10 Af 48/2015

Rubrum

10Af 48/2015 - 25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kulískové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ČESKÉ HOUBY, a. s. se sídlem Soběslav, Nová 538, zastoupeného Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem se sídlem Písek, tř. Národní svobody 33, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2015, č. j. 30487-6/2015-900000-304.2, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2015, č. j. 30487-6/2015-900000-304.2 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 3. 4. 2015, č. j. 12090-6/2015-520000-11, kterým celní úřad nevyhověl žádosti žalobce Pokračování - 2 - 10Af 48/2015 o vrácení cla ve výši 195 324 Kč podle čl. 238 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává Celní kodex Společenství, ve znění pozdějších změn (dále jen „celní kodex“) ze zboží propuštěného do celního režimu volného oběhu rozhodnutím v celním řízení ze dne 9. 12. 2014, ev. č. MRN 14CZ52000011XEWVZ5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 30. 11. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutí je v rozporu s obsahem správního spisu, resp. že výklad příslušného právního předpisu odporuje právnímu řádu České publiky. Žalobce popisuje, že jakožto dovozce z Čínské lidové republiky přijal kontejner, který měl obsahovat houby, ale po jeho otevření se ukázalo, že obsahuje bezcenné balíky nití. Předmětem sporu je opačný náhled na prokázání podmínek čl. 238 celního kodexu. Žalobce považuje za prokázané, že k záměně zboží došlo ještě před propuštěním zboží do režimu volného oběhu, byť k otevření kontejneru došlo bez přítomnosti celních orgánů. Takovému závěru svědčí chování žalobce, který se bezprostředně po zjištění záměny zboží obrátil na Policii ČR. Okolnosti zmíněné žalovaným (že se jednalo o první dodávku od čínského dodavatele a že žalobce mohl žádat o povolení prohlédnout zboží před jeho propuštěním) považuje žalobce za irelevantní. Podle žalobce není totiž rozdíl, nastala-li taková nepříjemná událost při první dodávce nebo např. při desáté. Žalobce v této souvislosti namítá i to, že podmínkou postupu podle čl. 238 celního kodexu není předcházející fyzická kontrola ani přejímka zboží za účasti celních orgánů. Jádrem sporu zůstává to, nakolik se ve správním řízení předloženými doklady podařilo či nepodařilo žalobci prokázat splnění první podmínky pro vrácení cla, a sice že zboží bylo zaměněno již ke dni podání celního prohlášení. Žalobce se domnívá, že předložil takové doklady a označil důkazy, na základě kterých mohl být spolehlivě osvědčen skutkový stav. Požadavek žalovaného na vyloučení absolutně veškerých pochybností považuje žalobce za přehnaný. Žalobce nesouhlasí s výkladem § 92 odst. 2 daňového řádu. Podle tohoto ustanovení sice daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení a dalších podáních, ale současně platí i § 92 odst. 2 daňového řádu, podle kterého správce daně dbá, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů. Žalobce ve svém podání něco tvrdil a předložil zajistitelné, myslitelné či postačující důkazní prostředky. Celní úřad, aniž by řízení sám aktivně vedl, žalobcem předložené důkazy posoudil jako nedostačující. Celní úřad podle žalobce rezignoval na cíl řízení, kterým je správné zjištění a stanovení daňové povinnosti. Žalovaný takový postup aproboval, přitom ani neuvedl, jaké důkazní prostředky by měl žalobce předložit. Žalobce dodal, že je jeho bytostným přesvědčením, že takové důkazy neexistují a ani neexistovaly. Žalobce poukázal též na nesprávnost postupu žalovaného při odstraňování vad podání výzvou ze dne 2. 