10 Af 46/2010
č. j. 10 Af 46/2010-44
V PLATNOSTICitované zákony (7)
Rubrum
10 Af 46/2010 – 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce J.S., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.3.2010, č.j. 1319/10- 1300, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou, doručenou dne 18.5.2010 Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15.3.2010, č.j. 1319/10-1300, kterým byla zamítnuta odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu v Blatné ze dne 26.8.2009, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za období prosinec 2005 dodatečným platebním výměrem č.j. 17404/09/106970306843 ve výši 80 256,- Kč, za období březen 2006 pod č.j. 17405/09/106970306843 ve výši 19 874,- Kč, za duben 2006 pod č.j. 17406/09/106970306843 ve výši 8 284,- Kč, za květen 2006 pod č.j. 17407/09/106970306843 ve výši 8 284,- Kč, za červen 2006 pod č.j. 17408/09/106970306843 ve výši 8 284,- Kč, za červenec 2006 pod č.j. 17409/09/106970306843 ve výši 8 284,- Kč, za srpen 2006 pod č.j. 17410/09/106970306843 ve výši 8 284,- Kč, za září 2006 pod č.j. Pokračování - 2 - 10Af 46/2010 17411/09/106970306843 ve výši 8 284,- Kč, za říjen 2006 pod č.j. 17412/09/106970306843 ve výši 8 284,- Kč a za prosinec 2006 pod č.j. 17413/09/106970306843 ve výši 8 284,- Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí žalovaného i Finančního úřadu v Blatné jsou nezákonná, neboť byla vydána na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu i nesprávného právního posouzení a byla učiněna na základě řady procesních chyb. Žalobce vylíčil skutkový stav věci. V prvé řadě žalovanému i správci daně vytkl nezákonnost daňové kontroly. Tu spatřuje ve skutečnosti, že správce daně žalobci nesdělil žádné důvody, pro které byla daňová kontrola zahájena. Odkázal na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 1835/07, podle kterého musí správce daně daňovému subjektu sdělit podezření při zahájení daňové kontroly, a nesmí být tudíž svévolné. Jinak by byl postup správce daně založen na „presumpci viny“. Žalobce při zahájení daňové kontroly nebyl seznámen s důvody kontroly ani pochybnostmi správce daně. To je v rozporu s článkem 2 odst. 2 Listiny. Důkazy byly opatřeny protiprávním postupem. Správce daně neprovedl navrhované důkazy a nebyl zjištěn skutkový stav věci. Svědecká výpověď P.S. byla správcem daně odmítnuta jako nevěrohodná, přičemž správce daně nepochopil předloženou skladovou evidenci materiálu a nezjistil skutečný stav věci. Byl porušen § 2 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků. Daňová kontrola byla ukončena protiprávně. Správce daně neprovedl výslech svědka M.B., kterého k výslechu sice předvolal, ale pro jeho omluvu jej nevyslechl a znovu jej nepředvolal. M.B. byl vyslechnut 12.11.2009, tato výpověď nebyla správcem daně ani žalovaným vyhodnocena, resp. žalobce nebyl s hodnocením výpovědi seznámen. Žalobce odmítl podepsat pro neprovedení navrhovaných důkazů zprávu o daňové kontrole. Kontrola byla ukončena neoprávněně. Platební výměr byl vystaven na základě řádně neukončené daňové kontroly. Námitky žalobce byly odmítnuty, čímž došlo k porušení zásady na spravedlivý proces. Správce daně nesprávně a účelově hodnotil důkazy, a to výslechy svědků. Konkrétně jednalo se o doklady ohledně převzetí materiálu Ing. F. Jednalo se o faktury č. 27/05 na částku 192 000,- Kč bez DPH a č. 29/05 na částku 230 400,- Kč bez DPH. Správce daně nevzal v tomto případě v úvahu všechny důkazy, které byly žalobcem předloženy, a to ani výslechy svědků. Správce daně odmítl jako důkaz svědeckou výpověď P.S., kterou označil za nevěrohodnou, důvody odmítnutí jsou dle žalobce účelové, např. že nepředložil originál diáře. Žalobce nebyl seznámen před vydáním napadeného rozhodnutí s hodnocením v odvolacím řízení provedené svědecké výpovědi M.B. Tento svědek vypovídal, že viděl V.F. opravovat stroje. Podle žalobce se jednalo o opravu, která byla vyúčtována Ing. F. a byla daňovým nákladem žalobce. Tyto náklady však byly správcem daně vyloučeny. Pokud by žalobce byl seznámen s hodnocením výpovědi svědka B., mohl navrhnout další důkazy. Tímto postupem došlo k porušení zásady práva žalobce na dobrou zprávu a také článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Každý má totiž právo, aby věc byla projednána veřejně bez zbytečných průtahů, v jeho přítomnosti, a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Namítá-li žalobce nezákonnost daňové kontroly, kterou spatřuje v pochybení správce daně, neboť mu nevyjevil důvody, pro které byla daňová kontrola zahájena, pak k tomu žalovaný uvedl, že k namítanému porušení vymezené autonomní sféry jednotlivce ani