendářním měsíci, za který u žalobce neměli podepsané prohlášení k dani dle § 38k odst. 4 nebo 5 zákona o daních z příjmů, částku 5.000 Kč. Na základě zjištění, že žalobce uvedeným zaměstnancům, řidičům kamionové dopravy, zaměstnancům v dílně a administrativní pracovnici vyplácel mimo mzdy, ze které odváděl a srážel zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně také další příjmy ze závislé činnosti, ze kterých zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně nesrážel a neodváděl, byla správcem daně předepsána platebním výměrem ze dne 14.8.2009 k zaplacení daň příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za rok 2005 ve výši 1.188.692 Kč a platebním výměrem ze dne 14.8.2009 k přímému placení daň z příjmů vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za rok 2005 v celkové výši 937 Kč. Příjmy ze závislé činnosti vyplácené v roce 2005 nezahrnul žalobce do základu daně pro výpočet záloh a základu daně pro zvláštní sazbu daně u uvedených zaměstnanců, tvořily je odměny stanovené procentem z tržeb nebo odměny za víkendy strávené v zahraničí a za ujeté kilometry v případech řidičů kamionové dopravy, u zaměstnanců v dílně a u administrativní pracovnice se jednalo o příjmy ve formě pravidelně vyplacených prémií nebo o příplatky k základní hodinové mzdě a u pracovníka F.B. byly vyplaceny nesprávně cestovní náhrady. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné z důvodu, že každá řádně neprovedená platba, povinná ve smyslu § 69 daňového řádu je samostatnou daňovou povinností, které nelze vzájemně směšovat a předepisovat kumulativně /za zdaňovací období 2005/. K uvedené výhradě soud poukazuje na § 69 daňového řádu, jímž se řídí vybírání daně z příjmů závislé činnosti a z funkčních požitků, kdy je finančním úřadem předepisován plátci Pokračování - 5 - 10Af 33/2010 k přímému placení rozdíl na dani. Dle tohoto ustanovení daň, kterou byl povinen plátce srazit z daňového základu zaměstnanci, odvede správci daně ve lhůtě stanovené daňovým řádem nebo zvláštním zákonem. Pokud plátce daně tyto daňové částky nesrazí, nebo nevybere nebo neodvede, jsou předepsány správcem daně plátci k přímému placení, z čehož plyne, že správce daně základ daně a daňovou povinnost z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti nevyměřuje, pouze předepisuje k přímému placení rozdíl mezi daní, kterou měl plátce daně srazit a odvést ve stanovené lhůtě. V daném případě byla předepsána k přímému placení daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a daň z příjmů vybíraná zvláštní sazbou platebním výměrem za období roku 2005 v úhrnné výši, což neodporuje § 32 odst. 2 písm. d/ daňového řádu v případě, že částka předepsaná k placení je správná a rozhodnutí má veškeré předepsané náležitosti a dle označeného ustanovení má být uvedena částka. Nesprávně je však v platebním výměru uvedeno „zdaňovací období roku 2005“, kdy správce daně měl správně uvést, že se jedná o období roku 2005. Uvedeným pochybením však žalobce nebyl krácen na svých právech, tato okolnost nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Zcela nedůvodně žalobce namítá, že žalovaný rozhodl o odvolání podaném osobou k tomu neoprávněnou, neboť daňový poradce Ing. Mejta byl zmocněn k zastupování v daňovém řízení pouze u některých daní. Vedle omezení časového byla plná moc uvedena ve vazbě na podání daňového přiznání, dle žalobce neexistuje z hlediska nesprávně provedených srážek záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti za jednotlivé měsíce, žádné „zdaňovací období 2005“. Pro toto pochybení v posouzení plné moci nebylo dosud napadené rozhodnutí řádně doručeno. Ze správního spisu bylo zjištěno, že správce daně vydal dne 14.8.2009 platební výměry, které byly doručovány jak žalobci, tak i jeho daňovému poradci Josefu Maškovi. Proti uvedeným platebním výměrům podal žalobce – jeho jednatel J. Tollinger blanketární odvolání dne 11.9.2009. Dne 24.8.2009 byla správci daně doručena plná moc ze dne 20.8.2009, na základě které žalobce udělil plnou moc a zmocnil daňového poradce Ing. Františka Mejtu, aby ho zastupoval v daňových řízeních ke všem daním, u nichž povinnost podat daňové přiznání nastala do 31.12.2007, s výjimkou podepsat zprávu o daňové kontrole, sjednat základ daně a daň, vzít zpět odvolání