9. 2015. Prostý poukaz na konkrétní ustanovení zákona nemůže být považován za úkon odstraňující jakoukoliv vadu. Žalobce uvedl, že smyslem této námitky je dokreslit nesprávný a schematický výklad procesního předpisu ze strany celních orgánů. Pečlivost zpracování napadeného rozhodnutí je pak podle žalobce zřejmá i ze skutečnosti, že se v rozhodnutí vyskytují dvě různá čísla jednací. Pokračování - 3 - 10Af 48/2015 Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že navrhuje žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Žalovaný nevylučuje, že se žalobce mohl stát obětí podvodu, avšak žalobce předloženými důkazními prostředky neprokázal, že k tvrzené záměně zboží došlo před propuštěním zboží do režimu volného oběhu, resp. ke dni přijetí celního prohlášení. Důkazní břemeno přitom leží na žalobci. K porušení § 92 daňového řádu podle žalovaného nedošlo. Jako důkaz svědčící o splnění podmínek podle čl. 238 celního kodexu by mohlo sloužit např. pravomocné rozhodnutí příslušného trestního orgánu, kterým by byla konkrétní osoba odsouzena za podvodné jednání v souvislosti s dodávkou zboží. Úřední záznam sepsaný Policií ČR takovou funkci plnit nemůže. Ze správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Dne 12. 2. 2015 podal žalobce celnímu úřadu žádost o vrácení cla podle čl. 238 celního kodexu. V žádosti žalobce uvedl, že dne 9. 12. 2014 uhradil v hotovosti clo za dovezené zboží z Číny (suché houby) ve výši 195 324 Kč. Zásilka však neobsahovala zboží podle dokumentů, ale pouze bezcenné balíky nití. Z toho důvodu žalobce požádal o vrácení cla. K žádosti o vrácení cla žalobce přiložil dopis společnosti Yunnan Hongyun Mushroom Co., Ltd. ze dne 29. 12. 2014 s názvem „Quality claim“ (v anglickém jazyce), úřední záznam o podaném vysvětlení ze dne 15. 12. 2014, e-mailovou komunikaci v angličtině. Ve spise je též založen dovozní doklad MRN 14CZ52000011XEWVZ5 ze dne 9. 12. 2014 s vyměřenou částkou cla 195 324 Kč. Jako zboží, ze kterého bylo placeno clo, je pod položkou 1 uvedeno houby sušené, v celku nebo rozřezané plátky, jinak neupravované, hlíva ústřičná 100 kg, hřib smrkový 2000 kg, houževnatec 400 kg, kozák 300 kg (určené k přebalení a následnému prodeji) a pod položkou 2 houby sušené v celku: ucho Jidášovo 200 kg; kontejner TRHU3315295. Dále je ve spise založena listina „commercial invoice“ č. FF140509 vystavená společností Yunnan Hongyun Mushroom Co., Ltd. dne 22. 10. 2014, „proforma invoice“ ze dne 14. 10. 2014, „packing list“ ze dne 22. 10. 2014, pro forma faktura za přepravu kontejneru č. TRHU3315829-5 z Hamburgu do Soběslavi ze dne 8. 12. 2014, mezinárodní nákladní list č. CZ 6911058 dopravce AC Alimax, s. r. o. a „original bill of lading“ č. SJHY027011 ze dne 31. 10. 2014. Dne 3. 4. 2015 Celní úřad pro Jihočeský kraj vydal rozhodnutí, kterým žádosti žalobce o vrácení cla nevyhověl. Celní prohlášení, na jehož základě bylo následně vydáno rozhodnutí v celním řízení, bylo vyhotoveno na podkladě obchodní faktury č. FF140509, vystavené společností Yunnan Hongyun Mushroom Co., Ltd. Žádost o vrácení cla byla podána z důvodu, že zásilka neobsahovala zboží podle dokumentů, ale pouze bezcenné balíky nití. Z předložených dokladů vyplynulo, že žalobce požádal Velvyslanectví Číny v České republice o pomoc ve věci nesprávně dodaného zboží. Z e-mailové komunikace vyplývá, že společnost, která si pronajala prostory na předmětné adrese v Číně je jiná společnost s jiným předmětem podnikání než je dodavatel žalobce. Personál na předmětné adrese o údajném sídle dodavatele na dané adrese nic neslyšel. Z