10 Af 376/2012
č. j. 10 Af 376/2012-24
V PLATNOSTICitované zákony (4)
Rubrum
10Af 376/2012 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce R. P., bytem Č., Z. 88, zastoupeného JUDr. Libuší Zemanovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 11, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství České Budějovice ze dne 20.2.2012, č.j. 923/12-1300, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
Odůvodnění
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.2.2012 č.j. 923/12-1300, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu ve Vimperku ze dne 26.8.2011, jímž byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období I. čtvrtletí 2008, II. čtvrtletí 2008, III. čtvrtletí 2008 a IV. čtvrtletí 2008 a sdělena povinnost zaplatit penále. Žalobce v žalobě namítá nesplnění zákonných podmínek pro stanovení daně dle pomůcek. Žalobce splnil veškeré zákonné povinnosti při dokazování sporných skutečností, proto správci daně nic nebránilo v tom, aby byla daň z přidané hodnoty stanovena dokazováním. Ze strany žalovaného nebyly specifikovány konkrétní zákonné povinnosti, Pokračování - 2 - 10Af 376/2012 které žalobce nesplnil. Žalobce neporušil svou zákonnou povinnost při dokazování. Žalobce poukazuje na okolnost, že při stanovení daně je prioritou učinit tak dokazováním. Nedůvodně pro doměření daně byly použity jako pomůcka údaje jiného daňového subjektu, který byl však odlišný od srovnatelného subjektu, jehož údaje použil správce daně pro vyměření daně za zdaňovací období roku 2006, přestože daňové kontroly probíhaly v krátkém časovém odstupu. Správce daně použil při stanovení daně údaje srovnatelného subjektu, avšak vzhledem k jeho naprosto nedostatečné konkretizaci nelze uzavřít, že by srovnatelný subjekt mohl splňovat podmínky § 98 odst. 3 písm. c) daňového řádu. Správce daně nebyl schopen uvést konkrétní příjmy a výdaje srovnatelného daňového subjektu, odmítl objasnit, jaký druh příjmů a výdajů ve svých výpočtech užíval, tedy zda se jednalo o příjmy po započtení pohledávek a výdaje po započtení závazků nebo pouze o příjmy a výdaje použité pro výpočet daně. Není proto vůbec zřejmé, z jakých údajů správce daně při stanovení daně vycházel, a proto nelze výpočty správce daně prověřit. Vzniká otázka, zda u žalobce proběhla daňová kontrola a s jakým výsledkem. To nebylo žalobci sděleno. Povinností správce daně bylo zkoumat, zda absence důkazů znemožnila stanovit daň dokazováním, a to v důsledku nesplnění konkrétní zákonem stanovené povinnosti žalobce. Správce daně nespecifikoval jaké konkrétní povinnosti žalobce nesplnil. Správce daně si svou činnost zjednodušil. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly splněny, neboť z předložených daňových dokladů nebylo možné ověřit, zda žalobcem přiznané příjmy byly vykázány ve správné výši a zda všechny uplatněné výdaje byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Žalobce nebyl schopen vysvětlit správnost údajů, které uvedl v daňovém přiznání. Správce daně stanovil základ daně a daň podle pomůcek, přičemž přihlédl k okolnostem, z nichž pro žalobce vyplynuly výhody. Srovnatelným subjektem byla fyzická osoba, která podnikala ve stejném oboru, ve stejné lokalitě, bez vlastních zaměstnanců, subdodavatelsky, taktéž vedla daňovou evidenci. Správce daně při stanovení výše daňových výdajů ponechal výši žalobcem uplatněných výdajů nezměněnou, přestože žalobce neprokázal, že byly všechny uplatněny oprávněně. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech tím, že by mu nebylo umožněno dokazovat a důkazy ohledně svých tvrzení doplňovat a že by současně nebyl upozorněn na oprávnění správce daně přistoupit na vyměření daně podle pomůcek. Jsou-li splněny zákonné podmínky pro stanovení daňové povinnosti za použití pomůcek, je jen na správci daně, z jakých pomůcek bude při stanovení daňové povinnosti vycházet. Důvody, pro které byl srovnatelný subjekt shledán srovnatelným, jsou uvedeny v úředním záznamu. Srovnatelným subjektem nemohl být subjekt, který byl použit pro stanovení daňové povinnosti v roce 2006, neboť obrat vykázaný žalobcem v následujících letech byl téměř jednou tak vysoký než v roce 2006. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Správce daně v období od 26.1.2010 do 17.8.2011 prováděl u žalobce daňovou kontrolu ohledně daně z přidané hodnoty za I. – IV. čtvrtletí 2008. V průběhu daňové kontroly u správce daně vznikly pochybnosti ohledně výše příjmů žalobce z instalatérské a topenářské činnosti dosažené za použití nakoupeného a spotřebovaného materiálu. Tyto pochybnosti vznikly u správce daně tím, že žalobce použití nakoupeného materiálu na jednotlivých zakázkách a jeho následnou fakturaci dokládal Pokračování - 3 - 10Af 376/2012 dodacími listy, které přiložil k vystaveným fakturám. Ve faktuře přitom nebyl materiál konkrétně specifikován, fakturovaná částka byla uvedena v celkové výši, aniž byla rozdělena na částku za provedenou práci a za dodaný materiál. V některých případech žalobce přiložil dodací listy s rozepsaným materiálem také k fakturám, kterými byly, dle textu na nich uvedených, fakturovány pouze práce bez materiálu, dodací listy přiložil rovněž k fakturám za práce na cizích zakázkách pro jiné podnikatele v oboru instalatérství a topenářství. Dále správce daně v rámci kontroly zjistil, že společnost ODYS s.r.o. měla ve svém účetnictví zaúčtovány faktury žalobce bez dodacích listů, přičemž některé z těchto faktur přitom nebyly totožné s fakturami předloženými žalobcem v rámci kontroly. Žalobce na dodací listy nerozepsal veškerý materiál, který v daném roce nakoupil a spotřeboval, hodnota materiálu včetně marže na dodacích listech byla nižší, než hodnota materiálu, kterou měl žalobce v uvedeném zdaňovacím období k dispozici. Žalobce do protokolu dne 26.1.2010 uvedl, že na začátku a na konci roku 2008 neměl žádné zásoby ani rozpracované zakázky, sklad nevede, materiál nakupuje na jednotlivé zakázky, ke spotřebovanému materiálu přidává určitou marži, na každé zakázce jinou. Zakázky eviduje pouze v jejich průběhu, po dokončení evidenci zlikviduje. Správce daně žalobce vyzval dne 31.8.2010 aby prokázal, že uskutečněná zdanitelná plnění za instalatérskou a topenářskou činnost ve výši 1.523.308,- Kč a daň na výstupu ve výši 166.497,- Kč vykázaná v daňových přiznáních za I. – IV. čtvrtletí 2008 jsou úplná a ve správné výši tím, že žalobce prokáže vyfakturování veškerého nakoupeného materiálu, který byl spotřebován. Současně měl prokázat, že odpočet daně na vstupu ve výši 235.302,- Kč byl uplatněn za splnění zákonných podmínek. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 23.9.2010. Současně s tím přiložil čestná prohlášení odběratelů, kde je uvedeno, že práce byly prováděny na rodinných domcích. Správce daně provedl výslechy svědků, a to R. T. a R. B., pro které žalobce subdodávky prováděl. Svědek T. uvedl, že spolupráce probíhala na základě ústních dohod a ústně byla domluvena cena, která obsahovala cenu za provedené práce a zčásti za materiál. Na zakázky používal převážně svůj materiál, žalobce dodával pouze drobnosti. Svědek B. uvedl, že mu žalobce vypomáhal s pracemi na montáži bytových jader ve Vimperku a na rodinném domu. Spolupráce probíhala na základě ústní dohody. Rozpis materiálu předložen nebyl. Správce daně daňovou kontrolu ukončil se závěrem, že daň nelze stanovit dokazováním, neboť žalobce pochybnosti o úplnosti a správnosti vykázaných příjmů neodstranil, a to ani na základě výzvy. S výsledkem kontrolního zjištění byl žalobce seznámen při jednání dne 18.3.2011. Ke kontrolnímu zjištění zaslal žalobce dvě stanoviska. Dne 17.8.2011 se konalo jednání za účelem projednání zprávy o daňové kontrole, žalobce odmítl zprávu o kontrole podepsat. Správce daně mu proto zaslal dne 18.8.2011 zprávu o kontrole v poštovní zásilce, která byla doručena dne 22.8.2011. Správce daně vydal dne 26.8.2011 dodatečné platební výměry, kterými žalobci doměřil daň za uvedená zdaňovací období. Správcem daně byl vypracován úřední záznam o stanovení daně dle pomůcek, přičemž byl použit pro stanovení daňové povinnosti, jak uvedl správce daně, jiný srovnatelný subjekt, Pokračování - 4 - 10Af 376/2012 který vykazoval podnikatelskou činnost ve stejné lokalitě, ve stejném oboru, bez zaměstnanců a měl i srovnatelný obrat jako žalobce. Žalobce se proti platebním výměrům odvolal, přičemž uváděl téměř shodné odvolací důvody jako v žalobě proti napadenému rozhodnutí. Nesouhlasil se stanovením daně podle pomůcek, namítal nesprávnost použití srovnatelného subjektu v případě, že byl využit jiný srovnatelný subjekt pro rok 2006 a jiný pro rok 2008. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce jako nedůvodné zamítnuto s odůvodněním, že byly splněny zákonné podmínky pro stanovení daně podle pomůcek, daň nebylo možno stanovit dokazováním v případě, že na fakturách byly jen obecně uvedeny instalatérské práce bez specifikace použitého materiálu, daňové doklady byly neúplné, měly špatnou vypovídací schopnost o použitém materiálu. Správce daně správně použil pro stanovení daňové povinnosti za rok 2008 jiný srovnatelný subjekt, neboť obrat vykázaný žalobcem v následujících létech byl téměř jednou tak vysoký než v roce 2006. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žalobce není důvodná. Podstatou sporu je, zda byly splněny podmínky pro stanovení daně za použití pomůcek, zejména pak otázka, jaké jsou povinnosti daňového subjektu v rámci vedení daňové evidence a zda byla daň dle pomůcek stanovena dostatečně spolehlivě, jestliže byl použit jiný srovnatelný subjekt pro uvedená zdaňovací období. K otázce stanovení daňové povinnosti za užití pomůcek soud odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozsudek ze dne 29.3.2006, č.j. 1Afs 55/2005-92, publikovaný pod č. 939/2006 Sb. NSS. V uvedeném rozsudku je souhrnně řečeno, že předpokladem uplatnění tohoto způsobu stanovení daně je splnění dvou podmínek, a to porušení zákonné povinnosti ze strany daňového subjektu při dokazování jím uváděných skutečností a současně nemožnost stanovit daňovou povinnost dokazováním. Mezi těmito předpoklady musí být dána příčinná souvislost. Stanoví-li správce daně základ daně a daň podle pomůcek, odvolací orgán následně zkoumá pouze dodržení uvedených podmínek, a zda daň byla tímto způsobem stanovena dostatečně spolehlivě. Prioritu má stanovení daně dokazováním. Nastane-li však absence důkazních prostředků, že již daň nelze stanovit za pomoci důkazů, nastupuje v pořadí druhý způsob stanovení daně, tedy užití pomůcek, které si je oprávněn správce daně obstarat sám i bez účasti daňového subjektu. Správce daně při stanovení daňové povinnosti zjišťuje rozhodné skutečnosti buď zcela dokazováním, nebo zcela podle pomůcek, není však přípustné, aby základ daně byl zjištěn kombinací obou metod. Žalobce namítal, že splnil své zákonné povinnosti, přičemž ani ze strany žalovaného nebyly specifikovány konkrétní zákonné povinnosti, které žalobce nesplnil. Žalobce má za to, že pro stanovení daně podle pomůcek nepostačuje porušení dílčích povinností při dokazování, ale musí být zároveň splněna i další podmínka, a to že nesplnění důkazní povinnosti je takového rozsahu, že důkazy, které byly v řízení provedeny, neumožňují daň stanovit dokazováním. K této námitce soud uvádí, že daňové řízení je postaveno na zásadě, že každý daňový subjekt má povinnost sám daň přiznat, tedy má břemeno tvrzení, ale také povinnost toto své tvrzení doložit. Toto břemeno daňový subjekt plní v důkazním řízení, které vede správce daně. Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování, nebo k jejichž prokazování byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Pokračování - 5 - 10Af 376/2012 V daném případě správce daně měl pochybnosti o úplnosti a správnosti údajů uvedených v daňovém přiznání, konkrétně o výši zdanitelných plnění z instalatérské a topenářské činnosti dosažených za použití nakoupeného a spotřebovaného materiálu. Tyto pochybnosti vznikly na základě skutečnosti, že žalobce použití nakoupeného materiálu na jednotlivých zakázkách a jeho následnou fakturaci dokládal dodacími listy, které pouze přiložil k vystaveným fakturám. V textu faktury přitom nebyl materiál specifikován, fakturovaná částka byla uvedena v celkové výši, bez rozdělení na částku za provedenou práci a částku za dodaný materiál. V některých případech žalobce přiložil dodací listy s rozepsaným materiálem k fakturám, kterými byly dle textu na nich uvedených fakturovány pouze práce bez materiálu, dodací listy přiložil také k fakturám za práce na cizích zakázkách, tj. na zakázkách pro jiné podnikatele v oboru instalatérství a topenářství. Další pochybnosti správce daně zjistil v případě odběratele společnosti ODYS s.r.o., který měl ve svém účetnictví zaúčtovány faktury vystavené žalobcem bez dodacích listů, některé z těchto faktur přitom nebyly totožné s fakturami předloženými žalobcem v rámci kontroly. Žalobce k těmto pochybnostem správce daně uvedl, že na začátku a na konci roku 2008 neměl žádné zásoby, ani rozpracované zakázky, sklad nevede, materiál nakupuje vždy na jednotlivé zakázky s tím, že k materiálu přidává určitou marži, a to ke každé zakázce jinou. Zakázky jím evidovány nejsou. Protože nejasnosti přetrvávaly, vyzval správce daně žalobce k jejich vysvětlení. Žalobce na výzvu reagoval a současně s tím uvedl, že obecně platí totéž, co uvedl již ve svém vyjádření k roku 2007 tj. k souběžně probíhající kontrole daně z příjmů fyzických osob za rok 2008. Následně byly provedeny výslechy svědků, kterými však nebylo prokázáno dodání materiálu uvedeného rozsahu, zůstaly zpochybněny i ostatní případy, kdy žalobce k předloženým vystaveným fakturám pro další odběratele přiložil dodací listy s rozepsaným materiálem. Správce daně proto správně kontrolu uzavřel, že daňovou povinnost nelze stanovit dokazováním, neboť žalobce pochybnosti o skutečnostech rozhodných pro správné stanovení daňové povinnosti, především o úplnosti a správnosti vykázaných zdanitelných plněních za instalatérskou a topenářskou činnost, neodstranil, a to ani na základě výzvy. Z uvedeného je zřejmé, že správce daně měl k dispozici evidence a doklady, ovšem jejich kvalita, úplnost a jejich vypovídací schopnost však nebyla dostatečná pro stanovení daně dokazováním. Správce daně na str. 4 a 5 uvedl, jakých konkrétních pochybení se žalobce dopustil, konkrétně specifikované pochybnosti správce daně k jeho výzvě neodstranil, čímž porušil svou zákonnou povinnost ve vztahu k unesení důkazního břemene. Potřebné údaje pro stanovení základu daně nebylo možno zjistit dokazováním, proto správce daně důvodně přistoupil ke stanovení daně podle pomůcek. Pro užití tohoto náhradního způsobu stanovení daně pomůckami správci daně přitom postačilo prokázat, že existují natolik vážné a důvodné pochyby, že činí daňovou evidenci nevěrohodnou, neprůkaznou a neúplnou, což se správci daně podařilo. Podstatou nejasností v dané věci byl faktický stav objemu materiálu, který žalobce uplatňoval jako výdaj za jeho nakoupení, jako výdaj ovlivňující základ daně. Žalobce neprokázal na základě výzvy správce daně, že zdanitelná plnění vyfakturovaná za instalatérskou a topenářskou činnost jsou úplná a správná a že odpovídají přijatým fakturám za nakoupený materiál a k prokázání, že veškerý nakoupený a spotřebovaný materiál byl vyfakturován včetně provedených prací. Důvodem doměření daně pomůckami byly tedy neprůkazné daňové doklady. Žalobce namítal, že pro dodatečné vyměření daně za rok 2008 použil správce daně jako pomůcku údaje daňového subjektu, který byl však odlišný od srovnatelného subjektu, jehož údaje použil správce daně pro vyměření daně za zdaňovací období roku 2006, přestože daňové kontroly probíhaly v krátkém časovém odstupu. Pokračování - 6 - 10Af 376/2012 Soud poznamenává, že zákonnou podmínkou při stanovení daně pomůckami je její dostatečná spolehlivost; tento element je vnímán judikaturou jako její proporcionalita. Znamená to, že správce daně musí proto svoji úvahu o volbě pomůcek a rovněž tak o skutečnostech, které z nich dovozuje, popsat a vyjevit právě proto, aby i tento zákonný požadavek mohl být případně soudem přezkoumán. Nedůvodně je žalobcem namítáno, že nesprávně pro