10 Af 463/2012
č. j. 10 Af 463/2012-34
V PLATNOSTI- KS Č. Budějovice 10 Af 463/2012-34
- NSS 2 Afs 34/2013-29
Citované zákony (6)
Rubrum
10Af 463/2012 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce SOLARPARK beta a.s., se sídlem v Brně, Olomoucká 3419/7, zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 11.4.2012 č.j. 2897/12-1200, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 13.6.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11.4.2012 č.j. 2897/12-1200, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup plátce daně a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena. Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství České Budějovice, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zák. č. 531/1999 Sb. Ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011, o finanční zprávě ČR, v novelizovaném znění se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně. Pokračování - 2 - 10Af 463/2012 Napadenému rozhodnutí je vytýkáno, že zákon, na základě kterého byla daň sražena, odporuje principu rovnosti zakotvenému v ústavním pořádku České republiky. Vznikl tu rozdíl v daňovém zatížení výroben podle data jejich uvedení do provozu, pro což neexistují důvody. V tom je spatřována libovůle podle dřívější judikatury Ústavního soudu. Institut odvodu odporuje zákazu retroaktivity a principu ochrany legitimního očekávání, jestliže tu byla záruka udržení výše výkupních cen. Sražení odvodu znamená zásah do práva žalobce na pokojné užívání majetku, placení odvodu má za následek nedodržení patnáctileté doby návratnosti investice a tudíž nesplnění garance podle § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb. Uzavírá se, že postup finančních orgánů nelze považovat vzdor platné právní úpravě za zákonný, odporuje-li ústavnímu pořádku České republiky. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na zákonnou úpravu odvodu z elektřiny vyrobené ze slunečního záření a povinnost finančních orgánů danou daňovým řádem postupovat při svém rozhodování v souladu se zákony a jinými předpisy. Žalobcem napadený rozpor novely zákona o podpoře výroby elektřiny s ústavně právními předpisy nepřísluší posuzovat žalovanému, stejně jako mu nepřísluší posuzovat správnost a účel vládních opatření. Otázkou protiústavnosti odvodu se zabýval Ústavní soud České republiky v nálezu ze dne 15.5.2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11. Ústavní soud učinil zjištění o tom, že daná právní úprava nepředstavuje zásah, který by ve svém důsledku znamenal porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již se jedná o právo vlastnické, svobodu podnikání, nerespektování základních náležitostí demokratického a právního státu. Směrnice Evropské unie nejsou při aplikaci práva vnitrostátními orgány obecně přímo použitelné. Žalovaný poukázal na to, že opatření daňové povahy vedlo toliko k faktickému dočasnému snížení veřejné podpory, což plně evropským předpisům odpovídá. K argumentaci garantované patnáctileté návratnosti investice se poukazuje na kompetence Energetického regulačního úřadu, do jeho pravomoci není správce daně oprávněn zasahovat. Ústavní soud pak poukázal na to, že zavedením odvodu došlo ve své podstatě ke změně výše podpory poskytované provozovatelům fotovoltaických elektráren. Ve vztahu ke konkrétní věci pak nelze jednoznačně určit, zda v souvislosti s aplikací odvodu došlo k porušení patnáctileté návratnosti investice do fotovoltaické elektrárny. Připomíná se, že výsledek hospodaření je subjektivní ekonomickou kategorií, která může obsahovat množství specifických nákladových položek, týkajících se jen určitého konkrétního subjektu a nevypovídá tedy objektivně o návratnosti investic. Dopady odvodu z elektřiny ze slunečního záření jsou individuální a při prokázání a zdůvodnění dopadů tohoto odvodu je tu možnost modifikovat uhrazovací schopnost při využití institutu posečkání odvodu, k němuž jsou oprávněni výlučně plátci odvodu. Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Mezi žalobcem a společností E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. Žalobce vyfakturoval distributorovi za měsíc září 2011 částku 2.394.548,- Kč, a za měsíc listopad 2011 částku 896.966,- Kč za dodanou elektřinu. Současně s fakturací množství dodané elektrické energie uplatnil daň z přidané hodnoty. Faktury nebyly uhrazeny v plné výši, byly zkráceny o odvod z elektřiny ze slunečního záření. Pokračování - 3 - 10Af 463/2012 Na žádost žalobce o vysvětlení postupu při provádění srážky odvodu za elektřinu ze slunečního záření reagovala společnost E.ON Distribuce sdělením, že při provádění odvodu postupovala v souladu se zákonem a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby své zákonné povinnosti neplnila. Žalobce si podal dne 3.11.2011 a 3.1.2012 stížnosti na postup plátce daně. Stížnosti žalobce byly projednány Finančním úřadem v Českých Budějovicích, který je rozhodnutími ze dne 9.1.2012 a 26.1.2012 zamítl. Odkázal na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb., podle jehož ustanovení § 7a) a násl., je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. O odvoláních žalobce proti rozhodnutím správce daně uplatněných v podstatě z obdobných důvodů obsažených v žalobě rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, že žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem. Pokračování - 4 - 10Af 463/2012 Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci. Dovozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci z toho, že ustanovení § 7a/ a násl. zákona je v rozporu s právním řádem České republiky, pak ústavnost novelizačního předpisu byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11, kdy Ústavní soud rozpor dané novelizace s ústavním pořádkem České republiky neshledal. Z obsáhlého odůvodnění nálezu Ústavního soudu jsou pak zřejmá hlediska, ze kterých byla ústavnost zákona č. 402/2010 posuzována. Posouzení ústavnosti předpisu je na Ústavním soudu a krajský soud působící ve věcech správního soudnictví se v projednávané věci nálezem Ústavního soudu řídí, proto soud nemůže žalobci přisvědčit, že právní normy aplikované v souzené věci jsou neústavní, jak je v žalobě dovozováno. Pro účely učinění právních zjištění Ústavní soud poukázal na to, že na danou právní problematiku nelze nahlížet bez zřetele ke konkrétní hospodářské situaci státu, za které došlo k vydání restriktivních opatření. Jde tu o snahu odvrátit nepříznivé ekonomické důsledky rozhodnutí učiněného za předpokladu, který již neodpovídá ekonomické realitě a bylo tudíž zapotřebí zabývat se veřejným zájmem na rozsahu poskytování podpory, jde-li tu o beneficium ze strany zákonodárce, aniž by s ním současně bylo splněno naplňování určitého základního práva nebo svobody. Nebylo přitom možno spoléhat na to, že postupem času zákonodárce tuto výši nepřehodnotí, zejména je-li tu odpovědnost vlády a parlamentu za stav veřejných financí, a jaké jsou reálné možnosti státního rozpočtu. I se zřetelem k těmto východiskům se pak Ústavní soud zabýval rozdíly v podpoře subjektů, jejichž zařízení byla uvedena do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2010 oproti subjektům ve stejném postavení se žalobcem. To je zřejmé z bodu 73 a násl. odůvodnění nálezu. Výslovně poukázal na zjištění o výrazném meziročním poklesu investičních nákladů na zřizování fotovoltaických panelů, čímž došlo k velmi výraznému zvýhodnění nově budovaných fotovoltaických elektráren oproti ostatním druhům obnovitelných zdrojů. Nové kritérium Ústavní soud nahlédl jako racionální a ústavně souladné. Nejde tu o projev libovůle, jak je v žalobě tvrzeno. Jestliže Ústavní soud zákon zakládající odvod z výroby elektřiny ze slunečního záření nenahlédl jako odporující principu rovnosti, pak v tomto bodu žaloba opodstatnění nemá. I zákazem retroaktivity a principem ochrany legitimního očekávání se Ústavní soud obsáhle zabýval, přičemž učinil zjištění, že jedná se tu o retroaktivitu nepravou, která při zavedení dodatečného daňového zatížení výroby elektřiny ze slunečního záření a ve své podstatě snížením jeho podpory je přípustná. K argumentaci o záruce udržení výkupních cen, kdy dodatečně zavedené daňové zatížení má ve svém důsledku dopad do této ceny, poukazuje soud na názor vyslovený Ústavním soudem v označeném nálezu o tom, že právní úprava do budoucna