komunikace dále vyplynulo, že velvyslanectví Číny v ČR potvrdilo pravost Osvědčení o původu zboží a že pravost fytosanitárního osvědčení se zatím nepodařilo ověřit. Z překladu dopisu „Quality claim“ vyplynulo, že jedná o dopis žalobce, kterým upozorňuje svého dodavatele na vzniklou situaci a žádá o dodání objednaného zboží. V úředním záznamu o podaném vysvětlení, sepsaném Policií ČR, žalobce popisuje jednotlivé aspekty obchodu s dodavatelem z Číny od okamžiku zvolení této společnosti jako dodavatele zboží, přes dodání vzorků zboží, řešení převodu platby za zboží, vyřizování příslušné dokumentace ke zboží, celní řízení, dopravení kontejneru do sídla žalobce, zjištění dodání jiného zboží a zjištění, že dodavatel je po obdržení platby nekontaktní. V úředním záznamu je vyčíslena vzniklá škoda a je žalobcem vysloveno podezření, že se jedná o podvod. Pokračování - 4 - 10Af 48/2015 Celní úřad v rozhodnutí dále uvedl, že žalobce podal elektronické celní prohlášení s návrhem na propuštění zboží (hub v popsaném rozsahu) do celního režimu volného oběhu. Spolu s celním prohlášením bylo předloženo zboží přepravované v kontejneru č. TRHU3315295 a doklady Prohlášení o celní hodnotě, Tranzitní doprovodný doklad ze dne 8. 12. 2014, obchodní faktura č. FF140509 ze dne 22. 10. 2014, promofaktura č. HONGYUN141014 ze dne 14. 10. 2014, balící list č. FF140509 ze dne 22. 10. 2014, promofaktura za přepravu zboží č. 14-120463 ze dne 8. 12. 2014, mezinárodní nákladní list CZ 6911058 a Bill of lading č. SJHY027011. Celní úřad odkázal na čl. 36a odst. 1, čl. 42, čl. 48 a čl. 49 odst. 1 písm. b) celního kodexu a uvedl, že žalobce měl před podáním celního prohlášení s návrhem na propuštění zboží do celního režimu volného oběhu možnost požádat celní úřad v souladu s čl. 42 celního kodexu o prohlídku zboží. Ačkoliv z údajů uvedených k žádosti o vrácení cla vyplývá, že se jednalo o první dodávku zboží od daného dodavatele, žádost o kontrolu zboží před přidělením celně schváleného určení celnímu úřadu podána nebyla. Žalobce tedy navrhl propustit zboží do celního režimu volného oběhu, aniž by požádal o kontrolu zboží. Celní úřad dále odkázal na čl. 68, čl. 71 odst. 1 a 2 celního kodexu. Celní úřad neshledal po přijetí celního prohlášení žalobce důvod k ověření přijatého celního prohlášení způsobem podle čl. 68 písm. b) celního kodexu, tj. provedením fyzické kontroly zboží a rozhodl o propuštění zboží do navrženého celního režimu volného oběhu podle údajů uvedených v celním prohlášení, které odpovídaly připojeným dokladům. Do celního režimu volného oběhu byly tedy propuštěny houby uvedené v obchodní faktuře č. FF140509 ze dne 22. 10. 2014, celní předpisy byly aplikovány ve vztahu k dovezeným houbám a příslušné poplatky – cla byly vyměřeny a následně vybrány ze zboží uvedeného v celním prohlášení, tj. z deklarovaných hub. Při posuzování nároku na vrácení cla podle čl. 238 celního kodexu celní úřad konstatoval, že k oznámení o záměně zboží došlo až po propuštění zásilky do režimu volného oběhu, v době, kdy zboží již nebylo pod celním dohledem a zásilka již byla plně v dispozici dovozce. Případný okamžik záměny zboží tak nelze jednoznačně určit. Celní úřad propustil do režimu volného oběhu houby podle předložené faktury. Skutečnost, že zboží bylo i v zemi vývozu deklarováno jako houby, lze doložit i informací poskytnutou žalobcem, a sice že osvědčení o původu zboží vydané orgány Čínské lidové republiky je pravé. Za splnění podmínek čl. 238 celního kodexu nelze považovat vývoz nebo zničení nití, které se podle tvrzení žalobce nacházely v přepravním kontejneru místo propuštěných hub, protože toto tvrzení z důvodu neprovedení fyzické kontroly zboží v rámci celního řízení nelze ničím doložit. Dne 23. 9. 2015 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí celního úřadu. Žalovaný na úvod konstatoval, že zde není sporu o tom, že celní úřad na základě celního prohlášení propustil rozhodnutím v celním řízení do režimu volného oběhu zboží dovezené v kontejneru z Čínské lidové republiky. Následně zboží propuštěné do volného oběhu, které již nebylo pod dohledem celních orgánů, bylo dopraveno k žalobci, přičemž bylo podle žalobce při vykládce zboží zjištěno, že se v kontejneru nenachází deklarované a do volného oběhu propuštěné zboží (houby), ale pouze bezcenné balíky nití. Žalovaný zdůraznil, že v případě žádosti o vrácení cla je to v prvé řadě žalobce, který je povinen prokázat skutkový stav, tj. splnění podmínek pro vrácení cla. Žalobce je povinen na základě § 92 odst. 3 daňového řádu ve spojení s § 320 odst. 1 písm. c) zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní zákon“) svá tvrzení Pokračování - 5 - 10Af 48/2015 prokázat. Není tedy pravdou, že bylo povinností celního úřadu zjišťovat skutkový stav věci. Celní úřad pouze hodnotí, zda žadatel prokázal splnění podmínek pro vrácení cla, aniž by byl povinen za žadatele shromažďovat důkazy. Žalovaný se neztotožnil s námitkou žalobce, že okolnosti týkající se dovozu zboží nebyly celním úřadem dostatečně zjištěny. Dovážené zboží nemělo celní status Společenství, proto vstupní celní úřad v Hamburgu stanovil lhůtu k předložení zboží celnímu úřadu do 12. 12. 2014. Předmětné zboží včetně návrhu na propuštění do režimu volného oběhu bylo celnímu úřadu předloženo dne 9. 12. 2014. Celní úřad v porovnání s předloženým návrhem na propuštění zboží do celního režimu neshledal žádná rizika a nesrovnalosti s předloženými doklady a propustil téhož dne zboží do navrženého celního režimu. Jakmile bylo zboží propuštěno, získalo status zboží Společenství a celním orgánům skončil dohled nad tímto zbožím. Žalobce měl možnost před propuštěním zboží požádat celní orgány o udělení povolení prohlédnout zboží podle čl. 42 celního kodexu [čl. 187a nařízení Komise (EHS) č. 2454/93, kterým se provádí nařízení Rady (EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „prováděcí nařízení“]. Žalobce možnosti žádat o kontrolu zboží nevyužil a spokojil se s údaji uvedenými v obchodních dokladech. S ohledem na to, že se jednalo o první dovoz zboží od daného dodavatele a veškerá komunikace mezi žalobcem a prodávajícím probíhala pouze telekomunikačními prostředky, je žalovaný poněkud zaskočen žalobcovou námitkou, že celní úřad nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Byl to právě žalobce, který měl s ohledem na uvedené okolnosti, postupovat s dostatečnou péčí a opatrností, aby předcházel možným rizikům, která mohou vzniknout při obchodování s neznámými subjekty. Pokud žalobce nevyužil svého práva na kontrolu zboží, nemůže se dovolávat toho, že celní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav. Kontrolou zboží mohl žalobce sám zjistit, zda dodané zboží odpovídá objednanému a případné nesrovnalosti mohl řešit již v celním řízení. Žalobce dále namítal, že vrácení cla podle čl. 238 celního kodexu není podmíněno fyzickou kontrolou zboží. Žalovaný konstatoval, že z čl. 238 odst. 2 celního kodexu vyplývá, že rozhodným okamžikem, ke kterému se posuzuje, zda bylo zboží vadné či zda neodpovídalo podmínkám sjednané smlouvy, je okamžik podle čl. 67 celního kodexu, tj. den, kdy celní orgány přijaly celní prohlášení. Jednou z