10 Af 471/2012

Rubrum

10Af 471/2012 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce JUDr. Ing. M. K., se sídlem v Č. B., R. X, insolvenčního správce dlužníka KIMOS com.-CZ, s.r.o., se sídlem v Milevsku, nám. E. Beneše 10, zast. Mgr. Martinem Kolaříkem, advokátem v Rudolfově, Pod Zámkem 477/18, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 18.4.2012 č.j. 3067/12-1300, t a k t o :

Výrok

Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též krajský soud) dne 18.06.2012 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18.04.2012, č.j. 3067/12-300, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce tak, že napadené rozhodnutí bylo změněno na straně číslo 1 v prvním odstavci tohoto rozhodnutí, kde byl vypuštěn text „§ 98 odst. 1 ve spojení s“ a text „podle pomůcek“. V ostatních částech zůstalo napadené rozhodnutí nezměněno. Pokračování - 2 - 10Af 471/2012 Žalobce v žalobě nejprve poukazuje na skutečnost, že v této věci jedná z pozice insolvenčního správce dlužníka KIMOS com.-CZ, s.r.o., u kterého byl rozhodnutím ze dne 19.10.2010 č.j. KSCB 28 INS 11634/2010-A-14 zjištěn úpadek. Napadené rozhodnutí žalobce považuje za nezákonné z důvodu nesprávné aplikace ust. § 44 odst. 5 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, když se v tomto případě nejedná o pohledávku za majetkovou podstatou. Daňovému subjektu KIMOS com.-CZ, s.r.o. vznikla na základě platebního výměru na daň z přidané hodnoty Finančního úřadu v Milevsku ze dne 13.10.2011 č.j. 40282/11/098970302616, který byl následně potvrzen napadeným rozhodnutím žalovaného, povinnost zaplatit daň z přidané hodnoty za období červenec 2011 ve výši 268.249,- Kč. Žalobce předně namítá, že tato povinnost vznikla až po rozhodnutí o úpadku dlužníka KIMOS com.-CZ, s.r.o., přičemž v rámci insolvenčního řízení se po zahájení insolvenčního řízení, popř. po rozhodnutí o úpadku, uspokojují pouze pohledávky věřitelů za majetkovou podstatou dle ust. § 168 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, příp. pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle ust. § 169 insolvenčního zákona. Dle ust. § 168 odst. 2 insolvenčního zákona spadají mezi pohledávky za majetkovou podstatou, které se uspokojují kdykoliv během insolvenčního řízení po rozhodnutí o úpadku, i daně, poplatky, cla, pojistné na sociálním zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Žalobce s odkazem na toto ustanovení dále namítá, že pod pojem daň nelze zahrnout pohledávku Finančního úřadu v Milevsku vzniklou na základě opravy výše daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění ve smyslu ust. § 44 odst. 5 zák. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené tvrzení žalobce opírá o výkladové stanovisko č. 6 expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo Ministerstva spravedlnosti ze dne 4.10.2011, které stanoví, že pohledávka vzniklá státu jako správci daně tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle ust. § 44 odst. 5 zák. o dani z přidané hodnoty, není pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje. Stanovisko dále stanoví, že postup podle ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1.4.2011, se neuplatní pro pohledávky, z nichž věřiteli vznikla povinnost přiznat daň za zdaňovací období, jež předcházelo 1.4.2011 (před možnou opravou). Žalobce dále poukazuje na selektivnost úpravy umožňující provedení opravy, která navíc nemá žádný vliv na výši věřitelovy pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, což dokládá ust. § 44 odst. 6 zák. o dani z přidané hodnoty. Postup podle ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty ve znění účinném od 1.4.2011 se neuplatní v dosud probíhajících konkursních řízeních podle zák.