nezaručuje nově stanovenou daňovou regulaci, protože požadavek na neměnnost právní úpravy nemá v ní žádnou oporu. I z tohoto hlediska se se zřetelem k prve uvedeným východiskům Ústavní soud Pokračování - 5 - 10Af 463/2012 zákonem, o který se odvod opírá, zabýval a v tomto ohledu sražení odvodu za elektřinu ze slunečního záření neústavní neshledal. K argumentaci žalobce evropským právem soud poukazuje především na skutečnost, že směrnice upravující podporu využívání obnovitelných zdrojů nejsou ve vnitrostátním právu přímo závazné. Kromě toho nestanovují povinnost podpory solárních elektráren na volné ploše a podpory ostrovních elektrických systémů ani nepředepisují, jakým způsobem mají být obnovitelné zdroje podporovány. Ani z tohoto hlediska není napadené rozhodnutí vadné. Shledal-li Ústavní soud, že tu nejde o přímou retroaktivitu, pak lze dost obtížně uplatňovat argumentaci o nepřípustné přímé retroaktivitě, jak je obsažena v žalobě. Se zřetelem k tomu, co je uvedeno o daňové regulaci výroby elektřiny ze slunečního záření, lze jen obtížně uplatňovat žalobní argumentaci o legitimním očekávání v návaznosti na volební výsledky. O tom, že zavedení odvodu není libovůlí, se dostatečně obsáhle Ústavní soud zabýval. Ústavní soud shledal, že zavedením odvodu nebylo zasaženo do vlastnického práva žalobce ani do práva na jeho pokojné užívání majetku a právě se zřetelem k tomu, že tu není žádná záruka neměnnosti právní úpravy podpory výroby elektřiny ze slunečního záření, nemohlo dojít postupem podle zákona souladného s ústavním pořádkem ke zkrácení žalobce na jeho legitimním očekávání o příjmech z výroby elektřiny ze slunečního záření. Z článku 95 odst. 1 Ústavy ČR je zcela zjevně patrné, že soud je vázán zákonem. Na soudu tudíž není, aby ústavnost zákona posuzoval. Kromě toho ústavnost posoudil Ústavní soud, a proto tu není žádný důvod daný zákon nerespektovat. Je věcí žalobce, vyjadřuje-li názor, že s nálezem Ústavního soudu se neztotožňuje. K úsudku Ústavního soudu v závěru odůvodnění poukazuje soud na zákonnou úpravu prostředků využitelných v individuálních případech, pak právě z odůvodnění nálezu vyplývá, přičemž je tu předpoklad, že stane se tak procesně předepsaným procesním postupem. To předpokládá prokázání nedodržení doby návratnosti a nepostačuje pouhé tvrzení tak, jak je obsaženo v žalobě. Se zřetelem k době, kdy žalobce uvedl své zařízení do provozu, je v době vydání napadeného rozhodnutí pouhou spekulací, že pro návratnost investice žalobce nepostačuje patnáctiletá doba. Jestliže Ústavní soud shledal, že zákon neodporuje ústavnímu pořádku České republiky, pak z tohoto zákona musejí vycházet finanční orgány i soud. Napadeným rozhodnutím pak nedošlo k zásahu do zásad a základních práv, kterých se žalobě v závěru své žaloby dovolává. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas. Pokračování - 6 - 10Af 463/2012
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 19. března 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka Pokračování - 7 - 10Af 463/2012 10Af 463/2012- 43 OPRAVNÉ USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce SOLARPARK beta a.s., se sídlem v Brně, Olomoucká 3419/7, zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 11.4.2012 č.j. 2897/12- 1200, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.03.2012, č.j. 10Af 463/2012-34, se v datu vydání tohoto rozsudku opravuje tak, že toto datum vydání tohoto rozhodnutí správně zní: „19. března 2013“ Odůvodnění: Při písemném vyhotovení rozsudku, č.j. 10 Af 463/2012-34, ze dne 19.03.2013 došlo k písařskému opomenutí, když bylo nesprávně označeno datum vydání předmětného rozhodnutí. Jako datum vydání předmětného rozhodnutí bylo označeno datum 19. března 2012, namísto 19. března 2013 Vzhledem k tomu, že se jedná o zjevnou chybu v psaní, soud v souladu s ustanovením § 54 odst. 4 s.ř.s., rozhodl, jak je uvedeno shora a tuto chybu opravil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný Krajský soud v Českých Budějovicích dne 8. dubna 2013 JUDr. Věra Balejová v.r. Předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Sládková Blanka
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.