k porušení článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nedošlo. Žalovaný odkázal na ustálenou správní praxi a rozhodovací činnost správních soudů v době zahájení daňové kontroly. Žalovaný i správce daně postupovali v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o správě daní a poplatků. Bylo odkázáno na rozsudek NSS č.j. 8 Afs 46/2009-46 ze dne 26.10.2009, podle kterého k namítanému porušení práv žalobce nedošlo. Daňová kontrola je institut umožňující správci daně podrobit daňový subjekt při dodržení zásad daňového řízení kontrolní činnosti. Vymezil-li správce daně při Pokračování - 3 - 10Af 46/2010 zahájení daňové kontroly její předmět a rozsah, pak nemůže dojít k nezákonné daňové kontrole. Důvodná není námitka žalobce ohledně neprovedení jím navrhovaných důkazů a nezjištění skutečného stavu věci. Správce daně shromažďoval důkazní prostředky v součinnosti se žalobcem tak, aby zjistil co neúplněji skutkový stav věci. S hodnocením důkazů žalobce seznámil. Žalobce pouze obecně konstatuje, že správce daně porušil zákon. Svědecká výpověď P.S. byla hodnocena s ohledem na její obsah. Správce daně kladl svědkovi otázky tak, aby odpověděl na základě vjemů. P.S. však odpověděl ve formě výčtu inventárních čísel strojů, které předčítal z připravených poznámek. Byl tedy připraven na plný výčet opravovaných strojů, jejichž oprava dodavatelem Ing. F. a platba žalobcem byla zpochybněna. Proto správce daně hodnotil svědeckou výpověď P.S. jako nevěrohodnou. Odpovědi citoval z poznámek, jejichž originál nebyl svědek schopen předložit. Správce daně se věnoval zjišťování skutečného stavu věci dostatečně. Provedl výslechy navrhovaných svědků. Pochybnosti sděloval žalobci ve výzvách. Žalobce se vyjadřoval a žádal i prodloužení lhůty k vyjádření. Svědek M.B. se k výslechu nedostavil 29.7.2009 a svou neúčast omluvil. K téže věci byl vyslechnut pan F., a tudíž skutečnosti, o kterých měl správce daně pochybnosti, byly prokázány již výslechem svědka F. Proto nebyl opakovaně předvoláván svědek B. K hodnocení důkazů, konkrétně faktur za opravy od dodavatele Ing. F. žalovaný uvedl, že evidence Ing. F. je v přímém rozporu s evidencí žalobce. Výslech Ing. F. provést nelze, neboť zemřel. Žalobce svými důkazními prostředky pochybnosti správce daně nevyvrátil ani za přispění žalobcem navržených svědků. Důkazy byly hodnoceny v souladu s daňovým řádem. K námitce žalobce ohledně neseznámení s výpovědí svědka B. žalovaný uvedl, že z výpovědi tohoto svědka nevyšly najevo žádné další skutečnosti, které by měly vliv na napadené rozhodnutí. Skutečnosti souvisely s opravami strojů a informace měl správce daně již na základě výpovědi svědka F. Tyto opravy správce daně považoval za daňově uznatelný náklad. To vyplývá i ze zprávy o daňové kontrole. Proto skutečnosti z výpovědi svědka B. nemohly mít vliv na prokázání jiných kontrolních zjištění. Žalobce i jeho zástupce byli přítomni při výslechu svědka B. a bylo jim umožněno klást otázky. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech. Ze spisů finančních orgánů obou stupňů pro věc vyplynuly následující rozhodné skutečnosti: Daňová kontrola byla u žalobce zahájena dne 21.2.2008. Z protokolu o zahájení daňové kontroly je uvedeno, že jedná se o daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, 2005 a 2006 a daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden – prosinec 2005 a leden – prosinec 2006. Správce daně zjišťoval, jaká byla podnikatelská činnost žalobce, který uvedl, že jednalo se o truhlářskou činnost. Současně ověřoval způsob stanovení cen a ověřoval, zda jsou žalobcem prováděny inventury zásob, vypracovány cenové kalkulace, a zda je účtováno o majetku a závazcích. Žalobce žádné námitky nevznesl. Správci daně vznikly pochybnosti o správnosti údajů žalobcem uvedených v daňových přiznáních, a proto jej vyzval výzvou ze dne 12.5.2008 č.j. 13337/08/106930/5531, aby doložil a prokázal skutečnosti rozhodné pro správné stanovení daňové povinnosti. Konkrétně vznikly správci daně pochybnosti o tom, zda zdanitelná plnění uvedená na konkrétně označených dokladech byla Ing. F. uskutečněna, zda žalobce tato plnění přijal a použil pro svou ekonomickou činnost. Měl prokázat o jaké množství opracovávaných dílů se jednalo, a zda tato přijatá zdanitelná plnění byla Ing. F. uskutečněna, zda žalobce tato plnění přijal a použil za účelem podnikání, resp. uskutečnění ekonomické činnosti. Správce daně dále uvedl, že zjistil u žalobce evidovaný záporný stav pokladní hotovosti, nepředložil skladovou Pokračování - 4 - 10Af 46/2010 evidenci ani inventurní soupisy majetku a závazků, a z toho důvodu požadoval předložení těchto evidencí za účelem prokázání správnosti, úplnosti a průkaznosti účetnictví žalobce. Žalobce předložil po prodloužení lhůty správcem daně fotokopie skladové evidence a uvedl, že sestavy, které předložil v průběhu daňové kontroly neobsahovaly úplná data, a tudíž následně předložil sestavy, které zobrazovaly skutečnost. Dne 11.12.2008 správce daně seznámil žalobce s kontrolními zjištěními, ke kterým se žalobce vyjádřil a navrhl provedení svědecké výpovědi syna žalobce P.S. Výslech P.S. byl realizován dne 25.2.2009. V rámci svědecké výpovědi svědkovi pokládal otázky daňový poradce žalobce, a to ohledně strojů, které byly opravovány Ing. F. a ohledně dokladů - faktur, které byly na základě oprav vystaveny. Svědek uvedl konkrétní informace, které čerpal z vlastních poznámek, které představovaly 13 stran. Správci daně sdělil, že poznámky si pořídil z vlastních poznámek, které měl uvedeny v diáři, který však nemohl předložit tentýž den, kdy byl výslech prováděn, neboť nevěděl, kde kalendář má. Správce daně poznámky, z kterých svědek čerpal údaje, zkopíroval. Po vyslechnutí dalších svědků zaměstnanců žalobce byl žalobce dne 18.8.2009 seznámen se závěry daňové kontroly. Při projednání zprávy o daňové kontrole správce daně žalobci sdělil konečnou verzi zprávy a uvedl konkrétní položky, které byly ze zprávy o daňové kontrole, předané žalobci dne 17.6.2009, vypuštěny. Žalobce navrhl znovu výslech svědka M.B. a uvedl, že svědek by měl prokázat, že byly kromě pohotovosti opravovány i stroje, které uváděl svědek P.S. Z těchto důvodů odmítl zprávu o daňové kontrole podepsat. Správce daně k tomu vysvětlil, že výslech svědka B. je nadbytečný a nedůvodný, neboť v této věci byl vyslechnut pan F., který byl mistrem na dílně žalobce a potvrdil, že Ing. F. stroje opravoval a prováděl pohotovost. Z obsahu zprávy vyplývá především zjištění správce daně, že žalobce si uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty za přijatá zdanitelná plnění na základě dokladů vystavených Ing. V.F. Vzhledem k tomu, že v průběhu kontroly nebyly předloženy podklady, které by doložily množství materiálu předávaného k opracování a množství přebíraného materiálu, správce daně uzavřel, že žalobce v této souvislosti neunesl důkazní břemeno ohledně jím uplatněného nároku na odpočet daně. Ve zprávě o daňové kontrole jsou uvedeny veškeré důkazy, které byly žalobcem předloženy a je k nim zároveň uvedeno hodnocení správce daně. Ve zprávě je uvedeno, že správce daně hodnotí žalobcem předloženou skladovou evidenci za rok 2005 jako neprůkaznou, kterou nebyly vyvráceny pochybnosti správce daně a nebylo tedy prokázáno oprávněné uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty na základě daňových dokladů 27/05 a 29/05 ve zdaňovacím období roku 2005. V roce 2006 správce daně uzavřel, že žalobce nepředložil žádný věrohodný důkaz o tom, že kromě služeb souvisejících s pohotovostí v částce 15 400,- Kč měsíčně byly do základu daně zahrnuty oprávněně i další opravy strojů vždy přesně v ceně 43 600,- Kč měsíčně, takže celková částka činila 59 000,- Kč. Na základě tohoto hodnocení správce daně uzavřel, že bude snížen nárok na odpočet v jednotlivých zdaňovacích obdobích o částku rozdílu mezi základem daně uvedeným na daňových dokladech a základem daně sjednaným ve smluvní dohodě o zajištění pohotovosti. Správce daně vydal na základě kontrolních zjištění dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty dne 26.8.2009 pod č.j. 17404/09/106970306843 za zdaňovací období prosinec 2005, č.j. 17405/09/106970306843 za březen 2006, pod č.j. 17406/09/106970306843 za zdaňovací období duben 2006, č.j. 17407/09/106970306843 za květen 2006, č.j. 17408/09/106970306843 za červen 2006, č.j. 17409/09/106970306843 za červenec 2006, č.j. 17410/09/106970306843 za srpen 2006, č.j. 17411/09/106970306843 za září 2006, č.j. 17412/09/106970306843 za říjen 2006, č.j. 17413/09/106970306843 za prosinec 2006. Žalobce se proti dodatečným platebním výměrům odvolal. V odvolání žalobce opakovaně navrhl jako důkazní prostředek svědeckou výpověď M.B., která měla prokázat uskutečnění Pokračování - 5 - 10Af 46/2010 oprav strojů. Správce daně v rámci odvolacího řízení svědka předvolal. Svědecká výpověď byla provedena dne 12.11.2009 a zaznamenána do protokolu při provádění svědecké výpovědi byl přítomen daňový subjekt i jeho zástupce. Svědek potvrdil, že byl zaměstnancem žalobce v kontrolovaných létech a pracoval jako obsluha CNC frézy. Uvedl, že vídal Ing. F. často opravovat stroje, Ing. F. přijížděl před koncem pracovní doby. Pokud byl stroj rozbitý, opravoval jej už v průběhu pracovní doby, jinak seřizoval stroje až po pracovní době. Správce daně předložil svědkovi jednotlivé faktury, na kterých bylo jako předmět dodávky uvedeno „údržba, seřizování strojů, pohotovost, odstraňování poruch“. Svědek k těmto dokladům uvedl, že faktury nikdy neviděl a neví, která faktura ke kterému stroji patří. Na dotazy daňového poradce žalobce svědek potvrdil, že Ing. F. viděl opravovat stroje, kterému mu byly konkrétně vyjmenovány. Finanční ředitelství v Českých Budějovicích o odvolání žalobce rozhodlo tak, že jej rozhodnutím ze dne 15.3.2010 pod č.j. 1319/10-1300 zamítlo. Stalo se tak především s odůvodněním, že správce daně prověřoval, jakým způsobem žalobce použil plnění uvedená na sporných fakturách pro své ekonomické činnosti a zároveň požadoval prokázat, zda plnění uvedená na sporných dokladech žalobce skutečně přijal. Žalobce neprokázal oprávněné uplatnění nároku na odpočet ze sporných dokladů, neboť neprokázal uskutečnění a přijetí zdanitelných plnění. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body, a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. Žalobce vytkl v prvé řadě žalobou napadenému rozhodnutí jeho nezákonnost, neboť bylo vydáno na základě nezákonné daňové kontroly. Žalobci nebyly sděleny důvody jejího zahájení ani pochybnosti správce daně. Správce daně prováděl kontrolu bez důvodu a provádění této kontroly bylo projevem svévole. K tomu bylo odkázáno na nález Ústavního soudu I. ÚS 1835/07, případně na nález IV. ÚS 29/05. K tomu soud poukazuje na zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v platném znění, které stanoví právní rámec pro postup daňových orgánů tak, že jsou oprávněny činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména zakotvuje právo daňových orgánů vyhledávat daňové subjekty, daň vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat. Daňovou kontrolou, jejíž rámec je stanoven v ustanovení § 16 daňového řádu správce daně zjišťuje nebo prověřuje daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně. Soud v souvislosti s touto žalobní námitkou dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.10.2009 č.j. 8 Afs 46/2009-46, který se námitkou provedení daňové kontroly v rozporu se standardy vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 18.11.2008 sp.zn. I. ÚS 1835/07 zabýval. V tomto rozsudku je uvedeno, „. . . ., že z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu plyne, že ústavní kautela závaznosti právního názoru obsaženého v nálezu Ústavního soudu pro posouzení ve skutkově podobných případů neplatí bezvýjimečně. K tomu odkázal na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13.11.2007 sp.zn. IV. ÚS 301/05, dle kterého obecné soudy musí zajistit užitím interpretačních principů rozumnou aplikaci nálezů Ústavního soudu i v případě, že jeho judikatura není zcela jednotná a konzistentní, přičemž nalézání konzistentní linie v ústavní judikatuře musí být činěno v dobré víře. Proto polemika s ústavně právním výkladem Ústavního soudu či nereflektování tohoto názoru, nemohou být považovány bez dalšího za odmítnutí respektovat Ústavní soud, nebo dokonce porušit článek 89 odst. 2 Ústavy. Rozhodovací praxe Ústavního soudu týkající se institutu daňové kontroly zdůrazňuje ústavně právní mantinely, v nichž jsou daňové orgány povinny pohybovat se v souladu Pokračování - 6 - 10Af 46/2010 s článkem 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod . . .“. Nejvyšší správní soud dále v uvedeném rozsudku dovodil, že daňová kontrola, při jejímž zahájení správce daně daňovému subjektu nesdělil konkrétní pochybnosti či podezření, že původně přiznaná a vyměřená daň je nižší, než-li měla být, vyhovuje výše uvedené ústavní kautele proporcionality zásahu veřejné moci do autonomní sféry jednotlivce, kterou pro účely daňového řízení vymezuje § 2 odst. 2 daňového řádu. To vyplývá z toho, že daňová kontrola je institutem upraveným v části první daňového řádu, je tedy institutem obecným a není samostatnou fází řízení. Jedná se o úkon správce daně, případně soubor úkonů, jímž je prověřován podle § 16 odst. 1 daňového řádu daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně u daňového subjektu. Účel daňové kontroly je dále stanoven v § 2 odst. 2 daňového řádu tak, že slouží ke stanovení a vybrání daně, aby nebyly kráceny daňové příjmy. Daňová kontrola je ukončena sepsáním a podepsáním zprávy o daňové kontrole, která sama o sobě není rozhodnutím ani nejsou na základě zprávy o daňové kontrole daňovému subjektu ukládány povinnosti nebo přiznávána práva. Zpráva o daňové kontrole je dle závěrů Nejvyššího správního soudu i judikatury krajských soudů podkladem pro případné vydání rozhodnutí v daňovém řízení. Současně je třeba poukázat na teorii správního práva, podle které je pojmovým znakem kontroly postup orgánu veřejné správy, kterým zjišťuje a posuzuje plnění povinností adresátů veřejné správy. Dalším ze základních znaků kontroly je i možnost provádění namátkových kontrol, a to i tehdy, pokud kontrolující orgán nemá konkrétní podezření, že kontrolovaný subjekt nedodržuje či neplní řádně své povinnosti. Z toho vyplývá a je třeba zdůraznit preventivní význam kontroly. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomněl, že i z důvodové zprávy k daňovému řádu nelze přehlédnout, že zákonodárce sledoval v souvislosti s daňovou kontrolou preventivní přezkoumání či ověření splnění daňové povinnosti daňovým subjektem. Z citovaného rozsudku rovněž vyplývá, že v rámci daňového řízení se střetává veřejný zájem na stanovení a výběru daní na jedné straně i zájem na ochraně autonomní sféry jednotlivce na straně druhé. Je proto třeba vzít v úvahu právě legitimní cíl, kterým je veřejný zájem státu na řádném stanovení a výběru daní, který vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 daňového řádu. Zákonodárce sledoval při zakotvení institutu daňové kontroly v právním řádu ČR úmysl zamezit daňovým únikům. Daňová kontrola je způsobilá, aby k dosažení tohoto cíle napomáhala. Nejvyšší správní soud upozornil i na možnost obrany daňového subjektu před nezákonně zahájenou daňovou kontrolou, a to cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, přičemž nevyužití tohoto prostředku ochrany může posléze zpochybnit věrohodnost později uplatněných námitek ve vztahu k této kontrole. Krajský soud proto posuzoval důvodnost žalobcem uplatněné žalobní námitky týkající se nezákonně zahájené daňové kontroly, tedy bez uvedení důvodu, které žalobce vnímal jako projev svévole správce daně v prvé řadě na základě reakce žalobce na zahájenou a probíhající daňovou kontrolu. Soud zjistil, že daňová kontrola byla u žalobce zahájena dne 21.2.2008 a při zahájení daňové kontroly byl jasně, srozumitelně a konkrétně vymezen cíl daňové kontroly v souladu s ustanovením § 16 daňového řádu, tedy zjištění a prověření daňového základu za konkrétní daň a konkrétní zdaňovací období. Na základě písemností založených ve spise, konkrétně protokolů o ústních jednáních i protokolů ohledně projednání závěrů z daňové kontroly soud uzavřel, že daňová kontrola probíhala v souladu s ustanovením § 16 daňového řádu. S výsledkem daňové kontroly, o níž byla sepsána zpráva, byl žalobce seznámen. K tomu soud poznamenává, že pokud měl žalobce za to, že daňová kontrola byla zahájena nezákonně, měl možnost bránit se cestou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, eventuelně mohl již v průběhu daňové kontroly namítat nezákonnost zahájení daňové kontroly. Žalobce tímto způsobem nepostupoval, žalobu ohledně nezákonného zásahu neuplatnil, a z toho důvodu nelze usuzovat, že v průběhu daňového řízení, které probíhalo více než jeden rok (daňová kontrola byla ukončena zasláním zprávy o daňové kontrole Pokračování - 7 - 10Af 46/2010 daňovému poradci žalobce dne 20.8.2009), neměl žalobce možnost proti této kontrole se bránit a provádění této kontroly bylo projevem svévole správce daně. Nic takového z písemností založených ve spise, které byly soudu předloženy, důvodnosti této námitky nenasvědčuje. Soud nemohl přisvědčit ani důvodnosti žalobcem uplatněné námitky ve vztahu k případnému formalistickému zahájení daňové kontroly, neboť správce daně postupem podle § 16 daňového řádu fakticky prověřoval správnost žalobcem uplatněného daňového odpočtu a od počátku žalobce informoval o svých záměrech prověřit správnost jím uplatněného daňového odpočtu, o němž mu vznikly v průběhu daňové kontroly pochybnosti. Správce své pochybnosti srozumitelně formuloval a žalobci je zákonem stanoveným způsobem sdělil. Zjistil totiž, že žalobce evidoval záporný stav pokladní hotovosti, nevedl v souladu se zákonem a účetnictvím skladovou evidenci či inventurní soupisy majetku a závazků. Při provádění daňové kontroly správce daně postupoval podle § 2 odst. 2 daňového řádu, daňovou kontrolu prováděl v nezbytně nutném rozsahu za účelem dosažení účelu daňového řízení. Neomezil tedy autonomní sféru žalobce při realizaci svého oprávnění provádět daňovou kontrolu, neboť daňová kontrola sledovala legitimní cíl a naplnění tohoto cíle bylo potřebné a přiměřené. Soud neshledal postup správních orgánů v rozporu s článkem 2 odst. 2 Listiny ani opatřování důkazů protiústavním postupem. Při vyslovení tohoto závěru se soud řídil i výše citovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vyjádřen v rozsudku č.j. 8 Afs 46/2009-46. Soud proto uzavřel, že daňová kontrola u žalobce nebyla zahájena svévolně ani nezákonně. Důvodnou neshledal soud ani další žalobní námitku, kterou žalobce vytýkal správci daně neprovedení navrhovaných důkazů a nezjištění skutečného stavu věci. Tuto námitku žalobce opíral o odmítnutí svědecké výpovědi P.S. jako nevěrohodné a nepochopení předložené skladové evidence materiálu. Tím bylo dle žalobce porušeno ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu. K tomu soud odkazuje na stranu 7 žalobou napadeného rozhodnutí, kde žalovaný správní orgán popisuje provedení žalobcem navrhovaného důkazního prostředku svědecké výpovědi P.S. Žalovaný vysvětluje, že si svědek přinesl poznámky shodné s výpovědí žalobce a údaje uváděné při svědecké výpovědi čerpal z těchto poznámek. Správci daně sdělil, že informace, které má v poznámkách čerpal z diáře, který však nemá s sebou, a tudíž jej nemůže předložit. Předložení v náhradním termínu téhož dne odmítl s odůvodněním, že neví, kde diář má uložený. Dlužno poznamenat, že poznámky byly totožné s odpovědí žalobce na výzvu ze dne 9.7.2008, doplněné o ručně psané poznámky u těch dokladů, které byly předmětem kontrolního zjištění. Správce daně zdůvodnil neosvědčení této svědecké výpovědi jako důkazu neprůkazností výpovědi P.S., a jak je dále uvedeno na straně 16 rozhodnutí z výpovědi bylo patrno, že svědek nevypovídal o tom, co viděl a slyšel, ale zopakoval žalobcovo tvrzení, čímž se jako svědek sám zpochybnil. Hodnocením svědecké výpovědi P.S. se dále žalovaný správní orgán zabývá na straně 19 žalobou napadeného rozhodnutí, kde uzavřel, že svědecká výpověď je z tam uvedených důvodů neprůkazná. Nelze proto přisvědčit žalobnímu tvrzení o tom, že správce daně odmítl vysvětlení podané P.S. Svědeckou výpovědí P.S. měly být odstraněny pochybnosti správce daně ohledně zdanitelných plnění poskytnutých Ing. F. V souvislosti s touto svědeckou výpovědí bylo tedy požadováno potvrzení údajů, které svědek vnímal vlastními smysly, neboť poznámkami, které při svědecké výpovědi reprodukoval, nemohly být odstraněny pochybnosti správce daně, neboť jednalo se o informace, které správce daně již měl v písemné podobě, tedy v odpovědi žalobce na výzvu. Soud rovněž neshledal důvodnost námitky ohledně nezjištění skutečného stavu věci. To souvisí se skladovou evidencí materiálu a výrobků. K tomu lze poukázat na stranu 15 rozhodnutí, kde žalovaný konstatoval zjištění rozporů v pohybu ve skladové evidenci žalobce. Rozpory nebyly k výzvě správce daně odstraněny. K této žalobní námitce dlužno poznamenat, že námitka je formulována v obecné poloze a P.S. nevysvětlil, kde jsou Pokračování - 8 - 10Af 46/2010 v evidenci uvedeny výrobky dodané V.F., ačkoliv takovou možnost při svědecké výpovědi měl. Rozpory vzniklé ve skladové evidenci mohl odstranit za přispění svědka, který skladovou evidenci vedl i sám žalobce. To se však v průběhu daňového řízení nestalo, konkrétní vysvětlení není podáváno ani v žalobě a žalobní námitka je formulována pouze obecně. Soud proto uzavřel, že námitku nehodnotí jako důvodnou a zároveň z odkazovaných částí rozhodnutí vyplývá, že k namítanému porušení ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu nedošlo, neboť v rozhodnutí je podrobně uváděno, jaké důkazy, kromě výše citované výpovědi P.S. a skladové evidence, byly správcem daně provedeny, jak byly hodnoceny, a jaký závěr z nich byl vysloven. Žalobce pak nenamítá, v čem spatřuje právě v rámci této námitky konkrétní zkrácení žalobce na jeho právech. Další žalobní námitka se týká protiprávního ukončení daňové kontroly. Žalobce poukazuje na neprovedení výslechu žalobcem navrhovaného svědka M.B, který byl vyslechnut teprve v rámci odvolacího řízení dne 12.11.2009, tato výpověď však nebyla správcem daně ani žalovaným nijak vyhodnocena a nebyl s tímto vyhodnocením žalobce seznámen. V této souvislosti právě tento postup správce daně je považován za protiprávní ukončení daňové kontroly, neboť žalobce odmítl podepsat zprávu o daňové kontrole. Ani tuto žalobní námitku neshledal soud jako opodstatněnou. Správce daně předvolal k prokázání uskutečnění oprav Ing. F. více svědků, mezi kterými byl předvolán i M.B., který se omluvil. Správce daně vyslechl v téže věci svědka P.F., který je mistrem v dílně jako M.B. Výslechem svědka P.F. bylo prokázáno, že opravy dle smlouvy o zajištění pohotovosti Ing. V.F. prováděl. Z toho důvodu správce daně považoval výslech dalšího svědka v této věci za nadbytečný a tento závěr žalobci sdělil. Provedená svědecká výpověď v odvolacím řízení potvrdila správnost názoru správce daně, neboť M.B. svou svědeckou výpovědí prokázal skutečnosti sdělené svědkem P.F., které správce daně hodnotil jako prokázané. Svědecké výpovědi M.B., která byla provedena dne 12.11.2009, byl přítomen žalobce i jeho zástupce. Ohledně dokladů – faktur, které byly M.B. předloženy a bylo požadováno ověření provedení tam vyúčtovaných oprav správce daně uzavřel, že svědek pochybnosti správce daně neodstranil, nebylo prokázáno, že sporné doklady představují faktury, kterými je vyúčtovávána pohotovost. Opravy strojů, které fakturoval Ing. F. daňovému subjektu samostatně na základě faktur č. 25/06 z 7.7.2006, č. 16/06 z 19.5.2006, č. 23/06 z 22.6.2006, č. 11/06 z 18.4.2006, č. 34/06 z 18.9.2006, č. 23/06 z 22.6.2006, č. 43/06 z 17.10.2006 správce daně uznal a uzavřel, že nárok na odpočet na vstupu byl na základě svědecké výpovědi P.F. uplatněn v souladu se zákonem. Svědecká výpověď svědka M.B. tedy v dané věci nepřinesla nové poznatky. Soud nemohl přisvědčit ani námitce žalobce, že výpověď M.B. nebyla hodnocena. Jak vyplývá z žalobou napadeného rozhodnutí na straně 22 a 23 žalovaný správní orgán výpověď svědka M.B. hodnotí a uzavírá, že faktury u konkrétních oprav strojů byly uznány, tak jak byly žalobcem použity pro odpočet daně z přidané hodnoty, a tudíž výpověď M.B. nepřinesla žádné nové skutečnosti. V této souvislosti proto nelze přisvědčit žalobci ani protiprávní ukončení daňové kontroly. Kromě odmítnutí výslechu svědka M.B. neuvedl žalobce žádné jiné konkrétní důvody, pro které považuje daňovou kontrolu jako neoprávněně ukončenou. Povinností soudu pak v této souvislosti není vyhledávání nezákonností rozhodnutí, a proto ve vztahu k žalobcem formulované námitce ohledně protiprávního ukončení daňové kontroly uzavírá, že námitka nebyla důvodná. Soud neshledal porušení zásady na spravedlivý proces. Uváděl-li žalobce, že správce daně nesprávně a účelově hodnotil důkazy, a to výslechy svědků, pak ani v tomto směru neshledal soud pochybení daňových orgánů. Argumentaci žalobce ohledně faktur č. 27/05 na částku 192 000,- Kč bez DPH a č. 29/05 na částku 230 400,- Kč bez DPH, která je shodná s odvolací námitkou žalovaný hodnotil na straně 15 Pokračování - 9 - 10Af 46/2010 žalobou napadeného rozhodnutí. Vysvětlil, že pouhé zaplacení faktur neprokazuje, že se zdanitelné plnění uskutečnilo. Dále bylo vysvětleno, že žalobce neprokázal, jaký a kolik materiálu předal Ing. V.F., a ani neprokázal, kolik a jaké zboží od Ing. V.F. převzal. Dále bylo poukázáno na rozpory v pohybu ve skladové evidenci. Žalobce byl vyzván i k odstranění pochybností ohledně tvrzení u cest do Řišť (Bezděkovic) a cest Ing. V.F. k žalobci a bylo poukázáno na rozpory v knihách jízd u žalobce i u Ing. V.F. Bylo vysvětleno, že žalobce předložil dvě verze pokladního deníku, ve kterých se údaje v původní verzi neshodují s evidencí Ing. V.F. a údaje v nově předložené verzi se s touto evidencí shodují. Důvodem neuznání nově předložené verze byla skutečnost, že na dokladech o přijetí peněz Ing. V.F. v nově předložené verzi chyběl jeho podpis. Nelze proto přisvědčit žalobci, že účetnictví žalobce bylo zpochybněno, aniž byl poskytnut správcem daně jediný důkaz, který by vyvracel správnost údajů obou evidencí. Naopak na straně 17 žalobou napadeného rozhodnutí se žalovaný správní orgán touto záležitostí zabýval a vysvětlil, z jakých důvodů výše zmíněné doklady neuznal jako podklad pro poskytnutí nadměrného odpočtu. Bylo vysvětleno, z jakých důvodů daňová evidence žalobce byla zpochybněna, neboť neodpovídala skutečnosti, když žalobce nepředložil skladovou evidenci, na kterou navazovaly přijaté daňové doklady, předložil dvojí účetní sestavy, záznamy o provozu vozidel obsahovaly údaje, které nekorespondovaly se skutečností uváděnou při ústních jednáních a žalobcem nebyly předloženy originály dokladů. Současně je třeba připomenout, že správce daně za účelem zjištění skutečného stavu věci vyzval k součinnosti i třetí osoby, a s ohledem na skutečnost, že Ing. V.F. zemřel, obstarával písemné doklady od jeho právní nástupkyně M.F. Správce daně kontaktoval i zástupce, resp. daňového poradce Ing. V.F. a žádal zapůjčení listin, které mají vztah k daňové povinnosti žalobce. Správce daně vysvětlil, jak v upravené zprávě o daňové kontrole tak i v žalobou napadeném rozhodnutí, z jakých důvodů nelze žalobcem předložené důkazní prostředky hodnotit jako důkaz, neboť na doklady vystavené Ing. V.F. nenavazovala žalobcova skladová evidence ani cesty zaznamenané v knize jízd. Žalovaný správní orgán v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl konkrétní případy zjištěných rozporů. Konkrétně k úhradě faktur č. 27/05 a č. 29/05 vystavených Ing. V.F. nebyl zjištěn v účetnictví žalobce žádný pokladní doklad potvrzující převzetí hotovosti Ing. V.F. Na dokladech pak nebyly uvedeny povinné náležitosti, konkrétně nebyl uveden rozsah prací konaných při údržbě seřizování a odstraňování poruch jednotlivých strojů. Žalobce nepředložil ani doklady o zaplacení těchto dokladů. Soud proto uzavřel, že neshledal nesprávnost ani účelovost hodnocení důkazů, a to konkrétně výslechu svědků, když k této námitce týkající se účelovosti hodnocení výslechu svědků žalobce ve své žalobě tuto námitku uplatnil pouze obecně. K hodnocení výpovědi svědka P.S. se soud již vyjádřil v jiné části rozhodnutí, kdy uzavřel, že závěr žalovaného, ohledně nevěrohodnosti výpovědi tohoto svědka v souvislosti s nepředložením originálu diáře, ze kterého měl čerpat údaje pro své poznámky, které přednesl při své svědecké výpovědi, je odůvodněn. Důvodnou nehodnotil soud ani námitku žalobce týkající se neseznámení žalobce s hodnocením svědecké výpovědi svědka M.B. před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí. Jak již rovněž bylo uvedeno v souvislosti s jinou žalobní námitkou, správce daně provedl výslech svědka B. v rámci odvolacího řízení dne 12.11.2009. Svědek uvedl skutečnosti, které byly správci daně známy již na základě svědecké výpovědi svědka F.a na základě této svědecké výpovědi správce daně veškeré náklady na sporné opravy považoval za daňově uznatelný náklad, což vyjádřil i v závěru zprávy o daňové kontrole. Z výpovědi svědka M.B. správce daně nezjistil žádné nové skutečnosti, které mohly mít vliv na odstranění pochybností správce daně ohledně jiných kontrolních zjištění. Při svědecké výpovědi svědka M.B. byl přítomen žalobce i jeho zástupce a žalobci bylo tedy zaručeno jeho právo klást svědkovi otázky, tak jak vyplývá z ustanovení § 16 daňového řádu. Z žalobou napadeného Pokračování - 10 - 10Af 46/2010 rozhodnutí na straně 22 pak toto hodnocení žalovaného správního orgánu vyplývá a je z něj zřejmé, že provedení této svědecké výpovědi bylo vyhodnoceno jako nadbytečné a neovlivnilo závěr vyslovený správcem daně. S ohledem na tento závěr, který je uveden i na straně 22 žalobou napadeného rozhodnutí lze z hlediska procesního souhlasit se žalobcem, že projednání závěru tohoto důkazu nebylo ze strany daňových orgánů se žalobcem projednáno, avšak s ohledem na výsledek hodnocení této svědecké výpovědi nelze žalobci přisvědčit ohledně důsledku tohoto procesního pochybení správce daně. Měl-li žalobce další návrhy na doplnění důkazního řízení, mohl tyto návrhy, jak již bylo uvedeno, uplatňovat v průběhu daňové kontroly, neboť byl opakovaně vyzýván k odstranění pochybností správce daně a byl i seznámen s kontrolními závěry daňových orgánů. Soud proto neshledal porušení článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod v souvislosti s žalobcem namítaným porušením práva na projednání věci veřejně bez zbytečných průtahů, neboť žalobce byl přítomen výslechu svědka a mohl se také k tomuto důkazu přímo na místě vyjádřit. Námitka ohledně zkrácení žalobce na jeho právu na dobrou správu jde nad rámec zásad daňového řízení, které jsou stanoveny v ustanovení § 2 daňového řádu. Zásada dobré správy pak je nově stanovena v zákoně č. 500/2004 Sb. a představuje povinnost správních úřadů spolupracovat navzájem v rámci tzv. dobré správy. Jinými slovy řečeno, představuje povinnost pro správní úřady navzájem postupovat z úřední povinností tak, aby nebyly zatěžováni účastníci řízení, tedy opatřovat si informace, které jsou v jejich působnosti. Tuto obecně formulovanou žalobní námitku soud neshledal rovněž jako opodstatněnou. Pro úplnost však poznamenává, že není právně relevantní se v souvislosti s daňovým řízením dovolávat této zásady, která je stanovena v § 8 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., v platném znění, neboť ustanovení § 99 daňového řádu pro daňové řízení správní řád vylučuje. Soud proto v dané věci uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s platnými právními předpisy a vzhledem k těmto důvodům podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Podle ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem soudu souhlas. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly žádné náklady řízení přesahující jeho úřední rámec. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně z důvodů podle § 103 odst. 1 s.ř.s. prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. Podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek. Stěžovatel musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen podle § 105 odst. 2 s.ř.s. advokátem. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 27. srpna 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.