č. 328/1991 Sb. a neuplatní se rovněž pro pohledávky, z nichž věřiteli vznikla povinnost přiznat daň za zdaňovací období, jež předcházelo 1.4.2011 (před možnou opravou). Žalobce jakožto insolvenční správce dále v žalobě podotknul, že vznik předmětné pohledávky za majetkovou podstatou by znamenal nárůst souhrnu pohledávek, které mají být uspokojeny z majetkové podstaty dlužníka, čímž by se zvýšilo riziko, že nebudou plně uspokojeny ostatní pohledávky za majetkovou podstatou. Ostatní věřitele, kteří nemají pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávku na roveň těmto postavené, by předběhl stát jako správce daně. Stát by tak významně snížil míru uspokojení přednostních věřitelů, neboť by takto přenesl daňovou povinnost z nepřednostního věřitele na dlužníka svým prostřednictvím. Po splnění rozvrhových usnesení nebo po splnění reorganizačního plánu by dlužníku opět vznikl nárok na uplatnění odpočtu daně dle ust. § 44 odst. 6 zák. o dani z přidané hodnoty a dělo by se tak v době, kdy věřitelé na této pohledávce dlužníka již nebudou moci participovat. Přednostní uspokojení státu, jakožto správce daně, by pak bylo v rozporu se zásadou, podle níž věřitelé, kteří mají zásadně stejné či obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti. Výklad ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty vedoucím k závěru, že státu jako správci daně vzniká vůči dlužníku pohledávka za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, by vedl Pokračování - 3 - 10Af 471/2012 k přímému střetu s úpravou obsaženou v ust. § 5 písm. b) insolvenčního zákona. Žalobce navrhuje přednostně uplatnit omezení stanovená insolvenčním zákonem jako speciální právní úpravy k zák. o dani z přidané hodnoty. Závěrem žalobce navrhuje rozhodnutí žalovaného správního orgánu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Žalobce souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených spisů. Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. V daném případě byly splněny podmínky stanovené ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty a daň za zdaňovací období červen 2011 tak byla vyměřena po právu. Žalovaný ve svém vyjádření konstatuje, že společnost KIMOS com.-CZ., s.r.o., podala daňové přiznání za zdaňovací období červen 2011 (žalobce chybně uvádí červenec 2011), následně byla vyzvána k odstranění pochybností správce daně o správnosti tohoto přiznání. K odstranění těchto pochybností ve stanovené lhůtě nedošlo a správce daně tak dle pomůcek vydal platební výměr, proti kterému bylo žalobcem podáno odvolání, o kterém bylo žalovaným správním orgánem rozhodnuto tak, že ke stanovení daně nedošlo podle pomůcek, ale došlo k němu za použití důkazů. V ostatních částech platební výměr zůstal nezměněn. K samotné žalobě žalovaný uvádí, že podstatou sporu je aplikace ust. § 44 odst. 5 zák. o dani z přidané hodnoty. Oprava výše základu daně je vždy samostatným zdanitelným plněním, přičemž oprava dle ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty je opravou ve speciálním případě, tato oprava je založena na vzniku nových skutečností. Opravou výše daně vzniká nové samostatné zdanitelné plnění, které si věřitel uplatňuje v tom zdaňovacím období, v němž opravu výše daně uskutečnil. V důsledku této opravy provedené dle ust. § 44 odst. 1 zák. o dani z přidané hodnoty , vzniká dlužníkovi nově daňový závazek, a to za zdaňovací období, v němž byly splněny podmínky podle odst.

1. Pohledávka správce daně odpovídající takto vzniklé pohledávce dlužníka je pohledávkou daně z přidané hodnoty za shodné zdaňovací období a je pohledávkou za majetkovou podstatou dle ust. § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona. Dle žalovaného k nedovolenému zvýhodnění státu jako věřitele nedochází, neboť se jedná o uspokojení pohledávky na dani vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Závěrem žalovaný uvádí, že žalobce shora popsaným jednáním žalovaného správního orgánu a jeho následným rozhodnutím nebyl zkrácen na svých právech a navrhuje, aby žaloba byla krajským soudem zamítnuta. Žalovaný souhlasí, aby byla věc projednána bez nařízení jednání. Ze správního spisu, který si soud vyžádal, vyplynuly následující rozhodné skutečnosti. Žalobce, jakožto insolvenční správce dlužníka KIMOS com.-CZ, s.r.o., podal dne 24.08.2011 k Finančnímu úřadu v Milevsku za tuto společnost přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2011. Dne 08.09.2011 byl Finančním úřadem v Milevsku vyzván k odstranění pochybností vzniklých v souvislosti se shora podaným přiznáním. Tyto pochybnosti spočívaly v nesnížení nároku na odpočet daně na vstupu u přijatých zdanitelných plnění o částku daně opravenou věřitelem dle ust. § 44 odst. 5 zák. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Žalobci vznikla v důsledku opravy výše daně věřitelem (společností SAPA – LPJ. spol. s.r.o.) a na základě jím vystavených opravných daňových dokladů, povinnost k vykázání tohoto daňového závazku a k jeho vypořádání v daňovém přiznání za zdaňovací období, v němž byly splněny podmínky, a ve kterém byla provedena oprava podle ust. § 44 odst. 1 zák. o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Pokračování - 4 - 10Af 471/2012 Žalobce na tuto výzvu žádným způsobem nereagoval a dne 27.09.2011 mu tak uplynula lhůta k odstranění pochybností v tomto přiznání. Vzhledem k tomu, že žalobce pochybnosti sdělené mu správcem daně žádným způsobem neodstranil a tudíž neposkytl správci daně potřebnou součinnost k jejich odstranění, stanovil správce daně tuto daň dle pomůcek ve smyslu ust. § 90 odst. 4 daňového řádu. Jako pomůcky pro vyměření daňové povinnosti byly použity daňové doklady vystavené společností SAPA – LPJ. spol. s.r.o. Tato společnost si uplatnila v souladu s ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty částku ve výši 277.977,- Kč v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2011 z pohledávky za dlužníkem KIMOS com.-CZ s.r.o. Uvedená částka byla správcem daně snížena a výsledná daňová povinnost tak byla stanovena v částce 268.249,- Kč. Tato povinnost byla dlužníku KIMOS com.-CZ, s.r.o. stanovena platebním výměrem na daň z přidané hodnoty ze dne 13.10.2011. Dne 16.12.2011 bylo správcem daně vydáno rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností vzniklých chybou v psaní, kterým správce opravuje platební výměr ze dne 13.10.2011. Uvedená chyba v psaní neměla vliv na výslednou výši daně. Dne 18.11.2011 bylo proti shora uvedenému platebnímu výměru podáno žalobcem odvolání, které se obsahově shoduje s předmětnou správní žalobou. Dne 18.04.2012 bylo o tomto odvolání rozhodnuto Finančním ředitelstvím v Českých Budějovicích č.j. 3067/12- 1300 tak, že napadené rozhodnutí bylo změněno na straně č. 1 v prvním text „98 odst. 1 ve spojení s“ a text „podle pomůcek“ se vypouští. V ostatních částech zůstalo napadené rozhodnutí nezměněno. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního /dále jen s.ř.s./, v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná není. Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného za nezákonné, neboť povinnost dlužníka KIMOS com.-CZ s.r.o. k zaplacení daně z přidané hodnoty, stanovené mu prostřednictvím platebního výměru ze dne 13.10.2011, vznikla až po rozhodnutí soudu o úpadku. Dle ustanovení § 168 odst. 3 insolvenčního zákona se pohledávky za majetkovou podstatou uspokojují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Dle odst. 2 písm. e) tohoto ustanovení pohledávky za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Pohledávka vzniklá státu jako správci daně dle ustanovení § 44 zák. o dani z přidané hodnoty mezi daně, ve smyslu shora citovaného ustanovení insolvenčního zákona, podle žalobce nepatří. Žalobce toto své tvrzení opírá o výkladové stanovisko č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4.10.2011, v jehož odst. 1 je stanoveno, že pohledávka vzniklá státu (správci daně) tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu přijatého zdanitelného plnění podle ust. § 44 odst. 5 zák. o dani z přidané hodnoty, není pohledávkou za majetkovou podstatou. Tato pohledávka se v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje. V odst. 2 je dále stanoveno, že postup podle ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1.4.2011, se neuplatní v dosud probíhajících konkursních řízeních podle zák. č. 328/1991 Sb. Odst. 3 tohoto stanoviska dále stanoví, že postup podle ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1.4.2011, se neuplatní pro pohledávky, z nichž věřiteli vznikla povinnost přiznat daň za zdaňovací období, jež předcházelo 1.4.2011 (před možnou úpravou). Pokračování - 5 - 10Af 471/2012 K této žalobcově argumentaci soud uvádí, že dle ust. § 5 odst. 1 daňového řádu, správce daně postupuje při správě daní v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Správce daně je vázán nejen zákony a podzákonnými předpisy, ale též Listinou, Ústavou a mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Z dikce tohoto zákonného ustanovení je zřejmé, že správce daně při výkonu své činnosti v oblasti správy daní je vázán pouze zákony a ostatními právními předpisy shora citovanými. Správce daně tak jednoznačně není stanoviskem expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo vázán. Správce daně postupoval v tomto případě zcela v souladu se zákonem, tedy dle ustanovení § 44 zák. o dani z přidané hodnoty. Toto ustanovení nabylo účinnost od 1.4.2011 a umožňuje plátci v některých případech získat zpět přiznanou a zaplacenou daň na výstupu, jestliže příslušná faktura nebyla odběratelem uhrazena. K uvedenému ustanovení se neváže žádné přechodné ustanovení, tudíž jej lze užít i v případě pohledávek vzniklých před tímto datem a rovněž v případech, kdy k rozhodnutí o úpadku došlo před tímto datem. V daném případě lze provést opravu výše daně dle tohoto zákonného ustanovení, neboť k samotné opravě dochází za období měsíce června 2011, tedy již po účinnosti této novely a aplikace tohoto ustanovení je tudíž v souladu s platnou právní úpravou. Žalobce dále odkazuje na ust. § 5 insolvenčního zákona, obsahující základní zásady insolvenčního řízení. Vedle těchto základních zásad jsou v ust. § 168 odst. 2 tohoto zákona dále stanoveny pohledávky za majetkovou podstatou, které vznikly po rozhodnutí o úpadku, a to daně, poplatky, cla, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění. Dle ust. § 44 odst. 9 zák. o dani z přidané hodnoty jsou opravy výše daně dle odst. 1, 6, 7 nebo 8 tohoto ustanovení považovány za samostatné zdanitelné plnění uskutečněné nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byly opravný daňový doklad podle § 46 nebo písemné oznámení doručeny dlužníkovi. Dle ust. § 242 odst. 1 daňového řádu daňové pohledávky, které vznikají v důsledku daňových povinností, které vznikly v době ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávky za majetkovou podstatou. Vznikla-li tedy daňová povinnost v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku do skončení insolvenčního řízení, má daňová pohledávka jí odpovídající charakter pohledávky za podstatou. Z výše uvedeného je zřejmé, že předmětná pohledávka vznikla za splnění podmínek uvedených v ust. § 44 odst. 1 písm.a) zák. o dani z přidané hodnoty a vzhledem k tomu, že dle odst. 9 tohoto ustanovení se jedná o samostatné zdanitelné plnění, jedná se tak o daň ve smyslu ust. § 168 odst. 2 insolvenčního zákona. Soud nesdílí názor žalobce, že zákon o dani z přidané hodnoty a insolvenční zákon jsou v poměru speciality, kdy insolvenční zákon vylučuje aplikaci zákona o dani z přidané hodnoty. To je zcela zřejmé z ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty, který upravuje opravu výše daně u pohledávek za dlužníky právě v insolvenčním řízení. Touto normou se finanční orgány řídily, čímž dostály své povinnosti založené ust. § 5 odst. 1 daňového řádu. Na dodržení zákonné regulace nemohou nic změnit ani případné možné účinky uvedené v žalobě. Nepřiléhavý je rovněž odkaz na konkrétní stanovisko Ústavního soudu, jelikož gramatický výklad ust. § 44 zák. o dani z přidané hodnoty není v rozporu se smyslem a Pokračování - 6 - 10Af 471/2012 účelem tohoto předpisu sledující nápravu stavu, kdy dlužník uplatnil daňový odpočet, aniž částku odpovídající jím odpočtené dani zaplatil věřiteli. K argumentaci o dopadu účinků dané normy do insolvenčního řízení nezbývá než zopakovat, že je zde právní úprava opravy výše daně v insolvenčním řízení, kterou musejí finanční orgány respektovat, protože jim to právní předpis přikazuje, soud je pak též v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR ustanovením § 44 jako zákonnou normou vázán. Úprava daňového práva se přitom nikterak nepříčí zákonné úpravě pohledávek za majetkovou podstatou, jde-li o pohledávku vzniklou po rozhodnutí o úpadku. Na základě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žalovaný finanční orgán stejně tak jako správce daně, který rozhodoval v prvním stupni, postupovaly v souladu s platnou právní úpravou. Krajský soud tedy neshledal v postupu správce daně nesprávnost ani nezákonnost. Z tohoto důvodu shora uvedenou žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Současně v souladu s ust. § 60 odst. 1 věty první s.ř.s. ve výroku ad II. rozsudku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly a ani je nepožadoval. Podle ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Pokračování - 7 - 10Af 471/2012 Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 7. listopadu 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová