10 Af 495/2012
č. j. 10 Af 495/2012-28
ZRUŠENO VYŠŠÍM SOUDEM NSS 5 Afs 29/2013-85- KS Č. Budějovice 10 Af 495/2012-28
- NSS 5 Afs 29/2013-85
- NSS 5 Afs 30/2014-32
Citované zákony (6)
Rubrum
10Af 495/2012 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce ACT FAST s.r.o., se sídlem Plzeň, Severní Předměstí, Karlovarská 70, zast. Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou v Brně, Dvořákova 13, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství Brno, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 14.5.2012 č.j. 3854/12-1200, t a k t o :
Výrok
Žaloba se z a m í t á. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
Žalobou doručenou dne 17.7.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 14.5.2012 č.j. 3854/12-1200, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížností správcem daně na postup plátce daně a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Napadené rozhodnutí vydalo Finanční ředitelství v Českých Budějovicích, které působilo v odvolacím řízení jako územní finanční orgán podle zákona č. 531/1990 Sb., ve smyslu § 20 odst. 2 zák. č. 456/2011 Sb., o finanční správě ČR, v novelizačním znění, se odvolací instancí od 1.1.2013 rozumí Odvolací finanční ředitelství v Brně. Pokračování - 2 - 10Af 495/2012 Žalobce poukazuje na to, že se společností E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice uzavřel smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje. Distributor se zavázal hradit žalobci výkupní cenu. Ta žalobci nebyla uhrazena v plné výši, protože z výkupní ceny byla provedena srážka odvodu za elektřinu ze slunečního záření. Žalobce má za to, že solární odvod je protiústavní pro porušení zákazu pravé retroaktivity, principu legitimního očekávání, zkrácené zákonodárné procedury a krátké legisvakanční lhůty, principu rovnosti a nediskriminace, principu proporcionality. Dále došlo k porušení zásad daňového práva, konkrétně zásady daňové spravedlnosti, daňové únosnosti a zásady primárně fiskálního účelu zdanění. Uzavírá se, že počínání státu je neústavní, odporující základním principům právního státu ve fázi normotvorby i aplikace. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že ústavnost zákona byla přezkoumána nálezem Ústavního soudu ze dne 15.5.2012 zn. Pl. ÚS 17/11, kdy byl učiněn závěr, že přijetí zákona neznamená porušení ústavně zaručených práv dotčených subjektů, ať již jde o právo vlastnické, svobodu podnikání, nerespektování základních zásad demokratického a právního státu. Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti: Mezi žalobcem a společností E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. Žalobce fakturoval distributorovi za měsíc září 2011 částku 1.538.184,- Kč, za měsíc říjen 2011 částku 1.221.415,- Kč. Tyto faktury nebyly uhrazeny v plné výši. Žalobce podal distributorovi žádost o vysvětlení postupu při provedení srážky solárního odvodu, na který distributor reagoval vyjádřením, ve kterém poukázal na zákonnou právní úpravu odvodu a uvedl, že po distributorovi nelze spravedlivě požadovat, aby porušoval povinnosti stanované právními předpisy a neprováděl srážku odvodu z elektřiny. Žalobce podal stížnost na postup plátce daně, který hodnotí jako zjevně v rozporu se zásadami daňového práva a je neústavní. Stížnost žalobce Finanční úřad v Českých Budějovicích svým rozhodnutím z 8.2.2012 zamítl. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů. Pokračování - 3 - 10Af 495/2012 Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem. Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci. Žalobce vzdor nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2012 zn. Pl. ÚS 17/11 setrvává na názoru, že zákon zakládající solární odvod je protiústavní. Povinností soudu je podle čl. 95 odst. 2 Ústavy řídit se zákonem a jestliže Ústavní soud seznal, že tento zákon není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, není důvod, aby se soud tímto zákonem neřídil. Ústavní soud shledal, že daný zákon neznamená porušení principů právní jistoty a zákazu retroaktivity, legitimního očekávání a proporcionality ve vztahu k ochraně vlastnického práva. Ústavní soud posuzoval ochranu těchto principů i se zřetelem k mezinárodním smlouvám, kterým je Česká republika vázána a prováděl komparaci judikaturních závěrů s porovnáním zjištění zahraničních soudů v nálezu uvedených. Se zřetelem k obsahu odůvodnění nálezu nemá soud nejmenší důvod ztotožnit se s názorem žalobce o neústavnosti solárního odvodu. Ústavní soud vyjádřil názor, že daný odvod má účinky nepravé retroaktivity. Tu pak hodnotí jako přípustnou, a to právě ve vztahu k § 6 odst. 1 zákona č. 180/2005 Sb.. Z odůvodnění nálezu je zjevné, že je tu předpoklad