podmínek pro vrácení cla je skutečnost, že zboží bylo zaměněno již ke dni podání celního prohlášení. Splnění této podmínky však žalobce předloženými doklady neprokázal. Ze žádosti a z úředního záznamu Policie ČR vyplývá, že k záměně zboží mohlo dojít kdykoliv během přepravy. Této skutečnosti nasvědčuje i osvědčení o původu zboží vystavené celními orgány Čínské lidové republiky, které bylo ověřeno jako pravé (viz e-mailová komunikace předložená žalobcem). Jelikož zboží nebylo kontrolováno deklarantem před propuštěním zboží ani celním úřadem při jeho propuštění a jelikož celní úřad nebyl přítomen při odplombování kontejneru a následné kontrole zboží, nelze s určitostí určit, kdy došlo k záměně zboží, zda při přepravě z Čínské lidové republiky do Společenství nebo při dopravě po území Společenství, popř. při přepravě po propuštění zboží do režimu volného oběhu. Žalovaný zhodnotil, že žalobce jednoznačně neprokázal, kdy došlo k záměně dopravovaného zboží. Žalovaný dal žalobci za pravdu, že užití čl. 238 celního kodexu není podmíněno fyzickou kontrolou zboží, ale právě takovou kontrolou mohl žalobce zjistit skutečný stav věci a reagovat na zjištěné skutečnosti již v celním řízení. Žalovaný uzavřel, že žalobce neprokázal nejen podmínky podle čl. 238 odst. 1 celního kodexu, ale ani podle odst. 2 citovaného článku. Žalovaný pro úplnost uvedl, že osoba, která předkládá návrh na propuštění zboží do navrženého režimu, odpovídá za to, že údaje v celním prohlášení korespondují se skutečným stavem dovezeného zboží, včetně předložených dokladů (čl. 199 prováděcího nařízení). Pokračování - 6 - 10Af 48/2015 Námitku žalobce, že jeho návrh měl být posouzen jako návrh na obnovu řízení, vyhodnotil žalovaný jako nedůvodnou. Návrh na vrácení cla byl podán na tiskopise podle vzoru s výslovným odkazem na čl.

238. Podle žalovaného bylo podání zcela správně posouzeno jako žádost o vrácení cla. Případný návrh na obnovu řízení může žalobce celnímu úřadu kdykoliv podat. Důvod pro obnovu řízení musí však žalobce řádně doložit. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl ve věci při jednání. Žaloba není důvodná. Jak bylo osvědčeno správním spisem, podal žalobce žádost o vrácení cla, kterou výslovně opřel o čl. 238 celního kodexu. Pokud jde o skutkové otázky, tak se žalobce a celní orgány shodují ve způsobu, jak došlo k propuštění dovezeného zboží do režimu volného oběhu. Rozpor po skutkové stránce panuje o otázce, kdy došlo k záměně zboží. Žalobce je přesvědčen, že prokázal, že k záměně zboží došlo ještě před jeho propuštěním do režimu volného oběhu. Celní orgány jsou toho názoru, že tuto skutečnost se žalobci prokázat nepodařilo. Krajský soud přistoupil k přezkoumání napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Krajský soud předně konstatuje, že žalobní body jsou vzneseny v poměrně obecné rovině, což krajskému soudu v podstatě znemožňuje se jednotlivými žalobními body i napadeným rozhodnutím podrobně zabývat. Při formulaci žalobních bodů je nutno pamatovat na to, že „pro řízení o přezkoumání správního rozhodnutí soudem platí dispoziční zásada [§ 71 odst. 1 písm. d) a § 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.], a proto obsah a kvalita žaloby v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54; citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Krajský soud se nejprve zabýval námitkou rozložení důkazní břemene, resp. tvrzením žalobce, že celní úřad byl podle § 92 odst. 2 daňového řádu povinen dbát, aby skutečnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně byly zjištěny co nejúplněji. Žalobce tak namítá, že celní orgány nevyvíjely v řízení o vrácení cla dostatečné úsilí, aby byl spolehlivě osvědčen skutkový stav věci. Danou námitku krajský soud vyhodnotil jako nedůvodnou. Při vypořádání dané námitky lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2007, č. j. 57 Ca 133/2006 – 40 (dostupný z www.nssoud.cz), z jehož právní věty se podává, že „v řízení o vrácení dovozního cla podle čl. 238 odst. 1 nařízení Rady č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (celní kodex), leží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně naplnění podmínek uvedených ve zmíněném ustanovení zcela na žadateli o vrácení cla (čl. 6 odst. 1 celního kodexu). Celní úřad je toliko povinen v případě, kdy žádost neobsahuje nezbytná tvrzení či k ní nejsou přiloženy dostatečné důkazní prostředky, žadatele k doplnění tvrzení či předložení důkazů vyzvat [čl. 881 odst. 1 a 2 nařízení Komise (EHS) č. 2454/93].“ Podle čl. 6 odst. 1 celního kodexu platí, že jestliže osoba požaduje, aby celní orgány přijaly rozhodnutí v rámci celních předpisů, musí jim poskytnout veškeré skutečnosti a doklady, které celní orgány potřebují k přijetí tohoto rozhodnutí. Celní kodex zde zcela Pokračování - 7 - 10Af 48/2015 jednoznačně klade břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení rozhodných pro vydání rozhodnutí v celním řízení na osobu, která o vydání rozhodnutí žádá. Ze stejného principu vychází také daňový řád, který v § 92 stanoví, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních. Důkazní břemeno neleží na celním orgánu. Celní orgán podle § 92 odst. 5 prokazuje pouze skutečnosti tam uvedené, což jsou především skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. To znamená, že na celní orgán se důkazní břemeno přenese teprve v okamžiku, kdy své břemeno důkazní unese žadatel. Celní orgány nemají podle celního kodexu a daňového řádu, který se subsidiárně užije na celní řízení podle § 230 odst. 1 písm. c) celního zákona, odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu věci. Tato odpovědnost leží na žalobci jakožto žadateli. Bylo tedy zcela na žalobci, aby svá tvrzení prokázal a aby prokázal, že splňuje podmínky pro vrácení cla podle čl. 238 celního kodexu. Pokud se žalobce dovolával § 92 odst. 2 daňového řádu a dovozoval z něj odpovědnost celních orgánů za spolehlivé zjištění skutkového stavu věci, pak krajský soud odkazuje na odbornou literaturu, ze které se podává, že „povinnost správce daně dbát o co nejúplnější zjištění skutečností rozhodných pro správné zjištění a stanovení daně tak na jedné straně přikazuje správci daně, aby v rámci zjišťování daňově významných skutečností postupoval co nejdůsledněji, na straně druhé limitem pro toto pravidlo je důkazní povinnost daňového subjektu spočívající v povinnosti prokázat všechny skutečnosti, k jejichž tvrzení je povinen. Neznamená to tedy, že správce daně má povinnost zjistit skutečný skutkový stav, ale měl by vyvinout maximální úsilí, aby se tomuto stavu přiblížil. Správce daně není vázán dispozicí daňového subjektu a jím činěných návrhů na provedení důkazních prostředků. Pokud však jsou takovéto návrhy předloženy, musí se jimi zabývat. Vedle toho však může provádět i dokazování iniciované vlastní úvahou. Při správě daní se neuplatňuje zásada vyhledávací tak jako zejména v trestním právu, což odpovídá faktu, že důkazní břemeno ohledně výše daně nenese stát, nýbrž daňový subjekt. Primární iniciativa tudíž přísluší tomuto daňovému subjektu, který v procesu dokazování vedeném správcem daně musí své břemeno unést (…).“ (Baxa, J. a kol.: Daňový řád. Komentář.

1. Vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011, k § 92). Krajský soud ze správního spisu ověřil, že celní orgány vyvinuly dostatečné úsilí k tomu, aby zjistily skutkový stav co nejúplněji. Uložily žalobci, nechť listiny předložené v angličtině předloží v překladu do jazyka českého. U litiny s názvem „Quality claim“, kterou žalobce nepředložil v překladu ani po výzvě, si celní orgány opatřily překlad z internetu. Všemi předloženými listinami se celní orgány v dostatečném rozsahu zabývaly, přičemž vyhodnotily, že dané listiny neprokazují naplnění podmínek pro vrácení cla podle čl. 238 celního kodexu. Své úvahy celní orgány řádně odůvodnily. Krajský soud neshledal v postupu celních orgánů žádné pochybení. V žádném případě nelze dovozovat povinnost celních orgánů sdělovat žadateli, jaké důkazní prostředky by byly s to prokázat jeho tvrzení o vzniku nároku na vrácení cla. Následně se krajský soud zabýval tím, zda důkazní prostředky předložené žalobcem prokazovaly splnění podmínek pro vrácení cla, a sice že zboží bylo zaměněno již ke dni přijetí celního prohlášení. Podle čl. 238 odst. 1 a 2 celního kodexu platí, že Pokračování - 8 - 10Af 48/2015 1. Dovozní clo se vrátí nebo promine, jestliže se zjistí, že se jeho zaúčtovaná částka vztahuje na zboží, které bylo propuštěno do daného celního režimu a odmítnuto dovozcem vzhledem k tomu, že bylo v okamžiku uvedeném v článku 67 vadné nebo neodpovídalo podmínkám smlouvy, na jejímž základě bylo dovezeno. Za vadné zboží ve smyslu prvního pododstavce se považuje také zboží, které bylo poškozeno před propuštěním.

2. Dovozní clo se vrátí nebo promine za podmínky, že zboží a) nebylo používáno, s výjimkou počátečního použití nutného k zjištění vady nebo skutečnosti, že neodpovídá smluvním podmínkám; b) je vyvezeno z celního území Společenství. Celní orgány na žádost zúčastněné osoby povolí, aby bylo zboží namísto vývozu buď zničeno, nebo za účelem zpětného vývozu propuštěno do režimu vnějšího tranzitu nebo režimu uskladnění v celním skladu nebo umístěno do svobodného pásma nebo svobodného skladu. Pro účely přidělení některého z celně schválených určení podle předchozího pododstavce se toto zboží pokládá za zboží, které není zbožím Společenství. Podle čl. 67 celního kodexu platí, že není-li zvláštními předpisy stanoveno jinak, použijí se při propouštění zboží do celního režimu, do kterého je navrženo v celním prohlášení, předpisy platné ke dni, kdy celní orgány přijaly celní prohlášení. Celní orgány žalobcově žádosti o vrácení cla nevyhověly, neboť žalobce neprokázal, že zboží ke dni přijetí celního prohlášení neodpovídalo podmínkám smlouvy, resp. že zboží bylo zaměněno již k tomuto dni. Podle celních orgánů žalobcem předložené doklady tuto skutečnost neprokazovaly. Podle celních orgánů žalobce neprokázal, kdy došlo k záměně zboží. Určení okamžiku, kdy došlo k záměně zboží je přitom rozhodné pro posouzení nároku na vrácení cla. Pokud by zboží neodpovídalo podmínkám smlouvy již ke dni, kdy celní orgány přijaly celní prohlášení, pak by žalobce za splnění i dalších podmínek čl. 238 celního kodexu měl nárok na vrácení cla. Avšak za situace, kdy neproběhla kontrola zboží, nelze z předložených dokladů jednoznačně prokázat, jaké zboží bylo v kontejneru v době přijetí celního prohlášení. Pokud ke zjištění záměny zboží došlo až po propuštění do režimu volného oběhu, nelze vyloučit, že k záměně zboží mohlo dojít až při následné přepravě k žalobci. Pokud jde o hodnocení důkazního materiálu předloženého žalobcem, pak krajský soud nemůže učinit jiný závěr, než že listiny byly hodnoceny jednotlivě a ve vzájemných souvislostech a na základě provedeného dokazování byl přijat přezkoumatelný a odůvodněný závěr. Žalobce ostatně danou námitku vznesl v žalobě v poměrně obecné rovině a neuvedl, který důkaz byl podle něj hodnocen nesprávně či že některý důkaz byl opomenut apod. Žalovaný na str. 6 napadeného rozhodnutí a celní úřad na str. 3 až 5 prvostupňového rozhodnutí popsal, proč nemá za prokázané, kdy došlo k záměně dopravovaného zboží, resp. proč nemá za prokázané, že k záměně došlo přede dnem, kdy bylo přijato celní prohlášení. Celní orgány vycházely z e-mailové komunikace předložené žalobcem, ze které se podává, že Velvyslanectví Čínské lidové republiky v ČR ověřilo, že osvědčení o původu zboží bylo pravé. Z toho dovodily, že v určité fázi obchodního případu (ve fázi vývozu) bylo dovezené a rozhodnutím v celním řízení propuštěné zboží posuzováno jako houby. Celní orgány vyšly z toho, že žalobce zboží před jeho propuštěním zboží do režimu volného oběhu nekontroloval a ani celní úřad tak neučinil (protože o to nebyl požádán žalobcem a neměl pochybnosti o údajích uvedených v celním prohlášení). Celní úřad nebyl přítomen ani při odplombování Pokračování - 9 - 10Af 48/2015 kontejneru a následné kontrole zboží. S ohledem na dané skutečnosti celní orgány vyhodnotily, že nelze určit, kdy došlo k záměně zboží, zda při přepravě z Čínské lidové republiky do Společenství nebo při přepravě po území Společenství či až při přepravě po propuštění zboží do režimu volného oběhu cestou k žalobci. Při nedostatku konkrétních námitek, které by závěry celních orgánů zpochybňovaly, se krajský soud s daným vyhodnocením skutkového stavu věci zcela ztotožnil. Krajský soud doplňuje, že nelze mít za prokázané, že k záměně zboží došlo před jeho propuštěním do režimu volného oběhu jen na základě toho, že se žalobce po otevření kontejneru a zjištění záměny zboží bezprostředně obrátil na Policii ČR. Krajský soud nechce nijak paušalizovat závažnost celé situace a ani nechce nikterak zpochybňovat tvrzení žalobce, že se stal obětí podvodu, nicméně v řízení o vrácení cla žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, kdy k záměně zboží došlo, což je podstatné z hlediska nároku na vrácení cla. Krajský soud dále podotýká, že nesdílí názor žalobce o irelevantnosti některých argumentů celních orgánů. Krajský soud má za to, že v souvislostech daného případu lze chování žalobce vyhodnotit jako poměrně neobezřetné. Při mezinárodním obchodu je nutno ve vlastním zájmu postupovat obezřetně a zejména při první dodávce od nového neověřeného dodavatele je na místě nejvyšší opatrnost. Z toho důvodu měl žalobce přijmout všechna opatření k tomu, aby mu nevznikla škoda a nevystavoval se žádnému riziku a mimo jiné mohl a měl v rámci celního řízení požádat o fyzickou kontrolu zboží. V této souvislosti krajský soud uvádí, že si je vědom toho, že fyzická kontrola zboží není podmínkou pro vrácení cla podle čl. 238 celního kodexu, což ostatně konstatuje i žalovaný v napadeném rozhodnutí. V daných souvislostech je fyzická kontrola zboží celním orgánem při celním řízení ovšem nejlepším důkazním prostředkem, který umožňuje zachytit skutečný stav zboží v době jeho propouštění do příslušného celního režimu. Fyzická kontrola tedy není v tomto kontextu pojímána jako podmínka pro vrácení cla, nýbrž jako významný důkazní prostředek. Závěrem žalobce namítal nesprávný postup žalovaného při odstraňování vad podání výzvou ze dne 2. 9. 2015. Krajský soud ovšem na výzvě žalovaného ze dne 2. 9. 2015, č. j. 30487-2/2015-900000-304.2, nespatřuje ničeho závadného. V uvedené výzvě je podrobně popsáno, proč žalovanému vznikly pochybnosti o rozsahu zmocnění zmocněnkyně žalobce ve vztahu k odvolacímu řízení, a svůj postup žalovaný opřel o ustanovení daňového řádu, která ve výzvě citoval. Není pravdou, jak tvrdí žalobce, že ve výzvě byl uveden prostý odkaz na ustanovení zákona. Krajský soud nezjistil v dané souvislosti žádné porušení daňového řádu. Daná námitka je proto nedůvodná. Současně též pochybení žalovaného při uvedení chybného čísla jednacího v záhlaví první stránky napadeného rozhodnutí je zjevným omylem a nemůže zakládat žádnou procesní vadu. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1, věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Pokračování - 10 - 10Af 48/2015

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích Dne 23. března 2016 JUDr. Věra Balejová v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Prázdná Jaroslava