proti vyměřené nebo dodatečně doměřené dani a vzdát se práva odvolání. Daňový poradce Ing. Mejta podáním ze dne 12.9.2009, doručeným dne 14.9.2009, podal odvolání proti dodatečným platebním výměrům uvedeným shora, jež řádně odůvodnil. Z uvedeného shora je zřejmo, že odvolání proti platebním výměrům bylo podáno osobou oprávněnou, neboť blanketární odvolání bylo podáno žalobcem a následně v odvolání podaném Ing. Františkem Mejtou bylo řádně odůvodněno. Ing. Mejta byl na základě obsahu plné moci ze dne 20.8.2009 doručené správci daně dne 24.8.2009, zmocněn k zastupování v daňovém řízení ke všem daním, u nichž nastala povinnost podat daňové přiznání do 31.12.2007, tedy v dané záležitosti i ohledně daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků a daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou, kdy bylo povinností daňového subjektu podat vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, jež bylo také žalobcem podáno včas, a to dne 20.2.2006 u správce daně. Výklad žalobce, že neexistuje z hlediska nesprávně provedených srážek záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti za jednotlivé měsíce žádné zdaˇovací období, je ryze formalistický, neboť žalobce zmocnil Františka Mejtu k zastupování ve všech daních. Správce daně proto správně posoudil, že žalobce byl zastoupen od 24.8.2009 Ing. Mejtou, kterému doručil následně dle doručenky ze dne 26.2.2010 napadené rozhodnutí a rovněž tak žalobci dne 12.2.2010 do datové schránky. Pokračování - 6 - 10Af 33/2010 Z postupu daňového poradce Ing. Mejty, který bezprostředně poté, co mu byla udělena plná moc od žalobce, vypracoval odvolání, které zaslal správci daně, přičemž předtím dne 24.8.2009 byla správci daně doručena plná moc ze dne 20.8.2009, je rovněž patrno, že Ing. Mejta vycházel z toho, že k tomuto úkonu byl daňovým subjektem zmocněn, a proto byl jím tento úkon učiněn, neboť ve stádiu tohoto řízení, kdy byl již platební výměr doručen, jiný úkon se nenabízel. Plná moc se vztahuje i na zastupování v tomto řízení, daňový subjekt podal blanketární odvolání a jeho zástupce podal rovněž odvolání již odůvodněné a daňový subjekt odůvodnění odvolání nezpochybňuje, proto nelze se dovolávat neúčinnosti zastoupení, ke krácení práv žalobce nedošlo. Zcela neopodstatněná je výhrada žalobce ohledně absence posouzení zda a v jaké výši zaměstnanci žalobce měli nárok na výplatu cestovních náhrad, neboť tato okolnost není v pravomoci správce daně. Předmětem daňové kontroly bylo posouzení daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Poznamenává se, že nárok na vyplacení cestovních náhrad je upraven v zákoně o cestovních náhradách publikovaném pod č. 119/1992 Sb. Nesprávný je i právní názor žalobce, že o zákonném nároku zaměstnance je nutno účtovat bez ohledu na to, zda došlo k uspokojení zaměstnance či nikoli, neboť je rozhodné pro uznání nákladů řízení jen faktické poskytnutí náhrad, tedy že daňový subjekt tyto náklady skutečně vynaložil, což prokázáno nebylo. Žalobce namítá, že správce daně nesprávně zaměnil nárok na výplatu cestovní náhrady s daňovou uznatelností. Tato námitka je zcela irelevantní, neboť v daném případě, kdy bylo zjištěno, že žalobce nevyplácel zaměstnancům dle výdajových pokladních dokladů náhrady cestovních výdajů, ale vyplácel jim odměny – příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. a/ zákona o daních z příjmů, ze kterých nebyly sráženy žalobcem zálohy na daň, proto z těchto příjmů ze závislé činnosti došlo k uložení povinnosti zaplatit daň přímo žalobci. Nárok zaměstnanců na výplatu cestovních náhrad nebyl v daňovém řízení posuzován, v rámci daňové kontroly ohledně daně z příjmů právnických osob bylo předmětem posouzení, zda žalobci byly uvedené cestovní náhrady fakticky vyplaceny a zda se jednalo o náklad dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Soud proto z důvodů shora uvedených uzavřel, že žaloba není důvodná a dle § 78 odst. 7 s.ř.s ji zamítl. Soud rozhodl rozsudkem bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s., neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch, náhradu nákladů řízení nepožadoval. Pokračování - 7 - 10Af 33/2010 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 20. července 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.