návratnosti vložených nákladů provozovatelů fotovoltaických elektráren ve lhůtě 15 let, přičemž poměřoval zájem provozovatelů fotovoltaických elektráren s veřejným zájmem na krácení této podpory. Zavedení odvodu v podstatě znamená snížení podpory výroby energie ze slunečního záření, která je zajišťována ze státního rozpočtu a konečnými spotřebiteli. Právě se zřetelem k míře zatížení dotčených subjektů Ústavní soud shledal, že uzákoněním odvodu se nejedná o svévoli ani o vykročení z mezí ústavnosti. K porušení principu legitimního očekávání dojít nemohlo, protože podle názoru Ústavního soudu z žádného právního předpisu nevyplývá absolutní požadavek na neměnnost zákonné úpravy a změna do budoucna vyloučena není a může být zajištěna například daňovým zatížením. Podpora pro výrobce elektřiny ze slunečního záření je hodnocena jako Pokračování - 4 - 10Af 495/2012 beneficium zákonodárce a provozovatelé takových zařízení se nemohou spoléhat na to, že zákonodárce výši takové podpory v průběhu času nepřehodnotí. V té souvislosti Ústavní soud připomněl odpovědnost vlády a parlamentu za stav veřejných financí a oprávnění zákonodárce přizpůsobit výdaje státního rozpočtu jeho reálným možnostem. K argumentaci smluvními vztahy nezbývá než zopakovat, že odvod byl založen veřejnoprávním daňovým předpisem, který je žalobce povinen respektovat a změna výše podpory není podle názoru Ústavního soudu vyloučena. Ústavní soud z důvodů v nálezu uvedených neshledal porušení zákonodárné procedury a krátkost legisvakanční lhůty. Ani v tomto ohledu zákon č. 402/2010 Sb. není neústavní a takto přijatá zákonná úprava soud zavazuje. V odstavci 74 odůvodnění nálezu Ústavní soud vyložil, že zavedením odvodu nedošlo k porušení principu rovnosti, kdy nedochází k rozdílnému zacházení s různými subjekty ve srovnatelné situaci. Diskriminace nebyla shledána ani v rozdílu mezi výrobci solární energie, jejichž zařízení byla uvedena do provozu od 1.1.2009 do 31.12.2010 v porovnání s těmi, kteří zahájili výrobu energie ze slunečního záření do 31.12.2008. Zavedení daného odvodu není porušením principu proporcionality, jestliže bylo Ústavním soudem shledáno, že tu nejde o kolizi dvou nebo více základních práv, ale jedná se tu o snížení státní podpory předpokládané dřívější právní úpravou. Právě při úvaze o nezbytnosti provést test proporcionality Ústavní soud připomněl, že nastavená výše podpory do budoucna nevylučuje jakékoli nově zákonem stanovené daňové zatížení. Ústavní soud se zabýval cílem odvodu a poukázal na odvrácení negativních sociálně ekonomických dopadů, spočívajících v podstatném zvýšení ceny elektrické energie pro koncového spotřebitele a poukázal na regulaci státní podpory reagující extrémnost poklesu investičních nákladů na pořízení daného zařízení. Nejde tu o přenesení odpovědnosti za omyly státu na soukromé objekty, ale o reakci na změněnou situaci. Soud nesdílí názor žalobce, že daná právní úprava znamená porušení zásad daňového práva, což lze ostatně dovodit z označeného nálezu Ústavního soudu. Ústavní soud neshledal, že odvod z výroby energie ze slunečního záření by znamenal libovůli či svévoli a jak již bylo uvedeno v předchozí pasáži rozsudku, zatížením je sledováno snížení podpory provozovatelům fotovoltaických elektráren, což má oporu jednak z hlediska sociálně ekonomického zatížení spotřebitelů a státního rozpočtu, jednak souvisí se snížením nákladů na pořízení fotovoltaických elektráren . Ústavní soud neshledal, že daný odvod je v rozporu se zásadou únosnosti, kdy poukázal na to, že je tu předpoklad návratu vložené investice ve lhůtě do 15 let. V závěru nálezu Ústavního soudu se poukazuje na možnosti, které se nabízejí pro případ neúnosnosti v individuálních věcech. Takové okolnosti však nebyly předmětem rozhodování, protože správce daně i žalovaný posuzovali postup plátce daně při provádění odvodu. Je-li odkazováno na zásady fiskálního účelu zdanění, pak jde tu o snížení podpory pro výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů a tento odvod není trestem pro provozovatele fotovoltaických elektráren. Pokračování - 5 - 10Af 495/2012 Soud proto uzavřel, že postup finančních orgánů odpovídá zákonu, který Ústavní soud shledal v souladu s ústavním pořádkem. Napadené rozhodnutí proto netrpí vadami tvrzenými v žalobě. Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 2 s.ř.s. žalobu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti. Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Krajský soud v Českých Budějovicích dne 31. ledna 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra B a l e j o v á v.r. Za správnost vyhotovení: Šárka Vondřejcová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.