dodatečné vyměření daně za zdaňovací období roku 2008 byl použit odlišný srovnatelný daňový subjekt, než pro dodatečné vyměření daně za zdaňovací období roku 2006. Ve správním spise je založen úřední záznam o stanovení daňové povinnosti na základě pomůcek. Z úředního záznamu je zřejmé, že žalobce neprokázal skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti, neodstranil tyto pochybnosti ani na základě výzev, které mu byly doručeny, neboť nebylo z faktur zřejmé, že vykázaná zdanitelná plnění jsou úplná a ve správné výši, neboť neprokázal, že všechen nakoupený materiál, který byl zpracován na zakázkách, byl také skutečně vyfakturován odběratelům. Jako pomůcky byly použity údaje z daňových dokladů žalobce a z vlastních poznatků správce daně, na stanovení výše zdanitelných plnění použil správce daně koeficient vyjadřující výši příjmů dosažených na jednu korunu vynaložených výdajů u srovnatelného daňového subjektu. Jako srovnatelný subjekt byl použit daňový subjekt, který podnikal v oboru instalatérství a topenářství stejně jako žalobce, neměl žádné zaměstnance, neměl žádnou provozovnu, neuplatňoval odpisy hmotného majetku, vykázal řádově srovnatelný obrat jako žalobce, je fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění, vedl daňovou evidenci a byl i plátcem DPH. Soud poznamenává, že za situace, jsou-li splněny zákonné podmínky pro stanovení daňové povinnosti dle pomůcek, je pouze na správci daně, z jakých pomůcek bude při stanovení daňové povinnosti vycházet. Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě správce daně zvolil jako pomůcku údaje z daňového řízení srovnatelného subjektu a i řádně v napadeném rozhodnutí na str. 12 a 13 zdůvodnil, volbu srovnatelného subjektu a přiměřenost pomůcek. Užité pomůcky jsou zcela jasně identifikované, postup a výpočet je zcela konkrétní a srozumitelný a nic nebránilo tomu, aby se k tomuto výpočtu daňový subjekt vyjádřil. Úřední záznam o užitých pomůckách a výpočet koeficientu je ve spise založen. Na základě údajů o srovnatelném subjektu lze výpočet správce daně prověřit, pro užití podkladů srovnatelného subjektu pak není rozhodné, zda ten byl podroben daňové kontrole. Shledal-li správce daně, že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly splněny a použité pomůcky jsou přiměřené, pak dostál svým povinnostem podle § 114 odst. 4 daňového řádu. Zcela nedůvodná byla námitka žalobce, zda u něho proběhla daňová kontrola a s jakým výsledkem, což nemělo být žalobci sděleno. V rozhodnutí žalovaného je jednoznačně uvedeno datum zahájení daňové kontroly (str. 1), jakož je popsán další postup správce daně včetně seznámení zástupce žalobce s výsledkem kontrolního zjištění (str. 2). Žalobce podal ke kontrolnímu zjištění stanovisko. Dne 17.8.2011 byla se zástupcem žalobce projednána zpráva o daňové kontrole, kterou odmítl podepsat, a proto mu byla zaslána poštovní zásilkou (str. 3 a 7). Ze žaloby nevyplývá, z čeho je dovozováno, že žalovaný se dopustil dalšího dílčího porušení povinností při dokazování. Proto soud dospěl k závěru, že žalobce nebyl schopen prokázat své tvrzení o výši příjmů, nebyl schopen učinit tak ani na základě výzvy správce Pokračování - 7 - 10Af 376/2012 daně, ani na podkladě své daňové evidence, ani výslechem svědků. Proto nebylo možno stanovit daň dokazováním. Jestliže není zřejmé, na jaké zakázky byl v rámci podnikatelské činnosti daňového subjektu nakoupený materiál spotřebován, nabízí se jediné vysvětlení a sice takové, že tu existují zakázky, které zůstaly nevyfakturovány, tato zdanitelná plnění se neprojevila v údajích v daňovém přiznání, a proto jsou takové údaje nesprávné a neúplné. Soud proto uzavřel, že podmínky pro stanovení daně podle pomůcek byly splněny a žalovaný v odvolacím řízení respektoval povinnosti stanovené ustanovením § 114 odst. 4 daňového řádu. Napadené rozhodnutí není proto v rozporu s předpisy, kterých se žalobce dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 17. června 2013 Pokračování - 8 - 10Af 376/2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.